AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mělice – 5. února
Písník Mělice u Přelouče zažil dnes svou ledařskou premiéru, by se okolní louky zelenaly a teplota atakovala desetistupňovou hranici. Na zamrzlé hladině se vytvářely díry, jimiž nahoru tekla voda. A kvůli trhlině v nájezdu do druhé zatáčky musela být v závěru pozměněna tra. Mítink opanovali Jan Klatovský s Rakušanem Martinem Leitnerem, jemuž patří primát použití nového tlumiče výfuku v podniku ranku českého šampionátu. Jediný bod jim dokázal uzmout Jan Pecina. Tomu však společně s Lukášem Volejníkem nevyšel plán převzít průběžné vedení od Andreje Diviše s Petrem Klauzem. Oba týmy skončily se stejným bodovým ziskem a v rozjezdu o druhé místo ujel Andrej Diviš Lukáši Volejníkovi.
Expresní tempo
Počínaje lednem 2005, kdy se zásluhou Divišova konal první ledařský mítink od Větřkovic 1997, zažívá zimní plochodrážní disciplína v Čechách nevídanou renesanci. Zimy 2007 a 2008 byly sice hodně teplé, ale nadšení pořadatelů neuplavalo s tajícím ledem. A poslední tři roky zažíváme vskutku zlaté období, jenž má v naší historii obdoby maximálně v hodně studených sedmdesátých letech.
Podobné myšlenky nemohly minout nikoho, kdo dnes zavítal na hráz mělického písníku. Jenže jaro bylo cítit ve vzduchu a cesta od silnice k zamrzlé vodě byla samé bahno. Důležité bylo, že ledový ovál zůstával stále intaktní, by se na něj mnoha prasklinami valila voda.
„Všechno bylo hrozně narychlo,“ svěřoval se Radek Hutla, hlavní iniciátor návratu ledové plošiny do bezprostředního okolí Pardubic, aniž by mohl nezmínit povětrnostní eskapády. „Ještě před čtrnácti dny, než začalo znovu mrznout, jsme netušili, že se to pojede. A teď budeme rádi, když se to vůbec dojede.“
Rtu teploměru se neostýchala dotýkat se kulaoučké desítky. Mezitím dorazil Miroslav Topinka se špatnou zprávou, že na Pařezitém v Růžené panuje stejný stav. A že jakýkoliv další boj s dírami a valící se vodou by byl zbytečný. I v Mělicích se na stranu 
spojenců oblevy přidal čas. Závod se proto musel valit stejně rychlým tempem jako modré expresy Pendolino řítící se závratným tempem po trati nedalekého železničního koridoru.
A vskutku, úvodních čtrnáct rozjížděk netrvalo déle než hodinu. Na počátku se Radek Hutla změnil z organizátora na závodníka a ve vzorné párové spolupráci se svým synem Lukášem záhy ukázali výfuky Robertu Růžičkovi s Martinem Běhalem. Ob dvě jízdy směřoval rodinný tandem Hutlových znovu na startovní rošt, avšak Jan Klauz odmítl myšlenku, že by se stal lacinou návnadou.
Před závodem si se svým kolegou Markem Uzzellem stanovili strategii. Stačila jim slůvka inside, oustide, venek, vnitřek a pár gest, aby bylo jasné, že anglický dobrodruh bude preferovat vnější stranu. Janu Klauzovi vyhovoval opačný pól, o čemž přesvědčil právě oba Hutlovy v rozjížďce s číslem čtyři.
Domácí sice rychle zamířili do čela, avšak Jan Klauz je oba v první zatáčce podjel. A teprve na počátku druhého kola se otec Hutla dostal dopředu, ale jeho syna pražský borec dokázal odrážet až do cíle. Devět bodů Přeloučanů však bylo na úvod skvělým počinem.
Boj o hrot celkové klasifikace
Po dvou startech se stejným bodovým inkasem mohli pochlubit jedině oba borci z Klabo Teamu. Jak Jan Klatovský, tak Martin Leitner ještě o minulém víkendu bojovali o místa v mistrovství Evropy v ruském Togliatti. Zatímco Rakušan si s sebou přivezl oba motocykly a postaral se o premiéru nového tlumiče výfuku v podniku českého šampionátu, Jan Klatovský nechal svůj stroj v Rusku. Během týdne společně se svým týmem narychlo postavil motocykl, s nímž se postavil na start dnes v Mělicích.
