Hamr na Jezeře – 22. února
Pláž Hamerského jezera zaplavovaly nejen paprsky hřejivého sluníčka, ale rovněž dva diváků. První ledy u nás po šesti a v malebném severočeském městečku dokonce po dvanácti letech si díky šikovné reklamní kampaně týmu Petra Makuševa si nechal ujít skutečně jen málokdo. Lukáš Hutla se v depu obával příliš husté koncentrace motocyklů vedle sebe. Obával se síly ledu, přece jen nechtěl klesnout na dno. Obrazně řečeno, v klasifikaci mistrovství republiky jakbysmet. Sebevědomí, jímž na nástupu v mikrofonu Romana Hájka nikterak nešetřil, přetavil ve skvělé výkony na ovále. Klíčovou se pro něho stala šestá jízda proti svým soupeřům z finálové světové série. Po horším startu se probil před Maxe Niedermaiera a v závěrečném okruhu i Franze Zorna. Po výhře nad Andrejem Divišem v v rozjížďce s číslem dvanáct stál osamocený na hrotu aktuální klasifikace. Pořadatelé dopřáli trati dlouhou úpravu, kvůli dírám měnili její geometrii. Franz Zorn vyhrál třináctou jízdu, ale účastníky rozjížďky s číslem čtrnáct čekalo jen exhibiční svezení. S obrovským otvorem zívajícím uprostřed nájezdu do druhé zatáčky nešlo dělat vůbec nic. Červený praporek bohužel neklamně signalizoval předčasný konec mítinku.
Triumf nadšení
Od pondělí makáte na vytyčení oválu. Nešetříte se ani při reklamní kampani na první české ledy po šesti letech. Ve čtvrtek máte hotovo, síla ledu splňuje normu a sportovní komise nemá s pořádáním závodu žádný problém. Zdálo by se, že budete spát jako dudek.
Petr Makušev si ale musel přece jen vzít prášek. Na Hamru na Jezeře má skvělé sousedy, z nichž celá řada přiložila ruku k ledovému dílu. Bohužel také jednoho škarohlída, jenž rovněž nelenil. Dřel jak Bulhar, psal stížnosti a udání.
Sportovní komise a AČR se svým prezidentem Janem Štovíčkem se postavily do řad spojenců. Vyjádření Povodí Ohře bylo expresní a stejně účinná pomoc hamerského starosty. Přesto se v sobotu o závodech na závodišti objevila policie. Balík dokumentů se nejevil problematicky, takže situaci jen zdokumentovala.
Petr Makušev přesto neměl lehké spaní a nechal postavený ovál hlídat bezpečnostní agenturou. Sedm let staré zkušenosti Andreje Diviše z Nepomuku jsou v ledařském prostředí stále živé. Noc proběhla klidně. Dvě osoby, které údajně zkoumaly barvu na dráze, byly z obecního pozemku slušně vykázány.
Sobotní sluníčko rozpustilo všechny chmury. Depo kousek od břehu se naplnilo všemi šestnácti přihlášenými závodníky. Sedmnáctým byl Josef Diviš, jemuž plochodrážní komise určila postavení traťové rezervy bez nároku na klasifikaci v šampionátu.
Lukáš Hutla nešetří na nástupu sebevědomím:
„Letos do toho jdu na pět set padesát procent. Od srpna jsem vstával o půl čtvrtý a chodil do posilky, snad se to projeví.“
Pláž, jež ještě dopoledne patřila pořadatelům v oranžových a zelených vestách, vzali útokem diváci. Jejich příval víceméně neustal po celý průběh závodu. Sluneční paprsky je hřály, utišil se i vítr, který snižoval pocitovou teplotu. V jednu přišli startující na nástup, jenž českou hymnou sugestivně otevřela Olga Lounová.
Kontra úřadujícího mistra
Snahou pořadatelů bylo ovál maximálně ušetřit, protože sluníčko mu přece jen nebylo k užitku. Tréninkové jízdy se konaly na ovále v sousedství. Nepočítáme-li včerejší test Lukáše Hutly, rozjížďka s číslem jedna přinesla nové trati ostrý debut.
