Archiv pro štítek: 2013 SWC Praha

Na tři dny se Praha stala plochodrážním Monte Carlo

Praha – 3. srpna
Červencový 2013 Monster Energy Speedway World Cup rozhodně aspiroval na titul plochodrážní společenské události roku! Drama race-off sneslo srovnání se samotným finále a ve vyrovnalostí týmu je mnohanásobně překonalo. Sportovní úspěch celého podniku je mimo pochybností. Snad jedině domácí tým a fanoušci byli zklamaní. Výsledky sice odrážejí objektivní stav české ploché dráhy, ale přece jen každý doufal, že výběr Milana Špinky zaútočí na medaili. Nepovedlo se.

Co se povedlo, byla organizace třídenního podniku. Seznam akcii a úkolů v rozvrhu čítal přes pětadvacet položek a týkal se nevypočitatelného množství jezdců, manažerů týmů, mechaniků, organizátorů až po ty nejdůležitější na stadionu a před televizními obrazovkami čili fanoušků. A vše klaplo bez problémů.

Největší pozitiva stručně. Nově upravena dráha splnila očekávání a poskytla podmínky pro předjíždění. Všimli si toho rovněž komentátoři z Polska a Velké Británie a ocenili změnu k lepšímu.

Z plochy uvnitř oválu zmizely všechny překážky. Žádné pódia, rampy pro kaskadéry ani reklamní panely. Prostě nerušený výhled. Obvyklý komfort pro všechny zúčastněné a party stan Monster, známy z SGP. Nechyběly pochopitelně ani Monster Energy Speedway Girls, které hodně napomáhají skvělé propagaci celého podniku. Hlavní sponzor soutěže přidal světovému poháru SWC potřebný lesk. Celková oprava mantinelu v jednotných barvách Monster byla velice působivá, aniž by rušila sledování děje na tratě. A stejně tak nový háv letité kropičky.

Společenským vrcholem ale byla akce spojená s prezentacemi týmů. Umně umístěna v pražském klubu Lávka a perfektně načasována na pátek večer po posledním tréninku před velkým sobotním finále. Party ve stylu, jak jinak Monster Energy, byla přístupná veřejností a zúčastnili se jí všichni jezdci a manažery týmu.

Na obrazovkách monitorů běžely záběry z předchozích Monster plochodrážních mítinků, mezi hosty byli třeba mladí američtí jezdci, kteří u příležitostí SWC jsou na poznávací cestě po plochodrážní Evropě. Byly vystaveny trofeje pro účastníky sobotního finále.

Na začátek hudební duo spustilo vlastní sýčkovou verzi Highway star od Deep Purple a o tu správnou náladu bylo postaráno! Následovala stručná prezentace týmu a předání vest se startovními čísly. Na pódiu se postupně vystřídaly jednotlivé reprezentace a jeden z jezdců odpovídal na pár otázek.

Akce měla perfektní spád a tempo. Pak bylo rychle po oficialitách a znovu hrála hudba. Nejdříve pochopitelně odcházeli jezdci. První Dánové, ale předtím vyhověli každému zájemci o autogram nebo fotku. Vystupovaní měly bezchybné. Postupně je následovali i ostatní a poslední pro změnu Poláci. Že by načerpali potřebnou energii zrovna v onen letní večer?

Kulisa Karlova mostu a Hradčan dodaly obzvláštní kouzlo večírku. Bylo vidět, že všichni se baví skvěle a nikdo z hostů a funkcionářů tam nebyl jen z povinnosti. Během připrav SWC Petr Ondrašík se zmínil, že všichni zainteresovaní pořád říkají ‚jedeme do Prahy, nikoliv na race-off nebo finále‘. A byl to velice trefný postřeh.

