Archiv pro štítek: 2013 Pce VET

Martin Málek navzdory suverénnímu triumfu o dalším působení ve flat tracku moc neuvažuje

Praha – 2. srpna
Pavol Pučko stále tvrdí, že motokros dohromady s plochou dráhou jsou pro flat track nejlepší průpravou. Jako důkaz vedle něho samotného může posloužit příklad Jana Jaroše, který ho na poslední chvíli zastoupil za řidítky tovární VM 610 v Kopřivnici. Soupeři, které ve finálové jízdě nepředjel o kolo, by šli spočítat na prstech jedné ruky. Pardubické mistrovské flat trackové kolo ukázalo, že terénní průprava nemusí být pro dobrého plochodrážníka nezbytnou podmínkou. Martin Málek totiž přivedl vítězně do cíle flat trackový speciál z dílny Františka Přehnálka hned při jeho prvním ostrém závodním nasazení.

Již loni v červenci lákal motocykl s ocelovým srdcem z plochodrážní Jawy po Antonínu Klatovském pozornost diváků, kteří dorazili do Březolup na první ligu. Neodolal ani Martin Málek a po plochodrážním závodě ho otestoval v ostrém tempu. Po zářijovém Slováckém ovále se v jeho sedle honil s Pavlem Pučkem a Janem Vondráškem.

„O flat tracku jsem nikdy neuvažoval, nebo se mi tento sport moc nelíbil,“ uvažuje. „Ale zaujala mě konstrukce motorky pana Frankieho Přehnálka. Nejenom designově je to krásná motorka, teda aspoň podle mě. Ale nejvíc se mi líbí, že jejím základem je plochodrážní motor a použité jsou také další plochodrážní věci. Dostal jsem nabídku, jestli bych se nechtěl svézt a odzkoušet ji. Nadchla mě taky proto, že jeden nejmenovaný jezdec prohlásil, že je špatná a nedá se na ní jezdit. Navíc Frankie je můj dobrý kamarád, tak nebylo o čem diskutovat.“

Ostrý závodní debut měl proběhnout už v říjnu ve Svitavách, ovšem mítink spláchly přívaly deště. „Loni závody bohužel uplavaly,“ říká Martin Málek. „A předtím se mi závody flat tracku překrývaly s plochou dráhou. No, a jelikož jsem si chtěl potvrdit, že motorka je konkurenceschopná, a že by mohla i vyhrát, souhlasil jsem s přihlášením na závody. Letos jsem si pomalu ještě před sezónou zlomil nohu a byl dva měsíce mimo závodění. Nejbližší termín flat trackových závodů byl až teď v pátek, tak jsem přijel.“

Přijel, viděl a v prestižní kategorii FT1 i zvítězil. „Nakonec dobře,“ odpovídá na otázku, jak se mu ve Svítkově s flat trackovým motocyklem jelo. „Ale na téhle motorce jsem seděl skoro po roce. Naposledy jsem se na ní svezl loni v Březolupech. Přes zimu musel ale Frankie spoustu věcí předělávat. Bylo to pomalu dvouleté montování, předělávání a rozdělávání, protože od začátku bylo všechno na motorce špatně. Ale shodli jsme se, že za to snažení za to stálo a jsem moc rád, že jsem Frankiemu mohl pomoct veškerou práci zúročit.“

Pokud ho nezastavily technické problémy, jezdil Martin Málek v pátek daleko vpředu. Soudě dle jeho bezkonkurenčního počínání, musí být zkušenosti z ploché dráhy obrovskou výhodou.

„Asi ano,“ přikyvuje. „Umět jezdit na plochodrážní motorce je hodně velkou výhodou. To jde vidět na Pavlu Pučkovi, Honzovi Jarošovi a taky na mně. Základem je překonat strach a nebát se smyku. Ale taky dost velký podíl na úspěchu ve flat tracku je mít motorku dobře přizpůsobenou.“

Ještě loni si přitom Martin Málek posteskl, že si nemůže zvyknout na přední brzdu, ovšem v pátek ho dvakrát zastavily technické patálie… „Jak jsem řekl, na motorce jsem seděl naposledy loni a přes zimu bylo nutné spousta věcí předělat,“ zdůrazňuje. „Nejprve se chlapcům nelíbila nádrž, že nevyhovuje technickým řádům. Potom se předělával motor z metylu na benzín. Motor se musel usadit výš o sedm centimetrů. Kola byla špatná a tak dále. V pátek byly technické problémy spíše kvůli nepozornosti a bylo to taky způsobeno tím, že jsme motorku nestihli odzkoušet před závody. Ale mně se to nakonec líbilo, dodalo to závodům trošku dramatičnosti.“