Jejím suverénem se stal úřadující světový vicemistr Max Niedermaier, když v prvním oblouku předčil Sebastiana Reitsmu. Další body se už neudělovaly. Starý známý Rakušan Josef Kreuzberger vyjel ven z oválu, což Tomáši Topinkovi neuniklo. Debutující kostěnický hobík Milan Moravec se s půjčeným strojem od Lukáše Hromádky seznamoval. A vedoucí Němec mu nadělil kolo navíc.
Vzápětí Andrej Diviš ještě v úvodním nájezdu sebral vedení Reinhardu Greiselovi. Lukáš Hutla oslavil svůj triumf ve stylu start – cíl skvělým wheelie pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka. V další jízdě přišly na řadu také praporky červené barvy.
Jakub Tikovský se při své ostré premiéře před českými zraky převrátil na startu. Z repete musel ven. Franz Zorn si poradil se synem Maxe Niedermaiera, jenž pro odlišení od svého stejnojmenného otce vystupuje pod nezkráceným křestním jménem Maximilian. Ovál byl tentokrát příliš úzký pro Lukáše Hromádku.
Druhá série začala sólem Sebastiana Reitsmy. Na ovál už proudila voda, což se stalo osudným Janu Klauzovi. Český ledařský dědeček zastavil s koktajícím motorem ve třetím okruhu. Svůj bod přenechal Jakubu Tikovskému. Ostatně stav trati řešil Petr Moravec již při přidělování startovních čísel, když vzhledem k zájmu domácích ledařů padla původně zamýšlená koncepce na dvanáct rozjížděk.
Na klasickém ovále by se esa s velkou pravděpodobností setkala až v závěru. Dnes tři finalisté ledového světa změřili své síly již v rozjížďce s číslem šest. Franz Zorn, jenž poprvé po svém lednovém zranění ze švédského poháru usedl do sedla ve středu v Jistebnici, vypálil dopředu jako blesk. Lukáš Hutla byl ve střehu, jenže po problémech na vnějšku první zatáčky klesl za Maxe Niedermaiera.
Lukáš Hutla líčí drama šesté jízdy:
„Zahráb‘ jsem se, ujeli mi. Ta druhá zatáčka držela víc, věděl jsem, že tam ve třetím, čtvrtým kole budu muset pod Frankyho. Vyšlo to.“
Přeloučský borec v pardubické vestě rychle poslal Němce za svá záda. A pak stíhal vedoucího Rakušana. Četl v něm jako v otevřené knize a nakonec jej v posledním kole podjel ve druhé zatáčce. S šesti body se stal průběžným leaderem aktuální klasifikace.
Andrej Diviš mu nezůstal dlužný pádnou odpověď. V rozjížďce s číslem sedm se Maximilian Niedermaier marně pral o druhou pozici s Josefem Kreuzbergerem. Josef Šiška na poslední chvíli zaskočil za Milana Moravce, který se svým mechanikem Josefem Francem nenastartoval motocykl. Ale stále ještě úřadující český šampión z Holic v devatenáctém roce suverénně úřadoval na čele.
Díra říká dost
Třetí pětina mítinku následovala bez větší úpravy dráhy. David Lizák neměl prozatím u svého jména žádný bod, ale na druhou stranu pár nebezpečných rivalů z krku. Před rozjížďkou s číslem devět se mu přímo u startovní pásky vyvlékla metylová hadička.
Závodník gestikuloval na své mechaniky do depa, které bylo dnes opravdu daleko od trati. Mával rukama, než si jej všimli a přispěchali na pomoc. David Lizák bojoval o druhé místo s Martinem Poschem a nakonec si připsal jediný bod. Vítězný Sebastian Reitsma se udržel v pásmu útoku na vítězství.
A stejně tak Max Niedermaier. V úvodním oblouku rozjížďky s číslem deset předčil Jiřího Wildta. Pražský závodník odmítl prodat svou kůži lacino a tříletá závodní pauza na něm nenechala žádné stopy. Hned na to vyhrál Franz Zorn stylem start – cíl.
Přitom stačil předjet o kolo Milana Moravce, jenž ani při druhém výjezdu neměl body daleko. Jan Klauz totiž opět zastavil a v depu se domluvil s Josefem Šiškou, ať v závodě pokračuje místo něho. Lukáš Hutla vévodil dvanácté jízdě. Za jeho zády se Andrej Diviš pral s Josefem Kreuzbergerem o druhou příčku.
