AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Liberec – 13. července
Poklidný průběh tréninku semifinále českého šampionátu jednotlivců narušila rána. Naštěstí pole mantinelu a motocykl Michala Kleina doznaly mnohem větší újmy než samotný mšenský závodník. Ambice jiných borců se však řítily s mnohem větším rachotem. Zdeněk Simota kvůli přetrženému sekundárnímu řetězu nestihnul dvouminutový limit v rozjížďce s číslem čtyři. A protože nedal dohromady větší počet bodů, ocitnul se přesně tam, kde legendární obuvník Baa se svými dřeváky v zlidovělém rčení. Body k postupu chyběly kupříkladu Danielu Hádkovi a také Michalu Dudkovi, jehož ze seznamu finalistů škrtnul nulový zisk z nabité čtyřiadvacáté jízdy. O přesném pořadí postupujících v libereckých Pavlovicích nakonec rozhodly tři rozjezdy. S bohorovným klidem procházel závodem jedině Hynek Štichauer. Svých pět hladkých vítězství dokonce nakonec okomentoval slovy, že kdyby šlo pokaždé všechno tak hladce, plochá dráha by jej zřejmě přestala bavit.
Trio suverénů
Sluníčko zalévalo Liberec ze své nebeské báně a svými teplými paprsky rozpouštělo všechny pochybnosti, že by se po dvou propršených dnech mělo semifinále šampionátu jednotlivců znovu posunovat na jiný termín. Klid a pohodu v Pavlovicích narušila až hlasitá rána.
Za jejím vznikem stál Michal Klein, který při tréninku poslal svůj motocykl rovnou do bariéry těsně před startovacím zařízením. Incident se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Mšenskému borci přispěchal na pomoc otec Roman a o poznání kratší stroj odnesli do boxů. Pořadatelé vyměnili celé jedno pole mantinelu a spíkr Roman Hájek představil účastníky při nástupu během nečekaně vzniklé mezery v tréninkovém programu. что такое ягоды годжи
Michaela Krupičková z pozice první kvalifikované náhradnice zastoupila nemocného Tomáše Jůzu, avšak díra po Michaelu Hádkovi zůstala nezacelena. Ke všemu David Štěrovský nedorazil na místo, kde ho měl nakládat Hynek Štichauer, a o příčinách jeho absence neměli tušení ani přítomní pardubičtí funkcionáři.
I s pouze osmnácti převzatými závodníky se řešení kvalifikační rovnice nemělo nikterak zjednodušit. A to tím spíše, nabízelo-li se k mání pouhých šest míst ve finále a uchazečů bylo mnohem více. Obvyklé bodové cifry, které většinou stačí na postup v šestnáctičlenném poli, dnes neplatily. Systém na pětadvacet rozjížděk ke všemu postrádá objektivní princip střetnutí každého s každým a vedle klasických atributů plochodrážního úspěchu je nutno počítat i s přízní Štěstěny při losování startovních čísel.
Nejpřímější, by samozřejmě tou nejméně snadnou kvalifikační strategií, je permanentně vítězit. Po dvou pětinách na tom v tomto směru byli nejlépe Zdeněk Holub, Hynek Štichauer a Michal Škurla, kteří se do té doby nemuseli sklánět vůbec před nikým. Pouze Zdeňka Holuba v rozjížďce s číslem jedna zastavil letmý start, avšak při repete opět ukázal rychle záda pardubické dvojici Jaroslav Petrák – Luboš Velinský. V šesté jízdě podle svého receptu na rychlý start uvařil i Romanu Čejkovi, jenž se prve ve třetí jízdě zpočátku škorpil s Ronny Weisem. Když se druhé místo stalo jeho majetkem natrvalo, proháněl vedoucího Jana Holuba, avšak ten si nenechal tři body už vzít.
Stejně pohodlně jako Zdeněk Holub proplouval mítinkem Hynek Štichauer. V páté jízdě minul Michala Dudka již v úvodním nájezdu, o dalších pět jízd později připravil Eduarda Krčmáře a Jana Holuba o punc jejich neporazitelnosti již s vylétnutím pásky.
Nejtěžší cestu za úvodními šesti body musel ujít Michal Škurla. V rozjížďce s číslem dvě si na něho totiž vyšlápl Daniel Hádek, jenž se na vnějšku první zatáčky ukázal jako rychlejší. Pražan ale zůstával ve střehu, protáhl nájezd do následujícího oblouku a do čela se rychle vrátil. V osmé jízdě se zase musel bránit nájezdům Ronnyho Weise, avšak i v tomto případě si rychle sjednal vrch.
Smůla nosí číslo jedenáct
Zato Zdeněk Simota měl během druhé přestávky málo důvodů ke spokojenosti. Všeobecně se mu přisuzovaly ambice sehrát v dnešním mítinku jednu z hlavních rolí. To se mu ostatně povedlo, jenže místo úlohy vítězného dobyvatele stupňů vítězů musel vzít zavděk osudem tragického hrdiny.
