AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mšeno – 11. srpna
Plán mšenského klubu získat titul alespoň v šampionátu dvojic, když se vidina třetí obhajoby zlata v extralize již rozplynula, vyšel stoprocentně. Hvězdná dvojice Przemyslaw Pawlicki – Mads Kornelliusen opanovala svou základní skupinu. V semifinále se jí sice do cesty postavil Matěj Kůs, avšak v postupu do finále jí zabránit nedokázal. V něm už Polák s Dánem opět úřadovali a přivezli jednoznačné vítězství před březolupskými závodníky. Martin Gavenda s Marcinem Jedrzejewskim se postarali o největší překvapení večera, už když vyhráli svou skupinu, aby vzápětí v semifinále dostali ze hry Miletice. Třetí příčka v jednom z nejlepších párových šampionátů historie patří pražskému Olympu, kde Jan Jaroš na poslední chvíli nahradil Josefa France.
Tři páry dál, dva z kola ven
Loni v Březolupech byla kvalifikace zrušena a nakonec i v závodě samotném chyběl jeden tým. Dnes však mšenské depo praskalo ve švech. František Liebezeit sice odhlásil svůj DaK Moto, když mu Martin Vaculík při chorvatské velké ceně nepotvrdil účast s ohledem na svůj přeplněný diář. Přitom už tušil, že za Jaroslawa Hampela bude zaskakovat ještě v další Grand Prix dnes v Terenzanu. A tak se chráněnec Bohumila Brhela Andrej Kudrjašov, jenž figuroval v plánech trojkoaličního kouče, prozatím českému publiku nepředstavil.
Rozjížďka s číslem jedna viděla hladký triumf Michala Škurly a Michaelem Hádkem, které tentokrát spojila hlavička Topinka Racing Clubu. Michal Dudek jedoucí spolu s Jaromírem Otrubou v jeho tradičním týmu se sice pokusil dostat dopředu, avšak bez výsledku.
Nikdo jiný při svém úvodním startu na sedm bodů nedosáhl. Zdeněk Holub, kterého s Ondřejem Smetanou vedle loga Markéty spojovaly i netradiční oranžové kombinézy ze šatníku Tomáše Topinky, triumfoval v rozjížďce s číslem dvě ve stylu start – cíl. Jenže Zdeněk Simota s Filipem Šiterou si dokonale pohlídali Ondřeje Smetanu. Nezdar z první zatáčky však pražského mladíka nezlomil, jenže za samotnou aktivitu, by urputnou, se body nepřidělují.
A tak kvalifikace měla svého vítěze již po třetí jízdě, v níž Michal Škurla s Michaelem Hádkem zopakovali své úvodní počínání. Tentokrát se na hlavu poraženým stala žarnovická dvojice Fritz Wallner – Ján Halabrín.
Rozjížďka s číslem čtyři se naproti tomu mohla chlubit primátem prvního vyřazeného páru, jímž byl Otruba Team. Filip Šitera se Zdeňkem Simotou se před Michala Dudka a Jaromíra Otrubu dostali už po vylétnutí pásky. Slánský závodník ke všemu musel ve druhém kole zůstat stát.
„Ložisko na koši,“ vysvětloval později příčiny svého odstoupení. „Už ten první start byl blbej‘. Myslel jsem, že je jen povolenej‘ koš, ale bylo to ložisko.“
Definitivní řešení kvalifikační otázky přinesla poslední pátá jízda. Zdeněk Holub a Ondřej Smetana rychle zamířili do čela v touze po posledním postupovém místečku. Fritz Wallner je oba postupně předjel a od třetího kola udával tempo. Avšak jeho vítězství tentokrát stačilo jen na přeskočení Otruba Teamu na pozici prvého nepostupujícího týmu.
Hlavní favorit dne začíná úřadovat
Pakliže si vůbec někdo někdy stěžoval na rozpis českých dvojic střižený dle anglického stylu, jeho stesky mířily na nevyrovnanost jednotlivých skupin. Dnes se však scénář povedl dokonale. I když jak áčko, tak béčko mělo sestavy s papírově odlišnými předpoklady, jednoznačným favoritem byl pouze domácí tandem Przemyslaw Pawlicki a Mads Kornelliusen ve skupině A.
