Archiv pro štítek: 2013 MR dlouhá

Ostatní závody

Veteráni v Mariánských Lázních bojovali s počasím i s dráhou

Mariánské Lázně – 11. a 12. května
Statečný boj s počasím i dráhou sváděli jezdci Evropské série veteránů při úvodním podniku šampionátu v Mariánských Lázních. V tradičním termínu, den před otevřeným šampionátem ČR na dlouhé ploché dráze, se na kilometrovém ovále v západních Čechách sešla téměř padesátka jezdců z celé Evropy.

Vysoký počet účastníků a délka závodu přiměly pořadatele k předsunutí prvních osmi jízd základního rozpisu do dopoledních hodin. Nepříliš optimisticky vyznívající předpověď počasíse prozatím na dráze nikterak neprojevila, nic tedy nebránilo, aby se po jedenácté hodině ke startovní pásce postavila první šestice jezdců.

V kategorii dvouventilových strojů se nekonalo žádné překvapení, když v prvních čtyřech jízdách se o vítězství podělili největší favorité Angličan Kevin Teager spolu s Němci Jürgenem Brücknerem, Franzem Greiselem a svůj comeback slavícím Hartmutem Ernstem.
Zato mezi čtyřventily se podle očekávání rozhořely líté boje, kde nouze nebyla ani o překvapení. Hned úvodní jízda nabídla hrstce diváků v ochozech mariánskolázeňského stadiónu napínavý souboj. V něm se o první body utkala britská dvojice Bob Dolman a Dave Hammond s německým favoritem Ulrichem Büschkem a nováčkem mezi veterány, bývalým světovým finalistou, Maikem Ebensingem. Ten se ukázal jako velký bojovník a by cílovou metu protnul až jako třetí za Büschkem a Dolmanem, bylo jasné, že Evropská série získala novou hvězdu.

Další jízdu bez zaváhání ovládl Paul Evitts s velkým náskokem před svým krajanem z Velké Británie Johnem Hartleym. Dříve než se diváci mohli přesvědčit, jak si v následující rozjížďce povede další nová tvář a bývalý reprezentant Německa Wolfgang Barth, o překvapení se postaral jeden z velkých favoritů závodu Holanďan Hylke Dijkema. V momentě, kdy od vylétnutí startovací pásky jezdce dělilo jen několik zlomků vteřiny, se z jeho motoru ozvala rána, kterou vystřídalo zlověstné ticho. Již první pohled ukázal fatální defekt. Utržená ojnice rozbila karter a odhalila klikový hřídel.

Po opakování startu se vedení ujal Dijkemův krajan Henk Snijder a své vedení uhájil až do cíle před zle dotírajícím Barthem a Rakušanem Antonem Wannaskem. Na jediného zástupce českých barev si diváci počkali až do osmé rozjížďky. V ní Karel Kadlec výborně odstartoval, ve výjezdu z první zatáčky se však do čela protlačil další výborný nizozemský jezdec Wim de Haas. Ten se však v posledním kole poroučel s defektem, vítězství tak nakonec přeci jen spadlo do klína našemu jezdci.

Tím byl vyčerpán dopolední program a za optimistického svitu slunce se všichni odebrali ke stánkům s jídlem, případně do nedalekých restaurací, nebo se blížil čas oběda. Vrásky na čele nikomu z počátku nedělaly ani kapky deště, které po poledni vystřídaly sluneční paprsky. Koneckonců přeháňky se očekávaly. D隝 však neustával, ba dokonce získával na síle. Po hodině vytrvalého vodního přídělu, který by chvílemi snesl označení liják, se nálada v depu nesla již v poměrně skeptickém duchu. Dráha, jejíž tvář nyní hyzdily velké louže, sice byla sjízdná, ale dle interního vyjádření prezidenta zdejšího autoklubu Miroslava Musila spíše pro jezdce nedělního programu Mistrovství ČR než pro padesátku nadšenců, z nichž nejstaršímu je 78 let.

Rozhodnutí bylo odloženo na patnáctou hodinu a předcházela mu vášnivá debata závodníků s pořadateli. Že je sobotním závodům konec, již bylo jasné všem. Zbývalo však rozhodnout, co dál. Návrhy na definitivní zrušení závodu a anulování výsledků úvodních jízd nakonec nebyly vyslyšeny a zvítězila varianta s přesunutím závodu na nedělní dopoledne a jeho zkrácením o poslední dvě série základní části. Moudré rozhodnutí ocenila až na výjimky většina jezdců, kteří vážili do Mariánských Lázní dalekou cestu přes půl Evropy.

