AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 3. října
Když Nicki Pedersen a Martin Gavenda porazili v první jízdě Tomáše Suchánka a René Vidnera, bylo jasné, že se pardubický úkol eliminovat desetibodovou ztrátu z prvního finále komplikuje. Vzápětí Aleš Dryml upadl z vedoucí příčky. Domácí kapitán si narazil ruku a přivodil otřes mozku a ze závodu odstoupil. S Peterem Ljungem neudělali Pardubičané žádné terno a jeho skalpem se chlubil také Zdeněk Holub. Naproti tomu pražská cizinecká legie fungovala na sto procent. I když Zlatá přilba před poslední jízdou utkání vyrovnala, Rafal Okoniewski pojistil těsný jednobodový triumf. V konečném součtu se radovali Pražané, kteří získali první titul poprvé od roku 2003. Tomáši Topinkovi nevzala radost ani další roztržka s rozhodčím. S Pavlem Kubešem se pohádal ohledně vyloučení Josefa France za přejetí vnitřní čáry, nakonec odešel z jednání jury a byl pokutován pěti sty korunami.

Ono to bylo ještě horší, než by se pardubický fanoušek odvážil očekávat
Zda je deset bodů převahy pražského Olympu po prvním finále překonatelných či nikoliv, se vedly dlouhé debaty celých osm dnů prakticky už od skončení rozjížďky s číslem patnáct na pražské Markétě. Konec konců stačily by dvě tři povedení jízdy v podání domácích a první pražské vítězství by rázem bylo zpochybněno.

Jenže Tomáš Topinka se jako mistr bleskového úderu projevil i dnes. Už při nahlašování sestav porušil často uplatňované pravidlo, že se v rozjížďce s číslem jedna na startovní rošt staví výhradně čeští junioři. Na osmičku postavil Martina Gavendu a přiměl Lubomíra Vozára nasadit na jedničku Tomáše Suchánka.

Jenže pražský kouč vytlačil ze svého arzenálu dělo ještě těžšího kalibru. Nechal stát Michala Škurlu a nominací náhradníka Nicki Pedersena záhy troubil do útoku. Hvězdný Dán záhy plnil úlohu, k níž byl do Svítkova povolán. Rozjížďku s číslem jedna vyhrál stylem start – cíl.

Ovšem ani Martin Gavenda nezůstal sedět s rukama založenýma v klíně. V první zatáčce zvenčí objel Tomáše Suchánka. Pardubičan sice protáhl nájezd do druhého oblouku a spodem se vrátil na druhé místo, avšak Martin Gavenda mu ve druhém okruhu oplatil stejnou mincí. Spodem její úvodní zatáčky se na druhé místo vrátil natrvalo.

Aleš Dryml vyrazil, aby vévodil rozjížďce s číslem dvě. Rafal Okoniewski se hrnul dopředu vnějškem úvodní zatáčky, avšak stihnul pouze Petera Ljunga. Švédského stálého účastníka cyklu Grand Prix ve druhém oblouku podjel rovněž Josef Franc.

Avšak mnohem horší pohroma pro bílého koníka přišla na začátku druhého okruhu. Vedoucí Aleš Dryml se zničehonic ocitl na zemi. Takřka současně blikala červená světla. Pro domácího kapitána zamířila sanitka, avšak Aleš Dryml se naštěstí zvedl sám. Ve svém boxu se ale už neobjevil.

„Má naraženou ruku a dal si do hlavy,“ informoval Lubomír Vozár. Pardubickému kouči bylo záhy jasné, že Peter Ljung bude posilou jen teoreticky. Oba Pražané se v repete ujali vlády prakticky už s vylétnutím pásky. A k desetibodové ztrátě Pardubic bylo rázem nutno připočítat dalších osm minusových bodů z dnešního závodu.

Ani další průběh nedával příliš velkou naději, že by domácí závodníci strhli rameno vah na svou stranu depa. Ve třetí jízdě sice Tomáš Suchánek podjel Matěje Kůse ve výjezdu na protilehlou rovinu, jenže pražský borec spolu s Martinem Gavendou mířili k jasné remíze před Davidem Štěrovským.

Ke všemu Matěj Kůs doslova sršel touhou po odvetě. Jeho úsilí však ochlazoval vzduch unikající z jeho zadní pneumatiky, takže nakonec projel pod šachovnicovou vlajkou po ráfku. V té chvíli světelná tabule zobrazovala stav 5:13.

Remízy hrají do noty hostujícímu Olympu
Lubomír Vozár mohl udělat jediné. Vystřídání René Vidnera náhradníkem Václavem Milíkem ve čtvrté jízdě, kde pražské barvy měli dle rozpisu hájit oba její junioři, bylo vcelku očekávanou věcí. Nadto ovšem pardubický kouč zaútočil žolíkem, jenž vložil do rukou Lukáše Drymla.

Pravidlo o hlášení použití jokera také druhému manažerovi však vzalo z pardubických plachet vítr momentu překvapení. Tomáš Topinka okamžitě mobilizoval Nicki Pedersena. Jelikož Dán už v první jízdě večera střídal Michala Škurlu, bylo jasné, že si Zdeněk Holub na svůj první výjezd na svítkovský ovál ještě počká.

Nicki Pedersen posléze hrál další velké sólo. Nejprve si na něm vylámal zuby Václav Milík. Když se Lukáš Dryml posunul před svého kolegu, vedl Dán už o deset metrů. Do cíle svůj náskok ještě ztrojnásobil. A tak Pardubice svým žolíkovým útokem snížili náskok hostů jen o dva body.

Michal Škurla neviděl cíl, když odstoupil ještě během úvodního kole. „To je poprvé za letošní sezónu, že se nám zadřel motor,“ glosoval, zatímco se na startovní rošt páté jízdy chystali Josef Franc a Matěj Kůs.

Oba odstartovali svorně jako jeden muž, avšak Václav Milík si nedopřál pokoje, dokud je nerozdělil. Na protilehlé rovince se začal sunout dopředu, aby svůj manévr dotáhl do konce spodní stranou druhé zatáčky. Jeho snaha však ostře kontrastovala s pasivní nulou Petera Ljunga.

Navzdory osmibodové ztrátě z dnešního závodu a osmnáctibodové celkem, vyřazení Aleše Drymla i podprůměrným výkonům zahraniční posily Pardubičané odmítali hrát pasivní role. Tomáš Suchánek po raketovém startu triumfoval v šesté jízdě před Martinem Gavendou a Michalem Škurlou, kteří ovšem nepustili ke slovu René Vidnera.

Smírně skončila rovněž sedmá jízda, po jejímž startu Rafal Okoniewski vyhnal Lukáše Drymla. Zdeněk Holub se cpal za něho, ovšem Pardubičan otevřel cestu před sebe Václavu Milíkovi. V osmé jízdě pak domácí konečně k velké radosti svých ochozů udeřili naplno. A to přitom měl nejlepší start Josef Franc.

