Praha – 31. května
Letošní povedenou pražskou plochodrážní zastávku SGP bychom vám chtěli ukázat taky při pohledu do depa. Je to část závodiště, kam se většina fanoušků nedostane a proto vznikl tento článek.

Znám z vlastní zkušenosti koukání přes plot a pozorování věcí, které se tu odehrávají před závodem nebo tréninkem. Je zajímavé pozorovat závodníky, jak se připravují, mechaniky, jak vyšívají na motorkách, a co je na nich za detaily, které při pohledu z tribuny můžou uniknout.

Není to tedy žádné napínavé čtení, kdo koho předjel v poslední zatáčce. Také tu musí hovořit více fotky než text. Kdokoliv by něco podobného začal psát, začal by jménem Tai Woffinden a jeho tetování. To je prostě nepřehlédnutelná část depa a to, i když je tento Angličan zahalen do kombinézy. Ruce, krk a nově i pravá tvář jsou touhle módou ozdobený, že by leckterý fotbalista mohl závidět. Než si Tai nasadí přilbu, upoutají vás jeho dnes už velké díry v uších.

Tohle vše by mohlo něco o něm samotném vypovídat, ale měl jsem možnost na tréninku a před závodem pobýt u jeho boxu. Pro mě kluk absolutně v pohodě, který nikoho neodmítl. A jeho komunikace s mechaniky… To jsou prostě kamarádi, co jdou za společným cílem a baví se u toho.

Pro mě rovněž velmi sympatické bylo, když se Jaroslaw Hampel po svém pádu vracel pěšky do depa a napůl cesty mu Tai Woffinden přišel naproti patrně s optáním, jestli je ready.

Letos byla zajimavá soutěž mechaniků na čas, kde se měnilo kolo a rozeta. Vždy dva týmy proti sobě a vlastně proti stopkám.

Vesměs všichni jezdci zůstali věrní svým barevným kombinacím na kombinézách a motorkách, ale samozřejmě jsou nové a pozměněný designy. Andreas Jonsson opustil barevné kreace a pro letošek je v černé barvě. To je dvorní barva loňského mistra světa, tak třeba tam hledal inspiraci.

Troy Batchelor má pro letošek maskáčový design kombinézy. Jestli si odpykává vojenskou základní službu, se nepodařilo zjistit. Můj názor jasná jednička, co se týká nevypsané soutěže o nejhezčí kombinézu, kde po loňsku střídá na trůnu Martina Vaculíka.

Jinak dá se říct vše s malou obměnou při starém. Pochvalu zaslouží oba Poláci, kteří opět sladili své kombinézy s motocykly. Minulý rok to byla kombinéza v národních barvách a motorky v týmových každého jezdce.

Image jezdců tam bych krom již zmíněného Tai Woffindena zmínil jen Chrise Holdera. Ten se nevím, jestli speciálně pro českou Grand Prix nechal inspirovat pohádkou o loupežníku Rumcajsovi. Možná je ale vše jinak a probíhá tam cosi jako ‚dokud nevyhraju, tak se neholím’.

Má cenu psát něco o tom, jaký chlapík je Greg Hancock? Nemá. Všichni ho známe a takový pohodář jde poznat nejen přes plot depa, ale i přes plot stadionu.

Jestli se tu nepíše o všech závodnících tak je potřeba říct, že všech osmnáct borců má vše vymakaný do detailů a z fleku by mohli vjet na módní molo. Tak dost řečí a mrkněte na fotky!

