Chabařovice – 30. října
Rony Weis vyhrál v Chabařovicích Závěrečnou 2010. Německý závodník ve finálové jízdě tréninkového závodu za sebou nechal slánské duo Eduard Krčmář – Roman Čejka. Česká vlajka se tak na nejvyšší stupeň dostala díky Michaele Krupičkové. Liberecká závodnice, jenž se divákům představila rovněž v pětistovkách vyhrála kubaturu stopětadvacítek. Michal Škurla tentokrát zůstal před branami finále, avšak v jeho cíli byl jako první alespoň jeho motocykl. Přitom však nechybělo mnoho a vítěznou závodníci k šachovnicové vlajce dovezl plochodrážní motocykl netradičně s brzdou na zadním kole.
Triumf i bez brzd
Deset kolibříků bylo rozděleno do třech semifinálových skupin, v jejichž rámci po čtyřech sériích vzešel jeden finalista. Michaela Krupičková nepoznala přemožitele, když pokaždé ujela Jakubu Ondrouškovi a Dominiku Hinnerovi. Avšak rána, která se ozvala z jejího motoru, po posledním čtvrtém triumfu v žádném případě nevěstila nic dobrého.
Před finálovým vyvrcholením proto její pozornost zaujala stříbrná Shupa, kterou s sebou přivezl její tvůrce Jiří Benda a na ukázku vystavil v depu. Šlo o stroj používaný k testování motorů vybavený brzdou na zadním kole, aby ho šlo lépe ukrotit při zkouškách mimo plochodrážní ovály.
Jiří Benda ho Michaele Krupičkové ochotně zapůjčil, avšak Ladislav Šifalda se postavil proti s argumentem, že nebyl převzatý. Liberecká závodnice se proto musela obrátit na Michala Škurlu. Pražský závodník sice dvě jízdy své skupiny vyhrál, avšak ve dvou zbývajících ho porazil Richard Geyer sedlající novou Shupu s velkými ventily.
Při bodové rovnosti musel ke slovu přijít rozjezd, který poznamenalo stávkující startovací zařízení. Po druhém startu dojel jako první Michal Škurla, avšak Němci protestovali, že byly vyvěšeny červené vlajky kvůli zaseknuté pásce. Oba borci putovali na startovní rošt znovu. Startovalo se praporkem a Richard Geyer nyní králi českých stopětadvacítek unikl.
Žlutý motocykl Michala Škurly byl proto volný pro Michaelu Krupičkovou. Vedle ní a Richarda Geyera se do finále dostal ještě Filip Šifalda, který si ve své skupině počínal s rutinou suveréna a všechny své jízdy vyhrál s obrovským náskokem ve stylu start – cíl.
Finále se muselo opakovat, protože se Jaroslavu Zobalovi na věži rozhodčího zdálo, že se někdo ulil před mávnutím startovacího praporku. I na druhý pokus byla rychle v čele Michaela Krupičková. Richard Geyer jel těsně za ní, ale přítrž jeho nájezdům učinil pád v první zatáčce druhého kola. Na druhou příčku tudíž pronikl Filip Šifalda, který tak do své rodící se sbírky trofejí dostal pohár z rukou Jiřího Štancla.
Prohra až ve finále
Roman Čejka začal dnes dopoledne zadřeným motorem. Napilno měl i před rozjížďkou s číslem jedna. Se svým otcem a mechanikem Antonínem Polákem dlouho nemohli přimět druhý pohonný agregát, aby zahájil cyklus sání, stlačování, výbuch a výfuk, jak se učí děti ve fyzice už na základní škole.
„Nechtělo to chytit,“ líčil závodníkův otec Roman, jemuž po běhání za neposlušným motocyklem přišla náramně vhod sklenice zlatavého moku. „Měnili jsme zapalování, svíčku, až jsem chytil za kabely a motor naskočil.“
Roman Čejka na poslední chvíli stanul na roštu rozjížďky s číslem jedna. Po vylétnutí pásky se však usadil v čele. Jak kola ubíhala, nájezdy Eduarda Krčmáře se stávaly stále intenzivnější. V poslední zatáčce si to namířil před svého klubového kolegu, avšak dopředu se dostal až za cílovou čárou.
V rozjížďce s číslem čtyři Roman Čejka odvedl Ronnyho Weise, jenž rovněž zahájil dnešní závod vítězstvím. Nakonec byl jediným cizincem ve startovní listině, protože Krzysztof Nowacki se na poslední chvíli musel v předvečer závodu omluvit, protože mu v pátek umřel kmotr.
Roman Čejka vyhrál i své poslední vystoupení v základní části a postoupil do finále jako jediný neporažený. Rony Weis na něho ztrácel bod, Eduard Krčmář už dva. Sice se nepotkal s německým borcem, avšak v páté jízdě hůře odstartoval. Ve druhé zatáčce sice podjel Ondřeje Veverku, leč Zdeněk Vrba byl už daleko vpředu.
Pražský závodník rovněž dosáhl finále, by ve třetí sérii skončil až třetí za Romanem Čejkou a Ondřejem Veverkou. Avšak přesto měl o bod více než Ondřej Smetana, jehož úvodní nula odsoudila na pátou příčku.
Finále následovalo po rozjezdu stopětadvacítek, kdy už bylo jasné, že vyhořelé elektrické cívky startovacího zařízení nepůjde opravit. Na mávnutí startmaršálova praporku vypálil dopředu Rony Weis. Eduard Krčmář se usadil na druhé příčce a už nepustil Romana Čejku před sebe.
Hlasy z depa
„To druhý místo je fakt dobrý,“ pochvaloval si Eduard Krčmář. „Zezačátku to nejelo, mám asi něco s motorem. Jak to bylo v první jízdě s Romanem, nevím. Někdo říkal, že jsem ho porazil, někdo, že ne. Ve finále jsem jel už na Jawě, ta jela líp. GM nebylo ono. Od startu jsem byl druhej‘ a pohlídal si, abych skončil druhej‘ i celkově.“
„Měl jsem to vyhrát,“ posteskl si Roman Čejka. „Hezky jsem si zajezdil a všechny porazil v základní části. Pak přišlo finále a nefungovala páska. Jsem poctivej‘, jel jsem pozdě. Ale je to trénink, sereme na to a v dalších závodech jim ukážeme, že jsem lepší. Ale je to nespravedlivý!“
Kubatura 500 ccm:
| |
|
|
FIN |
| 1. Ronny Weis, D |
3 2 3 |
8 |
1. |
| 2. Eduard Krčmář, Slaný |
2 2 3 |
7 |
2. |
| 3. Roman Čejka, Slaný |
3 3 3 |
9 |
3. |
| 4. Zdeněk Vrba, Praha |
2 3 1 |
6 |
4. |
| 5. Ondřej Smetana, Mšeno |
0 3 2 |
5 |
|
| 6. Zdeněk Holub, Chabařovice |
2 – 2 |
4 |
|
| 7. Ondřej Veverka, Praha |
1 1 2 |
4 |
|
| 8. Michaela Krupičková, Liberec |
3 0 E |
3 |
|
| 9. Michal Klein, Mšeno |
F 2 E |
2 |
|
| 10. Stanislav Pouznar, Mšeno |
F/R – – |
0 |
|
Kubatura 125 ccm:
| Semifinálová skupina 1 |
|
|
| 1. Filip Šifalda, Chabařovice |
3 3 3 3 |
12 |
| 2. Felix Wittiber, D |
2 E 2 2 |
6 |
| 3. Zdeněk Halasz, Chabařovice |
1 2 0 1 |
4 |
| 4. František Klír, Mšeno |
0 1 1 0 |
2 |
| |
| Semifinálová skupina 2 |
|
|
| 1. Richard Geyer, D |
2 2 3 3 |
10+3 |
| 2. Michal Škurla, Praha |
3 3 2 2 |
10+2 |
| 3. Zdeněk Holub, Chabařovice |
1 1 1 1 |
4 |
| |
| Semifinálová skupina 3 |
|
|
| 1. Michaela Krupičková, Liberec |
3 3 3 3 |
12 |
| 2. Jakub Ondroušek, Chabařovice |
2 2 1 1 |
6 |
| 3. Dominik Hinner, Praha |
1 E 2 2 |
5 |
| |
| Finále |
|
|
| 1. Michaela Krupičková, Liberec |
|
|
| 2. Filip Šifalda, Chabařovice |
|
|
| 3. Richard Geyer, D |
|
|
Foto: Lubomír Hrstka
Přítomnost Jiřího Štancla na ovále na ústeckém předměstí rozhodně nebyla náhodná, protože v barvách zdejšího klubu ukončil svou veleúspěšnou kariéru. „Tady jsem jel jeden ze svých posledních závodů,“ vzpomíná nejúspěšnější český plochodrážník historie. „Jezdil jsem dvě a půl kola poslední. Blbě jsem odstartoval, ale nakonec jsem tu jízdu ještě vyhrál. Sice jsem neodstartoval, ale měl talent od boha a dokázal předjet. O tom je plochá dráha, když to umíte a věříte si. A tak jsem vyhrál i tuto přilbu.“ 
Na přilbu, která se představila divákům v Chabařovicích, si brousil zuby Ivan Mauger. Po skvělém startu ve finále se ujal vedení a rázně přelstil Michaila Krasnova, jenž ho na chvíli vystřídal na čele. Jiří Štancl se v těch chvílích pohyboval po svítkovském ovále jako třetí. Nečekaně zaútočil, nechal za sebou Michaila Krasnova, aby se okamžitě pustil do novozélandské legendy. Jejich duel trval až do poslední zatáčky, v níž Jiří Štancl Ivana Maugera udolal, aby se poprvé zapsal mezi vítěze nejstaršího plochodrážního klání světa. 