Jenže Václav Milík se okolo něj přehnal ve druhé zatáčce obloukem, nad jehož odvážnou velkorysostí se až tajil dech. Hned v další zatáčce jeho příkladu následoval také Tomáš Suchánek. Josef Franc nakonec i ten poslední bod musel přenechat svému kolegovi Michalovi Škurlovi, jelikož v poslední zatáčce zůstal stát s přetrženým primárním řetězem. „Už na rovince se mi zdálo, že se tam něco šolíchá,“ vyprávěl v depu. „A pak to udělalo brrrm.“

Pardubice se svým triumfem dostaly o čtyři body za Prahu, nicméně Tomáš Topinka si stále držel vrch. Do deváté jízdy znovu nasadil Nicki Pedersena, který se společně se Zdeňkem Holubem za svými zády dostal rychle do čela. I když pražský junior statečně vzdoroval, v první zatáčce druhého kola musela stejně kapitulovat. Lukáš Dryml pronikl na druhé místo a Tomáš Suchánek hned za ním.

Vzápětí Rafal Okoniewski opanoval situaci již po startu, ale Peter Ljung a Václav Milík garantovali smírný výsledek na úkor Michala Škurly. Další remíza dostala stav duelu na 29:33, avšak se snižujícím se počtem jízd do konce se otázka pardubického zlomu stávala stále více ožehavější.

Praha brala zlato už po dvanácti jízdách
Byl to však pražský Olymp, který v rozjížďce s číslem jedenáct převzal iniciativu. Lukáš Dryml vodil Nickiho Pedersena celá čtyři kola, avšak dánský borec si stejně v poslední zatáčce před cílem dokázal po vnitřní straně najít cestičku k vítězství. A Zdeněk Holub měl po celou dobu jízda navrch nad Peterem Ljungem.

„S tímhle bodem jsem teda nepočítal,“ glosoval první skalp stálého účastníka seriálu Speedway Grand Prix ve své kariéře. I tento bodík stačil, aby extraligové finále bylo ve dvanácté jízdě definitivně rozhodnuto navzdory další remíze.

Tentokrát byl jejím autorem Rafal Okoniewski, který nepustil ke slovu ani Lukáše Drymla, ani Václava Milíka. Do konce zbývala trojice jízd, celkový náskok Olympu činil nepřekonatelných šestnáct bodů a v pražské části depa vybuchl gejzír radosti. S ním trošku kontrastoval Matěj Kůs, zasmušilý nad svou nulou z rozhodující jízdy. Místo vítězného doutníku se spíše díval po hodinkách, jelikož ho zítra čekal závod Premier League v Redcaru a jeho letadlo se z ruzyňské ranveje mělo odlepit už v 21:40.

Jenže dnešnímu utkání nebyl ještě zdaleka konec. A jak by Pardubičané mohli lépe poděkovat svým věrným fanouškům než alespoň dnešním vítězstvím? Peter Ljung jakoby chtěl odčinit předchozí ostudu se svou nulou, vystřelil do rozjížďky s číslem třináct jako první. Václav Milík hned za ním.

Jenže Josef Franc se rozhodl ukázat, které družstvo dnes ve Svítkově vyhrálo titul. Tak dlouho visel pardubické dvojici za zády, dokud se mu jí nepodařilo rozdělit v první zatáčce třetího okruhu. Hned v dalším oblouku podjel Petera Ljunga a dostal se do čela.

Švéd ovšem dokázal zosnovat protiútok. V poslední zatáčce vyvezl Josefa France ven, takže se dopředu vrátil nejen on sám, ale také jeho parák Tomáš Suchánek. Josef Franc byl dodatečně diskvalifikován za přejetí vnitřní čáry, což po závodech vedlo k roztržce mezi Tomášem Topinkou a Pavlem Kubešem.

„Chtěl jsem, aby mi ukázal, kde přesně Pepe vyjel z dráhy,“ popisoval incident pražský kouč. „On mi jenom řekl, že to tak z věže viděl. Nakonec mi dal pětistovku pokuty za nesportovní chování a řeči a tak jsem odešel z jury pryč.“

Ale zpátky k vyvrcholení dnešního závodu. Rozjížďku s číslem čtrnáct vyhrál Peter Ljung ve stylu start – cíl. I když se Václav Milík nedostal před druhého Josefa France, bod inkasovaný na úkor Martina Gavendy vyrovnal duel.

Jenže pardubické vyhlídky na vítězství se snížily, když Tomáš Suchánek kvůli poruše motocyklu prošvihnul dvouminutový limit rozjížďky s číslem patnáct. „Zapalování,“ vysvětlil pardubický závodník později. Po vylétnutí pásky začali úřadovat Rafal Okoniewski a Nicki Pedersen. Lukáš Dryml útočil, dánský závodník přišel v souboji s ním o výplet svého kola, ale nakonec Pardubice dnes skončily o bod za Olympem.

Hlasy z depa
„Už jsem ani ty roky nepočítal,“ odpovídal Josef Franc, jestli si vybavuje poslední pražský titul, který klub dobyl ve Slaném v září 2003. „Zasloužíme si to. Každej‘ nám křivdí a nikdo nemá rád Prahu, takže si to zasloužíme. Zkoušeli jsme motorku na Zlatou přilbu. Nic nehořelo, neprskalo, jen mi prask‘ řetěz, ale to k tomu patří. Nemůžu mít vždycky dvacet bodů, ale každej‘ se počítá. Určitě budou oslavy, ale zatím nevím jaký.“

„Celkem jo, dobrý,“ bilancoval Martin Gavenda, by neskryl částečný smutek ve svém hlase. „Chtěl jsem o něco víc. V tréninku motor v prdeli, to jsem na něm dlouho nejel. Vyhráli jsme, pojezdili jsme Pardubice na jejich domácí dráze, takže dobrý.“

„Pěkný, špička,“ rozplýval se Zdeněk Holub. „Doufal jsem v to. Sice jsem jeden svůj bod nečekal, ale byl hodně vybojovanej‘. Jsme mistři, paráda, je to suprovej‘ pocit.“

„Zapalování,“ odtušil Tomáš Suchánek smutně na otázku, proč neodstartoval do poslední dnešní rozjížďky. „Už podruhý závod na hovno, tak bych to viděl. Je to pech, ale spočítej si body pražskejch‘ jezdců a našich. Jestli jejich Češi udělali deset bodů, jsou rádi. Dělají to pro cizince, ne pro mládež, jak říkaj‘. Jinak mi to šlo, motor jel dobře, proto mě víc sere to zapalování.“

„Závody dobrý,“ komentoval Václav Milík. „Hodně se předjíždělo. Snažil jsem se bojovat, chtěl jsem, abychom vyhráli. Nevyšlo to. Hned na začátku jsme přišli o Álu. Já musel jet za něj, ale on je zkušenej‘ rider a já nemám tolik zkušeností. S titulem to snad vyjde příští rok, letos nám to nevyšlo. Je to pech.“

