AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 23. září
Semifinálový duel Mšena s Plzní začal dvojicí vzájemných 5:1, ale poté už získali vrch domácí. Hosté se snažili, ale evidentně měli špatný horoskop. Krzysytof Stojanowski přišel o druhé místo vinou praslému sekundárnímu řetězu, který navíc zničil celou spojku. Posléze v relativně snadné jízdě po boku Grzegorze Zengoty nasazeného jako žolík pár sekund před vypršením limitu zjistil prázdnou pneumatiku. Jan Holub v rozjížďce s číslem čtrnáct zase zastavil kvůli červeným světlům. Jenže ta byla koncová nějakého auta. Petr Vandírek měl navíc situaci pevně ve svých rukou a po triumfu 50:43 dovedl Mšeno do finále.
Rejstřík plzeňských překvapení se záhy vyčerpal
„Bejvám nervózní víc,“ svěřoval se Petr Vandírek chvilku po návratu ze slavnostního nástupu. V týmu musel udělat jedinou změnu. Ondřej Smetana byl dostal angínu, ale jeho onemocnění se vyřešilo samo telefonátem Tomáše Topinky, jenž projevil zájem v dnešním závodě startovat.

Ani v plzeňském táboře nebyl ani náznak paniky. „Dáme se do toho a uvidíme,“ říkal Vladimír Kosina. A na připomínku magazínu speedwayA-Z, že jeho tým může jedině překvapit, dodal: „Překvápko by bylo pěkný.“ O jedno se postaral Krzysztof Stojanowski už v úvodní rozjížďce, který před závodem zavzpomínal na titul, který tu před šesti lety vybojoval s Adrianem Rymelem, slovy: „Bylo to fajn.“

Domácí Greg Hancock a Jan Jaroš po perfektním startu jeli od prvního výjezdu dvojici. To však nebyl pro Poláka signál, aby hodil flintu do žita a mával bílým praporem. Naopak, ve druhém kole zaútočil v zatáčce u depa tvrdě na Jana Jaroše. A v mžiku jel před ním na druhé příčce.

Jenže takřka okamžitě zpomalil a hned za roštem zastavil. Po návratu do boxu mohl začít sčítat škody. Prasklý sekundární řetěz mu totiž dokonale zničil spojku. Mšeňáci mohli zaknihovat vítězství 5:1, avšak dobře tušili, že juniorská jízda může odhalit slabiny jejich družstva. Avšak vyrovnání skóre dozajista nečekal ani ten největší pesimista v řadách jejich příznivců.

Michael Hádek letěl dopředu současně se startovní páskou. Jiří Brummer však v první zatáčce objel Pavla Fuksu, který se snažilo odvetu, ale málo. Plzeňané spolupracovali jako ukázková dvojčata a Michael Hádek svého mladšího kolegu hlídal. „Jel jsem na půl plynu,“ připouštěl později v cíli.

A jak viděl své první extraligové vítězství Jiří Brummer? „Překvapivě je tu dobrá dráha,“ odpovídal. „Partyzána jsem se bál jen v prvním vinglu. Pak jsem o něm nevěděl.“ V rozjížďce s číslem tři však měli zase vrch domácí. Greg Hancock s Filipem Šiterou se vyhřívali na čela a Jan Holub se je marně snažil rozdělit. Martin Gavenda byl čtvrtý a navíc projížděl pod šachovnicovým praporkem s prázdnou zadní pneumatikou.

Další úder schytali hosté hned vzápětí. Grzegorz Zengota perfektně odstartoval do čtvrté jízdy, avšak Piotr Protasiewicz se ujal vlády vnějškem první zatáčky. V dalším oblouku se Krzysztof Stojanowski protáhnul spodní stopou na třetí místo. Avšak Tomáš Topinka zaskakující za Jana Jaroše ukázal srdce bojovníka. A na stejném místě byl v následujícím okruhu třetí zase on.

Mšeno odskočilo na náskok šesti bodů. A ani v následujících rozjížďkách nedovolilo hostům, aby z něj ukrojili by jen sebemenší kousíček. V páté jízdě Filip Šitera před sebe nepustil ambiciózní juniorské duo Jan Holub – Michael Hádek. Hned nato vstoupil Krzysztof Stojanowski do vskutku exkluzivního klubu přemožitelů Grega Hancocka.

Polský závodní vypálil rychle kupředu. Jenže Američan s Janem Jarošem si za jeho zády hravě poradili s Michaelem Hádkem, jehož Vladimír Kosina vyslal na ovál jako taktickou rezervu. Remíza nemohla vývojem utkání otočit, a to tím spíše zaznamenalo-li Mšeno další triumf už v rozjížďce s číslem sedm.

Piotr Protasiewicz v ní triumfoval stylem start – cíl. Grzegorz Zengota útočil marně. A Jan Holub se stal už v úvodní zatáčce obětí Filipa Šitery. Ten však rychle pospíchal vstříc svým mechanikům Vladimíru Kalinovi a Romanu Dolečkovi. „Natáh‘ se řetěz a ohnul i koš,“ hlásil jim škody v předtuše výměny celé spojky.