S navrženým řešením nesouhlasil třeba jeden z největších favoritů Kevin Teager, kterému pracovní povinnosti neumožňovaly zůstat do neděle, ale byl přehlasován většinou.
Čekání se vyplatilo a nedělní ráno bylo v mariánskolázeňském depu ve znamení slunce. Vzhledem k časové tísni se však muselo spěchat. Úderem deváté hodiny vyjely na ovál první motocykly. Dráha ztěžklá hektolitry vody tentokrát více než co jiného vyžadovala ke svému zdolání především odvahu a silné ruce.

Prořídlé pole dvouventilů přineslo jediné překvapení, když osmasedmdesátiletý Christoph Eichhorn porazil lehce zaskočeného Hartmuta Ernsta. Další vítězství si rozdělili podle očekávání Greisel, Brückner a jejich krajan Wolfgang Starr.

Ve finále A již Ernst nenašel přemožitele a potvrdil tak, že je stále mezi veterány králem. Greisel skončil druhý, třetí pak dravě jedoucí Miklos Nemeth.

V kategorii čtyřventilů k velkým škrtům ve startovní listině nedošlo. Kromě Dijkemy, který neměl na čem startovat, se z favoritů nedělního závodu nezúčastnil již jen Wim de Haas. Ztráty to byly sice citelné, ale z dramatičnosti soubojů nikterak neubraly.

V úvodu Dolman porazil Evittse a Ebensinga. Karlu Kadlecovi stačilo v další jízdě k postupu do finále A druhé místo za Snijderem. Naopak třetí příčka v této jízdě poslala do béčka jednoho z favoritů Antona Wannaska. Stejně tak zaváhal i John Hartley, když mu záda ukázali Ulrich Büschke, Dave Hammond i Mike Clarke. B finále neminulo ani sympatického Itala Francesca Barbettu, kterému do áčka nepomohlo ani osm bodů za dvě druhá místa. Ve finálové jízdě B se mu nepodařil start a tak mohl pouze profitovat z defektu Wannaska, když z vítězství se radoval Dave Hammond před Ebensingem a Hartleym.

Vyvrcholením celého závodu bylo jak jinak A finále čtyřventilových strojů. V něm se představil i náš Karel Kadlec, kterého odpoledne ještě čekal závodní maratón v podobě otevřeného šampionátu mistrovství republiky. Po startu se Káča držel na výborném třetím místě, ale po průjezdu první zatáčkou se dostal do skrumáže tří jezdců, která jen o milimetry neskončila hrozivým karambolem. Karel musel ubrat a propadl se na poslední příčku. Jako první se k šachovnicovému praporku přiřítil Bob Dolman a obhájil tak své loňské vítězství. Za ním dojeli Barth, Snijder, Evitts a suverén základní části závodu Ulrich Büschke.

Letošní veteránské klání sice nedopadlo úplně podle představ všech zúčastněných, ale jeho uskutečnění bylo dostatečnou odměnou za obětavou práci pořadatelů, vůli a vytrvalost závodníků a především lásku k tomuto sportu.

Hlasy z depa:
Karel Kadlec: „Start ve finále se mi poved‘, ale ve výjezdu se Snijder přetočil a já musel klapnout, byli jsme tam najednou tři. Pak už se nedalo nic dělat.“

 

dvouventily:          
  TOT   B A
1. Hartmut Ernst, D 5 4 9     1.
2. Franz Greisel, D 5 5 10     2.
3. Miklos Nemeth, N 4 4 8     3.
4. Jürgen Brückner, D 5 5 10     4.
5. Christoph Eichhorn, D 2 5 7     5.
6. Bill Haynes, GB 3 4 7     6.
7. Jürgen Jucknies, D 4 3 7   1.  
8. Wolfgang Starr, D 1 5 6   2.  
9. Keith Snelling, GB 3 4 7   3.  
10. Karl Heinz Suske, D 2 3 5   4.  
11. Kevin Teager, GB 5 – 5   –  
12. Svein Erik Geitsund, N 4 – 4   –  
13. Jan Hamers, NL 4 – 4   –  
14. Dieter Nachtmann, D 1 3 4      
15. Jan Gunleik Kilen, N 3 – 3      
16. Kenny Blain, GB 3 – 3      
17. Geoff Urben, GB 2 – 2      
18. Geir Furulund, N 2 – 2      
19. Tom Blackwood, GB 1 – 1      
20. Sigmund Finnstad, N 1 – 1      
21. Knut Olsen, N 0 – 0      
22. Roy Gomm, GB 0 – 0      
 