Čechovu motocyklu nechutnala voda řinoucí se na ovál stále větším počtem dírek. Za delší konec tahal Rakušan, ve druhém kole upadl ve druhé zatáčce. Mávalo se červenými praporky. Josefa Kreuzbergera vyloučili. Trať si říkala o úpravu.
Musela se zúžit asi o metr dovnitř, protože čtvrté pole na startovním roštu bylo prořízlé až do vody. Práce netrvaly krátce, což zmátlo Franze Zorna. Vyrazil k pásce v domnění, že se o slovo hlásí třináctá jízda. A přitom se jelo repete té dvanácté. Lukáš Hutla v ní odvedl Andreje Diviše.
Andrej Diviš komentuje svou prohru s Lukášem Hutlou:
„V ledu jsou praskliny, jede se ve vodě. Když dostanu cejchu, motorka přestává jet. Pak s tím jde blbě něco dělat.“
Po dvanácti rozjížďkách se pořadatelé pustili do velkorysé a dlouhé úpravy dráhy. Rozjížďka s číslem třináct si dělala ambice přiložit další klíčový kamínek do mozaiky na předních pozicích listiny oficiálních výsledků. Perfektní start vystřihnul Jiří Wildt.
V úvodní zatáčce se ovšem zezadu objevil Franz Zorn. Převzal vedení a na Čecha si vyšlápnul rovněž Sebastian Reitsma. Jiří Wildt jej rozhodně nepřivítal bílou vlajkou. Nizozemec ale prahnul po dvou bodech, jako by byly ze zlata. Ve třetím kole se spodní stranou druhé zatáčky vskutku probil dopředu.
Přišla další pauza, tentokrát neplánovaná. Srocení v nájezdu do druhé zatáčky nevěstilo nic dobrého. A vskutku, Petr Moravec v úloze předsedy jury a sudí Tomáš Topinka mávali červenými vlajkami jako o život. Účastníci rozjížďky s číslem čtrnáct již stáli u startovací gumičky. Jenže ručník nešel s ohledem na bezpečnost vyhodit z ringu.
Na ovále se šklebila velikánská díra, ale místo zubů měla temnou vodu. Konec, nešlo nic dělat. Neporažený Lukáš Hutla vyhrál svůj první titul českého šampióna. Trojice osmibodových se potkala v rozjížďce s číslem třináct. Ačkoliv se nepočítala do závěrečné klasifikace, pořadí Franz Zorn, Sebastian Reitsma a Andrej Diviš posloužilo za bernou minci obsazení pódia.
Byť Andrej Diviš ztratil jediný bod s novým mistrem, motocykl tarokující v gejzírech vody v jízdě, která byla škrtnuta, jej sesadil z pódia. Improvizovaná řešení jsou však již léta nezbytným spojencem českých ledů. Ostatně bez nich by dnes seděly doma nejen stovky diváků, ale také sedmnáct závodníků.
I oni sami museli improvizovat, protože led u břehu depa prasknul, což někteří z nich odskákali studenou koupelí. Motocykly se do dodávek dostávaly objížďkou přes silnější led. Úsměvy a dobrá nálada z hamerské pláže ale nemizely.