Mšeno učinilo další krok vpřed
Po sedmi jízdách byl stav utkání 25:17. Osm bodů ztráty opravňovalo Plzeň, aby nasadilo žolíka. Vladimír Kosina tuto strategickou možnost zvažoval, avšak nakonec ji odložil. O pár sekund později možná litoval. Tomáš Topinka se předčasně ocitnul v pásce a putoval o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru.

Krzysztof Stojanowski a Michael Hádek si po vylétnutí pásky mohli na čele dělat prakticky co chtěli. Tomáš Topinka stačil v úvodním oblouku předčit pouze benjamínka Stanislava Pouznara. Mšenský náskok se ztenčil na pouhé čtyři body, ale na hrubý pytel patří hrubá záplata. V deváté jízdě jí přišili Piotr Protasiewicz s Gregem Hancockem, kteří nedali Grzegorzi Zengotovi s Martinem Gavendou ani náznak šance.

Plzeň byla přesně tam kde o dvě jízdy předtím. V rozjížďce s číslem deset Vladimír Kosina už nezaváhal a poslal Grzegorze Zengotu do akce navíc a v roli žolíka. Parákem mu byl Krzysztof Stojanowski. Ovšem ten na startovním roštu zjistil, že mu unikl vzduch ze zadní pneumatiky. Otočil se, aby hledal spásu u svých mechaniků. Jenže deset sekund před vypršením dvouminutového limitu bylo na jakýkoliv zásah příliš pozdě.

Být v plzeňských boxech Italové, divili by se, proč se tolik mluví o zatáčce. Český slangový výraz pro prodejnou ženu v jejich mateřštině totiž neznamená nic jiného. Plzeňský pech byl o to větší, že Grzegorz Zengota neměl na čele konkurenci. Rychle zmizel Janu Jarošovi z dohledu. A Tomáš Topinka, který zaskočil na Filipa Šiteru pracujícího na svém motocyklu, nakonec protnul metu setrvačností.

Plzeň snížila svůj odstup na pět bodů. Ale maximem jejího počínání se stalo, že tento stav dokázala zmrazit v následujících třech jízdách. V té jedenácté Piotr Protasiewicz opět nenašel sobě rovného, i kdyby ho hledal s lucerničkou v ruce. Grzegorz Zengota a Michael Hádek však nepustili Pavla Fuksu vůbec ke slovu.

Po přestávce zahrál Piotr Protasiewicz své velké slovo ještě jednou. Od mantinelu nezadržitelně zamířil do vedení. Jan Holub s Martinem Gavendou neměli žádnou práci se Stanislavem Pouznarem.

Grzegorz Zengota dnes ani jednou nedokázal porazit Piotra Protasiewicze, avšak Grega Hancocka ano. Poprvé se tak stalo v rozjížďce s číslem třináct, kdy se úhelným kamenem jeho úspěchu stal skvělý start. Nicméně Gregu Hancockovi s Filipem Šiterou stačilo dojet za ním, protože s ubývajícím počtem jízd do konce závodu stoupala mšenská šance na vítězství.

Život Filipa Šitery však znepříjemňoval Michael Hádek. Především od druhého kola stupňoval svůj tlak. Z posledního výjezdu letěl vnitřkem, avšak Filip Šitera mu zkřížil dráhu. A v cyklistickém spurtu byl o pár centimetrů na metě dříve. „Škoda, že se to nejede na pět kol, třeba bych ho udělal,“ litoval plzeňský junior.

Mšenské vítězství definitivně přišlo s rozjížďkou s číslem čtrnáct. Filip Šitera vyhrál start. Z prvního výjezdu letěl dopředu Jan Jaroš. A současně s ním i Jan Holub. Ten však záhy zpomalil. Zaostal vzadu, znovu se rozjel a jeho gesta směrem k věži rozhodčího vysvětlil, že viděl červené světlo.

„Nevím, co to bylo, ale bylo to červený světlo, který blikalo jako kráva,“ říkal. Šlo však zřejmě o automobil projíždějící okolo stadiónu. Na výsledku se nemohlo nic změnit a Mšeno díky 5:1 mohlo slavit postup do finále. „Příště už nezastavím ani při normálním červeným světle,“ komentoval plzeňskou prohru zklamaný Jan Holub.

Do poslední jízdy Petr Vandírek nenasadil Piotra Protasiewicze a dal prostor Tomáši Topinkovi. Krzysztof Stojanowski zase nahradil Michaela Hádka v roli taktické rezervy. Grzegorz Zengota vystřihnul druhou porážku Grega Hancocka. Krzysztof Stojanowski dodal jeden bod. A Plzeň se tak s extraligou rozloučila se vztyčenou hlavou.

Hlasy z depa
„Dobrý, postoupili jsme,“ pochvaloval si Filip Šitera. „Trošku jsme měli technickej‘ problém ve třetí jízdě a museli spravovat spojku. Natáh‘ se řetěz, ohnul i koš a museli jsme to celý měnit. Díky mechanikům Kaldovi a Dolkovi. Za tejden to bude stejný. Zase budu po finále říkat, že jsme vyhráli!“

„Moc nenamluvím, pospíchám za rodinou, maj‘ angínu“ měl Jan Jaroš napilno. „Dobrý, super, postoupili jsme do finále. Bude to tuhej‘ boj, už se těšíme.“

„Kdybych nepřijel, nic se nestalo, moc jsem nepomoh‘,“ glosoval Tomáš Topinka svůj výkon na mikrofon spíkra Miloslava Čmejly. „Když mě příští týden zavolají, přijedu.