A konec konců plochodrážní optikou je bodování v mistrovství republiky ve flat tracku přinejmenším prapodivné. Pokud projde technickou přejímkou, dostane závodník pět bodů. Přitom za každou dokončenou rozjížďku berou všichni jen po dvou bodech a to nezávisle na pořadí. Neboduje jen ten, kdo nedokončí nebo je diskvalifikován. Všechny body se sčítají s tabulkovými body, které borci dostanou za umístění ve finálové jízdě.

Za těchto okolností stály Martina Málka dva defekty pouze čtyři body, ovšem za triumf ve finále jich inkasoval dvacet plus dva z první jízdy a pět za přejímku. To rozhodně nemusí být špatná výchozí pozice pro útok na celkové stupně vítězů nebo dokonce mistrovský titul.

„To je těžká otázka,“ přemýšlí Martin Málek nad svou flat trackovou budoucností. „Zatím mým cílem bylo předvést konstrukci motorky v tom nejlepším světle. To se snad povedlo. Ale já jsem jen jezdec, co přijel odkroužit pár kol na závodech. Ten velký díl na úspěchu patří hlavně konstruktérům Frankiemu a Rosovi. O dalším působení ve flat tracku zatím moc neuvažuju, mám teď jinou pracovní náplň a o závodech teď taky moc nepřemýšlím. Možná mě teď někteří lidé neradi uvidí na závodech, ale proč ne, třeba se ještě párkrát obleču do kombinézy.“

Foto: Wojta Zavřel

Martin Málek stál na nejvyšším stupni flat tracku

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 26. července
Úžasný mix evropské série veteránů v závodě o Memoriál Františka Hladěny s mistrovským podnikem flat tracku doslova zaplavil svítkovské depo. A nabídl bezmála pětihodinovou podívanou. Kategorii dvouventilových motocyklů opanoval Hartmut Ernst, čtyřventily zase Hylke Dijkema, kteří neprohráli jedinou rozjížďku. Karlu Kadlecovi uniklo čtyřventilové finále A o pověstný vlásek. V béčku však šel tvrdě za triumfem a nedal dotírajícímu Ulrichu Buschkemu ani náznak šance. Český plochodrážník ovšem nechyběl na nejvyšším stupni. Martin Málek si totiž technické problémy v základních rozjížďkách vynahradil ve finále prestižní flat trackové kategorie FT1. V sedle Jawy 500 z kroměřížské dílny konstruktéra Františka Přehnálka si se soupeři hrál jako kočka s myší.

Bez vítězství není návratu do výsostného depa
Pohár jezdců dlouhé dráhy, který loni provázel Zlatou stuhu, měl přece jen testovací charakter. A tak dnešní podnik evropské série veteránů lze směle pokládat za českou premiéru závodu dlouhodrážních motocyklů na klasickém ovále.

Entusiasmus dříve narozených pánů závodníků je obrovský. By na své závody cestují prakticky výhradně o víkendu a svůj program rozprostřou na sobotu i neděli, od výpravy do Pardubic je neodradil ani jednodenní termín, ani tropické vedro. Ve startovní listině jsme museli škrtat, což ovšem není při ELVS žádnou výjimkou, své motocykly ve svítkovském depu vykládalo šestadvacet borců v obou kategoriích.

Pouze Roy Gomm neusedl do sedla a po depu se pohyboval v kombinéze a vestě se skotským křížem svatého Ondřeje na prsou. Dvouventilů nakonec závodilo devět. Jejich králem se stal Hartmut Ernst. V dosavadních třech závodech prohrál pouze jedinou rozjížďku. Dnes se vydal na prodloužení své fenomenální série, by v rozjížďce s číslem jedna musel na trestnou čáru kvůli najetí do pásky.

Ve finále A rychle zmizel Keithu Snellingovi, který v základní části prohrál jen s Franzem Greiselem. V klíčové jízdě o obsazení stupňů vítězů mu však porážku oplatil i s úroky.

Početnější kategorie čtyřventilových motocyklů přivedla na start jediného českého zástupce. Karel Kadlec se před jedenácti lety kvůli veteránům k závodění vrátil a rozhodně nemohl chybět v Pardubicích. A to tím spíše, patřil-li k duchovním otcům myšlenky, aby se ELVS představila v Čechách ještě jednou kromě Mariánských Lázní.

