Pardubice – 27. listopadu
Letos se propracoval mezi největší favority juniorských šampionátů. Když v květnu exceloval v Pardubicích, dostal se na čelo jednadvacítek. Tam nakonec skončil třetí, když udržel nápor Antonína Gallianiho. Poslední prázdninovou neděli pak s profesorskou rutinou vyučoval při plzeňském mistrovství republiky devatenáctiletých. Nicméně pardubický Hynek Štichauer se nechce ve svém růstu zastavit a pomýšlí na úspěchy i o věkovou kategorii výše. Naši čtenáři se o tom ostatně mohou přesvědčit v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl. Na přetřes se samozřejmě dostanou i další závody stejně jako obecná plochodrážní témata. Hynek Štichauer rovněž odpověděl na čtenářské dotazy a všem respondentům podepsal svou autogramkartu.
speedwayA-Z: „Včera jsi byl na vyhlášení mistrů republiky v pražské Pyramidě. Jaké to tam bylo? A jak sis slavnostní ceremoniál užil?“
Hynek Štichauer: „Normálně. Přišel jsem tam, dal si kafčo. Byl tam program, vyhlašovali enduro, motokros, mototuristiku… Zkouknul jsem ty lidi. Pak přišla na řadu plochá dráha a dali nám poháry. S Tomášem Suchánkem jsme se tam moc nezdrželi. Měl jsem akci ze základky a chtěl jsem vidět spolužáky. Ostudu jsem tam neudělal. Nic jsem nerozbil, nic nevylil. Letos jsem tam byl poprvé, ale rád bych si to zopakoval. Snad jsem tady nebyl naposled. Byla to dobrá akce. Ale závody jsou určitě lepší. Na vyhlášení je trošku nuda, nic moc se neděje. Lidi z plochý dráhy znám osobně, ale z jinejch disciplín jen podle jmen. Tak jsem se kouknul, jak vypadají.“
speedwayA-Z: „Pozvánku do Pyramidy ti zajistil triumf v šampionátu devatenáctiletých v Plzni. Tam bylo mnoho favoritů, nicméně ty jsi válcoval jednoho za druhým a prohrál s Filipem Šiterou ve chvíli, kdy už bylo všechno jasné. Tenhle závod ti asi z paměti jen tak nevymizí, že?“
Hynek Štichauer: „To ne. Bylo to něco fantastickýho. Při tom závodě se vše splnilo. Přál jsem 
si něco dokázat. A jsem mistr a to se už neztratí. Byla to odměna za tu práci přes zimu. Dost se namakám. Motorku musíš šedesátkrát za sezónu umejt. Když se to spočítá, dohromady to dá minimálně jeden den. Titul byl takový zúročení a jsem za to strašně rád. V Plzni jsem měl lehký první dvě jízdy. To je pro mě důležitý. Chvilku mi totiž trvá, než si zvyknu na dráhu a doladím motorku. Taky byl den. Šlo to samo. Dařily se mi starty, měl jsem naladíno a netrápil se na motorce. Nemusel jsem se tolik snažit. I když se snažím vždycky, teď v tom byla lehkost. Všechno se to v tom závodě sešlo. Nebyla žádná krizovka. Jen po první jízdě jsem vyměnil spojku, která se povolila. V prvních dvou jízdách jsem jel tréninkovou gumu. Na tý lepší jsem měl širší kolo a haltry byly vysoký. Na měkký dráze pak házely nahoru a dolů. Bál jsem se, že mám povolenej rám nebo něco. Na další rozjížďku jsme to spravili, ale bylo to hektický. Měl jsem čtyři trojky a chystal se na poslední jízdu. Utekl jsem z depa. V klidu jsem přemejšlel a 
soustředil se. Odstartoval jsem, dal to pod Filipa a hlavně si pohlídal Vanďu. Nejkrásnější pocity jsou pět vteřin před cílem a pět po něm. Projedeš cílem, zavřeš to, dojedeš polosmykem tu další zatáčku. A je to jasný. Když vedeš, přeješ si co nejmíň kol. Když jseš ale poslední, čtyři kola jsou málo. Pořád se snažíš něco udělat. Když ale víš, že už to máš jasný a jedeš už do cíle, je to nejlepší. Taky samozřejmě jde o to, jakej jedeš závod a koho jsi nechal za sebou. Příští rok se pojede v Pardubicích. Jsem tady doma, ale to je jak kdy. Když se od tebe nic nečeká, je to výhoda. Jinak jsem spíš nervózní a dělám chyby. To musím minimalizovat a soustředit se na závod. Je tam mnoho faktorů, je to o štěstí, jaká bude dráha, ale rád bych svůj titul určitě obhájil. Teď je tam spousta kluků, co můžou překvapit. Matěj Kůs, Adam Vandírek, Martin Gavenda odešli ze slabší třídy a začínají stíhat. Bude to otevřený, ale je to ještě daleko.“