“
„Tři jízdy byly pechové, jinak se jelo dobře,“ nechal se slyšet Krzysztof Stojanowski. „Jel jsem v české extralize až poslední závod, ale lepší jednou na konec než nikdy. Dráha byla dobrá, jen v první zatáčce trošku koleje. Škoda, že jsme nepostoupili, moc nechybělo. Měl jsem defektů jako nikdy. Celou sezónu jsem měl bez nich a teď tohle.“

„Dneska jsem si to konečně užíval,“ přiznával Michael Hádek. „Motor šlapal, já taky fungoval. Ale holt lepší vyhrál. Čtvrtej‘ flek je lepší než poslední, Mšeno nám ale hodně v posledním závodě pomohlo, jinak by to čtvrtý místo nebylo.“

„Závod začal nadějně,“ komentoval Jan Holub. „Ale pak už to moc nadějný nebylo. Dráha byla dobrá, ale nevím… Když jsem odstartoval, moc jsem nejel.“

1. PDK Grepl Mšeno		50
Greg Hancock, USA	3 3 2 2 2 2	14(1)
Filip Šitera	2 3 1 – 1 2	9(3)
Jan Jaroš	2 – 1 – 2 3	8(2)
Piotr Protasiewicz, PL	3 3 3 3 3 –	15
Pavel Fuksa	1 0 – 0 –	1
Stanislav Pouznar	0 0 0	0
Tomáš Topinka	1 1 1 0	3(1)
2. PK Plzeň		43
Martin Gavenda	1 0 – 0 1	2(1)
Jan Holub	1 2 0 – 2 R	5
Krzysztof Stojanowski, PL	E 0 3 3 M 1 1	8
Grzegorz Zengota, PL	2 2 1 6* 2 3 3	19
Michael Hádek	3 1 0 2 1 0 –	7(3)
Jiří Brummer	2	2(1)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno – 22. září
Průběh letošní extraligy prozatím dostal ze hry o titul Slaný a Pardubice. Tým ze středočeského královského města vypadl smolně už po základní části. Východočeský celek, jenž je v ligové historii druhý nejlepší, nepostoupil minulou středu po heroickém boji do finále. Praha, Mšeno a Plzeň stále živí naději na zlaté medaile, by Pražané jsou díky svému postupu o krůček napřed. Jejich finálový soupeř bude znám zítra, kdy se ve Mšeně střetnou domácí závodníci s Plzní. Vzhledem k přípravě Grega Hancocka na italskou velkou cenu se začíná už netradičně v osmnáct hodin.

Mšenský dům, mšenský hrad
Mšeno jde vytrvale za svým deklarovaným cílem obhájit svůj loňský titul. Původně plánovaný termín semifinálového klání o týden posunulo kvůli termínové kolizi s polskou Zlatou přilbou. A když přišel Greg Hancock s prosbou o dřívější začátek, nemohl zůstat neoslyšen.

„Dobrý, ne?,“ reaguje Petr Vandírek na zmínku magazínu speedwayA-Z o jeho hvězdách v jeho nabité sestavě. Vedle Grega Hancocka v ní totiž jako druhý cizince figuruje Piotr Protasiewicz. „Nemůžeme si dovolit, abychom vypadli.“

V základní sestavě nemůže chybět duo Filip Šitera – Jan Jaroš, které předminulý týden vybojovalo v Divišově bronz v českém šampionátu dvojic. Zbytek týmu tvoří už jen výhradně domácí junioři. Startovní čísla si rozebrali v pořadí Pavel Fuksa, Stanislav Pouznar a Ondřej Smetana.

„Věřím v postup, už dva roky jsme doma neprohráli,“ vidí mšenský kouč své zítřejší vyhlídky. Nicméně všichni soupeři Mšeno na jeho domácí dráze hodně trápili. „Měli jsme namále,“ připouští Petr Vandírek. „Ale neprohráli jsme! A víš, co se říká. Můj dům, můj hrad. Plzeň rozhodně nepodceňuji, nám chybí junioři, ale proto to musí zachránit ti zbývající.“

Plzeň slibuje boj
Západočeský klub pronikl do finále na posední chvíli, když před dvěma týdny na svých Borech rozdrtil Mšeno. Pravda, obhájci extraligového titulu jeho prohra v posledním kole nevadila, protože už nemohl nic ztratit, ale ani získat. Nepočítáme-li ovšem skutečnost, že Plzeň je v semifinále přece jenom není v semifinále tak nevyzpytatelný protivník jako Slaný, jenž by zítra do Mšena zamířil v případě mšenského vítězství na Borech.

Nicméně přesto je o družstvo, které v základní části nechalo svou viditelnou stopu. Málem senzačně vyhrálo v promočených Pardubicích, aby nakonec v odvetě na své dráze východočeský tým skutečně porazilo. Na svém předchozím výjezdu do Mšena v květnu domácí dost trápilo.