„Na hovno,“ nemohla jediná nula uspokojit René Vidnera. „Měl jsem půjčenej‘ motor, ale jak málo jezdím, dělím chyby. Jsme druhý, kdybychom byli mistři, bylo by to lepší.“

1. PSK Olymp Praha			46
Martin Gavenda	2 2 2 – –	0	6(1)
Matěj Kůs	1 1 – – 0		2(1)
Michal Škurla	– E 1 1 0		2
Zdeněk Holub	– 0 0 1 1		2
Josef Franc	2 3 E – L	2	7(1)
Rafal Okoniewski, PL	3 3 3 3	3	15
Nicki Pedersen, DK	3 3 3 3	E	12
2. ZP Pardubice			45
Tomáš Suchánek	1 3 3 3 1 1	M	13(2)
David Štěrovský	0 – – – –		0
René Vidner	0 – 0 – –		0
Lukáš Dryml	4* 1 2 2 2	2	13(1)
Aleš Dryml	X – – – –		0
Peter Ljung, S	1 0 2 0 3	3	9
Václav Milík	1 2 2 2 1 1	1	10(4)

Celkový stav finále extraligy:

Praha vs. Pardubice:

96:85

Konečné pořadí extraligy:

1. PSK Olymp Praha

2. ZP Pardubice

3. DaK Moto Plzeň-Divišov

4. AK Slaný

5. Grepl PDK Mšeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Pardubice – 3. října
První extraligové finále na pražské Markétě dostalo do čela pražský Olymp, ale z hlediska zisku titulu nepřineslo vlastně vůbec nic. Pražané si sice vypracovali desetibodový náskok, ale večerní odveta v Pardubicích má prozatím patnáct volných okének pro výsledky patnácti posledních rozjížděk letošní extraligy. Zatímco minulé úterý šlo o jakousi rozcvičku, úderem osmnácté začne rozhodující boj o zlato.

Posila ze Speedway Grand Prix
Dlouhé čekání na pražskou sestavu Pardubičany rozhořčilo. „Není to solidní poslat sestavu šest minut před šestou,“ vyjadřuje se na toto téma Lubomír Vozár. „My jsme jim ji minulý týden posílali už o půl deváté ráno. Kdyby to bylo aspoň o půl hodiny dřív, ale šest minut?“

Nicméně pardubický kouč splnil povinnost nahlásit svá čísla včas, tedy čtyřiadvacet hodin před začátkem utkání. Východočeský tým staví tradičně především své vlastní závodníky, pouze zraněného Hynka Štichauera pravidelně střídá cizincem. Po úterním výjezdu na Markétu bylo jasné, že Magnuse Zeterströma musí pro dnešní odvetu někdo nahradit. Lubomír Vozár se společně s Evženem Erbanem vypravili na challenge do Goričanu. A v pondělí už pardubický manažer mohl hlásit, že jeho tým posílí účastník seriálu Grand Prix.

Při složení pardubické soupisky nebylo zase přehnaně obtížné odhalit, že jím bude Peter Ljung. „Nemáme jinou možnost,“ zdůvodňuje Lubomír Vozár svou volbu, díky níž se v české extralize dočkáme Švédova debutu. Neodradily ho ani jeho patálie s poraněnou nohou. „V Goričanu bojoval pěkně, tak jsme se tam domluvili.“

Pardubická sestava na večerní závod je tedy hodně tradiční a stejně i strategie. Na pozicích náhradníků jsou cizinec a nejlepší junior, tedy Peter Ljung a Václav Milík. V základní sestavě figurují postupně Tomáš Suchánek, David Štěrovský, René Vidner, Lukáš Dryml a jeho starší bratr Aleš, který se v neděli ozdobil titulem individuálního mistra Evropy.

Jedinou změnou, kterou je možno vypozorovat, je reakce na skutečnost, že Tomáš Topinka posílá Martina Gavendu do akce hned v rozjížďce s číslem jedna. Lubomír Vozár tím pádem posunul Davida Štěrovského na číslo dvě, aby s jedničkou poslal rozehrát závod Tomáše Suchánka. Obvyklá jízda českých juniorů na samotný úvod se tím pádem nekoná, jelikož je potřeba hromadit body hned od začátku.

„Je to nevýhoda,“ komentuje Lubomír Vozár svou desetibodovou ztrátu na pražský Olymp. „Oni můžou taktizovat. Uvidíme, každej‘ závod je jinej‘. Bude to zajímavý, hlavně jestli bude doopravdy Nicki, slyšel jsem hlasy pražských závodníků, co říkaly, že nebude.“

V otázce tipu výsledku je ale pardubický manažer věrný svému zvyku. „Nebudu tipovat,“ říká rozhodně. „Chceme vyhrát, to je jasný. Jak to dopadne, tak to dopadne. Pro nás je finále úspěch, jak říkám, že jsme už vítězové tím, že používáme jenom jednoho cizince a to ještě za zraněného Hynka. Praha je profesionální klub, má dost Čechů a musí na nás používat dva cizince.“

Věrnost tradicím po všech stránkách
Minulé úterý se Olymp radoval z výhry na své domácí dráze, kterou až v posledních dvou jízdách zajistili Troy Batchelor a Nicki Pedersen. Nakonec mají Pražané k dobru plných deset bodů, které se však mohou rozplynout jako pára nad hrncem po dvou nepovedených rozjížďkách.

Tři dny před rozhodujícím bojem o titul mistra světa, v němž má Nicki Pedersen dvoubodovou ztrátu na Chrise Holdera, se dalo očekávat, že se fenomenální Dán ve Svítkově neobjeví. Podobnému scénáři napovídaly i kuloární zvěsti, které však Tomáš Topinka rezolutně odmítá.

„S Nickim se počítalo už od samýho začátku,“ říká. „Jen jsem čekal, jestli se domluvíme nebo ne. O náš postup do finále se zasloužili Nicki, Troy i Rafal, tak jsem je rozdělil. To samé jsem udělal s Lubošem a Martinem.“ A tak se po boku Nicki Pedersena ve Svítkově objeví Rafal Okoniewski.

Nicméně Troy Batchelor se z pražských závodníků prezentoval v nejlepším světle v každém svém závodě a pražskou věc vzal jako za svoji. Bez nadsázky se dá konstatovat, že nebýt jeho srdnatého nasazení v srpnových závodech, Pražané se možná jeli dnes dívat na finálový závod Pardubic a trojkoalice do Divišova. „Nemyslím si,“ nechce si pražský kouč připustit, že by Australanovo nepovolání představovalo pro jeho klub riziko. „Není to risk, když to půjde, jak by mělo, ale jsou to závody.“

Složení pražského týmu pro dnešní večer odráží osvědčené postupy. Rafal Okoniewski a Nicki Pedersen dostanou vesty s náhradnickými čísly třináct a čtrnáct. V základní sestavě budou samí Češi. Odshora dolů Martin Gavenda, Matěj Kůs, Michal Škurla, Zdeněk Holub a Josef Franc.