Foto: Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 31. května
Okolo osmnácté hodiny se vyprodaná Markéta hřála v paprscích sluníčka, ovšem jak životodárná hvězda končila svou denní pou nebeskou bání, projevovaly se jednotlivé národnosti v ochozech s menší a menší intenzitou. Divoká karta Václav Milík se blýskl skalpem Jaroslawa Hampela nejen ve vzájemné konfrontaci, ale i v celkové klasifikaci. Nakonec se nezalekl ani Nicki Pedersena, jehož nakrátko umístil za svůj deflektor, avšak toužebně očekávané semifinále mu bylo vzdáleno. Dnes jej nedosáhl ani žádný z Poláků, ani Martin Smolinski, by na základě jeho vyjádření získala část německých fanoušků pocit, že do stověžaté matičky dorazila na svou velkou cenu. Šokem skončilo první semifinále, kde první porážku Darcy Wardovi uštědřil nejen Matej Žagar, ale i Nicki Pedersen, takže Australan se do finále nedostal. Nakonec měli navrch angličtí návštěvníci, kteří svým jásotem předčili slovinskou řehtačku v zatáčce u depa nejen kvantitativně, ale i kvalitou úspěchu svého závodníka. Tai Woffinden totiž vyhrál finále stylem start – cíl před Gregem Hancockem, zatímco Matej Žagar šel na pódium podruhé v řadě, když předjel Nicki Pedersena. Čtvrtá velká cena tedy nabídla čtvrtého letošního vítěze, a protože se obhájce loňského titulu vyšvihl spolu s Gregem Hancockem do čela šampionátu, tak i čtvrtého letošního leadera průběžné klasifikace.

Dva body pro českou divokou kartu
Anglický fanoušek s lepenkou okolo krku prochází kolem hostů na zahrádce hospůdky, které v plochodrážních kuloárech nikdo neřekne jinak než U Báby. Nápis vyvedený černým lihovým fixem hovoří jasně. Koupím vstupenky na dnešní Grand Prix. Zájem o letošní českou velkou cenu překonával všechna očekávání.

O tom se měla přesvědčit i skupina německých fanoušků, která cestou k pokladnám rozjařeně pokřikovala, že Martin Smolinski přemění dnešní mítink na Grosser Preis Deutschland. Rysy jim ztvrdly v okamžiku, kdy narazili na jediné otevřené okénko. Nad ním svítil bílý papír s nápisem Vyprodáno/Sold Out/Ausverkaufen. Neváhali a briskně si pořídili vstupenky k stání, které pořadatelé operativně nabídli. Ani jim nepřišlo na mysl žehrat, že der Preis je stejná jako za nejlevnější lístek k sezení.

Roman Čejka starší už byl v té chvíli uvnitř. Filozofické úvahy, na co vlastně člověk má nikam nevedoucí červovitý výběžek slepého střeva zvaný apendix, ho už dávno přešly. Vyřizoval pozdravy od svého syna Romana ze slánské nemocnice. S jeho jménem na vestě nastupoval narychlo zmobilizovaný Michal Škurla, který ještě včera nad ránem dorazil na Markétu coby pouhý brigádník.

Nicméně osud náhradníků každé velké ceny je pokaždé nejistý. A jak Michal Škurla, tak Zdeněk Holub, který se této úlohy zhostil již podruhé, se divákům představili jen jako tandemisté harlejářů na slavnostním nástupu. Zato Václav Milík s divokou kartou měl účast ve své první kompletní Grand Prix pojištěnou.

Po autogramiádě se letmo pozdravil s maminkou, která dnes v ochozech výjimečně nechyběla, a již v doprovodu svého otce Václava mířil do boxů. Na ovál měl poprvé vyrazit až v rozjížďce s číslem čtyři, kdy si již publikum přišlo dost na své.

Na samotný úvod se prosadil Niels Kristian Iversen. V prvním oblouku odrazil útok Jaroslawa Hampela. Zklamání polských fanoušků z jeho nuly bylo o to větší, že Krzystof Kasprzak inkasoval jediný bod. V rozjížďce s číslem dvě se Chris Harris nehnul prakticky z místa. Páska se prověsila zachyceným držákem. Dán Jesper Steentoft za pultíkem sudího však nechal ovladače červených světel na pokoji. A frenetické šílení anglických fanoušků doprovodilo vítězství Taie Woffindena ve stylu start – cíl.

Vzápětí rozhodčí přibrzdil Darcy Warda jen na chvilku, když zastavil jízdu kvůli jeho letmému startu. Avšak Australan při repete odstartoval neméně skvěle. Vzápětí se pohledu na svého borce dočkali i čeští fanoušci. Zatímco Greg Hancock odvedl Mateje Žagara, pardubický borec si ve druhé zatáčce vyšlápl na Chrise Holdera. Jenže vnitřní stopa bohužel k předjetí nevedla.

