AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Hamr na Jezeře – 12. února
Pláž Hamerského jezera zažila už ledacos, pamatuje legendárního Jaroslava Marvana v roli bručouna Gustava Anděla, protože se na ní natáčel známý film Anděl na dovolené. Vyhlášení ledařského mistra republiky se tu ovšem uskutečnilo vůbec poprvé. Nechyběl ani obhájce trofeje Jan Klatovský, který se se svým předloňským primátem rozloučil vskutku důstojně. Neprohrál ani jednu rozjížďku. Andrej Diviš si však ohlídal ostatní soupeře a vůbec poprvé v kariéře se postavil na nejvyšší stupeň. Třetí místo stačilo Lukáši Volejníkovi na titul vicemistra. Jana Pecinu nepustila na stupeň vítězů smolná poslední jízda, zatímco Petra Klauze přibrzdily dva úvodní defekty. Slavit však mohl Miloslav Čmejla. Populární spíkr totiž v polovně příštího týdne oslaví šedesátku, ale z jeho nadšeného vystoupení v Hamru na Jezeře je patrné, že mikrofon rozhodně ještě odkládat nebude.
Čtrnáct ledařů na prosluněné písečné pláži
Hamr na Jezeře je vskutku nádherné místo. Není divu, že tu v minulosti vzniklo nádherné letovisko s přídomkem severočeské Riviéry. Jenže okolí bylo bohaté nejen na přírodní krásy a stavební památky, ale především i na cenný uran. Kvůli těžbě museli vypustit i Hamerské jezero, z jehož dna během deseti suchých let rostly stromy. Naštěstí je od roku 1994 voda opět zpátky a zamrzlá hladina poskytuje již druhým rokem spolehlivý azyl ledařům.
Ti sem dnes zamířili letos už potřetí. A Hamr jim opět ukázal svou přívětivou tvář. Po sněhu ani památky a písek na pláži evokoval vzpomínky na horké letní dny, které ještě zvyšovalo sluníčko, jehož paprsky se blyštily na ledové ploše. Z břehů vedla do depa prkna, pod nimiž byly prasklinky s vodou. Žádný div, že první otázky směřovaly na tloušku ledu.
„Asi tolik,“ odpovídal Jan Pecina. Mezi jeho dlaněmi, které ukazovaly sílu ledového povrchu, byla asi čtvrtmetrová mezera. „Jo, na břehu je písek, tam je to slabší a láme se to.“ Luboš Pytloun, jeho mechanik a kolega z organizačního týmu, řešil zase úplně jiné starosti. Od osvědčeného dodavatele si objednali ceny pro vítěze, jenže dnešní pošáci mají daleko k ideálu Čapkových pohádek. Zásilka se kdesi ztratila, takže nezbylo, než objednat nové poháry u místní firmy.
Radek Hutla se svým synem Lukášem si cestu ze včerejšího závodu z rakouského St. Johannu ještě zpestřili krátkým ranním spánkem ve své Přelouči. Lukáš Volejník a Martin Běhal přijeli rovnou na hamerskou pláž. Aniž by po tom toužili, stali se posly špatných zpráv ohledně startovní listiny.
Charlie Ebner včerejší mítink opět nedokončil. Pádu, bohužel těžkému, a přejetí od soupeře se nevyhnul ani jeho syn. Vyvrcholení českého šampionátu se tak muselo obejít bez tradičního inventáře našich ledů v sedlech červenobílých motocyklů. Osečenští ledaři lákali do Hamru na Jezeře jiné závodníky. Ovšem s výjimkou Němce Markuse Jella, debutujícího v naší zemi, nepochodili.
Josef Kreuzberger sice na sever Čech přijel, avšak po pádu ve švýcarském Flimsu měl pravou ruku zavěšenou na pásce a působil jen jako rádce svého krajana Thomase Rathgeba. Svou účast kvůli bolavému zápěstí zvažoval rovněž Jan Klauz, avšak nakonec neodolal. A ve svých čtyřiapadesáti letech se stal suverénně nejstarším účastníkem, jenž však rozhodně neplánoval se pouze zúčastnit.