A jak se Tomáš Topinka dívá na výhodu svého desetibodového náskoku? „Abych ti řek‘ pravdu, vždycky jsme jeli na závody, že chceme vyhrát,“ nezastírá. „A tak se na to koukám i dnes. A na skóre se nekoukám.“

Také on však prošvihne poslední možnost si letos na stránkách magazínu speedwayA-Z tipnout výsledek utkání. „Zůstanu u tradice, nebudu tipovat, je to padesát na padesát,“ směje se. „Pardubice jsou vyrovnanej‘ tým, mají kádr a jedou dobře. Jsou schopný s námi závodit, rád bych věřil, že my s nimi taky. Doufám, že nebudeme mít technický starosti jako v Praze. A že u nás štěstí bude stát i nadále. Chceme vyhrát jako vždycky.“

Historické okénko:
Praha, 6. září 1973: extraliga sponzorovala vietnamské komunisty
Systém čtyřutkání na šestnáct jízd v české extralize nahradil doposud charakteristická dvojutkání v sezóně 1971. Tehdy vzešel mistr z prostého součtu tabulkových bodů, avšak již v dvaasedmdesátém bylo naplánováno finále. Do něho postoupily první dva týmy ze základní části a konalo se dvoukolově. Své síly v něm změřily RH Praha a Slaný.

Ve stejném duchu proběhla extraliga rovněž v sezóně 1973. Rudá hvězda Praha měla v té době neporazitelný kádr složený z Jiřího Štancla, bratrů Jana a Václava Vernerových, Milana Špinky a Petra Ondrašíka. Žádný div, že takový tým proměnil všechny své starty v ohromující vítězství. Ve Slaném zvítězil o patnáct, v Pardubicích o šestadvacet, v Praze o osmnáct a v Českých Budějovicích o čtrnáct bodů před druhým týmem.

Olbřímí náskok měli Pražané i v tabulce. Dosavadní bodový klíč 4-3-2-1, jak ho známe i dnes z první ligy, byl výrazně změněn ve prospěch vítěze závodu, který si odnášel hned pět bodů. Není divu, že extraliga anno domini 1973 byla především o boji o druhé místo. Karel Voborník, Jan Klokočka, Zdeněk Majstr a Miroslav Rosůlek se postarali, aby ho pokaždé získal Slaný. Ono to vůbec byla pravidelná extraliga, jelikož Pardubice byly pokaždé třetí a České Budějovice čtvrté.

Praha a Slaný postoupily do finále, jehož první kolo ve Slaném bylo zrušeno. Klub totiž ze své dráhy odstraňoval asfalt, který byl pro jeho dráhu dlouho charakteristický, aby vyhověl novým předpisům FIM.

Oba soupeři se nakonec střetli pouze počátkem září na pražské Markétě. O žádný strhující boj, jehož se dozajista dočkáme dnes večer, však nešlo. Pražané rozdrtili Slaňáky obrovským rozdílem 71:37 a ozdobil se dalším titulem. Jeho závodníci z něho však bezprostřední zisk neměli. Své bodovné, jenž dohromady dosáhlo 1420 korun a blížilo se běžnému měsíčnímu platu té doby, museli věnovat na fond solidarity s vietnamským lidem.

Ve Vietnamu zuřila občanská válka mezi demokratickým jižním Vietnamem a jeho komunistickým severním sousedem, v níž se angažovaly i obě supervelmoci. A vzhledem k politické situaci v naší zemi nemůže být sporu, na co mohly být peníze pražských závodníků použity.

Oficiálně nahlášené sestavy:

ZP Pardubice:	1 Tomáš Suchánek
	2 David Štěrovský
	3 René Vidner
	4 Lukáš Dryml
	5 Aleš Dryml
	6 Peter Ljung, S
	7 Václav Milík
PSK Olymp Praha:	8 Martin Gavenda
	9 Matěj Kůs
	10 Michal Škurla
	11 Zdeněk Holub
	12 Josef Franc
	13 Rafal Okoniewski, PL
	14 Nicki Pedersen, DK

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora

Pardubice – 2. října
Až do 17:54 čekal dnes Tomáš Topinka, než nahlásil svou sestavu pro zítřejší finálovou odvetu play-off české extraligy. Oproti původním předpokladům podpořeným dokonce kuloárními zprávami z pražského tábora se ve Svítkově nakonec přece jen představí Nicki Pedersen. Jeho parákem ovšem nebude Troy Batchelor, ale Rafal Okoniewski. Pardubičané ke svým českým pilířům staví skutečně Petera Ljunga, jak Lubomír Vozár naznačoval již včera.

Sestavy zítřejšího utkání:

ZP Pardubice:	1 Tomáš Suchánek, 2 David Štěrovský, 3 René Vidner, 4 Lukáš Dryml, 5 Aleš Dryml, 6 Peter Ljung (S), 7 Václav Milík
PSK Olymp Praha:	8 Martin Gavenda, 9 Matěj Kůs, 10 Michal Škurla, 11 Zdeněk Holub, 12 Josef Franc, 13 Rafal Okoniewski (PL), 14 Nicki Pedersen (DK)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 1. října
Deset bodů ztrácí Pardubice na Prahu po úvodním finálovém závodě play-off české extraligy. Pražský náskok opticky vypadá hrozivě, avšak na druhou stranu stačí dvě povedené rozjížďky v podání Pardubic a celkové skóre se vrátí na stav před úterní rozjížďkou s číslem třináct. Klíčovou otázkou středeční odvety ve Svítkově jsou logicky zahraniční posily, avšak oba manažeři nejsou v tomto směru vůbec sdílní. Z kusých informací ovšem vyplývá, že Praha nastoupí do klíčové fáze boje o titul se dvěma cizinci, Pardubice s jedním.

„Pojede závodník z Grand Prix,“ usmívá se Lubomír Vozár, aby ovšem vzápětí odmítl potvrdit slibnou indicii směřující k Peteru Ljungovi. „Neřekl jsem ale, jestli z letošní nebo příští,“ snaží se mlžit poukázáním na některé výklady letošních pravidel, při jejichž aplikování na příští rok by Aleš Dryml, čtvrtý z challenge v Goričanu, dostal přednost před devátým ze závěrečné klasifikace letošního cyklu při obsazení místa Jasona Crumpa. Ryšavá australská legenda totiž oznámila, že tuto sobotu v Toruni nastoupí k poslední velké ceně svého života.