Půvab hlavního města a inteligentní kulisy udělaly skvělou promoci plochodrážnímu sportu. Praha se stala pro SWC tím, co je Monte Carlo pro formuli jedna. Každý chtěl byt přítomen, vidět a byt viděn. Kéž by organizační tým dokázal tento potenciál zužitkovat rovněž v budoucnu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Václav Milík je přesvědčený, že medaile v SWC jednou stejně přijde

Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Družstva šla na nástup nejprve na břehu Vltavy

Praha – 19. července
Čtyři finalisté světového poháru družstev se oficiálně světu představila již po pátečním tréninku v klubu Lávka na vltavském nábřeží. Po úvodní hudební produkci nastupovali Australané, Poláci, Dánové a nakonec pod vedením Milana Špinky i naši borci, aby převzali vesty se svými startovními čísly. Poté se všichni přemístili na raut. Začala volná zábava, jejímž hlavním hřebem se stal zejména Gino Manzares.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Polští fanoušci povýšili Jaroslawa Hampela na národního hrdinu přímo na Markétě

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 20. července
Dle všech očekávání se boj o titul týmového mistra světa odehrával především na rovině Polsko – Dánsko. Nicméně ani Austrálie nezůstávala pozadu a dýchala vítězům obou prvních kol SWC na paty obzvl᚝ po stoprocentním užitku z žolíka Troye Batchelora v deváté jízdě. Ve finiši však zaostala. V rozjížďce s číslem patnáct neprojel Kryzstof Kasprzak cílem, čímž kouči Marku Cieslakovi uvolnil ruce pro žolíkový útok. Jaroslaw Hampel mu na poslední chvíli v šestnácté jízdě dovezl šest bodů, zatímco Nicki Pedersen musel odstoupit. Sérii nominačních jízd otevřel triumfem Darcy Ward, následovali Nicki Pedersen a Maciej Janowski. Před závěrečnou jízdou mohla Austrálie slavit bronz, zatímco Poláci a Dánové měli vyrovnané skóre. Vše rozhodl Jaroslaw Hampel svým vítězstvím ve stylu start – cíl. Michael Jepsen Jensen se probil před Troye Batchelora i Aleše Drymla, což ovšem stačilo jen na stříbro. Češi začali závod tristně třemi nulami, později jsme v jejich podání viděli i skvělé momenty, nicméně do boje o pódium náš národní tým nezasáhl.

Nejedeme o medaile
Josef Franc vyjel z depa vstříc rozjížďce s číslem jedna. V té chvíli na něm spočívaly všechny české oči na celém stadiónu. Během chvilky mělo být jasné, zda české sny o medaili po čtrnácti letech mohou dostat reálný podklad.

Pražský závodník se mezitím otočil a vrátil se k zívající bráně depa. Mechanik Michael Gregor promptně přistavil rezervní stroj. Josef Franc ovšem po krátké poradě se svým mentorem Zdeňkem Schneiderwindem zůstal v sedle toho původního.

U pásky stanul včas, ale jenom proto, aby v ostrém tempu ujel pouze několik metrů. Červené světlo blikalo vinou letmého startu Jaroslawa Hampela, který byl ovšem nejrychlejší i při repete. Troy Batchelor byl před Josefem Francem, jehož však v nájezdu do druhé zatáčky podjel Kenneth Bjerre.

Naprázdno vyšel rovněž bohužel Lukáš Dryml, i když se ve druhé jízdě snažil útočit venkem. A také Václav Milík. V rozjížďce s číslem tři, restartované na vrub jeho letmého startu, jezdil dlouho jako třetí. Jenže ve druhé zatáčce třetího kola však jeho chybičku nemilosrdně ztrestal Niels Kristian Iversen.

Po vítězství Jaroslawa Hampela v rozjížďce s číslem jedna se na postu triumfátorů vystřídali Nicki Pedersen a Cameron Woodward. Pakliže by se měly týmy pravidelně střídat v tříbodovém zisku, byla ve čtvrté jízdě řada na Češích. Aleš Dryml se vrátil ke svým mechanikům, přesedl na jiný motocykl, přičemž Oldřich Řezníček se tempem slušného sprintera vypravil ke startovnímu roštu, aby zkontroloval svému jezdci otevřený přívod paliva.

