AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Plzeň – 25. června
Když se během druhé jízdy včerejšího šampionátu do devatenácti let zvedla prudká vichřice a z olověně černých mraků se spustil přívalový liják, nikdo by na dojetí závodu nevsadil ani zlámanou grešli. Avšak živly naštěstí odešly řádit jinam a celý program mohl být odjet. Mistrem se stal Matěj Kůs, který ani jednou nepoznal hořkost porážky. Po svém triumfu se však svěřil, že role jednoznačného suveréna byla dosti složitá po psychické stránce. Druhý byl Michael Hádek, avšak po pádu v dodatkové jízdě s Pavlem Pučkem byl se zraněnou nohou odvezen do nemocnice. S návratem reprezentantů z Francie se do svých starých kolejí vrátily i mistrovské stopětadvacítky. Zvítězil Eduard Krčmář před Danielem Hádkem a na stupně vítězů se postavil ještě Jaroslav Hladký.
Nečekaný nepřítel
Nebylo sporu, že dnešní závod měl dva hlavní favority. A jak Michael Hádek, tak Matěj Kůs se svých rolí zhostili se ctí. Do rozjížďky s číslem jedna odstartoval ovšem nejlépe Jan Holub. Ovšem v první zatáčce výrazně zpomalil, a než se zase rozjel, byl poslední. A až na konci druhého kola dokázal sebral Jakubovi Fenclovi třetí místo.
„Jak kdyby zůstal viset plovák a bylo to bez metylu,“ přemítal mezitím jeho dědeček. Mezitím se Michael Hádek dostal vnějškem první zatáčky do čela a inkasoval první tři body. Matěj Kůs vzápětí hrál velké sólo už od startu. Avšak na scéně se vynořil další nepřítel.
Dusivé vedro už od rána nevěstilo nic dobrého. Obavy ještě podtrhly obrovské mraky, které podnikly nízký nálet na západočeskou metropoli za spektakulárního doprovodu bleskových střel. Stačilo snad jen natáhnout ruku a vztyčený ukazováček by tu olověně šedivou hradbu protrhl. A když Matěj Kůs ukrajoval svá kolečka do cíle, udeřila vichřice silou tlakové vlny při explozi atomové bomby.
Vzduch byl okamžitě plný šedivých oblaků prachu, v nichž létaly drobné předměty. Takřka současně se roztrhla obloha a z jejího roztrženého břicha se k zemi začaly valit mohutné přívaly deště. Účastníky rozjížďky s číslem dva přivítala šachovnicová vlajka a všichni čtyři se rychle spěchali ukrýt pod střechy svých dep.
Zdálo se, že je po závodech. Klubová restaurace rázem praskala ve švech. By je po šesté večer ještě velké světlo, dnes musela obsluha rozsvítit. Jenže přírodní pohroma odešla páchat své zlovolné dílo do jiných části naší země tak rychle, jak se zjevila. Škody napáchané na borské dráze se však neukázaly být až tak fatální, jak by se na první pohled zdálo.
Nejhorší byla asi patnáctimetrová kaluž na čtvrté dráze startovního roštu. Nicméně i s ní si pořadatelé dokázali hravě poradit. Protože se dráha změnila, jury zorganizovala další, tentokrát hodně rychlý trénink. A zhruba deset minut po sedmé, o něco více než hodinu po původním začátku, se mohlo startovat nanovo.
Pro vývoj boje o titul toho další dvě série nezvyklého stopětadvacítkářského rozpisu dlouho nic zvláštního nepřinesly. Jak Matěj Kůs, tak Michael Hádek vozili jednu trojku za druhou. O jejich trumfech v rozjížďkách s čísly tři, čtyři, šest a sedm rozhodly pokaždé povedené starty.
Duel obou neporažených měl s definitivní platností vyřešit jejich vzájemný duel v desáté, poslední jízdě. I tady měl hlavní slovo startovní manévr. Z pozice od mantinelu jej zvládl nejlépe Matěj Kůs. Michael Hádek zkusil zostra zaútočit vnějškem první zatáčky, ale už mu bylo souzeno zůstat vzadu.
„Odstartoval a byl tam,“ komentoval triumf Matěje Kůse jeho nejbezprostřednější svědek Michael Hádek. Na další slova prozatím neměl čas, protože se musel chystat na potvrzení svého stříbra.
Rána v rozjezdu
Loni v říjnu mohl Pavel Pučko právem žehrat na nevýhody jiné formule než na šestnáct jízd. Na pražské Markétě mu rozpis přihrál do cesty Matěje Kůse hned třikrát. Ke všemu mu prasknul řetěz a utrhlo se sedlo. Po předloňské smůle, kdy si v Pardubicích v kvalifikaci strčil nohu pod svůj vlastní hák, mohl o devatenáctkách hovořit jako o prokletém šampionátu.
