AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 29. května
Tomáš Topinka dovedl pražský Olymp ke třetímu extraligovému triumfu v řadě, když na své domácí dráze porazil koaliční celek DaK Moto Plzeň – Divišov. Hosté však v úvodu převzali iniciativu a úvodní čtyři jízdy strávili v čele. Počátek jejich horších časů jakoby předznamenal incident z rozjížďky s číslem sedm, v níž rozhodčí Pavel Váňa natvrdo uplatnil další z úžasňoučkých pravidel, že změna proti rozpisu musí být hlášena předem. Do absolutní absurdity tento reglement staví fakt, že Matej Žagar nebyl odkázán do depa ze startovního roštu, avšak byl vyloučen po svém vítězném průjezdu cílem. Síla pražského celku byla nabíledni, a by si František Liebezeit rozhodně nezadal v otázce strategických kouzel s vyhlášeným Tomášem Topinkou, domácím v zisku dalších dvou bodů do tabulky zabránit nemohl.

Černý kůň skáče do čela
Trojkoaliční tým si v tiskových materiálech pořadatele vysloužil označení černého koně. A hned rozjížďka s číslem jedna ukázala, že umí skákat hodně vysoko. Tomáš Topinka předhodil na silného Kjastase Puodžukse juniorskou dvojici. Na začátku duelu toho nebylo mnoho, co ztratit, navíc si jeho junioři odbyli povinný start. Avšak drtivou prohru 1:5 přece jen nečekal.

Kjastas Puodžuks měl totiž za svými zády Daniela Hádka, zatímco Zdeněk Holub s Michalem Škurlou, jež letos zjara provází pověst o pronikavém zlepšení, tentokrát zaostali vzadu. „Chtěl jsem si vyzkoušet druhou motorku,“ kroutil hlavou Zdeněk Holub. „A moc jsem na ní neodstartoval.“

Ani další rozjížďky prozatím neotočily vývojem utkání ve prospěch domácí. Ve druhé jízdě se o to postaral Matej Žagar. Po bezchybném startu neztratil vedoucí příčku ani na okamžik a pod šachovnicovou vlajkou proburácel před silným pražským tandemem Rafal Okoniewski – Josef Franc. Garantem smírného výsledku rozjížďky s číslem tři se stal Kjastas Puodžuks.

Lotyš se na čela usadil současně s letem pásky a vrcholem úsilí Matěje Kůse a Ondřeje Veverky se stalo obrání Jana Holuba o poslední bod. Nicméně pražský nápor měl teprve ještě přijít. Ve čtvrté jízdě všechny zaskočil Zdeněk Holub, když předvedl dokonalý start.

Bjarne Pedersen záhy umlčel veškeré hlasy, které pochybovaly o jeho zdravotním stavu či odhodlání po včerejším hrozivém pádu se Scottem Nichollsem během britské Elite League v Coventry. Nyní jistil Zdeňka Holuba, aby z prvního výjezdu převzal vedení. Zdeněk Simota a Daniel Hádek byli rázem ti druzí.

Zdeněk Simota ovšem zasypával pražského juniora před sebou jedním nájezdem za druhým. V nájezdu do druhého kola se odvážně pustil úzkou skulinkou, kterou mu Zdeněk Holub nechal mezi svou pravicí a mantinelem. A tou se protáhl na druhé místo. Daniel Hádek však neviděl cíl. „Chcíplo mi to, když jsem se přetočil ve výjezdu,“ vysvětloval, proč ve třetím okruhu zůstal stát. „Asi byl nenaladěnej‘ karburátor. Ale hlavně je to na hovno se startama, ty mně nejdou.“

Okamžiky trojkoaličního družstva ve vedení byly sečteny v páté jízdě. Rafal Okoniewski a Josef Franc úřadovali už od samotného začátku, když Jana Holuba a Michaela Hádka ze sebou nechali již v prvních metrech. „Fando, dej tam někoho jinýho, a to nekazím,“ obracel se na svého kouče Michael Hádek, který se stále nemůže srovnat po své divišovské piruetě a zranění nohy z dlouhé dráhy v bavorském Plattlingu.