Avšak v souvislosti se zítřejším závodem si Vladimír Kosina nemohl nedělat starosti. „Nic jiného se dělat nedalo,“ říká nad svou sestavou. „Zkoušeli jsme Patryka Dudka, oba Rempaly i Piotra Dyma, jenže všichni mají závody.“ Plzeňskou vestu tak letos poprvé oblékl Krzysztof Stojanowski. Ten mám na mšenskou dráhu pěkné vzpomínky, protože tady před šesti lety vybojoval s Adrianem Rymelem český titul v šampionátu dvojic.

I druhý cizinec bude Polák, Grzegorz Zengota. Kromě něho bude mít Plzeň ve družstvu Martina Gavendu, Jana Holuba a na postech juniorů Michaela Hádka a Jiřího Brummera. „Uvidíme,“ přemítá nad svými šancemi Vladimír Kosina. „Jdeme do toho. Jestli chce Mšeno být ve finále, bude muset bojovat, protože my budeme bojovat také!

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

Grepl PDK Mšeno:	1 Greg Hancock, USA
	2 Filip Šitera
	3 Jan Jaroš
	4 Piotr Protasiewicz, PL
	5 Pavel Fuksa
	6 Stanislav Pouznar
	7 Ondřej Smetana
PK Plzeň:	8 Martin Gavenda
	9 Jan Holub
	10 Krzysztof Stojanowski, PL
	11 Grzegorz Zengota, PL
	12 Michael Hádek
	13 Jiří Brummer
	14 neobsazeno

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 15. září
Semifinále, kterému neslušela předpona semi, a v němž si ani jeden z heroicky bojujících týmů nezasloužil prohrát. Lepší vstup do závodu předvedli Pražané, avšak domácí dokázali během dvou jízd skóre otočit. Vypracovali si čtyřbodový náskok, nicméně zahraniční posily Pražanů Nicki Pedersen a Rafal Dobrucki svým 5:1 v deváté jízdě nad pardubickými cizinci Magnusem Zetterströmem a Matejem Ferjanem dostaly do čela zase Olymp. Ten během třech jízd konsolidoval své vedení až na šest bodů, jenže Pardubičané je zase dokázali stáhnou na dva. Po remíze ve čtrnácté jízdě měla rozhodovat poslední rozjížďka. Nejprve v ní upadl Matěj Kůs, ale dostal šanci v repete. Jenže z ní byl vyloučen za zdržování startu, takže Vladimír Vopat neuspěl u rozhodčího s reklamací, že nebyla puštěná digitální časomíra. Aleš Dryml živil naději na remízu a následný rozjezd, avšak Nicki Pedersen se ve druhém okruhu protáhl nájezd do druhé zatáčky. Vrátil se do čela a smírný výsledek dostal Olymp do finále o pouhé dva body.

Pardubice neuznávají tým ani s mistrem světa
Svatý Petr dnes hrál s pardubickými pořadateli dešový poker. Z oblohy se snášel d隝 už od dopoledních hodin. A když ustal, bylo to jen blafování patrona nebeských stavidel. Záhy začalo pršet znovu. Naštěstí zhruba s úderem páté odpolední byla největší porce srážkové vody na zemi. A do konce závodu spadlo už jen pár kapek.

Trénink naznačil, že domácím štěstí zrovna neprší. Václav Milík se vrátil z dráhy pěšky s propáleným pístem a o motor přišel i Lukáš Dryml. A v pražských boxech se do akce chystal slavný Nicki Pedersen. Přestávky při nastavování motocyklu si vyplňoval běháním koleček okolo depa.

Při nástupu zajímal všechny závodníky především stav startovního roštu. Smečka závodníků se nahrnula k čáře. A za drobného mrholení ji podrobila důkladnému geologickému průzkumu. Po představení divákům začal jeden z extraligových vrcholů roku.

Nicki Pedersen dostal Prahu do čela. Společně se Zdeňkem Simotou odstartoval za Magnusem Zetterströmem. A z úvodního výjezdu pronikl spodní stranou do čela. Jeho kolega zůstal třetí, avšak ohlídal Lukáše Drymla.

Start Matěje Kůse v juniorské jízdě patřil spíše do říše snů. Pardubičtí Václav Milík s René Vidnerem však odstavili od bodů Pavla Pučka, jemuž mokrý ovál evidentně nesvědčil. Jenže naprosto jasná remíza se otočila v další domácí prohru. Na konci třetího okruhu se Václavu Milíkovi přetrhnul primární řetěz. Když pardubický benjamínek šel už podruhé během krátké doby do depa pěšky, ještě netušil, že ho dnes nečeká oslnivý večer.

Nicméně závod byl stále ještě příliš malý na dělání závěrů. Magnus Zetterström, hlavní pardubická protizbraň na Nickiho Pedersena, triumfoval v rozjížďce s číslem tři ve stylu start – cíl. Nicki Pedersen na něho útočil, avšak Aleš Dryml ve výjezdu na protilehlou rovinku navedl svůj motocykl pod něho.

