AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 30. dubna
Seznam jezdeckých ztrát dnešního Markéta Open, jenž mělo s definitivní platností upřesnit minimálně obsazení startovního čísla sedmnáct při Grand Prix České republiky, nebyl bohužel ani zdaleka u konce s ranní uzávěrkou startovních čísel. Michal Průcha nestihl včas připravit své motory, avšak pravá pohroma nastala během první série. Daniel Hádek se při pádu po rozjížďce s číslem dvě nemohl postavit na levou nohu, navíc díra v přilbě dávala najevo otřes mozku. Martin Málek o dvě jízdy později utrpěl zlomeniny kůstek v kotníku, které si dle předběžných zpráv vyžádají šest týdnů klidu. Jan Jaroš zase rezignoval kvůli prstům brutálně odřeným při extraligovém pádu. Přesto mítink spěl k dramatickému vyvrcholení. Z triumfu se nakonec radoval Josef Franc, když se nebojácným způsobem propracoval do čela finálové jízdy.
Postavení favoritů není bez potvrzení
Prudké ochlazení poznamenalo dnešní podvečer. Zima jako v ruském filmu, studený vítr a ošklivé mraky evidentně odradily diváky, jichž branou stadiónu prošlo přece jen méně než při dvou extraligách. Do české metropole se však příliš nechtělo ani závodník, by organizátoři deklarovali, že výsledek dnešního Markéta Open se postará o bernou minci minimálně pro startovní číslo sedmnáct české velké ceny.
Tomáš Topinka si pohrával s myšlenkou rozpisu pro dvacet závodníků, který nakonec pod vlivem omluvy dvou Němců odložil a vrátil se ke klasice. Když se nakonec omluvil také Michal Průcha, jenž se svým otcem Karlem nestihl dát dohromady zadřené motory, technickou přejímkou prošlo přesně šestnáct borců.
Jenže první sérii bylo naneštěstí souzeno, aby startovní listinou otřásla ještě více. Josef Franc v první jízdě lehce zaváhal na startu. Avšak šok v podobě jeho porážky od Michala Škurly, jenž perfektně odstartoval, se nekonal. Josef Franc se ujal vedení hned v první zatáčce a při svém předjížděcím manévru za sebou táhl Hynka Štichauera.
Josef Franc byl prakticky jistou divokou kartou bez ohledu na dnešní výsledek, avšak zbývající místa byla ve hře. V kuloárech se přetřásalo jméno Zdeňka Holuba. Nejenže by pražský klub jeho nominací zapadl do současného trendu umožnit talentovaným mladíkům vstup mezi jezdeckou smetánku z pozice náhradníka. Avšak ústecký rodák by si vestu náhradníka dozajista zasloužil.
Také tentokrát v rozjížďce s číslem dvě vystřelil dopředu. Jenže vnějškem první zatáčky přijel Daniel Hádek a sebral mu vedení. Ani tentokrát se však senzace na úkor favorita nekonala. Ve druhém kole se plzeňský závodník ocitnul na zemi v prvním oblouku. Zdeněk Holub a Ondřej Smetana volili dobrovolný pád také.
Daniel Hádek byl vyloučen, avšak mnohem horší se ukázalo jeho odstoupení ze závodu. „Nepostavím se na nohu,“ stěžoval si na bolesti v kotníku. Kromě toho dostal pořádnou ránu do hlavy, o čemž svědčila i díra v jeho přilbě.
Repete se stalo jednoznačnou kořistí Zdeňka Holuba. Rovněž třetí jízda skončila triumfem favorita, který však i v tomto případě musel o tři body bojovat. Ochozy jen zašumělo, když se Václav Milík ocitnul v pásce. „Odstartoval jsem Čejkina, ale vyloučili mě,“ popisoval pardubický závodník, jehož jméno se také v pořádajícím klubu skloňovalo mezi kandidáty na jeden z náhradnických postů.