Z časového limitu rozjížďky s číslem čtyři uběhlo již notných pár sekund, když Zdeněk Simota odstavil svůj motocykl na začátku startovní rovinky s přetrženým sekundárním řetězem. Jeho mechanik byl ve střehu, reagoval briskně na pokyn svého závodníka, ale k všeobecnému překvapení nevyjel z depa v sedle druhého motocyklu. Místo toho donesl nářadí a náhradní řetěz, který začal měnit přímo na ovále.
„Trošku jsem to podcenil, neměl jsem připravenou druhou motorku,“ přiznával Zdeněk Simota později. Limit logicky nemohl stihnout ani náhodou. Nebýt osudného pádu ze svého pitbike v předvečer říjnového mšenského finále, s největší pravděpodobností by byl již mezi finalisty. Avšak takto se musel o právo startovat v závěrečné části šampionátu poprat. Avšak ono se nedařilo a nedařilo.
V rozjížďce s číslem sedm ho odvedl Michal Dudek, který se po úvodní prohře s Hynkem Štichauerem posunul na pět bodů. Spolu s Ondřejem Smetanou e Eduardem Krčmářem tak bezprostředně dýchali na záda neporaženého triumvirátu.
Světélko postupové naděje Zdeňka Simoty sice nezářilo odstínem bezstarostně zelené, avšak na házení hraček do kanálu bylo přece jen proklatě brzy. Rozjížďka s číslem jedenáct však měla bochník chleba jeho ambicí přece jen už přelomit. Již tady byla řeč o výhodě šastné ruky při losování startovních čísel. A při něm Zdeňku Simotovi Fortuna rozhodně nepřála, jelikož na startovním roštu rozjížďky s číslem jedenáct stanul vedle Zdeňka Holuba, Michala Škurly a Jana Holuba.
Start vyšel nejlépe Janu Holubovi, jenž za sebou nechal svého jmenovce Zdeňka už prakticky ve chvíli, když rozhodčí Miroslav Topinka zmáčkl ve věži startovní tlačítko. Michal Škurla zaútočil vnějškem úvodního oblouku, ovšem jediným výsledkem jeho snahy se stalo, že ho podjel Zdeněk Simota. Ten se však dalšího progresu nedočkal. A když pod střechou depa posléze řešil otázku, zda devět bodů v případě svého triumfu v posledních dvou sériích bude stačit na postup, dospěl k negativní odpovědi.
Jedna jediná jízda dokonale prosila i seznam neporažených. Nicméně Hynek Štichauer se stále držel na hrotu průběžné klasifikace, by se mu Roman Čejka v rozjížďce s číslem patnáct postaral o poněkud rušnější momenty než jeho dosavadní rivalové.
Slánský závodník se mihnul kolem něho už v první zatáčce, avšak ve druhém oblouku se mu motocykl vzepjal na zadní takovým způsobem, že Roman Čejka musel porušit všechny fyzikální zákony najednou, aby se udržel v sedle. „Pěkně se mu to po venku rozjelo,“ vyprávěl Hynek Štichauer, který měl krizový moment přímo na dlani. „Už jsem to balil, protože jsem čekal, že se bude opakovat.“
Jenže Roman Čejka ze svého extempore vyvázl jen za cenu ztráty vedoucí příčky, o níž ho Hynek Štichauer promptně připravil. „Byl jsem zasedlej‘ v sedačce a pak se to zvedlo,“ vysvětloval, co se přihodilo. „Motorka šla na bejčka, pak jsem ji naštěstí sundal a zkrotil ji. Ta díra je dost hluboká a velká, ale nevšim‘ jsem si ji a už se viděl na držce.“
Za Hynkem Štichauerem se usadila trojice pronásledovatelů se ztrátou jediného bodu. O Zdeňku Holubovi již byla řeč. Stejně tak o štěstěně, jejíž přízeň byla v nastaveném semifinálovém systému vcelku užitečná. Ondřej Smetana s ní musel páchat pravé orgie, když mu nepřihrála do cesty zrovna obtížné jízdy. Na druhou stranu na ovále musel vyhrávat sám, což se mu s výjimkou úvodní prohry s Eduardem Krčmářem v rozjížďce s číslem čtyři dařilo přenáramně. A konec konců skalp Daniela Hádka nebyl také k zahození.
Jízdy zauzlovávající pořadí a vše řešící rozjezdy
Třetím v osmibodové partě byl po dvou pětinách Eduard Krčmář, který se sice v desáté jízdě skláněl před Hynkem Štichaurem, ale ve třinácté jízdě dokázal v první zatáčce objet Michala Dudka. „Zatím mám po dvou bodech, to by na postup mohlo stačit,“ přemítal na mikrofon Romana Hájka další Slaňák Roman Čejka.