Jan Klatovský nechce prohrát bez boje
Sluníčko se opíralo do ledu, když se krátce po půl jedné vrátili závodníci z nástupu ke svým motocyklům. Hned rozjížďka s číslem jedna aspirovala přinést nečekaný výsledek. Jan Pecina 
se netajil přáním zaútočit před zraky svých sousedů a známých na hamerské pláži na průběžné vedení Andreje Diviše. Pravidlo o škrtání jednoho výsledku ze tří dávalo jeho snům reálný základ. Jenže hned na úvod ho čekal Jan Klatovský, jako stále ještě úřadující šampión s jedničkou na zádech své vesty.
Jan Pecina efektně odstartoval po zadním kole, nicméně za mírné pomoci natažené pravé nohy skládal svůj motocykl do první zatáčky jako vedoucí závodník. Jenže už na protilehlé rovince byl příliš daleko na vnějším okraji dráhy. Jan Klatovský v těsném závěsu to nemohl pochopit jinak než jako pozvání do čela.
„Zkurvil jsem to,“ netajil se severočeský vousáč po návratu do svého stanového přístřešku. „V nájezdu jsem chyt‘ díru, vytáhlo mě to a byl jsem hned v kuželech. Škoda, ale zazávodili jsme si.“ Navzdory peripetiím se Jan Pecina udržel na druhé příčce, aby až k šachovnicovému praporku předváděl, že dva body mu jsou málo. až v předposledním oblouku, v němž se opět setkal s dírou na dráze, polevil ve svém úsilí.
Avšak ani vítězný Jan Klatovský nebyl prost všech starostí. „Je extrémní vedro a mně nefungujou karburátory,“ nechal se slyšet. Nicméně už po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem pět znovu exceloval. Potrápil ho ovšem Andrej Diviš, který si evidentně řekl, když už titul, tak se skalpem úřadujícího mistra. Udržel vnitřní stopu v prvním oblouku a posunul se po ní do čela. Jenže Jan Klatovský se nevzdal a jeho útok vnějškem úvodní zatáčky mu ve druhém okruhu přinesl úspěch.
Cíl nakonec viděli jen dva borci. Martin Běhal přispěchal k roštu na poslední chvíli, aby ovšem skončil v efektním přemetu přes záda. „Nezařadil jsem si rychlost, pustil plyn, naložil, nepřemejšlel a pod plynem tam dal jedničku,“ prozradil tajemství úspěchu efektní kaskadérské vložky, za níž byl samozřejmě vyloučen. Pozitivní byl ale fakt, že šlo o jediný pád za celé dnešní odpoledne. Samozřejmě nepočítáme-li Romana Andrusiva, jemuž při šroubování na motocyklech rodiny Hutlových ujely v depu nohy.
Petr Klauz musel zase ve třetím kole zastavit kvůli prasklému sekundárnímu řetězu. Oprávněně mohl skloňovat slovo smůla, protože v první sérii přišel o prakticky jisté druhé místo vinou tlaku unikajícímu z předního kola.
Po dvou sériích Jan Klatovský na čele průběžné klasifikace osaměl. Andrej Diviš, jenž na úvod ujel Lukáši Volejníkovi a Radkovi Hutlovi podlehl Janu Klatovskému, jak už bylo řečeno. To se stalo i Janu Pecinovi, který ale v šesté jízdě suverénně odvedl Thomase Rathgeba. Gerrit Schukken v rozjížďce s číslem sedm vodil Lukáše Volejníka. Tomu se však vyplatilo zůstávat ve střehu, protože v poslední zatáčce Holanďana přece jen udolal. „Klesal mi tlak v předním kole,“ odhalil příčinu Gerrit Schukken, což ovšem místnímu borci mohlo být absolutně šuma fuk. Bod navíc se hodil do klasifikaci nejen dnešního závodu, ale i celkové pořadí.
V rozjížďce s číslem osm objel Markus Jell velkorysým obloukem Radka Hutlu už v první zatáčce, by po první zkušenosti s dnešním hamerským oválem měnil převody. „Dráha je stejná jako minule, převod by měl bejt‘ tak akorát, ale musel jsem jít o dva zuby,“ kroutil hlavou Přeloučan.