Mnohem více zážitků přinesla Václavu Milíkovi rozjížďka s číslem sedm. Nejprve se zastavovalo kvůli dalšímu letmému startu. Vzápětí v úvodním oblouku si Troy Batchelor počínal jako koule u ruských kuželek, v jejichž kůži se ovšem ocitli Václav Milík a Jaroslaw Hampel. Incident naštěstí přestáli ve zdraví, nepočítáme-li mírně pochroumaný nos českého závodníka, jenž mu zabránil v nedělní účasti při první lize ve Svitavách. Při repete však nechal za sebou Jaroslawa Hampela a připsal si své vůbec první body v prestižním seriálu.

Václav Milík nechtěně pojistil semifinále velkému Dánovi
Ještě než páska rozjížďky s číslem sedm letěla k prosluněnému pražskému nebi potřetí, vrátil se Tai Woffinden k vratům depa seřídit si spojku. Poté vypálil za svým druhým triumfem stylem start – cíl. Po druhé sérii se mu šesti body mohl vyrovnat pouze Darcy Ward. By na něho v prvním oblouku rozjížďky s číslem osm mohutně dotíral Greg Hancock, suverén čtvrté jízdy. Australan vedoucí příčku udržel. Američana ke všemu ve druhé zatáčce podjeli Nicki Pedersen a Krzysztof Kasprzak.

Nielse Kristiana Iversena v páté jízdě o punc neporazitelnosti připravil Matej Žagar již svým skvělým startem. Nůžky na vítěznou ni se však již brousily i pro Tai Woffindena. Po startu dvanácté jízdy zůstal trčet beznadějně vzadu, aby až do cíle stihnul předčit pouze Martina Smolinskeho v úvodní zatáčce druhého okruhu.

„Udělal jsem chybu v nastavení motocyklu,“ sypal si popel na hlavu úřadující světový šampión. Darcy Ward měl v těch chvílích za sebou už třetí triumf, když v desáté jízdě nepustil vedení z rukou ani na okamžik. Václav Milík dal opět o sobě vědět, když ve výjezdu z první zatáčky ohrožoval druhého Andrease Jonssona. Zkušenější Švéd si s ním porazil, navíc Pardubičana ve druhé zatáčce vyhnal Chris Harris na venek a sebral mu bod.

V rozjížďce s číslem třináct měl Tai Woffinden po své pravici Darcy Warda, který ovšem opět vypálil dopředu jako raketa. Dvouciferným skóre se vedle fenomenálního Australana mohl po čtyřech sériích chlubit již jen Matej Žagar. I když ve dvanácté jízdě neuštval Krzysztofa Kasprzaka, v rozjížďce s číslem čtrnáct nechal rozeznít dřevenou řehtačku v rukou svých krajanů stojících v zatáčce u depa, protože odvedl Andrease Jonssona.

Tai Woffinden si však definitivně pojistil semifinále, když v rozjížďce s číslem osmnáct před sebe nepustil Fredrika Lindgrena. Bitva o nadstavbovou část však zuřila s neztenčenou intenzitou. Zapojil se do ní i svým způsobem i Václav Milík. V šestnácté jízdě sice po horším startu zaostal vzadu, ovšem hned po úpravě dráhy se serval o jediný bod s Nicki Pedersenem. Sotva se Pardubičan zjevil ve druhém oblouku po levici velkého Dána, Nicki Pedersen napřel veškeré úsilí k odvetě. Nebylo divu, právě tento bod mu definitivně pojistil semifinále.

Vítězství pro otce
Mezi vyřazenými byl kupříkladu Krzysztof Kasprzak, který v Praze přišel o pozici muže číslo jedna průběžné klasifikace. Co mu byla platná porážka Mateje Žagara, když v rozjížďce s číslem dvacet vyšel naprázdno? Protože Jaroslaw Hampel prožil večer hrůzy, Polsko nemělo svého zástupce mezi nejlepšími osmi.

Zmlkli rovněž němečtí fandové. Velkohubá prohlášení o dobytí pražské Markéty roztrhal na dráze přímo jejich autor Martin Smolinski. O jediný bodík unikla šance bojovat o stupně vítězů i Andreasi Jonssonovi.

