Mariánské Lázně – 22. května
Jedna z největších sportovních událostí na našem území v letošním roce je za dveřmi. V sobotu 24. května se v Mariánských Lázních uskuteční již poosmé v historii finále mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Mezi světovou elitní osmnáctkou jsou i dva čeští jezdci. Pojďme si nyní představit celé startovní pole, které bude bojovat o cenné body do seriálu Grand Prix.

1 Glenn Phillips (22.11. 1982) Velká Británie
Úřadují mistr Velké Británie na travnaté dráze je překvapením posledních let. Tento mladý jezdec prokázal ohromný talent a v loňském roce několikrát zastínil i svého staršího reprezentačního kolegu Andyho Appletona. V Grand Prix se objevil poprvé v sezoně 2004. Tehdy obsadil sedmnáctou pozici. Skvěle se mu vedlo o dva roky později, když se v závěrečném účtování dělil s Francouzem Tressarieu o šestou a sedmou pozici. Vloni se mu příliš nedařilo a o účast v letošním ročníku musel bojovat v závodě Challenge v německé Vechtě. Tam si čtvrtou příčkou s přehledem zajistil vstupenku do seriálu velkých cen. Phillips je specialistou především na travnaté dráhy. V mistrovství Evropy byl pátý v roce 2004, vloni obsadil čtvrtou pozici. Jeho nejlepším umístěním v jednotlivých závodech MS je páté místo ze St. Macaire 2006. Používá motory GM, které mu ladí Švýcar Marcel Gerhard. V Mariánských Lázních by jeho postup mezi první šestku byl spíše překvapením. Bojovnost ani rychlé motory mu nechybí, ale na kilometrové pískové dráze si s ním zkušenější soupeři poradí.

2 Jannick de Jong (7.6. 1987) Nizozemí
Mladičký nizozemský jezdec je velkým příslibem do budoucna. Svůj nesporný talent prokázal již mnohokrát v souboji se zkušenějšími soupeři. V loňském roce dokázal vybojovat domácí titul na klasické i travnaté dráze. Mezi nejlepší se prosadil již v roce 2004, kdy obdržel mezinárodní licenci. Sezonu končil coby nizozemský šampion na krátké dráze a desátý jezdec ve finále evropského šampionátu na trávě. O rok později již startoval ve finále mistrovství světa. Dvanácté místo bylo důstojnou premiérou pro tohoto mladého závodníka. Mezi světovou elitu našel cestu i v dalších dvou letech. Vloni si vylepšil své maximum na jedenáctou příčku, když se blýskl dvěma sedmými místy na travnatých drahách v Marmande a St. Macaire. V Mariánských Lázních nemá de Jong příliš mnoho šancí. Jednak je jako většina Holanďanů specialistou spíše na travnaté ovály a pak jeho dosavadní letošní výsledky nepůsobí příliš přesvědčivě. Jannick je továrním jezdcem JRM.

3 Mathias Kröger (24.5. 1969) Německo
První z početné skupiny německých reprezentantů v Mariánských Lázních oslaví v den závodu své 39. narozeniny. Matten Kröger je jedním z nejzkušenějších jezdců ve startovním poli, který dobře zná i dráhu v Mariánských Lázních. Startoval zde ve finále v roce 1997, kde obsadil sedmou příčku a stejné umístění mu přineslo úspěch i o rok později, když si takto proklestil cestu z mariánskolázeňského semifinále do Grand Prix. Vzhledem k faktu, že od roku 1997 Grand Prix prakticky neopustil, vstupuje letos již po dvanácté do hry o světové medaile. Jednu už doma má. V sezoně 2000 skončil jako třetí na světě. Bramborové medaile na něj zbyly v letech 2002 a 2003. Bronzovou medaili vybojoval i ve finále ME na travnaté dráze a cennými kovy zacinkal několikrát i v domácím šampionátu. Velkého úspěchu dosáhl vloni, když se v premiérovém finále MS družstev na dlouhé dráze v Morizes podepsal na zisku titulu pro německé družstvo. Kröger je univerzální jezdec, který umí perfektně zajet na trávě i na dlouhé pískové dráze. Jeho velké ambice však v minulosti často překazila zranění. Matten Kröger je velký smolař, ale zároveň jeden z nejlepších jezdců na světě. Pokud bude mít svůj den a vyhne se chybám, může v Mariánských Lázních stát na stupních vítězů.
Na motocyklech používá britské rámy Antig a motory GM, které si většinou ladí sám. V posledních letech však při významnějších závodech dává přednost rukám bývalého mistra světa a skvělého ladiče Marcela Gerharda.