 
čtyřventily:     C B A
1. Bob Dolman, GB 4 5 9     1.
2. Wolfgang Barth, D 4 5 9     2.
3. Henk Snijder, NL 5 5 10     3.
4. Paul Evitts, GB 5 4 9     4.
5. Ulrich Büschke, D 5 5 10     5.
6. Karel Kadlec, CZ 5 4 9     6.
7. Dave Hammond, GB 2 4 6   1.  
8. Maik Ebensing, D 3 3 6   2.  
9. John Hartley, GB 4 2 6   3.  
10. Francesco Barbetta, I (ACCR) 4 4 8   4.  
11. Mike Clarke, GB 3 3 6   5.  
12. Anton Wannasek, A (SMF) 3 3 6   E  
13. Andreas Büschke, D 2 3 5 1.    
14. Gerd Mauer, D R 2 2 2.    
15. Steen Larsen, DK 3 2 5 3.    
16. Andreas Blache, D 2 1 3 4.    
17. Ingvar Nilsen, N 1 – 1 –    
18. Arne Andersen, DK 1 – 1 –    
19. Wim de Haas, NL E – 0      
20. Hylke Dijkema, NL M – 0      

Foto: Jiří Bayer

MČR Na dlouhé dráze

Josef Franc neobléknul hermelínový pl᚝ jen kvůli chladu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 12. května
I když se Josef Franc mohl chlubit, že dnes při premiéře nového světového rozpisu v šampionátu republiky, maximálním počtem sedmi vítězných jízd, rozhodně svůj první zápis mezi mistry AČR nepokládal za snadný. Počáteční problémy s karburátorem se podařilo vyřešit, větší potíže působila vypadávání druhého rychlostního stupně jednoho z motocyklů. Připočtěme těžkou dráhu a opakované nálety dešových mraků, noc strávenou v dodávce cestou z Morahalomu, abychom pochopili hodnotu jeho triumfu. Na druhou příčku se nakonec prosadil Richard Wolff, který postupně zlepšoval nastavení stroje, aby se blýsknul skalpem Andy Appletona ve finálové rozjížďce. Angličan skončil třetí, když pykal za najetí do pásky v rozjížďce s číslem devatenáct. By ho nestihla diskvalifikace, z trestné čáry nedosáhl na víc než třetí příčku.

D隝 trápí všechny
Když v pět hodin nad ránem zastavila v mariánskolázeňském depu modrá dodávka Josefa France, měla na svém tachometru bezmála o devět set kilometrů navíc za cestu z maďarského Morahalomu poblíž Szegedu. Pražský borec zde v poháru starosty pomáhal hostujícímu Debrecenu porazit domácí. Tropické vedro se po závodech změnilo v tropickou bouřku a d隝 různé intenzity provázel českého závodníka se svým doprovodem prakticky po celou cestu na západ naší vlasti.

Tady ho čekal kilometrový ovál poškozený sobotní dešovou vodou a první zprávy, že se závod veteránů musí uskutečnit až dopoledne. Josef Franc začal připravovat své motocykly a záhy se vynořil problém s karburátory. Pomocnou ruku nabídla Michaela Krupičková, která s ohledem na věk mohla při dlouhodrážním šampionátu republiky pouze trénovat.

„Půjčím si sytič,“ rozhodl se nakonec Josef Franc, že její pomoc využije. Okolo poledního prošel branami stadiónu d隝, který se vrátil ještě zvýšit škody na ovále, které za dva dny svého řádění již způsobil. Úvodní rozjížďky na tři kola na sebe tudíž nabraly také podobu souboje s počasím a časem, protože výsledky šampionátu republiky mohou být uznány za platné pouze v případě absolvování alespoň třech sérií.

Jako první se mezi vítěze zapsal Angličan Paul Evittse, který projel pod šachovnicovou vlajkou asi sto metrů před svým soupeřem z veteránského klání Karlem Kadlecem. Plzeňský nezmar si dobře uvědomoval stav dráhy a skutečnost, že má celou sezónu teprve před sebou. Přesto celou dobu odrážel útoky, jimiž ho celou dobu častoval Mike Clarke.

Z hlediska hrotu průběžné klasifikace šlo ovšem o pouhou rozcvičku. Ve startovní listině šlo napočítat pouze tři horké kandidáty na mistrovský titul, kteří začali postupně najíždět na startovní rošt od rozjížďky s číslem dvě. Josef Franc ovšem zůstal stát hned po výjezdu na ovál. Zdeněk Schneiderwind mu přivezl druhý motocykl, zatímco Jan Hlačina zmizel s tím původním v depu.

