Praha – 26. března
Kde se vzal, tu se vzal. Předloni zjara. Při dubnových podnicích série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Praze a v Chabařovicích jezdil samostatné jízdy. Bartek je familiární oslovení polského světového šampióna. Ovšem jméno Jaroslav Bartek bylo tehdy na rozdíl od dneška pro plochodrážní fanoušky velkou neznámou.
Na počátku byla babeta
Jaroslav Bartek si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Od malička jsem hrál hokej,“ ujímá se slova závodník pražské Markéty. „Ale k motorkám mě to vždycky nějak táhlo. Začalo to, když jsem si na Slovensku vyzkoušel jízdu na babetě. A moc mě to bavilo. Plochá dráha mě ale začala nejvíc lákat, když jsem se chodil dívat na Tomíčkův memoriál.“
Prestižní mítink byl pro něho vskutku motivační. „Řekl jsem si, že bych to chtěl zkusit,“ dostává se Jaroslav Bartek na začátek své vlastní plochodrážní kariéry. „Tátův kamarád Roman Dundáček, který chodil na plochou dráhu v Čakovicích, nás seznámil se Zdeňkem Schneiderwindem. Šel jsem si to vyzkoušet a od té chvíle mě to chytlo.“
Učení na malých drahách
Ostrý debut přišel na konci května třiadvacátého roku. Před mistrovským podnikem na miniovále v Liberci vyjeli dva borci na trať, aby si ji osahali. Jak Slovák Filip Kasan, tak Jaroslav Bartek se nakonec rozhodli startovat také ve vlastním závodě.
Dnes Jaroslavu Bartkovi sedí spíše klasické dráhy | foto Karel Herman
„Byl to můj první závod, takže to byl neuvěřitelný zážitek,“ vzpomíná Jaroslav Bartek. „Sice jsem skončil poslední, ale vůbec mi to nezkazilo radost!“
Zbytek sezóny strávil závoděním na malých oválech. „Tak někde se začínat musí,“ zdůvodňuje. „A myslím, že malá dráha je na to ideální. Byl jsem začátečník, na malé dráze jsem jezdil, abych se to naučil a získal zkušenosti. Teď mě ale víc baví dlouhá dráha.“
Sezóna se rozjíždí
S bronzovou medailí z loňského šampionátu stopětadvacítek | foto Karel Herman |
Právě typické plochodrážní ovály mu přinesly první medaili, když loni skončil těsně třetí. „Bohužel jsem nejel v Liberci,“ říká. „V Mariánkách mi přejeli nohy a měl jsem nateklé koleno, takže jsem závod raději vynechal. To, že skončím třetí, jsem nečekal, ale měl jsem z toho obrovskou radost.“
Naproti tomu na malých oválech k bronzu zase malý kousíček scházel… „Ano,“ souhlasí. „Snažil jsem se, ale kvůli hokejovému kempu jsem vynechal dva závody. A kvůli tomu jsem neměl šanci získat další body.“
Na konci března stojí Jaroslav Bartek na prahu dalšího závodění. „Zimní přestávka byla dlouhá,“ konstatuje. „Ale chodil jsem cvičit na Markétu, jezdil jsem na kole a chodil běhat. Na letošní sezónu se těším. Doufám, že mi motorka bude dobře jezdit a já budu jen vyhrávat.“
Jaroslav Bartek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat svému trenérovi Zdeňkovi Schneiderwindovi za trpělivost a za to, že mě trénuje. Také bych chtěl poděkovat AK Slaný, že mi umožňuje trénovat u nich, i když nejsme jejich členy. A hlavně panu Rosůlkovi, který se mě ve Slaném ujal. A pak tátovi.“
