Březolupy, jedenáctý říjnový den letošního roku, druhé a zároveň závěrečné finále mistrovství republiky jednotlivců, rozjížďka s číslem sedmnáct. Startmaršál srovnal Josefa France, Matěje Kůse, Martina Gavendu a Václava Milíka. Připažil, poodešel a rozhodčí Pavel Kubeš zmáčkl startovací tlačítko. Matěj Kůs letí dopředu a pod svou přilbou si uvědomuje, že jej při jeho rychlosti již nikdo nedožene. Osazenstvo depa se tísní u modrého zábradlí a vzájemné pohledy vyjadřují jasně. Matěj je opět po čtyřech letech mistr! Jenže ve druhé zatáčce se Martin Gavenda po nájezdu Václava Milíka ocitne na zemi. Nikdo z přítomných prozatím nemůže tušit, že o tom, kdo letos vystřídá na mistrovském trůně Aleše Drymla, rozhodne až dvakrát opakovaný rozjezd. Historie už obdobné situace zažila a ne vždy je řešila dodatková jízda. Magazín speedwayA-Z se podíval na případy, kdy šampaňské ještě nestříkalo ani po skončení poslední rozjížďky posledního závodu.
Jediné lepší umístění navíc
První dva ročníku mistrovství republiky jednotlivců ještě pod jurisdikcí Autoklub republiky Československé se konaly v rámci velkých mezinárodních závodů na našem území. Naši závodníci brali mistrovské body dle umístění. Nejlepší jich dostal deset, na desátého zbyl jeden, zatímco cizinci logicky nebodovali vůbec.

Mistrovství republiky Československé v jízdě na plochých škvárových drahách, jak zněl oficiální název šampionátu, samozřejmě ve svých reglementech řešilo i otázku rovnosti bodů po posledním závodě. První kritérium byl větší počet lepších umístění v jednotlivých závodech, druhé potom vyšší počet lepších výsledků ve vzájemných jízdách.

Bodová rovnost nastala hned ve druhém ročníku v sezóně 1950, kdy po posledním podniku v Plzni měli pardubičtí Rudolf Havelka a Miloslav Špinka po čtyřiapadesáti mistrovských bodech. Rudolf Havelka však v Pardubicích, Brně a Třinci skončil jako nejlepší Čechoslovák, takže titul připadl jemu. Miloslav Špinka se tímto primátem mohl pochlubit pouze v Bratislavě a právě v Plzni.

Nešlo přitom jen o titul, ale také o velké peníze. O třiceti tisících si dnešní plochodrážní šampión může nechat jen zdát. Rozdíl oproti tehdejší měně je však nejen v nominální, ale především v reálné hodnotě.

Vyrovnaná šedesátá léta
Československá elita šedesátých let byla nesmírně vyrovnaná. A to ruku v ruce s malým počtem finálových závodů, z nichž se jeden ke všemu škrtal, zvyšovalo pravděpodobnost, že bude zapotřebí na konci šampionátu řešit bodovou shodu.

Mistrovské body zůstávaly zachovány, jako druhé kritérium však převážilo skóre z jednotlivých jízd. Přesně tato zásada byla uplatněna v srpnu roku 1963 při posledním závodě v Žarnovici u Luboše Tomíčka a Karla Průši. Závodník pražské Rudé hvězdy měl o dva malé body více než jeho žatecký soupeř a třetí titul byl jeho.

O dva roky později však shodou okolností rovněž v Žarnovici vstávaly sportovním komisařům vlasy hrůzou na hlavě při zjištění, že nejvíce mistrovských bodů v konečné klasifikaci má hned trojice závodníků.

Ze hry o titul vypadl jako první Antonín Kasper, protože měl o jeden malý bod méně než Luboš Tomíček a Pavel Mareš. Ve prospěch pátého a posledního titulu Pražana, jehož památku dodnes připomíná populární memoriál, rozhodlo, že se v trojdílné finálové sérii mohl chlubit dvěma skalpy Pavla Mareše. A prohrál s ním pouze jednou.

A do třetice z šedesátých let. Jan Holub první ze svých dvou titulů v sezóně 1968 vyhrál, protože měl o jediný malý bod více než Luboš Tomíček.

Další primát fenoména
Sedmdesátá léta se však nesla pod taktovkou Jiřího Štancla. Fenomenální borec rok co rok přesvědčoval ostatní československé závodníky, že jej mohou sice občas porazit, ale pravidelně porážet nikoliv.

I když mu obhajobu prvního primátu v roce 1971 překazil jeho klubový kolega a vrstevník Václav Verner, počínaje sezónou 1972 přicházel titul Jiřího Štancla se stejnou pravidelností jako Vánoce. V červnu 1981 měl na dohled jedenáctý primát celkem a desátý v řadě za sebou.