Jenže František Liebezeit rozhodně nechtěl stahovat kalhoty, protože za stavu 16:14 byl brod doopravdy ještě hodně daleko. Kjastas Puodžuka navíc ovládl rozjížďku s číslem šest a to opět ve stylu start – cíl. Daniel Hádek v duchu svých předchozích kritických slovech na adresu svých startovních manévrů však zůstal viset za Ondřejem Veverkou a Zdeňkem Holubem. K poslednímu volnému bodu jej nedostal ani srdnatý nájezd vnějškem poslední zatáčky.

Reglement přináší pohromu
V rozjížďce s číslem sedm zůstal ve svém depu sedět Jan Holub, jehož místo na startovním roštu zaujal Matej Žagar. Slovinský závodník se znovu dostal rychle do čela, zatímco Bjarne Pedersen s Matějem Kůsem obrali o body pouze Zdeňka Simotu. Konečné slovo měl ovšem Pavel Váňa. Slovinec byl dodatečně vyloučen, protože ho František Liebezeit opomněl v duchu regulí předem ohlásit. Postaral se o premiéru diskvalifikace dle bodu, nad nímž nelze než kroutit hlavou. Nasazení trojkoaličního náhradníka bylo jinak plně v souladu s řády, navíc odpověď, proč se jízda s nenahlášeným závodníkem vůbec odstartovala, zůstává evidentně v hlavě arbirtra.

Remíza se verdiktem z věže rázem stala pražským triumfem. Domácí odskočili hostům už o šest bodů, ale jejich kouč zažíval před osmou jízdou horké chvilky. Josef Franc ještě v depu přesedlal na druhý motocykl. Navíc startovní proceduru přerušila blikající světla. „Já ho nahlásil včas,“ divil se Tomáš Topinka. Situace se záhy vysvětlila, protože sudí byl stále ještě zaměstnán telefonickým rozhovorem s Františkem Liebezeitem, jenž se stále nemohl smířit, že se závody dají prohrávat nejen na dráze, ale i na bílých stránkách reglementů.

Osmá jízda navíc vedení domácích ještě prohloubila. Ondřej Veverka jezdil velkorysou vnější stopou, zatímco Josef Franc ho jistil z druhého postu, i když bratři Hádkovi měli tentokrát k útoku příliš daleko. Hned vzápětí Rafal Okoniewski s Bjarne Pedersenem už v úvodních fázích přestřihli vítěznou šňůru Kjastase Puodžukse.

Za stavu 34:20 nebylo, na co čekat. František Liebezeit poslal Mateje Žagara do rozjížďky s číslem deset v úloze žolíka. Jenže Tomáš Topinka, který se svým bratrem Miroslavem měl ve svých pověstných deskách hned několik rozpracovaných strategických alternativ, se hrozbu pokusil odvrátit hned v zárodku.

Zdeněk Holub, který se na kopečku v depu už v doprovodu svého otce chystal na startovní rošt, poslal zpátky do boxu. Z něho promptně povolal Rafala Okoniewskeho, jenž navíc vzhledem k návratu z předchozí jízdy dostal další dvě minuty navrch k dobru.

Po vylétnutí pásky Matej Žagar drsně objel Matěje Kůse a už v první zatáčce byl v čele. Rafal Okoniewski ho ve výjezdu nestihl. Jan Holub sice zaostal vzadu, ale hodně dlouho vrčel za zadkem Matěje Kůse. Ten se však nenechal znepokojit a třetí příčku před Plzeňanovým náporem uhájil sice těsně, ale přece.

