Praha – 28. listopadu
Radost z postupu do extraligy, která v půlce října zaplavila Mšeno, byla možná zbytečná. S platností od minulé soboty zastavil VV SPD platnost výsledku baráže. Na tomto sportovním podniku byla Antidopingovým výborem České republiky provedena kontrola na užití zakázaných látek ve sportu. Té se podrobili Karel Průša a Věroslav Kollert za domácí a Marián Jirout a Hynek Štichauer za hosty. Ve dvou vzorcích byl pozitivní nález. Vzhledem k presumci neviny je až do vyřešení případu dle směrnic pro kontrolu a postih dopingu ve sportu informační embargo. Magazín speedwayA-Z pátral po podrobnostech.

Každý sportovec s pozitivním nálezem má právo požádat o provedení vzorku B, protože každý vzorek je rozdělen na dvě části a vzorek B je záložní. Teprve v případě pozitivního nálezu ve vzorku B nebo v případě, že se sportovec vzdá zkoušky tohoto vzorku, je brán za pozitivně testovaného. V tom okamžiku následuje trest. A mimo jiné dle článku 9 antidopingového řádu dojde k automatickému anulování výsledku dosaženého v soutěži se všemi důsledky.

O tom se na vlastní kůži z motoristických sportovců přesvědčil Tomáš Enge. Po závodech evropského šampionátu formule 3000 v Budapešti v srpnu roku 2002 ho pozitivní nález na THC stál titul. Nic mu nepomohla obhajoba, že stopy po marihuaně zůstávají v organismu takřka půl roku a člověku stačí i pasivní kouření. By VV SPD neuvolnil žádné podrobnosti, s největší pravděpodobností půjde o kouření trávy také v případě baráže ve Mšeně.

Oba závodníci, jejichž jména nebyla zveřejněna, byli s výsledkem antidopingové kontroly seznámeni v pátek. Nyní mají pět dnů na vyjádření. Z dobře informovaných zdrojů, které si nepřály být jmenovány, vyplývá hrozba opakování baráže. Pokud se totiž podezření antidopingové komise potvrdí, body odebrané oběma závodníkům zapříčiní nerozhodný výsledek.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 13. října
Sláva vítězům, čest poraženým. Tímto prastarým úslovím se dnes komentuje většina sportovních bitev, v nichž jde o všechno Ve včerejší baráži si však svůj díl slávy i cti zaslouží jak Mšeno, tak Pardubice. Oba soupeři rozehráli mítink remízou, aby se po druhé jízdě dostaly do čela Pardubice. Mšeno však záhy srovnalo krok a po pádu Hynka Štichauera převzalo vedení. Záhy jej navýšilo až na osm bodů, ovšem Pardubice začaly svůj odstup snižovat. Leigh Adams vyhrál dvě jízdy po sobě a mšenský náskok už byl pouhé dva body. Jenže v rozjížďce s číslem deset explodoval Mateji Ferjanovi motor. V závěrečných čtyřech jízdách Antonín Kasper jistil vedoucí příčku třemi nasazeními Adriana Rymela. V úžasné bitvě, v níž oba celky fungovaly jako jeden muž, nakonec Mšeno předčilo Pardubice o pouhé čtyři body. Do městečka pod Kokořínem se tak po dvouletém prvoligovém intermezzu vrací vyšší divize.

Pardubice do čela a zpátky
Český plochodrážní kalendář má mnoho důležitých závodů. Obvyklé vtípky a hecování z rozprav jsou při nich vystřídány koženými a napjatými obličeji. Ovšem v případě baráže bychom asi museli dlouho vzpomínat na historický ekvivalent závodu, v němž šlo všem o všechno.

Napětí visící ve vzduchu snad ani nešlo krájet. Na to byste museli vzít přinejmenším motorovou pilu. Patnáct borců v obou týmech bylo odhodláno svádět bitvu do posledního dechu stejně jako středověcí rytíři. Nyní však nešlo o srdce nějaké feudální šlechtičny, nýbrž o extraligu 2007. A Pardubice ji nechtěly ztratit úplně stejně jako po ní Mšeno po dvou prvoligových sezónách prahlo.

„Bude to těžký mítink, dráha je dlouhá, takže asi bude pěkně rychlá,“ viděl situaci Leigh Adams, který podruhé ve své kariéře oblékl vestu s bílým pardubickým půlkoněm na hrudi. Zatímco ovšem před pěti lety plnil záměr přitáhnout slavnými jmény do ochozů více diváků, nyní by jej řada východočeských příznivců nejraději viděla v rouše mesiáše. A to tím spíše, že tentokrát nevzal zavděk vypůjčeným klubovým motocyklem, ale z Polska si přivezl svůj ostrý arzenál.

