Církvice – 22. října
Dárkový koš na nástupu. Někdy zvláštní jízda. Ale většinou se čeští plochodrážníci se svou kariérou loučí potichu. Maximálně větším či menším článkem, pakliže na něj mají vůbec náladu. Ale rozlučkový závod v polském či anglickém stylu? V domácích podmínkách něco neslýchaného. Josef Franc během bezmála třiceti let vytyčil hodně historických mezníků. A stylový Happy End v Kopřivnici patří mezi ně.

Přání se mají plnit

„Tradice, co mají ve Velké Británii,“ svěřuje se Josef Franc se zdrojem své motivace pořádat v Kopřivnici rozlučkový závod. „tam je možnost po deseti letech, aby závodník pořádal testimonial. A na konci kariéry rozlučku. U nás nic takového není, napadlo mě tady takovou akci zavýst.“

Myšlenka byla na světě, zbýval čin. „Byl to můj sen,“ netají se český šampión. „Ale nevím, jestli se to u nás chytne, závodí tak deset lidí a všichni jsou mladí. Tak to bude asi až za deset let.“

 

Kopřivnice je logika

Volba dějiště padla na Kopřivnici. „Mám to tam rád,“ vyznává se Josef Franc. „Byli jsme domluvení s pořadateli, že to výměnným obchodem uděláme. Chodí tam lidi. Jenže teď bylo pět set platících diváků, což je na Kopřivnici přece jen málo.“

Ale depo bylo plné a objevili si lidé, kteří by se na obyčejný pouťák až kamsi na severní Moravu netáhli, obzvlášť vlakem. „Když má někdo někoho rád a obětuje kus cesty i nějakou korunu, vážím si toho,“ vyznává se. „Kdyby byly závody až v Aši, jeli by taky. Jsem šťastnej a vděčnej, že do Kopřivnice dorazili.“

 

Skvělá zábava za hranicí běžných plochodrážních formátů

Volné závody dávají ideální příležitost rozříznout gordické uzle rozpisů svázaných mistrovskými reglementy. „Napadlo mě, že by to mohly být dvojice,“ vypráví pražský plochodrážník. „Vždycky jsem se měl svýzt s prvním v tom páru, ale bylo to vymyšlený na divoko. A po dvou jízdách jsem stejně lapal po dechu.“

Bavil se každý. „Vymyslel jsem soutěž pro děti, dával jsem jim brejle s podpisem,“ připomíná Josef Franc, jenž se během závodu několikrát převlékal. „To bylo super, sranda. Měl jsem připravenou i tu svou nejslavnější z pražský Grand Prix, kde jsem byl sedmej. Je najlonová, ale už to nevyšlo.“

 

Na obzoru flat track?

Josef Franc se sám zapojil do zábavy. „Počítal jsem, že budu s klukama víc závodit,“ netají se. „Ale Kopřivnice je veliká. Gentlemansky jsem vyhrál dvě jízdy. Ale byla tu se mnou moje rodina, měl jsem tady i sestry. Oslavili jsme to ve stanu. Ani si nepamatuju, jestli jsem ho ráno zavíral.“

Stan v Kopřivnici zůstal coby dar Michala Stárka ze společnosti MPM, ale vážně jsme viděli Josefa France závodit naposledy? „Nevím, jestli bude příště. Plochá dráha je za mnou, nechtěl bych to dělat amatérsky. To bych spíš jel flat track. To je lážo plážo (smích).“