Archiv pro štítek: 2013 ZP CZ

Minirozhovor

Milan Špinka slavil své jubileum světovým bronzem

Praha – 8. října
Čtyřicet let po svém slavném vítězství při Zlaté přilbě Československa se Milan Špinka objevil v Pardubicích v úloze kouče juniorského národního týmu. Jak už to mezi Čechy čas od času chodí, převládala vůči ambicím našich mladíků spíše skepse. A to tím spíše, dovolili-li jim Poláci v zářijovém test matchi ukrojit z jejich skóre pouhopouhé dva body. Milan Špinka se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že i tato zdrcující porážka dokonale zapadla do soukolí stroje, na jehož výstupu se nakonec objevily bronzové medaile.

„Trošku jsem s tím počítal,“ svěřuje se Milan Špinka, že ho hubený jednobodový zisk českého nároďáku v první sérii nezaskočil. „Studoval jsem program a viděl, že žlutej‘ tým má první čtyři jízdy špatný startovní pozice na vnějšku. Věděl jsem, že to nebude to nejlepší. Pak se kluci chytli. Eda přivez‘ dva body a bylo to hned lepší.“

Trochu vzruchu přinesla rozjížďka s číslem šest, v níž britský sudí Dan Holt nechal odjet od pásky Darcy Warda, jehož australský kouč Mark Lemon nasadil v roli žolíka, aniž by ztrácel potřebných šest bodů. Přitom Alex Davies dostal dost času, aby dorazil ke startovnímu roštu, i když původní dvouminutový limit už dávno vypršel.

„Problém je, že rozhodčí může dát dvě minuty jednou,“ nerozumí celé situaci ani Milan Špinka. „Že tam byl špatnej‘ závodník, je problém manažera. Měl ho vyloučit, protože tam závodník nebyl do dvou minut.“

Postup rozhodčího však českému družstvu paradoxně pomohl. Alex Davies při rychlé rošádě za Darcyho Warda sice inkasoval bod na úkor Romana Čejky, avšak australská jednička v úloze žolíka hned v rozjížďce s číslem sedm skončila až třetí za Václavem Milíkem. Australské konto se tak zvýšilo o dva body a mladí Češi se protinožců stále drželi. Přitom Milan Špinka měl žolíkový trumf stále ve svém rukávu.

„Štěstí bylo, že Poláci a Dánové měli o dost bodů víc,“ líčí svou výhodu, že si použití žolíka mohl optimálně načasovat na správný moment. „S žolíkem se poved‘ husarskej‘ kousek. Eda to ve třináctý jízdě s Australany srovnal. Pak Vašek přivez‘ šest bodů jako žolík. Byli jsme před nimi o šest bodů, což bylo relativně dost, kdyby se nepovedla jedna jízda.“

Ve svém programu měl český kouč již dlouho předem zakroužkované rozjížďky s čísly dvanáct a čtrnáct, v nichž plánoval vystřídat Romana Čejku právě Václavem Milíkem. „Vašek chtěl startovat radši z béčka než z áčka,“ vysvětluje, proč dostala přednost právě čtrnáctka. „Na žolíky mám kliku. Když jsem ho dal, vždycky to vyšlo. Jak v King’s Lynn a Malille, tak teďka.“

Chleba se definitivně lámal v poslední sérii nominačních jízd a Milan Špinka se rozhodl ukončit českou ofenzívu za bronzem co nejdříve. „Vsadil jsem na první dvě jízdy, kam jsem dal Holubína a Vendyse,“ přibližuje svůj plán.

Jeho strategie se ukázala jako nanejvýš správná. Během sedmnácté a osmnácté jízdy vzrostl český náskok na sedm bodů. Medaili tak v rozjížďce s číslem dvacet nemohl Australanům zajistit ani Darcy Wardem. A po evropském šampionátu v Opole se český nároďák mohl vydat letos už pro druhou bronzovou medaili.

„V kterým sportu mají junioři dvě medaile?“ začíná Milan Špinka své hodnocení oprávněnou otázkou. „Kluci další dost peněz do motorů. Ještě to není to pravý ořechový. Chtělo by to víc peněz na úpravu motorek. Speciální písty, válce a ojnice stojí okolo tisíc euro za kus.“

Za těchto okolností je bronz obrovským úspěchem. „Myslím si, že se to povedlo,“ souhlasí český reprezentační kouč. „Oslava ještě žádná nebyla, počítal jsem s tím, že kluci pojedou druhej‘ den při Zlatý přilbě, že spousta cizinců nepřijede. Ale určitě to ještě na podzim oslavíme. Pro mě to byl takovej‘ příjemnej‘ dárek k mýmu čtyřicátýmu výročí vítězství ve Zlaté přilbě.“

Úspěch nepřišel zadarmo. „Předcházel mu trénink,“ doplňuje Milan Špinka. „Test match s Poláky ukázal realitu, která v současný době je. Hoši si ji uvědomili a nechali si udělat motory. Velká porážka byla ku prospěchu věci. Něco zlýho je pro něco dobrý. I z porážky si nechá vzít prospěch. Všichni se probudili a v Pardubicích bylo vidět, že všichni bojovali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

MČR flat track

Fabrizio Vesprini v Pardubicích dotáhl Emanuele Marzotta

Pardubice – 27. září
Pardubice zažily nabitý víkend, který v pátek odstartoval nejen Zlatou stuhou, ale také předposledním kolem FIM Flat Track Cupu. Na jeho start se postavilo sedmnáct borců a z toho jedenáct jich bylo z Čech. Povedlo se to především tím, že u nás jedeme mistrovství ve dvou kategoriích. Ty jsou odlišné pouze tím, že ve třídě Clasic startují pouze motocykly vyrobené do roku 1989, jinak jsou ale plnohodnotnými flattracky.

Takže vůbec poprvé jsme mohli vidět tyto dvě kategorie pohromadě. Klasici se ale vůbec v poli neztratili a předváděli vyrovnané boje. Závod byl rozdělen do dvou skupin po osmi a devíti jezdcích, z nichž postoupilo nejlepších dvanáct do finále.

Po celé závody bylo na čele pořadí v moci Italů Fabrizia Vespriniho a Emanuela Marzotta. Nejblíže jim byl Johan Schruf a naši Aleš Exler s Radkem Podhadským. Hned po první jízdě odstoupil Boris Jaroš kvůli technickým problémům svého stroje.

Závod se neobešel bez pádů. V základní části upadl Jan Vondrášek. Ve finále od startu nejlépe odjeli oba Italové sledováni Hansonem Schrufem a Radkem Podhadským. Následoval však hromadný pád, k němuž tentokrát musela sanitka. K zemi šli Andreas Kehr, Rob Sjibring a i náš Aleš Exler.

Aleš Exler si odnesl jenom bolavé tělo, avšak Andreas Kehr si přivodil zlomenou nohu. Rob Sijbring odešel bez zranění ale s poškozeným strojem. Do opakované jízdy mu svůj motocykl půjčil Roman Janošák.

Finále pokračovalo opakovaným startem, po němž se do sebe zaklínili Fabrizio Vesprini i Emanuelle Marzotta. Toho využil Hanson Schruf a ujal se vedení. Rychle ho ale nahradil Fabrizio Vesprini a o kolo později i Emanuelle Marzotto. Nejlépe z Čechů skončil Radek Podhadský.

Po celé finále jel vláček pěti závodníku bojujících o páté místo, jemuž až do poslední zatáčky vládla jediná slečna v poli Yasmine Poppenreiter, kterou do cíle předjel na půjčeném stroji Rob Sijbring.

V Pardubicích zvítězil Fabrizio Vesprini a na prvním místě v celkovém pořadí dorovnal Marzotta na 128 bodů, takže tuhle sobotu při posledním závode v Italském Montegiorgiu se bude rozhodovat o titulu.