Aleš Dryml skutečně probudil české fanoušky z letargie. Po proklatě rychlém startu převzal funkci lokomotivy ve vláčku, jehož vagónky vytvořili Patryk Dudek, Darcy Ward a Michael Jepsen Jensen. Tři body zahřály srdce českého fanouška. Ve srovnání s devíti polskými, sedmi australskými a pěti dánskými však vypadaly přece jen poněkud skromně. Navíc se jejich následovníci na české konto rozhodně nehrnuli jako vosy na sklenici koly.

Václav Milík v rozjížďce s číslem pět držel třetí příčku před Troyem Batchelorem, jehož zavřel ve druhé zatáčce. Avšak hned v následujícím oblouku se nechal vynést příliš navenek a Troy Batchelor pronikl před něho.

Aleš Dryml v šesté jízdě zopakoval svůj předchozí excelentní start, jenže v posledním výjezdu ho podjel Niels Kristian Iversen. Jeho dva body měly na šest dlouhých jízd posledním bodovým ziskem našeho národního týmu. Okolo poloviny mítinku bylo jasné, že dnes o medaile rozhodně nejedeme.

Dánové se drží v čele
Druhá série jízd dokonale vyzněla ve prospěch Dánů. Vítěznou šňůru zahájil Michael Jepsen Jensen, když v páté jízdě odvedl Krzysztofa Kasprzaka. O předjížděcím manévru, jímž Niels Kristian Iversen zbavil vedení Aleše Drymla, už tady byla řeč. Sedmou jízdu zkomplikoval Josef Franc. Tentokrát sice přesedl na druhý motocykl, avšak skončil předčasně polapený v pásce. Při repete Nicki Pedersen vystřihl povedený start. A když ho v prvním oblouku podjel Patryk Dudek, v cíli druhého kola šel tvrdě zpátky.

Kenneth Bjerre v rozjížďce s číslem osm odvrátil nájezd Macieje Janowskeho a Darcy Warda v první zatáčce. O minutku později se Dánsko mohlo pyšnit sedmnácti body ve srovnání s patnácti polskými, jedenácti australskými a pěti českými.

Australský kouč Mark Lemon nenechal nic náhodě a Troy Batchelor vyrazil vstříc rozjížďce s číslem devět coby žolík. Strategický tah vyšel mistrovsky, jelikož závodník známý z české extraligy neopustil vedení ani na okamžik. Za jeho zády musel Nicki Pedersen odrážet nájezdy Macieje Janowskeho, jimž stejně nakonec podlehl.

Dánský náskok se ztenčil již na jediný bod před Austrálií i Polskem. Patryk Dudek vyrazil do rozjížďky s číslem deset posunout svou zemi do čela, což se mu po vylétnutí pásky skutečně povedlo. Musel přitom zavírat Václava Milíka, který se řítil dopředu vnějškem první zatáčky. Bohužel však skončil v nafukovačkách hned v následujícím oblouku.

Opakovaný start vynesl do čela opět Patryka Dudka, avšak Kenneth Bjerre ho záhy nesmlouvavě odstrčil. Vzápětí vyhrál Jaroslaw Hampel stylem start – cíl. Aleš Dryml v roli žolíka se urputně bránil Michaelu Jepsenovi Jensenovi, jenže dánský borec ve druhé zatáčce předčil nejen jeho, ale také druhého Camerona Woodwarda.

Dánové si udrželi jednobodový vrch před Poláky, aby jejich postavení ještě vylepšil Niels Kristian Iversen svým hladkým vítězstvím v rozjížďce s číslem dvanáct. Krzysztofa Kasprzaka přitom o body obral ještě Darcy Ward. Jenže přišla řada i na Dány. Ve třinácté jízdě nebyla síla, která by zastavila Macieje Janowskeho. Michael Jepsen Jensen nebodoval, když mu v první zatáčce sebral třetí místo Josef Franc.

Polsko – dánská remíza ale neměla příliš dlouhého trvaná. Niels Kristian Iversen vedl za sebou Troye Batchelora a Lukáše Drymla, kteří v úvodní zatáčce čtrnácté jízdy spálili všechny výhody, které Patryku Dudkovi vynesl jeho rychlý start. V rozjížďce s číslem patnáct Kenneth Bjerre v prvním výjezdu posunul před Aleše Drymla, aby z jedné vody na čisto sebral vedení Cameronu Woodwardovi.

