AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 3. října
Slovinec Matej Žagar triumfoval včera v sedmatřicátém ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka. Mladý Slovinec ovládl kvalifikační část, když podlehl pouze Antonínu Švábovi. Ve finále pak uletěl všem. Antonín Šváb, jenž si svou cestu do finálové jízdy zkomplikoval nulou z rozjížďky s číslem deset, nakonec skončil druhý. Ze startovní pozice úplně u mantinelu dokázal v první zatáčce objet trojici svých soupeřů, ovšem Mateje Žagara už ne. Třetí skončil Matej Ferjan, obhájce loňského triumfu. Z českých závodníků měl nejblíže k postupu do rozhodující jízdy o vavříny Tomáš Suchánek. Nakonec jej však o něj připravilo vyloučení za najetí do pásky v páté sérii. Nicméně pardubický závodník nařčení rozhodčího Pavla Váni odmítl.

Čechům se daří
Vedle juniorského odpoledního předzávodu zahajoval letošní Tomíčkův memoriál koncert skupiny Pražský výběr. Do jeho dimenzí pak přesně zapadl i slavnostní nástup. Ovšem plochodrážní motocykly byly přece jen hlavním bodem programu.

Tradičně početné domácí publikum mohly hřát výkony domácích závodníků. Jako první vstoupil do hry Antonín Šváb. Jenže v první jízdě byl Matej Ferjan rychlejší už po vylétnutí pásky. Pražan navíc ke všemu musel odrážet vytrvalé nájezdy Damiana Balinského.

V rozjížďce s číslem šest však připravil o punc neporazitelnosti druhého Slovince, Mateje Žagara. Také on byl po startu setsakramentsky rychlý. Ovšem Antonín Šváb neuznával žádný další kompromis. V prvním výjezdu zaútočil vnější stranou. A na začátku protilehlé rovinky převzal vedení.

Matej Žagar se urputně pokoušel zvrátit běh událostí ve svůj prospěch. Antonín Šváb na čele prožíval vskutku perné chvilky. Hlavně ve třetím kole se v zatáčce u depa užuž zdálo, že se Slovinec vnitřkem dostane dopředu. Nicméně pražský borec jel bezchybně a bravurně zvládl i tuto krizovku.

Po dvou sériích měl tedy Antonín Šváb v kolonce se svým jménem pět bodů. Stejně slibným úvodem se však mohli chlubit také další Češi, Josef Franc a Tomáš Suchánek. Prvně jmenovaný rozehrál závod triumfem v rozjížďce s číslem tři.

V ní se však o počáteční senzaci postaral Jurica Pavlič, který nejlépe odstartoval. Za jeho zády však Josef Franc vyvezl Jonase Davidssona a Martina Smolinskeho. Když pak ve výjezdu vedoucí Chorvat hrubě zaváhal a klesl na poslední příčku, otevřela se pro Josefa France vrátka ke třem bodům.

Druhý triumf mu však sebral americký veterán Sam Ermolenko. Ten sice v první sérii pouze přihlížel, jak Matej Žagar potrestal Luboše Tomíčka za vyjetí z ideální stopy v první zatáčce druhé jízdy, nicméně tentokrát hrál hlavní roli i on. Zatímco Josefu Francovi vyšel lépe start, Američan jej v zatáčce u depa objel širokánským obloukem, při němž téměř lízal deflektorem o mantinel.

Třetím z pětibodových českých závodníků byl Tomáš Suchánek. Také on na začátku rozjásal české davy v ochozech. Když Fredrika Lindgrena nakopla díra v první zatáčce rozjížďky s číslem čtyři, pardubický junior okamžitě šel přes něj do čela.

Hned po přestávce mu však uletěl Matej Ferjan, jenž se tak po dvou startech mohl jako jediný pochlubit dvěma triumfy. Tomáš Suchánek však odrazil atak Luboše Tomíčka v první zatáčce. Ten však za svůj pokus útočit hlubinou i mantinelu draze zaplatil propadem na poslední příčku.