1. Fabrizio Vesprini, I Vesprini
2. Emanuele Marzotto, I KTM
3. Hanson Schruf, A Husaberg
4. Radek Podhadský, CZ KTM
5. Rob Sijbring, NL Honda
6. Yasmine Poppenreiter, A Husaberg
7. Matěj Škubal, CZ Suzuki RMZ 450
8. Michal Hloušek, CZ Honda CRF 450
9. David Havlíček, CZ Yamaha XT 600
10. Aleš Exler, CZ KTM 530
11. Andreas Kehr, A KTM
12. Roman Janošák, CZ Honda CRF 450
13. Jan Vondrášek, CZ Honda CRF 450
14. Radek Grulich, CZ Yamaha YZF 450
15. Tomáš Matička, CZ Ducati Pantah 650
16. Michal Špaček, CZ Yamaha XS 400
17. Boris Jaroš, CZ VM 610

Foto: Wojta Zavřel

Ostatní závody

Darcy Ward pokračuje v exportu zlatých přileb k protinožcům

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 29. září
Když se krátce před osmnáctou hodinou rozsvítila světla svítkovského stadiónu, aby deset let po své instalaci premiérově osvětlila Zlatou přilbu, měl pětašedesátý ročník závodu všech závodů drtivou část svého programu za sebou. Převlečení již byli kupříkladu Daniel King, Magnus Zetterström nebo Chris Harris. A stejně většina českých závodníků. Zbýval jedině Josef Franc, který se jak z vylučovací skupiny, tak ze čtvrtfinále prodral na poslední chvíli. Avšak v semifinále podobný recept neúčinkoval. V malém finále se Pražan navzdory povedenému startu a bojovnosti propadl na pátou příčku. Velké finále začalo ohlušujícím pískotem, jímž zaplněný stadión dal jasně najevo, co si myslí o verdiktu Wojciecha Grodzkeho o diskvalifikaci Mateje Žagara za překročení dvou minut. Potom už páska letěla nahoru a odstartovala šestikolové sólo Darcy Warda, díky jemuž už devátá zlatá trofej skončila na druhé straně zeměkoule.

Po pádu přišlo vyřazení nejhorším možným způsobem stejně jako postup
Po poledni se sluníčko smálo na diváky svým zlatavým úsměvem. Studený vítr však dával najevo, že podzim definitivně převzal vládu. A že všechny v okolí stadiónu čeká chladný večer, protože požadavky veřejnoprávní televize roztrhaly obvyklý časový harmonogram na cáry. Úderem dvanácté diváci sledovali program k jubileu závodu všech závodů místo obvyklého nástupu, který začal až o hodinu později. S plánovaným startem finálové jízdy v 18:20 bylo zřejmé, že legendární závod získá další primát v otázce délky.

Konečně se začalo závodit naplno. První vylučovací skupina měla mezi svými účastníky jediného českého zástupce. Matěj Kůs přistál po včerejším závodě v Rye House na pražské Ruzyni až během dopoledne a do depa přibyl mezi posledními. Cíl rozjížďky s číslem jedna jej zastihl na třetím místě za Timo Lahtim a vítězným Przemyslawem Pawlickim.

Ob čtyři rozjížďky později si jak Przemyslaw Pawlicki, tak Timo Lahti zopakovali své předchozí umístění. Stalo se tak ovšem při repete, které bohužel způsobil Matěj Kůs svým pádem v první zatáčce druhého okruhu. Zatímco Przemyslaw Pawlicki coby nepřekonatelný vítěz odpočíval, všichni ostatní zamířili na start s větší či menší nadějí prodloužit si svou účast v závodě všech závodů.

Matěj Kůs popadl příležitost za pačesy a po rychlém startu se propracoval do čela. Stejný záměr ovšem pojali i Timo Lahti a Mathias Schultz. V první zatáčce třetího kola se Fin skutečně dostal před Pražana. Němec jej následoval jen o pár vteřinek později. Timo Lahti potvrdil čtvrtfinále, zatímco Mathias Schultz obsadil třetí příčku. Matěj Kůs byl vyřazen nejhorším možným způsobem. Dosáhl na šest bodů stejně jako Mathias Schultz, ovšem jeho bilance jednotlivých umístění byla horší.

Pády provázely české účastníky i ve druhé čtvrtfinálové skupině. Jaroslav Petrák se ještě cestou na nástup těšil na pořádnou porci svezení, které se náhradníkům během čtyřiadvaceti úvodních rozjížděk vesměs nabízí. Jenže než jeho jméno zaznělo z úst spíkrů skrze všechny amplióny, bylo všechno jinak. Petr Moravec mu na poslední chvíli předal vestu se startovním číslem dvě místo Australana Nicka Morrise.

Pardubický rutinér ovšem ve druhé jízdě dojel do první zatáčky, v níž upadl a byl nekompromisně diskvalifikován. „Nechápu, proč mě Grodzki vyloučil,“ kroutil svou prošedivělou hlavou. „Někdo mě tam sundal, ale vůbec nevím, kdo to byl.“

Napodruhé Patrik Nagy přetrhnul pásky. Když se závodníci vraceli do depa, Hynek Štichauer upadl na konci protilehlé rovinky. Sklidil velkolepý aplaus, když briskně vyskočil na nohy a divákům se uklonil. Větší aplaus jej ovšem očekával vzápětí poté, co během 72,22 sekundy prohnal cílem jako suverénní vítěz před Andrejem Kobrinem a Romanem Čejkou, jenž zastoupil vyloučeného Maďara.

„Důležitý je zakončit to vyhranou jízdou,“ vrátil se ještě ke svému extempore. „Když si to hodíš za ucho a dojedeš až poslední, jsi ocas.“ V rozjížďce s číslem šest se po startu zařadil za Marcela Helfera, aby mu na protilehlé rovince sebral vedení. Jenže Němec s jedním bodem na svém kontě po prvním startu potřeboval výraznější zisk.

Ve druhém kole se spodní stranou zatáčky u depa znovu vrátil do vedení. Hynku Štichauerovi však stačilo i druhé místo, aby se zařadil mezi čtvrtfinalisty. Zatímco se jeho protivníci z druhé čtvrtfinálové skupiny potřetí řadili na startovním roštu, on se jen ve svém depu usmíval.

Desátá jízda přinesla zmrtvýchvstání Stanislawa Burzy, který odvedl Marcela Helfera jistícího postup druhým místem. Andrej Kobrin se dostal na stejný počet bodů jako Polák, který však na misku vah mohl položit vítězství. Na ovále se naposledy objevil Jaroslav Petrák, který litoval nedostatku času na nalezení správného set upu. Vyřazení pardubického inventáře legendárního klání však svým způsobem vytrhlo trn z paty Krzyzstofa Kasprzaka, který si od něho přišel vypůjčit nezvyklý zelený povlak.

Postoupit lze i ze skupiny smrti
Letošní ročník Zlaté přilby měl obrovské štěstí, že se příliš neškrtalo ve startovní listině předtištěné v programu. Nejvíce změn se dotklo třetí vylučovací skupiny, protože Roland Benkö a Zdeněk Holub podědili čísla po Kennethu Bjerrem a Nielsi Kristianu Iversenovi. Pražskému juniorovi se i tak zdála skupina pořádně natřískaná, nicméně řídil se radou Tomáše Topinky, a se soustředí především na závodění.

Rozjížďku s číslem tři dokonale ovládl Jason Doyle. Zdeněk Holub se však usadil za jeho zády, když ještě během úvodního okruhu minul Josefa France. Po něm se sápal i Piotr Pawlicki. A vskutku, ve druhém kole se posunul na třetí místo.