Na základě této informace ovšem vyplývá, že Pardubice také ve středu nastoupí pouze s jedním cizincem v sestavě, i když Magnus Zetterström to už nebude. „Uvažovali jsme o dvou cizincích,“ připouští Lubomír Vozár. „Není to ale jednoduchá otázka. Nakonec jsme se rozhodli se závodníky, že pojedu naši a jeden cizinec.“

Pardubice jsou totiž na tom ve srovnání s Prahou o poznání hůře s dvojicí povinných juniorů než, než aby si mohly dovolit riziko nechat mezi sedmi jmény jen dva závodníky mladší jednadvaceti let. „A Hynek Štichauer ještě není ve formě, aby dokázal jednoho cizince nahradit,“ připomíná Lubomír Vozár nutnost lovu v zahraničních vodách. Nicméně konkrétní jméno slíbil prozradit až zítra odpoledne. „V jednání je jeden jezdec z Grand Prix,“ opakoval úvodní informaci.

Naproti tomu Pražané se zaručeně ve středu objeví ve Svítkově s dvojicí cizinců. Kuloární zprávy hovoří, že Nicki Pedersen by měl před rozhodujícím bojem o titul mistra světa tentokrát zůstat doma. A pokud ne, stálo by to pořádný ranec peněz. Ve světle těchto informací se jeví pravděpodobné, že po boku osvědčeného Troye Batchelora nastoupí Rafal Okoniewski.

„Ještě není úterý, nemůžu nic říct,“ vytváří Tomáš Topinka stejnou mlhu jako bojové křižníky z počátku minulého století. „Nemůžu nic ani vyvrátit, ani potvrdit. Možností máme velké a cizinců na soupisce hodně. Definitivně se rozhodnu až zejtra, budu se každopádně snažit udělat co nejlepší sestavu.“

Pražany však čeká jedna změna v domácí části sestavy. Luboš Tomíček nikdy neměl svítkovské letiště v přílišné oblibě a minulé úterý tvrdil, že sem přijede jen jako divák. V tom případě by ho bezesporu zastoupil Martin Gavenda.

A ještě s jedním soupeřem bude muset pražský kouč ve Svítkově počítat. A jím je tradičně pro-pardubicky naladěné publikum. „Máme nejlepší diváky v republice,“ říká Petr Moravec s patřičnou dávkou hrdosti v hlase. „V Praze minulé úterý nejen vytvořili skvělou atmosfréru, ale také zvedli návštěvu na Markétě o dvě třetiny.“

Foto: Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 25. září
Do prvého finále extraligy měla lepší vstup Praha, která si po šesti jízdách vypracovala náskok šesti bodů. Nicméně Pardubice ho dokázaly eliminovat a ve druhé polovině základní části se jejich ztráta pohybovala nejčastěji na hodnotě dvou bodů. Vedle strhujících bodů na ovále se na skóre podepsala i smůla na obou stranách. René Vidner a David Štěrovský si odváželi zadřené motory, Aleš Dryml přišel o dva body kvůli prasklému řetězu v poslední zatáčce. Václav Milík zase v šesté jízdě neujel ani pár metrů kvůli závadě na spojce. Josef Franc nestihl dvě minuty, když se v rozjížďce s číslem třináct musel vrátit od startovního roštu s prázdnou zadní pneumatikou. Teprve v závěrečných dvou jízdách nasadil Olymp k trháku, když Troy Batchelor a Nicki Pedersen dvakrát předčili hosty 5:1 a upravili konečné skóre na 50:40. Dnešní závod má však stejný charakter jako fotbalový poločas, takže vítěz bude slavit až příští středu v Pardubicích. Tomáš Topinka však neskrýval spokojenost, kterou kalila jen jeho roztržka s Pavlem Váňou. Ta vypukla po osmé jízdě, z níž chtěl arbitr vrátit do depa Troye Batchelora kvůli pozdnímu nahlášení. Přitom řády limitují oznámení užití náhradníka na vypršení dvou minut. Pavel Váňa svůj omyl napravil až na zásah Petra Moravce, navíc odmítl pražské stanovisko zavést do zápisu ze závodu.

Šest bodů pražské převahy
Tomáš Topinka se během letošní extraligy stal mistrovským stratégem bleskové války. Pečlivé studium řádů a propracování alternativ možného vývoje ho vymrštilo do čela průběžné tabulky hned zjara. By i jemu se nevyhnuly prohry a existenční boj o play-off, poučil se o pozitivních účincích počátečního útoku. A ten mu dnes v Praze vyšel naprosto dokonale.

Zatímco Lubomír Vozár nechal v rozjížďce s číslem jedna oba české juniory, jak se v posledních extraligových klání stalo nepsaným pravidlem, Tomáš Topinka jim do cesty poslal Luboše Tomíčka. Jeho pardubický protějšek kontroval vystřídáním Davida Štěrovského náhradníkem Václavem Milíkem, avšak Luboš Tomíček triumfoval stylem start – cíl.

Václav Milík při evropském finále dvojic v Rovně žehral na špatně fungující spojku, při prvoligovém dvojzávodě v Liberci sliboval nápravu a nyní skutečně osadil nové lamely. Luboš Tomíček byl však po vylétnutí pásky rychlejší, navíc odvrátil Pardubičanům nápor spodní stranou úvodní zatáčky. Zdeněk Holub vyzrál na Reného Vidnera, takže Olymp vstoupil do dnešního utkání z pozice leadera.

Před druhou jízdou musel Josef Franc vyměnit motocykl přímo na dráze, zatímco digitální časomíra odměřovala poslední čtvrtinu z dvouminutového limitu. Do čela velmi rychle pronikl Troy Batchelor. Jeho pražský kolega zatím zůstal třetí za Magnusem Zetterströmem, jenž ho v první zatáčce odstavil k bariéře.

Josef Franc se však nevzdal a už ve druhém oblouku vyvezl švédského rutinéra ven. Pětibodový triumf navýšil vedení domácích na šest bodů. Čtyři další remízy tento stav jen zakonzervovaly. O první smírný výsledek se postaral Nicki Pedersen, když vévodil rozjížďce s číslem tři od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem ovšem nepustili ke slovu Matěje Kůse.

Rozjížďka s číslem čtyři začala pěkně zostra, když v tvrdém souboji o body kolidovali Aleš Dryml a Zdeněk Holub. „Nenechal jsem mu tam místo,“ líčil incident pražský junior. „Asi se mu to dláblo a převrátil se.“

Pardubický kapitán skončil v sanitce, ale naštěstí se do depa vrátil po svých. „Praštil jsem se do palice, až jsem viděl tisíce hvězdiček,“ svěřoval se. K repete se mohli dostavit všichni čtyři závodníci, avšak David Štěrovský prošvihnul dvouminutový limit. Aleš Dryml se tentokrát dostal rychle dopředu a domácím juniorům Zdeňku Holubovi a Michalu Škurlovi ukázal výfuk hned v úvodních metrech.

Záhy po startu páté jízdy se zdálo, že se vývoj duelu začíná otáčet v pardubický prospěch. Lukáš Dryml rychle pronikl do čela a nájezd Josefa France v úvodní zatáčce vyřešil tak nekompromisně, že se Pražan propadl až na samotný chvost. „Lukáš mě vybobíkoval a už jsem na ně neměl,“ přiznával Josef Franc později.

