Praha – 22. února
Říkával, že bude závodit, dokud se něco nestane. V září roku 2004 však ve francouzském Morizes přišel těžký pád s komplikovaným zraněním nohy. Přesto se do kolotoče dlouhých a travnatých drah pustil také loni. Jak řekl v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z, nebyl ze své sezóny zklamaný, by se nedostal do finále mistrovství světa a finále evropského šampionátu bylo pořadatelským fiaskem. Získal však nové zkušenosti. Poznal sílu přátelství a na podzim se s vervou pustil do tréninku juniorů pražské Markéty. A samozřejmě v červenci po velké bitvě s Antonínem Švábem ve finálové rozjížďce vyhrál domácí titul. Ale nechejme o všem hovořit radši samotného Zdeňka Schneiderwinda. Jen dodejme, že také tentokrát zpovídaný závodník podepsal své fotografie pro čtenáře, kteří mu položili své dotazy.
speedwayA-Z: „Tvoje smolná série se bohužel nezastavila v září 2004 v Morizes. Pilně jsi se připravoval na sezónu, leč z prvního závodu z Balkbrugu jsi se koncem března vrátil se zlomenou klíční kostí. Neměl jsi v těch chvílích chu se vším praštit? A proč jsi to neudělal?“
Zdeněk Schneiderwind: „Asi možná jo. Ale ani jsem to zase tolik neřešil. Rozumíš, to je těžký. Nevidím člověka, že by mě v tý chvíli řekl, že dělám rozumnou věc. A vezmeš manželku, doktory nebo další lidi. To si musím zdůvodňovat sám. Přesně jsem věděl, k čemu může dojít. Z dnešního pohledu obdivuju sám sebe. Zlomená klička, to se stane, ale jinak jsem přežil celou sezónu. Nebyl jsem z ničeho zklamanej a byl pyšnej na sebe, že jsem přežil ve zdraví. Teď se mi od podzimu ta zranění zlepšovala, předtím jsem neohnul nohu, nezvednul ruku, neoblíknul se, ale sedl jsem si na motorku a závodil. Zatím jsem si věřil. Říkal jsem si, že to nějakej pátek už dělám. Ne že bych měl daleko, abych s tím seknul, ale nechtěl jsem to udělat tak, abych si třeba za dva roky řekl, že jsem mohl ještě závodit. Myslím si, že bych mohl ještě něco zvládnout. A až s tím seknu, tak navždy. A kdybych přestal po tom zranění z Morizes, asi bych se tak rychle do kondice nevrátil. Asi bych v sobě nenašel takovou sílu a ležením v posteli se do kondice nedostaneš.“
speedwayA-Z: „Byl jsi přímo nasazený do semifinále mistrovství světa. Z St. Macaire jsi však želbohu vypadl. Jaký to byl pro tebe závod?“
Zdeněk Schneiderwind: „Vypadnul jsem. Nemůžu říct, že bych tam s tím rovnou jel, ale nedivil jsem se tomu. Jednak tam byla těžká dráha a taky silná konkurence. Dřív třeba bejvalo slabý semifinále, ale teď se sešli hodně dobrý závodníci. Neměl jsem na to. Nemůžu si stěžovat na motorku nebo dráhu. Mohl bych si stěžovat jenom sám na sebe, ale vím, že by to nemělo smysl. Udělal jsem maximum. Sešlo se to, ale bylo to čistě ve mně. Prostě to nešlo a hotovo. Tím to padlo. Pak mě mrzelo, že dost pořadatelů mně ústně slíbilo divokou kartu na finále. Ale nakonec nedopadla žádná, ani v Marmande, ani v Morizes, kde mě nakonec nepozvali. Takovej je život. Když je člověk slavnej, ta sláva tam je, ale jinak se zapomene. Ale tak to chodí v celým životě a tak si nestěžuju. Letos pojedu. Uvidíme, říkám, že jsem dalek od toho, abych plánoval a dával si cíle, ale od půlky listopadu se snažím a jdu do toho. I když nepostoupím, zase si řeknu, že jsem do toho dal všechno. Teď záleží, co zdraví a motorka.“