Všem poslal poselství, že i legendární Dán je porazitelný. Díky pěti bodům Pardubice srovnaly krok s Prahou. A Vladimír Vopat měl o starost navíc, protože Josef Franc odstoupil na sklonku třetího okruhu. „Nevím,“ krčil bezradně rameny, když se s mechanikem Janem Hlačinou skláněli nad motorem, který vypověděl službu.

U jednoho výsledku 5:1 se Pardubičané nezastavili. Matej Ferjan rozehrál své individuální skóre třemi body za jednoznačný triumf ve čtvrté jízdě. Lukáš Dryml v prvním oblouku podjel Rafala Dobruckeho, jenž byl stejně jako Zdeněk Simota tentokrát odsouzen pouze k paběrkování.

V dalším průběhu se čtyřbodový odstup domácích od Pražanů zakonzervoval. Aleš Dryml všem uletěl už po vylétnutí pásky páté jízdy. Matěj Kůs však v prví zatáčce podjel Václava Milíka a společně s Josefem Francem garantoval smírný výsledek. Remízu vzápětí zajistili i Nicki Pedersen. Vnějškem první zatáčky objel Lukáše Drymla s Magnusem Zetterströmem. Zdeněk Simota dovezl druhou nulu za sebou a všem docházelo, že měl pravdu, že jeho motory letí v poslední době hlavně na kratších oválech.

Josef Franc se na startovní rošt rozjížďky s číslem sedm dostal na poslední chvíli. Limit však stihnul a jedním bodem pomáhat snižovat ztrátu svého týmu. Rafal Dobrucki neměl s Matejem Ferjanem větší starosti. A Aleš Dryml se závadou na elektrickém okruhu neujel ani tři kola.

Delší konec provazu průběžného skóre však stále zůstával v pardubických rukou. Lukáš Dryml se v první zatáčce osmé jízdy jen mihnul okolo Matěje Kůse. Václav Milík si snažil spravit náladu. Ve druhé zatáčce protáhl spodní stranou nájezd a rázem jel před Zdeňkem Simotou. Ten však číhal v závětří, aby v posledním výjezdu před cílem ztrestal pardubického juniora.

Naději zabil až Nicki Pedersen v poslední rozjížďce
Po osmi jízdách svítilo na digitální tabuli skóre 25:23. „Teď by to chtělo 5:1 a pak to jen držet,“ říkal Vladimír Vopat, když se kochal pohledem na Nickiho Pedersena a Rafala Dobruckeho mířící z kopečka dolů vstříc startu rozjížďky s číslem devět. Jenže jeho přání měl dva velké háčky a sice Magnuse Zetterströma a Mateje Ferjana s bílými koníky na vestách.

Jenže pražští cizinci skvěle odstartovali a v klidu projeli první zatáčkou před svými pardubickými konkurenty. Až do cíle se nic nezměnilo a Praha byla rázem o dva body vpředu. První část přání pražského kouče se splnila, avšak tu druhou bratři Drymlovi zbourali hned vzápětí.

Přitom Josef Franc byl po vylétnutí pásky vepředu. Lukáš Dryml zaútočil vnějškem první zatáčky. Pražan držel stopu a vrátil se zpátky do čela. Jenže Lukáš Dryml mířil do dalšího oblouku spodní stranou a vyhnal ho ven. Vytvořil prostor pro svého bratra Aleše, takže už v cíli úvodního okruhu jeli oba pardubičtí sourozenci na čele.

Nahoru letěl i jejich tým, jenž se opět hřál na čele průběžné klasifikace, jejíž stav byl 31:29. Pražanům zatrnulo, když se Matěj Kůs přímo na startovním roštu jedenácté jízdy odložil svůj motocykl a pěšky se vydal zpátky do depa. A držel se přitom za ruku.

„Zkusil jsem si start, utrh‘ se napínák, tím pádem spadnul zadní řetěz a vypadlo mě rameno,“ svěřoval se později pražský junior. Když mu Oldřich Šmahel přivezl druhý stroj, rameno se vrátilo zpátky. A o necelé půldruhé minuty později projížděl Matěj Kůs vítězně cílem s Rafalem Dobruckim za zády, přičemž Matej Ferjan s Václavem Milíkem zůstali na jejich štítě!

Oba Pardubičany čekala akce hned po přestávce. Jenže čas běžel, digitální číslice u časomíry střídaly jedna druhou a oni nikde. Přitom Pražané Nicki Pedersen s Josefem Francem už dávno vrčeli u pásky. Když zbývalo osmatřicet sekund, vjel na ovál Václav Milík. Avšak po Mateji Ferjanovi ani vidu, ani slechu! Limit uplynul a on vůbec neopustil svůj box.

Nestihnul výměnu karburátoru a navíc si trochu popletl čísla jízd, takže byl diskvalifikován. Osamocený Václav Milík neměl proti pražské dvojici sebemenší šanci. Praha zvýšila svůj odstup na 39:33. Šest bodů ztráty bylo zatím největším rozdílem během celého klání, avšak Lubomír Vozár neměl důvod k mobilizaci taktické rezervy. Na start se chystala dvojice Magnus Zetterström – Aleš Dryml.

Aleš Dryml skvěle odstartoval. Matěj Kůs mu visel na výfuku. První zatáčku projel po čáře, což mu vyneslo chvilkové vedení. O okruh později útočil na vedoucího Pardubičana znovu, ale přitom ho podjel Magnus Zetterström. „Nevím, co jsem si myslel, že v tom nájezdu budu dělat,“ kroutil pražský junior hlavou po závodech. „Udělala jsem chybu a předjel mě Zorro.“

V boxech měli oba manažeři napilno se strategickým plánem dvojice závěrečných jízd. „Vždycky, když jsem si zapálil, vyhráli jsme 5:1,“ komentoval plamínek ze zapalovače, který ukončil existenci další nikotinové trubičky, Milan Špinka. Pravá ruka pražského kouče se ještě stačila ujistit, že stav 38:40 v jeho programu koresponduje s realitou.

V rozjížďce s číslem čtrnáct předvedl nejlepší start Rafal Dobrucki. V úvodním výjezdu se ovšem okolo něho prohnal Magnus Zetteström. Matej Ferjan ho chtěl napodobit, avšak bez kýženého efektu. V další zatáčce se navíc dostal příliš daleko z ideální stopy a klesl na poslední místo za Josefa France.

A tak se stalo, že před poslední jízdou vedla Praha stále o pouhé dva body. Hájení pardubické bašty bylo svěřeno sourozencům Drymlovým, přičemž jejich soupeři měli být Nicki Pedersen a Matěj Kůs. Ani se nechtělo věřit, že tato rozjížďka měla určit v uvozovkách pouze postupujícího do finále, nikoliv mistra celé extraligy!

Páska letěla vzhůru a na celém stadiónu snad nebylo oko, které by nezíralo do první zatáčky. Jako první jí dosáhl Aleš Dryml před Nicki Pedersenem. Lukáš Dryml jistil třetí pozici a vezl Matěje Kůse ven. Pražský junior vzápětí skončil na zemi a po obvodu dráhy rázem blikala červená světla.

Pavel Kubeš dal při repete prostor všem závodníkům. Když se celá čtveřice seřadila znovu u pásky, Matěj Kůs se otočil, poodjel, aby byl okamžitě diskvalifikován. „Bolela mě ruka,“ svěřoval se. „Chtěl jsem si ji protáhnout a byl jsem vyloučen, i když nešly hodiny!“ Kdyby Vladimír Vopat používal na telefonáty rozhodčím vylučujícím pražské závodníky z rozhodující jízdy svůj mobilní telefon, jakýkoliv operátor by mu už dávno musel nastavit tarif přímo na míru.

Avšak stejně jako v červnu v případě Zdeňka Simoty neuspěl ani dnes. Matěj Kůs totiž nebyl vyloučen za překročení dvou minut, nýbrž za zdržování startu. Hned o chvilku později zamířil Nicki Pedersen do čela. Avšak Aleš Dryml zaútočil vnitřkem první zatáčky a převzal vedení.

V nájezdu do druhého oblouku se ovšem Nicki Pedersen vrátil zpět na první příčku. „Je to holt mistr světa a člověk si něj srandu dělat nemůže,“ vysekl mu poklonu Aleš Dryml. S mladším bratrem Lukášem, jenž připouštěl své zaváhání v první zatáčce, dojeli na remízu. Ta však na překonání Prahy nestačila, takže pro Pardubice letošní extraliga skončila.

Hlasy z depa
„Dráha byla jiná než v Divišově,“ konstatoval Rafal Dobrucki. „Hlavně že jsme vyhráli. Plochá dráha v Čechách je super. Když se vyhrává, je to super vždycky.“

„Nicki ukázal, že nebyl mistr světa omylem,“ hodnotil Matěj Kůs. „Za tu poslední jízdu má u mě flašku. Já si před startem chtěl ještě protáhnout ruku, ale vyloučili mě, i když nebyly puštěný hodiny. Předtím jsem udělal chybu. Chtěl jsem předjet Aleše a dostal se tam Zorro. Zbejvá poslední závod, věřím, že budeme mistři. Máme dobrej‘ tým.“

„Dneska jsem ty závody nevyhrál já,“ říkal Josef Franc sebekriticky. „V první jízdě mě vyplivla motorka. Nevím proč, začlo to prskat, pak to zase jelo. Skočil jsem na ní a jela. Závod byly nervy. Kurva. Teď už bude finálko. Pěkná týmová práce.“

„Pech to je pořádnej‘,“ nechal se slyšet Aleš Dryml. „Měli jsme šanci, ale v tréninku odešly dva motory, bráchovi a Vaškovi. Já taky defektoval kvůli elektrice. Matej Ferjan nestih‘ dvě minuty, to jsem nepochopil. Nebylo nám přáno. V patnáctý jízdě mě vyšel výjezd líp, ale Nicki je holt mistr světa a člověk si z něj dělat srandu nemůže. Dnes jsme na ně měli, ale štěstí nebylo na naší straně. Smůla, konec extraligy. Vidím, že Praha má na titul.“

„Pech, nepech, řeknu ti, že to je škoda,“ svěřoval se Lukáš Dryml. „Byli vyrovnanější. Nám něco chybělo. Já nezklamal, jedině sám sebe, že jsem neopral Nickiho. Odfrk‘ jsem s ním, ale chyba. Myslel jsem, že to pustí přede mě. Dnes to byl krásnej‘, velkej‘ závod. Dráha nebyla betonka, ale hodně technická. Hlava, plyn, ne motorky na letišti.“

„Nešlo mi to,“ nezastíral Václav Milík. „V tréninku jsem propálil píst. Pak mi prasknul řetízek, potom nešly starty. Vynahradím si to v jinejch‘ závodech, teď mi to holt nešlo.“

1. PSK Olymp Praha		46
Nicki Pedersen, DK	3 1 3 3 3 3	16
Josef Franc	E 1 1 0 2 1	5(3)
Zdeněk Simota	1 0 0 1 1	3(1)
Rafal Dobrucki, PL	1 3 2 2 1 2	11(1)
Pavol Pučko	1 – – – –	1
Matěj Kůs	3 2 2 3 0 ex	10
Richard Wolff		DNR
2. ZP Pardubice		44
Magnus Zetterström, S	2 3 1 0 2 3	11(2)
Aleš Dryml	2 3 E 2 3 2	12(2)
Lukáš Dryml	0 2 2 3 3 1	11(2)
Matej Ferjan, H	3 2 1 1 M 0	7
Václav Milík	E 0 0 0 1	1
René Vidner	2	2
Tomáš Suchánek		DNR

Poznámka: Matěj Kůs byl v patnácté jízdě vyloučen za zdržování startu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 14. září
Zadání úkolu pro semifinálový závod extraligy je v zásadě neuvěřitelně prosté. Porazit svého soka. Jenže něco takového se snadno řekne, ale hůře udělá. A to tím spíše, přijede-li zítra do pardubického Svítkova pražský Olymp. Duel obou ambiciózních celků, pro které by vyřazení z finále bylo zklamáním, už sám o sobě aspiruje na zařazení mezi absolutní vrcholy české plochodrážní scény. Nemluvě o tom, že jak Lubomír Vozár, tak Vladimír Vopat posílili své sestavy o stálé účastníky cyklu Grand Prix. Pardubičtí pořadatelé přitom udrželi vstupné na stejné výši, takže se místopředseda klubu Petr Moravec mohl oprávněně chlubit, že za padesát korun hvězdy velkých cen neuvidí diváci nikde jinde.

Respekt i odhodlání
„Mají lepší,“ reagoval Lubomír Vozár na poznámku magazínu speedwayA-Z o nabité sestavě Pardubic. „Ale je to vyrovnané,“ dodal takřka jedním dechem. Loňští vicemistři se na zítřejší souboj pořádně připravili.

Jejich jedničkou bude Magnus Zetterström, nejstarší účastník letošního seriálu Grand Prix, který bude mít v české extralize svou premiéru. Jeho nasazení vysílá do světa jasný signál, že by se na východě Čech nezlobili, kdyby se jim podařilo rozšířit sbírku zlatých medailí o další exemplář. A že časy, kdy cizinec oblékl vestu s bílým koníkem jen v případě neschopnosti českých členů družstva, skončily minulou zároveň s posledním pardubickým utkáním v základní části.

Vedle švédského rutinéra bude v pardubické sestavě rovněž Matej Ferjan coby druhý povolený cizinec. V základní čtveřici figurují oba bratři Drymlové, známí svým klubovým patriotismem. A Tomáš Suchánek, jenž minulý týden předvedl ve Svítkově svou letos nejlepší extraligu, se stane náhradníkem. Juniorská dvojka Václav Milík – René Vidner je samozřejmostí.

„Vím, že zcela určitě nejdeme do závodu v roli favorita,“ uvedl pardubický kouč v tiskovém prohlášení klubu, aby pro magazín speedwayA-Z prozradil recept na úspěch. „Každý z našich musí zajet maximum. Když podají stoprocentní výkon, vyhrajeme. Dobrucki je porazitelný a Pedersen také. Musí se snažit a věřím, že před domácími fanoušky nezklamou.“

Kurz dánského jazyka zatím jen se slušnými slovy
„Mám zítra dovolenou a jdu na houby, protože prý rostou křemenáče,“ byl dnes krátce po obědě Vladimír Vopat samá legrace. A nechtěl zvážnět ani při pohledu na startovní listinu. „Učím se dánsky větu ‚Nicki, děkujeme ti za postup do finále extraligy‘ a zatím jsem jenom u toho ‚Nicki‘,“ smál se.

Ještě loni by bylo takřka nepředstavitelné, že by za národnostně čistý Olymp startoval by jediný cizinec. A zítra za pražský klub pojede Nicki Pedersen, díky němuž statistici zaznamenají hned dva debuty aktuálních členů elity Grand Prix v jednom extraligovém závodě.

