AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mšeno – 28. září
Petr Vandírek před finálovým závodem připouštěl, že je o něco nervóznější než obvykle. Jakmile se však začaly odvíjet vlastní rozjížďky, pevně třímal strategické otěže. Nicméně Lubomír Vozár mu byl důstojným soupeřem. Pardubice se ujaly vedení, a když je v půlce mítinku vystřídalo Mšeno, znovu srovnalo krok. Konec nadějím Východočechů na titul přišel s diskvalifikací Aleše Drymla v rozjížďce s číslem patnáct. Mšeno dobylo třetí titul v řadě, zatímco hostům mohlo být útěchou, že nepřišli o svého manažera. Lubomír Vozár se totiž nechal slyšet, že by v případě svého vítězství uvažoval o rezignaci.
Na vypsanou propisovačku by nikdo nedal
Do závodu zbývaly dvě hodiny. Oba manažeři měli načas hotovo. Od první jízdy je dělilo ještě spoustu času a nyní bylo na závodnících samotných, aby dopasovali nastavení svých motocyklů. „Dneska se mi to nějak nelíbí,“ ošíval se Petr Vandírek, který si raději před finále vypnul mobilní telefon na bezmála celých čtyřiadvacet hodin. „Jsem z toho nějak nervózní.“
Vysoká sázka v banku se odrazila i na Lubomíru Vozárovi. Ani on si netroufnul tipnout přesný výsledek. A pokud ano, veřejně se s ním nesvěřil. Nechal se však slyšet, že v případě zisku titulu, odejde z funkce manažera. Aleš Dryml si tuto informaci ověřoval, hned jak svého kouče spatřil. „Tak to já spadnu, abychom nevyhráli a vy jste zůstal,“ reagoval, když Lubomír Vozár přikývl, že to je pravda.
V boxu u Hádkových však panovala jistota, ostře kontrastující s napjatým očekáváním v sousedních depech. Otec Bořivoj se věnoval ladění, takže se ke stánku pro pivo a párek vypravil jeho bratr Jan a mechanik Petr Vysocký. „Máme jasno, určitě povezeme domů titul,“ hlásili cestou. Jak by také ne, když Michael Hádek oblékl vestu Mšena, zatímco Daniel Hádek finálovým kláním korunoval svou neúplnou sezónu v Pardubicích.
Minuty do nástupu se vlekly jako nákladní šnek, avšak po nástupu šlo vše ráz na ráz. Aleš Dryml bleskově reagoval na let pásky rozjížďky s číslem jedna. Avšak v první zatáčce ho na čele vystřídal Jan Jaroš, jenž si kvůli bolavým zádům stěžoval na bezesnou noc. Aleš Dryml ho proháněl až na metu, ale oba týmy musely kvitovat remízu. Jan Jaroš vedení nepustil, zatímco Tomáš Suchánek ohlídal Filipa Šiteru.
Obě číslice skóre se nechtěly rozdělit ani po juniorské jízdě. Václav Milík k ní přijel s kamerou na přilbě. Mnoho exkluzivních záběrů ovšem české televizi nedodal. Triumfoval stylem start – cíl před domácími Michaelem Hádkem a Janem Holubem. A Daniel Hádek uzavřel letošní extraligu čtvrtým místem.
Ještě než se junioři vrátili do modré plechové krabice depa, vydal se Petr Vandírek k telefonu, aby nahlásil rozhodčímu první změnu. Cestou pokývl na Bořivoje Hádka a všichni přihlížející okamžitě věděli, že se v rozjížďce s číslem tři místo Stanislava Pouznara představí opět Michael Hádek. Ten si s Janem Jarošem neuvědomil extraligová pravidla. Jejich pokus prohodit si místa na startovním roštu, ale skončil vykázáním na jejích správné posty.
Právě v rozjížďce s číslem tři vidělo zhruba 2300 diváků, z nichž více než osmnáct stovek bylo platících, pardubický nástup do čela. Tomáš Suchánek vystřihl perfektní start. A když se Ben Barker briskně zařadil za něj, nemohlo být o absolutním triumfu hostů sebemenších pochyb. Lubomír Vozár si však výsledek do svého programu zapsal až s mírným zpožděním. Zrovna mu dopsala propisovačka.
Zahodil ji velkým obloukem a vysmál by se každému, kdo by v tom viděl znamení nepřízně osudu. A to tím spíše, dokázal-li Magnus Zetterström vzápětí zajistit smírný výsledek, když už Filip Šitera s Gregem Hancockem v prvním oblouku vyzráli na Aleše Drymla. Skóre bylo 10:14, ale extraligové finále teprve stálo na svém počátku.
Zatím o nic nejde
Před pátou jízdou se k vratům na dráhu vypravil Stanislav Pouznar. Ze vzdálenějšího konce depa, které je tradičně vyhrazeno domácím, logicky defiloval před zraky všech Pardubičanů. Bylo jasné, že Petr Vandírek fabuluje. A protože čtyřbodový odstup nedovoloval použití ani taktické rezervy, natož pak žolíka, bylo jen otázkou času, kdy okolo projede nejen Jan Holub, ale také vůbec poprvé Martin Vaculík v roli náhradníka.
Slovenský junior triumfoval s náskokem roviny, avšak Ben Barker s Václavem Milíkem vůbec nepustili ke slovu Jana Holuba. Čtvrtou remízou ale období patu skončilo. Rozjížďka s číslem šest přinesla dnes absolutně první triumf Mšena. Aleš Dryml oslnil rychlým startem, avšak Jan Jaroš se v první zatáčce ukázal ještě rychlejší. Filip Šitera držel třetí místo, zatímco Tomáš Suchánek vadnul, aby v posledním kole zastavil. „Druhej‘ motor v prdeli,“ nadával s připomínkou na obdobný tréninkový problém.
Na startovním roštu rozjížďky s číslem sedm stanuli výhradně samí cizinci. Úlohu prvních houslí se zmocnili domácí Martin Vaculík a Greg Hancock. Magnus Zetterström se v prvním oblouku vklínil mezi ně. Avšak ve druhém okruhu na stejném místě upadl. Rozblikala se červená světla a při repete bez vyloučeného Švéda neměli mšenští závodníci s osamoceným Ben Barkerem prakticky žádnou práci.
Mšenské konto zdárně bytnělo jako pohádkoví Jeníček s Mařenkou zavření u Ježibaby v perníkové chaloupce. Úvod rozjížďky s číslem osm však dával tušit, že by mu hosté mohli nasadit redukční dietu. S vylétnutím pásky se totiž na čele usadili Aleš Dryml s Václavem Milíkem. Toho v úvodním oblouku předčil Filip Šitera.
To by ovšem nebylo tak zlé, jako pád, který Václava Milíka postihl ve druhém okruhu v zatáčce u depa. „Koleje jsou všude,“ vysvětloval důvody jediný aktér kolize. „Natahovačka, tak jsem to radši zahodil.“ Lubomír Vozár komentoval červená světla sakrováním. Remíza by nebyla zlá, zato restart znovu rozkýval misky vah. A vskutku, Michael Hádek odstartoval jako podle příručky. A Filip Šitera zavřel na venek Aleše Drymla.
Mšenská vítězná ofenzíva se třemi vítězstvími v řadě upravila průběžné skóre na 27:21. Stav dráhy si vyžádal poněkud delší krasojízdu pracovních mechanismů. Petr Vandírek se objevil v pardubických boxech s návrhem. „Kluci si stěžujou, že je dráha moc rozbitá a rozhodčí navrhuje, aby úprava byla po každý druhý jízdě.“ Na pozadí dvou pádů svých závodníků s něčím takovým Lubomír Vozár nemohl mít logicky problém.
Mšenský kouč si všiml zvýšeného ruchu okolo motocyklu Bena Barkera. Proto hned varoval Grega Hancocka na možnou hrozbu. „No problem,“ usmál se novopečený mistr světa. Jenže problém byl. Ben Barker skutečně zastoupil v úloze taktické rezervy Tomáše Suchánka. S Magnusem Zetterströmem pevně usazeným za jeho zády se pevně usadili v čele.
Greg Hancock útočil až do cíle, avšak pardubickou hradbu hájenou britským a švédským žoldnéřem neztekl. „To asi nečekali, co?,“ nechal se slyšet Aleš Dryml. Petr Vandírek na opačné straně boxů nemohl řečnickou otázku kapitána Pardubic zaslechnout. Nicméně jeho reakce na pardubické vítězství mohla být sama o sobě dostatečnou odpovědí: „Teď o nic stejně nejde, bude se rozhodovat až v posledních jízdách!“
Třetí titul je také obrovským závazkem
K desáté jízdě mířil opět Stanislav Pouznar, což bylo jasným signálem, že záhy přijede Martin Vaculík. Okamžiky jeho neotřesitelného kralování však byly už osudem sečteny. Slovenský závodník znovu brilantně odstartoval. Jenže vnějškem první zatáčky se hnal Aleš Dryml, který už nechtěl jen paběrkovat.
Ben Barker pojistil třetí příčku, zatímco Filip Šitera mohl v depu jen bezmocně rozhodit rukama: „Cejcha mě zabrzdila!“ Utkání však začínalo prakticky nanovo, jelikož se oba rivalové mohli chlubit třiceti body. Nový začátek vyšel lépe Mšenu. Greg Hancock v rozjížďce s číslem jedenáct vystřelil do vedení.
Magnus Zetterström ho v první zatáčce objel, avšak Američan mu to spodkem následujícího oblouku vrátil i s úroky. Dalším bodem na mšenské konto přispěl Michael Hádek, jenž si porážkou Václava Milíka připomněl domácí juniorský šampionát. Hned vzápětí se Greg Hancock s Michaelem Hádkem, znovu střídajícím Jana Holuba, opět usadili na čele. Tentokrát je v první zatáčce rozdělil Ben Barker. Mšeno však už opět vedlo, nyní poměrem 38:34.
Avšak hosté stále nemohli zapomenout na titul. Václav Milík vypálil v rozjížďce s číslem třináct jako tryskáč. Magnus Zetterström šel za něj, aby ho vzápětí vystřídal na čele. Martin Vaculík však srdnatě hájil mšenskou věc. A vnější stranou druhé zatáčky se neohroženě nasunul před pardubického juniora.
Stav 40:38 nabízel před nominačními jízdami dva scénáře. Mšeno mohlo vyhrát buď už ve čtrnácté jízdě byla méně dramatická možnost. Mnohem zašmodrchanější story by se však začala odvíjet, pakliže by pardubické vyhlídky na vítězství přežily až do rozjížďky s číslem patnáct.
„Dám lajnu a ty ten venek obtáhneš,“ stanovil Aleš Dryml taktiku, s jakou půjdou s Václavem Milíkem do čtrnácté jízdy. Sotva se však závodníci hnuli z roštu, červená světla a praporky jim sebraly rychlost. Letmý start však bohužel nebyl jedinou příčinou přerušení čtrnácté jízdy. Po druhém vylétnutí pásky na čelo směřoval Martin Vaculík.
Pardubický tandem se držel svého plánu a nalepil se na mladého Slováka. Přitom mařil nájezdy Jana Jaroše, jehož dopředu neposunul ani velkorysý oblouk kolem nafukovací bariéry ve druhé zatáčce. Jan Jaroš útočil i nadále. Ve třetím kole se v nájezdu do zatáčky u depa dral dopředu, ale Aleš Dryml upadl.
„Jsem celej‘, ale ani se k tomu pádu nechci vyjadřovat,“ říkal pardubický borce, který byl vyloučen, když se dostal do svého depa. Pak si uvědomil, co před závodem řekl svému manažerovi. A došly mu možné konsekvence. „Byl to jen žert!,“ dušoval se při připomínce, že upadne, aby Lubomír Vozár zůstal sedět v pardubickém manažerském křesle.
Extraliga anno domini 2011 mezitím došla svého rozuzlení. Po druhém restartu čtrnácté jízdy si Martin Vaculík a Janem Jarošem hráli s Václavem Milíkem jako kočka s myší. Pardubičan je sice stahoval, ale to bylo asi tak všechno.
Šestibodový náskok Mšena už v jediné jízdě nešlo překonat. Lubomír Vozár ihned odvolal Magnuse Zetterströma, aby dopřál svezení svému věčnému náhradníkovi. „A se Jarda sveze,“ glosoval, když do telefonu nahlásil startovní číslo Jaroslava Petráka. Jisté zlato ponechalo v depu také Grega Hancocka. Michael Hádek, který ho měl zastoupit, byl však nečekaně odeslán zpět do depa. Pavel Váňa argumentoval, že změna nebyla nahlášena včas.
„Náhradník může zastoupit závodníka, když má problém,“ nechápal Petr Moravec, díky jehož úsilí mají pravidla českých šampionátů už léta hlavu i patu. Startovalo se ale ve třech. Mšeno nemohlo dát svému třetímu titulu za sebou lepší zlatý vykřičník. Martin Vaculík suverénně dovedl k šachovnicové vlajce Bena Barkera s Václavem Milíkem. Propukly oslavy, nicméně Petr Vandírek vyřkl varovnou větu: „Teď už všichni budou cokoliv jiného než titul brát jako zklamání!“
Hlasy z depa
„Super,“ pochvaloval si Martin Vaculík. „S takovým týmem nejde prohrát. Díky všem. V mém týmu, divákům, ale i Pardubicím. Byly vyrovnaným soupeřem. Každý z nás přiložil ruku k dílu. Důležité je, že jsme mistři. To jsem ti tady říkal už minule, že budeme, a splnilo se to.“
„Dobrý, vyhráli jsme,“ liboval si Filip Šitera. „Koukal jsem udělat víc bodů. Bylo to o startech a to mi moc nešlo. Škoda dvou nul, jak říkám, bylo to o startech. Cejcha tě zabrzdila. Celej‘ tým ale dělal body a na tom záleží.“
„Dráha se mi líbila,“ svěřoval se Michael Hádek. „Byl tam materiál, od startu taky. Dalo se tam něco vymýšlet. Titul je dobrej‘, jsem spokojenej‘.“
„Hodně smutný,“ nezapadal Jan Holub do radostné nálady ve mšenských boxech. „Dráha nebyla jako bejvá běžně a na co jsem tady zvyklej‘. Taky konkurence byla velká. Titul je, to je hlavní, s tím jsem spokojenej‘. Se svým výsledkem ze závodu ne.“
„Domácí bojovali i trošku tvrdě, nám to uteklo o kousek, ale diváci viděli krásný závody,“ bilancoval Aleš Dryml. „Manažera jsme zachránili, ale nevyhráli jsme. Chtěl skončit, že toho má hodně a po titulu by složil funkci. Můžem‘ bejt rádi, že zůstal. Závody byly pěkný, ale dráha tady dovede bejt‘ pěkně rozbitá. Bylo to zbytečný, kdyby se už na začátku upravovalo po dvou jízdách, bylo by to lepší. I Ben měl problém a neřvali jenom Pardubice, ale i jejich jezdci. Chce to větší cit. Když se na to člověk dívá čistýma očima, pardubickej‘ tým byl vystřílenej‘. Hynek mimo hru, brácha taky. Oni měli plnej‘ tým, ale na to se nedá vymlouvat.“
„Na prd,“ krčil rameny Václav Milík. „První jízda, dobrý. Nechali jsme to bejt‘. Pak jsem neodstartoval, koleje byly všude. Třetí jízdu jsem odjel od lajny. Natahovačka, tak jsem to radši zahodil. Škoda, že jsme přišli o titul, ale příští rok bude líp. Chtěla by to cizince, Mšeno je dost našláplý.“
„Špatný, nevyšlo to,“ smutnil Tomáš Suchánek. „V tréninku mi odešel motor, pak druhej‘ a nedařilo se nastavení. Nešly mi starty, dráha nebyla moc sjízdná. Jak kdo odstartoval, tak to končilo. Je to pech, škoda, že se finále nejelo v Pardubicích. Příští rok! Musíme jen čekat…“
| 1. Grepl PDK Mšeno | 48 | ||
| Jan Jaroš | 3 1 3 0 0 | 2 | 9(1) |
| Stanislav Pouznar | – – – – – | DNR | |
| Filip Šitera | 0 2 1 3 0 |   | 6 |
| Greg Hancock, USA | 1 2 1 3 3 | – | 10(2) |
| Jan Holub | 1 0 – – – | 1 | |
| Michael Hádek | 2 0 2 1 1 | ex | 6(1) |
| Martin Vaculík, PL (PZM) | 3 3 2 2 | 3 3 | 16 |
| 2. ZP Pardubice | 42 | ||
| Tomáš Suchánek | 1 2 E – 0 | 3(2) | |
| Ben Barker, GB | 3 2 1 3 1 2 | 2 | 14 |
| Aleš Dryml | 2 0 2 1 3 | X | 8 |
| Magnus Zetterström, S | 3 X 2 2 3 | – | 10(1) |
| Václav Milík | 3 1 X 0 1 | 1 | 6(1) |
| Daniel Hádek | 0 | 0 | |
| Jaroslav Petrák | 1 | 1(1) |
Poznámka: Michael Hádek, by nastupoval jako náhradník, nebyl rozhodčím připuštěn do rozjížďky s číslem patnáct.
Konečné pořadí extraligy:
| 1. Mšeno |
| 2. Pardubice |
| 3. Praha |
| 4. Slaný |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Havlíček