Nic není zadarmo
Po osmi jízdách se za neporazitelným Janem Klatovským vytvořila skupina hned pěti pětibodových pronásledovatelů – Jan Pecina, Andrej Diviš, Lukáš Volejník, Thomas Rathgeb a Markus Jell. Stačila jediná série a všechno se začalo prosívat. Andrej Diviš odstartoval v rozjížďce s číslem deset na Jana Pecinu, aby mu v dalších čtyřech kolech nedovolil cokoliv vymyslet. Thomas Rathgeb vzápětí dojel poslední za triem českých závodníků a ve druhé půli mítinku byl již jen stínem dravce z úvodu. Něco podobného v bledě modrém platilo i pro Markuse Jella.
Zato Lukáš Volejník zvýšil hodnotu svých akcií, když v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní přivedl k metě Jana Klauze a Martina Běhala, avšak pražský veterán o dva body přišel kvůli svému vyjetí z dráhy. Přes plochodrážní specifikum, které trestá závodníky za prodloužení dráhy diskvalifikací se však přenesl snadno. „Budu jezdit až do šedesáti,“ svěřil se na mikrofon Miloslava Čmejly. „Pak na to kašlu, ale to je ještě asi šest let!“
Jan Klatovský však dál hrál roli suveréna. V rozjížďce s číslem devět si nechal zahrát sólo. Na začátku předposlední pětiny si na něho ovšem brousil zuby Lukáš Volejník. „Musím se hlavně srovnat sám se sebou,“ přemítal cestou ke startovnímu roštu. Vzápětí už všechny přítomné přesvědčil, že se mu meditace povedly.
Do první zatáčky skládal svůj motocykl jako první. Jan Klatovský se žlutým povlakem na své přilbě zůstal tentokrát pozadu, leč už v úvodním oblouku minul Miroslawa Daniszewskeho. Lukáš Volejník byl však zapeklitějším hlavolamem na vyřešení. Jihočech se však ve druhém kole dostal ve druhé zatáčce pod něho a převzetí vedení při nájezdu na protilehlou rovinku se stalo dílem okamžiku.
Jana Klatovského mohla z nejvyššího stupně vítězů sestřelit už jen nehorázná smůla. V rozjížďce s číslem čtrnáct srovnal Jan Pecina desetibodové skóre Lukáše Volejníka. Radek Hutla se sice v prvním oblouku dral dopředu, ale stihnul jen Gerrita Schukkena, zatímco místní matador uhlídal vedení. Andrej Diviš nezadržitelně mířil k titulu. V patnácté jízdě se musel drát dopředu melou první zatáčky, avšak vyjel z ní na čele před Markusem Jellem a Lukášem Hutlou. Ten však nakonec neviděl cíl, když ve třetím kole odstavil motocykl na střed ledového kolečka. „Ušlo mu přední kolo,“ líčil vzápětí v depu jeho otec Radek. „Dávali jsme tam čtyři a byly tam dvě. Teď jsme to dofoukli a drží to. Nechápu…“
Mezi Přeloučanovým vysvětlováním skončila poslední přestávka a on musel nasadit přilbu a na start sedmnácté jízdy. V ní opět exceloval Jan Klatovský, který předčasně zodpověděl otázku dnešního vítěze. Vše ostatní však zůstávalo v banku. „Teď tam mám Pecku s Mazňou (přezdívka Lukáše Volejníka – pozn. redakce),“ přemítal Petr Klauz nad programem s prstem zapíchnutým do řádku s osmnáctkou u čísla rozjížďky. „Když odstartuju…“
Po dvou úvodních patáliích hvězda Petra Klauze stoupala vzhůru. V jedenácté jízdě dojel do cíle vítězně před rodinným tandemem Hutlových. O pět rozjížděk později jeho sólu bezprostředně přihlíželi otec Jan a Robert Růžička. A nyní se o jeho výkonností měli na vlastní kůži přesvědčit i oba ledaři z Osečné.
