Bernardov – 7. února
V půlce srpna si v Krosně zlomil ruku. Zbytek sezóny byl v háji. Jenže záhy se ukázalo, že v sázce je mnohem více. Lékaři v Čáslavi naštěstí odhalili vnitřní zranění včas, byť slezinu již zachránit nedokázali. Václav Milík má za sebou prozatím nejdelší přestávku své šestnáctileté kariéry, ale na novou sezónu je připraven.

 

Opět v plném zápřahu

„Dával jsem se do kupy celkem dost dlouho,“ líčil Václav Milík po hokejovém utkání na plzeňské Košutce, kde nastoupil v týmu Richarda Wolffa. „S rukou jsem neměl problém, před Zlatou přilbou by už šlo jezdit na motorce. Ale s tím břichem jsem nechtě. Poslechl jsem tátu, říkal, ať nedělám blbosti a kvůli třem závodům si neublížím.“

Pardubický závodník se vracel do formy postupně. „Jednou, dvakrát za tejden jsem chodil posilovat,“ vyprávěl. „Od začátku prosince jedu naplno. Dlouho jsem na motorce neseděl, pauza ale už asi byla potřeba, byl jsem přezávoděnej. Odpočinul jsem si, strávil hodně času s dětmi, je to fajn.“

 

Nový začátek v Polsku

Václav Milík se vedle rekonvalescence musel vypořádat také se ztrátou polského angažmá. „Měl jsem těžký období,“ připouštěl. „Nevěděl jsem, co bude. Krosno mi slíbilo, že budu ještě další rok. V půlce sezóny jsme si podali ruce. Nakonec podepsali Bjerreho a mně ukázali záda. Ale na druhou stranu je to možná dobře, po čtyřech letech nemusí být špatný změnit klub.“

Fanoušci se rozloučili se svým oblíbeným závodníkem krásnými cenami. „Mrzelo mě to, byl jsem tam kapitánem,“ neodcházelo se mu lehko. „Ozvala se mi Lodž, je to lepší. I po psychický stránce mít jistotu než varšavskej kontrakt. I když by se na začátku sezóny určitě někdo ozval.“

 

Jistota v nejistotě

Příští měsíce se už opět bude závodit. „Co se týče sezóny, stoprocentně vím, že pojedu polskou ligu,“ svěřoval se Václav Milík. „Stoprocentně švédskou ligu, podepsal jsem tam dva roky. Pardubice samozřejmě zůstávaj. Jsem rád, že jsem přežil a můžu se ke sportu vrátit. Sám nevím, jak to bude, nikdy jsem nebyl takhle dlouho po zranění. Dlouho jsem neseděl na motorce, nevím, jak bude reagovat hlava. Neskládám zbraně. Je to věc pudová, buď to pude nebo nepude. Důležitá je fyzička.“

A také štěstí. „Děkuju čáslavský nemocnici, tam se o mě postarali jak nikde jinde,“ má dokonale jasno. „Jsem rád, že jsem trefil do Čáslavi. Zachránili mi život, dali mi jistotu, věděl jsem, že jsem pod rukama dobrejch lidí.“

 

Na plzeňském ledě

Na plzeňském ledě se Václav Milík rozhodně neztratil. „Hokej chodíme hrát jednou za tejden,“ vysvětloval. „Tohle byla super sportovní zábava. Vidět lidi, co přes zimu nevidím. Takže fajn. Ale už aby plochodrážní sezóna začala.“