O síle mšenské dvojice, která byla nasazena do závodu s hlavním úkolem napravit titulem pokaženou extraligu, se jako první přesvědčili Pardubičané. Tomáš Suchánek a Václav Milík netrpělivě sledovali kvalifikaci. Samozřejmě je zajímal soupeř, který se do jejich skupiny dostane. Ale protože přijeli pozdě a už se nevešli do žádného z boxů, hlídali, kde se uvolní místečko. A po kvalifikace než bys řekl švec, zabrali depa Otruba Teamu.
V rozjížďce s číslem jedna se na vlastní kůži přesvědčila, že jejich společný plán dovézt vůbec první titul z českých dvojic do Pardubic nebude nikterak jednoduchý. Przemyslaw Pawlicki a Mads Kornelliusen se stali absolutistickými vládci už po vylétnutí pásky. K jejich sedmi úvodním bodům rychle přibylo sedm dalších bratříčků na úkor René Vidnera a Michaely Krupičkové z HBC@Vrates. Dobře známí fanoušci se totiž rozhodli šetřit na příští rok, kdy plánují Leifrův memoriál jako celý závod, a tak se spokojili s prvenstvím stavitelů nejmladší dvojice v historii šampionátu vůbec.
Pardubice se vydaly smazávat svou ztrátu hned v rozjížďce s číslem pět. Nejlepší start sice vystřihl Filip Šitera, jenže Tomáš Suchánek a Václav Milík mu byli v patách. První kolo sice posunulo Václava Milíka do vedení, jenže jeho parák se propadl až na chvost. Jenže Tomáš Suchánek si dobře uvědomoval, co by další prohra s jejich ambicemi provedla.
V první zatáčce druhého kola za sebe odsunul Filipa Šiteru, aby v následujícím okruhu v zatáčce u depa podjel Zdeňka Simotu manévrem, na nějž by odvahu muselo dlouho střádat i sedm statečných. Na scéně se však vynořil další aspirant na postup. Poměrně snadné vítězství Březolup ve třetí jízdě nad René Vidnerem a Michaelou Krupičkovou rozhodně nepatřilo do kategorie dech beroucích překvapení. Jenže Martin Gavenda s Marcinem Jedrzejewskim o sobě dali vědět i v rozjížďce s číslem devět.
Martin Gavenda dnes poprvé prokázal svou fantastickou rychlost a o vedoucí příčku se nehodlal s nikým dělit. Filip Šitera a Zdeněk Simota za jeho zády však jeli vzornou dvojici, na níž si útočící Marcin Jedrzejewski dlouho vylamoval jeden zub za druhým. Jenže v posledním oblouku si našel cestičku vpřed, aby pod šachovnicovou vlajkou projel o zlomeček sekundy dříve než Zdeněk Simota.
Březolupská křivka bodových inkas vzala poněkud plošší průběh ve třinácté jízdě, kdy se i závodníci moravského týmu stali hračkami v rukou Przemyslawa Pawlickeho a Madse Kornelliusena. To se ostatně dalo očekávat, avšak o dvě jízdy dříve pořádně zatrnulo Pardubičanům. Z úvodního výjezdu totiž vyjel na čele René Vidner.
„Koukám, kde je Tomek a najednou tam byl Rencek,“ líčil Václav Milík s očima navrch hlavy ještě dlouho po projetí cílem. Senzace ovšem netrvala dlouho. Václav Milík šel do čela už v první zatáčce druhého kola. Hned v dalším oblouku podjel René Vidnera i Tomáš Suchánek.
V rozjížďce s číslem patnáct si Filip Šitera a Zdeněk Simota připsali sedm bodů na úkor fanouškovské dvojice. Hromadění bodů však přišlo příliš pozdě, jelikož Przemyslaw Pawlicki a Mads Kornelliusen měřili ve své skupině všem naprosto rovným metrem. A zdrcující porážka neminula ani plzeňský tým. Polský junior ve mšenských službách stačil ještě po vjezdu na ovál přeskočit na druhý motocykl.
O druhém postupujícím tím pádem rozhodl březolupsko – pardubický duel v rozjížďce s číslem sedmnáct. Tomáš Suchánek v ní vyprodukoval jeden ze svých excelentních startů, jimiž do českých plochodrážních dějin vstoupil již v juniorském věku. Martin Gavenda a Marcin Jedrzejewski však letěli v nájezdu do úvodní zatáčky ještě rychleji. A Pardubičané rázem byli ti druzí.