Až letos jakoby se osud konečně ustrnul a rozhodl se vynahradit mu předchozí příkoří. Startovní číslo osm mu garantovalo, že během dnešních deseti jízd potká Matěje Kůse jen jednou a Michaela Hádka vůbec. Absence střetů s hlavními favority řešila mnoho, avšak nikoliv všechno. A to tím spíše, brousila-li si na nejnižší stupínek své zuby celá řada dalších aspirantů.
Ty však Pavel Pučko řešil s nadhledem hodným antického filozofa. Už po startu rozjížďky s číslem dvě za sebou nechal Pavla Fuksu a Petra Babičku. Matěj Kůs sice letěl dopředu, ale jak se záhy ukázalo, byl jediným, kdo dokázal Pavla Pučka porazit.
Tím se mohl chvilku chlubit i Jan Holub, který svůj rychlý start v páté jízdě proměnil ve vedení. Pavel Pučko ovšem neváhal s útokem po vnější stopě první zatáčky. A ve výjezdu už měl plzeňského soupeře za sebou. O tři rozjížďky později si už podobné eskapády mohl odpustit. Tentokrát sám udával tempo a úspěšně mařil útok Michala Dudka.
Před poslední dvojicí jízd už bylo jasné, že Pavla Pučka může z pódia sundat už jen nehorázná smůla. Jenže Pražan si šel za svým. Velkým sólem od startu až k šachovnicové vlajce v rozjížďce s číslem devět dnes už podruhé porazil Jana Holuba a Pavla Fuksu. Když míjel startmaršála, byl v rozjezdu o stříbro. Jen si musel počkat na výsledek desáté jízdy, zda ho do něj doprovodí Matěj Kůs či Michael Hádek.
Jak už bylo popsáno, toto dilema záhy vyřešil Matěj Kůs. A ve zlatých slunečních paprscích, které ostře kontrastovaly s úvodní povětrnostní apokalypsou, se s Pavlem Pučkem rozjížděl Michael Hádek. Na pohyb pásky reagovali oba takřka současně. A bok po boku se řítili vstříc úvodní zatáčce.
Plzeňan se udržel na vnitřku a ten jej ve výjezdu dostal do čela. Pavel Pučko útočil zvnějšku. Za zlomem druhé zatáčky však chtěl svého soka zaskočit změnou taktiky a navedl svůj motocykl dovnitř. Manévr však skončil srážkou a pádem obou aktérů. „Před tím jsem lanu nejezdil, takže jsem ji neznal,“ omlouval se viník, který bleskově vyskočil na nohy a pádil zjistit stav Michaela Hádka.
Pro něho musela sanitka, která ho se zraněnou nohou odvezla do nemocnice. Původní zprávy o fraktuře se naštěstí nepotvrdily, nicméně i tak jej při přebírání poháru pro českého vicemistra musel zastoupit mladší bratr Daniel.
Návrat leaderů
Eduard Krčmář a Daniel Hádek se v pondělí večer vrátili ze svého reprezentačního debutu ve francouzském Tayacu. A šampionát stopětadvacítek se ve svém třetím díle vrátil do zaběhaných kolejí. Při škrtání jednoho výsledku oba faktičtí leadeři se postarali, že závod kolibříků měl s devatenáctkami nejen totožný rozpis, ale prakticky i průběh.
Daniel Hádek se s Eduardem Krčmářem začali rovným dílem dělit o vítězství. Nejprve domácí, pak dvakrát Slaňák, dvakrát zase Plzeňan a nakonec opět slánský závodník. Nebylo síly, která by jejich spanilou jízdu dokázala zastavit. Ve všech případech šlo o triumfy ve stylu start – cíl.
Majitele zlatého věnce tím pádem musel určit jejich vzájemný střet v rozjížďce s číslem deset. A v ní Eduard Krčmář nepřipustil ani náznak diskuse. Už po v úvodním nájezdu jel v čele a mařil jeden nájezd Daniela Hádka za druhým, aby posléze rozšířil svou sbírku triumfů o další zářez.
Neméně dramatická bitva zuřila o třetí místo. By Jaroslav Hladký měl krutý los a nejprve dvakrát prohrál s Eduardem Krčmářem a posléze jednou s Danielem Hádkem, byl to právě on, komu na krk pověsili zelený věnec. Zdeněk Vrba, další z okruhu favoritů, sice doplatil na úvodní nulu, ale v rozjížďce s číslem osm v poslední zatáčce sebral triumf Ondřeji Veverkovi. A toho ztráta jednoho bodu s konečnou platností poslala na čtvrtou příčku.