Sedmá jízdě nenechala v pořádcích skupiny kámen na kameni s výjimkou další výrazné bodové dávky pro Jasona Doyleho. Australan šel tvrdě přes Josefa France do vedení ještě v úvodním nájezdu. Jako řízená střela se však okolo obou v první zatáčce prohnal Piotr Pawlicki. Zdeněk Holub zůstal nyní trčet vzadu a do svého boxu se vrátil s jediným bodem.

Dvanáctou jízdu si mohl dovolit vynechat jen Jason Doyle. Ostatní kromě Rolanda Benkö stále živili postupovou naději, přičemž jejím nejlepším katalyzátorem bylo samozřejmě vítězství. Pro Josefa France však představovalo pět bodů životní nutnost.

Na let pásky k prosluněnému pardubickému nebi reagoval perfektně. V úvodním výjezdu vyvezl Piotra Pawlickeho a Tobiase Kronera a pak už pádil vstříc šachovnicové vlajce s postupem v kapse. Dál šel i Piotr Pawlicki, zatímco Zdeňku Holubovi chyběl jediný bod, by se během dvou kol propracoval z páté příčky na třetí přes Tobiase Kronera a Romana Čejku.

Slánský náhradník měl na dohled německého borce, na nějž mu ve finiši chyběl onen pověstný kousíček. „V cíli to bylo jen taktak,“ líčil jejich souboj. „Hrozně mi to točí, dráha je tvrdá a ještě k tomu mokrá. Zkouším úplný nesmysly v nastavení, snad se ještě svezu…“

Národní juniorský tým, který se ve včerejším finále světového šampionátu juniorských družstev úspěšně serval o bronz, byl vynikající zásobárnou závodníků pro zalepení záplat Zlaté přilby. Avšak Eduard Krčmář si zajistil místečko již včera, jelikož pořadatelé rezervovali třiatřicítku pro nejlepšího muže českého výběru. Jenže Václav Milík byl rovnou nasazen do čtvrtfinále a Slaňák byl dalším v pořadí.

Svůj debut v nejstarším plochodrážním klání světa ozdobil raketovým startem v rozjížďce s číslem čtyři. Daniel King a Lasse Bjerre se rychle přesypali okolo něho, avšak tři body na kontě slánského juniora vytvořily solidní základ, jenž se však teprve měl zúročit.

V osmé jízdě startoval z páté dráhy a do svého boxu dorazil s jedním bodem. Start vyšel nejlépe Lasse Bjerremu, jenže z mely skrumáže první zatáčky nejvíce profitoval Peter Ljung. Dánský junior uhlídal třetí pozici před Tobiasem Buschem. I s osmi body však nastoupil do rozjížďky s číslem dvanáct.

V ní se české publikum opět rozbouřilo nadšeným aplausem. Eduard Krčmář vystřihl start jako z plochodrážní příručky. Peter Ljung ho nestihl vnějškem první zatáčky a musel překonávat bratru pětimetrový odstup, který si na něj slánský závodník během prvního kola vytvořil. I když ho švédský ex-účastník cyklu velkých cen proháněl až do cíle, cestičku k předjetí nenašel. Cestičku do čtvrtfinále si však vydláždili oba. Doprovodil je Lasse Bjerre, zatímco Daniel King nenapravil předchozí nulu a postaral se o primát prvního velkého vyřazeného jména.

Hlasy z depa po vylučovacích skupinách
„Úplně na houby,“ mračil se Jaroslav Petrák. „Nepochopil jsem první jízdu, proč mě Grodzki vyloučil, když mě tam někdo sundal. Vůbec nevím, kdo to byl. Jinak dobrý, akorát je toho málo. Překopal jsem motor, aby to jelo. Je škoda, že před Přilbou není trénink, tam bych to dopasoval. Všechno hezký, ale potřeboval bych jet dál, abych to dopasoval. To je ta výhoda náhradníků.“

„Chyběl kousek,“ uvědomoval si Zdeněk Holub skutečnost, že navzdory natřískané skupině jej od čtvrtfinále dělilo opravdu jen málo. „Bylo to pěkný, akorát jsem chtěl postoupit. Ale kousek chyběl. Nevadí, možná příští rok postoupím, jestli se sem dostanu.“

Nemilosrdné vyřazení nasazených Čechů
Dlouhá přestávka po vylučovacích skupinách se protahovala a protahovala. Nervozita v jednotlivých boxech stoupala přímo úměrně s dobou, s níž na ovále setrvávaly traktory a především kropička. Hynek Štichauer využil nečekaného volna. Vynesl si křesílko mimo boxy a těšil se z teplých paprsků zapadajícího sluníčka.

Jeho pohodička se vzápětí změnila v drama. Před třináctou jízdou laboroval s oběma motocykly u vrat depa tak dlouho, dokud neuplynul dvouminutový limit. „Nejiskřilo to,“ vysvětlil příčinu svých patálií, zatímco se na ovál spouštěl náhradník Roman Čejka.

By v první čtvrtfinálové skupině měla česká plochá dráha trojnásobné zastoupení, domácím fanouškům se příliš příležitostí k rozpoutání emocí nedostalo. Nejblíže k postupu měl zpočátku Tomáš Suchánek. Zatímco Patryk Dudek odstartoval jako s tryskovým motorem, Pardubičan útočil ze všech sil na druhého Przemyslawa Pawlickeho, dokud mu Polák v průběhu druhého okruhu nezmizel definitivně z dohledu.

Vedle diskvalifikovaného Hynka Štichauera měl spoustu důvodů k přemýšlení také Josef Franc, který za sebou nechal pouze Romana Čejku. Jeho záležitosti se však dočkaly rychlé nápravy. Již v sedmnácté jízdě vystřídal vnějškem první zatáčky Patryka Dudka na čele. Světový juniorský král mu to vrátil i úroky ve druhém oblouku, avšak Przemyslaw Pawlicki tentokrát zůstal za Pražanem.

Hynka Štichauera o čtvrtou příčku nakonec připravil Magnus Zetterström, Tomáš Suchánek si potvrzení své poslední pozice nenechal odmávnout šachovnicovou vlajkou a zajel rovnou do depa. Stále však živil postupové naděje.

Jednadvacátou jízdu vynechal pouze Patryk Dudek, jasný vítěz skupiny. A stejně jako prve o level níže, Josef Franc v rozhodující chvíli nezaváhal. Triumfem ve stylu start – cíl umístil sám sebe na druhém místě konečné klasifikace za zády juniorského mistra světa. Jak se záhy ukázalo, stal se jediným Čechem, který se dokázal prokousat až mezi nejlepších dvanáct.

Tomáš Suchánek zpočátku atakoval třetího Przemyslawa Pawlickeho, avšak Polák jej ve druhé zatáčce vyvezl až k prknům. Tomáš Suchánek klesl až za čtvrtého Hynka Štichauera, zatímco Przemyslaw Pawlicki dokázal záhy předčit i Magnuse Zetterströma a kvalifikovat se do semifinále.

Do druhé čtvrtfinálové skupiny byl přímo nasazen Václav Milík, který patřil k těm závodníkům zděšeně sledujícím mohutné úpravy dráhy po skončení vylučovacích jízd. V rozjížďce s číslem čtrnáct nejlépe odstartoval Antonio Lindbäck sledovaný Peterem Ljungem, jenž se nakonec natáhl pro vítězství.