„Je to v Čechách, nejde říct, že nepojedu,“ konstatoval, když připomněl, že technická příprava finišovala včera okolo osmé večer. Hned na úvod ho čekala jízda jako řemen, protože na roštu na Klabo Team čekali Andrej Diviš a Petr Klauz. Tentokrát však šlo o čekání nejen obrazné, ale přímo doslova a do písmene. Martinu Leitnerovi totiž během tréninkových koleček, které tradičně předcházely úvodním rozjížďkám, vypověděl službu motocykl.
V depu mu mezitím připravili náhradní a rakouský závodník si pro něho dosprintoval napříč oválem. Když vystřelila guma nahrazující klasickou pásku, ujal se vedení, do něhož pustil jen svého kolegu. „To mě nasralo, bylo málo plynu,“ komentoval Petr Klauz porážku 1:5, zatímco jeho parák Andrej Diviš viděl příčinu v příliš hladkém ledu.
A tak či onak, bodová ztráta leaderů průběžné klasifikace nahnala dost vody na mlýn Jana Peciny s Lukášem Volejníkem. Oba se po startu třetí jízdy dostali dopředu, Jan Pecina s efektním wheelie. Z rodinného týmu Ebnerových se v útocích víc činil syn, jehož horkou hlavu ochladil až krizový moment v posledním výjezdu druhého kola. Otec vzápětí dovedl svého potomka k vítězství před Markem Uzzellem a Janem Klauzem v rozjížďce s číslem sedm. Potom se s mítinkem rozloučil a pustil ke slovu náhradníka Thomase Rathgeba.
Osečenští závodníci se ze skoku do čela průběžné klasifikace netěšili dlouho. Andrej Diviš s Petrem Klauzem v páté jízdě hladce porazili Martina Běhala a Roberta Růžičku. Hned vzápětí se Jan Pecina s Lukášem Volejníkem střetli s Klabo Teamem. A svým příznivcům přitom pořádně zabrnkali na nervy.
Jan Klatovský s Martinem Leitnerem stáli u startovní čáry, ale jejich soupeři nikde. O notnou chvíli po nich se zjevil Lukáš Volejník. Jan Pecina se však ještě se svým mechanikem Lubošem Pytlounem stále skláněl u vjezdu na ovál nad svým motocyklem. „Ty vole, upaď karburátor, nevím, jak je to možný,“ divil se později severočeský matador.
Náprava se naštěstí udála během dvouminutového limitu a mohlo se startovat ve čtyřech. Jan Klatovský hrál opět velké sólo. Rychle předčil Lukáše Volejníka, zatímco Jan Pecina mezitím pacifikoval Martina Leitnera. Uhlídal ho za sebou, ale když střídal svého kolegu na druhé příčce, Rakušan se ho držel jako na provázku.
V nájezdu do druhé zatáčky se Martin Leitner spodem nasunul před Jana Pecinu. Ten ovšem nezaváhal ani jedinou sekundu a okamžitě se vrátil zpátky na druhé místo. „Nezbejvalo, než to podržet, aby byl ten bod navíc,“ líčil po návratu do svého depa. Právě tento bod udržel jeho tým na stejné úrovni v průběžné klasifikaci šampionátu s Andrejem Divišem a Petrem Klauzem.
Čas maximálních zisků
Po sedmi jízdách už zamrzlá plocha mělického písníku připomínala obrovskou kaluž plnou studené vody. „Led je měkký,“ líčil stav dráhy Mark Uzzell. „Nevěřím si na tom, je to jako v tom prvním Hamru. Ale to je moje chyba, dráha je dobrá a hlavně stejná pro všechny.“ Na čele průběžné klasifikace závodu mezitím zuřil boj mezi devítibodovými Klabo Teamem a Hutla Racing Teamem s Osečnou a Andrejem Divišem s Petrem Klauzem v těsném závěsu.