Protože se už nezmátožil, zůstával na dvou bodech. Stejný počet měl i Zdeněk Simota, jenž během celého klání laboroval s technikou. A Pavel Ondrašík, poslední Čech ve startovní listině, prožíval o Tomíčkově memoriálu černý sen. Po dvou pětinách neměl na svém kontě jediný bod. A krutý osud mu chystal, že své skóre už ten den nevylepší.

Zaváhání českých favoritů
Pro Antonína Švába, Josefa France a Tomáše Suchánka to však s ohledem na pět doposud získaných bodů vypadalo nadějně. Z ostatních jezdců měl stejný počet pouze Matej Žagar a lepší bilancí se mohl pochlubit jen Matej Ferjan.

Leč na naše borce přišly zlé časy. O první šok se postaral Josef Franc v rozjížďce s číslem devět. Zatímco Matej Žagar naměřil jako první Mateji Ferjanovi, Pražan vyšel bodově naprázdno. Před ním jedoucí Zdeněk Simota, jenž se chvilku dokonce pohyboval mezi oběma Slovinci, totiž zmařil veškeré jeho útoky.

Překvapením však neměl být ještě ani zdaleka konec. Hned vzápětí nebodoval Antonín Šváb. V desáté jízdě se rázně za finálovou vidinou vydal Martin Smolinski, který triumfoval ve stylu start – cíl. Antonín Šváb se dostal za jeho záda, leč v prvním výjezdu jej předčil nejen Luboš Tomíček, ale také Fredrik Lindgren.

Švéd pak nedopřál pražskému juniorovi ani chvilenku oddechu. Krátce po průjezdu do druhého kola se dostal před něho. Nicméně Luboš Tomíček osnoval pomstu. V poslední zatáčce před cílem zničehonic udeřil vnitřní stranou. Šachovnicový praporek jej pak přivítal takřka současně se Švédem, nicméně verdikt Pavla Váni zněl ve prospěch Fredrika Lindgrena.

Třetí série byla pro české závodníky snad prokletá. V jedenácté jízdě ztratil v prvním výjezdu druhou příčku za Damianem Balinskim Pavel Ondrašík. Další nula! A nakonec se černá smůla přilepila na kola Tomáše Suchánka.

Start dvanácté jízdy se mu nepovedl. Damian Balinski byl rychlejší a Pardubáka ke všemu ještě před prvním obloukem předčil také Sam Ermolenko. Tomáš Suchánek se snažil, nicméně předjet už nedokázal.

Rozpis závodu svedl Antonína Švába, Josefa France a Tomáše Suchánka na startovní rošt čtrnácté jízdy. A co čert nechtěl, společnost jim dělal další domácí borec, Pavel Ondrašík. Navíc vzhledem k výsledkům třetí série šlo o existenční záležitost.

Vypjatou situaci zvládl nejlépe Antonín Šváb, který jezdil v čele od vylétnutí pásky až do cíle. Josef Franc na svého klubového kolegu zaútočil v prvním výjezdu. Dostal se však daleko vpravo. Místo objetí vedoucího závodníka se však sám stal obětí Tomáše Suchánka. A s vidinou finálové účasti se tím pádem mohl loučit.

Po čtyřech pětinách měl místo ve finále zajištěné pouze Matej Žagar. Festival jeho fenomenálních vystoupení pokračoval také v rozjížďce číslo šestnáct. V ní ho sice pořádně prohnal Fredrik Lindgren, nicméně Slovinci se podařilo nakonec urvat další triumf.

Situaci si trošku zkomplikoval Damian Balinski. Prve sice nejprve zvítězil nad Martinem Smolinskim a pak ustál všechny zničující nájezdy vnějškem v podání Sama Ermolenka, avšak v šestnácté jízdě na něho zbyl jen jediný bod.

Statečně se držel i Martin Smolinski. Také on dokázal čelit Samu Ermolenkovi ve třinácté jízdě. Zato Matej Ferjan si to právě tady zkomplikoval čistou nulou. Ze hry o finále se dostal Luboš Tomíček. V patnácté jízdě svíral krk vedoucího Zdeňka Simoty. Nakonec však těsně prohrál a začínaly mu chybět body.