Václav Milík jel hned za nimi, avšak na protilehlé rovince okolo něj jen prosvištěli Rune Holta a Timo Lahti. Jeden bod před Stanislawem Burzou byl nakonec jediným aktivem pardubického juniora v dnešním závodě. V rozjížďce s číslem osmnáct mu vůbec nevyšel start a zůstal poslední. A to samé se mu přihodilo při posledním vystoupení v dvaadvacáté jízdě. „Byl jsem připravenej‘, že dráha bude stejná jako v pátek a včera,“ neskrýval své zklamání, zatímco stál frontu u stánku na čínské nudle. „Jenže oni to zvorali a hlavně přechcali.“

Ve skupině byl nakonec nejlepší Peter Ljung. Osmnáctá jízda, jíž kraloval Antonio Lindbäck, mu nevyšla. Skončil v ní čtvrtý, ale vše si vynahradil v rozjížďce s číslem dvaadvacet, které dominoval již od vylétnutí pásky. Rune Holta se zachránil díky druhému místu, zatímco Antonio Lindbäck jistil postup zpoza jejich zad.

Český mladík se pere s účastníky SGP
Do třetí čtvrtfinálové skupiny se kvalifikoval Eduard Krčmář, který se hned v rozjížďce s číslem patnáct blýsknul pohotovou reakcí na pohyb startovní pásky. Jenže nastavení motocyklu dle zkušeností z vylučovacích skupin bylo ve změněných podmínkách k ničemu a slánský mladík se rychle propadl na pátou příčku.

Vedl Piotr Pawlicki, za jehož záda se pomalu, ale jistě propracovával Greg Hancock. V úvodní zatáčce třetího okruhu předčil Mathiase Schultze a v dalším oblouku přišel na řadu rovněž Krzysztof Kasprzak.

V rozjížďce s číslem devatenáct přinesla stíhací jízda Američanovi už vítězství. Na konci startovní rovinky byl třetí, avšak záhy minul Chrise Harrise a Krzysztofa Kasprzaka, jenž se ovšem s myšlenkou ztráty vítězství smířil až po průjezdu cílem.

Bojovností se blýsknul rovněž Eduard Krčmář. První okruh končil poslední, aby však v první zatáčce toho druhého nasměroval svůj motocykl na vnitřní stopu a ve výjezdu jel nejen před Mathiasem Schultzem, ale rovněž před Piotrem Pawlickim. Polák tím pádem navzdory úvodnímu triumfu musel o semifinále ještě pořádně zabojovat.

Po startu se dostal do čela, ale záhy musel sledovat, kterak se do vedení sune jeho krajan Krzysztof Kasprzak. A za něj se posunul Eduard Krčmář sledovaný Gregem Hancockem! Stadión jen hnal kupředu, avšak ve třetím okruhu slánský junior klesl za Američana i Piotra Pawlickeho. Chris Harris se ovšem k útoku na Eduarda Krčmáře nedostal. Skončil mezi vyřazenými, zatímco do semifinále postupovala první trojice z této jízdy.

Debut Eduarda Krčmáře navnadil na pokračování jeho účinkování ve Zlaté přilbě v dalších letech. „Kdyby to nenakropili, bylo by to ještě lepší,“ přemítal samotný závodník. „Myslím, že tu poslední jízdu bych i vyhrál.“

V poslední čtvrtfinálové skupině nebyl z českých účastníků nikdo. V rozjížďce s číslem šestnáct se za triumfem vydal Lasse Bjerre. Ve druhém oblouku podjel Andreas Jonsson druhého Mateje Žagara a ve svém souboji se stále více přibližovali vedoucímu Dánovi.

V poslední zatáčce zaútočil Andreas Jonsson spodem. Ve finiši převzal vedení, přičemž si Mateje Žagara za sebou táhl jako na provázku. A Lasse Bjerre, který přijel jako první až sem, se rázem musel smiřovat s třetím místem.

K rozjížďce s číslem dvacet se Matej Žagar vydal s černobílou přilbou na hlavě, čímž se postaral o horké chvilky svému mechanikovi, který přispěchal se správnou modrou. Po bezvýrazném čtvrtém místě při prvním startu se konečně probudil Darcy Ward a dorazil do cíle suverénně jako vítěz.

Matej Žagar si druhým místem jako první pojistil semifinále, zatímco cesta ostatních se zkomplikovala. Rozhodující slovo měla říct až rozjžďka s číslem čtyřiadvacet, k níž se dostavili všichni účastníci včetně Slovince.

Poslední šance se chytil Jason Doyle, jehož nejlepším výsledkem prozatím bylo předchozí třetí místo. Tentokrát však po rychlém startu zametl na mantinel s Matejem Žagarem, jehož odprovodil do dalších bojů. Třetí příčka Christiana Hefenbrocka neřešiíla po dvou nulách vůbec nic. Třetím postupujícím se stal Darcy Ward, s kombinací triumfu a dvou čtvrtých míst mohl děkovat přízni Štěstěny. Andreas Jonsson naproti tomu pil z poháru hořkosti až do dna. Nelichotivou pátou příčku musel navíc kvůli poruše opustit v průběhu posledního okruhu.

Hlasy z depa po čtvrtfinálových skupinách
„Super, jsem spokojenej‘,“ nezastíral Eduard Krčmář. „Kdyby to teď nenakropili, bylo by to ve čtvrtfinále ještě lepší. Tu poslední jízdu si myslím, že bych vyhrál. Ale super den, zazávodil jsem si s grandpristou. Akorát v pátek jsem to tady zkoušel, ale dnes a včera to bylo dobrý. Tři dny to byla paráda. Hodně jsem jezdil a dnešek mi dal hodně zkušeností. Jsem za ně rád.“

„Byly to závody,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Zajezdil jsem si a dobrý. Ostudu jsem neudělal a díru do světa taky ne. Z kvalifikace jsem postoupil naposledy ve dva deset. Škoda, že mi přestala jet motorka. Nasere to, každá jízda v takový konkurenci je škola.“

„Byl jsem připravenej‘ jako na pátek a sobotu,“ láteřil Václav Milík. „To mi to jelo bezvadně. Jenže teď začali vorat dráhu a přechcali to. Psychicky mě to rozhodilo, ani jsem se tolik nesoustředil.“

„Zkurvil jsem to na převodu,“ nechal se slyšet Tomáš Suchánek. „Udělali tam vodu. Měl jsem nastavení, co tady jezdím normálně a to nefungovalo. A zase musím rok čekat…“

Jedním šmahem pro vítězství
Dlouhé závodní odpoledne pročistilo depo více než sebeostražitější sekuriák u vchodu. V oranžových paprscích zapadajícího sluníčka se na vyvrcholení chystalo nejúspěšnějších dvanáct borců na semifinále, jež je mělo rozdělit na účastníky malého a velkého finále.

V první semifinálové skupině se na úvod prosadil Przemyslaw Pawlicki. Zatímco on ukrajoval metry dělící ho od cíle, zbývající pětice si nedopřála ani centimetr zadarmo. Nakonec na čele smečky pronásledovatelů dorazili Patryk Dudek a Antonio Lindbäck.

Systém Zlaté přilby dokáže však vývojem závodu řádně zamotat, o čemž nás přesvědčila hned rozjížďka s číslem sedmadvacet. Darcy Ward neměl u svého jména ani jediný bod, když spodkem úvodní zatáčky podjel Antonio Lindbäcka a pak už jen zvyšoval svůj náskok.

Jason Doyle oživli svou šanci třetím místem, zatímco Przemyslaw Pawlicki a Patryk Dudek skončili až za ním. Před posledním startem neměl nikdo nic jistého, o čemž se na vlastní kůži přesvědčil Antonio Lindbäck. I když byl prve třetí a druhý, na sedm bodů se dostal i Przemyslaw Pawlicki, který v devětadvacáté jízdě byl v cíli hned před ním. Při vzájemném porovnávání se však mohl opřít o svou úvodní pětku, která ho nakonec posunula až mezi posledních šest.

Z triumfu ve skupině se radoval Darcy Ward. Nejlépe sice odstartoval Patryk Dudek, jenž sice uhlídal nebezpečného Krzysztofa Kasprzaka, ovšem Australan se ve druhé zatáčce dostal šmahem přes oba. Patryku Dudkovi druhé místo stačilo, avšak Krzysztof Kasprzak musel vzít zavděk malým finále.