speedwayA-Z: „Také v mistrovství do jednadvaceti let jsi se zařadil do okruhu uchazečů o titul. Po svém skvělém triumfu v Pardubicích jsi dokonce celý seriál vedl. Pokládáš své třetí místo, životní výsledek, za úspěch nebo jsi za daných okolností pomýšlel i výš?“
Hynek Štichauer: „Ne, ne, každopádně před sezónou bych to bral jako úspěch. V průběhu seriálu se však ambice měněj. Přestali to jezdit Tomáš Suchánek, Luboš Tomíček, Zdeněk Simota a Honza Jaroš, což byla výhoda. Po Pardubicích jsem byl rád, že jsem to vedl, ale určitě jsem si neříkal, že budu mistr republiky. Měl jsem stejně bodů jako Galič a Filip. V Březolupech jsem byl spokojenej, ale nebylo to ono. Martin Málek vyhrál a odskočil nám. V Chabařovicích přišla velká smůla. Prohrál jsem s Martinem Málkem a spadl v jízdě, co jsem vedl. A to jsem porazil Patrika Linharta a Filipa Šiteru. Podepsala se na tom rozbitá dráha a organizaci s tím rozhodčím. Ve Mšeně jsem měl dva perfektní starty, ale zbytek jsem na 
startech prokoučoval. Za třetí místo jsem rád, je hezký. Udržel jsem si ho a Galič mě nepřeskočil. Martin Málek si za titulem šel suverénním způsobem. Akorát se mu nepovedl závod v Pardubicích, kde měl pád a moc mu to nešlo. Byl nejlepší, titul si zaslouží a já mu ho přeju. Tak to má bet, že nejlepší vyhrává.“
speedwayA-Z: „Porovnáme-li oba juniorské šampionáty republiky, už na první pohled zjistíme markantní rozdíl. Jednadvacítky jsou seriál, kde můžeš případnou chybu ještě napravit, v devatenáctkách rozhoduje jediný závod, v němž se každé zaváhání může vymstít. Co ti vyhovuje víc? A jak se díváš na obnovené škrtání nejhorších výsledků?“
Hynek Štichauer: „To se nedá takhle říct. Záleží na situaci. V Plzni mi to sedlo. Měl jsem den. Jednadvacítky jsou spravedlivější průřez celou sezónou. Někdo má krizi, někdo je na vrcholu. Sejde se období, kdy motory jedou dobře nebo kdy už mají víc závodů. Můžeš mít i starosti mimo plochou dráhu. Nejseš třeba v klidu a jsou i další faktory, co na tebe působí. Martin Málek dokázal, že si titul zaslouží v šesti závodech, já vyhrál jen jeden. Myslím si, že 
jednadvacítky jsou lepší a titul má o dost vyšší hodnotu než v devatenáctkách. Právě proto, že se jede víc závodů na různejch drahách a v různým časovým období. Seriál je i spravedlivější. Když se ti jeden závod nevyvede, dá se to zachránit. V devatenáctkách už je pak po všem. Ale zas to má jiný kouzlo. Napětí před závodem je větší, je to cejtit. Každej je uzavřenější a víc o tom přemejšlí. Ke škrtání nevím, co říct. Je to spíš věc lidí, co se pohybujou v organizaci. Já jsem závodník. Když budu mít na to bejt mistr, budu i bez škrtání. Nevím, neřeším to. Ale je fakt, že to bude lepší. V těch dvou závodech se může stát cokoliv. Nemusíš se tak hned držet za hlavu, že je to v pytli.“
speedwayA-Z: „Zatímco v obou individuálních juniorských šampionátech sis polepšil, v mistrovství republiky juniorských družstev jste o loňský bronz přišli. Co za tím vězí?“
Hynek Štichauer: „To je těžký. Třeba se teď Matyáš Hlaváček na začátku sezóny chytí, třeba ho Pavel Fuksa bude porážet. Dostal se na úroveň, co já byl loni. V Plzni měl krásnej výsledek 
a může jít nahoru. Klidně se může stát, že se tam nevejdu ani já. A letos? Neměli jsme moc velkou podporu. Nedostávali jsme nový gumy. A šest jízd je už znát. V pátý nebo šestý rozjížďce to už je galuska. Spíš jsme zkoušeli různý věci a nebylo takový vypětí. Nikoho jsme nepřekvapili, ale ani nezklamali. Jiný družstva k tomu přistupují jinak. A jestli v roce 2006 zase pojedeme zadarmo, podepíše se to tam taky. Já bych rád získal nějakou zahraniční ligu, což by bylo dobrý, že by jel Pavel s Matyášem a krásně se vystřídali. Ale třeba pojedeme všichni tři a každej budeme mít čtyři jízdy. Jsme kámoši, jedeme za jeden tým a tak by mezi náma neměla bejt velká rivalita. Ukáže se, až začne sezóna.“
speedwayA-Z: „Poprvé ve své kariéře jsi se letos dostal do reprezentace. Co to pro tebe znamená? A jak na semifinále mistrovství Evropy v Prelogu vzpomínáš?“
Hynek Štichauer: „Atmosféra je určitě jiná. Byly to fakt pěkný závody. Pro mě však moc postoupit nešlo. Nepostoupil ani domácí favorit Jurica Pavlič. Jel moc pěkně a ani jemu se to nepovedlo. Byl šestej s dvanácti bodama. Rozjížděli se ve čtyřech a z toho jeden z nich nepostupoval. Sedmej Filip Šitera měl osm bodů. Taková propast tam byla. Já jsem do poslední 
jízdy šel do toho s tím, že buď to tam dám nebo půjdu. A šel jsem… Chytil jsem díru a vypadla mi noha z háku. Ale stačil jsem jim a nedostával rovinu. Je určitě rozdíl, jestli reprezentuješ na plochý dráze nebo ve sportu, co je víc sledovanej. Ale byl jsem tam rád. Jiný je to už doma. Motorku si připravíš na sto dvacet procent. Dáš jiný řetězy a tak. Nejlepší je, když přijedeš na dráhu a řekneš si, že jsi udělal maximum. Pak ti třeba závod nevyjde, ale dal jsi do toho všechno a nemáš si co vyčítat.“
speedwayA-Z: „Ve hře o místo v reprezentaci jsi byl ještě jednou. Český reprezentační výběr byl přímo nasazen do finále nového světového šampionátu juniorských družstev, který se konal v Pardubicích před Zlatou přilbou. Byla to hořká pilulka, když jsi zjistil, že na tebe v sestavě nezbylo místo?“
Hynek Štichauer: „Nejdřív jsem samozřejmě soptil. Povídalo se, že to bude průřez celou sezónou. Pak se odjel mistrák ve Mšeně. Tam se dařilo Martinu Málkovi a Filipu Šiterovi a 
rozhodlo se pro ně. Říkal jsem si, jaký výsledky zajeli v Pardubicích. Byl jsem z toho špatnej. Ale jak se pak jela Zlatá stuha, viděl jsem, že bych tam neudělal víc než oni. Byl jsem nervózní a nedařily se mi starty. Do semifinále jsem se dostal spíš díky štěstí. Výsledek mistrovství světa bych stejně nezvrátil, takže by to vyšlo nastejno. Příští rok budu dělat maximum, abych se tam dostal a dopadlo to jinak.“
speedwayA-Z: „V extraligové sestavě ZP Pardubice jsi se objevoval častěji než v minulosti. Nicméně spíše v roli náhradníka, který na dráhu vyjížděl jen sporadicky…“
Hynek Štichauer: „Přiznávám, že na extralize nejsem na takový úrovni, abych s nima závodil. Ale letos to nebylo tak špatný. Držel jsem krok, ale malinkej krůček mi ještě chyběl. Bylo to vyrovnaný, ale nakonec jsem v soubojích prohrával. To je však při každejch závodech. Než se 
dostaneš na pozici, kdy vyhráváš, musíš prohrávat. Nedělal jsem moc bodů, ale myslím si, že to nebylo špatný. Extraliga je našlapaná soutěž. Startuje v ní hodně cizinců a úroveň je velká. Je to těžký. Tuplem, když nejedeš celej závod. Zkusíš si to při první jízdě. Pak stojíš a když tam vjedeš zase, co bylo dobrý, už dobrý není. Dráha se změnila a všechno je jinak. Titul sice nakonec nemáme, ale spadnul nám hřebínek a je před náma motivace na příští rok.“
speedwayA-Z: „Letos však Tomáš Suchánek překročil limit juniorského věku. Celá tíha startů juniora v extralize tak bude spočívat na tvých bedrech. Jsi na tuto úlohu připraven?“
Hynek Štichauer: „Půjdu do toho! Rád závodím, chci bejt dobrej. Budu závodit a budu se snažit. Doufám, že když se mi nepovede první jízda, manažer mě nevyřadí. V extralize bych se chtěl otrkat a doufám, že tam budu něco platnej. Každej junior to má stejný. Dokázal se s tím poprat Tomáš Suchánek a Mirda Fencl, když chci bejt dobrej jako oni nebo lepší, musím to dokázat taky. Tak to holt je.“
speedwayA-Z: „Zato první liga byla velkým pardubickým sólem. Šli jste od triumfu ke triumfu a o vašem titulu nebylo prakticky žádných pochyb…“
Hynek Štichauer: „První liga jsou krásný závody. Moc rád je jezdím. Z titulu mám větší radost než z extraligy. Mám tam větší podíl na výsledku. Zezačátku sezóny jsem se trápil, ale pak jsem nešel pod deset bodů a držel si svůj standard. Hlavně ve Svitavách to bylo super. Škoda, že nemůžeme bojovat o postup do extraligy. Jako Svitavy bychom sesadili Plzeň (smích). Fakt to jsou krásný závody, jsou volnější a schází se tam dobrá parta lidí. Třeba Vlado Višváder a tak. To tomu dává atmosféru. Závody jsou zjara, pak je pauza. Třeba Jaroušek Petrák si tu ji uvědomí, ale já si jako junior zazávodím dost. Finančně je to však slabší, proto bych chtěl příští rok jezdil prestižnější závody. První ligu bych ale neměnil, mně se takhle líbí.“
speedwayA-Z: „Letos jsi se poprvé dostal do finále mistrovství republiky jednotlivců, by jen jako náhradník. Byl jsi také regulérně v sestavě Pardubic v šampionátu dvojic, i když ti Divišov moc nechutná. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Hynek Štichauer: „Prostě se nevydařily. Jel jsem špatně. V Divišově jsem podělal, co jsem mohl. Strašně blbě jsem jezdil nájezdy. Dal jsem špatný převody. Ve Mšeně to bylo o úloze náhradníka. Buď se trefíš nebo ne. V pátek jsem si na lize něco vyzkoušel, ale nakonec jsem jel až v závěru. Neodstartoval jsem a ani dál nestíhal. V seniorských soutěžích mám velký rezervy. Příští rok s tím bude chtít něco udělat. Juniorem nebudu nadosmrti, měl bych se začít prosazovat mezi mazákama.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Horác: „Zdravím tě, loňskou sezónu můžeš, myslím, hodnotit jako úspěšnou. V mistrovství republiky juniorů jsi vybojoval bronz, devatenáctky vyhrál. Jak vidíš rozdíl mezi těmito kategoriemi?“
Hynek Štichauer: „Rozdíl je, že ubyde pár soupeřů. A v jediném závodě jde o všechno. Když devatenáctky jel Luboš Tomíček, kterej v jednadvacítkách nezávodil, na kvalitě závodníků to nekulhá. V Plzni mě překvapil Adam Vandírek. Jel pěkně a byl dobrej. Po loňským zranění se vrátil dobře. A čtvrtý místo je krása.“
Todd: „Nazdar! Chtěl bych se zeptat, zda neuvažuješ do budoucna (možná už příští rok) o startech v Anglii. Také mě zajímá, jestli a kolik jsi absolvoval volných závodů v zahraničí. Zatím díky a hodně úspěchů.“
Hynek Štichauer: „Přes zimu bych se měl sejít s panem Kubešem. V Anglii zřejmě nic mít nebudu, protože ještě musím chodit do školy. Ale připravíme plán, abych se tam jel podívat a 
začalo se s tím něco dělat. Příští rok tam zřejmě závodit nebudu. Jeden závod jsem jel v Murecku s Filipem Šiterou, ale pro déš se to zrušilo. Na začátku sezóny jsem jel přípravnej závod v Opole. Pak ve Swietochlowicích, jinak jsem nic nejel. Nemám kontakt, kde si to sehnat. Je to škoda, ale je to tak Měl jsem jet i do Rakouska s Martinem Gavendou, ale krylo se to s mistrovstvím republiky. Přes Tomáše Suchánka jsem jednou jel i italskou ligu v Terenzanu. Bylo to pozdě večer. Mají tam krásný umělý osvětlení. Spíkr to prožíval, byly to pěkný závody. Půl kola jsem byl před Steve Johnstonem. Jo, a ještě jsem byl s Mariánem Jiroutem na volnejch závodech v Debrecenu. Byla tam strašně hluboká dráha. Vlítnul jsem tam a stavělo se to na zadní. Ke konci už byla zase hodně tvrdá. Byla to pro mě dobrá zkušenost, porazil jsem tam třeba Andrea Maidu.“