4 Stephan Katt (15.9. 1979) Německo
Dalším Němcem ve startovním poli je dravý Stephan Katt. Jeden z největších favoritů závodu a žhavý kandidát na medaili v MS vstupuje letos již do své sedmé sezony v Grand Prix. V loňském roce, který byl doposud nejlepší v jeho kariéře, měl Catman, jak mu jeho příznivci přezdívají, na dosah možná i titul mistra světa. Po vítězství v GP Francie v St. Macaire byl v čele průběžného hodnocení šampionátu, ale snad nervozita způsobená velkým psychickým tlakem mu v rozhodujícím posledním závodě svázala ruce a odsoudila ho na nepopulární čtvrtou příčku. Katt umí zajet skvěle na dlouhé dráze i trávě. Dokladem toho je i titul mistra Evropy na travnaté ploché dráze z roku 2006, který vybojoval ve francouzském La Réole. V loňském evropském finále ve Swingfieldu obsadil druhé místo. Z prestižního německého šampionátu má tento rodák z Kielu doposud tři bronzové a jednu stříbrnou medaili. Stejně jako Kröger se může i Katt od loňského září pyšnit titulem mistra světa družstev na dlouhé dráze. Stephan umí dobře i klasickou plochou dráhu. Ligu jezdí mimo jiné i v Británii.V Mariánských Lázních doposud nikdy nestartoval, přesto bude patřit k největším německým želízkům ve finálovém ohni. Katt střídá motory GM a JRM, které mu připravují Brian Karger a Mathias Kröger.

5 Joonas Kylmäkorpi (14.2. 1980) Finsko
Jeden z mála špičkových jezdců z krátké ploché dráhy, který se věnuje na vrcholové úrovni i dlouhým oválům. Joonas Kylmäkorpi je sice čistokrevný Fin, narodil se však ve švédském Stockholmu a plochou dráhu začal jezdit v dánském Slangerupu. Hned z prvního závodu odjížděl se zlomenou nohou, přesto se však nenechal odradit a brzy se vypracoval mezi domácí juniorskou špičku. Ovládl juniorský šampionát Finska (1997) i Švédska (1999) a probojoval se do světového finále. V roce 2000 triumfoval v Pardubicích v závodě o Zlatou stuhu. Díky divokým kartám se třikrát podíval i mezi světovou elitu v Grand Prix na krátké dráze (Göteborg 2003, Hamar 2003 a 2004). V letošním roce jezdí v Británii spolu s naším Lubošem Tomíčkem za tým Lakeside Hammers, v Polsku pro změnu s Lukášem Drymlem za KM Ostrow a ve Švédsku za Bajen Speedway Stockholm. Dlouhé ploché dráze se věnuje více než deset let, ale teprve v posledních třech letech se mu podařilo proniknout do absolutní světové špičky. Poprvé na sebe výrazněji upozornil v roce 2001 pátým místem v Mistrovství Evropy na trávě. Jeho premiéra v Grand Prix se konala v roce 2005. Tam se naplno prokázal jeho obrovský talent a potenciál. Již v prvním závodě v Mühldorfu zaznamenal dvě vítězství a dva defekty. Vše si vynahradil hned v následujícím závodě. V GP Francie v Marmande ztratil jen dva body a ve finálové jízdě obsadil třetí příčku. V konečném účtování mu patřila bramborová čtvrtá pozice, když na bronz ztrácel pět bodů. Medaile mu však dlouho neunikala. Hned následující rok s velkým přehledem a naprosto zaslouženě získal světové stříbro a titul vicemistra světa. Ve všech třech finálových závodech stál na stupních vítězů, dvakrát byl třetí, jednou druhý. Lepší byl ten rok jenom Robert Barth. Obdobně si počínal i vloni. Vstup do seriálu se mu pravda poněkud nezdařil, ale hned v dalším závodě již stál na stupních vítězů. Druhé místo se St. Macaire doplnil třetím z Marmande a v polovině července mohl slavit další stříbrnou medaili. Kylmäkorpi je dalším z velkých favoritů na triumf v mariánskolázeňském finále. Motory GM připravené od Marcela Gerharda montuje do speciálně upravených rámů.