Neměl však pravdu o své vyloučení. Jakožto volný závod a navíc bez náhradníků mělo Markéta Open výhodu trestné čáry. S letem pásky vystřelil Tomáš Suchánek sledovaný Romanem Čejkou, který dnešní podnik pojal spíše jako testování motocyklů. Václav Milík ve druhé zatáčce minul Michala Kleina a hned se jal stíhat slánského borce.
Jenže co se nestalo. Na konci třetího kola zastavil vedoucí Tomáš Suchánek. „Utrh‘ se mi ventilek ze zadního kola,“ objasňoval Pardubičan příčinu. „Tak moh‘ ještě to kolo a půl vydržet.“ Zatímco odstavoval svůj motocykl na trávník, Václav Milík rázem bojoval o triumf.
V předposlední zatáčce skutečně dokázal objet Romana Čejku, aby projel pod šachovnicovou vlajkou Stanislava Klenovce jako vítěz. „Už jsem jednou vyhrál ve Mšeně z handicapu, ale to byly juniorský družstva,“ zářil ve svém depu. „Po tom venku to bylo rychlý, ale hlavně rozhodlo, že se Tomášovi stal ten defekt.“
I čtvrtá jízda byla hodně osudová pro další vývoj závodu. Nejprve ještě před koncem úvodního kola odstoupil Jan Jaroš. Prsty sedřené i s nehty během extraligy z minulého týdne mu nedovolily bezpečně ovládat závodní stroj. Mnohem horší incident přišel ve druhé zatáčce druhého kola.
Martin Málek upadl a Jan Holub také. „Přetočil jsem se,“ říkal březolupský závodník později ve svém depu. Kulhal na levou nohu a na základě barvy jejího kotníku pojal lékař závodu podezření na zlomeninu. Vyšetření v nemocnici skutečně potvrdilo dvě zlomené kůstky.
Rus je prozatímním gubernátorem Markéty
Počínaje druhou sérií tedy o účast při pražské velké ceně bojovala jen třináctka závodníků, nicméně mítink byl stále bohatý na dramatické momenty. Svědectví by o tom mohl podat především Josef Franc. Vítězství v rozjížďce s číslem osm už třímal ve svých rukou, když mu v poslední zatáčce přestal jet motocykl.
„Od třetího kola to zdechávalo,“ líčil později. „Až to třicet metrů před cílem zdechlo.“ Potíže svého klubového kolegy zúročil Ondřej Smetana, zatímco Michal Klein zvýšil drama poslední zatáčky svým pádem. Naštěstí šlo o lehké sklouznutí, takže metu o chvíli později protnul i on.
Josef Franc byl jediným vítězem první série, který se nedočkal tříbodového repete. Zdeněk Holub v první zatáčce páté jízdy objel svého jmenovce Jana a Václav Milík vzápětí naměřil Hynku Štichauerovi i exotickému Santiago Martinezovi na pořádně dlouhý frak. Andrej Kudrjašov prve vyhrál opakovanou čtvrtou jízdu stylem start – cíl, ale po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem osm se mu postavil do čela Roman Čejka. S ním si ovšem poradil hned v úvodní zatáčce.
Avšak slánský junior se začal přibližovat vedoucím příčkám. Vedení Santiago Martineze v rozjížďce s číslem devět učinil přítrž vnějškem prvního oblouku. Podobný kousek provedl ve čtrnácté jízdě Jana Holuba. Ten posléze svedl skvělý duel s Hynkem Štichauerem, s nímž si několikrát prohodil pořadí, aby nakonec skončil třetí.
Romanu Čejkovi pomohly také bodové ztráty dalších závodníků. Zdeněk Holub sice předvedl nejlepší startovní manévr desáté jízdy, leč Hynek Štichauer se po něm v první zatáčce sápal vnější stopou. Sotva se posunul dopředu, podjel je oba Andrej Kudrjašov. Ještě na protilehlé rovince byl Zdeněk Holub zpátky před Pardubičanem, jenže to si už Rus dláždil cestičku ke třetímu triumfu.