speedwayA-Z: „Do finále mistrovství Evropy jsi se však dostal. Ovšem ve Schwarme probíhal závod ve skutečně psích podmínkách. Jak na něj vzpomínáš?“
Zdeněk Schneiderwind: „Na to nevzpomínám nijak. Podle mě to byl neregulérní závod – tak jak na to můžu vzpomínat?! Jsem dalek, že by se mělo stávkovat. Řeklo se, že se pojede, ale pak tam jsou podvody. A když jezdili na dráze dva nebo tři lidi, není to regulérní. V sobotu po tréninku se na to totiž vykašlali a nedělali dráhu. V sobotu jsem se cejtil dobře, ale v neděli, když jsem viděl ty podmínky, věděl jsem, že to fyzicky nemůžu zvládnout. Je to strašně rychlá dráha a nezvládlo to víc lidí. Je to jako s tím St. Macaire, z toho výčitky taky nemám. Paul Hurry měl snad jedinej plnej počet jízd. Ale bylo to jako když malej kluk řekne, teď už se nepojede a nakonec tam vletí.“
speedwayA-Z: „Minulý týden FIM zveřejnila svůj záměr pořádat od sezóny 2007 mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Jaké bychom v něm měli vyhlídky? A kdo by byl dle tvého názoru v optimální sestavě nároďáku?“
Zdeněk Schneiderwind: „Proti tomu nejsem. Pro zatraktivnění vítám všechno. Zatím neznám systém, slyším to od tebe poprvý, tak vyhlídky nevím. Asi moc dobrý ne. Němců je jak psů a jsou tady ještě Holanďani a Angličani. Nás bys dal dohromady sotva šest. Nominace není moje otázka, ale toho, kdo dělá nominaci, a čím si to zdůvodní. Ale určitě to bude zajímavý šampionát a fandím tomu.“
speedwayA-Z: „V červenci jsi v Mariánských Lázních vybojoval titul na dlouhé dráze, když jsi celá čtyři kola finálové jízdy za sebou vodil Antonína Švába. Co rozhodlo o tvém triumfu?“
Zdeněk Schneiderwind: „Nevím. Vím, jakou chybu udělal Tonda. Spíš si myslím, že on si to prohrál, než že já vyhrál. Byly to hezký závody a moc hezký jízdy. Jak bojoval Káča Kadlec nebo Jarda Ptáků! Jména tam sice nebyly, ale ty rozjížďky byly hezký. Taky se povedlo, že jsem skončili u Káči v Plzni v hospodě (smích)! To bylo krásný a takovejch zážitků má člověk víc. Vyhrálo se, pak jsem si sedli u stolu a zazpívali si, takhle by to mělo bejt. Nehodnotím, jestli tenhle titul je vejš než jiný, ale jsou to příjemný zážitky. Když ti to jede, je to v Mariánkách hezký, ale když vzadu chytáš cejchu, říkáš si, že tam nic hezkého není. Ale když jedeš vpředu, je to hezký.“
speedwayA-Z: „Obnovený šampionát republiky na dlouhé dráze jsi vyhrál už v roce 2003. V roce 2004 jsi kvůli zranění nejel, letos vyhrál znovu. Jakým vývojem dle tvého názoru dlouhodrážní mistrovství prochází? A dá se srovnat s dřívějšími ročníky, a už v osmdesátých či devadesátých letech, které jsi také jezdecky zažil?“
Zdeněk Schneiderwind: „Teď je to zlepšení. Ale srovnat se to asi nedá. Zažil jsem doby, kdy jsme se museli rozjíždět v kvalifikaci. Dnes je to o tom, že kdo chce, jede. Je to otázka nabídky a poptávky. Dřív hodně lidí, co jezdilo krátkou, závodilo i na dlouhý. Bylo jich málo, co dlouhou nejezdili. I dneska kdyby špička sedla na dlouhány, bude to taky o něčem jiným. Jenže dnes kluci, co jsou v Anglii, nechtějí investovat do dlouhý a třeba se zranit. Je třeba velká škoda Pepíka France. Ale nedivím se mu, má svůj job v britský lize. To samý si myslím o Jirkovi Štanclovi. Tam by měl, kdo poradit. Mistrovství republiky by mohlo bejt lepší. A když si vezmeš úroveň, stoupá to. Je za tím nezaplatitelný nadšení lidí jako je Míra Musil. Ta hlavní sláva tyhle lidi mine a přitom by to bez nich vůbec nebylo. Na tom stupni vítězů by měli stát na prvním místě oni a pak bychom teprve měli bejt my.“
speedwayA-Z: „Vedle mistrovství světa, Evropy a republiky závodíš hlavně ve volných závodech v zahraničí. Jaká byla v tomto směru tvá loňská sezóna?“
Zdeněk Schneiderwind: „Povedla se mi spousta závodů, ale neprovázelo mě štěstí. Pár závodů jsem mohl vyhrát, ale třeba jsem cukl do pásky, vyloučili mě nebo byl defekt. Jindy třeba chyběla pohoda nebo to byla velká dřina. Ve Wollfbergu jsem nemohl ani zatočit a byl tam spíš jako divák. Divil jsem se, jak tam můžou jet takovou palbu. Chybělo mi, že sednu na motorku, dám to tam a jedu. Jestli je to tím, že o tom přemejšlím, nevím. Letos mám zatím jen dva závody v Holandsku. Zatím jsem toho moc nesháněl. Dělám to tak vždycky, důležitý je dostat se do mistrovství světa a Evropy. Závodů všeobecně ubejvá a kde se jezdívalo v osmnácti se dnes závodí jen ve dvanácti nebo dokonce jen v šesti. Musíš bejt ve špičce, aby 
tě pozvali. Ale vůbec to neřeším, chci se akorát rozjet na svět a Evropu. Loni jsem jel na první závod do Holandska a zlomil si kličku. Tak teď doufám, že se štěstí otočí zase ke mně. Dnešní trend je, že se jede všude na všem. Až to člověk nechápe a říká si, jestli je ten rozum na správným místě. Na čem se třeba závodilo v Uithuizenu v Holandsku, to byla katastrofa. Chcalo a všude stála voda. Ptám se, jestli se to pojede a oni, proč by se to nejelo. To samý v Morizes, kde jsem se v roce 2004 zmáknul. Na jaře tam jeli závod a dvanáct jezdců skončilo ve špitálu. Teprve pak vyměnili dráhu.“
speedwayA-Z: „Už léta jsi továrním jezdcem Jawy. Jaká je vazba jezdec – továrna z tvého úhlu pohledu? A co připravujete na sezónu 2006?“
Zdeněk Schneiderwind: „Z mýho hlediska jsem jim za mnohý vděčnej, ale můj názor je, že by se dalo dělat víc. Nechci říkat, že bych mohl já nebo oni, ale ta továrna za to, co do nás investuje, by měla chtít víc, aby se jí to vrátilo zpátky. Já s nima spolupracuju dost, ale cizí jezdci ne. Nechci to hodnotit, ale Jawa by z toho měla mít větší efekt, než má. Mělo by se to vrátit do výroby. Ale já jsem jim hodně vděčnej. Speciálně Evženu Erbanovi. Loni mu muselo bejt jako rozumnýmu člověku jasný, že jim po zranění nic nepřinesu. Nemohl ode mě očekávat vůbec nic. A Evžen Erban a potažmo Jawa se mou spolupráci nepřerušili, naopak. To samý je Michal Stárek z MPM. Ten se o mě staral, když jsem ležel ve Francii. Jeho podpora byla obrovská a muselo mu bejt jasný, že mu do firmy moc nepřinesu. Na mně žádný stany nepostaví. Stejně tak pan Cholenský z Fuchs Oilu, kterej taky musel vědět, že stupně vítězů nebudou pořád a přesto mně poskytli oleje. Paní Viková, obchodní ředitelka Pinelli, výrobce nápojů Semtex, se mnou také spolupráci nerozvázala. Tahle pomoc se nedá ničím zaplatit. To nejde ani o ty peníze, olej nebo Semtex, který bych si koupil v obchodě, ale 
obrovsky mi to psychicky pomohlo. Opravdu v nouzi poznáš přítele. Tahle stará pravda se u mě projevila. Když teď budu sedět ve stanu, musí to bejt MPM, limonáda bude Semtex a v autě budu mít vždycky nalitý Fuchs Oil. A motorka samozřejmě bude Jawa. To je moje morální povinnost vůči nim. Všem jim děkuju a taky pražskýmu Olympu a panu Jiřímu Beránkovi z PRO TEC. Kdyby se mi to nestalo, neměl bych tyhle zkušenosti a jsou to pro mě příjemná zjištění. Novinky na rok 2006 nevím, zatím s Jawou v kontaktu nejsem. Mladý mi zabíraj‘ dost času, ale teď se do toho musím intenzívně vrhnout. Doufám a čekám, že něco bude, ale co nevím.“
speedwayA-Z: „V listopadu jsi začal trénovat juniory pražské Markéty. Souvisí to nějak s personálními změnami po přeřazení Vladimíra Kováře na jinou funkci?“
Zdeněk Schneiderwind: „Víš co, já ani nevím. Ani se o tyhle věci nestarám. Dali mi tuhle šanci a já se nezajímám, co kdo dělá, ale o to, co dělám já. Musím se pochválit, moje představy se naplňujou. Za to ale nemůžu jen já, ale i klub. Není to výhoda pro mě, ale i pro ty mladý, by si to zatím neuvědomujou. Začal jsem fyzickou přípravou a chtěl bych je dotáhnout na dráhu a k závodům. Chci jim předat zkušenosti. Není to pro mě jednoduchý. Škola, práce a hlavně chyběj peníze, plně je chápu. Ale musí něco dělat, když chtějí něco dosáhnout. Já jsem připravenej jim pomoct, ale záleží hlavně na nich.“
speedwayA-Z: „Trénuješ a závodíš. Kde vlastně vidíš svou vlastní budoucnost? Budeš trenérem nebo ještě nějakou dobu chceš svírat v rukou řidítka?“
Zdeněk Schneiderwind: „Chtěl bych stihnout obojí. Celkem mě to naplňuje dobrým pocitem a baví mě to. Závodění bych určitě nechtěl pověsit na hřebík. Ale nepodnikám a nechodím do hospody, takže čas mám. Když to bude kluky bavit, nedělám na píchačky a zůstanu o hodinu dýl. Musí se udělat parta. Ta tady na Markétě chyběla. Doufám, že to nejsou jen ideály, který se nenaplněj´. To si řekneme po sezóně. Nechtěl bych, aby se kluci vraceli z první ligy a měli jen sedm bodů. Výsledky nebyly adekvátní zabezpečení našeho klubu. Právě výsledkama bychom to měli klubu vrátit.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Romana: „Dobrý den pane Schneiderwinde, otázku mám jednoduchou. Jak se stravujete? Dáte si třeba řízek nebo jen bifidus-aktiv a vločky? Já jen, že jste pořád tak nabitý energií, že i přez pády znovu a znovu nastupujete na ovály a ještě zdaleka nepatříte do starého železa, ba právě naopak, ostatní se už asi zase děsí, že nastartujete svůj stroj. To že běháte a poctivě trénujete víme asi všichni, ale to přece nemůže stačit? Prosím prozraďte nám Váš recept na živelnost, elán a vitalitu. Přeji Vám jen ty největší úspěchy a se Vám konečně vyhýbají zranění a v osobním životě jen to nejlepší.“
Zdeněk Schneiderwind: „To bych taky rád věděl. Snažím se. Ale zdravou výživu ne, klidně si dám řízek. Že bych jedl jen kuřecí, to ne. A bifidus nebo vločky nejím. Nemyslím si, že jsem nabitej. Snažím se, ale žádnej recept nevím. Ten bych si spíš nechal poradit já sám. Jezdím na hory, trénuju s klukama a to dává něco i mně. Snažím se věnovat čas sportu všude. Přesně tohle, co píšete, bych chtěl po klukách. Také já vám přeju to nejlepší ve vašem životě.“
Terry: „Zdravím Vás a gratuluji k titulu za loňský rok. Přeju mnoho energie letos, protože závody bez Vás nebo Vlada Višvádera by asi ztratily svoje kouzlo. Chtěla bych se zeptat, jestli se budete opět specializovat na dlouhou nebo Vás uvidíme taky na krátké, abyste svoje svěřence mohl lépe prohánět? Zdraví a rychlé stroje přeje Terry.“
Zdeněk Schneiderwind: „Na krátký už asi ne. Nechci dokazovat, že jsem lepší než mladý. Jsem rád za přirovnání k Vladovi. Vážím si ho. Chtěl bych bejt jako on. Je na něm vidět, že to dělá s láskou, a že ho to baví. Nikdy jsem se nespecializoval, ale krátkou nepojedu. Nevím, k čemu by bylo, abych si něco dokazoval. Zazávodíme si na malý dráze. A i když prohraju, uspokojí mě to, že jsem jel hezky. Kvůli tomu to dělám, ne abych porazil kluky o dvacet let mladší. Chtěl bych patřit k tý partě jako je Vlado, Jarda Pták nebo Káča Kadlec, pro který se to stává něco jako droga.“
Horác: „Zdravím, do další sezony přeju úspěchy na dráze, hodně zdraví, i zdar v Tvém pedagogickém působení na mládež. Jsem rád, že Ti tímto můžu položit nějakou tu otázku.
Zažil jsi toho nemálo, závodil jsi s Tondou Kasperem, Romanem Matouškem a dalšími. Můžeš porovnat ty doby minulé s těmi dnešními?“
Zdeněk Schneiderwind: „Je to pořád o závodech. Já jsem to absolvoval a tak bych chtěl, aby ty samý boje, co jsem měl s Tondou Kasperem nebo Romanem Matouškem, měli i ty kluci. Aby se za deset let povídalo, že Patrik Doubek bojoval s Matějem Kůsem nebo Michael Gregor s Adamem Vandírkem. Doba se mění a porovnávat to nejde. Ale jestli to byl tehdy pro nás střed zeměkoule, pro tyhle kluky je to taky.“
Horác: „Co nějaký recept na sportovní dlouhověkost?“
Zdeněk Schneiderwind: „Žádný. Než jsem se zmáknul, říkal jsem si, že budu jezdit, než se něco stane. Stalo se a jedu dál. Je to štěstí, hodně štěstí.“
Horác: „Na krátké se už skoro neobjevuješ, čím to je? Je náročnější, na materiál, techniku, či fyzičku?“
Zdeněk Schneiderwind: „To v žádným případě. Ale jsou mladší a lepší. Dlouhá mi šla a nejde to stíhat oboje. Tak proč ne.“
Horác: „Jak se připravuješ na sezonu? Díky, a Ti vše vyjde, vyřizuju pozdravy z kolínské Draslovky, kde na Tebe dodnes v dobrém vzpomínají a fandí Ti.“
Zdeněk Schneiderwind: „Dá se říct, že tvrdě. Uvidíme. To je pak otázka až po sezóně. Ale ze svýho pocitu se připravuju dost tvrdě. Já na ně taky vzpomínám. Kolikrát si říkám, kde bych asi byl, kdybych se věnoval svýmu původnímu povolání. A taky do Draslovky zdravím. Ještě si pamatuju, jak jsme vyráběli Retacel.“
Miras: Dobrý den, rád bych se zeptal na pár následujících otázek. Zdá se mi, že je u nás dlouhá dráha zastíněná klasickou. Proč není alespoň stejně populární? Je tomu tak i ve světě nebo jsou země, kde chodí víc lidí na dlouhou?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Německu, Holandsku nebo Francii na tyhle závody chodí lidi. Na takový bašty jako Berghaupten přijde deset, dvanáct tisíc lidí, a svítí sluníčko nebo prší. U nás byla plochá dráha populární, že byla v televizi. Dnes v televizi není, nechoděj lidi, stojí to peníze a je to takovej kolotoč. Je to takovej malej sport. A na dlouhou dráhu nejsou závodníci.“
Miras: „Z pohledu trenéra: jaký je zájem mladých borců? Je vidět ze strany alespoň některých rodičů, že vědí co je plochá dráha a přijdou s tím, že chtějí, aby to jejich ratolest vyzkoušela? Nebo jsou to jen potomci případně příbuzní již zvučných jmen anebo jmen motajících se kolem ploché?
Zdeněk Schneiderwind: „Většinou to jsou lidi kolem plochý dráhy. Já však můžu mluvit jen o svý zkušenosti od půlky listopadu. Jsem překvapenej, že kluci do toho chtějí jít. Chci jim pomoct, aby to pro ně byl životní styl. Zimní příprava svůj cíl splnila. Jeli jsme na hory a zpočátku jsem měl obavy, že pojedeme jen čtyři, ale nakonec nás jelo deset. Byla sranda, ale hodně se makalo. A tohle bych chtěl přenést i na dráhu. Aby do každýho tréninku a závodu šli s tím si užívat a že je to baví.“
Wojta: „Zdravím, nejprve přeji hodně štěstí! Jinak máte svoje www stránky? Jaký je váš největší úspěch? Jo, a ještě co si myslíte o ploché draze v ČR-myslím fanoušci, organizace a tak – na jaké to je úrovni? Diky moc, mějte se krásně.
Zdeněk Schneiderwind: „Stránky nemám. Můj největší úspěch jsou asi finále mistrovství Evropy na trávě. Ale není to, že by si člověk říkal, že má nějaký medaile, to neřeším, to už je za mnou. Obdivuju všechny organizátory, fanoušky a závodníky. Všechno z toho, co dělají, je těžší než sedět v hospodě, takže všichni mají můj skrytý obdiv. Těmhle lidem nikdo nic nedá, já, když stojím na bedně, dostanu medaili.“
Jiří Bayer: „Dobrý den, rád bych se vás zeptal, jak vnímáte současnou situaci na dlouhé ploché dráze. Dlouho se hovořilo o tom, že od vzniku kombinovaného seriálu na pískových a travnatých drahách se spolu s odlivem špičkových jezdců vytrácí i prestiž tohoto šampionátu. I já si myslím, že až odejde trio Riss, Tatum a Barth, nezbyde tu prakticky nikdo, kdo by dosáhl podobných kvalit. Ty doby, kdy polovina startovní listiny světového finále na dlouhé dráze byla stejná jako na krátké, jsou už asi nenávratně pryč, ale možná by se s tím ještě něco dalo dělat. Pokud vím, tak například Mark Loram, Henrik Gustafsson nebo Andy Smith by se na dlouhé moc rádi ještě svezli, ale všichni shodně argumentují tím, že je to příliš finančně náročné. Já si naopak myslím, že právě účast podobných hvězd by do dlouhé dráhy nalila ty potřebné finanční prostředky. V poslední době se hodně hovoří o znovuzavedení světového finále, tuším snad v podobě dvoudenního klání. Co si o tom myslíte vy? Není to ten správný krok? A ještě jednu otázku bych na vás měl. Kdo byl za ta dlouhá léta vaším největším soupeřem a s kým vás nejvíce těšilo závodit? Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji hodně zdraví a úspěchů.“
Zdeněk Schneiderwind: „Prestiž si myslím, že se neztrácí. Všichni chtějí jména. Až odejdou Riss, Tatum a Barth, je tam Janoschka, Kröger, Katt, Pijper a další. Pár let si počkáme a za deset let se budeme ptát, co bude, až odejde třeba Katt. Dřív jsme obdivovali Ivo Viktora, 
dnes je tady Čech. Jména vznikají, to je život. Otázka je, že dřív, když se jezdil zároveň dlouhá s krátkou, bylo tolik závodů. Když dnes kluci odjedou sto závodů na krátký a měli by jezdit ještě padesát na dlouhý, kde by byli? Nemyslím si, že by třeba Loram nebo Gustafsson přinesli finanční prostředky. Dvoudenního finále by se mohl zúčastnit třeba Crump, ale je otázka, zda by uspěl. Dřív třeba ještě Simon Wigg stihnul v sobotu Grand Prix na krátký a v neděli dlouhou. Doby se ale změnily, stojí to dost finančně a časově se to nedá stíhat. Věřím, že kdyby třeba Tony Rickardsson chtěl jet dlouhou, finance by sehnal. Dřív třeba Hans Nielsen jezdil trávu v Marmande. To se málo ví a taky je tam neměřil jako na krátký.“
Kiril Janačkov: „Dobrý den pane Schneiderwinde. Jezdíte dlouhá léta. Jak vzpomínáte na soupeře? Jste v kontaktu třeba s Maugerem, Olsenem a ostatníma, co už ukončili aktivní kariéru? Kdo je Vaším dnešním největším konkurentem? Děkuji za rozhovor a držím palce, a nadále závodíte bez zraneni a nehod.“
Zdeněk Schneiderwind: „Že bych byl s někým z těhle slavnejch v kontaktu, to ne. Cením si, že Ivana Maugera jsem na závodech v Rakousku jednou porazil. Konkurentem jsou všichni. Záleží na závodech, ale vždy je tam ještě dalších sedmnáct jezdců. Není to tak, že na tohohle mám pifku nebo on na mě, to určitě ne.“
Roman: „Zajímaly by mně Vaše názory na tři témata. Letos se nevídaným způsobem u nás rozjela ledová plochá dráha. Myslíte, že by se u nás mohla podobně rozhýbat i dlouhá dráha? Vždy se uvažovalo kdysi že na Pardubicku by se udělal travnatý ovál. Možná že by se našel u nás ještě jeden ovál na dlouhou. Třeba rekonstrukcí kopřivnické dráhy, nebo nějaké jiné dráhy. Vždy je to atraktívní individuální disciplína mnoha tváří například dvěstěpadesátky, sajdkáry, veteráni, mládežníci. Rozpis závodů se dá udělat takřka na libovolný počet závodníků a fanda motorismu může tak strávit velmi příjemné odpoledne. Vždy závody na krátké jsou za cca 2 hodiny fuč.
Zdeněk Schneiderwind: „Rozhejbala se i dlouhá. Před těma lidma, závodníkama a pořadatelama, je třeba smeknout. Vždy se najde nějaká parta, která dokáže strhnout. Když se k Mírovi Musilovi přidají sponzoři, povede se to. když se někdo najde jako třeba Zdeněk Simota a sveze se to na vlně úspěchů, není tak náročný trávu udělat. Musí se ale najít ta parta lidí. Dlouhá je už problém, ale tráva ne. U nás to ještě není tak, že se na dlouhý závodí celej den. Lidi mají piknik, přijdou v osm, postávaj‘ tam, daj‘ si pivko nebo klobásu. Ale nejsem si jistej, zda je to pro nás životní styl jako třeba ve Francii. Tam závody končí ve dvě v noci. Přijdete tam v pět a většina lidí tam ještě sedí, opíká maso a popíjí.“
Roman: „Na dlouhé se jezdí závody veteránů (starší pánové). Je to z toho důvodu, že technika průjezdu zatáček neni tak fyzicky namáhavá jako jízda smykem na krátké?“
Zdeněk Schneiderwind: „Určitě ne. Dlouhá je fyzicky namáhavější, ale je tam zase víc přestávek. Jede se od dopoledne. Zatrénujou si, odpočnou a pak si zazávoděj‘. Na krátký dráze bývají veteráni vložení, proto je to spojený s dalším závodem. Je to omezený časovým limitem. Ale může to bejt jako PRO TEC Cup ve Slaným.“
Roman: „Často se mluví o tom že technika je pro dlouhou dražší než pro krátkou. Je to opravdu tak? Vždy v Německu to jezdí i amateři jen tak pro svoji zábavu (dokonce snad i v slabší verzi 250). Opravdu si myslíte, že si obyčejní smrtelníci nemohou sestrojit nebo pořídit nějakého dlouhodrážního žďorba a jen tak se párkrát za rok projet na nějakých místních závodech (pokud by byla dráha)? Vždy dnes má spousta lidí silniční nadupaný motorky a otravujou s nima na silnici za běžného provozu a ohrožujou ostatní. Já bych je raději viděl jako amatéry na závodních oválech, by by se jednalo o závod okresního formátu a v diváckých ochozech by stály pouze jejich nejbližší a pár zvědavců.
Zdeněk Schneiderwind: „Souhlasím, ale amatér zase neporazí Risse. Na dlouhý tolik nevydrží motor. A potom je ten rozdíl od Risse, Bartha a Tatuma, kteří si mohou dovolit investovat. S nadupaným silničním motocyklem to je přesně můj názor. A jdou závodit tam, kde se závodit má a svůj um předvádí na závodní dráze, ne na silnici. A to do toho taky rvou šílenejch peněz.“
Antonín Vilde: „Dobrý den, zajímalo by mě, zda podle Vás existuje šance uspořádat u nás závod na travnatém povrchu. V roce 2002 společnost MPM o této realizaci vážně uvažovala, ale nakonec závod Czech Grass se neuskutečnil. Kromě závodění máte na starost mladé naděje pražské Markéty, s jakými výsledky budete spokojen při závěrečném zúčtování na závěr sezony. Děkuji za odpovědi a přeji mnoho úspěchů.
Zdeněk Schneiderwind: „Jak říkám, kdyby se našel parák k Michalu Stárkovi, je to reálný. To potvrdilo spousta závodníků, co v cizině dělají dráhy. Je potřeba mít partu. Podívejte se na ledy v Divišově nebo na Simoáka. Před třema rokama by si každej ukal na čelo. Teď budu muset mít na srdci nejen, jak dopadnu já, ale i ti kluci. Budu jim fandit a mít radost, když se k něčemu v čestném boji dostanou. Budu rád, když si na konci sezóny sedneme a řekneme si, že jsem něco dosáhnul já, ale i tihle kluci.“
Slávek Švehla: „Moc Vás zdravím. Chtěl bych se Vás zeptat, proč jste se v posledních letech specializoval především na dlouhou dráhu a trávu, když jste měl výborné výsledky také na krátké dráze. A se Vám i Vašim svěřencům daří.“
Zdeněk Schneiderwind: „Přišly výsledky na dlouhý, ale věk se nezastaví. Nějakej ten pátek už mi je. Nespecializoval jsem se, přišlo to samo a na krátký jsem už neměl závody.“
Michal Jirka: „Chystáte se k návratu na klasickou dráhu?“
Zdeněk Schneiderwind: „Loni jsem neodjel ani jeden závod. Měl jsem jet ve Slaným Memoriál Antonína Vildeho, ale nestačil jsem ani připravit motorku. A nechci tam jet nepřipravenej a jen se tam vozit, když jsem handicapovanej, že mi nejede motorka a nemám naladěno.“
Lukáš Jirka: „Jel jste někdy anglickou ligu?
Zdeněk Schneiderwind: „Ne, nejel. Mrzí mě to, že jsem se tam nedostal, když jsem byl mladej. Byla jiná doba, ale mě to mrzí. Závodil jsem tam několikrát na jinejch závodech. A závidím těmhle klukům, že se seberou a můžou jet. Kdybych byl ještě jednou mladej, chtěl bych to zažít taky.“
Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Chtěl bych poděkovat Evženu Erbanovi, Jawě Divišov, Michalu Stárkovi z MPM, panu Cholenskému z Fuchs Oilu, paní Vikové z Pinelli, panu Beránkovi z PRO TEC a klubu PSK Olymp Praha. Byl jsem mile překvapenej, že se na mě nevykašlali.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach (MMS)