Rozhoduje dvacátá jízda
Krzysztof Kasprzak zůstával v rozjížďce s číslem patnáct poslední, navíc ve třetím okruhu zajel na trávník. Dánové spolkli návnadu Marka Cieslaka dokonale. Zvýšili svůj náskok na šest bodů, takže polský kouč mohl na poslední chvíli povýšit Jaroslawa Hampela na žolíka.

A ten rozjásal polskou část pražského publika, když triumfoval stylem start – cíl. Nicki Pedersen byl sice hned za ním, jenže ve druhé zatáčce zřejmě zjistil zavřený přívod paliva. Nakonec odstoupil a účet Poláků s Dány byl opět srovnaný. Dánský kouč Anders Secher se evidentně rozhodl strhnout vítězství na svou stranu již v úvodu nominačních jízd, kam poslal Kennetha Bjerre a Nickiho Pedersena. Naproti tomu Marek Cieslak si nechal svou nejtěžší artilerii až na druhou polovinu.

Sedmnáctá jízda se musela opakovat vinou letmého startu Lukáše Drymla. Český borec hrál hlavní úlohu i posléze, když se rychle posunul dopředu. Kenneth Bjerre se ve druhé zatáčce nechtěl smiřovat se ztrátou vedoucí pozice a zamířil na vnitřek. Avšak Lukáš Dryml se po jeho manévru ocitnul na zemi.

„Vzal mě deflektorem,“ hájil se Lukáš Dryml. „Potáhnul jsem to, pak jsem ho viděl, ale hlídal jsem si Warda.“ Sudí Christian Froschauer si dával s verdiktem na čas a nakonec vyloučil pardubického borce. Při repete Darcy Ward rychle vystřídal na čele Krzysztofa Kasprzaka, zatímco Kenneth Bjerre zůstával třetí.

Poláci pronikli o jeden bod do čela, jenže Nicki Pedersen dal v rozjížďce s číslem osmnáct jasně najevo, že před sebe nikoho nepustí. Největší choutky na jeho skalp prokazoval Václav Milík. Přitom sám musel odrážet Patryka Dudka a Jasona Doyla, který polského borce záhy vystřídal.

V poslední zatáčce se Patryk Dudek přece jen posunul na třetí pozici před Australana, takže polská ztráta na Dány činila jediný bod. A nyní se projevila správnost strategického uvažování Marka Cieslaka. Maciej Janowski nebyl v rozjížďce s číslem devatenáct k zastavení. Niels Kristian Iversen se v nájezdu do druhé zatáčky spodní stranou dostal před Camerona Woodwarda.

Oba pretendenti mistrovského trůnu měli před dvacátou jízdou osmatřicet bodů. Již bylo jasné, že žádný rozjezd nebude třeba. Celý stadión stál na nohou a nejprve se stal svědkem letmého startu. Napodruhé už mohl Jaroslaw Hampel začít úřadovat. Směřoval k vítězství a titulu, ale za jeho zády se děly věci!

Troy Batchelor na protilehlé rovince připravil Aleše Drymla o druhé místo, avšak Pardubičan byl vmžiku zpátky. Australan se záhy stal obětí Michaela Jepsena Jensena, který se po horším startu pokoušel dostat rozlité mléko zpátky do hrníčku. Ve třetím okruhu se ve druhé zatáčce posunul i před Aleše Drymla, ale na stíhání Jaroslawa Hampela bylo už pozdě.