Do cesty se mu postavil Aleš Dryml. Vůbec poprvé v celé československé historii přišel ke slovu rozjezd o mistra republiky. A Jiří Štancl rozšířil úctyhodný seznam svých primátů o další, když se mu podařilo svého pardubického rivala dojet a předjet.

Mšeno se vymyká rutině jednodenních finálových vyvrcholení
V své seriálové podobě zažil šampionát republiky dodatkovou jízdu o mistra poprvé, ale také naposledy. Čtyři kola o titulu rozhodla až v devadesátém. Zářijové finále v Žarnovici uplavalo a první šampión z jediného závodu vzešel až počátkem října v náhradní lokalitě pražské Markéty.

Jenže po dvaceti jízdách měli Antonín Kasper a Zdeněk Tesař po čtrnácti bodech. V rozjezdu rozhodl start, díky němuž Antonín Kasper slavil svůj čtvrtý domácí individuální titul. Zdeněk Tesař poté zmizel na Britské ostrovy a na český mistrovský trůn se posadil až při svém ojedinělém návratu do našeho šampionátu o pět let později.

Mšeno za časů Oliby pořádalo čtyři finále v řadě, což je samo o sobě ojedinělé. Punc jejich zvláštnosti kromě premiéry umělého osvětlení v šestadevadesátém dodávají i dva tříčlenné rozjezdy o mistra. V tom prvním se prosadil Tomáš Topinka, o rok později zase Antonín Kasper.

Výjimečný šampionát musí nabídnout výjimečnou podívanou
V osmadevadesátém se finále jelo ve Slaném. A po explozi motoru Antonína Kaspera nepřipustil Bohumil Brhel ani stín pochybností, že by neměl k primátům z Čakovic 1992 a Chabařovic 1993 přidat další zářez. O rok později v Divišově si Michal Makovský počínal neméně suverénně.

Bodovou rovnost na svém konci nepřinesl ani návrat k seriálové podobě ve stylu velkých cen v v letech 2000 – 2001. A pak v následujících šesti sezónách byl pat po skončení šampionátu naprosto vyloučen. Aspirant na prestižní titul mistra republiky musel totiž nejprve postoupit do finálové jízdy a pak v ní porazit tři své stejně motivované protivníky.

Roku 2008 byl seriál zpátky a hned o rok později rozhodoval o šampiónovi opět rozjezd. Lukáš Dryml ve Svitavách nejenže vygumoval tříbodový náskok Josefa France, ale s pražským bojovníkem se posléze vypořádal také v rozjezdu.

V posledních třech letech rozjezd korunuje mistra až by se dalo říct, že standardně. Znovu můžeme pozorovat stejný stav jako před padesáti lety, kdy více vážných uchazečů má pouze dvě závodní příležitosti zaútočit na zlato.

I když Václav Milík směřoval ke svému druhému titulu stejně neomylně jako střelka kompasu k severnímu magnetickému pólu, díky pádu si situaci pořádně zkomplikoval. Na druhou stranu se dostal na čelo historických statistik.

Vyrovnal rekord Antonína Kaspera mladšího, který ke dvěma ze svých sedmi mistrovských titulů musel také do rozjezdu. Ovšem v celé historii českého plochodrážního sportu není nikdo jiný než on, kdo by na startovní rošt nejdůležitější dodatkové jízdy přijel pokaždé ve třech po sobě jdoucích letech.

Tři sekundy mohou stát titul
Individuální titul je stejně výjimečný jako za časů Hugo Rosáka, Luboše Tomíčka či Jiřího Štancla. A tak i současná plochodrážní garnitura produkuje kromobyčejnou podívanou. Přitom o zápisu mezi šestadvacet mužů, jimž se doposud povedlo ozdobit se titulem mistra republiky, rozhodují maličkosti.

Nevěříte-li, změřte si, jak dlouho trvá vyslovit slovíčka jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Dospějete k výsledku plus mínus tři sekundy. Přesně stejná doba stála Antonína Kaspera titul v jednašedesátém.

Konec čtvrtého finálového závodu v prastaré hornické Krupce jej zastihl se čtrnácti body. Jenže přesně tolik měli i Luboš Tomíček a František Richter. Tady však nešlo jen o vavřínové věnce, ale zejména o osm mistrovských bodů do závěrečné klasifikace. Kdo by je z této trojice dostal, slavil by zlato.

Aby to bylo horší, všichni tři měli stejnou bilanci umístění z jízd. Ke slovu přišel součet časů ze všech rozjížděk. Luboš Tomíček v něm byl o tři sekundy rychlejší, což mu garantovalo titul. Naopak Antonín Kasper obsadil až třetí příčku za Františkem Richterem.