Konec byl dobrý jen pro Antonína Švába
Před sedmnáctou jízdou mohlo na závěrečné finále pomýšlet hned osm borců. Matej Žagar, Matej Ferjan, Damian Balinski, Sam Ermolenko, Martin Smolinski, Fredrik Lindgren a z našich Antonín Šváb a Tomáš Suchánek.

Tři z nich museli z kola ven. Devatenáctá jízda však ve finálových řadách potvrdila Mateje Ferjana. Slovinec nejlépe odstartoval, ovšem v prvém oblouku ho podjel Fredrik Lindgren. Mateji Ferjanovi bylo samozřejmě jasné, že spasit jej může jedině vítězství. A proto útočil ze všech sil a v posledním kole se mu nakonec podařilo tři body ukořistit.

Svůj bodový zisk zaokrouhlil na hodnotu jedenácti bodů. Tu samou sumu si vzápětí pojistil rovněž Antonín Šváb. Ten celá čtyři kola ukazoval výfuk Samu Ermolenkovi. Američan s deseti body sice předčil Fredrika Lindgrena, nicméně jeho šance už nebyly příliš vysoké.

Staly se však dvě nečekané věci. Nejprve Pavel Váňa zastavil rozjížďku s číslem devatenáct. Tomáš Suchánek se před startem hýbal, takže všichni pokládali verdikt sudího na Pardubákův letmý start. Jaké však bylo jejich překvapení, když se rozsvítilo bílé vylučovací světlo. A Tomáš Suchánek putoval zpátky do depa. Místo boje o finále mohl začít předčasně balit.

Při repete pak Matej Žagar v prvním oblouku objel Martina Smolinského. Oba však byli ve finále. Když pak Damian Balinski suverénně ovládl dvacátou jízdu, byly naděje Sama Ermolenka nulové. Ovšem v poslední zatáčce se Polákův stroj zastavil.

Vítězství nakonec za pět minut dvanáct spadlo do klína Luboše Tomíčka. A Damian Balinski zůstal na osmi bodech, takže pátým finalistou se stal Sam Ermolenko.

Jako první si postavení na startu volil Matej Žagar. Vybíral dlouho, až se z hlediště začal ozývat netrpělivý pískot. Nakonec zvedl červený terč. Martin Smolinski a Matej Žagar příliš neváhali a rychle sáhli po místech po Žagarově pravici. Antonín Šváb se narychlo rozhodoval mezi čtyřkou a pětkou. A jeho volbou se pak stalo místo hned u mantinelu.

Po vylétnutí pásky se Antonínu Švábovi podařilo dostat se před Sama Ermolenka, Martina Smolinského i Mateje Ferjana. Ovšem Matej Žagar byl zvnitřku rychlejší. A letěl jako raketa, takže jej nebylo možné dostihnout. Stejně jako loni se tak na počest vítěze hrála slovinská státní hymna. Matej Ferjan, loňský vítěz, si ji však vychutnával ze třetího místa, protože zněla na počest Mateje Žagara.

Hlasy z depa
„Dráha byla záludná,“ komentoval své vítězství Matej Žagar. „Ale proto to bylo vzrušující. Je to o první zatáčce, kde se rozhoduje. A taky startem, což rozhodlo o finálové jízdě.“