Sotva projel vítězně cílem, nemohl tušit, že ve vedení průběžné klasifikace zůstane sám. Dvanáctá jízda svedla na roštu Václava Milíka a Josefa France. Jejich kočkování u pásky skončilo blikáním červených světel, čímž dal Tomáš Topinka jasně najevo letmý start. Napodruhé vše klaplo. Pražan letěl dopředu, a by ho Pardubičan proháněl až do cíle, předvídal jeho manévry s rutinou ostříleného věštce.
Václav Milík sice zaknihoval první porážku, avšak v patnácté jízdě jako druhý přistřihnul křidélka Zdeňka Holuby. V patnácté jízdě mu na to stačil prakticky start, protože Pražan musel usilovně zápolit s Michalem Škurlou. Že povedený startovní manévr není sám o sobě zárukou úspěchu, se hned vzápětí přesvědčil Tomáš Suchánek.
„Materiál byl daleko a jak jsem tam z jedničky najížděl, oni si to zkrátili a vychcali se mnou,“ kroutil hlavou, jak rychle v rozjížďce s číslem šestnáct klesl z první na třetí příčku. Andrej Kudrjašov byl rychlejší, na Josefa France si však Tomáš Suchánek ještě vyšlápl. V předposlední zatáčce to vypadalo, že se ve výjezdu přece jen spodem posune na druhé místo, ale Josef Franc se záhy stal pánem situace.
Ani tygr neodmítá nabídnutou šanci
Andrej Kudrjašov zůstával neporažený na čele průběžné klasifikace, avšak zatím nemohl křičet hop, protože ani zdaleka ještě nepřeskočil. Sice se už mohl počítat mezi finalisty, ale u pásky rozjížďky s číslem sedmnáct ho očekával Václav Milík. Ten si evidentně začal libovat v předstartovních psychologických hrátkách.
„Odstartoval jsem ho fest,“ usmíval se při pohledu na Andreje Kudrjašova, jenž se předčasně lapil do pásky a musel o patnáct metrů zpátky. „Naštěstí jsem stál u mantinelu a rozhodčí na mě neviděl.“ Každopádně Pardubičan měl po odstartování ring volný jen sám pro sebe, jelikož na stranu jeho pomyslných spojenců se přidal Ondřej Smetana.
Pražský junior konečně indikoval, že slabší počátek sezóny s bolestmi rukou a problematickými spojkami zanechal na smetišti dějin. Andrej Kudrjašov ho sice dojel, ale dostat se na druhou příčku byl už tvrdší oříšek. Ve druhé zatáčce mu to spodem nevyšlo. Vnějškem té následující také ne.
Až když ve druhém okruhu udeřil v zatáčce u depa z levé strany, kýžené druhé místo bylo jeho. Jenže to už byl Václav Milík dávno v trapu a ruskému borci nezbylo než osnovat odvetné plány na finále. Zatímco oni dva měli postup jasný, o jejich soupeřích měla rozhodnout dvacátá jízda za účasti desetibodových Romana Čejky, Josefa France a Zdeňka Holuba.
Předehru jejího dramatu vyplnil duel osamocených Tomáše Suchánka a Hynka Štichauera, v němž končené slovo řekl vzduch unikající z pneumatiky druhého jmenovaného. „Asi budu muset koupit nový haltry,“ prolétlo mu hlavou při vzpomínce na stejný defekt před čtyřmi dny v Březolupech. Vzápětí zahrál velké sólo Jan Holub, avšak to už se konečně chystala dvacátá jízda večera!
Připomínka, že se dnes jede o místo ve velké ceně, evidentně působila na Romana Čejku jako viagra na stařečkovy pohlavní touhy. Po vylétnutí pásky to bylo právě on, kdo vystřelil dopředu. Josef Franc setrvával v těsném závěsu, aby se ve výjezdu z druhé zatáčky vrhnul vpřed úzkou skulinkou mezi slánským závodníkem a mantinelem.