Hlasy z depa
„Byly to nervy,“ oddechl si Matěj Kůs s mistrovským pohárem v rukou. „Jeden z nejlehčích závodů a stálo mě to pět let života. Bylo to složitý a prožíval jsem to těžce. Když jede člověk jako favorit, je to s nervama znát. To byl nejhorší moment. Díky Filipovi, radil mi celej‘ závod. Po tom dešti jsem čekal, že dráha bude horší, nakonec byla dobrá.“ Pomineme-li týmové soutěže, jméno Matěj Kůs se zapsalo mezi šampióny republiky vůbec poprvé. „První individuální titul je doma,“ radoval se. „Tohle byl můj cíl, protože devatenáctky jedu poslední rok. Postoupil jsem do finále mistrovství Evropy jednotlivců a teď budu udržovat, na čem jsem makal. Už jen zatáhnout v juniorským semifinále v Goričanu a postoupit do Pardubic. Pak s Bohoušem uděláme raketu!“
„Závody, dobrý super,“ komentoval své vystoupení Michael Hádek. „Štve mě ten rozjezd s Pavlem. A pak ještě ta poslední jízda s Matějem. Dráha byla jednokolejka jako vždycky u nás. On odstartoval a byl tam. Ale zaslouží si to. V tom rozjezdu do pěkný nebylo, ale stane se. Teď trefil on mě, jindy zase třeba já jeho. Mám to pohmožděný, ale nemůžu na to vůbec došlápnout.“
„Celej‘ závod byl super,“ rozplýval se Pavel Pučko. „I déš byl dobrá věc. Vycházely mi starty a měl jsem super naladěnej‘ motor. Díky za něj panu Veverkovi. Mrzí mě jen ten Michal. Chtěl jsem ho vzít spodem, ale neznal jsem lajnu, protože jsem ji nejezdil, a sestřelil ho. Sere mi to, je to prvně, co jsem někoho poslal.“
| 1. Matěj Kůs, Praha | 3 3 3 3 | 12 |
| 2. Michael Hádek, Plzeň | 3 3 3 2 | 11+3 |
| 3. Pavel Pučko, Praha | 2 3 3 3 | 11+X |
| 4. Jan Holub, Plzeň | 1 2 2 2 | 7 |
| 5. Michal Dudek, Slaný | 2 2 1 2 | 7 |
| 6. Pavel Fuksa, Mšeno | 1 1 2 1 | 5 |
| 7. Petr Babička, Slaný | 0 2 0 1 | 3 |
| 8. Václav Lacina, Plzeň | 0 1 E 1 | 2 |
| 9. Jakub Fencl, Praha | 0 1 1 E | 2 |
| 10. Jiří Lang, Plzeň | 0 0 E 0 | 0 |
MR 125 ccm:
| 1. Eduard Krčmář, Slaný | 3 3 3 3 | 12 |
| 2. Daniel Hádek, Plzeň | 3 3 3 2 | 11 |
| 3. Jaroslav Hladký, Praha | 2 2 2 3 | 9 |
| 4. Ondřej Veverka, Praha | 2 1 3 2 | 8 |
| 5. Zdeněk Vrba, Praha | 0 2 3 1 | 6 |
| 6. Michaela Krupičková, Slaný | 1 1 2 2 | 6 |
| 7. Michal Průcha, Slaný | 1 1 1 2 | 5 |
| 8. Jaroslav Drbal, Slaný | 0 1 0 0 | 1 |
| 9. Jiří Brummer, Praha | 0 X 1 F | 1 |
Průběžné pořadí seriálu:
| PCE | SLA | MŠE | PLZ | TOT | |
| 12.4. | 26.4. | 21.6. | 25.6. | ||
| 1. Jaroslav Hladký, Praha | 22 | 20 | 22 | 20 | 84 |
| 2. Zdeněk Vrba, Praha | 18 | 16 | 25 | 16 | 74 |
| 3. Eduard Krčmář, Slaný | 20 | 25 | – | 25 | 70 |
| 4. Daniel Hádek, Plzeň | 25 | 22 | – | 22 | 69 |
| 5. Ondřej Veverka, Praha | 14 | 18 | 12 | 18 | 62 |
| 6. Michal Průcha, Slaný | 16 | 14 | 20 | 12 | 62 |
| 7. Michaela Krupičková, Liberec | – | – | 18 | 14 | 32 |
| 8. Jiří Brummer, Praha | – | – | 16 | 8 | 24 |
| 9. Jaroslav Drbal, Slaný | – | – | 10 | 10 | 20 |
| 10. Zdeněk Vitmann, Slaný | – | – | 14 | – | 14 |
| 11. Václav Milík, Pardubice | 12 | – | – | – | 12 |
| 12. René Vidner, Pardubice | 10 | – | – | – | 10 |
| NC Lukáš Hromádka, Mšeno | – | 0 | – | – | 0 |
Poznámka: protože je soutěž vypsána pro čtyřtaktní motocykly, nejsou výsledky Lukáše Hromádky s dvoudobou ČZ započteny do celkového pořadí. Jeden nejhorší výsledek se každému jezdci škrtá.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