Nicméně ani domácí nezůstávali bez posil. A angažmá Sebastiana Ulamka, který v barvách Slaného byl vůbec nejlepším závodníkem letošní extraligy, nešlo označit jinak než mistrovský tah. Stejně tak nasazení Adriana Rymela na post náhradníka, což Antonínu Kasperovi dalo možnost jej elasticky využívat.

Proto se polská hvězda v rozjížďce s číslem jedna objevila po boku Jaromíra Otruby. Svitavský blonďák tak shodou okolností prošel svou letošní ligovou premiérou až v závodě, v němž šlo o všechno. Zatímco jeho polský kolega rychle odstartoval, před něho se dostali i Matej Ferjan a Jaroslav Petrák.

Matej Ferjan se sice snažil převzít vedení, ale na úvodní remíze už nemohl nic změnit. Vzápětí ale za delší konec provazu začali tahat hosté. Leigh Adams opanoval druhou jízdu, by se mu Věroslav Kollert snažil znepříjemnit život, seč mohl. Marián Jirout si ovšem ohlídal Jakuba Hejrala. Ten nastoupil do závodu navzdory bolesti kolene, pochroumaného při úterním pádu z motokrosové čtyřistapadesátky Yamaha.

Jan Jaroš vzápětí přivezl tři body za vítězství start – cíl, by se pořádně zapotil. Hynek Štichauer s Pavlem Fuksou, juniorské duo stmelené přátelstvím a starty v šampionátu juniorských družstev, záhy po vylétnutí pásky vyřešilo Karla Průšu. A Hynek Štichauer se okamžitě pustil do Jana Jaroše.

Pardubický junior měl první příčku několikrát na dosah. Ovšem Jan Jaroš vždy v pravý čas kontroval, aby nakonec projel cílem o chvilku dříve. „Je to super,“ komentoval své vítězství. „Dráha je dobrá. Bude záležet na každý jízdě a každým bodu. Je třeba si taky hlídat svýho kolegu a pomáhat mu.“ A co tip na výsledek závodu? „Myslím si, že naše vítězství není nereálný!“

S odstupem času a komfortem znalosti výsledku se tato slova zdají prorocká. Nicméně po třech jízdách bylo prohlášení Jana Jaroše přece jenom odvážné. A to tím spíše, vedly-li Pardubice 10:8. V depu se však na svůj první start chystal Adrian Rymel, aby po boku Sebastiana Ulamka zkompletoval mšenský pár snů.

A ten se skutečně po vylétnutí pásky ujal vedení. Mariánu Jiroutovi nepomohla výměna místa na roštu s Leighem Adamsem. Naopak Australan ze třetí dráhy nestihl mšenský tandem. S o to větší vervou jej stíhal. Adrian Rymel bojoval jako statečný lev. Při nájezdu do třetího kola ho zavřel na mantinel.

Avšak Leigh Adams neztratil chu na dva body a znovu a znovu dotíral na mšenského závodníka. V poslední zatáčce zaútočil lišácky vnitřní stranou. Dostal se dopředu. Adrian Rymel bleskově reagoval. Přidal plyn a oba se řítili vstříc šachovnicovému praporku. Ten je přivítal takřka současně, avšak Leigh Adams protnul metu přece jen o chloupek dříve.

Mšenské štěstí a pardubická smůla
Zásluhou heroického úsilí Leigha Adamse se Pardubice po čtyřech rozjížďkách udržely na smírném výsledku se Mšenem. Ovšem další vývoj baráže nehrál do pardubických karet. Po startu páté jízdy se dopředu dostali Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem. Jenže za jejich zády upadl v první zatáčce Hynek Štichauer. Pavel Váňa musel rozblikat červená světla, ale ctil úzus první zatáčky.

Restart poslal do čela oba Pardubáky. Nicméně Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem se jich drželi zuby nehty. Na protilehlé rovince ve druhém kole se Jakub Hejral dostal před Hynka Štichauera na druhou příčku. A v zatáčce u depa jej zavřel na vnitřek, až si pardubický junior škrtnul o jeho zadní kolo a upadl.