Poprvé mířil na start v rozjížďce dvě. Jeho přítelkyně Hanka si přitom ve stresu omylem strčila do pusy cigaretu obráceně a svůj omyl zpozorovala až po zapálení filtru. Příčinou její nervozity nebyla ztráta jednoho páru silonových punčoch, o něž je její přítel společně s mechanikem Michaelem Hádkem připravili při opravě klínového řemenu jejích dodávky, ale obvyklá závodní horečka přítomná v motoristických boxech po celém světě.

Rozjížďce kraloval Paul Evitts. Plzeňského matadora zdržoval dlouhatánský John Hartley, takže se před něho záhy dostal Anton Wannasek. „Vez‘ mě až do toho hrášku,“ soptil Karel Kadlec na svého britského soka. „Už jsem si myslel, že půjdu na tlamu.“

O tři rozjížďky později se však blýsknul svým pověstně rychlým startem, avšak v první zatáčce ho podjel Maik Ebensing. Z druhé strany ho předčil Paul Evitts a záhy i Ulrich Büschke. S ním Karel Kadlec sváděl urputný duel až do cíle. V posledním okruhu ho předčil vnějškem úvodní zatáčky, avšak Němec se přesto dokázal vrátit na třetí příčku.

V deváté čtyřventilové jízdě byl před ním v cíli jen Henk Snijder. Na druhé místo se Karel Kadlec posunul před Maika Ebensinga už spodní stranou druhé zatáčky. Devět bodů však protentokrát stačilo pouze na finále B.

Mezi nadšenými přihlížejícími v depu byli i Aleš Dryml starší se svým synem Lukášem. Především Angličané využívali možnost si ve svém mateřském jazyce popovídat o záludnostech svítkovské dráhy. Nicméně pardubický závodník byl často i v depu Karla Kadlece a to nejen proto, že plzeňský matador zabral box, jenž bývá tradičním místem Dryml Teamu.

Oba Drymlovi Karlu Kadlecovi v žertu hrozili, že nevyhraje-li finále B, nesmí se do depa vůbec vrátit. A závodník, který se příští měsíc potká s Abrahámem, se jejich upozorněním řídil do puntíku. Kvůli pásce Kevina Howseho se muselo startovat ještě jednou. To už byl Karel Kadlec ve svém živlu. Rychle se ujal vedení, přičemž ambiciózního Ulricha Büschkeho odkázal za svá záda již v první zatáčce.

Celkovým vítězem čtyřventilů se stal Hylke Dijkema, triumfující ve finále A stylem start – cíl. Henk Snijder na něho vedl smělý nájezd vnějškem první zatáčky, ale neuspěl, takže se soustředil na udržení druhé příčky před Bobem Dolmanem.

Horký podvečer skvěle doplnil mistrovský závod flat tracku. Pavol Pučko zůstával stále mimo hru po svém červnovém pádu v Březolupech. Nicméně plochodrážní reputaci zachránil Martin Málek, který speciál Františka Přehnálka s motorem z ledařské Jawy Antonína Klatovského, dovedl úspěšně do cíle velkého finále.

Hlasy z depa
„Potřeboval jsem si zvyknout,“ vysvětloval Karel Kadlec ztrátu bodů, které ho nakonec dělily od postupu do finále B. „Ve dvou jízdách se mi tam navíc pořád někdo plet’a pokaždý mě někdo vyhnal. Braly mě křeče, ráno jsem dělal v tom hicu na autě dvě hodiny. Před béčkem mi Lukáš Dryml se svým tátou nakázali, že musím vyhrát, jinak se nesmím vrátit do depa. Tak jsem musel vyhrát. Radost mi udělal i pan Moravec, když za mnou přišel, že jsem se touto jízdou nominoval na finále mistrovství světa družstev ve Swingfieldu. Nejsem v áčku, chtěl jsem tam bejt‘, moh‘ jsem tam bejt‘, ale ukázal jsem, že na to mám. A hlavně sám sobě jsem to dokázal.“