Hlasy z depa
„Včera jsem tu trénoval,“ rozhovořil se Lukáš Hutla. „To byl ale tvrdej led, dneska svítilo sluníčko, proto síla ledu nebyla taková. Chtěl jsem bejt mistr, neexistovalo nic jinýho než vítězství. Byl jsem připravenej, věděl jsem, že to bude cákat. Měl jsem kryty, plasty, nebyl jsem překvapenej.“
„Nějak letos nemám štěstí,“ filozofoval Andrej Diviš. „S Hutlíkem už byly v ledu praskliny, jelo se ve vodě. Když dostanu cejchu, motorka přestává jet. Pak s tím jde blbě něco dělat. Na týhle dráze to s ledovou dráhou společného moc nemělo. V tý poslední jízdě to bylo zase to samý. Nakonec se nepočítala, ale mě to stálo bednu.“
„Jsem byl účastníkem mistrovství světa, co bych překvapoval?“ ohradil se Jiří Wildt připomínce o svém senzačním návratu po letech. „Dvacet dva jsme ještě jeli, pak jsem stavěl metro ve Švédsku, teď dělám metro v Praze, narodilo se nám miminko. Trénoval jsem dvakrát v Jistebnici, minulou sobotu a pak ještě ve středu. Dneska dobrý, chtěl jsem jet všechny jízdy, tu poslední jsem měl s Čechy. Předtím jsem přišel o bod, teď jsem předjel Andreje. A pak mi to zrušili.“
„Spokojenej,“ vystihnul David Lizák své pocity. „Škoda, že jsem nejel proti Čechům. Nejdřív jsem se pomlátil s cizinci, pak se závod zrušil. Jsem spokojenej, motorka fungovala dobře. Bylo to pěkný, přišlo hodně lidí. Ty, co to nikdy neviděli, musely ledy zaujmout.“
„Voda,“ rozhodil Jan Klauz bezmocně rukama ve své dodávce. „Nasávalo to vodu a začalo kokrhat. Chcíplo to a skončil jsem. V Jistebnici jezdíš, je sucho, přijedeš sem. Hned první jízdu začala voda cákat. Dáš šestnáct set za licenci, jedeš tři jízdy, dvě nedokončíš a je po sezóně. Těšil jsem se sem, škoda, že jsem první jízdu prokoučoval v převodu.“
„Po dvou letech jsem dal dohromady motorku,“ říkal Lukáš Hromádka. „Možná ještě pojedu pouťák v Heerenveenu. Led už byl rozbředlej, druhou motorku jsem půjčoval Milanu Moravcovi“
„Premiéra byla pěkná,“ netajil se Milan Moravec. „Moc hezká zkušenost. Na druhou jízdu mi nešla nastartovat motorka. Třetí jízdu jsem už byl připravenej, pak se ale nejelo. A s Pepou Francem jsme se vykoupali, Pepa tam spad‘ jen jednou nohou, já až po ramena. Jsem ale z ledů nadšenej. Jsem rád, že jsem si je moh‘ zkusit. Budu chtít pokračovat, ale budu si muset pořídit svoji motorku.“
„Třináctýho února dva tisíce pět jsem z toho v Inzellu slez‘ a vrátil se teď skoro přesně po dvaceti letech,“ vyprávěl Josef Šiška. „Od Andreje jsem si půjčil motorku. Hecoval mě v Jistebnici, ať to jedu. Jel jsem jednu jízdu, pak za mnou přišel Honza Klauzů, ať nastoupím na děj. Dal jsem si červenej povlak. A závod zrušili.“
| 1. Lukáš Hutla, Pardubice | 3 3 3 | 9 |
| 2. Franz Zorn, A | 3 2 3 (3) | 8 |
| 3. Sebastian Reitsma, NL | 2 3 3 (2) | 8 |
| 4. Andrej Diviš, Klabo Team | 3 3 2 (0) | 8 |
| 5. Max Niedermaier, D | 3 1 3 | 7 |
| 6. Jiří Wildt | 2 2 2 (1) | 6 |
| 7. Reinhard Greisel, D | 2 2 0 | 4 |
| 8. Martin Posch, A | E 2 2 | 4 |
| 9. Niek Schaap, NL | 1 1 2 | 4 |
| 10. Maximilian Niedermaier, D | 2 1 1 | 4 |
| 11. Josef Kreuzberger, A | L 3 X | 3 |
| 12. Jakub Tikovský, Klabo Team | X 1 1 | 2 |
| 13. David Lizák, Divišov | 0 E 1 | 1 |
| 14. Jan Klauz | 1 E E | 1 |
| 15. Lukáš Hromádka | L 0 0 | 0 |
| 16. Milan Moravec, Svitavy | ex – ex | 0 |
| NC Josef Šiška (TR) | 0 | DNR |
Poznámka: s ohledem na velkou trhlinu v ledu byl závod před rozjžďkou s číslem čtrnáct zrušen; při bodové rovnosti na prvních třech místech posloužily za bernou minci výsledky třinácté jízdy; Milan Moravec v rozjížďkách s čísly jedna a jedenáct předjet o kolo; Josef Šiška byl ve startovní listině v roli traťové rezervy, kdyby nebyla kompletní šestnáctka, proto není klasifikován