Právě na posledně jmenovaní závodníky narazili domácí v rozjížďce s číslem osm. Lukáš Hutla se sice po startu držel Andreje Diviše, avšak Petr Klauze se vnějškem úvodní zatáčky posunul před něho. Dalšího pětibodového maxima se vítězové úvodního podniku dočkali hned při svém dalším startu ve třinácté jízdě. V ní stejně nekompromisně ujeli Ebnerovic týmu, kde otce nahrazoval Thomas Rathgeb.
Také výsledky Osečné a Klabo Teamu byly ve druhé třetině absolutně nekompromisní. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem se záhy ujali vlády v rozjížďce s číslem deset. Jan Klauz se však zejména v posledních dvou okruzích usilovně snažil atakovat největší soupeře v boji o titul týmu jeho syna. Ve dvanácté jízdě čekal na Osečany pouze Martin Běhal. Robert Růžička totiž opravoval škody, které mu napáchal spadlý sekundární řetěz.
Jan Klatovský a Martin Leitner zaznamenali snadné vítězství v deváté jízdě, když ujeli Martinu Běhalovi, jehož kolega Robert Růžička musel o třicet metrů zpátky na trestnou čáru kvůli dotyku startovací gumy. Podobně v rozjížďce s číslem čtrnáct odjeli Janu Klauzovi a Marku Uzzelovi. Avšak i v tomto případě byl otec Klauz vitálním soupeřem a v předposledním kole se neváhal cpát mezi oba suverény dnešního odpoledne.
Druhá třetina tak ve své podstatě dostala mimo boj o stupně vítězů jen rodinný tandem Hutlových. O porážce od Klabo Teamu, za níž se Přeloučané nemohli stydět, přišla remíza s Ebnerovými v rozjížďce s číslem jedenáct. Syn Lukáš nebyl po svém hamerském pádu evidentně ještě ve své kůži, avšak otec Radek překypoval bojovností.
Po startu rozjížďky s číslem jedenáct sice směřovali do čela Charlie Ebner mladší a Thomas Rathgeb. Radek Hutla však z mely úvodní zatáčky vytěžil druhé místo. A i nadále pořád proháněl vedoucího Rakušana. V předposledním oblouku se už málem posunul před něho. Rakušan ho udržel, avšak vítězství měl stále ještě podmíněně. V poslední zatáčce ho Radek Hutla podjel a za jásotu zaplněného břehu protnul metu jako první.
Dírečky, dírky a díry
Sotva však odložil v depu přilbu, musel se ujmout povinností pořadatele. Na ledové ploše byly stále víc znát následky bombardování předčasného jara. A zdálo se, že je s podnikem amen, jelikož v první zatáčce zeje zlověstný černý otvor. „Díra to úplně není,“ vyvracel Radek Hutla nejhorší obavy, když se osobně vrátil z inspekce. „Spíš takovej‘ lavor.“
Závod pokračoval rozjížďkou s číslem patnáct, v níž se Radek Hutla opět přeměnil do role závodníka s velkým Z. nyní to měli poznat Jan Pecina s Lukášem Volejníkem. Oba vystřelili dopředu, aby stále pracovali na snu o obhajobě titulu. Radek Hutla ovšem číhal za nimi v těsném závěsu. A chybu Lukáše Volejníka v prvním oblouku posledního kola nemohl nechat bez trestu.
Zato Andrej Diviš s Petrem Klauzem v sedmnácté jízdě nezaváhali a změřili Jana Klauze a Marka Uzzella hned v úvodních metrech. Otec Klauz se s mítinkem rozloučil třetím místem, avšak byl vyloučen za vyjetí z dráhy. Na poslední sérii nemohl nastoupit, jelikož mu prasklo spojkové lanko.
Osmnáctá jízda byla pro další osud dnešního mítinku osudová. Jan Klatovský stínovaný Martinem Leitnerem bez problémů vodil otce a syna Hutlovy, když ve druhé zatáčce druhého kola upadl. Ostatní závodníci se mu dokázali vyhnout, Lukáš Hutla obrovským obloukem mimo tra.