„Samozřejmě, že jsem na sobě měl před poslední jízdou hodně tlaku,“ svěřoval se Jaroslaw Hampel. „Ale dokázal jsem se s ním vyrovnat. Bylo to doopravdy těžké. Ale z trojky jsem dobře odstartoval a hned jim ujel. Jsem velice šastný, protože to byl náročný večer, Dánové nás trápili od začátku až do konce.“

1. Polsko   41
Jaroslaw Hampel 3 0 3 6* 3 15
Krzysztof Kasprzak 2 2 1 E 2 7
Patryk Dudek 2 2 2 0 1 7
Maciej Janowski 2 2 2 3 3 12
 
2. Dánsko   40
Nicki Pedersen 3 3 1 E 3 10
Kenneth Bjerre 1 3 3 3 1 11
Niels Kristian Iversen 1 3 3 3 2 12
Michael Jepsen Jensen 0 3 2 0 2 7
 
3. Austrálie   33
Darcy Ward 1 1 2 2 3 9
Cameron Woodward 3 1 1 2 1 8
Jason Doyle 1 1 1 2 0 5
Troy Batchelor 2 1 6* 2 0 11
 
4. Česká republika   12
Václav Milík 0 0 X 1 2 3
Aleš Dryml 3 2 0 0* 1 1 7
Lukáš Dryml 0 0 – 1 X 1
Josef Franc 0 T 0 1 0 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Budeme se prát i s bílými přilbami

Praha – 20. července
Předevčírem sledoval kompletní český národní tým závod poslední šance. Střídal různá místa po celém obvodu Markéty. Nevynechal ani místa pro VIP na hlavní tribuně. Jejich přítomnost neunikla pozornosti bdělých černých šerifů z ochranky a Milan Špinka osobně musel zabránit vykázání Josefa France. Po včerejším tréninku byl však sám reprezentační trenér nucen jednoho z pětice našich borců z finálové sestavy vyškrtnout. Jeho volba padla na Matěje Kůse a magazínu speedwayA-Z vysvětlil proč.

„Matěj je zraněnej‘, má to rameno,“ říká Milan Špinka, který v duchu regulí světového poháru musel na večerní finále zredukovat reprezentační kvintet o jednoho člena. „Ne, že by byl horší, ale je zraněnej‘. Dává tomu absolutně všechno, první i poslední. Ale já potřebuju dneska mít stoprocentní lidi. Matěj nejede o nic hůř než ty čtyři ostatní, ale je zraněnej‘. To je těžký. Matěj to vzal chlapsky. Všechna čest. Uznal moje důvody a vzal to.“

Dnes večer bude českou barvou bílá. „Radši bychom měli červenou kvůli postavení na startu v první a v poslední sérii,“ připouští Milan Špinka. „Co se dá dělat, vylosovala se bílá, jedeme bílou.“

O svém družstvu Milan Špinka hovoří s uznáním. „Kluci jsou všichni připravení dobře,“ svěřuje se. „Lukáš má tři udělaný motory, Aleš dva, Pepe s Vendou taky. Dali do toho dost peněz a příprava techniky byla dostatečná.“

Nezbývá tedy než se zeptat na ambice. „Uvidíme,“ odpovídá kouč našeho národního týmu. „Budeme se snažit podat co nejlepší výkon. Tabulkově jsme někde jinde, ale jsou to závody. Budeme potřebovat podporu českých diváků!“

Foto: Wojta Zavřel

Složení týmů je odhaleno

Praha – 19. července
Sestavy všech čtyřech týmů pro zítřejší finále světového poháru jsou na světě. Milan Špinka se nakonec rozhodl dát nevděčeného černého Petra Matěji Kůsovi, takže v bílých přilbách budou o medaile bojovat Aleš Dryml, Lukáš Dryml, Josef Franc a Václav Milík.

Sestavy finále SWC:

Austrálie: 1 Darcy Ward, 2 Cameron Woodward, 3 Jason Doyle, 4 Troy Batchelor (kapitán)
Polsko: 1 Jaroslaw Hampel (kapitán), 2 Krzysztof Kasprzak, 3 Patryk Dudek, 4 Maciej Janowski
Česká republika: 1 Václav Milík, 2 Aleš Dryml (kapitán), 3 Lukáš Dryml, 4 Josef Franc
Dánsko: 1 Nicki Pedersen, 2 Kenneth Bjerre, 3 Niels Kristian Iversen (kapitán), 4 Michael Jepsen Jensen

Foto: Wojta Zavřel