S podobnou úlohou se však Tomáš Suchánek rozhodně nechtěl smířit. Na konec druhého kola Poláka podjel, jenže ten mu to vnitřek další zatáčky oplatil i s úroky. V nájezdu do posledního okruhu byl Tomáš Suchánek druhý, avšak Marcin Jedrzejewski kontroval v nájezdu do závěrečného oblouku. V cíli byl přesto dříve Tomáš Suchánek! „Zazávodili jsme si, ale ten postup mě sere,“ byl pardubický závodník dokonale v obraze, že jeho předjížděcím manévrem pro něho s Václavem Milíkem závod skončil.
Souboj tří týmů rozhodl jediný bod
Skupina B na tom byla s rozložením sil podobně jako její sestřička, s níž si nikterak nezadala v otázce dramatičnosti. Avšak na divoké události byla přece jen o poznání divočejší. Vždy kdo by před rozjížďkou s číslem dvě mohl jen tušit, že se slánský osud naplnil právě tady?!
Eduard Krčmář se od roštu vrátil zpátky k vratům depa, kde mu otec na jeho prosbu utáhnul spojku. Nicméně slánský junior po vylétnutí pásky neujel jediný metr. „Nezap‘ jsem si metyl, jen to poodskočilo,“ nadával sám sobě za doprovodu výrazů, které sice jadrně, ale o to výstižněji ilustrovali rozpoložení jeho mysli. Mezitím Martin Málek úřadoval na čele, čemuž Jan Jaroš s Matějem Kůsem oblečení do vest Olympu s logem Bellis stačili jen přihlížet. Přesto však společným součtem Slaný předčili, jenže do role leadera se záhy stylizoval někdo úplně jiný.
Antonín Vilde pro své Miletice, které opět nastoupily v tradiční symbióze se společností PRO-TEC, házel laso Eduardu Krčmářovi i Michalu Dudkovi. Jenže prvně jmenovaného si do svého páru ponechal Milan Mach a ten druhý už nechtěl dát košem Jaromíru Otrubovi, s nímž se už dohodl na podmínkách. Miletické barvy proto opět hájil Michal Mitko. Kolegou mu byl Roman Čejka, jehož rekonvalescence skončila právě v pravý čas.
Právě Michal Mitko stál za vítězstvím v rozjížďce s číslem čtyři, v níž po skvělém startu odvrátil útok Michaela Hádka vnějškem úvodního oblouku. Roman Čejka dodal dva body, když ohlídal Michala Škurlu. Pro miletické ambice se stal živou vodou především stejný výsledek z rozjížďky s číslem osm, v níž se středočeský soukromý tým střetnul s pražským Olympem.
Matěj Kůs se po vylétnutí pásky ujal vedení, jehož ho však Michal Mitko zbavil už v prvním výjezdu. Roman Čejka ve druhé zatáčce podjel Jana Jaroše, který však ve druhém okruhu zůstal stát, aby se v závěru lepil na Matěje Kůse, jako kdyby byl Pražan jeho přítelkyně. V těchto fázích se Miletice těšily vedoucí příčce, protože junioři v barvách pražské Markéty se předtím v šesté jízdě postarali o další ztrátu Slaného.
Zdeněk Holub měl oproti kvalifikaci rychlejší převod a po odstartování se usadil v čele, když ve výjezdu na protilehlou rovinku zavřel dotírajícího Eduarda Krčmáře. Slaňák to ovšem bral jako dočasný neúspěch a nedal si pokoje, dokud se ve třetím okruhu nedostal v první zatáčce přece jen do vedení. „Nepovedl se mi start, měl jsem dát o zub těžší převod,“ litoval Martin Málek, který protnul metu jako třetí.
Na miletickém postavení nic nemohl změnit ani těsná porážka 4:5 od Slaného v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní šel Michal Mitko znovu nekompromisně za triumfem, avšak Martin Málek s Eduardem Krčmářem dokonale zpacifikovali Romana Čejku. Ob jednu jízdu později Matěj Kůs s Janem Jarošem dovezli maximum v duelu s Topinka Racing Clubem, i když se je Michal Škurla po skvělém startu dost natrápil. Matěj Kůs, který mezitím přesedlal na druhý motocykl, ho dostal v první zatáčce, Janu Jarošovi to trvalo o jedno kolo déle. Ani potom neměl své druhé místo jisté, jelikož se na něj Michal Škurla na konci druhého kola na něj téměř vrátil. Škoda, že jeho sympatické účinkování ukončil pád v osmnácté jízdě, jehož příčinou byl prasklý primární řetěz.