„Zatočil mě až na trávu,“ líčil Hynek Štichauer, který byl z dalšího opakování diskvalifikován. „Brnknul jsem si o něj. Už s tím nešlo nic dělat. Ale nevadí…“ Druhé repete však přineslo Mšenu prozatím nejvýraznější výsledek. Věroslav Kollert s Jakubem Hejralem ukázali Pavlu Fuksovi výfuk už po vylétnutí pásky. „Jsou to nervy jako sviňa,“ komentoval Jakub Hejral průběh závodu. „Už mě ty starty sraly…“

Matej Ferjan vzápětí uletěl Janu Jarošovi už po startu. Karel Průša však v první zatáčce objel Jaroslava Petráka. A pardubický závodník se navzdory své snaze už na bodované umístění nedostal. Skóre 20:16 však v rozjížďce s číslem sedm upravili Sebastian Ulamek s Adrianem Rymelem na 25:17. Pardubičtí junioři neměli šanci už po startu, by Hynek Štichauer počastoval Adriana Rymela nejedním útokem.

Josef Laštovka okamžitě reagoval na zvětšený odstup. A do osmé jízdy poslal Leigha Adamse místo Jaroslava Petráka. Australan ve spojení s Matejem Ferjanem pokořil Věroslava Kollerta a Jakuba Hejrala. Mšeno vedlo už jen o čtyři body a jeho náskok tál i nadále. Leigh Adams vyhrál také rozjížďku s číslem dvanáct. Jan Jaroš s Karlem Průšou najížděli do úvodního oblouku hned za ním.

Avšak Marián Jirout vlétl v první zatáčce mezi ně. Ale i když se pral až do cíle, Jan Jaroš dva body ze svých rukou nepustil. I tak průběžný stav 28:26 působil na domácí příznivce hrozivě. Sebastian Ulamek však vzal v desáté jízdě mšenskou věc rázně do svých rukou a odstartoval na Mateje Ferjana.

Slovinec ovšem nestačil zosnovat pomstu. Dojel pouze do druhé zatáčky, v níž si štěstěna opět zasedla na pardubický tým. Mateji Ferjanovi totiž explodoval motor. Jeho dva body ochotně sebral Jakub Hejral. A mšenský náskok vzrostl na šest bodů.

Další zvrat, který pomohl Mšenu, přišel s rozjížďkou s číslem jedenáct. Takřka za osmašedesát sekund na čele prolétl vítězně cílem Marián Jirout. Za jeho zády se zpočátku seřadil mšenský pár Jan Jaroš a Karel Průša. Jenže mezi ně se v první zatáčce dostal Jaroslav Petrák. Vítězství pro Pardubice však bylo triumfem Pyrrhovým. Východočeši se dostali na čtyřbodový odstup od vedoucího Mšena. A tím pádem bylo vyloučeno užití taktické rezervy, na níž tvůrci sestavy evidentně spoléhali.

Smrš Adriana Rymela
Naproti tomu Antonín Kasper disponoval ještě třemi možnostmi nasadit náhradníka Adriana Rymela. A v závěrečných čtyřech rozjížďkách je hodlal stoprocentně využít. Ve dvanácté jízdě se úřadující mistr republiky představil místo Jaromíra Otruby po boku Jana Jaroše.

A hodlal si vyřídit jistý účet s Leighem Adamsem. O vzruch se před startem postaral Hynek Štichauer. Přijel na ovál s bílým povlakem. Početné osazenstvo pardubických boxů však naštěstí jeho omyl zpozorovalo včas. Mechanik a někdejší závodník Petr Málek přeskočil mantinel se správným kouskem žluté látky, když časový limit teprve začal odtikávat druhou minutu.

Start vyšel nejlépe Leighu Adamsovi. Avšak Adrian Rymel prahnul po pomstě. Už na protilehlé rovince se vehementně cpal dopředu a ve výjezdu ze druhé zatáčky strčil svůj stroj před Australana. Jenže ten dobře znal hodnotu každého bodu. V zatáčce u depa třetího kola navedl motocykl spodní stranou. A v nájezdu do třetího kola se vrátil do vedení.

Jan Jaroš už od vylétnutí pásky držel v šachu Hynka Štichauera. Remíza se však do mšenských plánů náramně hodila. Čtyřbodový odstup zabraňoval soupeři vyrukovat s nějakým taktikem. A to samé platilo i pro třináctou jízdu, v níž Adrian Rymel tentokrát zastoupil Karla Průšu.

Tentokrát odstartoval jako první Adrian Rymel. Zezadu se ale řítil Matej Ferjan. V první zatáčce nekoukal ani napravo, ani nalevo a briskně se vnější stranou posunul do čela. Adrian Rymel s Věroslavem Kollertem ale nepustili k bodům Pavla Fuksu.

Před dvojicí závěrečných jízd šlo do tuhého. Vidina rozplývající se extraligy hnala Pardubáky do ofenzívy. Leigh Adams završil své barážové účinkování vítězstvím ve stylu start – cíl. Sebastian Ulamek jezdil druhý, ovšem o poslední bod vzplála bitva českých závodníků.