Koncert mechaniků byl sice efektní na pohled, avšak v konečném důsledku zbytečný. Josef Franc nestačil přijet ani k roštu a vracel se zpátky pro stroj, v jehož sedle prve přibyl na dráhu. „Přes zimu jsme nechali opravit karburátory a převodovky,“ vysvětloval Pražan později. „A všechny jsou v prdeli. Vypadává mi dvojka.“

Start druhé jízdy vyšel nejlépe Sjoerdu Rozenbergovi. Josef Franc se po vylétnutí pásky vlnil zleva doprava, aby z prvního oblouku vyjel na čele. Vzápětí triumfoval Richard Wolff stylem start – cíl. Markus Eibl ho atakoval vnějškem první zatáčky, ale ve druhém kole klesl za Rodney McDonalda. Richard Wolff projel cílem s náskokem celé roviny v doposud nejrychlejším čase dne 1:27,00. Rychleji to dnes dokázali už jenom vítězové třech dalších rozjížděk.

Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem čtyři počínal Andy Appleton. Angličan projevil zájem o start už minulý týden v Lübbenau. Tehdy mu ovšem Karel Kadlec, který měl složení startovní listiny na triku, musel dát negativní odpověď. Příležitost se nakonec našla a Angličan, jemuž před čtyřmi lety spadl český titul doslova do klína po havárii Zdeňka Schneiderwinda v poslední zatáčce finálové jízdy, vstoupil do závodu tím nejlepším možným způsobem.

Na čele zbyli dva
Sotva se první série dostala do české plochodrážní historie, nad západočeskými lázněmi vysvitlo sluníčko. Rozjížďka s číslem šest svedla na svůj rošt oba favorizované Pražany. Josef Franc se opět před startem pln oba skláněl ke svému motocyklu kvůli haprujícímu řazení. Avšak v první zatáčce dokázal připravit o vedení Richarda Wolffa.

Jeho osm bodů vzápětí vyrovnal Andy Appleton, který měl už v úvodním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Rodneyho McDonalda. Z úvodních vítězů dopadl nejhůře Paul Evitts. Vinou poruchy ve třetím kole páté jízdy přišel o druhé místo za Markusem Eiblem, takže jeden bod nakonec bral někdejší čakovický závodník Jan Boháč, který se přes veterány vrátil na ovály v závodním tempu. Jedničku do svého zisku připisoval rovněž Karel Kadlec, který se svěřoval, že jej Lenka Felixová na věži rozhodčích poněkud zaskočila.

„Málem jsem najel do pásky,“ líčil. „Vždycky je to u ní jedna dva a startuje. Teď mě přechytračila, bylo to i čtyři a pět. A zvedla mi pásku, když jsem se od ní vracel. Dráha je už dost rozbitá, hlavně druhá zatáčka a já si nechci rozbít hubu.“

Mnohem horší ovšem bylo, že slova plzeňského nezmara provázel d隝, který se do Mariánských Lázní vrátil naštěstí už dnes naposledy. Jenže o stavu na obloze se prozatím mohly vést pouze spekulace. Prognóza je věc jedna, realita druhá a tak mítink opět nabral expresní spád.

Ačkoliv nápis o šviháku lázeňském již zmizel z jeho kombinézy, Josef Franc dal najevo, jak dobře by se na původním místě vyjímal. S rozmotaným rolem brýlí vlající okolo něho ladně objel tři okruhy deváté jízdy. Třikrát čtyři je dvanáct a stejným bodovým ziskem se mohl pochlubit už jen Andy Appleton.

Angličan po startu rozjížďky s číslem dvanáct za sebou nechal Richarda Wolffa, avšak nadobro se ho nezbavil. Pražan z druhého místa osnoval protiútok. Ve druhém okruhu si to zamířil ve druhé zatáčce pod vedoucího závodníka, který měl plné starostí až nad hlavu udržet se v čele. Přesto byl o zkušenost moudřejší a o kolo později si v inkriminovaném místě dal větší pozor. Richard Wolff přesto nasadil k závěrečnému spurtu, jenže metu protnul o chviličku déle než Andy Appleton.

Maximální Josef Franc
Pozici muže číslo tři po Josefu Francovi a Andy Appletonovi zaujal Adam Filmer. Mladý Angličan ovšem profitoval ze snadnějších rozjížděk. Na úvod prohrál s Josefem Francem, ale pak se na jeho záda museli dívat kupříkladu Lars Zandvliet či David Speight. Richard Wolff byl na tom co do obtížnosti jízd hůře, přesto vůči jedenácti bodům Adama Filmera mohl nabídnout deset svých vlastních.