Jenže jeho roli nájezdníka ochotně převzal Nicki Pedersen, který na počátku uhlídal Tomáše Suchánka. Ve druhém kole nesmiřitelně, jak to umí, sebral Lukáši Drymlovi vedení. Pardubický závodník si stěžoval, že viděl záblesk červeného světla, které však s největší pravděpodobností pocházel z blesku nějakého fotoaparátu.

V šesté jízdě se Václav Milík ani nerozjel. „Spálila se mi spojka a vyšrouboval se štelovák,“ hlásil v depu. Jeho mechanik Jakub Fencl musel utíkat pro ztichlý motocykl s ofačovaným prstem, který si před závodem přivřel do dveří dodávky. Lubomír Vozár mohl předčasného vyřazení svého náhradníka litovat tím spíše, že Magnus Zetterström naložil s Lubošem Tomíčkem a Zdeňkem Holubem přesně jako hladový kocour s dvojicí myší. Podobných momentů však měly Pardubice ke své smůle prožít dnes večer ještě víc.

Praha stále v čele
V rozjížďce s číslem sedm však byli na řadě Pražané, aby ochutnali nápoj h kalichu hořkosti. Matěj Kůs odvedl Aleše Drymla s Tomášem Suchánkem a suverénně mířil na čele vstříc druhé zatáčce. V ní se však přetočil a klesl dozadu. I když se dokázal vrátit do bezprostřední vzdálenosti na zteč, pardubická dvojice ho před sebe nepustila.

Díky jejím pěti bodům se hosté dostali za Pražany už jen o pouhé dva body. Tomáš Topinka se rozhodl zatáhnout za delší konec provazu. Na poslední chvíli vyměnil Josefa France za náhradníka Troye Batchelora. Jeho krok dokonale zmátl rozhodčího Pavla Váňu. Sotva se čtveřice účastníků seřadila u startovního roštu, rozblikal červená světla.

„Nevěděl, že náhradník se může hlásit až do uplynutí dvou minut, ne jako žolík nebo taktická rezerva, která se hlásí, než první závodník vjede na dráhu,“ kroutil Tomáš Topinka nevěřícně hlavou. „A to je vedoucí rozhodčích, co nás školí o řádech!“ Incident měl ještě dohru na závěrečném zasedání jury.

„Když se nás Pavel Váňa ptal, jestli chceme dát něco do zápisu, chtěl jsem tam uvést, že se domnívám, že je rozhodčí proti nám zaujatý,“ líčil pražský kouč. „Když se mu ten omyl stal na začátku sezóny, bral jsem to, že jsou nový řády, ale teď na konci sezóny? On to však odmítl do zápisu dát. Potom nechápu, proč manažeři vůbec na jury chodí.“

Osmou jízdu Pavel Váňa pustil až na zásah Petra Moravce a Troy Batchelor v něm slavil triumf nad Lukášem Drymlem. Zdeněk Holub dodal další klíčový bod, díky němuž skóre poskočilo na 26:22. Vzápětí se Luboš Tomíček vydal vstříc další nerozhodné rozjížďce. Za zády však měl tandem hostí Aleš Dryml – Magnus Zetterström.

Aleš Dryml však prahnul udělat na své vítězné šňůře další uzlík. Útočil na vedoucího Pražana ze všech sil a ve třetím kole ho ve druhé zatáčce takřka už podjel. Pravá chvíle však nadešla na stejném místě o okruh později. Pardubický kapitán opět zaútočil vnitřní stranou. Dostal se před Luboše Tomíčka, ve výjezdu mu přehradil první a projel cílem o zlomeček vteřiny dříve.

Osmou jízdu vyhrála Praha v poměru 4:2, teď jim to Pardubice stejnou měrou oplatily. V rozjížďce s číslem dva však byli se stejným výsledkem na řadě domácí. Nicki Pedersen a Troy Batchelor odstartovali jako jeden muž. Jenže Václav Milík je ve výjezdu z první zatáčky rozdělil. Po Australanově skalpu ovšem toužil také Tomáš Suchánek.

Když Troy Batchelor chytil ve druhé zatáčce díru, dostal se pod něj, aby ho definitivně podjel v prvním oblouku druhého kola. Australský borec ovšem nesložil zbraně. Ve třetím okruhu šel tvrdě pod Tomáše Suchánka, aby ho ve výjezdu předčil. „Pěknou prasárnu mě udělal,“ láteřil Pardubičan v depu. „Přišpendlil mě na prkna, ani místečko mě nenechal!“

Pražský úder v nominačních rozjížďkách
Matěj Kůs po dvou nepovedených jízdách skončil v programu Tomáše Topinky vyškrtnutý až do konce závodu, když své místečko v kolonkách jízd musel uvolnit oběma cizincům na náhradnických postech. A tak aspoň běžel za Josefem Francem na dráhu, aby mu poplácáním popřál hodně štěstí pro rozjížďku s číslem jedenáct.

Jenže po vylétnutí pásky dopředu zamířili Aleš a Lukáš Drymlovi. Josef Franc se mezi ně v první zatáčce nedostal, což mu však útočné choutky nepřekazilo. Ve třetím kole se v zatáčce u depa dostal takřka až do vedení, avšak oba pardubičtí bratři ho dopředu nepustil ani tentokrát.

Pět bodů už téměř padalo na pardubické skóre, když se těsně před cílem roztrhnul Aleši Drymlovi sekundární řetěz. Josef Franc mu sebral druhé místo, to třetí dokázal Pardubičan za pomoci setrvačných sil uhájit, protože čtvrtý v pořadí Michal Škurla byl pořádně daleko.

Místo oslnivého triumfu jsme tak byli svědky už čtvrtého výsledku 4:2 v řadě, tentokrát v duchu pravidelného střídání pro Pardubice. Praha však stále hájila vedoucí příčku, i když s minimálním dvoubodovým odstupem.

Těsně před startem dvanácté jízdy se Josef Franc otočil u startovního roštu a s prázdnou zadní pneumatikou pelášil zpátky do boxů. Z limitu však ubíhaly poslední sekundy, takže se pražský závodník dočkal diskvalifikace. Troy Batchelor však pražské vedení zachránil, když v první zatáčce objel vedoucího Václava Milíka.

Start třinácté jízdy vynesl do čela Aleše Drymla, který v první zatáčce zpomalil Nicki Pedersena, čímž svému bratrovi Lukášovi umožnil podjet fenomenálního Dána. Stejně jako ob jednu rozjížďku dříve však pardubičtí bratři přišli o svůj maximální triumf v poslední zatáčce. Lukáš Dryml se v ní totiž ocitnul na zemi.

„Hrozně jsem topil, mít Nickiho za zády, není med,“ popisoval, co se v onen inkriminovaný okamžik přihodilo. „V poslední zatáčce jsem koupil tvrdě kolej a motorka šla do vzduchu.“ Mezitím Lubomír Vozár stanovil strategii pro závěrečné dvě jízdy, k nimž jeho celek nastupoval pořád se ztrátou dvou bodů.