Darcy Ward příliš dlouho neváhal s výběrem modré přilby pro první semifinále. Nicméně sotva vystřelil dopředu, blikala červená světla. Australan se totiž prozatím do historie letošní české velké ceny zapsal nejen patnácti body, ale rovněž druhým letmým startem.

V opakovačce svůj rychlý start zopakoval. V první zatáčce však zprava přilétl Matej Žagar a vítězství mu sebral. Dopředu se tlačil rovněž Nicki Pedersen. Ve druhém okruhu protáhl v zatáčce u depa nájezd. Ve zlomcích vteřiny jel druhý a Darcy Ward se musel smiřovat s paradoxem, že jediná prohraná rozjížďka jej stála šanci na stupně vítězů.

Modrou barvu pro druhé semifinále zvolil rovněž Tai Woffinden, který ji ovšem využil pro suverénní triumf. Za svými zády měl zpočátku Nielse Kristiana Iversena, avšak toho ve druhé zatáčce podjel Greg Hancock.

Tai Woffinden ze druhé dráhy opanoval i velké finále. Později své vítězství věnuje svému zesnulému otci Robovi. „Když jsem stál na pódiu, podíval jsem se nahoru a řekl si ‚přál bych si, abys tady byl, tati‘.“

Nicki Pedersen záhy přišel i o druhou příčku ve prospěch Grega Hancocka. A o chvíli později dánského závodníka předjel i Matej Žagar, který ke své velké radosti po svém finském triumfu nechyběl na pódiu ani ve stověžaté matičce.

Hlasy z depa
„Pro mě to byl skvělý večer,“ prohlašoval Tai Woffinden na tiskové konferenci. „Dařily se mi starty a tvrdě jsem dřel. Stereotyp, v němž jsem byl na začátku sezóny, byl pěkně hluboký. Nikdy jsem nemakal tolik, abych se z něho dostal. Nyní jsem z něho venku, potřebuju bodovat a zrychlovat a zrychlovat. Opravdu se těším na zbytek sezóny. Neočekával, že bych v tomto stadiu šampionátu vedl. Ale rozdíly jsou velmi těsné a máme dlouhou cestu před sebou. Neudělám nic hloupého, vím, že to samé už říkalo milión lidí přede mnou, ale já to budu zkoušet a uvidím.“

„Měl jsem pár obstojných momentů v posledních dvou Grand Prix,“ vracel se Greg Hancock do Bydhoště a Tampere. „Šel jsem nahoru a dolů, ale v důležitých finálových jízdách jsem byl dole. Dnes večer jsem k tomu přistoupil odlišně. Moje skóre nebylo nejlepší, ale skončil jsem druhý a jsem rád, že jsem na pódiu.“

„Jsem pěkně šastný za šestnáct bodů,“ radoval se Matej Žagar. „Po vítězství ve Finsku před čtrnácti dny všechno, co jsem chtěl, bylo hromadit body. Právě body dělají ceny na konci a vyhrávání cen je můj cíl. Samozřejmě by bylo brilantní zase vyhrát, ale gratuluji Taiovi a Gregovi k jejich skvělým jízdám.“

