Přelovice – 26. dubna
Přeloučsko dnes rozhodně není oblastí se seizmickou aktivitou. V Přelovicích se ale včera večer otřásal místní společenský dům, jakoby v kraj postihlo pořádně silné zemětřesení. Uvnitř se ozývalo skandování. Hu, hu, hu, Hutla. Žádný div, klasická plochodrážní sezóna se teprve rozbíhá, ale ledařská je již za námi. A mistr republiky a Evropy ji přece nemůže uzavřít potichu.
Kdo si počká…
Prý se to nedá minout. Od silnice na Přelouč. U fotbalového hřiště, stojí tam auta. Instrukce Lukáše Hutly. Automobilů zde bylo vskutku nepočítaně. Bodejť by ne, starší žáci na svém kolbišti přivítali Přelouč, která jim dala pořádnou dardu 0:8. Jenže do míče se kopalo přes ulici a o ledovou plochou dráhu šlo naproti.
„Akci jsem udělal od pěti, abychom se v sedm skutečně všichni sešli,“ usmíval se hostitel. Na louce vonělo rožněné prasátko. V partě, která mu věnovala pečlivou pozornost, se rozhodně neztratili Martin Běhal a Radim Lamberský. Když si poradí s ohřebovaným speciálem, aby nezvládli kus vepřového.
Hosté se sjížděli, ochutnávali masíčko, zapíjeli je pěnivým mokem či vínem, pakliže jim bylo osmnáct a nechtěli přijít o řidičák. Konečně byl čas na povídání a čekání rychle ubíhalo. Čekání na všechny klíčové osobnosti, bez nichž by závodní příběh Lukáše Hutly nebyl kompletní. Prozatím.
Zábava se rozjíždí
Nebylo ani čtvrt na osm, když společnost byla kompletní. „Dobrý večer, dobrý večer, dobrý večer,“ musel si Lukáš Hutla získat pozornost plného sálu trojitým opakováním pozdravu. Předal mikrofon Miloslavu Čmejlovi. Sotva českého ledaře uvedl, díky aplausu se dům málem zřítil. Chudák budova, nemohla ještě tušit, co jí ještě během večera čeká. Obstála ale se ctí.
„Sezóna byla určitě super,“ burácel jejím hlasem reproduktory zesílený hlas českého ledaře. „Většinou to byla první místa nebo katastrofa. Jezdím ledy druhou dekádu, člověk je má zmáklý, ale musíme doladit chybičky, odrazit se od toho, kde jsme letos. A pak se posuneme o level vejš.“
Na stole se skvěly nepřehlédnutelné trofeje, jež letos ukořistil ve Švédsku, Rakousku, Polsku i v Čechách. „Slibuju vám, že mezi těmi poháry za rok další přibudou a třeba i z mistrovství světa,“ roztleskal Lukáš Hutla všechny přítomné.
Ledaři nemají ledová srdce
Mezi posledními do společnosti přibyl David Lizák, jehož po náročném dni na mistrovském flat tracku v Divišově na východ Čech přivezla manželka Lucie. Spolu měli odvézt plochodrážní sajdkáru, kterou vlastní Lukáš Hromádka. Jemu se udělal špatně, takže stroje se dá do kupy na trénink mezi nafukovacími vaky v Divišově později.
Mezitím explodovala další vlna aplausu, když Lukáš Hutla po boku Miloslava Čmejly vysekl poklonu za hamerský zázrak, aby se slova díků z jeho úst opakovala ještě mnohokrát. „Děkuju,“ neslo se přelovickým sálem. „Jak říkám, jsme velká ledová rodina.“
O druhém přídavném jménu by šlo polemizovat. Že by ledařská? Ledová byla hlavní záporná hrdinka z proslulé Andersenovy pohádky. Ona vlastně byla sněhová. Ale srdce… Srdce měla ledové. A takové neměl v Přelovicích nikdo.
Krev není voda
Lukáš Hutla vůbec ne. Pódium už nepatřil jen jemu s Miloslavu Čmejlovi. Začala odměňovat všechny, kteří mu pomohli dostat se na současné pozice. První osoba byla logická. Maminka Jana. A hned přítelkyně Dominika. U rodiny zůstalo i nadále. A to nejen proto, že Hutlové měli oproti ostatním příjmením ve společnosti drtivou majoritu.
„Hoši děkujem,“ začal skandovat Martin Běhal, který strhl všechny ostatní, když na piedestal vystoupila trojice mužů. Tatínek Radek Hutla, jenž je manažerem celého týmu. A protože Němci skrblí páskami do depa, kupuje si v Inzellu lístky na tribunu, ať nic neprošvihne. Spolu s ním si aplaus vychutnávali i obě dědové. Václav Hutla a Jan Chaloupka.
„Mé ego má vítěznou koncepci, když nevyhrávám, tak mě to sere,“ říkal Lukáš Hutla. Jeho dědeček se dost možná na prahu ledařské kampaně cítil odstrčený, že na jeho motorářské rady málokdo dá. Nyní ale zjihl jako dívka na první prodloužené. Vyprávěl, kterak malému Lukáškovi v dílně dával prstíčky do metylu a oleje. A bavil se reakcí ženské části rodiny. Jan Chaloupka zase přidal k dobru, jak náročné bývalo roztlačit dragster, u nichž současný mistr ledařské Evropy a republiky začínal.
Mechanici jsou základ
Poděkování, obrázek a pochopitelně ohlušující potlesk čekal i na každého sponzora. A že jich bylo. Díky jejích přízni Lukáš Hutla nemusel řešit, zda si koupit jednu lamelu nebo rovnou úplně celou spojku. A zvyšovat si ambice na šestadvacátý rok. Ale seznam oceněných nebyl zdaleka ještě uzavřený.
„Za dvanáct minut přehodili motor a já vyhrál jízdu, byť jsme dali tlumič obráceně,“ vyprávěl hostitel. Na mysli měl své mechanika. Radima Lamberského oslovil kdysi v baru v Cholticích. Jen tak mimoděk, jakoby jej zval na drink. Oslovený přikývl, tak jej požádal rovnou o občanku kvůli ruským vízům. Za dva tejdny jedeme.
Prožili spolu hodně. Společnost žasla nad líčením, jak řídili v Rusku ve spacích pytlích, protože v jejich dodávce odešlo topení. Martin Běhal nejprve vyřešil vlastní kariéru. Odstartovala rychlým záskokem v mistrovství světa. A loni tak po pauze také skončila.
V prosinci jedeme znovu
Radim Lamberský a Martin Běhal od dopoledne pomáhali u grilu. Dlouhý pobyt na sluníčku jim neubral ani na silách, ani na výřečnosti. Spíše naopak. Lukáš Hutla jim věnoval obrovské poháry. Naplnil je šampaňským, aby si společně připili na vítězství svých zbraní, což byla trefná hláška Martina Běhala.
Poté sál potemněl. Na velkoplošné obrazovce se promítala videa ze závodů, které sám jejich hlavní protagonista komentoval. Při finálové jízdě evropského šampionátu v Sanoku strčil do kapsy i anglického televizního spíkra. Jedno však nepředčil ani on.
„Hu, hu, hu, Hutla,“ ozývalo se stále častěji a hlasitěji sálem. Noc v Přelovicích musela být dlouhá. A náročná. Ráno ale nádherné. Paprsky vycházejícího sluníčka si šlo vyložit hodně symbolicky. Za sedm, osm měsíců se opět bude jezdit ledová plochá dráha.
