Lvov – 14. května
V neděli odpoledne pokračovalo na místním stadionu SKA v ukrajinském Lvově mistrovství Evropy svým třetím kvalifikačním kolem. Na stařičkém stadionu, nacházejícím se ve sportovním komplexu, se představili také naši reprezentanti Josef Franc z pražského Olympu a pardubický Tomáš Suchánek. Jak magazín speedwayA-Z už informoval, z českého dua postoupil pouze Josef Franc. Ten však ke všemu po závodech záhadně zmizel.
Už při dopoledním tréninku byl znát špatný stav místní dráhy dlouhé 382 m s tvrdým a děravým povrchem. Ten se stal nepříjemným protivníkem všech aktérů závodu. Tato okolnost ovlivnila úroveň mítinku a možnosti jednotlivých borců. Takže bylo potřeba výborných startů a dobré volby stopy, protože předjíždění bylo takřka nemožné.
Se všemi nástrahami si nejlépe poradili polští jezdci Krzysztof Jablonski, který nepoznal přemožitele, a jeho reprezentační kolega Jacek Rempala, celkově druhý. Velikým překvapením se stali domácí
reprezentanti Viktor Gajdym a Igor Marko, oba hnáni velice slušně zaplněnými tribunami a skvělým publikem. Svým vyhecováním se doslova překonávali a zaslouženě dosáhli kýženého úspěchu.
Do postupující sedmičky se vešla také dvojic Rusů Sergej Darkin a Roman Ivanov. Poslední místo zajišující semifinálovou účast ve slovinské Lublani vybojoval náš reprezentant Josef Franc. V semifinále poveze na svých zádech startovní číslo 6. O pořadí závodníků se stejným počtem bodů rozhodl los.
Druhý náš zástupce Tomáš Suchánek neměl v úvodních jízdách nejlepší starty a doplatil na těžší
soupeře v úvodních jízdách. Ke své smůle ho zradilo i počasí, když se snesla doslova průtrž mračen, ačkoliv po celý den panovalo ideální slunečné počasí. Během několika minut spadlo na dráhu takové
množství vody, že vytvořilo až třiceticentimetrové kaluže.
Tomuto meteorologickému jevu, který dozajista ovlivnil celkové pořadí, předcházela paradoxně
13. jízda. V ní od startu odjel Josef Franc na první pozici pronásledován mladičkým Němcem Tobiasem Buschem.Ten už na dost poničené dráze předváděl jízdu s maximálním rizikem a také při nájezdu do třetího kola nezvládl svůj stroj a skončil bez cizího zavinění na mantinelu.
Polský rozhodčí Wojciech Grodzki se snažil jízdu zastavit, avšak selhalo signalizační zařízení. Zbylí aktéři tak nedostali povel od praporkářů k přerušení jízdy a objeli celá čtyři kola se šachovnicovým praporem v cíli. Tento moment přinesl velké vzrušení ze všech stran. Mladý Němec utrpěl poranění ruky. Wojciech Grodzki rozhodl o opakovaní jízdy, přestože vše proběhlo dle pravidel.
Náš tým začal uvažovat o protestu. Do toho všeho zasáhla matka příroda. Po spršce se sešly jury a jezdci na dráze. Místní pořadatelé se snažili vodu z dráhy všemi možnými způsoby odstranit, ale v takovém množství to bylo nereálné. K tomu všemu se větší polovina startovního pole rozhodla v závodě nepokračovat z důvodu obav o své zdraví.
Takže závod byl ukončen po dvanácti jízdách. Paradoxem všeho je, že mladý Němec si způsobil zranění v jízdě, která oficiálně se nekonala. Vytrvalé obecenstvo bylo ochuzeno o oficiální vyhlášení vítězů, které proběhlo v zákulisí.
Tak trochu smutný z toho byl Tomáš Suchánek, jelikož v té době čtyři body na jeho kontě na postup nestačily. V poslední jízdě ho čekali podle dosavadních bodů nejlehčí soupeři a tudíž i šance postoupit. „Co nadělám,“ konstatoval. „Měl jsem lépe startovat, štve mě to. Dráha byla děsná a já jel v tomto týdnu čtvrtej závod za posledních pět dnů a nejsem ve své kůži. Prostě jsem to podělal“
Druhý Čech Josef Franc byl rád, že toto dobrodružství má za sebou a těší ho, že úspěšně. „Hrozně děravá a nebezpečná dráha.V semifinále to musí být o dost lepší,“ zhodnotil své vyhlídky.
Negativní věcí z celého ukrajinského dobrodružství bylo odcizeni Pepči France v podobě jeho portrétu na vlajce od svých fandů. Co se dá dělat, Ukrajina a jiné poměry. Třeba to pomůže k založení jezdcova fanklubu ve Lvově.
Foto: Radek Fanta