		SF1	SF2	FIN	TOT
1. Tai Woffinden, GB	3 3 1 2 3		3	3	18
2. Greg Hancock, USA	3 0 2 3 0		2	2	12
3. Matej Žagar, SLO	2 3 2 3 2	3		1	16
4. Nicki Pedersen, DK	2 2 3 0 1	2		0	10
5. Darcy Ward, AUS	3 3 3 3 3	1			16
6. Niels Kristian Iversen, DK	3 2 3 1 3		1		13
7. Chris Holder, AUS	1 3 1 0 3	0			8
8. Fredrik Lindgren, S	1 0 2 3 2		0		8
9. Krzysztof Kasprzak, PL	1 1 3 2 0		&nbsp		7
10. Andreas Jonsson, S	2 0 2 2 1		&nbsp		7
11. Martin Smolinski, D	2 1 0 1 2		&nbsp		6
12. Chris Harris, GB	E 1 1 2 2		&nbsp		6
13. Kenneth Bjerre, S	1 2 0 1 0		&nbsp		4
14. Troy Batchelor, AUS	0 X 1 1 1		&nbsp		3
15. Václav Milík, CZ	0 2 0 0 0		&nbsp		2
16. Jaroslaw Hampel, PL	0 1 0 R 1		&nbsp		2
17. Zdeněk Holub, CZ (res)			&nbsp		DNR
18. Michal Škurla, CZ (res)			&nbsp		DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 46, 2. Greg Hancock 46, 3. Darcy Ward 45, 4. Nicki Pedersen 44,  5. Matej Žagar 43, 6. Krzysztof Kasprzak 42, 7. Chris Holder 40, 8. Fredrik Lindgren 38, 9. Martin Smolinski 37, 10. Niels-Kristian Iversen 35, 11. Jaroslaw Hampel 31, 12. Andreas Jonsson 31, 13. Kenneth Bjerre 22, 14. Troy Batchelor 21, 15. Chris Harris 12, 16. Adrian Miedzinski 5, 17. Joonas Kylmäkorpi 5, 18. Kauko Nieminen 4, 19. Jason Bunyan 2, 20. Václav Milík 2.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout

Praha – 30. května
Trénink na pražské Markétě je krásný především tým, že je přístupný fanouškům. Není to samozřejmostí na všech oválech seriálu. Taková příležitost nahlédnout do kuchyně, kde se připravuje SGP, nikdy není k zahození. Pozorovat přístup jednotlivých jezdců a jejich týmů bez nutností prožívat samotné závodění nabízí zcela jiný pohled na plochodrážní sport.

Nejdřív fakta. Chris Harris dal přednost ligovému zápasu Coventry proti Birminghamu, který byl přesunout na dnešek kvůli vytrvalému dešti v původním terminu. To aby nám nebylo lito, že se utkání odkládají jen u nás. No nic uvidíme, nakolik ostrý závod prospěje Harrisovi oproti regulárnímu tréninku. Brit zná pražský ovál dostatečně dobře, aby nemusel nutně trénovat. K tomu jeho dosavadní podprůměrně výkony v SGP mu moc vysoké cíle asi nekladou, tak může jedině překvapit.

České trio trénovalo pilně, Václav Milík s vidinou slušného výsledku, náhradníci Zdeněk Holub a Michal Škurla, aby se alespoň převedli fanouškům, když už nemají jistotu, že se vůbec svezou. Užívali si ale dosyta a neopominuli předvést jízdu po zadním kole ani v jediném svém vyjeti na dráhu.

Zajímavě bylo pozorovat výkony Krzysztofa Kasprzaka v souvislostí s jeho nedávným zranění, které mu znemožnilo start v minulém SGP v Tampere. Dnes mu už žádné omezení nekladlo a potvrdil to i sám jezdcem s úsměvem a viditelnou úlevou. Nejpilněji se připravoval Greg Hancock, kterého neodradilo od vyjetí na dráhu ani změna počasí, když těsně před sedmou lehce propršelo.

Jinak na Markétě panovalo slunečné pozdní odpoledne a stejně počasí by mělo byt i zítra během večerního závodu. Kromě losování startovní listiny pro zatraktivnění odpoledne pořadatelé uspořádaly i souboj mechaniků. Určitě stojí za to vyhledat si Mitas Speed Challenge: Team Bjerre v Team Milík .

Za zmínku stojí i to, že se po delší době v seriálu velkých cen objevil stroj poháněný agregátem Jawa v rukou Václava Milíka. Takže budeme držet palce nejenom závodníkovi ale tentokrát i značce. A pak zítra se vypravit na stadión, kde od 18:45 začíná prezentace a od 19:00 první rozjížďka SGP České republiky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 30. května
Sluníčko svítí nad pražskou Markétou, a by nebe není rozhodně bez mráčku, na ovál vyjela i kropička. Mnohem důležitější informací je fakt, že startovní číslo osmnáct po nešastném Romanu Čejkovi poveze Michal Škurla. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel pořádajícího klubu, vysvětlil magazínu speedwayA-Z důvody.