Wojta: „Ahoj, chtěl bych se zeptat, jak konkrétně u tebe vypadá příprava přes zimu. Díky moc. A ještě jestli máš svoje www stránky?“
Hynek Štichauer: „Stránky nemám. Teď musím chodit do školy a učit se. Stavěl jsem i jednu motorku na prodej. Doufám, že si díky tomu budu moct pořídit věci na další rok. Jinak příprava probíhá normálně. Skoro všechno si dělám sám, rozebírám, odlehčuju, leštím. Motory jsou u ladičů. Jeden mám nedoježděnej, ale včera ho táta vezl k Sašovi Kopeckému. Jeden mám u Oldy Řezníčka, druhej u Ládi Dvořáka a další u Oldy Šmahela. Zkouším, kdo co vymyslí. Budeme pracovat i na autě, chceme tam zařídit spaní. Přes klub jednou za tejden v tělocvičně hrajeme fotbálek. Chtěl bych taky chodit běhat a plavat, abych byl připravenej na sezónu.“
Michal Jirka: „Ahoj, vzpomínám si ještě na tvé začátky, kdy jsi kroužil kolečka před hlavní tribunou v Pardubicích. Protože jsem z Přelouče, tak ve Svítkově nevynecháme jediný závod. Překvapilo mě, že rok nato tě nasadili do jedné jízdy na Zlaté přilbě. Chtěl bych se zeptat, jestli jsi se na tu jízdu těšil a šel do ní naplno nebo jsi měl ze soupeřů velký respekt?“
Hynek Štichauer: „Těšil jsem se. Neměl jsem co ztratit. Odstartoval jsem dobře. Dojel jsem 
poslední, ale měl bod, protože Luboši Tomíčkovi nejela motorka. Měl jsem radost, že jsem na Zlatý přilbě udělal bod. Bylo to motivující. Naplno bude Zlatá přilba, až na ni budu mít výkonnost. Zatím tomu tak není, což jsem ukázal na Stuze. Jsem sice Pardubák, ale ani na jiný Čechy nezbylo na Přilbě místo. Musím se snažit a mít výsledky, abych ukázal, že tam patřím.“
Lukáš: „Kolik máte přileb?“
Hynek Štichauer: „Přilby, co jsem v nich jezdil, byly zatím tři. Teda vlastně čtyři, protože jednu jsem měl ještě na malý motorce. Z toho dvě jsou prasklý. Teď mám jednu, v který závodím. Ale zlatou nemám žádnou (smích). První přilba, s kterou jsem jezdil na malý motorce, byla Bell po Mariánu Jiroutovi. Pak jsem si koupil taky bellku, ale měl jsem v ní otřes mozku. Pak to byla přilba YES od klubu. Letos jsem si přes Kubu Hejrala sehnal foxku. Má pěkně udělaný polstrování a větrání. Zatím mi vydržela a doufám, že vydrží i příští rok.“
Jiří Benda: „Rád bych znal tvůj názor, jakožto jezdce na počátku kariéry, na závody na dlouhé ploché dráze. Především jestli má dlouhá dráha místo ve tvých plánech do budoucna. Zkusíš ji?“
Hynek Štichauer: „Dlouhá se dala s krátkou kombinovat dřív. Byl na to čas. Ale dnes neznám nikoho kromě Tondy Švába, že by závodil na krátký a dlouhý. Dá se to těžko skloubit. Zatím jezdím krátkou a nemám plány jezdit dlouhou. Chtěl bych si to určitě vyzkoušet. Ale že bych se tomu věnoval, to ne.“
Slávek Švehla: „Ahoj Hynku. Především bych ti chtěl dodatečně pogratulovat k titulu mistra republiky juniorů do 19 let na krátké dráze. Zajímalo by mě, kdo ti připravuje motocykly a jestli v nejbližší době uvažuješ o startech v Anglii. Děkuji za odpovědi a přeji ti mnoho úspěchů v nadcházející sezóně.“
Hynek Štichauer: „Děkuju za blahopřání. Motorku si stavím sám. Když potřebuju něco vysoustružit nebo vyfrézovat jdu někam jinam. Na tuhle sezónu jsem měl motory od Oldy Řezníčka a Ládi Dvořáka. Anglii zatím neplánuju. Kvůli škole musím zůstat v Čechách.“
Hynek Štichauer děkuje:
„Určitě rodině. Taka se mnou všude jezdí a musí snášet moje blbý nálady. Mamka mi dojedná sponzory. Babička mi pere věci a spravuje kombinézu. Děkuju všem, co jim nejsem ukradenej a fanděj mi. Klubu a všem, co se o mě zajímaj‘. Sponzorům Vodní zdroje Bylany a Vzdělávací agentura Metis.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
