AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 15. září
Semifinálový extraligový duel nabídl dramatickou podívanou, remízy i vítězství 5:1. Díky nim se zpočátku vedení střídalo, aniž by ovšem odstup obou celků dovolil použít žolíka. Od půlky mítinku vedli Pražané a jejich náskok narostl až na šest bodů. Ve čtrnácté jízdě však upadl Matěj Kůs. Bolestivě se praštil o řidítka do břicha a sanitka ho odvezla se silným otřesem mozku. Magnus Zetterström spolu s Tomášem Suchánkem při repete začali dláždit cestu k pardubickému postupu. Ostřílený Švéd stál u vítězství hostů také v poslední jízdě. Poprvé ve dvouleté historii obnovených dvojutkání skončil závod remízou, ale v play-off musel přijít ke slovu rozjezd. Magnus Zetterström v první zatáčce předčil Renata Gafurova a vyřadil pražský Olymp z finále.

Skóre jako sinusovka
Semifinálový duel lákal svou neopakovatelností. Sluníčko se evidentně rozhodlo vynahradit svou prázdninovou nepřízeň a na diváky procházející turnikety u brány svítilo o sto šest. Veškeré legrácky základní části šly stranou, skrývaná nervozita byla patrná na obou stranách. „Zatím to vidím pozitivně,“ svěřoval se Vladimír Vopat. „Myslím si, že se to bude přelejvat.“

Milan Špinka však šel se svým optimismem ještě dále. „O tři body vyhrajeme,“ prozradil svůj tip. „Možná o dva…“ Počáteční vývoj mítinku dal oběma mužům stojícím za domácím týmem za pravdu. Matěj Kůs brilantně odstartoval do první jízdy, Josef Franc ho vystřídal z výjezdu. Aleš Dryml mohl jen marně bušit na vrata pražské dvojice. A Jesper B. Monberg, beznadějně poslední, zůstal stát ve třetím okruhu.

Pardubické věci se vzápětí ujal Václav Milík. Juniorskou jízdu opanoval stylem start – cíl. Pavol Pučko s Ondřejem Veverkou však nepustili ke slovu Daniela Hádka. Čtyři body převahy domácím vydržely i po třech rozjížďkách díky remíze, o kterou se postaral Matěj Kůs.

Opět se dostal do čela současně s letem pásky. Jesper B. Monberg jel za ním, avšak ani náznak útoku z jeho strany. Tomáš Suchánek po startu mírně zaostal. „Je tady sypká dráha,“ vysvětloval. „A novej‘ motor je moc silnej, tak se po startech nechytám.“ Jenže dávno pryč jsou doby, kdy Tomáš Suchánek profitoval jen z vítězných startů. Na začátku druhého kola podjel v první zatáčce Zdeňka Simotu.

Lubomír Vozár si hodně sliboval od Magnuse Zetterströma. A švédský rutinér mu dnes neposkytl sebemenší důvod ke zklamání. Při svém prvním nasazení v rozjížďce s číslem čtyři odstartoval s Alešem Drymlem jako jeden muž. By se Renat Gafurov sápal první zatáčkou dopředu, stejně jako Josef Franc musel vzít zavděk postavení hráče druhých houslí.

Pardubičané se u jednoho triumfu 5:1 nezastavili. Za nerozhodného stavu 12:12 se Václav Milík ujal vedení v rozjížďce s číslem pět. Tomáš Suchánek zaostal za Zdeňkem Simotou, který svou úvodní nulu řešit startem na druhém motocyklu. Avšak Pardubičan stejně jako prve útočil jako lev. Ve druhém okruhu se mu ve výjezdu z prvního oblouku podařilo Pražana před sebou podjet.

Pražané však na pardubický šturm reagovali stejně břesknou muzikou. Vladimír Vopat si užil chvilky nervového vypětí, když Matěj Kůs odstavil svůj motocykl v zatáčce. A v půlce časového limitu se poklusem vracel do depa, aby se však bleskově zamířil zpátky na ovál. Okamžik později však už Matěj Kůs letěl vstříc první zatáčce jako první s Josefem Francem za zády. Ani Jesper B. Monberg, ani Aleš Dryml, řešící problémy ohledně nastavení svého motocyklu, na domácí tandem nic nevymysleli.

Oba celky měly rázem po osmnácti bodech. Vladimír Vopat neváhal a na základě předchozích zkušeností vystřídal Zdeňka Simotu hned po dvou nepovedených vystoupeních. By jeho původní plány ze včerejška nezahrnovaly použití náhradníka, Grzegorz Zengota byl povolán do sedmé jízdy. Renat Gafurov ovšem neuhlídal nervy a vystřelil dopředu, by před jeho předním kolem byla ještě páska. Verdikt Pavla Kubeše byl jednoznačný a Rus se sunul zpět na trestnou čáru.

Magnus Zetterström a Tomáš Suchánek tak po odsunutí Renata Gafurova stáli vedle sebe. Po startu se ovšem mezi ně vklínil Grzegorz Zengota a Tomáš Suchánek na něho marně útočil. Nicméně pardubický triumf 4:2 poslal do vedení opět hostující celek.

Závěr jako strhující thriller
Po sedmi jízdách bylo na digitální časomíře skóre 20:22, avšak v půlce mítinku přetahovaná o vedení skončila. Rozjížďka s číslem osm ještě ale přinesla nerozhodný výsledek. Josef Franc proburácel pod šachovnicovou vlajkou před párem Aleš Dryml – Václav Milík, zatímco Pavol Pučko nebodoval. „Bude to boj až do konce,“ uvědomoval si Lubomír Vozár. „Teď se Monberg potřebuje chytit.“ Jenže dánský exmistr světa z kategorie juniorů dnes večer neměl překročit svůj vlastní stín.

Devátá jízda zastihla Dána na posledním místě, z něhož se nezvedl. Na čele jeli Renat Gafurov s Matějem Kůsem. Avšak ve výjezdu z první zatáčky mezi ně vlétl Magnus Zetterström. Zachránil alespoň bod a tím prozatímní remízu 27:27. V rozjížďce s číslem deset přišel pražský nájezd.

„Já se nalítám,“ povzdechl si Lukáš Dryml, když se vracel z boxu svého bratra a ukazoval berlí směrem k tribunám. „Sedím na suprovým místě támhle v nájezdu.“ Naneštěstí pro pardubické ambice neměly jeho rady v desáté jízdě pozitivní účinek. Josef Franc s Grzegorzem Zengotou vládli čelu, zatímco Aleš Dryml a Tomáš Suchánek jeli za nimi.

„Veve se necejtí, bolí ho prdel,“ vysvětloval Vladimír Vopat důvod, proč Pavol Pučko nastoupil v jedenácté jízdě opět místo Ondřeje Veverky, by předtím dovezl dvě nuly v řadě. K nim záhy přibyla třetí, takže pražský junior mohl po závodě smutně konstatovat: „Jel jsem na hovno.“ Renat Gafurov odrazil slibný útok Magnuse Zetterströma vnějškem první zatáčky.

Ruský závodník stál rovněž u další remízy v rozjížďce s číslem dvanáct. Triumfoval stylem start – cíl. Ondřej Veverka, který se nakonec na ovále přece jen objevil, se v první zatáčce snažil vetřít mezi Jespera B. Monberga a Tomáše Suchánka, ale záměr mu nevyšel. Po dvou nerozhodných výsledcích Pražané zatáhli opět ve třinácté jízdě.

Grzegorz Zengota a Matějem Kůsem úřadovali na čele, avšak Magnus Zetterström nezahálel. Ve druhé zatáčce atakoval domácí dvojici vnitřní stopou, avšak Matěj Kůs mu elegantně ujel těsně okolo nafukovacích mantinelů. Ostřílený Švéd ovšem ještě neskládal zbraně. O dvě kola později takřka stejný manévr zopakoval a tentokrát našel cestu před Matěje Kůse.

Před nominačními jízdami však přesto v pražských boxech panovala dobrá nálada. Šest bodů převahy dávalo k optimismu dostatečný důvod. „Už nepojedu, odjíždím teď hned do Francie,“ žertoval Josef Franc a připomínal předčasný odjezd Andrease Jonssona z Tomíčkova memoriálu. Vladimír Vopat se zase zapovídal s televizní moderátorkou, že se opozdil při nahlašování startovních čísel pro poslední dvě rozjížďky.

Zdálo se, že pražský kouč třímá ve svých rukou všechny trumfy. Ke všemu se Magnus Zetterström ve chvíli, kdy z limitu čtrnácté jízdy zbývalo půldruhé minuty, zvažoval, jestli nemá přesednout do sedla druhého motocyklu. Nakonec zůstal na původním. Odstartoval jako první s Alešem Drymlem za zády.

Matěj Kůs zkoušel hostující tandem atakovat, jenže nadějný manévr skončil vzepjatým předním kolem a pádem v úvodní zatáčce. U incidentu musela zasahovat sanitka. Závodníka v bezvědomí odvezla do depa. Už první lékařské zprávy zněly, že je bez zlomenin. Se silným otřesem mozku ho záchranka přepravila do nemocnice.

Opakovačku posléze vyhráli Magnus Zetterström a Aleš Dryml, kteří nedali Grzegorzi Zengotovi ani náznak šance. Magnuse Zetterströma čekal ještě jedna jízda. Lubomír Vozár musel nechat otevřít výdejnu metylu, jejíž obsluha už zavřel krám. Sotva nyní sundala pletivo, pardubický kouč popadl zelenou konvičku a pádil s ní do Švédova boxu.

Magnus Zetterström s Václavem Milíkem zamířili k roštu rozjížďky s číslem patnáct na poslední chvíli. Aby otočili skórem ke svému vítězství, museli by přivézt zpátky pět bodů. Jenže Josef Franc odstartoval pomalu jako želva. „Neznámej‘ defekt,“ kroutil hlavou pražský závodník, který dojel do cíle beznadějně vzadu, by jeho motocykl od úvodního nájezdu fungoval normálně. „Něco jako palivo, ale metyl jsem měl puštěnej‘…“

Magnus Zetterström mezitím na čele nepustil před sebe Renata Gafurova. Václav Milík měl na pozadí problémů Josefa France o poznání menší práci se ziskem posledního bodu. A bylo to tady. Dva roky jsme se nedočkali remízy a teprve dnes skončil závod smírně 45:45. Jenže v play-off není remíza možná a oba manažeři organizovali rozjezd.

Vladimír Vopat mlčky ukázal na Renata Gafurova, Lubomír Vozár na otázku magazínu speedwayA-Z, komu svěří osud svého týmu, jen odtušil: „Gafurov!“ Vzápětí však uvedl informaci na pravou míru. „Ne, koukám na Gafurova, tak jsem řek‘ jeho, ale samozřejmě pojede Zorro!“

Švéd nakonec skutečně otevřel finálovou bránu pro Pardubice. Lepší start sice předvedl Renat Gafurov, ovšem Magnus Zetterström ho podjel v první zatáčce. Rus sice bojoval až do cíle, ale už o necelou minutu později se vlajky na Markétě mohly stahovat na půl žerdi. Osmiletý sen o návratu na trůn ještě neskončil a bronz rozhodně neuspokojil pražský apetit.

Hlasy z depa
„Dobrý,“ radoval se Václav Milík. „Vyhráli jsme, aby to nebylo dobrý. Bylo to dramatický až do konce. První dvě jízdy jsme to dobře převodovali. Pak jsme dali blbý převody. Zdálo se mi to pomalý. Konec byl na prd, nedařily se starty. Stává se. Ve finále to musíme dát, teď už vyhrajem‘!“

„Výsledek byl hodně těsnej‘,“ vystihl mítink Aleš Dryml. „Já se trápil, nejsem vůbec spokojenej‘. Štěstí šlo ale na naši stranu, to jsem dlouho neměl. Ve Mšeně po nich půjdem‘. Ta dráha mně vyhovuje víc než Praha. Dneska žádnej‘ šlágr, může se to jedině zlepšit.“

„Dobrej‘ konec,“ říkal Tomáš Suchánek. „Ale z mýho úhlu pohledu nic moc. Zkoušel jsem nově udělanej‘ motor. Jak je tady sypká dráha, je to moc silný a nechytám se od startu. Jedeme finále, určitě chceme vítězství. Nebudu předbíhat, necháme se překvapit. Titul by byl fajn, určitě to Mšenu nenecháme jen tak, aby vyhráli potřetí.“

„Neznámej‘ defekt,“ vracel se Josef Franc ke svému pomalému startu v rozjížďce s číslem patnáct. „Něco jako palivo, ale metyl jsem měl puštěnej‘. Je to pech, zase budu za ocase. Nemám, co říct. Závody perfektní, ale něco se tam stalo. Najednou to zdechlo a už jsem byl vzadu. Vypadli jsme, je to v prdeli. Bylo to vyrovnaný, myslel jsem, že docela hezky vedeme.“

„Jel jsem na hovno,“ nehledal Pavol Pučko žádné výmluvy. „Co ti mám říct?! Nevím, nevychytali jsme motorku za celý závod. Motor asi už odchází… Chybělo nám, že vypad‘ Matěj, jinak by se jelo do Mšena!“

„Nevím,“ krčil Zdeněk Simota rameny nad svým hubeným ziskem. „Od startu docela dobrý, ale trefil jsem blbě nastavení a nejelo to. První jízdu jsem jel na první motorce, pak skočil na druhou. Možná jsem měl zůstat na první, třetí šance už nebyla.“

1. ZP Pardubice			45
Jesper B. Monberg, DK	E 2 1 0 2		5
Tomáš Suchánek	1 2 1 0 1		5(3)
Aleš Dryml	1 3 0 2 1	2	9(1)
Magnus Zetterström, S	2 3 2 2 2	3 3	17(1)+3
Václav Milík	3 3 1 1 0	1	9(2)
Daniel Hádek	0		0
Jaroslav Petrák			DNR
2. PSK Olymp Praha			45
Matěj Kůs	2 3 3 1 1	X	10(1)
Zdeněk Simota	0 1 – – –		1
Josef Franc	3 0 2 3 3	0	11(1)
Renat Gafurov, RUS	1 0 3 3 3	2	12+2
Ondřej Veverka	1 – – – 0		1(1)
Pavol Pučko	2 0 0 0		2
Grzegorz Zengota, PL	2 2 3	1	8(1)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 15. září
Půl dne před začátkem večerního semifinálového duelu české extraligy mezi pražským Olympem a pardubickou Zlatou přilbou využívají domácí jedné povolené změny ve své sestavě. Grzegorz Walasek upadl v neděli při prvoligovém klání v polském Grudziadzi. Sice zamířil do Švédska, ale včera se cestou zpátky objevily problémy.

„Bolelo ho rameno už v neděli,“ vysvětluje situaci Vladimír Vopat. „Byli jsme domluvení, že když odjede včera Švédsku ligu, pojede i dnes za nás.“ Jenže polský závodník se kvůli bolestem musel zastavit v nemocnici, kde mu zjistili prasklou kost.

Noční telefonát zajistil Pražanům na startovní číslo čtrnáct Grzegorze Zengotu. „Bude to opravdu o českých klucích,“ vrací se Vladimír Vopat ke svým včerejším prohlášením pro magazín speedwayA-Z. „Mají větší motivaci dotáhnout to do konce. Na našich cílech se rozhodně nic nemění.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 14. září
Zatímco v základní části jedna prohra nemusí tolik mrzet, v dnešním semifinále mezi Prahou a Pardubicemi nejde o nic jiného než o vítězství. I proto by v případě nerozhodného stavu po patnácti rozjížďkách přišel ke slovu rozjezd. Jak Vladimír Vopat, tak Lubomír Vozár věří, že se za čtrnáct dnů utkají ve Mšeně o titul právě oni, by by ruku do ohně za tvrzení, že je favoritem právě jejich tým, rozhodně nedali.

Pokora pomáhá
„Vyhraje asi ten šastnější,“ uvědomuje si Vladimír Vopat. „A šastnější bude, kdo vyhraje. Je to vyrovnané a záleží na moc okolnostech. Podle toho, z které strany se to vezme. Ten šastnější bude spokojenější.“ Štěstí je v extralize potřeba a to především v závodě, který nedává žádnou šanci na reparát. O tom se oba dnešní soupeři přesvědčili přesně před rokem, kdy ve svítkovském semifinále urval Olymp postup až v úplně poslední jízdě.

„Jedeme s Pardubicemi už pošesté,“ připomíná pražský kouč velkou frekvenci utkání mezi jeho Olympem a Zlatou přilbou. „Byl bych rád, kdyby to vyznělo v náš prospěch, ale to se může otočit. U nás není domácí prostředí výhodou, i když je fakt, že jsme doma prohrávali loni a letos vyhráváme. Nebránili bychom se prodloužení série.“

Protože je hodně v sázce, je pražská sestava nabitá. Na prvních třech číslech dominují česká seniorská esa Matěj Kůs, Zdeněk Simota a Josef Franc. „Zkusili jsme to postavit na české euforii,“ komentuje pražský kouč složení svého družstva. „Všichni tři jedou slušně, přesvědčili o tom v Březolupech i při Tomíčkově memoriálu. Z pozice náhradníka by to měla být jen jistota. Češi to rozjedou, a pokud se nic nestane, pojedeme závod v sestavě, jak je to napsané. Náhradník musí být nastartovaný, ale radši bych to odjel v českých sestavách.“

Náhradníkem je přitom Grzegorz Walasek, který by mohl hrát úlohu silné rezervy s jízdou navíc, s čímž poprvé přišlo v létě Mšeno. Na druhou stranu, po pražském výjezdu do Mšena, z něhož polský závodník předčasně odstoupil, má postoj Vladimíra Vopata velký díl logiky. Vedle Renata Gafurova by ovšem nepřekvapil Nicki Pedersen. „Co se týká Renata, je to téměř naše ikona,“ tvrdí. „Grzegorze jsme vsadili na nutnější fázi. S Nicki jsme se ne úplně shodli na finančních podmínkách pro semifinále. O finále jsme se ještě nebavili, nechceme to zakřiknout.“

Jistota je patrná i z obsazení juniorské dvojice, kterou tvoří Ondřej Veverka a Pavol Pučko. „I tady jsme vsadili na ostřílenost,“ netají se Vladimír Vopat. „Michal i Zdenda Holub by si to zasloužili, rostou v solidní závodníky, doufám, že jim to vydrží. A Ondra se mi líbil při poslední extralize i Tomíčkově memoriálu.“ Pražský manažer je tedy evidentně optimistou, „To vždycky,“ odtuší. „Nicméně velká pokora a respekt tady zůstávají. Když jsme do toho šli s pokorou, vyplatilo se to. Musíme být pokorní, ale musíme také věřit ve vlastní síly,“

Touha po odvetě
Zatímco Vladimír Vopat hodně otevřel stavidla své výřečnosti, Lubomír Vozár zůstává tradičně u střídmějšího používání slov. „Uvidíme,“ nechce se pouštět do detailnějších rozborů možných scénářů, které by dnešní semifinále mohlo nabídnout. Své samozřejmě sehrálo, že ho magazín speedwayA-Z zastihl uprostřed příprav na pardubický super víkend zakončený legendární Zlatou přilbou.

„Vidím pražskou sestavu asi pět minut,“ vysvětluje. „Bude to vyrovnané. Záleží, jak zajedou cizinci.“ Tím myslí své skandinávské duo Jesper B. Monberg – Magnus Zetterström, o němž měl Lubomír Vozár jasno už minulý týden. „Nemáme koho,“ vysvětluje motivy své nominace. „Ostatní mají závody, Kenneth Bjerre i Anglán (Ben Barker – pozn. redakce). Jinak bychom měli někoho z nich.“

Uvážíme-li, že Pardubice nastoupí během dvou let systému dvojutkání proti Praze dnes už pošesté, může být pardubický manažer na svého protivníka už velkým specialistou. „Máme jim, co vracet,“ netají se vzpomínkami především na červnovou porážku a především na loňské září, kdy mu Olymp překřížil dráhu do finále ve výsostném pardubickém území ve Svítkově.

Pardubický kouč nasadil svou nejsilnější artilerii do základní části. Vedle zmiňovaných Seveřanů v ní jsou Tomáš Suchánek a Aleš Dryml. Václav Milík má dvanáctku, zatímco po nemoci se vracející Daniel Hádek třináctku. Svůj tradiční post náhradníka zaujme Jaroslav Petrák. „Počítali jsme s Grzegorzem Walaskem na sedmičce,“ říká Lubomír Vozár a připomíná své dvě esa na marodce. „My nemáme cizího jezdce, co by stoprocentně dělal body a mohli bychom ho dát na čtrnáctku. Kdyby byl Lukáš a nebo Štichi, bylo by to jiné. Bojovali by, mají, co odčiňovat.“

S nepřízní osudu se ovšem nedá nic dělat. Lubomír Vozár rozhodně nepatří mezi ty, kteří by předem podléhali defétistickým náladám. Výsledek utkání ovšem předjímat nechce. „Tipovat se nedá,“ tvrdí jednoznačně. „Je to hop anebo trop.“

Historické okénko:
Pardubice, 4. září 1995: play-off nastražilo diváckou past
Když se Radomír Semela vrátil z povinné vojenské služby, kterou jako absolvent vysoké školy strávil v pardubickém Racku, dělil svůj pracovní život do dvou rovin. Kromě práce v České televizi, kde působil jako redaktor na teletextu, působil jako sekretář u plochodrážní komise České motocyklové federace, předchůdce Autoklubu ČR v roli sportovní autority. Ve čtyřiadevadesátém závodil posledním rokem jako aktivní závodník a přitom pomáhal zpracovávat privatizační záměr pro divišovskou Jawu.

Radomír Semela se nikdy netajil svou náklonností k play-off. A pro sezónu 1995 se mu podařilo prosadit svou myšlenku, aby extraliga neproběhla jen jako série utkání zúčastněných doma a venku. Pokračovat se mělo v nadstavbové části, kdy se nejprve střetl první tým se čtvrtým a druhý se třetím v semifinále. Vše mělo vyvrcholit duely o třetí místo a o mistra, přičemž ve všech případech se mělo bojovat na oválech obou rivalů.

Slibná myšlenka se ovšem nemohla narodit do horší doby. Oproti sezóně 1994 se počet extraligových týmů zmenšil z pěti na šest. Chabařovice sestoupily do první ligy a z opačného směru je nikdo nenahradil. Mšenská Oliba, která ve čtyřiadevadesátém nižší soutěž vyhrála za pomoci hostujících pražských juniorů, už jako soutěžící nepokračovala, a o extraligu neprojevily zájem ani další celky v pořadí Racek Pardubice, Markéta Praha a Kopřivnice.

Ke všemu se do svízelné situace dostal Slaný. Kvůli nedostatku finančních prostředků v extralize 1995 nezval žádné cizince a nestavěl ani své hlavní opory Zdeňka Tesaře a Romana Matouška, kteří se živili za kanálem La Manche. Až do června na pozvánky nereflektoval ani Robert Král, zklamaný, že ho Slaný neuvolnil za lukrativnější nabídkou do Březolup. Nebylo divu, že se Slaný stal snadnou kořistí. A protože Praha, Pardubice, Plzeň a Březolupy měly za daných okolností postup do play-off v kapse, příliš se neexponovaly ani ve svých vzájemných duelech. V play-off se totiž mělo začít znovu od nuly.

A pak to přišlo. Pardubická dvojčata Zlatá stuha a Zlatá přilba se konaly už druhý a třetí den měsíce září. Referáty se rozplývaly především nad skvělým soubojem Tomáše Topinky s Tony Rickardssonem a Hansem Nielsenem ve finálové jízdě, z něhož tehdy dvacetiletý český závodník vyšel na druhém místě. Pozornější čtenáři našli i malé zmínky o zasedání plochodrážní komise, jež v Pardubicích proběhlo. S ohledem na prázdné klubové kasy se rozhodla zrušit extraligové play-off bez náhrady.

Past sklapla dokonale. Po fádní základní části se diváci nedočkali toužebně očekávaného vyvrcholení. Navíc časově náročný program play-off obsadil v kalendáři prakticky celý podzim. Od 4. září 1995, kdy se na Markétě konal tradiční Tomíčkův memoriál, diváky do konce čekalo již jen finále jednotlivců, finále dvojic a tréninkový závod ve Slaném.

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

PSK Olymp Praha:

1 Matěj Kůs
	2 Zdeněk Simota
	3 Josef Franc
	4 Renat Gafurov, RUS
	5 Ondřej Veverka
	6 Pavol Pučko
	7 Grzegorz Walasek, PL
ZP Pardubice:	8 Jesper B. Monberg, DK
	9 Tomáš Suchánek
	10 Aleš Dryml
	11 Magnus Zetterström, S
	12 Václav Milík
	13 Daniel Hádek
	14 Jaroslav Petrák

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)