Dvouventily:     C B A
    TOT      
1. Hartmut Ernst, D 5 5 5 15     1.
2. Keith Snelling, GB 5 5 4 14     2.
3. Franz Greisel, D 4 4 5 13     3.
4. Jürgen Jucknies, D 3 4 3 10     4.
5. Jürgen Bruckner, D 3 3 4 10     5.
6. Karl Heinz Suske, D 4 2 2 8     6.
7. Geoff Urben, GB 2 3 2 7   1.  
8. Bill Haynes, GB 2 2 3 7   2.  
9. Tom Blackwood, GB X – 1 1   3.  
10. Roy Gomm, GB – – – DNR    
 
Čtyřventily:          
1. Hylke Dijkema, NL 5 5 5 15     1.
2. Henk Snijder, NL 4 3 5 12     2.
3. Bob Dolman, GB 4 5 5 14     3.
4. Maik Ebensing, D 5 5 2 12     4.
5. Anton Wannasek, A (SMF) 4 4 3 11     5.
6. Paul Evitts, GB 5 4 4 13     6.
7. Karel Kadlec, CZ 3 2 4 9   1.  
8. Ulrich Büschke, D 3 3 3 9   2.  
9. John Hartley, GB 2 4 4 10   3.  
10. Kevin Howse, GB 3 2 1 6   4.  
11. John Freeman, GB 2 3 2 7   5.  
12. Dave Hammond, GB 2 1 3 6   6.  
13. Steen Larsen, DK 1 2 2 5 1.    
14. Gerd Mauer, D 0 1 1 2 2.    
15. Andreas Blache, D 1 0 E 1 3.    
16. Francesco Barbetta, I (ACCR) X F/R – 0    


Mistrovství republiky ve flat tracku:

FT1: 1. Martin Málek Jawa 500 FT
  2. Radek Podhadský KTM 525
  3. Aleš Exler KTM
 
Classics: 1. Michal Hloušek Honda CR 250
  2. Michal Špaček Yamaha XS 400
  3. David Havlíček Yamaha XT 550
 
Veteran: 1. Jiří Kozák Jawa 350 Pérák
  2. František Chvojka Jawa 350 Pérák
  3. Jan Sochor Jawa 350 Pérák

Foto: Wojta Zavřel

Dlouhodrážní veteráni a flat track se smíchají ve svítkovském depu

Pardubice – 22. července
Po ukázkovém závodě v rámci loňské Zlaté stuhy budou dlouhodrážní borci závodit v Pardubicích už tento pátek. V depu ovšem nebudou sami. Společnost pro čtvrtý díl evropské série veteránů totiž poskytne další mistrovské kolo českého flat tracku. Karel Kadlec, jeden z inspirátorů mítinku, bude nejen pomýšlet na vylepšení své páté příčky průběžné klasifikace v kategorii čtyřventilů. Plzeňský nezmar jej hodlá pojmout závod také další test motocyklu na dlouhé ovály v prostředí klasické speedway. Spolu s Michaelou Krupičkovou byli navrženi na posty náhradníků pro další pokračování finále mistrovství světa v polském Rzeszowě.

„Bohouš mi udělal motor,“ říká Karel Kadlec, že škody napáchané na jeho GM ve Wittstocku jsou již napraveny. „Bylo to nakonec zadřený jen na pístu. V úterý bych se chtěl svýzt na Markétě na motorce na krátkou dráhu. V pátek nepojedu jawku, ale na GM s anglickým rámem.“

Dvouventily:
2 Kevin Teager, GB
3 Franz Greisel, D
5 Jürgen Bruckner, D
6 Bill Haynes, GB
7 Tom Blackwood, GB
9 Jürgen Jucknies, D
10 Geoff Urben, GB
14 Svein Erik Geitsund, N
16 Hartmut Ernst, D
17 Keith Snelling, GB
19 Karl Heinz Suske, D
21 Roy Gomm, GB
náhradníci:
8 Sigmund Finnstad, N
11 Jan Hamers, NL
 
Čtyřventily:
1 Bob Dolman, GB
2 Paul Evitts, GB
3 Henk Snijder, NL
5 Ulrich Büschke, D
7 Hylke Dijkema, NL
8 Francesco Barbetta, I (ACCR)
10 Gerd Maurer, D
11 Andreas Blache, D
12 Ian Leverington, GB
13 Karel Kadlec, CZ
14 Dave Hammond, GB
15 John Freeman, GB
17 Steen Larsen, DK
18 Kevin Howse, GB
20 Maik Ebensing, D
22 Anton Wannasek, A (SMF)
27 Wolfgang Barth, D

Foto: Wojta Zavřel