Praporkáři mávali červenými vlajkami, avšak Pavel Kubeš v roli arbitra se nemusel uchylovat k diskvalifikaci. Pád Jana Klatovského zapříčinila díra asi půldruhého metru dlouhá a patnáct centimetrů široká. Radek Hutla operativně vytasil řešení. „Posune se lajna o kousek dál a jede se dál.“
Rychlý brífink vedení závodu s jezdci přinesl potvrzení jeho myšlenky. Vnitřní čára se přemístila zhruba o metr a půl, druhá zatáčka se tím zúžila a změnila tvar, ale jelo se dál. Při repete osmnácté jízdy už Klabo Teamu nestálo nic v cestě pětibodového inkasa. Hned nato vrátil Mark Uzzell porážku Martinu Běhalovi z Hamru na Jezeře. A pak už přišel jeden z vrcholů dnešního odpoledne.
Osečná jela v rozjížďce s číslem dvacet s Andrejem Divišem a Petrem Klauzem nejen o umístění v dnešním mítinku, ale především o vedení v průběžné tabulce. V ní měli obhájci loňského zlata jednobodovou ztrátu. Celá čtveřice moc dobře věděla, že sázka u tohoto stolu je vskutku vysoká. Od startovního roštu se Jan Pecina a Andrej Diviš odlepili takřka současně, avšak na protilehlé rovince nabyl vrchu severočeský ledař.
„Když Pecka odstartuje jede se mi blbě i na rozbitým ledu,“ řekne Andrej Diviš po návratu ze stupňů vítězů. V tomto okamžiku však nemohl nic jiného, než čekat na případnou chybu někdejšího světového finalisty. Čekání ohraničené šachovnicovým praporkem však bylo marné. Řešení hlavolamu průběžného pořadí třímal ve svých rukou Lukáš Volejník. Snažil se povznést z posledního místa a nakonec se doopravdy sunul před Petra Klauze.
Pražan mu to však na protilehlé rovince vrátil i s úroky. V konečném důsledku to přineslo dnešní remízu a nutnost rozjezdu a upevnění pozice Andreje Diviše a Petra Klauze na čele průběžné klasifikace. Severočechů nezbývá než čekat, zda přijde dřív nějaký další závod v náhradním termínu a nebo pondělí 28. února, jenž v duchu reglementů ukončí šampionát, mrazy, nemrazy.
V poslední jízdě základního rozpisu stačil Klabo Teamu jediný bod, aby se ozdobili zlatým věncem. Na ovále ovšem nezbyl žádný prostor pro kompromisy. Jan Klatovský a Martin Leitner vystřelili dopředu, jenže mladý Charlie Ebner se chtěl vytáhnout. Ve druhém oblouku podjel svého krajana, aby se okamžitě prohnal i okolo vedoucího Čecha. Ten ovšem nechtěl připustit žádnou prohru.
Ve čtvrtém kole prodloužil nájezd do druhé zatáčky a vytlačil Charlie Ebnera ven. Rakouský závodník se přitom dostal mimo ovál a byl dodatečně diskvalifikován. Vítězové se mohli chystat na pódium se škraloupkem jednobodové ztráty, zbývalo ještě vyřešit otázku druhého místa.
„Když jsem jel rozjezd, šel jsem vždycky na držku,“ vysvětloval Jan Pecina, proč do něho poslal svého paráka. „Kdyby šlo o mistra, jel bych, ale kvůli věncům? Těch máš stejně doma tři prdele.“ Andrej Diviš vzápětí odvedl Lukáše Volejníka. A všichni přítomní jen doufali, že nešlo o symbolickou tečku za letošními ledy v Čechách.