Dech beroucí manévr Pražanovi vyšel, takže projížděl cílem jako vítěz. Roman Čejka udržel druhé místo, zatímco pěst Zdeňka Holuba nedosáhla dostatečně daleko, aby zabušila na finálová vrata.
Hluboká dráha motivovala Václava Milíka k výběru vnitřní pozice na finálovém roštu. Sázka na červenou vyšla dokonale. Vypálil dopředu. Josef Franc a Andrej Kudrjašov spěchali v jejich patách, až to odskákal Roman Čejka, jenž také nemusel na svůj startovní manévr plivat hanbou.
„Říkal jsem si, jakej‘ mám dobrej‘ start,“ svěřoval se Roman Čejka. „A najednou tam všichni byli, tlačili se na mě a Pepa mě trošku poslal.“ Tomáš Topinka na věži reagoval bleskurychle a blikání červených světel se stalo dílem okamžiku. Roman Čejka utrpěl při pádu pouze díru v kombinéze, avšak jeho doprovod na tom byl mnohem hůře.
Otec Roman přeběhl přes trávník v neuvěřitelném tempu. Díky svému těžkému oddychování v depu by mohl ministerstvu zdravotnictví posloužit jako živý billboard v protikuřácké kampani. Roztlačení Romana Čejky se raději ujal mechanik Antonín Polák. Jenže Slaňák spěchal na dráhu tak vehementně, že důstojný muž v červenobílé pracovní kombinéze ztratil veškerou oporu. Samozřejmě byl bez klobouku, ale ne bos, přesto si bolestivě natloukl nejen nos jako čert vystupující z tramvaje v dětském rozpočítávadle, avšak také žebra na levé straně hrudníku.
Opakovaný start se stal kořistí Josefa France. Jenže Andreje Kudrjašova musel vyvážet tak vehementně, že se Václav Milík nebojácně protáhl do čela spodní stranou prvního výjezdu. Josef Franc však nabral zrychlení z kategorie kosmických rychlostí.
Do druhé zatáčky přiletěl zleva, vytlačil Pardubičana na mantinel a od té doby jen počítal kola do cíle. „Nebyl to žádné prasárny,“ vyjádřil se na téma svých útoků. „Bylo to závodní. Kdybych nevyužil šanci, nikdy bych se přes ně nedostal.“
Václav Milík jistil druhou příčku před Andrejem Kudrjašovem, zatímco Roman Čejka uzavíral řadu. A zatímco po celé zemi hořely čarodějnické ohně, zasedalo vedení klubu, aby jednalo o svém návrhu na podobu startovní listiny SGP České republiky.
Hlasy z depa
„Dneska mi dráhu udělali snad schválně,“ vyprávěl Josef Franc. „Mám tu hlubinu rád. Dneska byl hlubší spíš střed a vnitřek. Jsem rád, že jsem na Grand Prix podruhý za sebou. Šel jsem do toho, že tady budu úplně suverénní. Bohužel se to nepovedlo. Na finále byly nejlepší jednička, dvojka a čtyřka. Modrá je dobrá, vzal jsem si dvojku. Můj manévr nebyl prasáckej‘, bylo to závodní, měl jsem nabranou rychlost. Chtěl bych to finále vidět natočený. Tři tygři v akci. Kdybych ale nevyužil šanci v té chvíli, nikdy bych se přes ně nedostal.“
„Mně se hluboký dráhy líběj‘,“ přiznával Václav Milík. „Mám rád hlubší starty, jsem spokojenej‘. První jízda byla nejlepší, z handicapu jsem vyhrál už ve Mšeně. Ale to byly juniorský družstva, tady měl Tomáš defekt. Pak musím říct, že jsem odstartoval Čejkina, ale vyloučili mě. Andreje Kudrjašova jsem pak odstartoval fest. Rozhodčí mě neviděl, stál jsem za mantinelem. Ve finále jsem doufal, že vyhraju. Vybral jsem si jedničku, byla nejhlubší. Ale Pepča je zkušenej‘ pán a vymyslel to na mě. Odstartoval jsem a od lajny je zavřel. Pepa mě stíhal po lajně, byli jsme stejně rychlí. Takže jsem v Grand Prix zase jako náhradník. Taky bych už chtěl divočáka. Doufám, že se svezu, chtěl bych ty paliče změřit.“
„Ty vole, to jsem nečekal, že se dostanu tak vysoko,“ překvapil Roman Čejka dokonce i sám sebe. „Super hezky jsem se svez‘. Udělal jsem vše, co bylo v mejch‘ silách. Bomba. Na to, že jsme sem jeli zkoušet motorky, je to super. Ve finále si říkám, jakej‘ mám dobrej‘ start. A najednou tam byli všichni a tlačili se ke mně. Pepe mě trošku poslal a já si udělal díru do kombinézy pod kolenem. Osmnáctka na Grand Prix by byla hezká. To bych si nechal líbit mít doma takovou vestu!“
„Jsem o bod pod finále,“ smutnil Zdeněk Holub. „Nevím, co se dělo. Dráha se změnila, nebyl jsem dopasovanej‘. Škoda tý poslední jízdy. Ta byla na prd. Blbej‘ start a ještě jsem jel docela pomalu.“
„Asi budu muset koupit nový haltry,“ přemítal Hynek Štichauer na druhou píchlou pneumatikou ve dvou po sobě jdoucích závodech. „Dneska to bylo prima svezení. Zkoušeli jsme, ale nejsem ze sebe nadšenej‘. Byl to průměr, ale dobrý svezení. Dráha byla zezačátku divoká, koukal jsem, abych se nezranil. Závod od závodu se snažím to dostávat do sebe. Občas jedu skvěle, občas se trápím.“
„Ventilek a pak ta jízda, co jsem dojel třetí,“ citoval Tomáš Suchánek z pomyslného seznamu svých ztrát. „Materiál byl daleko. Jak jsem tam najížděl z jedničky, oni si to zkrátili a vychcali se mnou. To jsou chyby, ale chybama se člověk učí. Nebylo dneska stoprocentní štěstíčko, i když ke konci to hezky jelo i startovalo.“
| |
|
|
FIN |
| 1. Josef Franc, Praha |
3 2 3 2 3 |
13 |
1. |
| 2. Václav Milík, Pardubice |
3 3 2 3 3 |
14 |
2. |
| 3. Andrej Kudrjašov, RUS |
3 3 3 3 2 |
14 |
3. |
| 4. Roman Čejka, Slaný |
2 2 3 3 2 |
12 |
4. |
| 5. Zdeněk Holub, Praha |
3 3 2 2 1 |
11 |
|
| 6. Jan Holub, Mšeno |
2 2 1 1 3 |
9 |
|
| 7. Hynek Štichauer, Pardubice |
2 2 1 2 2 |
9 |
|
| 8. Tomáš Suchánek, Pardubice |
E 1 3 1 3 |
8 |
|
| 9. Ondřej Smetana, Praha |
2 3 2 0 1 |
8 |
|
| 10. Michal Škurla, Praha |
1 1 1 1 2 |
6 |
|
| 11. Michal Klein, Mšeno |
1 1 0 3 0 |
5 |
|
| 12. Santiago Martinez, RA |
1 1 2 0 1 |
5 |
|
| 13. Filip Hájek, Praha |
0 0 1 2 0 |
3 |
|
| 14. Daniel Hádek, Mšeno |
X – – – – |
0 (los) |
|
| 15. Martin Málek, Březolupy |
X – – – – |
0 (los) |
|
| 16. Jan Jaroš, Mšeno |
R – – – – |
0 (los) |
|
Foto: Michal Kohout a Miroslav Horáček