Ale vrame se k postupové otázce. Po třech startech ze čtyř měly Miletice šestnáct bodů, zatímco Olymp a Slaný jich nasbíraly patnáct. Bylo jasné, že jakékoliv zaváhání v poslední rozjížďce každého z nich se rovná vyřazení. Jenže co čert nechtěl, o postupu již bylo rozhodnuto, protože všechny tři páry si nakonec připsaly maximálních sedm bodů.
Miletice vyhrály rozjížďku s číslem šestnáct, která se však musela opakovat kvůli pádu Ondřeje Smetany ve druhé zatáčce druhého okruhu. Zastavení přineslo ruch do boxu Zdeňka Holuba, který prve odstoupil z desáté jízdy kvůli zadřenému motoru. Stalo se tak ve třetím kole, když se usilovně snažil vrátit do čela, o nějž ho v prvním oblouku předchozího okruhu připravil Michael Hádek. Nyní se mu povolila spojka. Půjčený stroj od vyloučeného Ondřeje Smetany odmítl, s otcem stihli vše v limitu, ale na ovále úřadovali Michal Mitko s Romanem Čejkou stejně jako před rozsvícením červených světel.
Miletice se radovaly z vítězství, avšak boj o druhou příčku pokračoval. V již zmiňované osmnácté jízdě, opakované vinou pádu Michala Škurly, předvedl Eduard Krčmář v obou případech skvělý start a Martin Málek se vždy dostal za jeho záda v první zatáčce. Slaňáci už víc pro svůj postup udělat nemohli. Nezbylo jim než čekat na výsledek rozjížďky s číslem dvacet. Jenže v ní jel Zdeněk Holub jako druhý mezi Matějem Kůsem a Janem Jarošem jen do druhé zatáčky. Pražané si sedm bodů nenechali vzít a o jejich postupu rozhodl lepší výsledek se Slaným v rozjížďce s číslem dvě. „S tím metylem jsem to posral já,“ uvědomoval si Eduard Krčmář. Avšak jak by to dopadlo na ovále, už můžeme pouze na věky spekulovat.
Mšenská mise je splněna, ale Matěj Kůs si pojistil svůj primát
Po skončení základní části se mistrovství republiky stalo záležitostí už jenom čtveřice párů. První semifinále se záhy ukázalo jako symbolické předání žezla. Pražané totiž zachránili postup, avšak klíč nasazení jim do cesty přihrál doposud neporažené Mšeno v úvodní semifinálové rozjížďce.
Matěje Kůse se však nikdo nezeptal, co si o porazitelnosti domácího tandemu myslí. Ale po vylétnutí pásky to dal jasně najevo. Vystřelil do čela jako blesk. Przemyslaw Pawlicki a Mads Kornelliusen s útočícím Janem Jarošem v těsném závěsu hned za ním.
By druhé a třetí místo stejně mohlo inspirovat k zvolání o mrtvém králi a slávě toho nového, i když před finále by to přece jen bylo předčasné, Mšeňáci se nechtěli spokojit s kompromisem. Ve třetím kole se v nájezdu do druhé zatáčky Przemyslaw Pawlicki přece jenom dostal před Matěje Kůse, aby z vítězství 5:4 udělal 6:3.
By se Matěj Kůs musel rozloučit s obhajobou loňského zlata již na semifinálové úrovni, jeden primát si porážkou Madse Kornelliusena nenechal sebrat. Od roku 2003, kdy se dvojice jezdí současným systém, totiž pouze on a Renat Gafurov dokázali loni triumfovat, aniž by ztratili jediný bod.
Druhé semifinále svedlo dohromady Březolupy a Miletice. „Konečně jsme vychytali mouchy s motorem, ale sere mi, že to nebylo už na mistrovství světa a Evropy,“ svěřoval se Martin Gavenda, který se prozatím přece jen zdráhal pomýšlet, jak vysoko se může se svými Březolupy dostat.
Ani semifinále nedokázalo přestřihnout vítěznou šňůru Michala Mitka. Roman Čejka se s ním svezl, avšak ve druhé zatáčce ho Martin Gavenda s Marcinem Jedrzejewskim předstihli. „Gavenda mě začal vyvážet a mezitím mě předjel i Jedrzejewski,“ líčil okolnosti svého předjetí slánský junior, pro něhož se mnohem horší katastrofou stal zadřený motor. Smrtelně poraněný GM proto na malé finále vystřídal JRM prakticky s nulovými úpravami.