V ní měl zpočátku vrch Hynek Štichauer. Avšak ve druhé zatáčce se před něho prodral Jakub Hejral. Pardubický junior ale nehodlal kapitulovat bez boje. Hned na začátku druhého kola se před svého mšenského soka vrátil.

A bylo zaděláno na pořádné drama. Průběžný stav 43:41 pro Mšeno mohl do extraligy poslat jako domácí, tak hostující celek. Ovšem Adrian Rymel nechtěl nechávat prostor náhodě. Skvěle odstartoval a od té chvíle bylo všem ostatním souzeno dívat se pouze na jeho záda.

Marián Jirout se v sedle svého motocyklu doslova překonával. Nejprve odrazil Jana Jaroše, aby vzápětí permanentně zkoušel míchat karty ve hře o vítězství. Jenže jakkoliv skvěle útočil, Adrian Rymel se neméně brilantně hájil. A ve chvíli, kdy projížděl cílem, bylo Mšeno jistým účastníkem extraligy.

Jan Jaroš dodal jeden bod jistoty, když po nezdařeném náporu na Mariána Jirouta ohlídal Jaroslava Petráka. Neměl to přitom vůbec jednoduché. „Od třetího kola jsem měl problémy s motorem,“ říkal borec, který měl jako první odvahu na začátku mítinku veřejně vyslovit tip na mšenský postup. „Asi vylétlo koleno od výfuku.“

A bylo hotovo. Čtyřbodová porážka Pardubic spustila v mšenské části depa frenetické oslavy. Antonín Kasper létal při hobla od svých svěřenců vysoko k potemnělému nebi plném hvězd. A hned nato si společně se sedmičkou závodníků a Rudolfem Greplem labužnicky vychutnal potlesk hlavní tribuny.

Zato pardubické boxy zůstávaly potemnělé, mlčící a zklamané. Někdejším šampiónům nebyla útěchou ani skutečnost, že se své barážové mise zhostili se ctí. Za ní si však extraligovou příslušnost nekoupíte. Když Pardubice naposledy v sedmdesátém vypadly z ligové elity, nebyl nikdo z týmu ještě ani na světě. Proto jsou pro ně pojmy extraliga a ZP Pardubice synonyma. Důrazná prohlášení, že pro návrat na špici udělají napřesrok maximum, nejdou tedy vůbec brát jako pustá klišé.

Hlasy z depa
„Docela těžké,“ hodnotil závod Adrian Rymel. „Nevím, jestli jsem tam vůbec měl lehkou jízdu. Závodilo se mi dobře, ale chyboval jsem. Udělal jsem minimálně dvě jezdecké chyby. Ale nakonec to mělo své výhody. Pardubice nemohly nasadit taktickou rezervu.“ Nicméně při jeho formě, asi není příliš pravděpodobné, že by jej Olymp uvolnil do Mšena i v roce 2007. „To záleží na nich, já jsem jen figurka,“ neměl jasno ani Adrian Rymel. „Rád bych závodil ve Mšeně, ale asi to nevyjde. Mrzí mě to kvůli panu Greplovi. Ale jsem rád, že jsme mu dali tenhle dáreček.“

„Super, super, super,“ zářil Jan Jaroš. „Postoupili jsme. A splnili jsme sen nejen nám jezdcům, ale i pánům Kasperovi a Greplovi. Je to paráda, že se nám to povedlo. Mně všechno vycházelo. Až v tý poslední jízdě se ve třetím kole stalo něco s motorem. Ještě jsem nestačil číhnout, co to je.“ Jan Jaroš je ovšem závodníkem pražského Olympu a jejich pětiletá smlouva ještě nevypršela. Objeví se tedy Jan Jaroš v extralize 2007, kterou pomáhal vybojovat? „Tahle otázka spíš náleží funkcionářům,“ reagoval. „Uvidíme, jak se domluví.“

„Vypil jsem dvě litrovky sodovky a musel si doslova vyždímat péro,“ popisoval Věroslav Kollert dohru závodu. Společně s Karlem Průšou, Hynkem Štichauerem a Mariánem Jiroutem byl vybrán na dopingovou kontrolu. „Závody byly dobrý a jsem rád, že se všem líbily. Jsem spokojenej, že pan Grepl měl radost. A pan Kasper taky. všechno šlapalo, žádný problémy, pohoda.“

„Docela dobrý,“ řekl Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z. „S Hynkem jsme si pozávodili. Chtěli jsme postoupit kvůli panu Greplovi a panu Kasperovi. A povedlo se to. Je to bomba a neskutečnej zážitek. První dvě rozjížďky jsem měl hodně vysokej předstih. Mydlilo to a já jel přetočenej. Od Březolup jsem na tom jel jen jednou. Naštěstí mi to Filip nastavil. Pak jsem začal závodit. Nechtěl jsem tam Hynkovi nechat místo jako on mě v poslední jízdě. Hynek je tvrdej, hezky jsme si pozávodili. Ale kdybych ho předjel, měl bych lepší pocit.“ Postup do extraligy však na druhou stranu znamená zmenšení závodnických příležitostí. „Jak to bude příští rok, uvidíme,“ komentoval Jakub Hejral ožehavou otázku. „Lepší je šest jízd v první lize než jedna v extralize. Je mi jedno, za jaký peníze budu jezdit, hlavně, že budu mít závody. Snad se domluvím na hostování. Kdyby to někdo čet‘, budu rád za každou nabídku.“

„Stalo se, stalo,“ zněl pragmatický názor posmutnělého Mariána Jirouta. „Byli lepší. Jestli Pardubice budou mít chu, je šance se vrátit. Je to ta nejdůležitější věc, co teď může bejt.“

„Přiznávám, že výsledek byla možná moje vina,“ říkal nešastný Hynek Štichauer. „Ztratili jsme čtyři body. A to byly ty moje. Hlavně ten pád. V první zatáčce mi Věrouš ukradl přední kolo. Kuba jel střed, já to zkoušel po lajně. Kuba byl rychlejší a zazdil mě na trávu. Zdvihlo se to a šel jsem do prken.“ Vyřazení z vyšší divize musí být opravdu hořkou pilulkou. „Mrzí to hodně,“ souhlasil Hynek Štichauer. „Doufám, že se pojede extraliga v pěti. Pokud ne, příští rok nevynechám ani jednu první ligu. A budu se snažit dnešní výsledek odčinit.“

„Odešel jsem na ruce, jak mě dvakrát zopakovali jízdu,“ připustil Pavel Fuksa. „Měl jsem motor od Tomáše Suchánka s karburátorem od Drymlů. Letělo to jako sviňa, ale pak už to nešlo na ty ruce. Mrzelo mě, že to zastavili, když jsem byl první.“ Shodou okolností chyběly Pardubicím k záchraně pouhé čtyři body. „Sere mě, že jsme spadli,“ netajil se Pavel Fuksa. „Ale snad se to přes zimu vymyslí na pět týmů.“

„Je to špatné,“ nechal se slyšet Jaroslav Petrák. „Snaha z mé strany byla, ale nevyšlo to. Mrzí mě ta jedna jízda s Karlem Průšou. Pak jsem mu to vrátil. Starty nebyly špatný. Jenže když se mi povede start, končím na prknech. Holt je to sport. Udělal jsem motor, jede to, nebyly ani nervy, ale na tak vysokou konkurenci to není.“ Poprvé od roku 1971 tak budou Pardubice bez extraligy. „Škoda, že Hynek upad‘ a Matej nedojel,“ litoval Jaroslav Petrák. „Bylo by to jiný. Ale třeba Mšeno ve finále neposkládá do extraligy lidi nebo se pojede v pěti.“

1. PDK Grepl Mšeno		47
Sebastian Ulamek, PL	3 3 3 3 2	14
Jaromír Otruba	0 – – – –	0
Věroslav Kollert	2 2 1 2 1	8(2)
Jakub Hejral	0 3 0 2 0	5(1)
Jan Jaroš	3 2 2 1 1	9(1)
Karel Průša	0 1 0 0 –	1(1)
Adrian Rymel, Olymp Praha	1 2 2 2 3	10(1)
2. ZP Pardubice		43
Jaroslav Petrák	1 0 – 1 0	2(1)
Matej Ferjan, SLO	2 3 3 E 3	11
Leigh Adams, AUS	3 2 2 3 3 3	16(1)
Marián Jirout	1 0 1 3 2	7
Pavel Fuksa	1 1 0 1 0	3(1)
Hynek Štichauer	2 X 1 0 1	4
Roman Andrusiv		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mšeno – 13. října
Šest let je v řádech. Už jednou byla na spadnutí, ale nikdy se neuskutečnila. Letos se opět skloňuje ve všech sedmi českých pádech. A teprve dnes překoná hranici svého teoretického bytí. Řeč je samozřejmě o baráži, v níž Pardubice přijedou do Mšena hájit svou extraligovou příslušnost proti zdejším prvoligovým vyzývatelům. Kalendář ukazuje pátek třináctého, avšak ani jeden ze soupeřících týmů si nesmí dovolit luxus pověrčivosti. Všichni zúčastnění totiž dobře vědí, že se extraligové brány otevřou pouze vítězi.

Dvojutkání se vrací na českou ligovou scénu po více než jedenácti letech. Poslední extraligový závod se v tomto stylu konal 30. srpna 1995 v Plzni, kde domácí podlehli Slanému v poměru 34:56. Poté byla v průběhu několika dnů odvolána zamýšlená play – off a od sezóny 1996 se naše vyšší soutěž vrátila ke čtyřutkáním. Jistě není bez zajímavosti, že v první lize se dvojutkání udržela pouze v sezónách 1991 a 1992.

Střetnutí dvou celků jsme od té doby vídali pouze v rámci test matchů a jiných volných podniků. Rozhodně tedy nezaškodí zopakovat si pravidla. Každý celek je tvořen šesti závodníky základního kádru a dvojicí náhradníků. Na dráze se střetávají dvojice domácích a hostí. A pokud jeden tým ztrácí šest bodů, může kdokoliv ze základního kádru nastoupit taktická rezerva.

Oproti dřívějšímu ligovému schématu má baráž podstatný rozdíl. Protože se jedná o kvalifikační závod, není možná remíza. Pakliže tedy po patnácti rozjížďkách základního rozpisu budou mít oba celky stejný počet bodů, přijde ke slovu rozjezd.

Jak Antonín Kasper, tak Josef Laštovka neměli sestavení svých družstev jednoduché. Mšenu nakonec nenastoupí Tomáš Topinka, který má frakturu dlaňové kosti. Prosbu svého kouče nevyslyšel ani Michal Makovský. A ke všemu si Jakub Hejral při úterním tréninku v sedle motokrosové Yamahy pochroumal koleno. Podstoupil však terapii, která by jeho účasti neměla zabránit. Josef Laštovka přišel v průběhu sezóny o kompletní Dryml tým a sezóna předčasně skončila i pro Tomáše Suchánka.

Oba týmy se maximálně posílily hostujícími borci. Vedle pardubického Mateje Ferjana a mšenského Adriana Rymela, kteří se už plně osvědčili v předbarážovém stadiu, angažoval Josef Laštovka Australana Leigha Adamse. Antonín Kasper promptně sáhnul po Sebastianu Ulamkovi, nejlepšímu muži letošní extraligy.

Pokud se týká základního kádru, oba rivalové vyčerpali své možnosti až do krajnosti. Za Mšeno nastoupí Věroslav Kollert, Jakub Hejral, Karel Průša, Jan Jaroš a Jaromír Otruba. Proti nim Hynek Štichauer, Marián Jirout, Pavel Fuksa, Jaroslav Petrák a Roman Andrusiv. Osmé místo zůstává volné jak u Mšena, tak u Pardubic a to nejen kvůli jeho povinnému obsazení závodníkem juniorského věku. Nikdo použitelný už totiž nezbyl.

Baráž bude především soubojem taktiky. O extraligovém bytí či nebytí může rozhodnout jeden jediný bod. A za každou maličkost se může platit hodně draze. Manažeři evidentně stavěli své týmy s odlišnou filozofií. Antonín Kasper se rozhodl mít volnější ruce v nasazování Adriana Rymela. Úřadující mistr republiky proto oblékne vestu náhradníka.

Zato Josef Laštovka promyšleně pracoval s obsazením jednotlivých dvojic. A to nejen v prvních třech sériích, ale také v závěrečných dvou, kdy se oba partneři mění. Navíc využil skutečnosti, že Mšeno nahlásilo svůj tým s více než tříhodinovým předstihem. Můžete vzít jed, že během této doby stačil soupeřovu taktiku prostudovat.

Ani jeden z koučů by dozajista nechtěl příliš spoléhat na nasazení taktické rezervy. Šestibodová ztráta ve sprintu patnácti jízd může být nepřekonatelnou propastí. Vše tedy nasvědčuje, že nás večer čeká pořádný thriller. Lepší předkrm před Zlatou přilbou si fanoušci dozajista přát nemohli.

Klubové ambice z manažerského křesla:
Antonín Kasper, Mšeno:
„Samozřejmě bych byl rád, kdyby se nám to povedlo. I přes to všechno, co se semlelo. Tomáš Topinka měl snahu. Ale i kdyby neměl tu zlomenou kůstku, měl udělat všechno pro to, aby ho šéf z Anglie pustil. Sám vím, jak to tam chodí. Rád bych, kdybychom postoupili, by s tím budou problémy. Loni nás sezóna stála 750 tisíc, letos to bude milion… Teď jsem nervózní, vzteklej, když si na baráž vzpomenu. Manželka mě napomíná, abych se nerozčiloval, nebo to se mnou sekne, ale rád bych, aby to vyšlo.“

Josef Laštovka,. Pardubice:
„Kostky jsou vrženy. Myslím si, že nebudou rozhodovat hosté, ale základní sestava. My očekáváme od Mariána Jirouta a Hynka Štichauera, že hodně zaberou. Jarda Petrák by mohl odjet víc než letošní standard. A výkonnost Pavla Fuksy znáš. Nepředpokládám, že by překvapil. Hosté si dozajista odvedou svoje u nás i u nich a tak bude rozhodovat také taktika.“

Sestavy nahlášené včera k 18:00:

PDK Grepl Mšeno	1 Sebastian Ulamek, PL
	2 Jaromír Otruba
	3 Věroslav Kollert
	4 Jakub Hejral
	5 Jan Jaroš
	6 Karel Průša
	7 Adrian Rymel, Olymp Praha
AMK Zlatá přilba Pardubice	9 Jaroslav Petrák
	10 Matej Ferjan, SLO
	11 Leigh Adams, AUS
	12 Marián Jirout
	13 Pavel Fuksa
	14 Hynek Štichauer
	15 Roman Andrusiv

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Slaný, Plzeň a Praha – 12. října
Baráž je zbytečné divadlo. Bude stát oba účastníky spoustu peněz na zahraniční hosty a zákulisní mafie se už stejně dávno dohodla na rozšíření extraligy 2007 na pět týmů. A to tím spíše, že legendární pardubický velkoklub si přece nikdo nedokáže představit v první lize! I takové názory lze zaslechnout nejen mezi diváky či na našem fóru, ale rovněž v plochodrážních kuloárech. Ovšem Mšeno předloni podobný vabank hrálo a přišlo o všechno. Magazín speedwayA-Z sondoval situaci a zjistil, že pokud se radikálně nezmění politické rozložení sil, bude se v extralize s největší pravděpodobností jezdit dle stejného modelu jako doposud.

O podobě soutěží pro rok 2007 se bude jednat na podzimním rozšířeném zasedání VV SPD, lidově zvaném kalendářní porada. Ovšem by počet delegátů ze všech subjektů čítá několik desítek lidí, už pár let rozhodují o podobě kolektivních soutěží výhradně její účastníci.

V případě extraligy tedy budou hlasovat Slaný, Plzeň, Praha a vítěz zítřejší baráže. Aby se změnil zavedený řád je třeba většiny hlasů. Pro extraligu v pěti tedy musí zvednout ruku hned tři ze čtveřice klubů. Magazín speedwayA-Z oslovil manažery přeživších celků, aby zjistil jejich postoj.

„Můj názor na extraligu v pěti je, že za prvé by extraliga ztratila své kouzlo,“ říká Milan Mach, který dovedl Slaný už k druhému titulu. „Hrůza z baráže a možného sestupu dělá divy a závody jsou pro diváky mnohem zajímavější. Třeba jako v letošním ročníku. Před posledním závodem mohla jít do baráže tři družstva. V současné době může být kdokoliv první a kdokoliv poslední. To dříve nikdy nebylo. Bylo by škoda to rozhodnutím u stolu zrušit.“

A Milan Mach prezentuje také další argumenty. „Za druhé by závody s pěti družstvy nebyly podle mě regulérní,“ poukazuje na nevýhodu volného losu. „Jedno družstvo vždy stojí. Každému týmu vyhovuje nebo naopak nevyhovuje určitá dráha a tím, že by se pauzovalo, by docházelo ke zvýhodnění nebo naopak znevýhodnění určitého družstva. Extraliga ve čtyřech toto vylučuje. A liga s pěti jezdci na startu je už úplný nesmysl. To se snad jezdí jen v Itálii a s tou se snad porovnávat nechceme.“

Slánský kouč se zamýšlí i nad druhou divizí. „Za třetí by rozšířením extraligy asi skončila první liga,“ argumentuje. „Kdo by ji jezdil? A to by byla nenahraditelná škoda. I tak je u nás nedostatek závodů hlavně pro seniory. A tím nemyslím dědky, ale jezdce nad jednadvacet let. Já se tedy přikláním k názoru jezdit extraligu ve čtyřech.“ V tom je Milan Mach zajedno s oficiálním názorem klubu, což magazínu speedwayA-Z potvrdil Petr Křikava, slánský šéf.

Ani v Plzni nejsou zastánci pětičlenné extraligy. „Náš názor je neměnný,“ říká stručně, ale jasně Leopold Klíma, předseda klubu. „I na zářijovém zasedání VV SPD v Praze jsem prohlásil, že budeme stále stát za extraligou ve čtyřech.“

Už jen postoj Slaného a Plzně, dvou nejlepších celků letošní extraligy, vylučuje při hlasování vítězství myšlenky pětičlenné extraligy. Ale pro pořádek se zeptejme ještě na názor z Prahy. A to tím spíše, hlasoval-li pražský Olymp předloni jako jediný pro pět týmů ve snaze spasit svého mšenského politického spojence po jeho rezignaci na baráž.

„Vzhledem k tomu, že jsem koučem extraligového týmu Olympu necelý rok a nevím, jakou strategii klub prosazoval dříve, mohu jen popsat svůj osobní názor na systém soutěží v plochodrážním sportu,“ pouští se Radomír Semela do diskuze. „Systém mistrovských soutěží je nevyvážený. Je to směs jednotlivých systémů, což je špatně. O titulech u nás rozhoduje jediná finálová jízda (dvojice, jednotlivci), dlouhodobý seriál, kde se škrtají dva nejhorší závody (junioři) nebo dlouhodobá soutěž, která naopak postrádá vrchol (extraliga). A to raději nezmiňuji devatenáctky a juniorská družstva.“

Radomír Semela se ovšem nespokojuje pouze s kritikou, ale vypracoval také své vize. S nimi se čtenáři mohou seznámit v samostatné tabulce na konci článku. „Hlavní mojí vizí je, aby každý šampionát měl svůj vrchol,“ vysvětluje. „Kromě dvou juniorských soutěží, kde musíme vytvořit nadějným jezdcům prostor pro sportovní růst.“

Výsledek možného rozšíření extraligy 2007 je tedy jasný. Pro Grepl Mšeno a ZP Pardubice to znamená jediné. Chtějí-li mít jistotu, že v příští sezóně budou bojovat o titul, musí v zítřejší baráži za každou cenu uspět. Diváci se vskutku mají, na co těšit.

Názory na rozšíření extraligy 2007 očima jejich jistých účastníků:

	názor manažera	stanovisko klubu
AK Slaný	NE	NE
PK Plzeň	NE	NE
PSK Olymp Praha	NE	není známo

Vize Radomíra Semely:

jednotlivci	Semifinále, finále. Zrušit finálovou jízdu, nechat klasický rozpis na 20 jízd. Titul získá jezdec s nejvíce body. Odstranil by se tak možný prvek náhody, jako je defekt, horší startovní pozice atd. ve finálové jízdě.
junioři do 21	Stejný systém jako jednotlivci: semifinále, finále na 20 jízd. A mohou o titul bojovat i ti nejlepší, jako jsou a byli Tomíčkové a Simotové, v budoucnu třeba Šitera, Kůs, kteří startují nebo budou startovat v zahraničních ligách a domácí šampionát v té dnešní podobě nemohou absolvovat celý. Rozhodně žádné závody neškrtat, pro diváky naprosto nesrozumitelné, kdo vlastně bojuje o medaile. Nikdo není schopen to přepočítávat.
junioři do 19 a družstva	Tady bych dal prostor dlouhodobé soutěži, bez škrtání nejhorších výkonů, abychom podpořili nastupující generaci juniorů větším množstvím kvalitních závodů.
extraliga	Netajím se, že dlouhodobě prosazuji systém jako je v Anglii nebo Polsku. Dvě (6-8členná) družstva proti sobě a pak systémem play off, třeba 1. se 4. a 2. se 3. po základní části o finálovou účast a pak dva závody doma-venku o titul. Totéž podobně o sestup dva nejhorší týmy. Vítěz 1. ligy postupuje automaticky do vyšší soutěže. Baráž v dnešní podobě je nesystémová, protože se přechází najednou ze čtyřčlenných týmů na sedmičlenné. Pokud by se zachoval letošní systém, tak bych ho doporučoval opět alespoň vylepšit systémem play off o titul, aby se bojovalo až do konce.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mšeno – 11. října
Tradiční Super Prix Mšeno, která musela být minulý týden zrušena kvůli rozmočené dráze, udělala čáru přes rozpočet také Antonínu Kasperovi. Mšenský kouč hodlal totiž pečlivě sledovat své svěřence, aby mohl zvolit vhodnou strategii pro páteční baráž. Mšeňáci však vyjedou na svou domácí dráhu dnes v rámci tréninku, při němž by si měli dráhu vyzkoušet dokonce i pod umělými světly. Antonín Kasper plánuje účast všech svých závodníků mimo hostujícího Sebastiana Ulamka a Adriana Rymela, který se omluvil. Definitivně padla také účast Tomáše Topinky, který se minulý týden lehce zranil.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)