Ironií osudu coby jeden z velikánů naší ploché dráhy nikdy nezískal žádný domácí titul, nepočítáme-li triumf Viktorie Žižkov v Poháru Světa motorů 1967. Ale abychom stanuli oběma nohama na pevné zemi, v jeho nejlepších letech mu československá plochodrážní scéna nenabízela tolik příležitostí jako dnes. Po zrušení ligy se mezi lety 1963 a 1968 konal pouze republikový šampionát jednotlivců.

Bodové shody na hrotu závěrečné klasifikace mistrovství republiky jednotlivců:

15. října 1950	Plzeň	pat čtyřiapadesáti tabulkových bodů po šesti závodech vyřešil větší počet lepších výsledků, jichž měl Rudolf Havelka lepší než Miloslav Špinka
4. srpna 1963	Žarnovica	po třech závodech měli Luboš Tomíček a Karel Průša po 140 mistrovských bodech – rozhodly body z jízd Luboš Tomíček 29 vs. Karel Průša 27
8. srpna 1965	Žarnovica	po třech závodech se Luboš Tomíček, Pavel Mareš a Antonín Kasper dostali na 180 mistrovských bodů – body z jízd vyřešily třetí místo Antonína Kaspera (41), jelikož zbývající dva jich měli dvaačtyřicet – Luboš Tomíček získal titul, protože na dráze dvakrát Pavla Mareše porazil
16. června 1968	Polepy	Jan Holub a Luboš Tomíček se po čtyřech závodech ocitli na čele s dvaatřiceti body – ve prospěch jihočeského závodníka rozhodl jediný bod součtu skóre jízd
28. června 1981	Plzeň	po čtyřech závodech měli Jiří Štancl a Aleš Dryml po pětapadesáti bodech – Jiří Štancl získal svůj desátý titul v řadě, když svého protivníka v průběhu rozjezdu předjel
9. října 1990	Praha	první ročník šampionátu s jediným finálovým podnikem zakončili Antonín Kasper a Zdeněk Tesař se čtrnácti body – v rozjezdu se prosadil pražský závodník
17. srpna 1996	Mšeno	rozjezd třináctibodové trojice přinesl výsledek Tomáš Topinka, Antonín Kasper a Bohumil Brhel
15. srpna 1997	Mšeno	finále ve Mšeně přineslo tříčlenný rozjezd třináctibodových, jenž skončil pořadím Antonín Kasper, Bohumil Brhel a Václav Milík
12. září 2009	Svitavy	Lukáš Dryml v dodatkové jízdě porazil Josefa France
6. října 2012	Mšeno	Václav Milík v rozjezdu odstartoval na Lukáše Drymla
25. září 2013	Plzeň	Aleš Dryml v rozjezdu odvedl Václava Milíka
11. října 2014	Březolupy	ve druhém opakování rozjezdu dojel Václav Milík před Josefem Francem a Matějem Kůsem

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a archív autora

Březolupy – 11. října
Druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech bylo oproti pondělní Praze závodem naruby. Od začátku se prosazovali závodníci, jejichž bodové konto na Markétě příliš nezbytnělo. A to i na úkor favoritů, jimž se průběžné vedení vzdalovalo. Jedinou konstantou se zdál Václav Milík, jenž svým pěti pražským trojkám na jižní Moravě přidával další sestřičky. V rozjížďce s číslem dvanáct protáhl spodem nájezd do druhé zatáčky a posunul se před vedoucího Zdeňka Holuba. Stále zvyšoval svůj náskok a v hlavě mu zrál plán projet pod šachovnicovou vlajkou po zadním kole. V poslední zatáčce se ohlédl, zda svým počínáním nikoho za sebou neohrozí. Přitom ubral plyn, zadní kolo se mu protočilo, zastavilo a šokovaný stadión mu místo třech bodů připisoval pád. Příběh pardubického juniora skončil happy endem, avšak jen Osud se svou věrnou družkou Štěstěnou vědí, proč nakonec z nejvyššího stupínku pódia nemával Matěj Kůs, Josef Franc či Tomáš Suchánek. Nicméně držme se materiálních pozemských věcí a podívejme se, jak Mirek Horáček skrz svůj Nikon viděl Pardubičanův pád, který v konečném důsledku nejstarší motoristický šampionát naší země zkomplikoval.