Když není vítězství souzeno
Ze čtrnácti bodů trojkoaliční ztráty bylo rázem jedenáct. A nápor hostí pokračoval i v rozjížďce s číslem jedenáct, kdy Josef Franc opět předvedl rošádu s motocyklem. Jan Hlačina vzal tu, na které vyjel na ovál, zatímco Zdeněk Schneiderwind přivezl náhradní stroj. „Vždycky jsem se to snažil pošolíchat,“ svěřoval se pražský závodník. Nyní neměl vůbec špatný start, ale nakonec dojel do cíle jako poslední.

Na čelo pronikl Bjarne Pedersen, který pronikl vnitřkem úvodního výjezdu pod Mateje Žagara, když vyvážel Josefa France. Slovinec však umožnil Kjastasi Puodžuksovi, aby i on podjel Pražana. A pak se mohl sám pustit do stíhání Bjarne Pedersena. Jenže Dán mu pokaždé strčil svůj deflektor přímo do dráhy, kterou se sunul na první příčku.

Ale přišlo třetí kolo. V zatáčce u depa očekával Bjarne Pedersen, že se slovinský nájezdník objeví opět po jeho pravici. Ten vskutku očekávaný manévr naznačil, avšak takřka současně zlomil motocykl pod svého dánského protivníka. Byl rychlejší a mohl být právem oslavován jako strůjce trojkoaličního vítězství 4:2.

Jenže devět bodů pražského náskoku bylo k nepřekonání. Navíc Tomáš Topinka nechal odpočívat Josefa France, jehož zastoupil náhradník Rafal Okoniewski. Ten mu zabrnkal na nervy, když musel uvádět ztichlý motocykl do chodu necelých dvacet sekund před uplynutím dvouminutového limitu. Nejlépe sice odstartoval Kjastas Puodžuks, avšak na rovinku vyjel jako první Bjarne Pedersen. V úvodním výjezdu se před Lotyše posunul i Rafal Okoniewski, který posléze nemilosrdně přibil Kjastase Puodžukse na mantinel při jeho pokusu dostat se vnějškem poslední zatáčky alespoň ke dvěma bodům.

Hostům nebyl úspěch evidentně souzen. I když Matej Žagar v rozjížďce s číslem třináct znovu triumfoval stylem start – cíl, z první zatáčky vyletěl jako střela Ondřej Veverka. Zdeněk Simota nestačil zírat. „Nevím, kde se tam vylíh‘,“ uvedl na adresu pražského juniora. „Zrovna jsem objel Kůsáka a ve výjezdu tam byl on!“

Matěj Kůs si v dojezdovém kole zkoušel odstartovat, ale díky jednomu vystřídání a teď i nule, dobře věděl, že mu nominované jízdy zůstanou uzavřeny. Nepoddal se ovšem nepřízni osudu a po závodě pilně kroužil testovací kolečka. Ale zpátky k dnešnímu utkání. Pražský Olymp byl po třinácti jízdách už jistým vítězem, ale Tomáš Topinka se zaměřil i na zisk bonusového bodu v odvetě.

Josef Franc se vrátil do vítězné fazóny ve čtrnácté jízdě. Zdeněk Simota pronikl mezi ním a Ondřejem Veverkou na druhé místo, avšak Jan Holub zůstal stát s poruchou motoru. Závod uzavřel Matej Žagar, který dnes prohrál jen s absurditou řádů, dalším velikánským sólem. Bjarne Pedersen a Rafal Okoniewski ovšem zabránili Kjastasovi Puodžuksovi bodovat.