Hlasy z depa
„Dobrej‘,“ odpověděl Jan Klatovský na otázku magazínu speedwayA-Z, jaký byl jeho comeback na české ledové ovály po dvou letech. „V Rusku mi zůstala motorka, mám také naplánovanej‘ malej‘ zákrok v nemocnici. Narychlo jsme dali motorku dohromady a skončili včera v osm večer. Funguje to, jezdit se na tom dá. Startovat tady byla povinnost. Kluci s tím maj‘ práci a nejde jim říct, že nepojedu. Jelo se mi dobře, odjelo se to nádherně.“
„O chlup jsme udrželi náskok,“ měl Andrej Diviš bleskově spočítaný stav na čele průběžné klasifikace. „Jelo mi to dobře, až když se to rozbilo. Na čistým ledě ne. Měli jsme tam Honzu s Leitnerem a oni na tom jedou. A když Pecka odstartuje, jede se blbě i na rozbitým.“
„Zezačátku nám to nesedlo,“ souhlasil Petr Klauz se svým kolegou. „První jízda mě nasrala, bylo málo plynu, pak se ho dalo víc. Vyšlo nám to, jak jsme si řekli. I když ta poslední jízda mohla bejt lepší, Pecka ujel.“
„Dojmy jsou dobrý, škoda, že to uteklo,“ komentoval Jan Pecina skutečnost, že se Osečné nepodařilo převzít vedení v průběžné klasifikaci. „Parák moh‘ škubnout víc, ale je to ještě mladej‘ kluk. Ještě se poperem‘ o mistra jednotlivců, jestli bude mrznout.“
„Teď mi mechanik řek‘, že to bylo o sto procent lepší,“ přivítal Lukáš Volejník reportéra magazínu speedwayA-Z. „Po tom minulým tejdnu jsem neměl, co ztratit. Škoda toho rozjezdu. Ale jinak super, teď to ze mě spadlo. Jsem víc v pohodě proti Hamru. Spravil jsem si chu.“
„Dobrý,“ odtušil Radek Hutla. „Jede se mi tady dobře, ale musej‘ na to bejt‘ dva. Aspoň že tak.“
| 1. | Jan Klatovský | 3 3 3 3 3 3 | 18 | 29 |
| Martin Leitner, A | 2 1 2 2 2 2 | 11(5) | ||
| 2. | Andrej Diviš | 1 3 3 3 3 2 | 15+3 | 24 |
| Petr Klauz | 0 2 2 2 2 1 | 9(5) | ||
| 3. | Jan Pecina | 3 2 3 3 3 3 | 17 | 24 |
| Lukáš Volejník | 2 0 2 2 1 0 | 7(3)+2 | ||
| 4. | Radek Hutla | 3 3 1 3 2 1 | 13 | 16 |
| Lukáš Hutla | 2 1 0 0 0 0 | 3(1) | ||
| 5. | Charlie Ebner, A | 0 3 – – – – | 3 | 16 |
| Charlie Ebner ml., A | 1 2 2 1 3 ex | 9(1) | ||
| Thomas Rathgeb, A | – – 1 0 2 1 | 4(2) | ||
| 6. | Mark Uzzell, GB | 0 1 0 0 1 3 | 5 | 5 |
| Jan Klauz | 2 E 1 1 ex – | 4 | ||
| 7. | Martin Běhal | 0 1 1 1 1 2 | 6 | 7 |
| Robert Růžička | 1 0 E – 0 – | 1 |
Poznámka: Jan Klauz v rozjížďce s číslem sedmnáct a Charlie Ebner ml. v jednadvacáté jízdě byli vyloučeni za vyjetí z dráhy.
Průběžné pořadí seriálu:
| Hamr | Mělice | TOT | |
| 30.1. | 5.2. | ||
| 1. Andrej Diviš – Petr Klauz | 29 | 24 | 53 |
| 2. SK Osečná: Jan Pecina – Lukáš Volejník | 28 | 24 | 52 |
| 3. Charlie Ebner – Charlie Ebner ml. – Thomas Rathgeb | 27 | 16 | 43 |
| 4. Hutla Racing Team: Radek Hutla – Lukáš Hutla | 17 | 16 | 33 |
| 5. Klabo Team: Jan Klatovský – Martin Leitner | NS | 29 | 29 |
| 6. Martin Běhal – Robert Růžička | 14 | 7 | 21 |
| 7. Mark Uzzell – Kevin Rowand – Jan Klauz | 11 | 9 | 20 |
| 8. Miroslaw Daniszewski | 19 | NS | 19 |
| 9. René Dünki – Markus Birn | 9 | NS | 9 |
Poznámka: jeden bod Jana Klauze nebyl týmu s Miroslawem Daniszewskim započten, jelikož závodník může bodovat jen pro jeden tým a Jan Klauz v Mělicích startoval s Markem Uzzellem.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
