AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov – 1. srpna
Lukáš Dryml vykročil dnes v Divišově skvělým způsobem za obhajobou svého loňského domácího titulu. V rozjížďce s číslem třináct sice podlehl Matěji Kůsovi, avšak v poslední jízdě jako jediný dnes porazil Josefa France. Při rovnosti bodů musel ke slovu přijít rozjezd. Pražan v něm vedl takřka do poloviny, avšak Lukáš Dryml se ve druhé zatáčce druhého kola dostal dopředu. Na stupně vítězů se prosadil Martin Vaculík, by želel handicapu vinou defektu zadní pneumatiky. Dvouciferného bodového zisku dosáhli ještě Martin Málek a Jan Jaroš.
Dva suveréni
Šestnáct nejlepších Čechů pohromadě už samo o sobě dává záruku kvalitní podívané. Avšak zároveň vytváří husté síto, jímž není vůbec jednoduché projít až na stupně vítězů. Dnešní mítink o tom podal dost důkazů. A tím nejpádnějším se stala skutečnost, že jím bez výraznějších zaváhání dokázali procházet pouze dva borci. Lukáš Dryml a Josef Franc.
Oba se už v boji o český individuální titul mnohokrát střetli. Ve Mšeně v září 2005 vedl Josef Franc. A jeho otec, dnes už bohužel sledující závody z nebeské báně, se už už chystal na pěší cestu do Kutné Hory, aby dostál prohrané sázce. Jenže Lukáš Dryml jeho synovi titul nakonec sebral. Stejně jako o rok později v Březolupech Adrian Rymel a pak ve Slaném Martin Vaculík. Při té samé příležitosti jej Lukáš Dryml pokládal za viníka svého pádu, který ho nakonec sestřelil ze stupňů vítězů.
Dvojnásobný šampión versus trojnásobný vicemistr. I takový přídomek mohl dostat dnešní podnik, protože na štítě obou postupně zůstávalo jedno eso za druhým. Josef Franc vstoupil do závodu v rozjížďce s číslem dva. „Na startech si věřím,“ pochlubil se cestou na rošt. A vskutku, Martinu Vaculíkovi nezbylo, než se dívat na jeho deflektor.
Lukáš Dryml ve čtvrté jízdě najížděl do první zatáčky za svým bratrem,nicméně jejím venkem převzal vedení. „Už v tréninku jsem cejtil, že to je slabší,“ uváděl Aleš Dryml na adresu svého motocyklu. Po druhé sérii oba borci na čele průběžné klasifikace osaměli.
Hned po přestávce se Matěj Kůs těšil z vedení jen po první zatáčku. V ní se přihnal zezadu Josef Franc a rázem to byl on, kdo udával tempo. Vzápětí si Lukáš Dryml počínal s razancí řízené střely. Po vylétnutí pásky vypálil do čela, zatímco Martin Málek se musel smiřovat s druhou příčkou.
Ani ve třetí sérii nezaznamenali oba suveréni žádných ztrát. Josef Franc v klidu upaloval za vítězstvím v deváté jízdě, když Aleš Dryml měl plné ruce práce s útočícím Martinem Málkem. Lukáš Dryml v rozjížďce s číslem jedenáct už v první zatáčce objel Filipa Šiteru. Všem začínalo být jasné, že o vítězi zřejmě rozhodne až vzájemný duel Lukáše Drymla a Josefa France.
Leč přišla rozjížďka s číslem třináct. A v ní Matěj Kůs ukázal záda Lukáši Drymlovi už po vylétnutí pásky. „Radši jsem dojel za ním, než jít na držku,“ nechal se později slyšet pardubický závodník. Josef Franc neříkal nic. V patnácté jízdě vytěžil maximum ze skvělého startu. A o pár sekund později projížděl cílem jako leader průběžné klasifikace.
Nicméně ke konečnému triumfu mu chybělo ještě porazit Lukáše Drymla v rozjížďce s číslem dvacet. Nejprve v něm zahaprovalo startovací zařízení, aby po zjednání nápravy vypálil do čela Josef Franc. Jenže Lukáš Dryml si to namířil na venek první zatáčky. Pražan zůstal u čáry, zatímco Pardubičan z druhé strany přebíral vedení.
By se Josef Franc snažil o odvetu, recept na Lukáše Drymla už nenašel. A to neznamenalo nic jiného než rozjezd o vítězství. Josef Franc se ocitl v pásce, nicméně viníkem 
bylo opět startovací zařízení. Po restartu se tak mohl hřát v čele. Jenže Lukáš Dryml číhal v záloze. Ve druhém kole se v zatáčce u depa zničehonic objevil pod svým sokem a z výjezdu převzal vedení. Dnešní triumf byl jeho, avšak před pardubickým pokračováním se o průběžné vedení dělí.
Píchlá pneumatika, rána a prasklá osa
Oběma fenomenálním závodníkům, jež nakonec museli změřit své síly v dodatkové jízdě, stačil sekundovat pouze Martin Vaculík. Na úvod ve druhé jízdě prohrál s Josefem Francem, avšak pak přišla řada i na něho, aby vítězil.
Do rozjížďky s číslem sedm sice lépe odstartoval Aleš Dryml. Slovenský závodník se však vehementně dral do čela. Ve druhé zatáčce navedl svůj motocykl na spodní stranu. A by se Pardubičan bránil, nakonec musel přece jen kapitulovat. Ve dvanácté jízdě pak Martin Vaculík triumfoval ve stylu start – cíl před Janem Jarošem.
Rozjížďka s číslem třináct nepostavila do cesty nesnáze jen Lukáši Drymlovi, který projel cílem až za Matějem Kůsem. Martin Vaculík jel těsně za oběma, nicméně unikající vzduch ze zadní pneumatiky mu bránil v útoku. Nakonec byl rád, když kvůli poruše neviděl cíl ani Tomáš Suchánek.
Příděl jediného bodu měl zásadní vliv na podobu průběžné klasifikace. Josef Franc a Lukáš Dryml se Martinu Vaculíkovi vzdálili. Na druhou stranu, jeho devět bodů vyrovnali Martin Málek a Aleš Dryml. Ten vyhrál dvakrát start šestnácté jízdy,za což mohlo startovací zařízení, což byl jediný zádrhel v bezchybné organizaci.
Martin Málek patřil k největším senzacím dnešního mítinku. Už v zimě avizoval, že se letos bude věnovat ploché dráze a dá si lehčí úlevu od svých univerzitních studií. Investoval do techniky nemalé částky a výsledky se dostavily. Upřímně řečeno, nikdo však nečekal, že se v rozjížďce s číslem jedna prožene cílem jako první v čase jen těsně zaostávající za traovým rekordem Piotra Protasiewicze!
Na jeho štítě skončili Richard Wolff a Matěj Kůs, když Adrian Rymel zastavil už ve třetím kole. „Nejede mi motorka,“ postěžoval si. Zato Martin Málek byl v laufu. V šesté jízdě dokonce trápil vedoucího Lukáše Drymla. V desáté zase nedopřál klidu jeho staršímu bratru Alešovi, ale ani tentokrát se nedočkal předjetí.
To přišlo až v rozjížďce s číslem čtrnáct. Nebylo však jednoduché, protože v první zatáčce se po souboji s s ním ocitl na zemi Filip Šitera. „Nebylo to čistý,“ vzkázal na adresu Martina Málka. Ten však oponoval. „Nebylo to schválně, dláblo mě to v koleji a už s tím nešlo nic dělat.“ Filipa Šiteru překvapil verdikt sudího Karla Voborníka, který nechal opakovat se všemi čtyřmi. „Ve světě se za první zatáčky nevylučuje, když jdou do sebe loktama, ale když někdo někoho sestřelí, tak jo,“ konstatoval.
Při repete úřadoval Martin Málek, který nepustil vedení z rukou ani na okamžik. Filip Šitera dlouho trčel za Martinem Gavendou. A teprve na konci druhého okruhu se prokousal na druhé místo. Rutinní prohlídka jeho motocyklu v depu odhalila prasklou osu zadního kola.
Spokojenost i zklamání
Poslední série měla kromě řešení tajenky vítěze závodu definitivně určit i závodníka, který se postaví na nejnižší stupínek. Z trojlístku pretendentů Martin Vaculík, Martin Málek a Aleš Dryml nejprve vypadl posledně jmenovaný. Z první zatáčky s číslem sedmnáct vyjel až jako poslední a své postavení si už nedokázal vylepšit.
Zařadil se do okruhu favoritů, jimž dnešní mítink vůbec nevyšel a s nadějemi vyhlížejí pokračování šampionátu v Pardubicích a ve Svitavách. Zato Jan Jaroš byl spokojen. Solidní výkon zdůraznil právě triumfem v rozjížďce s číslem sedmnáct, kdy se v první zatáčce probil ze třetí příčky do čela. „Konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku,“ zářil.
Kromě Aleše Drymla za ním dojeli i Filip Šitera a Matěj Kůs. Oba při svých hodnoceních používali spíše negativa. Paradoxem je, že pražský junior jako jediný dokázal porazil Lukáše Drymla. Samotnému však patřila až sedmá příčka, když jej nejvíc zaskočila porážka od Michaela Hádka. Ta však nezvedla náladu ani jejímu aktérovi. „Kéž by těch vítězství bylo víc,“ přál si. „Dneska jeden dobrej‘ start, ale nic víc. To je kámen úrazu.“
Martin Málek a Martin Vaculík měli o svých pozicích na pódiu rozhodnout ve vzájemném duelu v rozjížďce s číslem osmnáct. Zatímco Luboš Tomíček letěl dopředu, oni v první zatáčce upadli. „Dvakrát jsem mu uhnul, ale potřetí to nešlo, mávalo to s ním pěkně,“ viděl kolizi Martin Málek.
Při repete dostali šanci oba dva. Tentokrát byl Martin Vaculík pánem situace a díky svému velikánskému sólu si mohl jít stoupnout na třetí příčku pódia. Martin Málek projel metou hned za ním. Vedle potlučených zad a materiálních škod na strojovém parku si z Divišova odvážel především životní umístění v mistrovství republiky.
Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ liboval si Lukáš Dryml. „Čtrnáct bodů nebylo zadarmo. Jel jsem na jistotu, měl špičkově nastavenou motorku. Užíval jsem si to a nejel na doraz. Radši jsem dojel druhej‘ za Kůsáčkem, než jít na držku. Dráha byla těžká pro mladý kluky, ale já problémy neměl. Byl to povedenej‘ závod, jen jsem byl trošku zaskočenej‘, že jsem musel jet rozjezd. Při závodě nesleduju body. Byl jsem malinko unavenej‘ a nešel do toho úplně naplno. Bylo to trošku vyčerpávající. Třicet stupňů teplíčka a tak jsem do toho nešel na krev, ale baví mě závodit. Snažím se vyhrát a tak byl rozjezd zpestření pro diváky. Na titul nemyslím, to je ještě hodně práce. Třeba brácha umí Pardubice dobře a je třeba s ním počítat.“
„Závod byl super, jak jsi viděl,“ hodnotil Josef Franc. „Motorka byla dobře připravená. Čtrnáct bodů je super. Nevyhrál jsem jen jednu rozjížďku, předjel mě venkem, já 
byl na lajně. A rozjezd? Na startu si věřím, ale teď jsem to kurvil. Jezdil jsem v dírách a takhle to dopadlo. Ale když to takhle půjde s bodama dál, bude to pohodička. Na Pardubice nemám dobrý motorky, ale zatím je to rozjetý dobře.“
„V rozjížďce s Matějem a Lukášem jsem dostal defekt gumy,“ odtušil Martin Vaculík. „Kdyby toho nebylo, možná by byl můj výsledek lepší. Ale co. Hlavně to zavinil defekt, že nejsem lepší než třetí. V první jízdě jsem ještě neměl dopasovanou motorku. Začátek je dobrý, ale bude těžké dohánět ztrátu.“
„Bolí mě záda jako sviňa,“ postěžoval si Martin Málek. „S Filipem to bylo nechtěně, on mě zavřel. Vzadu je velká kolej a já do ní vjel. Dláblo mě to a už s tím nešlo nic dělat. Sice nadával, ale já bych řekl, že nemá pravdu. Schválně to nebylo. S Martinem jsem se mu už dvakrát brzo uhnul, ale potřetí mně nedal šanci. Mávalo to s ním hezky. Čtvrté místo je fajn, ani jsem nepočítal, že to tak dobře jelo. Hlavně dát zase do pořádku motorky. Teď mám jeden a půl motorky a jeden dobrý motor. Jezdecky se daří, ale s technikou je to horší.“
„Suprovej‘ závod,“ zářil Jan Jaroš. „V první řadě bych chtěl poděkovat tátovi, s ním nejvíc probíhá příprava. Je vidět, že to funguje. A pak všem ostatním, rodině a manželce, mechanikovi za bezesné noci v dílně. První dvě jízdy jsem se hodně trápil, co se týče sžití se s dráhou. Pak se mi to podařilo dochytat a konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku. Takže příští rok snad už nebudu semifinálovej‘ specialista. Jinak to byl standardní závod, záleželo, abych se srovnal a začal závodit. Vždycky může bejt i líp, ale jsem spokojenej‘.“
„Na hovno, aspoň pro mě,“ nebral si Aleš Dryml vůbec žádné servítky. „Už v tréninku jsem cejtil, že je to slabší. Myslel jsem, že dráha bude tvrdší a tak jsem si vzal slabší motor. Ale nakonec ten silnější byl slabší. Jsou ještě dvě kola, jedeme dál. Mám smůlu na blbý čísla, patnáctka jde dvakrát ze trojky. Dnes to byla nevýhoda. V Pardubicích mi je ale jedno, co mám za číslo, záleží na Svitavách.“
„Dneska to nebyl žádnej’ zázrak,“ připouštěl Matěj Kůs. „Nemám, co bych k tomu řek‘. Oba motory jsem měl po servisu, ale jeden nejede. Zkoušel jsem ho na tréninku. Budeme makat a uvidí se v Pardubicích a ve Svitavách. Mám na to, ale musím začít makat.“
„Na hovno, viděl jsi sám,“ neskrýval Filip Šitera své zklamání. „Jsou tu zvláštní pravidla. Ve světě, když tě někdo sestřelí, vyloučí ho. Tak to chodí úplně automaticky, ale u nás je to zvláštní. Nebylo to čistý, v první zatáčce se nevylučuje jen, když tam jdou loktama, ale když tě někdo sestřelí, tak jo. Ale je to za náma, jsou ještě další závody.“
„Nesedlo mi to,“ přiznával Adrian Rymel. „Problémy s technikou. Už od Vojensu to nefunguje, jak bych si to představoval. Musím na to zapracovat. Mrzí to celý náš tým. Příště to musí být lepší. Po dlouhý době jsem ale viděl rozhodčího, že nevylučuje za pády v první zatáčce. Pískal dobře.“
„Velká chvíle ještě určitě přijde,“ reagoval Richard Wolff na paralelu s loňským rokem, kdy mu úvod českého šampionátu také vůbec nevyšel. „Ale finále se mi kříží s Grand Prix. Když bude Vechta na dva dny, bude to pasé, když jeden den, jde o to sehnat kvalitní tým na řízení. Co se týče přípravy, byli jsme s přítelkyní láskyplně připravený, ale nesedlo to. Prostě to tu nestačí. Přilítnu do nájezdu, Suchoš klapne, musíš taky. A už se to nesebere. Jsem nasranej‘ na sebe, nefunguje to, ale budou Pardubice. A tam to bude vypadat jinak. Dnes ale odjíždíme kanálama.“
| 1. Lukáš Dryml, Pardubice | 3 3 3 2 3 | 14+3 |
| 2. Josef Franc, Praha | 3 3 3 3 2 | 14+2 |
| 3. Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR) | 2 3 3 1 3 | 12 |
| 4. Martin Málek, Březolupy | 3 2 1 3 2 | 11 |
| 5. Jan Jaroš, Mšeno | 2 1 2 2 3 | 10 |
| 6. Aleš Dryml, Pardubice | 2 2 2 3 0 | 9 |
| 7. Matěj Kůs, Praha | 1 2 2 3 1 | 9 |
| 8. Filip Šitera, Mšeno | 1 2 2 2 2 | 9 |
| 9. Adrian Rymel, Praha | E 3 1 2 1 | 7 |
| 10. Luboš Tomíček, Praha | 3 1 1 1 R | 6 |
| 11. Michael Hádek, Plzeň | 1 0 3 0 1 | 5 |
| 12. Tomáš Suchánek, Pardubice | 0 1 0 E 3 | 4 |
| 13. Richard Wolff, Praha | 2 0 0 1 1 | 4 |
| 14. Pavel Pučko, Praha | 0 0 1 0 2 | 3 |
| 15. Martin Gavenda, Praha | 1 1 0 1 0 | 3 |
| 16. Jan Holub, Plzeň | 0 E 0 0 0 | 0 |
| res Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR) | DNR | |
| res Jaroslav Petrák, Pardubice | DNR |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