Opřel se o nich o dva starty Magnuse Zetterströma, jehož pokaždé měl doplnit jeden z bratrů Drymlových. „Come on,“ povzbudil Lukáš Dryml svého švédského kolegu, aby se šel soustředit do svého boxu. V něm naplno běžela výměna spojky na stroji jeho staršího bratra.

Tomáš Topinka vsadil vše na Nickiho Pedersena s Troyem Batchelorem. Čtrnáctá jízda však nezačala vůbec dobře, protože se v její první zatáčce složili na zem všichni čtyři aktéři jako domeček z karet. Při repete úřadovali Troy Batchelor a Nicki Pedersen, jenž naměřili Magnusi Zetterströmovi s Lukášem Drymlem.

Právě v té chvíli se Praha stala vítězem závodu, ale finálová série se nejede na tabulkové body, ale na body z jízd. Nicki Pedersen a Troy Batchelor však v rozjížďce s číslem patnáct bojovali opět naplno, by jim Magnus Zetterström ztrpčoval život o poznání více než v předchozí jízdě. Po prvním poločase je tak Praha v čele o plných deset bodů.

Hlasy z depa
„Tenhle systém extraligy je celkově pro Čechy těžkej‘,“ přemítal Luboš Tomíček. „Jsou tam potřeba cizinci na rezervě, ale berou body a jízdy Čechům. Co se týče dneška, je super, že máme desetibodovej‘ náskok. Netušil jsem, že se to takhle otočí, myslel jsem, že prohrajeme. Škoda, jak jsem přišel o to vítězství, mohlo to bejt‘ ještě o bod lepší. Ale na druhou stranu jsem získal ten bod zpátky, jak Lukáš upad‘.“

„Pěkný závody, akorát mě bolí hlava,“ připomínal Zdeněk Holub svou kolizi s Alešem Drymlem. „Nenechal jsem mu tam místo, asi se mu to dláblo a převrátil se. Ale hlavně, že jsme vyhráli.“

„V dnešním závodě jsem si vybral smůlu za celou sezónu,“ doufal Josef Franc. „Jinak jako tým, klobouk dolů. V poslední jízdě jsem měl píchlý kolo, musel jsem se vrátit. Ta nula předtím byla hodně závodní. Start byl dobrej‘, ale Lukáš mě vybobíkoval a už jsem na ně neměl.“

„Podívej se do programu,“ ukazoval Aleš Dryml do vyplněné tabulky s jízdami. „Vidíš tam ty defekty? Tady na hovno, tady na hovno, tady taky. Ale dnes tam nic nepiš, nechci ti nic říkat….“

„Celkem na prd,“ vnímal dnešní závod Václav Milík. „Zezačátku se nedařilo. Dával jsem nový lamely, na Ukrajině jsem to spálil. Jenže ve třetí jízdě se mi spálila spojka a vyšrouboval se štelovák. Pak to bylo dobrý, ale myslel jsem, že v tý sestavě pojedeme líp. Jeli jsme dobře, ale nevyšlo to. V Pardubicích bude hrozně těžký vyhrát. Já se stoprocentně připravím líp než na Prahu.“

„Špatný,“ nezastíral Tomáš Suchánek své zklamání. „Měl jsem nejtěžší jízdy ze všech. Buď Nicki nebo Troy. Já jsem se sebou spokojenej‘, ale těch deset bodů ztráty je moc. V desátý jízdě mě Batchelor přišpendlil na prkna, ani místečko mi nenechal. Pěkná prasárna to byla.“

„Nebudeme se dívat na body,“ začal Lukáš Dryml své vyprávění. „Měli silnější tým, my přijeli oslabený. Ztráceli jsme body. Viděl jsem červený světlo a uklap‘. Pak mi dal Nicki do nohy, ale měl mě. Nakonec jsem byl před ním. Hrozně jsem topil, mít ho za zády, není med. V poslední zatáčce jsem koupil tvrdě kolej a motorka šla do vzduchu. Když do Pardubic nepřijedeme v jiný sestavě, nevím, nevím… Potřebujeme posílit. Dneska jsem se břinknul, brácha taky, jedeme dál, ale na Pardubice potřebujeme posílit.“

1. PSK Olymp Praha			50
Luboš Tomíček	3 – 2 2 2 1	–	8(1)
Matěj Kůs	0 – 1 – –		1
Zdeněk Holub	1 2 1 1 –	–	5(1)
Michal Škurla	1 0 0 0 –		1(1)
Josef Franc	2 0 – 2 M		4(1)
Troy Batchelor, AUS	3 3 1 3	3 2	15(1)
Nicki Pedersen, DK	3 3 3 2	2 3	16(1)
2. ZP Pardubice			40
René Vidner	0 – – –		0
Tomáš Suchánek	2 2 2 0 1	–	7(2)
David Štěrovský	– M – E –		0
Aleš Dryml	3 3 3 1 3	0	13
Lukáš Dryml	0 1 2 3 F	0	6(1)
Magnus Zetterström, S	1 3 1	1 1	7
Václav Milík	2 1 E 2 2	–	7(1)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Praha – 25. září
S koncem základní části se z extraligy stala úplně jiná soutěž. Zatímco DaK Moto Plzeň-Divišov, Slaný a Mšeno mohou bilancovat a přemýšlet o dalším ročníku, pro Prahu a Pardubice startuje všechno nanovo. Předchozí body jsou vymazány a k titulu je zapotřebí uspět ve dvojici finálových klání, z nichž to první startuje dnes o půl sedmé večer na Markétě.

Nejsou více než dvě možnosti
Dnes ještě nebudou bouchat zátky z láhví se šampaňským, protože dnešní vítězství ještě neznamená titul. Jenže výsledek vytváří skvělou nástupní pozici pro odvetu, která se v pardubickém Svítkově pojede hned příští středu.

„Nenechávám nic náhodě,“ je si Tomáš Topinka plně vědomý situace, která by už v konečném důsledku nemusela přinést nápravu. „Jdeme do toho naplno a nic nevypustíme.“ Pražská sestava na večerní klání je odrazem vysokých ambicí. Konec konců není divu, v hlavním městě se z extraligového zlata radovali naposledy roku 2003.

A tak není divu, že pražský kouč dnes rozdá vesty nejsilnější sestavě, kterou může dát dohromady. A to včetně Nickiho Pedersena, který Pražanům počátkem května pomáhal dobýt Svítkov, a Troye Batchelora, jenž pro tým udělal spoustu práce v létě.