Foto: Mirek Horáček

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 11. října
Druhé finále v Březolupech bylo úplně jiný závod než pondělní Markéta. Řada borců, kteří pomýšleli na vysoké umístění, ztrácela jako kupříkladu Tomáš Suchánek či Jan Holub, jemuž činilo obtíže najít optimální set up, když dráha ztvrdla. Naproti tomu Martin Málek zaváhal jen v rozjížďce s číslem sedm a nakonec skončil na nejvyšším stupni vítězů s největším pohárem a lákavou obálkou od Libora Karáska, bývalého starosty Uherského Hradiště, pro nejlepšího domácího závodníka. Anebo Zdeněk Holub, který skončil druhý po rozjezdu s Josefem Francem. Nic ovšem nenasvědčovalo, že se dočkáme dramatického boje o titul. Václav Milík měl na svém kontě již šest bodů, když mířil s obrovským náskokem do cíle rozjížďky s číslem dvanáct. V posledním výjezdu se ohlédl, zda neohrozí nikoho svým vítězným wheelie. A bum! Už se sbíral z prachu dráhy! Nato jej porazil nedostižný Martin Málek a v poslední jízdě byl vyloučen za kolizi s Martinem Gavendou. Matěj Kůs dnes ze sebe odevzdával úplně všechno a Josefa France přesedlání na druhý motocykl učinilo úplně jiným závodníkem. Tři body náskoku Václava Milíka se během pár okamžiků rozplynuly jako český zlatý poklad v devadesátých let a on musel do rozjezdu s oběma Pražany. Napětí ve vzduchu by nešlo rozkrájet ani motorovou pilou. Na zemi se ocitl nejprve Václav Milík a při repete i Josef Franc. Rozhodčí Pavel Kubeš byl ale stejně hodný jako Mikuláš v sirotčinci, takže i napotřetí stanuli na startovním roštu všichni tři uchazeči o titul. Kupředu letěl Matěj Kůs, v úvodním výjezdu jej vystřídal Josef Franc. Ovšem Václav Milík je oba přelstil stylem pražského skořápkáře a po dvou letech se vrátil na mistrovský trůn.

Václav Milík je jedinou konstantou závodu vzhůru nohama
Sluníčko na obloze se postaralo o skvělé odpoledne a pěkně hřálo závodníky, kteří v duchu březolupské tradice obešli cestou na nástup celé kolečko v protisměru. Miloš Plzák a Josef Mizera převzali ocenění ke svým významným životním jubileím, diváci pohlédli do tváří osmnáctce finalistů, která se měla postarat o dnešní vyvrcholení nejstaršího motoristického šampionátu naší země.

„Běda mu, jestli mu ty tři body budou v Březolupech chybět,“ láteřil Vladimír Vopat, když jeho chráněnec a potenciální ze Josef Franc vypadl v poslední jízdě kvůli pádu v první zatáčce. Pražanovo manko na vedoucího Václava Milíka se ovšem zvýšilo hned v rozjížďce s číslem jedna.

Josef Franc v ní sice nejlépe odstartoval, nicméně Martin Málek měl v rodinném prostředí dostatek času připravit motocykly i sám sebe. V prvním oblouku pražského závodníka objel a ze svého tempa zvolnil až po projetí cílem. Nad třemi body ztráty od Václava Milíka v pondělí večer přemítal rovněž Matěj Kůs. V rozjížďce s číslem dva však musel k trojce přidat další jedničku.

Jan Holub se totiž evidentně rozhodl, že šanci na celkové stupně vítězů bude držet za pačesy a v prvním oblouku minul Michala Škurlu. Matěj Kůs měl sice rychlý start, nicméně z pozice nejdále od vnitřního okraje dráhy se nedostal dál než na třetí místo. Rozhodně neměl v úmyslu zvedat ruce vzhůru a kapitulovat. Ve druhém okruhu zlomil motocykl ve druhé zatáčce pod Michala Škurlu a sebral mu druhou příčku.

A Tomáš Suchánek, třetí z nejbližších pronásledovatelů Václava Milíka, dopadl v první sérii úplně nejhůř. Na leadera průběžné klasifikace narazil již ve třetí jízdě. Odstartoval hned za ním, avšak po průjezdu první zatáčkou bylo všechno úplně jinak. „Vencovi se to rozjelo a mě odstavil,“ vyprávěl o okolnostech v prvním oblouku, kde jej vzápětí minuli Eduard Krčmář a Hynek Štichauer.

V depu se chystala rozjížďka s číslem čtyři a všem již bylo jasné, že oproti pondělní Praze půjde o závod vzhůru nohama. Svým rychlým startem to potvrdil i Zdeněk Holub, i když Pavel Kubeš promptně stiskl tlačítka červených světel. „Neměl jsem letmák, mám takovou reakci,“ viděl celou situaci pražský junior.