Ve čtrnácté jízdě ovšem jasně dal najevo, jak se věci mají. Po startu se dopředu hrnul Markus Eibl, avšak Richard Wolff se v nájezdu do druhé zatáčky okolo něj mihnul zleva jako blesk. Od té doby už nebylo, co řešit. Ani zbývající členové velké trojky usilující o stupně vítězů ve čtvrté sérii nezaváhali. Josef Franc byl první v cíli patnácté jízdy, Andy Appleton triumfoval hned vzápětí, přičemž ostatní závodníci jim byli příliš vzdáleni, aby se mohli stylizovat do rolí vážných hrozeb.

Na Josefa France si vyšlápnul až Richard Wolff v rozjížďce s číslem osmnáct. „Konečně mi to startovalo,“ nechal se slyšet později. Jenže Josef Franc se nedal, ustál jeho nápor a svému klubovému kolegovi ještě v úvodním výjezdu poslal v ústrety pořádnou cejchu. Mnohem hůře dopadl hned v následující jízdě Andy Appleton.

Snaha o rychlejší start bohužel skončila v pásce. I když měl dnešní závod náhradníky, putoval na trestnou čáru. Na rozdíl od předchozích let, kdy se náhradníci ze startovní listiny škrtali, bylo toto pravidlo rovnou zakomponováno do řádů. Jenže patnáct metrů za čárou přece jen představuje velký handicap.

V prvním nájezdu byl Andy Appleton poslední a do konce úvodního okruhu stačil překonat pouze Matthiase Flicka. V první zatáčce druhého kola se posunul ještě před Antona Wannaska. Avšak Lars Zandvliet, který rakouského veterána předjížděl na začátku prvního okruhu, a suverénní Markus Eibl byli už příliš daleko.

Angličanova ztráta logicky pomohla Josefu Francovi. A to tím spíše, nezaváhal-li pražský bojovník v prvním semifinále. Pro něho zvolil startovní rošt v těsném sousedství mantinelu. „To bylo vždycky nejlepší,“ zdůvodnil svou volbu. Záhy se ukázala, že měl šastnou ruku.

Rychle pronikl do vedení a druhému v pořadí Rodney McDonaldovi nakonec ujel o polovinu předlouhé lázeňské rovinky. Druhému semifinále vládl Richard Wolff, jehož náskok na počátku protilehlé rovinky činil bezmála deset metrů. Andy Appleton, který protínal metu jako druhý, měl v průběžném součtu jednadvacet bodů jako pražský borec.

Josef Franc na hrotu aktuální klasifikace se mohl chlubit dalšími třemi navíc. I když mu k potvrzení na trůně stačilo třetí místo ve finálové jízdě, odmítl se smířit s kompromisem. Z pozice absolutně nejvzdálenější vnitřní čáře opět vystřelil do čela jako dělový projektil.

Boj o stříbro vyřešil ve svůj prospěch Richard Wolff. Projel první zatáčkou rychleji než Andy Appleton a celá tři kola se nedíval na záda nikoho jiného kromě Josefa France. „Zavřel jsem Andyho, ale Pepa nás zavřel oba,“ líčil klíčové okamžiky v depu. „Pepa byl lepší a titul si zaslouží.“ A on si ho nejen zasloužil, ale navzdory únavě také užil. Pomyslný hermelínový pl᚝ českého domácího krále mu po sedmi suverénních vítězstvích rozhodně slušel.

Hlasy z depa
„Dnes byla nejnáročnější drána v mejch dějinách v Mariánkách,“ svěřoval se Josef Franc. „Ještě jedna jízda a nevím, jestli bych dojel. Nebylo to jednoduchý, jestli si to někdo myslí, tak nebylo. Vybral jsem si startovat od prken, to bylo vždycky nejlepší. Všechno šlapalo výborně a hektickej‘ začátek k tomu patří. Jsem spokojenej‘, konečně jsem jednička, teď už u toho třeba zůstanu. Teď budu odpočívat a dám se do kupy. A připravím si strategii na víkend. A v neděli jedeme do Debrecenu.“