Hlasy z depa
„Ztratil jsem důvěru během závody a byl odstaven,“ komentoval Josef Franc své vystřídání náhradníkem. „Nejelo nám to. Skočil jsem vždycky zpátky na motorku, co jsem jel v první jízdě. A to byla ta, na který jsem tady jel Grand Prix. Vždycky jsem si to zkusil pošolichat. Bylo to zasloužený a vydřený vítězství. Veve nás dnes vytáh‘ z bryndy.“

„Konečně jsem na sto procent spokojen ej‘,“ zářil Ondřej Veverka. „To je snad poprvý, co ti něco takovýho říkám. Motorku mi mecháno Maiki Gregor naladil na sto procent. Fungovalo to a já jsem spokojenej‘.“

„První jízdu jsem jel na druhý motorce,“ svěřoval se Zdeněk Holub. „Chtěl jsem si ji vyzkoušet. A moc jsem neodstartoval. Ale jinak dobrý.“

„Jsem celej‘ nějakej‘ hin,“ postěžoval si Zdeněk Simota. „vracel jsem se z Maďarska a moc nespal. Nemoh‘ jsem to doladit, dráha je tu jiná, než tu bejvala. Vypadá to tvrdý, ale docela to drží. Porazil mě i Veverka! Příště to snad bude lepší.“

„Nevím,“ krčil rameny Jan Holub. „Někde se stala nějaká chyba. Doufám, že se to může jedině napravit.“

„Nemám, co dodat,“ nebylo do řeči ani Michaelu Hádkovi. „Hlavně kdyby bylo víc závodů na krátkej‘ dráze. Bída a utrpení, co víc ti k tomu mám říct?!“

1. PSK Olymp Praha			53
Michal Škurla	0 – – –		0
Matěj Kůs	2 – 2 1 0		5(2)
Zdeněk Holub	1 1 1 – –		3(1)
Bjarne Pedersen, DK	3 3 2 2 3	2	15(1)
Josef Franc	1 2 2 0 –	3	8(3)
Rafal Okoniewski, PL	2 3 3 2 2	1	13(2)
Ondřej Veverka	1 2 3 2	1	9(1)
2. DaK Moto Plzeň – Divišov			40
Kjastas Puodžuks, LAT	3 3 3 1 1 1	0	12
Jan Holub	0 1 – 0 0	E	1
Daniel Hádek	2 E 0 0 –		2(1)
Zdeněk Simota	2 1 0 – 1	2	6
Michael Hádek	0 R 1 – –		1
Matej Žagar, SLO	3 ex 6* 3 3	3	18

Poznámka: Matej Žagar byl z rozjížďky s číslem sedm, kterou vyhrál, vyloučen, protože jeho start místo Jana Holuba nebyl předem nahlášen dle regulí.

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	3	155:121	6
2. Slaný	2	89:96	2
3. Mšeno	1	44:48	0
4. Pardubice	1	40:50	0
5. Dak Plzeň Divišov	1	40:53	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Praha – 28. května
Že si Olymp svou kompaktní sestavou a suverénním počínáním ve svých úvodních utkáních vysloužil nálepku horkého favorita soutěže, nemůže být sebemenších pochyb. Avšak klasifikovat trojkoaliční tým DaK Moto Plzeň – Divišov už tak snadné není, a to nejen kvůli třem subjektům v jeho názvu. Označení nováček je poměrně zavádějící, jelikož jezdecké jádro je vytvořeno Plzeňany a tři z nich se dokonce podíleli na druhém titulu Západočechů roku 2007. Samotný František Liebezeit by se přiklonil k pojmenování černý kůň, které užili Pražané v tiskových materiálech. Avšak moudřejší budeme po zítřejším duelu obou družstev na pražské Markétě.

Kosmetické změny
Tomáš Topinka nerad odkrývá své extraligové karty příliš brzy a to ani mimo novinářský blok. Nicméně minulou středu se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v sestavě domácího utkání proti trojkoaličnímu týmu bude mít v sestavě Pedersena. Otázka ovšem byla kterého, když jejich švédská Vargarna zítra míří k utkání švédské Elit Serien do Motaly.