Dopředu sice vystřelil Jan Pecina, ale dopředu chtěli i Lukáš Volejník. Vnitřkem úvodní zatáčky ovšem převzal vedení právě Petr Klauz. O kolo později se v nájezdu do první zatáčky posunul Lukáš Volejník na druhou příčku. Ta se stala úhelným kamenem jeho umístění na pódiu, zatímco Janu Pecinovi k němu jeden bod chyběl. „Lukáš závodil v blbou chvíli,“ komentoval počínání svého klubového kolegy. „Prdnul mě to tam, kdybych to tam dal, šli jsme na držku!“ Lukáš Volejník se bránil. „Šel jsem pod něj, vyvezlo mě to a on musel ubrat.“
Šampionát byl ovšem rozhodnut. I kdyby nakrásně Andrej Diviš v poslední jízdě nebodoval, škrtal by se mu jeho dnešní výsledek. Součet z předchozích dvou kol by byl však vyšší než celkový zisk Lukáše Volejníka. Andrej Diviš si ale žádný krizový scénář nepřipouštěl. Stylem start – cíl v rozjížďce s číslem dvacet potvrdil dnešní druhé místo a dal zdařilou tečku za svým premiérovým titulem. „Kdyby jeli Anton a Honza, byl by ten mistr republiky zaslouženější,“ zněla jedna z jeho prvních vět po zisku zlata.
Hlasy z depa
„Potřebuju na tom sedět,“ svěřil se Jan Klatovský se svým hladem po závodění. „Dobrý, že Andrej je mistr. Pořád čekám, až mi bráška přiveze z Ruska můj motor. Nemáš špičkový věcí v každým motoru. A zejtra v noci odjíždím do Švédska na ligu. Tam je to jak speedway v Polsku. Tam musím. Chtěj‘ výsledek. Dneska to bylo dobrý, je extrémní vedro a mně nefungovaly karbce, půjčil mi ho kámoš z Rakouska.“
„Dobře,“ odtušil Andrej Diviš na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Jeden bod jsem ztratil s Honzou, Klatováci jsou lepší. Dneska to bylo pěkný, to jako jo. Jsem docela spokojenej‘. Cíl s titulem by byl, kdyby jeli Anton a Honza, pak by mistr republiky byl zaslouženější. Aspoň trochu jsem se jim přiblížil a jsem rád, že s nima jedu družstva v Berlíně. V družstvech nevím, říkaj‘, když bude led, že se pojede.“
„Super závod,“ zářil Lukáš Volejník. „Konečně to se mnou vypadá, jak má. Tak jsem si to představoval, ale nemoh‘ jsem se dostat do tempa. Zapracoval jsem na technice a přináší to ovoce. Super, jsem maximálně spokojenej‘. Včera jsem zatrénoval v Rakousku a tady do toho šel naplno. Byl průser, že jsme s Peckou šli do sebe. Sukli jsme se po startu a Petr nám odjel. Šel jsem pod něj, vyvezlo mě to a Pecka musel ubrat.“
„Závody dobrý, bouračky žádný,“ odtušil Jan Pecina. „Škoda poslední jízdy, Lukáš závodil v blbou chvíli. Příště mu to nedaruju a bude to tvrdý na tvrdý. Nejsem zklamanej‘ z výsledku, jsem rád, že se všechno vyvedlo, akorát s tím Lukášem mě to nasralo. Prdnul mě to tam, kdybych to tam dal, šli bychom na držku. To je život, potřebuje školení. Chci poděkovat všem pořadatelům, co mi pomáhali.“
„První dvě jízdy, přední kolo a řetěz, s tím nenaděláš nic,“ krčil rameny Petr Klauz. „Ale ty další tři jízdy ukázaly, kdo má vrch. Škoda, moh‘ bejt‘ věnec. Příště. Až ale příští rok, to je chyba. Letos už úspěch nebude. Uvidím, jestli se pojedou družstva. Škoda, ale jak pro koho, nám by to s Andrejem stačilo (smích). V jednotlivcích byl ale smolík. Nejdřív páska a guma, teď guma a řetěz. V létě budu jezdit motokros pro radost na tátově trati, možná i závody.“