Další zahraniční posilou Pražanů se stane Rafal Dobrucki, jenž optimismem ohledně postupu sršel už v sobotu v Divišově. V týmu bude hned se třemi závodníky, s nimiž se potkal na divišovské tiskové konferenci se třemi nejlepšími páry šampionátu republiky družstev. Matěj Kůs, Josef Franc i Zdeněk Simota sdíleli stejně pozitivní náhled na věc. Jen posledně jmenovaný připouštěl, že recept na úspěšné naladění motorů zatím našel jen na kratších oválech. Druhým juniorem bude Pavol Pučko, zatímco Richard Wolff bude plnit roli náhradníka.

Papírové předpoklady však na ploché dráze mnohdy hoří rychleji než papír. Učí se tedy pražský manažer i dánské kletby a nadávky? „Uvidíme,“ otočil Vladimír Vopat na serióznější notu. „Sestava je jako řemen. Všichni mají chu a jsou nabušený.“

Sestavy nahlášené dnes k 18:00

ZP Pardubice:	1 Magnus Zetterström, S
	2 Aleš Dryml
	3 Lukáš Dryml
	4 Matej Ferjan, H
	5 Václav Milík
	6 René Vidner
	7 Tomáš Suchánek
PSK Olymp Praha:	8 Nicki Pedersen, DK
	9 Josef Franc
	10 Zdeněk Simota
	11 Rafal Dobrucki, PL
	12 Pavol Pučko
	13 Matěj Kůs
	14 Richard Wolff

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Havlíček

Plzeň – 10. září
Uplynulé dva dny rozhodly o podobě semifinálové části extraligy. Ve středu si Pardubice definitivně zajistily druhou příčku a s ním i výhodu domácího prostředí pro duel s Prahou. Včera Plzeň porazila na svých domácích Borech Mšeno, takže se oba celky střetnou v semifinále ve Mšeně znovu. Definitivně přitom zhasla slánská naděje. Zatímco tým ze středočeského královského města skončil celkově pátý, šastnější čtveřice startuje boj o medaile.

Ze semifinále vede jen jediná cesta dopředu. Na jejím konci je finále, kam postoupí vítězové. Remíza není možná, a proto je na rozdíl od základní části v řádech reglement o rozjezdu v případě nerozhodného výsledku po patnácti rozjížďkách.

Zatímco vítězové se střetnou ve finále o titul, pro poražené extraligová sezóna končí. Bronzovou medaili získá ten tým, který byl v základní části umístěný výše. Lepší umístění je také garancí finálové dráhy pro finále.

Semifinálový program extraligy:

datum	utkání	bilance domácí dráhy
15.9.	Pardubice vs. Praha	Pardubice ve Svítkově vyhrály tři ze čtyřech utkání. S výjimkou duelu s Plzní, kdy výhodu domácího oválu setřel rozbahněný povrch, byla všechna jejich vítězství poměrně přesvědčivá. Jedinou porážku před vlastním publikem jim shodou okolností připravil pražský Olymp, jejich semifinálový soupeř. Tehdy se oba celky rozešly za stavu 44:49.
23.9.	Mšeno vs. Plzeň	Mšeno je jediným extraligovým týmem, který dokázal proměnit všechny své domácí starty ve vítězství. V jejich týmu ovšem nastoupila také bohyně Fortuna, která odvedla více práce než správně použitý žolík. A to především v případě duelů s Prahou a Pardubicemi. Nejmenší patálie měl obhájce loňského titulu prakticky jen ve střetnutí s Plzní. Svého semifinálového protivníka Mšeno porazilo 49:42.

Klíč ke konečnému pořadí extraligy:

umístění	tým
1.	vítěz finále
2.	druhý z finále
3.	poražený semifinalista s lepším umístěním v základní části
4.	poražený semifinalista s horším umístěním v základní části
5.	Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 8. září
Vladimír Vopat se v posledních dnech netajil svým přáním, aby jeho Olymp jel semifinálové utkání na pražské Markétě. Vedle výhody domácího prostředí by se mu čtvrteční termín hodil, protože jako starosta středočeské obce Třebusice má ve středu úřední hodiny. Od včerejška ví, že si bude muset vzít volno. Pardubice porazily Slaný, takže se semifinále s Prahou pojede ve Svítkově ve středu 15. září. Mšeno si ovšem na svého semifinálového soupeře bude muset počkat do zítřka.

Vše je odvislé od výsledku posledního utkání základní části extraligy mezi Plzní a Mšenem. Pakliže domácí porazí hosty, kteří nastupují bez zahraničních posil, vyrazí příští čtvrtek do Mšena právě oni.

Naproti tomu vítězství Mšena by do semifinále poslalo Slaný, který by se tak udržel na čtvrtém místě závěrečné tabulky základní části. Milan Mach však na poměrně drzou otázku magazínu speedwayA-Z, zda ho zítra potkáme na borských ochozech se mšenskou šálou okolo krku, reagoval pouze úsměvem.

Možné alternativy semifinále extraligy:

datum	utkání	podmínka
15.9.	Pardubice vs. Praha	potvrzeno
23.9.	Mšeno vs. Plzeň	Plzeň zítra na své domácí dráze porazí Mšeno
23.9.	Mšeno vs. Slaný	Mšeno zítra vyhraje svůj výjezd na plzeňské Bory

Foto: Jiří Havlíček