Nicméně jistota je kulomet, proto v rozjížďce s číslem sedmnáct už od startu ujel Eduardu Krčmářovi. Ještě před tím Zdeněk Holub rychle zpacifikoval Michala Dudka, který se v rozjížďce s číslem šestnáct sápal před něho. Že ještě vůbec nic nemusí být ztraceno, přesvědčil Ronny Weis, když se vůbec nepáral se Zdeňkem Simotou a Danielem Hádkem. Oba Plzeňané ve mšenských vestách mohli už o finále jenom snít, avšak míšeňský závodník oživil naději.
V rozjížďce s číslem šestnáct Jan Holub předčil Ondřeje Smetanu, jenž ovšem nehodlal kapitulovat jen tak. Až do cílové mety útočil na vedoucího závodníka a dramatický rámec dodala jízdě také stejně nesmiřitelná bitva Jaromíra Otruby a Luboše Velinského o poslední bod. Předposlední série skončila dalším velkým sólem Hynka Štichauera. Michal Škurla se vnějškem první zatáčky dostal před Jaroslava Petráka, jemuž už byl jasný osud vyřazeného.
Před závěrečnou sérií se na čele průběžné klasifikace osaměle hřál Hynek Štichauer. Zdeněk Holub měl o bod méně, Ondřej Smetana, Eduard Krčmář a Jan Holub o dva. Devět bodů u svého jména měli Michal Dudek a Roman Čejka a osm Michal Škurla.
A hned rozjížďka s číslem jednadvacet začala vývoj závodu ještě víc zašmodrchávat. Zdeněk Holub si musel přiběhnout z dráhy do depa pro náhradní motocykl. „Urval se mi šteft na spojce,“ hlásil. Dvouminutový limit stihnul s přehledem, ale Eduard Krčmář měl výhodu většího sžití se s motocyklem a triumfoval stylem start – cíl. Pražane se alespoň v nájezdu do třetího kola dostal pod Daniela Hádka. V předposledním oblouku mu sebral druhé místo a srovnal bodový krok s Eduardem Krčmářem.
Na úroveň jejich třinácti bodů se vzápětí posunul i Jan Holub, s přehledem zvítězivší v dvacáté druhé jízdě. Otázku, o jaké místo pojedou rozjezd, však ještě neměla dojít svého řešení. Třiadvacátá jízda s velkým sólem Ronnyho Weise zvýšila Němcovy akcie, že mohl pomýšlet na náhradnický post.
Předposlední jízda obrátila šance všech svých účastníků naruby. Nejlépe sice odstartoval Roman Čejka, avšak z prvního výjezdu ho zprava minul Michal Škurla. Oba skončili na jedenácti bodech, které dosáhl i třetí Ondřej Smetana. Rýsoval se další rozjezd, jehož cenu zvyšovala skutečnost, že poslední v cíli bude ve finále pouhým náhradníkem. Michal Dudek projel cílem poslední a už balil, když ho do boxů vrátila informace, že si to právě on rozdá s Ronny Weisem o post druhého náhradníka.
Luxusem absolutní jistotu nejen postupu, ale také vítězství se mohl pochlubit pouze Hynek Štichauer. Závěrečnou rozjížďku proměnil v další hladké vítězství. Zatímco osm jeho soupeřů si losovalo místa na startovním roštu třech rozjezdů, on si mohl vydechnout.
Trojici dodatkových rozjížděk odstartoval Ronny Weis, který po špatném úvodu závodu prodloužil vítěznou sérii. Odvedl Michala Dudka a příležitost plnit roli druhého náhradníka ve finále již nepustil.
Stejně suverénně si počínal Ondřej Smetana v boji o páté místo. Za jeho záda v první zatáčce pronikl Michal Škurla, který se mezi postupujícími udržel navzdory unikajícímu vzduchu ze svého zadního kola. Romanu Čejkovi zůstaly oči pro pláč. Nejenže zůstal prvním náhradníkem, avšak ke všemu ještě zadřel motor.
A konečně na samotný závěr triumfoval Zdeněk Holub, který se tak postavil na pódium jen těsně pod nepřemožitelného Hynka Štichauera, s nímž se však na ovále nepotkal. Stupně vítězů nakonec neminuly ani Eduarda Krčmáře, jenž se v první zatáčce dostal před Jana Holuba.