„Protože je náš a ta změna přišla na poslední chvíli,“ říká v záplavě svých starostí souvisejících s vrcholem českého kalendáře. „Na poslední chvíli nebyla šance na výběr. Nechtěli jsme nikoho burcovat, dokud nebude mít licenci, protože na FIM mají dnes volno. Ale v otázce Michala Škurly je všechno domluveno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Slaný – 30. května
Před deseti lety musel být ostaršen, aby vůbec mohl nastoupit do stopětadvacítkářského šampionátu republiky. Ve svých necelých jedenácti letech se styděl dát pusu hostesce na stupních vítězů a před dotěrným mikrofonem v rukou slánského šéfa Petra Křikavy se raději ukryl v depu. Za tři a půl tisíce dne se ovšem změnilo mnohé. Blonďatý chlapec dospěl po mnoha stránkách a zítra večer měl prožít vrchol své dosavadní plochodrážní kariéry. Lékaři ho však postavili před osudovou volbu, Speedway Grand Prix nebo život. Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že pro návrat životní šance utrhne příští rok plyn.


„Tři dny mě bolelo břicho,“ vypráví Roman Čejka, proč se jeho program na nejbližší dny obrátil doslova vzhůru nohama. „Včera jsem šel k doktorovi a hned musel rovnou na operaci.“

Sen postavit se na Markétě po bok plochodrážní elity celé modré planety se však opouštěl o to hůře, měl-li se stát během pouhých osmačtyřiceti hodin realitou.

„Říkal jsem doktorům, že na operaci nemůžu, protože jedu v sobotu Grand Prix,“ pokračuje Roman Čejka. „A oni, že si mám vybrat. Buď Grand Prix anebo život.“

Volba byla samozřejmě jasná. Jeho otec si musel dozajista vynutit prodloužení otevírací doby své oblíbené hospůdky v marné snaze najít odpověď na otázku, na co má vlastně člověk takovou zbytečnost jako je slepé střevo.

„Když to otevřeli, zjistili, že to slepý střevo bylo na prasknutí,“ potvrzuje jeho syn, že lékařské prognózy byly naprosto správné. „Čekám celej‘ život, až budu mezi nejlepšíma. Když ten moment přijde, stane se tohle. Za rok utrhnu plyn, abych se tam zase dostal.“

A co čekání zkrátit a z nemocnice utéct, což už pár motoristických sportovců během historie provedlo? „Bolí mě břicho jako čert,“ vylučuje Roman Čejka podobný scénář. „Nemůžu se ani hejbat, natož podepsat reverz. V nemocnici bych měl zůstat asi pět dnů a pak čtrnáct dnů odpočívat.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Antonín Škach

Praha – 30. května
Deštivé počasí je naneštěstí fenoménem české plochodrážní scény posledních dnů. V Praze dnes krátce po půlnoci konečně ustal d隝, který se s různou intenzitou snášel na Markétu nepřetržitě již od pondělního večera. Promočená dráha není však jediná záležitost, která trápí pořadatele zítřejší české velké ceny. Otázkou je, zda se podaří najít druhého náhradníka místo Romana Čejky, jehož včera večer skolil zánět apendixu.

Čtyřicet dnů od Velikonoc si totiž křesané připomínají Nanebevzetí páně. Aritmetika je jednoduchá, jsou-li Velikonoce v pondělí a týden má sedm dnů, vychází automaticky čtvrtek. V mnoha zemích západní Evropy je státní svátek a mentalita jejích obyvatel není jiná než v Čechách. Je proto běžné vzít si v pátek volno a prodloužit si víkend na čtyři dny.

Nominovat narychlo náhradníka do Speedway Grand Prix není tak ošidnou otázkou, a to tím spíše, disponuje-li pořádající klub dostatečnou jezdeckou základnou. Jenže i náhradník velké ceny potřebuje vystavit jednorázovou licenci a v sídle FIM mají dnes dovolenou.

S největší pravděpodobností se ovšem nebude opakovat situace z před čtrnácti dnů, kdy se v Tampere jelo s jedním náhradníkem. Krzysztof Kasprzak totiž odstoupil až po tréninku, zatímco Pražané mají v závodě o licenci dvacetihodinový náskok.

Jméno náhradníka za nešastného náhradníka Romana Čejku se proto očekává během několika následujících hodin.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)