„Spokojenost,“ bilancoval Richard Wolff. „Trošku jsme udělali změny, nebyl jsem spokojenej‘ se starty. Od poslední jízdy a v semifinále a ve finále to bylo dobrý. Pepa ve finále odstartoval. Já zavřel Andyho, ale Pepa zavřel nás oba. Byl lepší a titul si zaslouží. Dráha byla těžká na ručičky. Několikrát mi vypadla noha z háku. Budu ladit ještě víc, aby to bylo znát především v tom světě. Nesmíme usnout na vavřínech, za čtrnáct dnů je Artigues de Lussac. Koukám dopředu, budu se muset líp připravit. Jedem‘ od závodu k závodu a krok po kroku. Dělám pro to všechno, víc už nemůžu, jeden na sto dvacet procent. Pak je to už o sponzorech a penězích.“

„Na tu bídu na takovýhle dráze v těch sračkách je to nádherný,“ komentoval Karel Kadlec svůj výsledek v mistrovství republiky, které navazovalo na jeho start v evropské sérii veteránů. „Jak se mi do toho nechtělo, včera to zrušili a ráno znova pršelo. Nechtěl jsem se přerazit, mohlo bejt‘ o tři nebo čtyři body víc. Ale radši malinko slevím, než bych udělal kotrmelec. Teď bych měl jet s Richardem do Artigues de Lussac, tak si musím připravit motorky.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Josef Franc, Praha 4 4 4 4 4 4   4 28
2. Richard Wolff, Praha 4 3 3 4 3   4 3 24
3. Andy Appleton, GB 4 4 4 4 2   3 2 23
4. Rodney McDonald, AUS 3 3 4 2 4 3   1 20
5. Markus Eibl, D 2 4 3 3 4 2   E 18
6. David Speight, GB 3 2 3 3 4   2   17
7. Adam Filmer, GB 3 4 4 2 2   1   16
8. Sjoerd Rozenberg, NL 2 3 3 3 – –     11
9. Paul Evitts, GB 4 E 2 0 3 1     10
10. Lars Zandvliet, NL 0 3 2 E 3   0   8
11. Marcus Bisson, GB 1 2 E 3 2       8
12. Charlie Saunders, GB (res) 4 3       7
13. Dan Winterton, GB 1 2 2 1 1       7
14. Dave Hammond, GB 1 2 1 2 1       7
15. Karel Kadlec, Kadlec 3 1 1 1 0       6
16. Mike Clarke, GB 2 1 2 1 E       6
17. Anton Wannasek, A (SMF) 1 0 0 2 1       4
18. Francesco Barbetta, I (ACCR) 0 0 1 0 2       3
19. Matthias Flick, D 2 1 0 0 E       3
20. Bill Haynes, GB (res) 1 1       2
21. Jan Boháč, Divišov 0 1 E – –       1
22. Klaus-Peter Gerdemann, D 0 R 0 –       0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Aleš Dryml svůj titul neobhájí

Mariánské Lázně – 9. května
Bez obhájce titulu mistra ČR na dlouhé ploché dráze se bude muset obejít nedělní podnik domácího šampionátu v Mariánských Lázních. Již dříve zmiňovaná termínová kolize mezi závody Grand Prix na krátké a dlouhé dráze, do nichž se pardubický závodník při svém loňském úspěšném tažení kvalifikoval, v kombinaci s finálovou sérií evropského šampionátu na krátké dráze dostala našeho reprezentanta do velmi prekérní situace.

České počty na historickém minimu
Obhajoba evropského zlata, účast mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze nebo reálná šance na medaili ze světového finále na dlouhé dráze? S obtížným rozhodnutím čekal Aleš do poslední chvíle. To nakonec vyznělo v neprospěch dlouhé dráhy. Zranění Darcy Warda z posledního závodu Grand Prix v Göteborgu navíc otevřely brány do startovního pole SGP. Dlouhodrážní Grand Prix tak musela ustoupit stranou, stejně tak i domácí šampionát. V neděli bude Aleš Dryml spolu s bratrem Lukášem plnit své povinnosti v Británii. Účasti v kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze se však vzdát nehodlá.

Aby těch ztrát nebylo málo, na start v nedělním závodě rezignoval i další loňský medailista Michael Hádek. Ten pro změnu nevyřešil své problémy s motorem. A vzhledem k faktu, že ve startovní listině nefiguruje ani Antonín Klatovský, smrskla se česká družina trochu nečekaně na historická minima. A přeci nakonec došlo k jednomu přírůstku. Za řídítka dlouhána letos usedne motocyklový nadšenec a bývalý jezdec čakovického plochodrážního klubu Jan Boháč. A nebude to mezi veterány, ale v plném tempu při nedělním mezinárodním mistráku. Se záludností pískové tisícovky v Mariánských Lázních se bude potýkat v sedle motocyklu po bývalém jezdci místního klubu Romanu Tomanym.