„Byl bych zklamanej, kdybych nepostoupil do finále,“ řekl Antonín Šváb. „Chtěl jsem na bednu, i když kvalifikačkama jsem prošel jen s odřenýma ušima. Zbyla na mě tak už jen venkovní dráha. Ještě budu muset zapracovat. Výsledky sice letos byly, ale ještě se musím
snažit víc. Jedu motory GM od Tondy Kaspera, tak se učím i motoricky.“ Vzápětí vysvětlil také důvody změny značky pohonného agregátu. „S Jawou jsem byl spokojenej,“ netajil se. „Ale GM jsem začal používat na dlouhých drahách. A tak jsem chtěl mít stejnej motor i na krátkou. S motorem se potřebuješ sžít a doufám, že se to vrátí i na krátký.“ A jak by Antonín Šváb ohodnotil svůj výsledek? „Na dráze se podepsalo počasí,“ odpověděl. „Na dráze se tvořily koleje. A to udělalo ten závěr zajímavější. Já se navíc kvalifikoval až jako čtvrtej a Žagar je v lepší psychický pohodě.“ V jejich vzájemném duelu v základní části však pražský závodník Slovince porazil… „Žagar byl nejrychlejší,“ popisoval Antonín Šváb klíčové okamžiky rozjížďky s číslem šest. „Ale já ho nekompromisně přibil. Nechtěl jsem dopadnout jako ve finále mistrovství republiky, kde mi jeden bod scházel.“ Před finálovou jízdou si všichni vybírali vnitřní pozice. Antonín Šváb si volil dráhu až jako čtvrtý a překvapivě se postavil až úplně k mantinelu. „Chtěl jsem původně čtyřku,“ zdůvodňoval svoji volbu. „Ale už tam nebylo, o co se opřít. A na pětce zůstala ještě kolej. Vsadil jsem to na jednu kartu. Potřeboval jsem si je ohlídat. Jen ten Žagar nakonec využíval kolej, kudy jsem ho předtím porazil.“

„Ani ne,“ odpověděl Matej Ferjan na otázku, zda po loňském vítězství není z letošního třetího místa zklamaný. „Samozřejmě první místo je vždycky dobrý, ale je to sport. A pódium se bere vždycky.“

„Chyběl kousek,“ nechal se po závodech slyšet Luboš Tomíček. „Ale spokojenost. Škoda, že mi ve druhý jízdě praskla pružina ventilu. Motor ztratil rázem sílu. Kdyby mi však někdo po tý sobotě řekl, že dnes budu mít devět bodů, nevěřil bych tomu. Ovšem spravená nálada je silný slovo. Doufám, že si ji však spravím ve čtvrtek. Čeká mě Elite League za Ipswich proti Oxfordu. Doufám, že bych se mohl trošku ukázat.“

„Nebylo to špatný,“ řekl magazínu speedwayA-Z Tomáš Suchánek. „Dobře jsem začal. Ale pak to šlo dolů.“ A jak pardubický závodník vnímal svou diskvalifikaci za najetí do pásky? „Trošku jsem popojel,“ připustil. „Ale že bych byl v pásce, to ne. Teď jsem volal domů, máma na to koukala v televizi. A taky říkala, že jsem tam nebyl. Takže zase musím čekat…“

„Jel jsem na brku z finále mistrovství republiky ve Mšeně,“ řekl po závodech Josef Franc. „A nebylo to ono. Asi do toho musím narvat víc peněz.“

„Nic moc,“ hodnotil závod Zdeněk Simota. „Při Stuze jsem zadřel motor. Blblo to. Neměl jsem nic vyzkoušenýho a jel na náhradní motorce. Nebylo to vono, ale aspoň jsem ten závod jel a vyhrál jednu jízdu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

1. Matej Žagar, SLO	3 2 3 3 3	14	1.
2. Antonín Šváb, CZ	2 3 0 3 3	11	2.
3. Matej Ferjan, SLO	3 3 2 0 3	11	3.
4. Martin Smolinski, D	2 2 3 3 2	12	4.
5. Sam Ermolenko, USA	1 3 2 2 2	10	5.
6. Fredrik Lindgren, S	2 1 2 2 2	9
7. Damian Balinski, PL	1 3 3 1 E	8
8. Luboš Tomíček, CZ	2 0 1 2 3	8
9. Josef Franc, CZ	3 2 0 1 2	8
10. Tomáš Suchánek, CZ	3 2 1 2 T	8
11. Zdeněk Simota, CZ	1 1 1 3 1	7
12. Ricki Kling, S	0 1 2 1 1	5
13. Sandor Tihanyi, H	0 0 3 0 0	3
14. Jonas Davidsson, S	1 1 1 0 0	3
15. Jurica Pavlič, CRO	R 0 0 1 1	2
16. Igor Marko, UA (res)	1	1
17. Pavel Ondrašík, CZ	0 0 0 0 F	0
res Christoph Demmel, D		DNR