Nicméně při repete vystřelil dopředu Martin Gavenda. Zdeněk Holub měl před sebou ještě Romana Čejku, s nímž ovšem zúčtoval již na konci první zatáčky. Ve výjezdu z druhé zatáčky objel Martina Gavendu. Shodou okolností se však měl stát prvním poraženým vítězem. V páté jízdě opět prokázal největší pohotovost při letu pásky vzhůru ke slunečnému moravskému nebi.

Tomáš Suchánek musel v první zatáčce objíždět Josefa France celou věčnost. Přesto se však ještě v úvodním výjezdu mihnul okolo Zdeňka Holuba, jemuž se v dalším průběhu rozmotalo rolo brýlí. Na cestu nápravy se vydal rovněž Matěj Kůs, který nejlépe odstartoval v rozjížďce s číslem osm.

Hynek Štichauer po něm vytrapoval, ale již v prvním nájezdu se ocitl na zemi stejně jako Michal Dudek. Repete proběhlo se všemi čtyřmi a Matěj Kůs při něm zahrál ještě hlasitější sólo. Spolu s Martinem Gavendou, Janem Holubem a jeho jmenovcem Zdeňkem se dělili o průběžné druhé místo dnešního závodu.

Václav Milík však třímal otěže pěvně ve svých rukou. V šesté jízdě slavil dnešní druhý triumf a upevnil své postavení leadera průběžné klasifikace. Odstartoval hned za Romanem Čejkou. Vnějškem první zatáčky se ale dopředu řítil Jan Holub. Až v půlce druhé zatáčky se dostal před slánského juniora, který se urputně bránil. Jenže Václav Milík již jejich šarvátky využil ve svůj vlastní prospěch.

Mistrovství republiky startuje znovu
Třetí série začala gordický uzel dnešního mítinku a potažmo celého šampionátu ještě těsněji. Josef Franc přesedl na druhý motocykl. V rozjížďce s číslem devět se do role strůjce překvapení stylizoval Michal Dudek, když vypálil jako první. Jan Holub držel vnitřní stopu v první zatáčce, avšak Josef Franc byl po vnějšku rychlejší. Pražan se v nájezdu do druhého kola přeřítil také okolo Michala Dudka, jenž si druhou příčku už ostrážil.

Ještě hůře než Jan Holub skončil Eduard Krčmář. „Něco mi v nájezdu klepalo na motorce, nevím, co to bylo,“ vysvětloval své odstoupení. Po dvou úvodních dvojkách už věděl, že se útok na medaile ve stylu loňské Plzně letos konat nebude. Martin Gavenda mohl v desáté jízdě splakat nad výdělkem mnohem hůře.

S pěti body mohl prozatím směle pomýšlet na pódium. Jenže po nepříliš zdařeném startu jej v první zatáčce o třetí místo připravil Filip Šitera, jenž si vyšlápnul rovnou i na Hynka Štichauera. Do druhého okruhu již Padubičan vjížděl opět jako druhý, nicméně vedoucího Michala Škurlu již nemohl dostihnout ani náhodou.

Martin Málek mohl dnes želet jen sedmé jízdy, po jejímž startu zaostal za Eduardem Krčmářem a excelujícím Martinem Gavendou. „Po startu bylo husto a pak jsem v jízdě ztrácel,“ říkal. Z porážky si však vzal ponaučení a změnil převod. By na něj v rozjížďce s číslem jedenáct odstartoval Matěj Kůs, on se před něho dostal za půlkou první zatáčky.

Ke zvratům dnešního podniku v rozjížďce s číslem dvanáct přispěl Václav Milík. A nešlo o žádnou trošku do mlýna. Se Zdeňkem Holubem, který po vylétnutí pásky vyrazil do čela, si poradil, když protáhl nájezd do druhé zatáčky.

Nikým neohrožován mířil vstříc třetímu triumfu v řadě. Od mistrovského trůnu jej dělil schůdeček tak maličký, že by jej hravě překročil i nejmenší ze sedmi trpaslíků. V posledním výjezdu se ohlédl, jak velký má náskok, aby nikoho neohrozil svým vítězným wheelie. A bum, přetočil se a spadl.

„Ubral jsem si plyn,“ kál se. „Zadní kolo se protočilo, zastavilo a bylo to!“ Místo třech bodů nic. Osm rozjížděk před koncem celého letošního finále, začínalo mistrovství republiky jednotlivců takřka od začátku. Matěj Kůs se Václavovi Milíkovi přiblížil v celkové klasifikaci již na pouhopouhé dva body.

Šanci na vysněný titul však cítil i Josef Franc. Jaroslava Petráka ve třinácté jízdě minul již v první zatáčce. A když ve druhé zatáčce druhého kola svého staršího klubového kolegu podjel také Hynek Štichauer, byl Pražan již několik světelných let vpředu.

Třikrát o mistra
Matěj Kůs to v pozici rázem objeveného korunního prince neměl jednoduché. Zdeněk Holub si před startem rozjížďky s číslem čtrnáct nechal od svého táty ještě seřídit spojku. A pak triumfoval stylem start – cíl a upevnil svou vedoucí příčku v závodě. Matěj Kůs zůstal vzadu. Po závodě bude mluvit, že se sebe na ovále nechal úplně všechno. A právě čtrnáctá jízda je také jedním z důvodů, proč se proti jeho tvrzení nemůže najít žádný argument.

Ve výjezdu na protilehlou rovinu se dostal před Filipa Šiteru. Bleskově se pověsil na Eduarda Krčmáře. Projeli do druhého kola a v nájezdu do jeho úvodní zatáčky se Matěj Kůs nacpal pod slánského závodníka. Na výjezdu jej začal vyvážet, nicméně Eduard Krčmář po jeho pravici podlehl až na začátku druhého oblouku.

Osud však evidentně chtěl, aby Matěj Kůs neztratil nic ze své ztráty na Václava Milíka. Pardubičan se na startovním roštu patnácté jízdy objevil na poslední chvíli. Opět exceloval Martin Málek. Václav Milík se zbavil Michala Škurly, avšak místní eso na vedoucí pozici již nedohnal.

Napětí skvělého závodu gradovalo. V rozjížďce s číslem šestnáct Martin Gavenda ve druhém oblouku vytlačil Tomáše Suchánka z vedení. Pardubičan sice bez větších patálií vyhrál osmnáctou jízdu. Kdyby nepřišel o čtyři body, stal by se právě mistrem republiky.

Rozpis závodu totiž svedl Josefa France, Matěje Kůse a Václava Milíka na start sedmnácté jízdy. Pražané již byli na startovní rovince, když Václav Milík stál pod sjezdem z depa a kroutil hlavou. Jeho mechanik Vladimír Kalina běžel nahoru do boxu. Jeho závodník vyjel záhy za ním se slovíčkem, jež v italštině znamená zatáčka na rtech.

Limit však stihnul. Po vylétnutí pásky se dopředu dostal Josef Franc. Za sebou měl Matěje Kůse, který jej v nájezdu do druhé zatáčky podjel. Václav Milík byl čtvrtý. Dral se dopředu spodní stranou druhého oblouku. Na jeho výjezdu však kolidoval s Martinem Gavendou. Moravan skončil pádem a jeho motocykl díky děsivé energii střetu utrhnul ocelovou trubku hrazení.

„Přišla rána…“ bylo všechno, co si Martin Gavenda mohl z incidentu vybavit. Václav Milík byl diskvalifikován. A depem se šířil výsledek jednoduché rovnice. Pakliže Josef Franc vyhraje, dočkáme se tříčlenného rozjezdu o zlatou medaili! Václav Milík zatím seděl s hlavou dlaních ve svém boxu, kde atmosféra štípala stejně jako silná slivovice. Hlavu v dlaních, učiněná hromádka neštěstí.

Když však Josef Franc a Matěj Kůs přijeli na rošt, neodolal a šel se podívat, jak to vlastně s titulem, který už chtěl oslavit wheelie ve dvanácté jízdě, vypadá. Nyní byl nejlepší po startu Josef Franc. Matěj Kůs chtěl mistrovskou bitvu vyřešit ve svůj prospěch již teď a tady. Sunul se vpřed vnějškem první zatáčky, avšak jako kolega postřehl nebezpečí včas.

A bylo to! Osmatřicet rozjížděk letošního mistrovství republiky neurčilo nic víc, než že šampión vzejde z trojice Matěj Kůs, Josef Franc a Václav Milík v jediném rozjezdu! Zbývala však otázka dnešního závodu, jejíhož řešení se ochotně ujal Martin Málek. Po triumfu v devatenácté jízdě se mohl chystat na nejvyšší stupínek pódia.

„Nevešel jsem se tam v první zatáčce,“ zdůvodňoval Zdeněk Holub své třetí místo, které ho poslalo do rozjezdu o stříbro. Soupeřem mu byl Josef Franc, který ho odvedl, nicméně v myšlenkách spíše dlel u klíčového boje o mistra. Ve třetím kole zastavil a za příčinu označil svůj motocykl. „Šprajcnul se plyn a přestalo to fungovat,“ ukazoval.

Rozjezd o mistra byl ovšem šálek zcela jiného čaje. Šance na zlato, které mu naposledy před třemi lety vzal hloupý kryt primárního řetězu, se chopil Matěj Kůs. Po vylétnutí pásky uháněl dopředu. Josef Franc útočil vnějškem první zatáčky, ovšem Václav Milík upadl.