Stejně jako ve vylučovacích i čtvrtfinálových skupinách nezačal Josef Franc optimálně ani v malém finále. Po wheelie po vylétnutí pásky odjížděl jako pátý, navíc po průjezdu první zatáčkou klesl až na chvost.

Na čele úřadoval Greg Hancock, který triumfoval před Piotrem Pawlickim a Matejem Žagarem. Ve čtvrtém kole se Josef Franc v první zatáčky přenesl před Petera Ljunga a Rune Holtu. Čtvrté místo však bral především s vědomím, že musí zabrat.

Jenže historie z nižších úrovní se tentokrát neopakovala. „Soupeři byli jako supi,“ nechal se Josef Franc slyšet později. V rozjížďce s číslem osmadvacet mu nevyšel start. Odjel pátý, klesl na šestou příčku, kterou vylepšil na úkor Petera Ljunga až v nájezdu do posledního oblouku.

Stylem start – cíl triumfoval Matej Žagar před Gregem Hancockem. O velkém finále už mohli přemítat oba, avšak na startu poslední jízdy chyběl jen Slovinec. Třetí rozjížďka skupiny přinesla třetího vítěze, jímž se stal Piotr Pawlicki, který tím pádem postoupil jako třetí do finále.

Situaci mu zkomplikoval Josef Franc, který se velkým obloukem vřítil na protilehlou rovinku jako první, avšak ve druhé zatáčky se Piotr Pawlicki s Peterem Ljungem vrátili zpět. Před Josefa France se záhy posunul i Greg Hancock, který navíc v průběhu třetího kola dostal i Petera Ljunga.

„Abych řek‘ pravdu, malé finále bylo maximum,“ smiřoval se Josef Franc s prvním dnešním vyřazením. „Bylo dobře nakročíno, ale v semifinále se nedává nic zadarmo, soupeři byli jako supi. Jezdeckou chybou jsem si to pokazil. Velký finále byl jen sen.“

Odpoledne se dostalo do stádia, jemuž by spíše slušelo označení podvečer. Poprvé v pětašedesátileté historii Zlaté přilby se rozsvítila světla. V jejich záři vystřihl Josef Franc nejlepší start. Jenže Krzysztof Kasprzak a Jason Doyle pádili dopředu a pražský závodník končil druhé kolo už jako třetí v pořadí.

Záhy jej přeskočil Rune Holta, jenž dokonce sebral Australanovi druhou příčku. V předposledním kole byl však Jason Doyle opět druhý. Poslední Peter Ljung zůstal stát a Josef Franc našel ještě jednoho přemožitele v podobě Antonio Lindbäcka.

A zbývalo to nejdůležitější. Před startem velkého finále se Matej Žagar otočil od pásky, aby při návratu viděl už jen červená světla a startmaršála Jaroslava Kocka s černobílým terčem. Diváci vyloučení Mateje Žagara těžko rozdýchávali a pamětníci museli dlouho pátrat ve svých vzpomínkách, kdy se Svítkov otřásal tak ohlušujícím pískotem.

Mezitím si Przemyslaw Pawlicki nosil materiál z pole, z něhož měl původně startovat diskvalifikovaný Slovinec. Darcy Ward na úvod čtvrtfinále i semifinále zaváhal, ale nyní se nedopustil jediné chybičky. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a od té doby vodil Grega Hancocka jako na provázku. Zklamaný Američan nakonec nedorazil ani na tiskovou konferenci a omluvil se, že pospíchá na letiště.

Zatím však musel kroužit za Darcy Wardem, který se nedopustil jediné chybičky, která by mu mohla krásnou trofej srazit z hlavy. Zato nad třetím místem Patryka Dudka se stahovala mračna. Przemyslaw Pawlicki ve druhém kole nechal za sebou svého mladšího bratra, aby se na protilehlé rovince třetího okruhu přehnal okolo juniorského mistra světa. Ten se neudržel ani na čtvrté pozici, o níž jej v poslední zatáčce připravil Piotr Pawlicki.

Hlasy z depa
„Byl to hodně dlouhý den,“ povzdechl si Darcy Ward. „Ale jsem spokojený, že jsem vyhrál. Neděle byla pro mě úplně jiný den, i když jsem přes noc nic nezměnil. Povedly se mi starty, to byl rozhodující klíš k úspěchu. Na trati se udělalo dost děr, ale ke konci jsem dokázal najít dobrou stopu.“

„Jsem spokojený,“ nezastíral. „Bylo to náročné, ale s třetím místem jsem spokojen. Bratr tady stále na pódiu předloni, takže jsme si kvit.“

„Úžasný,“ vystihl své pocity Josef Franc. „Byly to krásný závody. Abych řek‘ pravdu, jsem spokojenej‘ se svým výkonem. Diváci ale možná ne. Jenže já letos nejezdím často s takovou konkurencí. Motorka fungovala dobře, kdyby mi před závodem někdo řek‘, že budu jedenáctej‘, bral bych to. Letos se nedaří a soupeři byli jako supi. Měl jsem tři motorky, ale jel na jedný, na ostatních jsem si jen zkoušel starty. Po vylučovačkách přišla velká změna dráhy, někdo to přehnal. Já se zatrápil, bylo to vidět. Nastupovali jsme z kvalifikace a tohle výhoda nebyla. Začínalo se znova, pak to vyschlo. V depu se makalo a dřelo, děkuju Zdeňkovi a Maikimu.“

1. vylučovací skupina:    
1. Przemyslaw Pawlicki, PL 5 5 – 10
2. Timo Lahti, FIN 4 4 5 9
3. Mathias Schultz, D 2 2 4 6
4. Matěj Kůs, CZ 3 X 3 6
5. Nicolas Vicentin, I 0 3 1 4
6. Fritz Wallner, A (SMF) 1 1 0 2
res Roman Čejka, CZ – 2 – 2
 
2. vylučovací skupina:    
1. Marcel Helfer, D 1 5 4 9
2. Hynek Štichauer, CZ 5 4 – 9
3. Stanislaw Burza, PL 2 2 5 7
4. Andrej Kobrin, UA 4 0 3 7
5. Patrik Nagy, H T 3 2 5
6. Jaroslav Petrák, CZ X 1 1 2
res Roman Čejka 3 – – 3
 
3. vylučovací skupina:    
1. Piotr Pawlicki, CZ 3 5 4 9
2. Jason Doyle, AUS 5 4 – 9
3. Josef Franc, CZ 2 3 5 8
4. Zdeněk Holub, CZ 4 1 3 7
5. Tobias Kroner, D 0 2 2 4
6. Roland Benkö, H 1 0 1 2
res Roman Čejka, CZ – – 1 1
 
4. vylučovací skupina:    
1. Peter Ljung, S 1 5 4 9
2. Eduard Krčmář, CZ 3 1 5 8
3. Lasse Bjerre, DK 4 4 1 8
4. Daniel King, GB 5 0 2 7
5. Tobias Busch, D 2 3 3 6
6. Denis Štojs, SLO 0 2 0 2
 
 
1. čtvrtfinálová skupina:    
1. Patryk Dudek, PL 5 5 – 10
2. Josef Franc, CZ 1 4 5 9
3. Przemyslaw Pawlicki, PL 4 3 4 8
4. Magnus Zetterström, S 2 2 3 5
5. Tomáš Suchánek, CZ 3 R 1 4
6. Hynek Štichauer, CZ M 1 2 3
res Roman Čejka, CZ 0 – 0 0
 