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 3. října
Juniorské předzávody Tomíčkova memoriálu byly přece jen slabším odvarem skvělé loňské podívané. Chyběla slavnější jména, ale především scházel čas. Vtěsnat dvacet jízd půllitrů, osm rozjížděk stopětadvacítek, dvě kubatury motokrosařů a navíc finálové jízdy mezi šestnáctou hodinu a koncert Pražského výběru v osmnáct se ukázalo jako zhola nemožné. Navíc mítink komplikovala celá řada pádů a výjezdů sanitky. Hlavní závod tak byl zkrácen o poslední sérii. Ve finále zvítězil Polák Marcin Piekarski. Druhý skončil domácí Matěj Kůs. Stopětadvacítky vyhrál Němec Marcel Helfer před slánským klanem. K záporům podniku bohužel patřilo i anonymní vyhlášení vítězů v depu a mnohdy zcela mlčící komentátor.

Spěch byl špatným rádcem
Pražský výběr byl skutečně limitující z obou stran časového spektra. A tak Milan Špinka, který měl celé klání na starosti, na rozpravě se závodníky ještě netušil, kolik jízd se vlastně stihne uskutečnit. Pro magazín speedwayA-Z se později svěřil, že by byl spokojen s úplnými třemi sériemi půllitrů.

Nakonec se stihlo odjet šestnáct rozjížděk půllitrů. Tón udávali především cizinci. Po dvou rozjížďkách měli na svých kontech nejvíce bodů Alexander Lischke a Marcin Piekarski. Němcovi však nahrál pád Kamila Lyka, jenž tak přišel ve třetím kole úvodní jízdy o vítězství. V rozjížďce s číslem sedm však porazil Sebastiana Pydzika, jehož podjel v poslední zatáčce před cílem.

Marcin Piekarski však úřadoval s přehledem. Na úvod porazil Sebastiana Pydzika. Ve stylu start – cíl triumfoval rovněž v rozjížďkách s čísly osm a devět. O maximální počet bodů jej připravil až pád v první zatáčce šestnácté jízdy, kdy se nevinně dostal do kolize s Alexandrem Lischkem.

Jenže v tomto závodě se paradoxně jízdy neopakovaly. Przemyslaw Dondela tak přišel o body, když v rozjížďce s číslem šest přepadl před Manuela Nowotneho, který si v posledním kole ustlal přímo před ním. A podobně se vedlo Christophu Demmelovi při incidentu s Michaelem Gregorem.

Němec toho ovšem jinak moc nepředvedl. Přesto se však nakonec večer představil jako druhý náhradník Tomíčkova memoriálu! Od loňska, kdy o tuto poctu bojovali ti nejlepší z juniorského předzávodu, se tedy časy pořádně změnily.

Místo nevýrazného Němce by si toto místo zasloužil třeba Matěj Kůs. Při svém prvním startu sice prohrál s Alexanderem Lischkem, avšak vzápětí inkasoval tři body. V deváté jízdě jej odvedl Marcin Piekarski, ale Matěj Kůs zakončil své účinkování dalším triumfem.

A tak byl jako jediný z českých závodníků ve finálové jízdě. A hned s deseti body. Stejný počet měl už jen Sebastian Pydzik, který po úvodních prohrách s Marcinem Piekarskim a Alexanderem Lischkem už jen vítězil. Navzdory nezaviněnému pádu se mezi nejlepší čtveřici dostal i Marcin Piekarski. A čtvrtým do party se stal Mateusz Kowalczyk.

Teprve finálová jízda se opakovala. V prvním oblouku totiž upadl Sebastian Pydzik. Po opakovaném startu se znovu prosadil Marcin Piekarski. Matěj Kůs skončil v pohodě druhý, když spolehlivě pohlídal Mateusze Kowalczyka.