Pavel Kubeš blikal červenými světly, ale k repete pozval celou trojici. Matěj Kůs opět vystřelil dopředu. Josefa France však zavřel, nicméně ten o pár metrů později upadl. Znovu stop, znovu do depa a znovu start ve třech.

„Show must go on,“ procedil Josef Franc skrze svou přilbu, když jej Zdeněk Schneiderwind přetlačil přes hranu depa. Také nyní byl nejrychlejší Matěj Kůs. V první zatáčce šel dopředu Josef Franc, avšak ve výjezdu se přes oba mihnul Václav Milík.

Už ani nevěřil, že si Štěstěnu obměkčí. Nejdřív se mu nechtělo ani závodit, nicméně po tolika přerušeních mu všechny závodní spínače v hlavě zase sepnuly. Josef Franc se musel smiřovat s dvou milióntým titulem vicemistra. A Matěji Kůsovi zůstaly oči pro pláč. Vždy kdo by sakra neplakal, kdyby mu ona slepá Spravedlnost provedla podobný kousek! I když červené oči dokáže udělat i všudypřítomný prach z oválu.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to, že jsem úplně blbej‘,“ říkal Václav Milík, když se do depa vracel již jako dvojnásobný mistr republiky. „Otočil jsem se z prvního místa, chtěl jsem zvednout motorku na zadní. Ale ubral jsem si plyn, zadní kolo se protočilo, zastavilo a bylo to. Pak remíza s Martinem Málkem. Nakonec jsem bojoval, ale ukli jsme to sebe s Gavendou a já byl vyloučenej‘. V rozjezdu byly obrovský nervy. Nechtělo se mi závodit, byl jsem psychicky rozhozenej‘, moh‘ jsem vyhrát s velkým náskokem. Upad‘ jsem, musel jsem, bylo to na těsnačku. Jak se to opakovalo, zapomněl jsem na tu chybu, co mi pořád ležela v hlavě. Neměl jsem dobrej‘ start, ale vymyslel jsem první zatáčku. Jsem šastnej‘, bylo to zajímavý až do konce.“

„Výborný,“ odpověděl Josef Franc na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké v něm dnešní závod zanechal dojmy. „Nástup jsem měl hodně špatnej‘. Nefungovalo to. Skočili jsme na druhou motorku a jsem rád. Překvapivě jsem se dostal do rozjezdu o titul. Byly nervy, připadal jsem si jako o Zlatý přilbě, pořád jsem seděl na motorce.“

„Bojoval jsem, jak jsem moh‘,“ svěřoval se Matěj Kůs. „Snažil jsem se dát na dráze úplně všechno. Dvakrát jsem už měl titul, byla by to hrozná odměna. Ale kulic pokládali motorky tak dlouho, až to vyšlo jinýmu. Jel jsem fér, tvrdě a hlavou každou jízdu. Počítal jsem každej‘ bod a dal do toho úplně všechno.“

„Až na tu druhou jízdu,“ limitoval Martin Málek svou spokojenost při vzpomínce na třetí místo za Eduardem Krčmářem a vítězným Martinem Gavendou. „Změnili jsme převod. Po startu bylo husto a pak jsem v jízdě ztrácel. Škoda dvou bodů, ale dneska to bylo super. Paráda zakončit na domácí dráze vítězstvím. Super dneska, nevím, co bych řekl, skvělá dráha, podařilo se.“

„Dneska pěkný,“ kvitoval Zdeněk Holub své pronikavé zlepšení oproti pondělku. „Druhá jízda mi nevyšla. A pak ta pátá. Nevešel jsem se tam v první zatáčce, bylo tam moc lidí. S druhým místem jsem určitě spokojenej‘. Jak se nedařilo v Praze, dneska se dařilo víc. Aspoň, že jsem v top osmičce a nebudu muset příští rok jet semifinále.“

„Ve třetí jízdě jsem to úplně pokazil,“ svěřoval se Martin Gavenda. „Bohužel. Dlouho jsem se rozmýšlel, na čem vlastně pojedu. A myslím, že jsem zvolil dobře. Teď akorát ukončit sezónu…“

„Zkurvil jsem, co šlo,“ sypal si Tomáš Suchánek popel na hlavu. „V první jízdě jsem dobře odfáral. V první zatáčce se to Vencovi rozjelo a tím mě odstavil. Třetí jízdu jsem promydlil na startu a nemoh‘ to přilepit. Takže na hovno, skončil jsem v bramborách. To je nejhorší pozice, bedna není. Jak to Venca zkurvil, úplně se mi to otevřelo na titul. Ale to bych musel od začátku tahat.“