Ohlášení oficiálních sestav, která proběhlo dnes prakticky tři hodiny před koncem čtyřiadvacetihodinové lhůty, odhalilo, že se s číslem čtyři představí Bjarne Pedersen. Pražský výběr doznal jen kosmetických změn. Druhým cizincem je Rafal Okoniewski, jenž se v české extralize skvěle uvedl před třemi týdny v Pardubicích. Dvojka Matěj Kůs a Josef Franc je neměnná, stejně jako junioři Michal Škurla, Zdeněk Holub a Ondřej Veverka doplňující zbývající posty.

„Neměním sestavu, když to funguje,“ vysvětluje Tomáš Topinka, který oba své extraligové starty proměnil v dvojbodové zisky v tabulce. „Doufám, že je to dobrá sestava. Snad to dobře dopadne.“

Oproti pardubickému výjezdu je však jedna změna patrná na první pohled. Na postu druhého náhradníka figuruje Ondřej Veverka. „Ne, nepodceňujeme soupeře, to v žádném případě ne,“ vysvětluje pražský kouč. „Je tam, protože chceme, aby se naši junioři svezli. Jinak bych ho musel dávat do hlavní sestavy a takhle se můžou vystřídat navzájem.“

A že Tomáš Topinka extraligového navrátilce v žádném případě nepodceňuje svědčí i fakt, že za velkou výhodu nepokládá svoje dvě vyhraná klání, zatímco František Liebezeit vstupuje do řeky letošní extraligy prakticky poprvé. „Fanda to zná,“ tvrdí. „Jezdil za Mšeno, dělal tam manažera a ten systém byl novej‘ víc pro mě než pro něj.“ A obligátní otázečka, jak utkání dopadne? „Tipy nedávám, to víš,“ směje se. „Doufám, že to dobře dopadne a budeme pokračovat v dobré formě.“

Zatím ještě v šesti
V hostujícím triumvirátu jsou bez bezprostřední zkušenosti s českou extraligou pouze oba hosté. Jak Lotyš Kjastas Puodžuks, tak Slovinec Matej Žagar jsou našim fanouškům dobře známi, ale v ligové soutěži je čeká premiéra. František Liebezeit ovšem odmítá myšlenku, že by měl v týmu hned dvě neznámé. „Není to risk,“ říká jednoznačně. „Věřím, že Matej si odjede svoje. A uvidíme, jak se Kjastas vypořádá s tvrdou dráhou.“

Řešení trojkoaličních cizinců je poměrně logické. „Nic jinýho mi nezbylo,“ souhlasí František Liebezeit. „Jak bylo předem avízováno, Martin Vaculík a Patryk Dudek jedou Švédsko. Chtěl jsem Romana Považneho, ale ten zase musí Rusko.“ Českou část sestavy už tvoří výhradně plzeňští závodníci Zdeněk Simota, Jan Holub a bratři Michael a Daniel Hádkovi.

„Pořád jedeme v šesti,“ komentuje František Liebezeit absenci náhradníka. „Čekám na Míšu a nechci za každou cenu dávat jezdce s nižší výkonností. Příští extraligu už pojedeme s ní. Teď jsem jí viděl na soustředění v Divišově a jela hezky.“ Ve srovnání s Tomášem Topinkou však nevnímá jako svůj handicap strategické zkušenosti, které jeho protějšek nabral během svých dvou vítězných závodů. „Tomáš má vyzkoušenou sestavu, která šlape,“ vidí sílu svých zítřejších hostitelů. „Jedou mu nejen cizinci, od kterých očekávám hodně i já, ale i Češi. Pepe je ve vynikající formě, Matěje jde nahoru a junioři taky. V juniorech může kdokoliv porazit kohokoliv.“

V jednom je však František Liebezeit zajedno s Tomášem Topinkou. Nechce se svěřit s propočtem skóre, které si všichni manažeři před extraligovým závodem dělají. „Rozhodně jsou domácí favoriti,“ neskrývá František Liebezeit. „Nám by spíše sedělo to označení černého koně. Malinko nám chybí jedna posila, uvidíme, jak se s tím popasujeme.“

Vzápětí však upozorňuje na povětrnostní otázku. „Hlavně aby vydrželo počasí,“ doufá. „Už potřebujeme jeden závod dojet. Ne vyhrát, ale dojet. Tak aby to po osmi jízdách nechtěli zrušit. Zase by to sváděli na mě, že jsem to chtěl přerušit, protože jsme prohrávali. Ale kdyžtak to můžeme dojet v zimě na ledech na Hamru.“

Historické okénko:
Praha, 19. července 1994: pevnost Markéta prvně padla náporem nájezdníků
Pražský klub díky nadstandardním podmínkám plynoucích s vazbami na ministerstvo vnitra vždy oplýval tím nejlepším, co se po českých plochodrážních oválech prohánělo. Roli suveréna ligové soutěže si osvojil již od prvního ročníku 1956 a pakliže na trůn zasedl jiný tým, šlo spíše o senzaci než cokoliv jiného.

Na postavení pražského klubu nic nezměnila ani listopadová revoluce z devětaosmdesátého. Když se roku 1991 česká extraliga vrátila k systému dvojutkání, pražský Olymp stále hrál roli suveréna, o čemž svědčí tituly z let 1991 – 1993. V úvodních dvou případech neztratili Pražané ani jedno utkání. Prvním klubem, který je dokázal porazit, byly Chabařovice. Ve středu 26. května 1993 na své severočeské dráze vyhráli 47:43.

Pevnost Markéta však odolávala. Věci se však měly změnit hned v sezóně 1994. Plzeň získala angažmá Simona Wigga to poslední, co jejímu silného kádru chybělo k útoku na nejvyšší extraligové mety. O porážce Prahy na plzeňských Borech již byla v historickém okénku magazínu speedwayA-Z už řeč.

Jenže plzeňské postavení v extraligové tabulce se zkomplikovalo už následující týden po senzačním domácím triumfu. Do Chabařovic přijeli Západočeši bez Simona Wigga a prohráli. 43:47. Stejným skóre skončil i jejich červnový výjezd do Pardubic. Naproti tomu Olymp šel od vítězství k vítězství.

Protože o celkovém umístění rozhodoval součet skóre ze vzájemných utkání, měli Plzeňané jedinou šanci a sice pokusit se porazit Pražany i na jejich domácí dráze. Hosté se záhy dostali do čela, avšak Olymp kladl tuhý odpor. V rozjížďce s číslem devět Lubomír Jedek se Zdeňkem Schneiderwindem duel vyrovnali. Vzápětí ho Petr Vandírek s Lubomírem Jedkem poslali do čtyřbodového vedení.

To však trvalo jedinou jízdu, než Simon Wigg s Janem Holubem znovu srovnali stav střetnutí. Po třinácti jízdách domácí ztráceli dva body, jenže vzápětí Pavel Ondrašík a Petr Vandírek porazili Jiřího Štancla a Janem Hádkem. Za těchto okolností museli Plzeňané vyhrát poslední jízdu. Nezapomenutelný Simon Wigg s Janem Holubem za zády porazili Richarda Wolffa, když Lubomír Jedek ani neprojel cílem. Konečné skóre 44:46 v konečném účtování vskutku pomohlo Plzeňanům k titulu. Paradoxní je, že Chabařovice dokázaly porazit šampióna, ale jejich jediným dalším aktivem se stala domácí remíza s Březolupy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Michal Škurla
	2 Matěj Kůs
	3 Zdeněk Holub
	4 Bjarne Pedersen, DK
	5 Josef Franc
	6 Rafal Okoniewski, PL
	7 Ondřej Veverka
DaK Moto Plzeň – Divišov:	8 Kjastas Puodžuks, LAT
	9 Jan Holub
	10 Daniel Hádek
	11 Zdeněk Simota
	12 Michael Hádek
	13 Matej Žagar, SLO
	14 neobsazeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Jan Janů