2. čtvrtfinálová skupina:    
1. Peter Ljung, S 5 2 5 10
2. Antonio Lindbäck, S 4 5 3 9
3. Rune Holta, PL 3 1 4 7
4. Stanislaw Burza, PL 0 4 1 5
5. Timo Lahti, FIN 2 3 2 5
6. Václav Milík, CZ 1 0 0 1
 
3. čtvrtfinálová skupina:    
1. Greg Hancock, USA 4 5 4 9
2. Krzysztof Kasprzak, PL 3 4 5 9
3. Piotr Pawlicki, PL 5 1 3 8
4. Chris Harris, GB 0 3 1 4
5. Eduard Krčmář, CZ 1 2 2 4
6. Matthias Schultz, D 2 0 0 2
 
4. čtvrtfinálová skupina:    
1. Jason Doyle, AUS 1 3 5 8
2. Matej Žagar, SLO 4 4 4 8
3. Darcy Ward, AUS 2 5 2 7
4. Andreas Jonsson, S 5 2 E 7
5. Lasse Bjerre, DK 3 1 1 4
6. Marcel Helfer, D 0 0 3 3
 
 
1. semifinálová skupina:    
1. Darcy Ward, AUS 0 5 5 10
2. Patryk Dudek, PL 4 1 4 8
3. Przemyslaw Pawlicki, PL 5 2 2 7
4. Antonio Lindbäck, S 3 4 1 7
5. Jason Doyle, AUS 2 3 0 5
6. Krzysztof Kasprzak, PL 1 0 3 4
 
2. semifinálová skupina:    
1. Greg Hancock, USA 5 4 4 9
2. Piotr Pawlicki, PL 4 2 5 9
3. Matej Žagar, SLO 3 5 – 8
4. Rune Holta, PL 1 3 E 4
5. Josef Franc, CZ 2 1 2 4
6. Peter Ljung, S 0 0 3 3
 
 
malé finále:    
1. Krzysztof Kasprzak, PL    
2. Jason Doyle, AUS    
3. Rune Holta, PL    
4. Antonio Lindbäck, S    
5. Josef Franc, CZ    
6. Peter Ljung, S   E
 
velké finále:    
1. Darcy Ward, AUS    
2. Greg Hancock, USA    
3. Przemyslaw Pawlicki, PL    
4. Piotr Pawlicki, PL    
5. Patryk Dudek, PL    
6. Matej Žagar, SLO   M

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout

MS juniorských družstev

Juniorský nároďák oslavil svátek svatého Václava bronzovou medailí

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 28. září
Když skončila první série jízd a český národní tým měl na svém kontě jediný bod, který inkasoval Václav Milík, zdálo se, že naděje na útok na stupně vítězů juniorského mistrovství světa jsou fuč. Spíkr Roman Hájek však vystihl podstatu problému ležící na startovních pozicích na vnější polovině roštu. V boxech se mezitím pracovalo na vylepšení nastavení a Milan Špinka s Lubomírem Vozárem přemýšleli nad optimální strategií. A vskutku v rozjížďce s číslem pět přijel Eduard Krčmář druhý a honička s Austrálií začala. Protinožcům pomohl rozhodčí eliminací chyby jejich kouče, který vyslal žolíka do akce předčasně. Rozsvítila se červená světla, Darcy Ward mohl zpátky do depa a Alex Davies zpátky na dráhu, přičemž na časomíru se vůbec nehledělo. Pod kapitanátem Václava Milíka, jenž slavil své jmeniny, australský náskok tál jako jarní sníh. Krok jsme srovnali po třinácti jízdách a chytře použitý žolík nás vzápětí definitivně upasoval na bronzové příčce. Boj o titul v nádherném závodě plném dramatických momentů zuřil až do konce. Nakonec se radovali Dánové, kteří předstihli Poláky o jediný bod.

Zmýlená australského kouče kupodivu platí
Česká čtveřice pro dnešní finále se nerodila jen tak ze dne na den. Václav Milík, Roman Čejka, Eduard Krčmář a Zdeněk Holub nejsou v nároďáku první sezónu. V červnu porazili Švédy, postoupili do evropského finále v Opole a vrátili se s bronzem. Pečlivě se připravovali na dnešek, vzali si ponaučení z obrovského výprasku od Poláků v test matchi a včerejší Zlatou stuhu pojali stylem ostrého testu před klíčovým závodem.

Že bychom se mohli měřit se špičkami polské a dánské juniorské scény, bylo příliš velké sousto i pro zarytého optimistu. Cestička na nejnižší stupínek pódia mohla vést jedině přes Austrálii. A to tím spíše, byl-li Darcy Ward ještě o půl třetí nad ránem spatřen v jistém pardubickém baru. I zbytek týmu působil zmateně, jelikož se včera objevil na pražské Markétě v domnění, že se závod jede v české metropoli!

Jenže skončil nástup a u startovního roštu se začala chystat rozjížďka s číslem jedna. Bartosz Zmarzlik jí vyhrál stylem start – cíl před Nickem Morrisem. Zdeněk Holub se v prvních metrech pohyboval hned za nimi, avšak z prvního výjezdu se okolo něj jen mihnul Michael Jepsen Jensen.

Napravit úvodní nulu měl přímo český kapitán. Vedení se ve druhé jízdě ujal Mikkel Michelsen a Václav Milík se tvrdě proloktoval před Piotra Pawlickeho a Alexe Daviese. V úvodním zatáčce se ovšem dostal daleko na venek a spadl na poslední místo. Na protilehlé rovince se divokým způsobem jemu vlastním posunul alespoň před Australana.

Dovezl do českých boxů bod, který měl být v první sérii jediným. Ve třetí jízdě neměl Darcy Ward sobě rovného. Roman Čejka vedl slibný nájezd vnějškem první zatáčky, jenže v té druhé byl už opět čtvrtý. Eduard Krčmář vzápětí odstartoval jako třetí před Pawlem Przedpelskim. Avšak Polák se v první zatáčce propracoval před něho a po průjezdu cílem úvodního okruhu minul i Tysona Nelsona.

„Startuje jenom lajna,“ hlásil Eduard Krčmář po svém návratu do depa a připomínal, že žlutý tým má v úvodu vyhrazená na startovním roštu pouze vnější pole. Pohled na světelnou tabuli s aktuálním skóre ovšem neskýtal radostný obrázek. Poláci devět bodů, Dánové osm, Australané šest a my jenom jeden jediný bodík zásluhou Václava Milíka.

Jenže české družstvo mělo daleko, aby stahovalo kalhoty, když jej od brodu dělilo ještě šestnáct dalších jízd. Navíc Eduard Krčmář se postaral o důkaz, že zvnitřku se startuje lépe. Zvnějšku úvodního oblouku se přehnal okolo Patryka Dudka jako modrobílá střela. Oba objel ještě Mikel Michelsen, díky němuž Dánové předčili Poláky. Úřadující juniorský světový šampión se totiž nedokázal povznést zpoza výfuku Slaňákova motocyklu.

Rozjížďka s číslem šest ale nabídla mnohem více šokující podívanou. Dlouhé čekání na Australana skončilo příjezdem Darcy Warda, jehož kouč Mark Lemon nominoval coby žolíka. Přitom však jeho tým ztrácel pět bodů namísto nutných šesti! Když Jaroslav Kocek seřadil celou čtveřici u pásky, rozsvítila se červená světla. Britský arbitr Dan Holt však netrestal překročení dvouminutového limitu diskvalifikací, ale dopřál dost času, aby se Alex Davies dostavil na rošt.

Přemítání dělá-li chybu Angličan či naši sudí, kteří by už dávno mačkali vypínače vylučovacích světel, ukončil let pásky k prosluněné pardubické obloze. Michael Jepsen Jensen hned v zatáčce u depa předjel vnějškem Pawla Przedpelskeho, aby navýšil dánské vedení už o dva body. Roman Čejka však zůstal vzadu a třetího Alexe Daviese neohrozil. „Tahle motorka se mi zdála lepší,“ přemítal, zatímco spolu se svým otcem a mechanikem Antonínem Polákem připravovali rezervní stroj.

Nálada v českých boxech taje přímou úměrou se ztrátou našeho týmu
Špatné časy české reprezentace však nakonec byly přece jen šestou jízdou sečteny. K té sedmé se spustil Václav Milík. Start zvládl nejlépe ze všech. Za sebou měl Bartosze Zmarzlika, jenž se ovšem spodní stranou úvodní zatáčky spodem dostal do čela. Český kapitán statečně vzdoroval Mikkelu Bechu Jensenovi, který se ve druhé zatáčce přetočil a klesl na poslední příčku. Dánové tím pádem přišli o vedení, ale Čechy zajímali především Australané.

Darcy Ward, nyní už regulérní žolík, bezpracně získal třetí místo po Dánově chybě, avšak usilovně útočil na Václava Milíka. Ten jeho nájezdy uhájil, což v kontextu jízdy znamenalo remízu 2:2. V průběžné klasifikaci jsme na protinožce ztráceli pořád čtyři body, avšak australský žolík vyšuměl do ztracena. V programu Milana Špinky se však objevili dva kroužky u rozjížděk s čísly dvanáct a čtrnáct, kam český manažer plánoval poslat pro dvojnásobné body Václava Milíka.

Zatím ovšem nebylo kam spěchat. Piotr Pawlicki v osmé jízdě upevnil vedoucí postavení Poláků. Nicklas Porsing vyjel z druhé zatáčky před Zdeňkem Holubem, avšak Tyson Nelson nebodoval.

„Mohlo to bejt‘ lepší,“ komentoval svůj bod Zdeněk Holub, avšak nálada v našich boxech se už konečně odlepila od bodu mrazu. Po přestávce rozpumpoval adrenalin v českých žilách Václav Milík. Opět dal pádný důkaz o obtížném startu z pozice u mantinelu a do první zatáčky se rovnal jako poslední.

Velkorysá vnější stopa ho ovšem v první zatáčce poslala ze čtvrtého místa přes Nicka Morrise a Nicklase Porsinga rovnou za záda vedoucího Pawla Przedpelskeho. Jeho postavení přitom bylo poměrně pevné, jelikož Nicklas Porsing musel čelit nájezdu Nicka Morrise. Australan ho v úvodní zatáčce třetího kola téměř při předjíždění sestřelil, nicméně Dán mu to v posledním okruhu na stejném místě vrátil i s úroky.

Sotva Václav Milík zmizel v krajním depu, ztráceli jsme na třetí Australany jediný bod. Avšak také naši soupeři prahli po bronzových medailích se stejnou intenzitou jako my. Přesvědčil o tom Alex Davies, když v úvodním oblouku rozjížďky s číslem deset sebral první příčku Zdeňku Holubovi.

Dopředu se cpali i Patry Dudek s Mikkelem Bechem Jensenem, kteří v nájezdu do druhého okruhu českého závodníka doslova vystrkali na poslední post. Polák postupně pronikl do čela před Alexe Daviesa, zatímco Dán v poslední zatáčce před cílem zůstal stát.

Eduard Krčmář z nabité rozjížďky s číslem jedenáct nevytěžil vůbec nic. Mikkel Jepsen Jensen svým triumfem před Piotrem Pawlickim dal najevo, že Seveřané boj o zlato ještě nevzdali. Přitom mimoděk pomohl i Čechům, jelikož na své dráze dopředu odsoudil v první zatáčce Darcy Warda k jednobodovému zisku.

Australané s tříbodovou převahou zůstávali stále na dohled. Milan Špinka si s chladnokrevností profesionálního hráče pokeru stále nechával jokera v rukávě. A dobře udělal! Roman Čejka, který se vrátil na motocykl ze včerejška, se totiž po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem dvanáct rychle dostal do čela.

Sice neuhlídal Bartosze Zmarzlika útočícího po spodní straně první zatáčky, ovšem Tysona Nelsona před sebe nepustil. V první zatáčce druhého okruhu však Slaňák klesl nejen za Mikkela Michelsena, ale také za Australana. Ve třetím kole se ale před Tysona Nelsona vrátil v zatáčce u depa.

„Byl to těžce vybojovanej‘ bod,“ bilancoval Roman Čejka, zatímco se závod přehoupnul přes svou třetí pětinu. Poláci vedli s devětadvaceti body před Dány s dvaadvaceti, Australany s dvanácti a našimi s deseti.

Australané položení na lopatky
Do závěrečných fází si rozhodující část své ofenzívy neplánoval jenom Milan Špinka, nýbrž také jeho dánský protějšek Anders Secher. Do cesty jeho žolíkovi Michaelu Jepsenu Jensenovi se dokázal postavit jen Eduard Krčmář.

Slánský borec profitoval z dokonalého startu z vnitřní dráhy. Dán se dostal před něho v první zatáčce, avšak třetí Alex Davies měl starostí až nad hlavu s útočícím Bartoszem Zmarzlikem. Na konci prvního okruhu se Polák dostal dopředu a česko – australská bilance byla v ten okamžik vyrovnaná.

Ve čtrnácté jízdě zůstal Roman Čejka ve svém boxu a na dráhu se chystal Václav Milík coby žolík. „Václav si tuhle jízdu vybral sám,“ vysvětloval Milan Špinka, proč nakonec zvítězila alternativa pokusit se získat dvojnásobné body tady.

Pardubičan reagoval na let pásky mistrovsky. Ještě před první zavřel Nicka Morrise, jemuž nezbylo, než se smiřovat s nulou. Spodní stranou úvodní zatáčky ovšem do vedení proklouzl Mikkel Bech Jensen, jenže ve výjezdu byl už český kapitán znovu naprostým pánem situace.

Dána trápil Piotr Pawlicki, jenž se však z druhé příčky těšil jen pár sekund. Češi byli rázem šest bodů před Australany, zatímco Dánové již jen o bod za Poláky. Darcy Ward svým neohroženým sólem v patnácté jízdě umazal celou polovinu ztráty svého celku, jelikož Zdeněk Holub nebodoval. Mikkel Michelsen však udržel Pawla Przedpelskeho, takže Dánové srovnali krok s Poláky.

Rozjížďka s číslem šestnáct zastihla Václava Milíka opět v akci. I když nejlépe odstartoval Tyson Nelson, Pardubičan ho podjel v nájezdu do první zatáčky, aby jej v jejím výjezdu vyvezl k mantinelu. Tím pádem se před něj dostal i Patryk Dudek. Úřadující juniorský mistr světa však nemohl útočit dále, jelikož musel sám odvracet nápor Michaela Jepsena Jensena dohánějícího svůj pomalejší start.

Dán se v zápalu boje přetočil. Druhé místo tím pádem nezískal, navíc přišel i o třetí. Poslední sérii nominačních jízd postavil Milan Špinka, aby rozhodující útok skončil ještě dříve, než se v poslední jízdě dostane na dráhu Darcy Ward.

Avšak Australané s pěti body ztráty neskládali zbraně. Do sedmnácté jízdy nejlépe odstartoval Tyson Nelson. Zdeněk Holub byl hned za ním, avšak záhy se okolo něj přesypali Nicklas Porsing a Pawel Przedpelski. Ti ale ve druhém oblouku to samé provedli Australanovi. A když se ten nechal ve druhém kole vynést v první zatáčce příliš daleko doprava, Zdeněk Holub jel okamžitě třetí.