„Pomejšlel jsem výš,“ přiznával Hynek Štichauer. „Nevím, nebyli jsme prostě dost rychlí. Šourali jsme se v motoru. Zjistili jsme, že to původní bylo lepší, vrátili jsme to zpátky a tím přišli o body. To rozhodlo, že nejsem sedmej‘, ale až devátej‘. Jsem věčnej‘ náhradník. Nevím, co bych ti řek‘, rozhodně z toho nejsem odvázanej‘.“

„Nějak mi to dneska nešlo,“ netajil se Eduard Krčmář. „Ta dráha mi nepasuje, doladil jsem to až na poslední jízdu. Co se dá dělat, stávaj‘ se i horší věci.“

„Začátek dobrej‘,“ bilancoval Jan Holub. „Ale pak blbý. Nevím, co se stalo, dráha se hrozně změnila. Ztvrdlo to a já to na tom tvrdým neumím doladit. Měli to po venku pořádně rozbránovat. (smích). Ale nic nenaděláš…“

1. Martin Málek, Březolupy	3 1 3 3 3	13
2. Zdeněk Holub, Praha	3 2 3 3 1	12+3
3. Josef Franc, Praha	2 1 3 3 3	12+R
4. Matěj Kůs, Praha	2 3 2 2 2	11
5. Martin Gavenda, Praha	2 3 0 3 1	9
6. Tomáš Suchánek, Pardubice	0 3 1 2 3	9
7. Hynek Štichauer, Pardubice	1 2 2 2 2	9
8. Václav Milík, Pardubice	3 3 F 2 U	8
9. Eduard Krčmář, Slaný	2 2 E 1 3	8
10. Jan Holub, Mšeno	3 2 1 1 0	7
11. Michal Škurla, Praha	1 0 3 1 2	7
12. Filip Šitera, Mšeno	1 0 1 0 2	4
13. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 2 1 1	4
14. Michal Dudek, Slaný	1 1 2 0 0	4
15. Roman Čejka, Slaný	0 1 E 0 1	2
16. Patrik Mikel, Březolupy	0 0 1 0 0	1
res Ondřej Smetana, Praha		DNR
res Michal Klein, Mšeno		DNR

Konečné pořadí seriálu:

	PHA	BŘE	TOT
	6.10.	11.10.
1. Václav Milík, Pardubice	15	8	23+3
2. Josef Franc, Praha	11	12	23+2
3. Matěj Kůs, Praha	12	11	23+1
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	12	9	21
5. Martin Málek, Březolupy	6	13	19
6. Eduard Krčmář, Slaný	11	8	19
7. Jan Holub, Mšeno	11	7	18
8. Zdeněk Holub, Praha	5	12	17
9. Hynek Štichauer, Pardubice	7	9	16
10. Martin Gavenda, Praha	4	9	13
11. Michal Škurla, Praha	5	7	12
12. Michal Dudek, Slaný	7	4	11
13. Filip Šitera, Mšeno	5	4	9
14. Roman Čejka, Slaný	7	2	9
15. Jaroslav Petrák, Pardubice	1	4	5
16. Patrik Mikel, Březolupy	1	1	2
NC Ondřej Smetana, Praha	DNR	DNR	–
NC Michal Klein, Mšeno	DNR	DNR	–

Foto: Miroslav Horáček

Praha – 6. října
Bezprostředně po skončení prvního finále šampionátu na pražské Markétě měl napilno Petr Moravec. Předseda VV SPD postupně obcházel všechny plochodrážníky, aby si z jeho rukou vylosovali startovní čísla na sobotní vyvrcholení nejstaršího motoristického šampionátu naší země. A by verdikt Karla Voborníka srazil Josefa France až na čtvrtou příčku průběžné klasifikace, Pražan bude na jihu Moravy jedničkou.

Rozlosování startovních čísel na druhý finálový závod v sobotu v Březolupech:

1 Josef Franc (Praha), 2 Filip Šitera (Mšeno), 3 Martin Málek (Březolupy), 4 Patrik Mikel (Březolupy), 5 Michal Škurla (Praha), 6 Jan Holub (Mšeno), 7 Jaroslav Petrák (Pardubice), 8 Matěj Kůs (Praha), 9 Tomáš Suchánek (Pardubice), 10 Václav Milík (Pardubice), 11 Eduard Krčmář (Slaný), 12 Hynek Štichauer (Pardubice), 13 Zdeněk Holub (Praha), 14 Roman Čejka (Slaný), 15 Martin Gavenda (Praha), 16 Michal Dudek (Slaný), 17 Ondřej Smetana (Praha), 18 Radim Chod (Slaný).

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)