Hlasy z depa
„Ani nevím, čím to bylo,“ přemýšlel Hynek Štichauer. „Přišlo mi to hrozně jednoduchý. I když tu byli dobří kluci, šlo mi to samo. Nelaboroval jsem s ničím, motorka fungovala perfektně. Teď to chce ještě zopakovat ve finále. Takovýhle závody přidaj‘ na chuti a psychice. Člověk má větší odhodlání pustit se do práce, aby přišly výsledky, protože ty nikdy nepřijdou samy od sebe. Ale kdyby to takhle bylo každý závody, možná by ta plochá dráha byla nuda.“
„Pěkný to bylo,“ usmíval se Zdeněk Holub s láhví šampaňského v ruce. „Až na ten defekt to šlo. Urval se mi šteft na spojce. Seď jsem na druhou motorku, sekala víc, hned v tý jízdě se zvedla. Pak jsem si dal pozor, jak jsem jel rozjezd. Liberec mi sedí, jsem určitě spokojenej‘. Krásný druhý místo, jenom škoda, že jsem nejel s Hynkem. To by bylo zajímavý.“
„Dobrý, akorát teď v tom rozjezdu jsem do toho nešel naplno,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Věděl jsem, že postup do finále už je, tak jsem na to prděl a jel na pohodu. V Liberci se mi líbí dráha, pořád se jede smykem. Tady by byla pěkná extraliga. Všechno šlapalo, teď ve finále udělat výsledek. Aspoň šestý místo by bylo dobrý.“
„Šlo to, šlo to,“ pochvaloval si Jan Holub. „Chtěl jsem vzít Hynkovi komplet, ale hlavní je postup. Škoda druhý jízdy. Neodstartoval jsem a pak to nebylo moc rychlý. Potom jsme dali jiný převody a bylo to lepší. Pomalu ji na nový GM začínám zvykat, uvidíme ve finále.“
„Výborně,“ odpovídal Ondřej Smetana na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Vydal jsem ze sebe úplně všechno. Cejtím velký zlepšení a už se těším na finále. Všechno bylo bez problémů, dneska mě to bavilo, jsem rád.“
„Dneska to bylo dobrý,“ pochvaloval si rovněž Michal Škurla. „V jedný jízdě jsem měl smůlu. Bylo to uchcaný, nebylo to ono. V rozjezdu jsem píchnul gumu a dojel na prázdným kole. Cíl je splněn, proto jsem se v rozjezdu nehnal za Smetákem, udělal jsem postup.“
„Závod pořád probíhal v pohodě,“ nemohl se Roman Čejka smířit s vyřazením z šestice přímo postupujících. „Nebylo hodně bodů, ale pořád jsem si myslel, že to bude stačit. Bohužel nestačilo. V rozjezdu jsem neodstartoval a ještě zadřel motor. Zaklepalo v tom, je to dole.“
„Přijel jsem s úmyslem, že postoupím a teď jsem nasranej‘ jako svině,“ ulevoval si Michal Dudek. „Pořád si říkám ‚pohodička, pohodička‘, ale pak poslední dvě jízdy motorka nejela, jak měla. Neodskočila od startu. V první jízdě jsem Ronnyho porazil, teď v rozjezdu nic…“
„Na hovno,“ nebral si Zdeněk Simota vůbec žádné servítky. „Už první jízda stála za prd. Neměl jsem připravenou druhou motorku. Ani jsem ji nepřezouval, trošku jsem to podcenil…“
| 1. Hynek Štichauer, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Zdeněk Holub, Praha | 3 3 2 3 2 | 13+3 |
| 3. Eduard Krčmář, Slaný | 3 2 3 2 3 | 13+2 |
| 4. Jan Holub, Mšeno | 3 1 3 3 3 | 13+1 |
| 5. Ondřej Smetana, Praha | 2 3 3 2 1 | 11+3 |
| 6. Michal Škurla, Praha | 3 3 0 2 3 | 11+2 |
| 7. Roman Čejka, Slaný | 2 2 2 3 2 | 11+E |
| 8. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) | 1 2 0 3 3 | 9+3 |
| 9. Michal Dudek, Slaný | 2 3 2 2 0 | 9+2 |
| 10. Zdeněk Simota, Mšeno | M 2 1 2 2 | 7 |
| 11. Daniel Hádek, Mšeno | 2 2 1 1 1 | 7 |
| 12. René Vidner, Pardubice | 1 1 2 1 2 | 7 |
| 13. Jaroslav Petrák, Pardubice | 2 1 1 1 1 | 6 |
| 14. Michal Klein, Mšeno | 0 0 3 1 1 | 5 |
| 15. Jaromír Otruba, Pardubice | 1 1 1 1 0 | 4 |
| 16. Michaela Krupičková, Divišov | E 1 X 0 2 | 3 |
| 17. Stanislav Pouznar, Mšeno | 0 0 2 0 M | 2 |
| 18. Luboš Velinský, Pardubice | 1 0 E 0 1 | 2 |
Poznámka: do finále postoupilo prvních šest a další dva jako náhradníci; z přímo nasazených semifinalistů se omluvil Michael Hádek, z kvalifikantů nedorazil David Štěrovský
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