Z ostatních Čechů se prosadila především nastupující jezdecká generace. Právě s ohledem na jejich věk byl celý podnik pojat jako tréninkový závod. Nejvýše dosáhl Pavol Pučko, jenž letošní sezónu zahájila na stopětadvacítce. Nejprve sice vyšel bodově naprázdno, nicméně poté končil pravidelně druhý.

Strhující byl především jeho duel s Mateuszem Kowalczykem v jedenácté jízdě. Čtrnáctiletý Pražan po celá čtyři kola hájil druhou příčku před dotírajícím Polákem. I když nakonec v závěrečném okruhu vedoucí Alexander Lischke odstoupil, nespadlo mu však vítězství do klína. Mateusz Kowalczyk jej totiž těsně na cílové čáře předjel.

O pořadí jejich pořadí se ještě dodnes vedou spekulace. Bohužel komentátor Jiří Hejtík v tu chvíli komentoval, že Václav Verner právě přinesl motor pro vítěze Tomíčkova memoriálu. Druhou jeho perlou byla formulka ze závodu stopětadvacítek, že se zraněný závodník určitě zvedne, protože plochodrážníci jsou tvrdí chlapi. V tomto případě to ovšem byla tvrdá dívka, Němka Anja Kammermeier.

Vcelku slušný dojem zanechal i další ze stopětadvacítkářské líhně Dominik Jech. A konec konců i slánský Matěj Veselý, který své jediné vítězství zaznamenal právě na úkor Dominika Jecha. Naproti tomu zkušenější Michael Gregor a Patrik Doubek se na náročné dráze zapletli do pádů a mítink nedokončili.

Stopětadvacítky se stejně jako loni staly kořistí Němce Marcela Helfera. Ten těžil také z použití karburátoru s plochým šoupátkem, který pro naše podniky není povolen. Vyhrál všechny své jízdy včetně závěrečného finále. Na paty se mu však lepili Slaňáci. Nakonec se na stupně prosadili Radim Chod a Roman Čejka. Ve svém prvním ostrém klání statečně bojoval i malý Eduard Krčmář.

Škoda, že celé odpolední klání provázel spěch. Neopakované rozjížďky totiž nepřispěly k férovosti klání. A v souvislosti s náročným povrchem se vysokou frekvencí jízd zvyšovalo i riziko. Jednou dokonce člověk obsluhující startovací zařízení, zmáčkl startovací knoflík ve chvíli, kdy traový maršál ještě s lopatou v ruce upravoval tra.

Myšlenka na juniorské klání před Tomíčkovým memoriálem není špatná. Zaslouží si však důstojnější průběh a zviditelnění. Startovní listina půllitrů byla v tiskovém středisku pozdě, stopětadvacítky vůbec. Nebýt otce Romana Čejky, který pro magazín speedwayA-Z obětoval svůj vlastní rozpis, nikdo by neměl o výsledcích vůbec tušení. A anonymní vyhlášení vítězů v depu bez přítomnosti fotografů rozpačitý dojem pouze podtrhlo. Zajímavé je, že motokrosaři se večer během hlavního závodu své vlastní jízdy dočkali, ovšem plochodrážníci ne.

Hlas z depa
„Dráha nic moc,“ svěřil se Matěj Kůs magazínu speedwayA-Z. „Neměli tam vjíždět s tím náklaďákem. Jsem spokojenej, že jsem skončil, jak jsem skončil. Vypadá to, že už moc závodů nebude, ale snad se ještě něco vyskytne.“

Foto: Pavol Pučko
Ilustrační foto Matěje Kůse: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D MarkII)