Pražané na Miletice uplatnili osvědčený KO systém. Nechali Michala Mitka, a si pádí za svým šestým vítězstvím a soustředili se na Romana Čejku. „Jak jsem viděl, že je přede mnou Honza, hlídal jsem si jenom třetí místo před Romanem,“ vyprávěl Matěj Kůs. A protože dva jsou více než jeden a pět bodů má větší váhu než čtyři body vítězného jednotlivce, přišli si Pražané pro bronz.
Przemyslaw Pawlicki a Mads Kornelliusen ovšem ve finále zvolili ještě méně kompromisní strategii. Po vylétnutí pásky zmizeli z očí Marcina Jedrzejewskeho a Martina Gavendy. A mšenský plán s náhradním titulem byl splněn beze zbytku.
Hlasy z depa
„Tohle určitě ne,“ odpovídal Martin Gavenda na otázku, zda podobný úspěch očekával. „Chtěli jsme se dostat aspoň do semifinále a nakonec jsme se dostali až do finále. To jsem nečekal. Cítil jsem rychlost ve výjezdech, že by to v semifinále vyšlo. V semifinále jsem nechtěl být zas až tak tvrdý, ale vsadil jsem to tam. Paráda, druhý flek je životní výsledek. Už jsem byl jednou třetí, teď už jen toho mistra.“
„Začátek závodu byl marnej‘,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Pak jsem skočil na druhou motorku. Sebrali jsme se s Honzou v půlce závodu a třetí místo je úspěch. Měli jsme těžší skupinu, i proto to beru jako úspěch. Můj pocit je dobrej‘ a to je pro mě důležitý. Jak jsem v malým finále viděl, že tam je Honza, hlídal jsem si jen třetí místo před Romanem. Honza jel dnes suprově.“
„V semifinále jsem měl krásnej‘ start,“ pochválil se Roman Čejka. „Říkal jsem si, že by se po mohlo povést. Gavenda mě ale začal vyvážet a mezitím mě předjel Jedrzejewski. A pak jsem zase zadřel ten motor. To je moje velká smůla, italskej‘ motor se mi prostě sere. Tu poslední jízdu jsem skočil na jawu, která je, jak vyšla z továrny a nikdy na ní nebyly dělaný žádný úpravy. Jelo to moc pěkně, kdybych to věděl od začátku, jel jsem na tom. Finále jsem nečekal, měl jsem hlavně dobrýho spolujezdce a ten hodně zatáh‘. Mně to nešlo, jak bych si představoval.“
„Tož blbě,“ odpovídal Martin Málek na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu jelo. „Jedno zaváhání já, jednou Eda, soupeřům přálo o trošku víc štěstí a už to bylo. Každý rok nemůžeme být ve finále. S Holubínem se mi nepovedl start. Měl jsem dát o zub těžší převod. Zvykám si na nové motory, je to o dost jiné, než jsem jezdil s jawkou. Ale pomalu to vychytávám.“
„Je to moje vina s tím metylem,“ sypal si Eduard Krčmář popel na hlavu. „Chtěli jsme bednu a nevyšlo to. Co se dá dělat, jsou to aspoň zkušenosti.“
„Na hovno, až třetí ve skupině,“ byl Tomáš Suchánek hodně zklamaný. „Mohla za to první a poslední jízda. Hlavně ta poslední. Příští rok paráka ale měnit nebudu. Budu o rok starší a divočejší. S Polákem to byly špičky a předjíždění, já tuhle zatáčku, on tuhle. Na poslední chvíli jsem tam byl já. Zazávodili jsme si, ale ten postup sere. Před závodem jsem říkal, že z druhýho místa bych byl zklamanej‘, ale nakonec jsem nebyl ani na bedně.“
„Moh‘ jsem za to já,“ svaloval Václav Milík vinu za pardubické vyřazení sám na sebe. „Hnedka tu první jízdu jsem posral. V poslední Tomek bojoval, ale já se zahrabal na startu. Měl dobré jízdy. Je problém, že tohle je mistrovství republiky a zvou sem cizince.“