Pro definitivní potvrzení našeho bronzu stačilo, aby se Václav Milík z rozjížďky s číslem sedmnáct vrátil alespoň jediným bodem. Pardubičan se však nesmířil s polovičatým řešením a po vylétnutí pásky se okamžitě ujal vedení. Jenže v první zatáčce druhého kola upal Piotr Pawlicki, když si škrtnul o zadní kolo Mikkela B. Jensena.

Při repete se Václav Milík vrátil na první příčku, avšak ve druhém kole nadešla chvíle pro Mikkela B. Jensena. V první zatáčce udeřil spodem a nechal za sebou nejen Nicka Morrise, ale také vedoucího Václav Milíka. Ten sice okamžitě kontroval, avšak Dán měl ještě přesvědčivější argumenty.

Bronz nám už Australané nemohli sebrat, avšak bitva o titul zuřila dál. Michael Jepsen Jensen v devatenácté jízdě rychle překonal Alexe Daviese. Jeho skalp získal Patryk Dudek až v půlce závěrečného kola, takže Dánům stačil ke zlatu v poslední jízdě jediný bod. A vskutku Mikkel Michelsen si hlídal jen Romana Čejku.

I když Bartosz Zmarzlik nakonec tahal za delší konec lana v souboji s Darcy Wardem, v němž si několikrát prohodili pořadí, Polákům nezbylo než na pódiu vzhlížet k vítězným Dánům. České fanoušky však musel hřát pohled na bronzové krajany a snad se mnohý z pesimistů alespoň v koutku duše zastyděl za svou malověrnost.

Hlasy z depa
„Výborný, byli jsme na bedně,“ nešetřil Václav Milík superlativy. „Nevím, jestli jsem to čekal, ale asi jo. I po první sérii, startovali jsme tam zvenku. Tam to nestartovalo, vevnitř ti to startuje líp, jak jsem poznal včera při Stuze. Jsem rád, že mi v Pardubicích jede motor. Bogas udělal rakety. Byly to nervy skoro do poslední chvíle. Ale je to tam, to je důležitý. A já jsem tomu pár bodama pomoh‘ (smích)!“

„Super,“ nemohl se Eduard Krčmář s bronzovou medailí na krku neradovat. „Naladil jsem motorku. Jel jsem na jiný než včera o Stuze. Moh‘ jsem dělat víc bodů, ale třetí místo na světě je suprový. Pecka, ale bylo to těžký!“

„Ke konci jsem to už viděl pěkně,“ radoval se Zdeněk Holub. „Parádní třetí místo! Zezačátku jsem střídal motorky a nevěděl jsem kterou. Pak se to usadilo, ale nervy stejně byly celej‘ závod!“

„Dneska mi to nešlo,“ připouštěl Roman Čejka. „Hodně jsem se snažil. O tréninku se mi jedna motorka zdála lepší. Odjel jsem na ní dvě jízdy. Nezdála se mi, skočil jsem zpátky na tu, co jsem jel včera. Bylo to lepší, porazil jsem Australana. Bylo to hodně vybojovanej‘ bod, ale pomoh‘. Letos je to už druhý třetí místo po Opole. Letos jsme přivezli super výsledky!“

1. Dánsko     42
Michael Jepsen Jensen 1 3 3 6* 0 3 16
Mikkel Michelsen 3 3 2 2 1 11
Mikkel B. Jensen 3 0 E 2 3 8
Nicklas Porsing 1 2 1 – 3 7
 
2. Polsko     41
Patryk Dudek 2 1 3 2 3 11
Pawel Przedpelski 2 2 3 1 2 10
Piotr Pawlicki 2 3 2 1 X 8
Bartosz Zmarzlik 3 3 3 1 3 13
 
3. Česká republika     24
Václav Milík 1 2 2 6* 3 2 16
Zdeněk Holub 0 1 1 0 1 3
Roman Čejka 0 0 1 – 0 1
Eduard Krčmář 0 2 0 2 0 4
 
4. Austrálie     20
Tyson Nelson 1 0 0 1 0 2
Darcy Ward 3 2* 1 3 2 11
Alex Davies 0 1 2 0 1 4
Nick Morris 2 0 0 0 1 3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Ostatní závody

Zlatá přilba má na co vzpomínat

Pardubice – 28. září
Rok se opět sešel s rokem a již zítra se znovu pojede Zlatá přilba města Pardubice, tentokrát jubilejní 65. ročník. Stalo se již dobrou tradicí, že se pár hodin před zahájením tohoto slavného a nejstaršího závodu uskuteční pietní vzpomínka  na dostihovém závodišti.

Vzpomínáme u pomníčků plochodrážních jezdců, kteří tomuto krásnému závodu o cennou trofej obětovali to nejcennější, a to svůj život a padli na dráze v závodě, který  v té době byl specifický už jen  jízdou na travnatém oválu s délkou 2400 metrů.

     Letos je tomu už  50. let od vítězství českého závodníka Antonína Kaspera staršího, který vyhrál 15. Zlatou přilbu v roce 1963. Zároveň to byl poslední závod o Zlatou přilbu, který se konal na pardubickém dostihovém závodišti od roku 1929. Právě kvůli nebezpečným pádům, nedostatečným bezpečnostním opatřením a vysokým rychlostem se tento závod přestěhoval o dva kilometry severozápadně na svítkovský plochodrážní ovál.

 
     Pro zajímavost letos uplyne čtyřicet let od vítězství  pardubického rodáka a mistra světa na ledové ploché dráze Milana Špinky, který dominoval v 25. Zlaté přilbě v roce 1973.

     Když se už probíráme historií, tak před třiceti lety vyhrál 35. Zlatou přilbu americký závodník Dennis Sigalos a definitivně zakončil střídání dvou nejúspěšnějších vítězů této trofeje, sedminásobného vítěze Dána Ole Olsena a pětinásobného našeho Jiřího Štancla. Tyto dvě legendy stály na nejvyšším stupínku od od roku 1974 až do roku 1982.

     Před dvaceti lety v Pardubicích zvítězil tehdy ještě mladíček Švéd Tony Rickardsson, který si vítězství zopakoval ještě dvakrát a navíc se stal jedno z nejzářivějších legend tohoto sportu, protože od roku 1994 dokázal posbírat šest titulů mistra světa na krátké dráze, které se od roku 1995 jezdí seriálem Speedway Grand Prix.

     A před deseti lety tady zvítězil  Australan Ryan Sullivan  a to už bylo jeho druhé vítězství v tomto prestižním závodě.

  Kdo z vás fanoušků ploché dráhy bude mít pár chvil času, než se začne bitva o 65. trofej, přijďte se poklonit památce jezdců, kteří tu už nemohou být s námi. Vzpomínka se koná v neděli 29.9. 2013 na dostihovém závodišti v popkovické zatáčce u pomníčků.

Foto: Jiří Havlíček a archív autora

Servis

Zlatou přilbu si letos můžete odvézt rovněž vy

Pardubice – 28. září
Nádherně blyštivou trofej z produkce renomovaného Lejhancova klenotnictví si odveze jedině ten závodník, který protne vítězně metu velkého finále zítřejšího pětašedesátého ročníku závodu všech závodů. Ve své sbírce ji ovšem můžete mít také vy.

Pavel Fišer, vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z, oživil tradici pohledů s hlavní trofejí, které se pravidelně prodávaly na dostihovém závodišti i ve Svítkově ještě v polovině šedesátých let. Pohlednice je k mání na stánku Digi Foto Rudná, který je umístěn hned vedle hlavního vstupu.

Letošní půlkulatý ročník plochodrážního závodu všech závodů je pozoruhodný i pro sběratele. Autobiografie Jiří Štancl – Fenomén ploché dráhy byla svým vydáním směrována rovněž k pětašedesátému jubileu Zlaté přilby. Jiří Štancl, který si z Pardubic odvezl pět trofejí, je samozřejmě osobně přítomen, aby knihu všem zájemcům ochotně podepisoval.