„Nicki je pro mě jistota,“ komentuje Tomáš Topinka své motivy při volbě posil. „Troy jel taky pěkně, i když Rafal Okoniewski jel z našich závodníků nejlíp při Tomíčkově memoriálu. Ale už předtím jsem měl v hlavě, že pojedou právě tihle dva, tak jsem to tak nechal.“

Přitom nepřekvapí strategie, že oba cizinci figurují na náhradnických postech. „Je to obvyklé, nic novýho,“ souhlasí Tomáš Topinka. „Děláme to trošku složitější pro sebe, je to náročnější, když musíš něco vymejšlet. Lepší by bylo držet se pevně čísel.“ Pevná čísla v pražském týmu budou mít senioři Matěj Kůs, Luboš Tomíček a Josef Franc a dvojice juniorů Zdeněk Holub a Michal Škurla.

I když má současný rozpis mnoho kritiků, rozhodně se mu nemůže upřít silně vyvinutý smysl pro dramatickou podívanou. Samotní manažeři si vesměs odvykli svěřovat se se svými prognózami a ani Tomáš Topinka není v tomto ohledu výjimkou v případě večerního klání. „Uděláme všechno, co můžeme,“ slibuje. „Jsou dvě možnosti, buď to dopadne dobře anebo to dopadne špatně.“

Jeden cizinec stačí
Pardubice sice základní část nevyhrály, avšak svým způsobem se za vítěze mohou považovat. První celek si totiž mohl vybírat, zda pojede nejprve na své vlastní dráze nebo na stadiónu soupeře. A Východočeši se netajili přáním, končit před domácím publikem, což se jim splnilo.

Avšak aby mohly výhodu domácího prostředí proměnit, musí zabojovat už dnes na Markétě. „Uvidíme,“ reaguje Lubomír Vozár na připomínku své dlouhodobé horší bilance vzájemných duelů s pražským Olympem. „Každý závod je jiný a je to nabité. Teď nezáleží na mně, ale na jezdcích.“

Přitom se sestavou musel improvizovat. V semifinálovém utkání švédské Elit Serien ve Vetlandě upadl Rune Holta v barvách hostující Kumly. Sice se ještě objevil dvakrát na startovním roštu, avšak později lékařská prohlídka později ukázala poraněné zápěstí.

A tak se do pardubické sestavy vrací Magnus Zetterström, který v loňském semifinále dostal v rozjezdu Pardubice až do mšenského finále. V něm se objevil naposledy, aby se další příležitost startovat v české extralize naskytla až prakticky po roce.

Na rozdíl od svého soupeře sází Pardubice na taktiku jednoho cizince. „Proč bychom měli dva, nám stačí jeden,“ odmítá Lubomír Vozár myšlenku, že jde o jisté riziko. A současně připomíná další fakt. „A koho bych měl nechat sedět? Tomáše Suchánka, který nám odjel všechno? Nebo Drymly? To by byla blbost!“

Lubomír Vozár postavil svou strategii tradičně na cizinci a nejlepším juniorovi Václavu Milíkovi na pozicích náhradníků. Neměnná je prakticky i základní sestava s Tomášem Suchánkem, bratry Drymlovými a juniory René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Ti jsou znovu směrování do rozjížďky s číslem jedna, kam jim ovšem Tomáš Topinka poslal nejen Zdeňka Holuba, ale i Luboše Tomíčka. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se za těchto okolností Václav Milík objevil na ovále už v rozjížďce s číslem jedna.

Oba soupeři se mají dokonale přečtené a stejně jako jeho pražský protějškem si také Lubomír Vozár uvědomuje, o jaké drama půjde. „Škoda Runeho,“ lituje, ale poraženeckým myšlenkám rozhodně nepodléhá. „Ale co se dá dělat? Zorro v Markétě už jel, a když bude startovat, bude to dobré. Bude to dramatický a tipovat nebudu.“

Historické okénko:
Praha – Spořilov, 2. prosince 1967: vítězství na domácí dráze zajistilo titul
Dvoukolové finále extraligy tady bylo již v letech 1972 – 1974, avšak vůbec poprvé se ve dvojkolovém finále závodilo o ligového mistra roku 1967. I když je nutno dodat o mistra neoficiálního, jelikož se tehdy pravidelné zápolení družstev vrátilo na naše ovály po pětileté pauze jako Pohár Světa motorů.

Na rozdíl od všech dalších finálových vyvrcholení včetně toho letošního se však o titul nestřetnuly nejlepší celky tabulky. Pohár Světa motorů totiž rozdělil jedenáct československých týmů do třech skupin.

V céčku zápolila výkonnostně slabší družstva Březolup, Bratislavy a Žarnovice bez nároku na postup, v čemž by šlo spatřovat jakousi nižší divizi. V áčku se střetly RH Praha, Slaný, Plzeň a České Budějovice, zatímco béčko přineslo boje Viktorie Žižkov, Ústí nad Labem, Kopřivnice a Pardubic.

Na rozdíl od ligy z let 1956 – 1962 šlo výhradně o klubová družstva, nikoliv o reprezentace krajů, a vůbec poprvé se závodilo doma i venku. Nešvary staré soutěže však přetrvávaly. Vedle kontumací šlo především o protahování termínů do dnes nepředstavitelných datumů. Kupříkladu Slaný dorazil na Markétu 11. listopadu. Ve stejný den byla na Spořilově Kopřivnice, přitom šlo teprve o první domácí klání Žižkova. Další následovalo ještě o týden a poslední o další týden později. Bystřejší čtenáři si již vydedukovali, že se skupina uzavřela až 25. listopadu.

A to ještě zbývalo odjet finále! Žižkov jako vítěz skupiny B jel první závod 2. prosince, zatímco odveta na Markétě, domovské dráze vítěze áčka, se uskutečnila o den později. Třetí prosincový den je tak nejvíce pozdním datumem, kdy se u nás jel závod na klasické ploché dráze. Koho by překvapilo, že se okolo drah válely hromady sněhu?

Lepší vstup do soutěže měla Viktoria Žižkov pod kapitanátem Antonína Kaspera, který ztratil jediný bod. Skvěle mu sekundovali devítibodoví Václav Verner a jeho strýc Miloslav. V pražském táboře měl Luboš Tomíček třináct bodů. Zbytek týmu, v němž nechyběl tehdy ještě neznámý mladý začátečník Jiří Štancl, dokázal dát do kupy jen osmnáct bodů.

Triumf 47:31 si už žižkovští závodníci nenechali druhý den devalvovat. RH Praha sice v odvetě vyhrála, ale pouze o pět bodů, takže se do kolonky vítězů zapsala Viktoria Žižkov. Napřesrok se liga jela už jako oficiální šampionát a Pohár Světa motorů se na československé ovály vrátil až v letech 1989 a 1990. Tehdy však šlo o seriál závodů nejlepších jednotlivců ligy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Luboš Tomíček
	2 Matěj Kůs
	3 Zdeněk Holub
	4 Michal Škurla
	5 Josef Franc
	6 Troy Batchelor, AUS
	7 Nicki Pedersen, DK
ZP Pardubice:	8 René Vidner
	9 Tomáš Suchánek
	10 David Štěrovský
	11 Aleš Dryml
	12 Lukáš Dryml
	13 Magnus Zetterström, S
	14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora