Chabařovice – 26. června
Pro někoho je číslo třináct šastné, pro někoho naopak. K těm šastnější jistě po nedělním jubilejním dvacátém ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha bude patřit patnáctiletý polský plochodrážní jezdec Krystian Pieszczek z Gdaňsku, na jehož zádech svítila bílá třináctka.

Do Chabařovic přijel tento mladík vůbec poprvé a po několika hodinách si odvezl poprvé domů do Polska trofej nejcennější . Tu letos věnoval plochodrážní klub Olymp Praha, v jehož barvách v době tragické události Jiří Hurych závodil. Další pohár věnovala tradičně Jirkova maminka a také polský plochodrážní klub.

A jak viděl svoje působení samotný vítěz? „Jezdilo se mi velmi dobře, přesto jsem nečekal, že v tak silné konkurenci domácích jezdců a zkušeného Ronnyho Weise z Německa se mi podaří i podaří probojovat do finále tohoto závodu. Jsem velmi rád, že se mi i to podařilo i přes pád, který mě v páté rozjížďce postihl,“ dodal šastný vítěz.

Foto: Lubomír Hrstka

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Chabařovice – 26. června
Ačkoliv slánští mladící dominovali v Chabařovicích bodovanému tréninku, ve zvláštní rozjížďce o Memoriál Jiřího Hurycha se jim nevedlo. Rybník jim vypálil Krystian Pieszczek, díky němuž hlavní trofej už třetím rokem skončila za hranicemi. Smolně skončil mítink pro Michala Průchu, který skončil se zlomenou rukou v nemocnici. Během sobotního tréninku upadl v Chabařovicích také David Štěrovský a rovněž on si způsobil frakturu ruky.

Slaňáci vévodí průběžné klasifikaci
Mraky si trhaly břicha o vrcholky Krušných hor a českého středohoří a zdálo se, že vycházejí rovnou z početných komínů severočeských továren a elektráren. Chabařovické chodníky a silnice se ještě leskly dešovou vodou. „Pěkný počasí je jediný, co jsem nedokázal zařídit,“ vítal Ladislav Šifalda všechny příchozí u brány plochodrážního stadiónu.

Nicméně zhruba po hodince se sluníčko přece jen podařilo proniknout skrz hradbu dešových mraků. Jeho paprsky ozářily už dopolední mistrovské klání stopětadvacítek na malé dráze. A po obědě už pálily jak se na konec června sluší a patří.

Rozpis závodu se musel změnit. Původní startovní listina kalkulovala se dvaceti jmény a pětadvaceti rozjížďkami. Nakonec však dorazilo čtrnáct borců a proto závod, oficiální terminologií ovšem nazývaný bodovaný trénink, dostal podobu klasického klání jednotlivců na dvacet jízd.

Naneštěstí se záhy musela škrtat další startovní čísla. V rozjížďce s číslem sedm upadl Daniel Hádek. „Natáhlo mě to a už jsem letěl,“ vysvětloval plzeňský mladík příčiny. „Nemůžu ohnout malíček.“ Michal Průcha ve snaze netrefit ležícího závodníka spadl raději také. Z oválu ho bohužel odvezla sanitka a slánský závodním nakonec skončil v ústecké nemocnici se zlomeninami levé ruky.

Závod nedokončil ani Bulhar Milen Manev, který do Chabařovic dorazil i v doprovodu svého slavného otce Nikolaje. Zradil ho motocykl a on se v závěrečných dvou sériích proměnil v nedobrovolného diváka. Navzdory personálním škrtům však mítink nabídl dramatické momenty.

V rozjížďce s číslem jedna selhalo startovací zařízení. Jeho oprava byla sice poněkud delší,ale zato účinná, nebo další patálie se už nevyskytly. Eduard Krčmář se tak mohl zapsat jako první vítěz, když Ronny Weis stačil v první zatáčce stačil předčit pouze Zdeňka Holuba.

Eduard Krčmář posléze prodloužil sérii své neporazitelnosti také ve druhé sérii. V šesté jízdě dokázal odstartovat na Romana Čejku, jenž prve triumfoval v rozjížďce s číslem dvě stylem start – cíl. Nyní se však musel dívat na záda svého mladšího klubového kolega. Neměl ani příliš velkou příležitost k útoku. Karol Jozwik, který ve třetí jízdě ujel Ondřeji Veverkovi upadl ve druhé zatáčce.

Z repete byl pochopitelně diskvalifikován. Eduard Krčmář vzal svůj předchozí povedený start jako přes kopírák. Mohl si hlavu ukroutit, ale pokaždé viděl Romana Čejku za sebou. „Měl lepší startovní pozici,“ vyprávěl Roman Čejka, proč přišel o tři body. „Odjel dřív. Já to mám rychlejší, ale předjet nešlo.“

Rozjezdy nejsou třeba, rozhodne se v memoriálu
Eduard Krčmář se šesti body vedl po dvou pětinách průběžnou klasifikaci, ale za ním bylo hodně těsno. Pěti body se vedle Romana Čejky mohli pochlubit ještě Ronny Weis a Ondřej Veverka. Pražan využil opakovačky v páté jízdě, v níž na začátku protilehlé rovinky upadl Krystian Piesczczek. Polák, jenž ve čtvrté jízdě odvedl Ondřeje Smetanu, by vyloučen, a Ondřej Veverka vyhrál repete. Ronny Weis zase kraloval rozjížďce s číslem sedm.

Jenže závod se zašmodrchával. Roman Čejka v deváté jízdě záhy zmizel z dohledu Zdeňka Holuba. Avšak hned vzápětí se Eduard Krčmář dočkal své první prohry, kterou dozajista vůbec nečekal. Uštědřil mu ji Michal Škurla, dokonale profitující ze svého bleskového startu, vůči němuž byl Eduard Krčmář navzdory své snaze neúspěšný.

„Občas jsem o něm nevěděl,“ popisoval Michal Škurla své první vítězství v pětistovkách. „Ale jel jsem si svoje. Když jsme přijeli do depa, Eda ani moc nenadával.“ Naproti tomu nadávky jen pršely z úst Ondřeje Veverky. A kdo by se mu divil?! Celá čtyři kola měl na lopatě Ronnyho Weise a na cílové rovině mu spadnul primární řetěz! Ve chvíli, kdy v depu seskakoval z tandemu německého závodníka, který mu velkoryse nabídl svezení na zadním blatníku, netušil, že se něco podobného stane ještě jednou.

V rozjížďce s číslem šestnáct se mu roztrhl sekundární řetěz, když najížděl do druhé zatáčky před Romanem Čejkou. Slaňák brzdil i očima, přitom klesnul až za Ondřeje Smetanu, ale během kola zase vedl. Vítězství si užíval také Krystian Pieszczek. V rozjížďce s číslem dvanáct porazil Karola Jozwika i Michaelu Krupičkovou, jíž se na rozdíl od dopoledních stopětadvacítek příliš nevedlo. Ve čtrnácté jízdě zase tvrdým, nekompromisním útokem vnitřní stopou zbavil Eduarda Krčmáře vedení již v prvním výjezdu.

V osmnácté jízdě však Eduard Krčmář hladce vyhrál. Ondřej Veverka měl sice lepší start, avšak slánský závodník si nedopřál klidu, dokud ho ve druhém kole v zatáčce u depa nepodjel. Pražan vzápětí zastavil. „Bolela mě noha,“ vysvětloval. „A je jedno, jestli budeš pátej‘ nebo sedmej‘, dnes jsem moh‘ vyhrát!“

Krystian Pieszczek zvítězil v předposlední jízdě, zatímco Roman Čejka zůstal tret za Ronny Weisem. Slánský junior však Němce vyřídil během kola a tlačil se na vedoucího Poláka. Ani Ronny Weis se nechtěl vzdát. Trojboj trval až k šachovnicové vlajce, aniž by ovšem přinesl změnu v pořadí.

Na závěr Michal Škurla odvedl Michaelu Krupičkovou a čelo průběžné klasifikace bylo řádně zašmodrchané. Eduard Krčmář měl třináct bodů jako Roman Čejka, zatímco Michal Škurla, Ronny Weis a Krystian Pieszczek skončili na dvanácti. Už byly připraveny rozjezdy, které však pořadatelé šmahem skáceli a určili pořadí na základě pomocných kritérií. Hlavním bodem programu byl přece Memoriál Jiřího Hurycha!

První trojice se vrátila z dekorování s tolika dárky, jako se jinak dostává jen pod vánočním stromečkem. Ronny Weis je už netrpělivě očekával u výjezdu na ovál, aby s nimi změřil své síly v klíčové jízdě.

V ní se jednoznačně prosadil Krystian Pieszczek. Se žlutým povlakem přilby hladce pronikl do vedení, které už ze svých rukou nepustil ani na okamžik. Ronny Weis držel druhou příčku, zatímco Roman Čejka se sunul dopředu. v první zatáčce třetího kola ovšem upadl. Z bezprostřední blízkosti mohl sledovat vítězný průjezd Krystiana Piesczczeka cílem a přemýšlet, proč už potřetí pochází vítěz Memoriálu Jiřího Hurycha z ciziny.

Hlasy z depa
„Není to špatná dráha,“ chválil Eduard Krčmář. „Dneska to bylo dobrý, akorát jednu jízdu jsem nemoh‘. Najednou se dráha změnila, v nájezdu se udělaly koleje a my dali zrovna novou hranu. Jsem spokojenej‘, dvě bedny. Mohlo to bejt‘ lepší, ale za osm dnů odjíždím do Švédska na dvěstěpadesátky.“

„Chtěl jsem na druhý místo,“ vyprávěl Roman Čejka o jízdě o Memoriál Jiřího Hurycha. „Chtěl jsem moc. Měl jsem tam skvělej‘ nájezd, ale jsou tam zlepšováky pro diváky, když se to někomu zvedne. Kousek jsem to vybral, ale je to už suchý a uklouzlo to. Na bedně jsem byl, byl to hezkej‘ trénink, ale je škoda, že jsem nevyhrál.“

„Závody dobrý,“ komentoval Michal Škurla svůj závodní debut v sedle pětistovky. „Pak to ale udělali špatně, že zrušili rozjezdy. Jelo se mi dobře, bylo to rychlý. Zůstalo mi vítězství jen z dopoledne, ale první závody na půllitru byly dobrý.“

„V podstatě jsem to moh‘ dnes vyhrát,“ povzdechl si Ondřej Veverka. „Ale dvakrát řetěz z prvního místa, pak mě bolela noha, jak mě ten řetěz prasknul. A tak jsem to zabalil. Je jedno, jestli budeš pátej‘ nebo sedmej‘. Dneska to teda byl den D.“

Bodovaný trénink:

1. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 2 2 3	13
2. Roman Čejka, Slaný	3 2 3 3 2	13
3. Krystian Pieszczek, PL	3 X 3 3 3	12
4. Ronny Weis, D	2 3 3 3 1	12
5. Michal Škurla, Praha	2 2 3 2 3	12
6. Ondřej Smetana, Praha	2 2 1 2 3	10
7. Zdeněk Holub, Praha	1 1 2 3 2	9
8. Ondřej Veverka, Praha	2 3 2 E R	7
9. Karol Jozwik, PL	3 X 2 1 E	6
10. Milen Manev, BG	1 3 1 – –	5
11. Michaela Krupičková, Liberec	0 1 1 1 2	5
12. Dominik Hinner, Praha	0 2 0 2 0	4
13. Daniel Hádek, Plzeň	1 X – – –	1
14. Michal Průcha, Slaný	0 F/R – – –	0

20. Memoriál Jiřího Hurycha:

1. Krystian Pieszczek, 2. Ronny Weis, 3. Eduard Krčmář; Roman Čejka F

Foto: Lubomír Hrstka

Chabařovice – 24. června
V těchto červnových dnech si příznivci ploché dráhy a nejen oni připomínají tragickou událost, která jimi před dvaceti roky 16.června 1991 silně otřásla. Při závodech na travnaté ploché dráze zahynul odchovanec chabařovické ploché dráhy a československý reprezentant Jiří Hurych. Nadějný, univerzální jezdec byl na počátků úspěšné sportovní kariéry, kterou nečekaně přervala nehoda ve francouzském Miramontu.

A jak na tyto chvíle po tragické smrti Jirky Hurycha zavzpomínal jeho bývalý chabařovický trenér Karel Voborník?

„Byla to neděle, a já jsem byl taky někde na závodech. Když jsem se vrátil večer domů, tak mne vítaly se slzami v očích, moje dvě dcery: ‚Jirka Hurych nežije!!!‘ To byla krutá pravda, kterou mi sdělily, ale stále jí také nevěřily! Bylo to až moc neskutečné! Jirka byl totiž jejich velmi dobrý kamarád. Druhý den už toho byly plné noviny.“

Vzpomínky jsou stále živé „I po tolika letech vzpomínám na Jirku jenom v dobrém.
Trénoval jsem tenkrát chabařovickou partu plochodrážníků , byla to skupina zkušenějších a začínajících závodníků . A Jirka byl nejen velmi dobrý plochodrážní učedník, ale i velmi dobrý kamarád se smyslem pro humor. V té době patřil mezi naše nejtalentovanější mladé jezdce, jezdil krátkou, travnatou dráhu i ledy. Byl to takový normální kluk, který uměl, a přitom nebyl vůbec namyšlený! Určitě měl před sebou bohatou sportovní kariéru, ale takový je občas také plochodrážní sport .“

A co následovalo v Chabařovicích v té době? Okamžitě po posledním rozloučení s
kamarádem Jirkou vznikla mezi jezdci a činovníky spontánní myšlenka, pořádat k uctění jeho památky pravidelné závody mladých jezdců. A hned následující rok uspořádali první ročník závodu jednotlivců Memoriál Jiřího Hurycha. Byl tak položen důležitý základ tradici, která letos slaví již dvacáté výročí.

V průběhu let prošel memoriál několika změnami od závodu jednotlivců, přes vložené
finálové jízdy v rámci mistrovských závodů, aby se v posledních letech opět vrátil k tradičnímu samostatnému závodu jednotlivců. V průběhu dvou desetiletí se na jeho startovní
listině vystřídala dlouhá řada vynikajících českých jezdců, a v poslední době také
mladých, zahraničních jezdců.

Historicky prvním vítězem Memoriálu J. Hurycha se v roce 1992 stal Antonín Šváb. V následujícím roce si pro vítězství dojel Jirka Štancl. V dalších letech v rámci vložené finálové jízdy postupně vítězí Marián Jirout a Lubomír Batelka. Prvním seniorem, který se postavil na stupeň nejvyšší , byl Jaroslav Gavenda z Březolup.

V roce 2000 se v závodě objevuje poprvé zahraniční jezdec, Polák Mariusz Lisiak startující v barvách tehdy prvoligového Mšena. A hned obsazuje ve finálové jízdě druhé místo za vítězným Richardem Wolffem z Prahy. Ten si zopakoval vítězství ze šestého ročníku a stal se druhým historicky nejúspěšnějším jezdcem. Určitou výjimkou v organizaci memoriálu byl třináctý ročník, který se nejel v Chabařovicích, ale ve Mšeně a chabařovičtí pořadatelé se na tomto závodě v rámci mistrovství republiky 125ccm spolupodíleli. Vítězem se stal nadějný Pavel Pučko z Prahy.

Následující období patřilo zcela zaslouženě Filipu Šiterovi hájícímu barvy PK Plzeň. Ten vyhrál jako dosud jediný v dosavadní historii, tří následné ročníky po sobě! Vždy jako vítěz samostatné finálové jízdy mistrovství republiky juniorů.

V posledních třech ročnících se pořadatelé z Chabařovic opět vrátili k organizaci samostatného závodu. Daří se jim zvát mladé nadějné jezdce nejen od nás, ale z Německa, Polska, startují zde i plochodrážníci z Nizozemí, Belgie, Bulharska. Určitou raritou byl 17. ročník a vítězství Jana Jaroše, jediného českého jezdce v celém startovním poli. A v posledních dvou ročnících zde kralují němečtí plošináři. Loni vyhrál Marcel Helfer a rok předtím, nejen v Chabařovicích populární Rony Weiss, který bude tuto neděli opět na startu již dvacátého ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha.

Foto: Lubomír Hrstka

Chabařovice – 23. června
Speedway Club Chabařovice v neděli 26. pořádá už dvacátý ročník Memoriálu Jiřího Hurycha. Kvůli poplatku za zápis podniku do kalendáře se mítink pojede opět stylem bodovaného tréninku. Nicméně zajímavá podívaná je zaručena. Všichni závodníci by se na sever Čech měli dostavit do 10:30, protože program začíná již úderem jedenácté.

Je smutné, co se Jiřímu Hurychovi stalo, ale zároveň máme radost, že se tato tradice podařila v Chabařovicích udržet, i když je to v současné době hodně náročné. Součástí motoristického dne bude dopolední závod juniorů o kubatuře do 125 ccm a na malém oválu, který se podařilo za velké účasti sponzorů v loňském roce vybudovat a tak malou měrou přispět k výchově mladých plochodrážníků.

Od 13 hodin nás pak čeká hlavní závod formou bodovaného tréninku, na který dorazí dvacet převážně juniorských závodníků, v čele s něžným pohlavím – s čerstvou vicemistryní ze zlaté trofeje juniorů na travnaté ploché dráze Michaelou Krupičkovou z Liberce. Ta si dopoledne odjede mistrovství ČR na malé dráze a odpoledne osedlá svoji pětistovku a bude poměřovat síly se svými staršími kolegy.

Jistou zajímavostí bude jistě bulharský mistr – Milen Manev, jelikož jeho otec zde závodil před několika desítky let a nyní doprovodí svého syna v roli mechanika. Mezinárodní účast slibuje zajímavou podívanou, jelikož na startu se objeví i Ronny Weis z Německa, který v Chabařovicích už cennou trofej získal, a závodníci z Polska jsou v tomto sportu jedničky.

Celé odpoledne bude doprovázet známý spíkr Miloslav Čmejla a doprovodný program bude zahrnovat body: Koňská ohnivá Show, Kaskadéři, mini mažoretky a ukázkové jízdy motoškoličky.

Věříme, že památku našeho závodníka uctíme a proto zveme všechny nadšence tohoto krásného sportu, přijďte si s námi zavzpomínat.

Startovní listiny:

20. Memoriál Jiřího Hurycha:	Milen Manev (BG), Kamil Mistygacz (PL), Dominik Hinner (Praha), Ronny Weis (D), Eduard Krčmář (Slaný), Ondřej Veverka (Praha), Michal Průcha (Slaný), David Štěrovský (Pardubice), Ondřej Smetana (Praha), Jaromír Otruba (Pardubice), Michaela Krupičková (Liberec), Roman Čejka (Slaný), Jesper Veldhuizen (NL), Michal Škurla (Praha), Daniel Hádek (Plzeň), Zdeněk Holub (Praha), Krystian Pieszczek (PL), Karol Zowik (PL), Adrian Ojczenasz (PL), potvrzeni prozatím nebyli: Martin Málek (Březolupy), Jan Jaroš (Mšeno), Stanislav Pouznar (Mšeno), Michal Klein (Mšeno) a Karel Kadlec (bez klubové příslušnosti).
MR 125 ccm na krátké dráze:	Zdeněk Holub (Praha), Michal Škurla (Praha), Michaela Krupičková (Liberec), Patrik Mikel (Praha), Lukáš Kovařík (Praha), Jakub Ondroušek (Chabařovice), Richard Geyer (D), Felix Wittiber (D – Chabařovice), Filip Hájek (Praha).

Foto: Lubomír Hrstka