„Přijeli jsme ráno asi před pátou hodinou,“ vrátil se Radek Hutla ke svému návratu z rakouského St. Johannu. „Spali jsme asi tři hodiny. Cestou z Rakouska pršelo, ale mrazy byly až za Prahou a námrazu jsme nepotkali. Led byl dneska tvrdší, bylo to víc rozbitý. Ale nějak se nám dneska nevedlo. Zkurvil jsem převody na první jízdu. Dráha je stejná, převod by měl bejt‘ tak akorát, ale dnes jsem musel jít o dva zuby. Teď to půjdem‘ zapít.“
„Teď jsem trefil kužel,“ vrátil se Martin Běhal ke svému vystoupení v devatenácté jízdě. „Myslel jsem, že mi upadne ruka, ale slez‘ mi nehet. Dneska dobrý, až na tu krásnou svíčku. Nezařadil jsem si rychlost, pustil plyn, naložil, nepřemejšlel a pod plynem tam dal jedničku. A bylo, jak bylo. Počasí bylo super, chtělo by to další závody. Záleží na Honzovi a počasí.“
| 1. Jan Klatovský, CZ | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Andrej Diviš, CZ | 3 2 3 3 3 | 14 |
| 3. Lukáš Volejník, CZ | 2 3 3 2 2 | 12 |
| 4. Jan Pecina, CZ | 2 3 2 3 1 | 11 |
| 5. Petr Klauz, CZ | 1 E 3 3 3 | 10 |
| 6. Miroslaw Daniszewski, PL | 3 1 1 1 3 | 9 |
| 7. Gerrit Schukken, NL | 2 2 2 1 2 | 9 |
| 8. Markus Jell, D | 2 3 1 2 0 | 8 |
| 9. Radek Hutla, CZ | 1 2 1 2 2 | 8 |
| 10. Thomas Rathgeb, A | 3 2 0 0 1 | 6 |
| 11. Lukáš Hutla, CZ | 1 1 2 E 2 | 6 |
| 12. Martin Běhal, CZ | 1 X 2 0 1 | 4 |
| 13. Jan Klauz, CZ | 0 0 ex 2 0 | 2 |
| 14. Robert Růžička, CZ | 0 0 0 1 1 | 2 |
Poznámka: Jan Klauz byl v rozjížďce s číslem dvancát, kde dojel druhý, vyloučen za vyjetí z dráhy.
Konečné pořadí seriálu:
| Růžená | Hamr | Hamr | TOTAL | |
| 8.1. | 9.1. | 12.2 | ||
| 1. Andrej Diviš, CZ | 14 | (12) | 14 | 28 (40) |
| 2. Lukáš Volejník, CZ | (5) | 13 | 12 | 25 (30) |
| 3. Jan Pecina, CZ | 11 | (10) | 11 | 22 (32) |
| 4. Charlie Ebner, A | 8 | 14 | NS | 22 |
| 5. Petr Klauz, CZ | (8) | 9 | 10 | 19 (27) |
| 6. Radek Hutla, CZ | (4) | 10 | 8 | 18 (22) |
| 7. Lukáš Hutla, CZ | (2) | 10 | 6 | 16 (18) |
| 8. Josef Kreuzberger, A | 8 | 8 | NS | 16 |
| 9. Jan Klatovský, CZ | NS | NS | 15 | 15 |
| 10. Charlie Ebner ml., A | 5 | 8 | NS | 13 |
| 11. Mario Schwaiger, D | 13 | NS | NS | 13 |
| 12. Günther Bauer, D | 12 | NS | NS | 12 |
| 13. René Dünki, CH | 4 | 7 | NS | 11 |
| 14. Martin Posch, A | 10 | NS | NS | 10 |
| 15. Florian Fürst, D | 10 | NS | NS | 10 |
| 16. Miroslaw Daniszewski, PL | NS | NS | 9 | 9 |
| 17. Gerrit Schukken, NL | NS | NS | 9 | 9 |
| 18. Markus Jell, D | NS | NS | 8 | 8 |
| 19. Robert Růžička, CZ | DNR | 6 | 2 | 8 |
| 20. Martin Běhal, CZ | (2) | 3 | 4 | 7 (9) |
| 21. Jan Klauz, CZ | 4 | 3 | (2) | 7 (9) |
| 22. Thomas Rathgeb, A | NS | NS | 9 | 6 |
| 23. Mark Uzzell, GB | NS | 3 | NS | 3 |
Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá a v případě bodové rovnosti rozhoduje lepší umístění v posledním závodě.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