Náročný maraton dvoudenního závodění opět čeká na Karla Kadlece. Sympatický plzeňský závodník bude v sobotu bojovat o stupně vítězů mezi veterány, aby se další den z pozice české trojky popral o účast ve finále Mistrovství republiky.

Největší hvězdou startovního pole však bezesporu bude loňský světový medailista Josef Franc. Přes mnohé úspěchy včetně vítězství v závodě Grand Prix na dlouhé dráze mu domácí titul v této disciplíně dosud chybí. Situaci mu pravda notně ulehčilo odstoupení Aleše Drymla, svou touhou po zlaté medaili se však netají ani Francův klubový kolega z pražského Olympu a taktéž světový finalista Richard Wolff. Ten se navíc na prvního máje ozdobil vítězstvím v závodě o zlatou přilbu na dlouhé dráze v německém Lübbenau.

Z pestrého mezinárodního pole nedělního závodu si na nejvyšší příčky brousí zuby především bývalý světový finalista Marcus Eibl z Německa. Po těžkém zranění se vrátil na ovály ve výborné formě a dráhu v Mariánských Lázních ze svých předchozích startů velmi dobře zná.
Chybět nebude ani jeho krajan ostřílený lišák Klaus Peter Gerdemann. I přes pokročilejší věk jeho jméno na dlouhých drahách stále něco znamená.

Velkým favoritem je i další pravidelný host v Mariánských Lázních Holanďan Sjoerd Rozenberg, kterého doprovodí jeho mladší kolega Lars Zandvliet. Z plejády osmi Angličanů jsou českým divákům nejznámější Daniel Winterton a vždy dravě jedoucí David Speight. Mezi novými tvářemi se objeví mimo jiné i zkušený Marcus Bisson, hájící kdysi v britské lize barvy Pirátů z Poole.

Na nedělní finále si dozajista brousí zuby i rodák z australské Canberry Rodney McDonald.
Systém závodu je koncipován podle aktuálního rozpisu světového šampionátu pro dvacet jezdců. V každé jízdě se tak na start postaví pět závodníků. Základní část závodu má pět sérií vždy po čtyřech jízdách. Následují dvě semifinále a jízda finálová.

Veteráni otevřou program
Den před závodem mezinárodního Mistrovství ČR bude již tradičně patřit plochodrážním veteránům. Startovní listiny obou kategorií dvou- i čtyřventilových strojů jsou plné známých jmen.

Zejména mezi čtyřventily se dají očekávat boje na ostří nože. Do nich by měl zasáhnout i náš Karel Kadlec. Proti němu se na start postaví bývalé opory nizozemské reprezentace Henk Snijder, Hylke Dijkema nebo Wim de Haas. A stejně jako před více než dvaceti lety jim svá záda bude chtít ukázat Angličan Bob Dolman. Novým přírůstkem mezi známými jmény je další bývalý evropský finalista Wolfgang Barth z Německa, starší bratr čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha. Dojde i na bývalé světové finalisty, nebo do letošní veteránské série zasáhne další Němec Maik Ebensing, který mezi nejlepší jezdce světa proklouzl v roce 1999.

Vavříny z Mariánských Lázní se v minulosti ověnčili například Rakušan Anton Wannasek, Britové Paul Evitts a John Hartley nebo Ital Francesco Barbetta. Své budou chtít říct i němečtí bratři Ulrich a Andreas Büschke.

Mezi dvouventily je dozajista největším lákadlem návrat krále veteránských závodů Hartmuta Ernsta. Jeho největšími soupeři budou krajané Josef Goldbrunner a Franz Greisel nebo bývalý britský profesionál Kevin Teager.

Startovní listina – MEZ MR na dlouhé dráze:

1 Karel Kadlec, Kadlec
2 Jan Boháč, Divišov
3 Mike Clarke
4 Anton Wannasek, A (SMF)
5 Paul Evitts, GB
6 Adam Filmer, GB
7 Josef Franc, Praha
8 Sjoerd Rozenberg, NL
9 Dave Hammond, GB
10 Klaus Peter Gerdemann, D
11 Rodney McDonald, AUS
12 Marcus Bisson, GB
13 Lars Zandvliet, NL
14 Richard Wolff, Praha
15 Markus Eibl, D
16 Dan Winterton, GB
17 Matthias Flick, D
18 Adam Alott, GB
19 David Speight, GB
20 Hylke Dijkema, NL
21 Arne Andersen, DK
22 Bill Haynes, GB

Evropská série veteránů:

dvouventily:
1 Josef Goldbrunner, D
2 Kevin Teager, GB
3 Franz Greisel, D
4 Kenny Blair, GB
5 Jürgen Bruckner, D
6 Bill Haynes, GB
7 Tom Blackwood, GB
8 Sigmund Finnstad, N
9 Jürgen Jucknies, D
10 Geoff Urben, GB
11 Jan Hamers, NL
12 Miklos Nemeth, N
13 Dieter Nachtmann, D
14 Sven Erik Geitsund, N
15 Knut Olsen, N
16 Hartmut Ernst, D
17 Keith Snelling, GB
18 Wolfgang Starr, D
19 Karl Heinz Suske, D
20 Bernd Schoop, D
21 Roy Gomm, GB
22 Karl Heinz Koitka, D
23 Jan Gunliek Kilen, N
24 Christoph Eichhorn, D
25 Geir Furulund, N
 
čtyřventily:
1 Bob Dolman, GB
2 Paul Evitts, GB
3 Henk Snijder, NL
4 Wim de Haas, NL
5 Ulrich Büschke, D
6 John Hartley, GB
7 Hylke Dijkema, NL
8 Francesco Barbetta. I
10 Gerd Mauer, D
11 Andreas Blache, D
12 Ian Leverington, GB
13 Karel Kadlec, CZ
14 Dave Hammond, GB
15 John Freeman, GB
16 Andreas Büschke, D
17 Steen Larsen, DK
20 Maik Ebensing, D
21 Arne Andersen, DK
22 Anton Wannasek, A (SMF)
23 Bert de Haas, NL
24 Yngvar Nilsen, N
25 Mike Clarke, GB
27 Wolfgang Barth, D

Foto: Jiří Bayer

Ostatní závody

Richard Wolff se zlatou přilbou na hlavě pomýšlí na nejvyšší lázeňské mety

Praha – 7. května
Letošní sezóna začala pro Richarda Wolffa skutečně povedeně. Pražský dlouhodrážní specialista se minulou středu vracel z německého Lübbenau se zlatou přilbou. Nyní se však už nemůže dočkat neděle. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že v souvislosti s mariánskolázeňským šampionátem pomýšlí na nejvyšší mety. Do západočeských lázní se samozřejmě těší rovněž Karel Kadlec, který navíc barvitě popsal všechno důležité, co se na prvního máje na německé dráze odehrálo.

„Počasí se povedlo,“ líčí plzeňský nezmar, jehož o přídomek nejrychlejšího českého zásobovače připravila pouze změna zaměstnání a povýšení do ředitelského křesla. „Dráhu ještě zúžili. Je tam klasická dráha. Dost se to rozbilo, což bylo vidět, když ve finále upad‘ Angličan Charlie Saunders.“

Ale ani zbývající pětice finalistů neměla na růžích ustláno. „Zastavili to,“ pokračuje Karel Kadlec. „Při opakování přestala Enrico Janoschkovi jet motorka. První jel Andy Appleton, ale ten měl taky defekt.“

Přitom nechtěně ohrozil Richarda Wolffa. „Při odstupování ho málem zavřel,“ popisuje Karel Kadlec. „Najížděl ven z nájezdu a Ríša se lek‘, co tam dělá.“

Pražský borec se naštěstí rychle zorientoval. „Dojel ho Vladimir Trofimov,“ říká Karel Kadlec. „Ale Ríša mu naštěstí ujel. Bylo to se štěstíčkem, ale je to super. Byli jsme v Lübbenau už loni, ale letos to bylo těžší, pozvali si lepší závodníky.“

Samotný Karel Kadlec obsadil patnáctou příčku, když se o postup mezi semifinalisty připravil u něho nevídaným opomenutím. „Hezky jsem se svez‘,“ dostává se konečně k závodu ze svého úhlu pohledu. „Nikdo mi neujížděl. Jenže v nejlehčí jízdě, kde jsem šel z venku, jsem si zapomněl pustit kohoutky s palivem. To se mi nestalo dvacet let, ani jako juniorovi se mi to nestalo. Aspoň jsem si vzal ponaučení na Mariánky.“

Na ně se chystá samozřejmě rovněž Richard Wolff, který si včera vyzvedl repasovaný motor. „Myslím na cíle nejvyšší,“ říká na rovinu. „Takhle musíš přemejšlet, jinak by to nefungovalo. Určitě se připravuju svědomitě.“

Ještě před českým šampionátem ho však čeká ještě jedno svezení v závodním tempu. „Ve čtvrtek jedu do Herxheimu,“ odhaluje Richard Wolff své plány. „Takže se budu připravovat i tím. A budu tam zkoušet ten novej‘ motor.“