„Viděl jsem to zezadu,“ odtušil Filip Šitera. „Jsem ale spokojenej‘, rameno začíná bejt‘ dobrý. Byl to beton, skočil jsem na druhou motorku a na ní začal startovat. Cejtil jsem se o sto procent líp než minulej‘ tejden, nepřemejšlel jsem tolik o jízdě. Mohlo bejt’ víc bodů. Škoda, že jsou na startu koleje a jde blbě odstartovat.“
„Poslední dva starty byly utrpení,“ nechal se slyšet Michael Hádek. „Byly tam koleje a z trojky to neumím. Dnešek jsem si užíval, jelo se pěkně, připravil jsem si svý naladění. Letos to ale byl poslední závod, půjdu do práce, něco vydělám a budu mít klid. Prostě na to nejsou peníze, nejsou výsledky a není chu. Škoda to může bejt‘ sebevětší, ale takovej‘ je život.“
„V kvalifikaci suprový,“ bilancoval Michal Škurla. „A potom šastný. Mám z toho dobrej‘ pocit. Nakonec mi prasknul přední řetěz a spad‘ jsem.“
„Zezačátku nic moc, pořád se zotavuju po tom pádu,“ svěřoval se René Vidner. „Byl jsem nejistej‘, dlouho jsem nejezdil. Jinak to bylo dobrý. Jízda s Pardubákama dobrá, to šlo, ale taky tady nemusela bejt‘ taková konkurence.“
Kvalifikace:
1. Topinka Racing Club | 14 | |
Michal Škurla | 4 4 | 8 |
Michael Hádek | 3 3 | 6(2) |
2. PK Plzeň | 12 | |
Filip Šitera | 2 3 | 5(2) |
Zdeněk Simota | 3 4 | 7 |
3. AK Markéta Praha | 9 | |
Zdeněk Holub | 4 3 | 7 |
Ondřej Smetana | 0 2 | 2(1) |
4. Speedway Club Žarnovica | 6 | |
Ján Halabrín, SK | 0 0 | 0 |
Fritz Wallner, A | 2 4 | 6 |
5. Otruba Team | 4 | |
Jaromír Otruba | 0 2 | 2 |
Michal Dudek | 2 E | 2 |
Hlavní závod:
skupina A: | ||
1. Grepl PDK Mšeno | 28 | |
Przemyslaw Pawlicki, PL | 4 4 3 3 | 14(2) |
Mads Kornelliusen, DK | 3 3 4 4 | 14(2) |
2. Mitas Březolupy | 21 | |
Martin Gavenda | 3 4 0 4 | 11(1) |
Marcin Jedrzejewski, PL | 4 2 2 2 | 10 |
3. ZP Pardubice | 19 | |
Tomáš Suchánek | 2 3 3 3 | 11(2) |
Václav Milík | 0 4 4 0 | 8 |
4. PK Plzeň | 14 | |
Filip Šitera | 0 3 3 0 | 6(1) |
Zdeněk Simota | 2 0 4 2 | 8 |
5. HBC@Vrates Divišov | 8 | |
René Vidner | 2 2 2 2 | 8 |
Michaela Krupičková | 0 0 0 F | 0 |
skupina B: | ||
1. PRO-TEC SK Miletice | 23 | |
Michal Mitko, PL | 4 4 4 4 | 16 |
Roman Čejka | 2 2 0 3 | 7(1) |
2. PSK Olymp Praha – Bellis | 22 | |
Matěj Kůs | 2 3 4 4 | 13(1) |
Jan Jaroš | 3 E 3 3 | 9(2) |
3. AK JAZ servis Slaný | 22 | |
Martin Málek | 4 2 3 3 | 12(1) |
Eduard Krčmář | E 4 2 4 | 10(1) |
4. Topinka Racing Club | 14 | |
Michal Škurla | 0 3 2 X | 5(1) |
Michael Hádek | 3 4 R 2 | 9 |
5. AK Markéta Praha | 9 | |
Zdeněk Holub | 3 E 2 2 | 7 |
Ondřej Smetana | 0 2 X 0 | 2 |
Finálová skupina: | SF1 | SF2 | MF | FIN |
1. Grepl PDK Mšeno | 6 | 7 | ||
Przemyslaw Pawlicki, PL | 4 | 4 | ||
Mads Kornelliusen, DK | 2 | 3 | ||
2. Mitas Březolupy | 5 | 2 | ||
Martin Gavenda | 2 | 0 | ||
Marcin Jedrzjewski, PL | 3 | 2 | ||
3. PSK Olymp Praha – Bellis | 3 | 5 | ||
Matěj Kůs | 3 | 2 | ||
Jan Jaroš | 0 | 3 | ||
4. PRO-TEC SK Miletice | 4 | 4 | ||
Michal Mitko, PL | 4 | 4 | ||
Roman Čejka | E | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel