Pardubice – 27. října
Rozjezdem proti Maksu Gregoričovi při šampionátu republiky jednotlivců pod gescí ČSMS letošní sezóna pro Václava Milíka rozhodně neskončila. O prvních dvou listopadových víkendech v argentinském Bahia Blanca vyvrcholí finálová série juniorského mistrovství světa. Mezitím se pardubický junior chtěl svézt na rozlučkách v Žarnovici a v Pardubicích, pro které musel motocykl poskládat ze zbylých dílů. Jeho ostré stroje totiž už mířily na druhou stranu Zeměkoule.
„Teď už se musím zabalit já,“ říkal Václav Milík, zatímco místo radovánek doprovázejících tradiční Becher Cup sledoval traktor rozorávající dráhu. „Motorky jsou už tejden pryč. Odešly PPL-kou na dobírku (smích).“
Dostat závodní motocykly do Jižní Ameriky ovšem není zdaleka tak jednoduché. Každý závodník má hrazenou přepravu bedny na vybavení o hmotnosti dvě stě padesát kilogramů. „Naložili jsme dvě motorky,“ popisuje závodníkův otec. „Už se tam váhově nevešly třeba boty. Anebo fukar. Buď si ho půjčíme přímo tam anebo nebudeme chladit.“
Přitom se proslýchá, že Aleksander Loktajev poslal do Argentiny jediný motocykl. „To mi přijde jako riziko,“ netají se Václav Milík starší. „Bude tam ještě jeden pouák a na tři závody může bejt‘ jedna motorka málo.“ S sebou do letadla je možné vzít si maximálně dvacetikilogramové zavazadlo, jinak je potřeba doplácet nadváhu.
Dva závody v Argentině představují poměrně výrazný zásah do rozpočtu. „Třeba ubytování vyjde na třináct tisíc,“ vypočítává Václav Milík starší. „Od FIM jsou placený dvě letenky a letecká přeprava motorek.“
Milíkovým pomohly staré kontakty z Polska, které se rychle obnovily při pardubickém super víkendu. „Nemuseli jsme pořizovat vlastní bednu, půjčil nám svoji,“ kvituje otec šampióna AČR. „A zadarmo ji dovezli do Stuttgartu. A pak nám ji zase odvezou do Polska.“
Pardubický závodník vyráží na cestu dnes večer. „Letím v 19:30,“ svěřuje se. „Letíme do Frankfurtu a odtud přímo do Buenos Aires. Tam se všichni potkáme a letíme do Bahia Blanca.“ I když měl zájem o služby Adriana Rymela, který argentinské prostředí zažil na vlastní kůži, bude ho doprovázet otec.
„Nakonec se mnou letí Chuck,“ směje se při použití přezdívky, kterou je Václav Milík starší známý nejen v Bernardově a blízkém okolí. „Chtěl jsem Aďu, říkal, že by tam zařídil mechaniky. Ale už jsme poslali svoje pasy a nešlo to změnit.“
Na rozdíl od kontinentálních závodů letí oba Milíkovi do neznáma. „Bude to pěknej‘ vejlet,“ těší se pardubický závodník. „Je to ale cesta do neznáma. Co jsem slyšel, objednali nám hotel. Motorky by se měly připravovat na staďáku.“
Mezi sobotními finálovými šampionáty juniorského mistrovství světa budou mít evropští závodníci možnost nastoupit ještě v jednom volném závodě v Bahia Blanca. „Ještě nevím, jestli ho pojedu,“ uzavírá Václav Milík.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Lubomír Hrstka a Eva Palánová