1. Marcin Piekarski, PL	3 3 3 F	9	1.
2. Matěj Kůs, Markéta Praha	2 3 2 3	10	2.
3. Mateusz Kowalczyk, PL	3 1 3 2	9	3.
4. Sebastian Pydzik, PL	2 2 3 3	10	X
5. Daniel Surowaniec, PL	3 – 1 3	7
6. Alexandr Lischke, D	3 3 E F	6
7. Pavel Pučko, Markéta Praha	0 2 2 2	6
8. Dominik Jech, Markéta Praha	2 1 1 2	6
9. Matěj Veselý, Slaný	F 1 1 3	5
10. Piotr Jedrzejkiewicz, PL	1 2 2 F	5
11. Christoph Demmel, D	F 3 0 1	4
12. Kamil Lyko, PL	F – 3 E	3
13. Patrik Doubek, Markéta Praha	1 2 F –	3
14. Manuel Nowotny, A	2 F – –	2
15. Przemyslaw Dondela, PL	1 F – –	1
16. Michael Gregor, Markéta Praha	X – – –	0
125 ccm:
1. Marcel Helfer, D	4 4 4 4	16	1.
2. Radim Chod, Slaný	4 2 3 4	13	2.
3. Roman Čejka, Slaný	3 3 4 3	13	3.
4. Jaroslav Slavata, Markéta Praha	3 F 3 2	8	4.
5. Michal Dudek, Slaný	2 0 2 3	7	5.
6. Eduard Krčmář, Slaný	2 1 1 2	6
7. Ronja Kratzer, D	1 1 2 1	5
8. Anja Kammermeier, D	– 4 F –	4
9. Andre Haindl, D	0 2 1 1	4
10. Jakub Fencl, Markéta Praha	1 E 0 0	1

Praha – 2. října
Napilno měl dnes v Pardubicích Milan Špinka. V roli manažera zítřejšího Memoriálu Luboše Tomíčka doplňoval startovní listinu. A nutno předeslat, že se mu podařily některé zajímavé úlovky. Připomeňme jen, že před hlavním závodem se začátkem v devatenáct hodin uvidí diváci ještě závody plochodrážních a motokrosových nadějí (16:00) a koncert skupiny Pražský výběr (18:00). Hlavní mítink bude mít opět podobu klasického klání na dvacet jízd se závěrečnou finálovou jízdou. A na závěr je připraven tradiční velkolepý ohňostroj.

Definitivní podoba startovní listiny:
1 Matej Ferjan, SLO
2 Antonín Šváb, Olymp Praha
3 Sandor Tihányi, H
4 Damian Balinski, PL
5 Luboš Tomíček, Olymp Praha
6 Matej Žagar, SLO
7 Sam Ermolenko, USA
8 Adrian Rymel, Olymp Praha
9 Jonas Davidsson, S
10 Jurica Pavlič, CRO
11 Josef Franc, Olymp Praha
12 Martin Smolinski, D
13 Tomáš Suchánek, Pardubice
14 Ricki Kling, S
15 Fredrik Lindgren, S
16 Zdeněk Simota, Plzeň
17 Igor Marko, UA
18 Antonín Galliani, Markéta Praha

Praha – 30. září
Zatímco startovní listina Zlaté přilby je už zaplněné odzhora až dolů, pondělní 37. Memoriál Luboše Tomíčka ještě nezná všechna jména. V uplynulých dnech padlo rozhodnutí o pěti Češích, nicméně u dvou startovních čísel je stále otazník. Vysvětlení je však prozaické. Pořadatelé by rádi nabídli start nedělnímu vítězi. A kromě toho Milan Špinka tradičně dolaďuje definitivní podobu šestnácti účastníků o den dříve v Pardubicích.

Startovní listina:
1 vítěz Zlaté přilby
2 Antonín Šváb, Olymp Praha
3 Sandor Tihanyi, H
4 Sebastian Ulamek, PL
5 Luboš Tomíček, Olymp Praha
6 Matej Žagar, SLO
7 Jonas Davidsson S
8 Adrian Rymel, Olymp Praha
9 Sam Ermolenko, USA
10 Jurica Pavlič, CRO
11 Josef Franc, Olymp Praha
12 Krzysztof Kasprzak, PL
13
14 Peter Karlsson, S
15 Zdeněk Simota, Plzeň
16 Martin Smolinski, D