6 Enrico Janoschka (29.7. 1975) Německo
Ricky Janoschka je žákem trojnásobného mistra světa na dlouhé dráze Egona Müllera a je žákem velice talentovaným. Doposud má na svém kontě dvě bronzové a jednu stříbrnou medaili z Mistrovství Německa, bronzovou medaili má i z evropského finále na travnaté dráze. V této soutěži startoval poprvé již v roce 1998. Mezi světovou elitu se probojoval poprvé v roce 2001 a od té doby tam nechybí. Jeho maximem je čtvrtá příčka z roku 2004, vloni skončil šestý. Byl rovněž členem reprezentačního družstva, které v září získalo světový titul v šampionátu družstev na dlouhé dráze. Velmi dobře a technicky jezdící závodník, který již ví, jaké je to stát na stupních vítězů v závodě Grand Prix, letos vyhrál podruhé v kariéře prestižní závod na slavném travnatém Bergringu v Teterowě. Na dlouhé v Mariánkách bude trochu nevyzpytatelný. Měl by skončit v první osmičce, i když ani účast ve finále A by nebyla velkým překvapením. Motory GM mu připravuje kdo jiný než Egon Müller.

7 Daniel Bacher (8.4. 1980) Německo
Doslova jako kometa vlétl tento jezdec mezi německou i světovou elitu. V roce 2000 vybojoval v Scheesselu překvapivý bronz v domácím šampionátu a už o rok později se dostal přes jízdu poslední šance z pozice náhradníka i do Grand Prix. A jeho nástup byl přímo drtivý. V prvním závodě v Parchimu se probojoval až do finále A, kde se o třetí pozici za Rissem a Tatumem připravil až jezdeckou chybou, po které se propadl na šesté místo. Stejné umístění si zopakoval i v druhém závodě tentokrát na trávě v britském Tonbridge. Jeho cesta vedla úspěšně přes Last Chance Heat i ve třetím závodě v Herxheimu, kde dosáhl svého životního úspěchu. Nejenže se dostal potřetí do finále A, ale dokonce skončil na bedně. Třetí místo ho katapultovalo na čtvrtou pozici v průběžném hodnocení šampionátu a schylovalo se k senzaci. Ta se však nekonala. V posledním závodě ve francouzském Morizes se Bacher, který přijel se zraněnou nohou, do závodu nedostal a v celkové klasifikaci klesl na osmé místo. I tak se ve své premiérové sezóně zařadil mezi nejlepší světová esa na dlouhých drahách. V Grand Prix startoval ještě v letech 2002, 2005 a 2006. I když v nich zaznamenal další velké úspěchy (6. místo Scheessel 2002, 4. místo Mühldorf 2005), o šanci na lepší celkové umístění ho většinou připravila zranění. V Mariánských Lázních bude tento vítěz semifinále MS 2005 a čtvrtfinále 2007, kterému motory GM připravuje Marcel Gerhard, bezesporu patřit k největším kandidátům na vítězství. Do pozice černého koně závodu ho staví nejen jeho loňský triumf v kvalifikačním závodě MS na zdejší dráze, ale i velmi ceněné vítězství ve volném závodě v Herxheimu, které vybojoval letos 1. května. Tento triumf je o to cennější, že si při něm připsal skalp šestinásobného mistra světa Gerda Risse na jeho domácí dráze. Pro Bachera hovoří i fakt, že je specialistou především na dlouhé pískové dráhy, kde je jako ryba ve vodě.

8 Richard Wolff (12.6. 1976) Česká republika
Riki zaznamenal v loňském roce ohromný pokrok. S pořízením nového motocyklu mohl konečně naplno projevit své umění. Po nečekaném třetím místě ve čtvrtfinále v Artiguess de Lussac přišel ještě překvapivější postup do Grand Prix díky osmému místu v Challenge ve Vechtě. Dlouhou plochou dráhu jezdí od roku 1998, ale teprve vloni se jí začal zabývat profesionálněji. Těžko odhadovat, jak si Richard Wolff při své premiéře mezi dlouhodrážní světovou elitou povede, ale je to velký bojovník a může jenom překvapit.

9 Gerd Riss (17.3. 1965) Německo
Největší hvězda startovní listiny. Šestinásobný světový šampion a držitel jedenácti medailí FIM vstupuje letos již do svého 23. světového finále na dlouhé dráze. Ve svých třiačtyřiceti letech je stále ještě schopen bojovat o zlato. V loňském roce překonal rekord Simona Wigga v počtu titulů mistra světa a letos má šanci tuto bilanci ještě vylepšit. Není sice již tím neporazitelným gigantem jako dřív, ale vloni všem dokázal, že ještě nepatří do starého železa, když jako jediný dokázal podávat konzistentní výsledky ve všech finálových závodech světového šampionátu. K titulu mistra světa na dlouhé dráze přidal v září coby kapitán i titul v novém šampionátu MS družstev na dlouhé dráze. Úspěšnou sezonu korunoval v Mulmshornu devátým titulem domácího šampiona v této disciplíně. Dráhu v Mariánských Lázních dobře zná, vždy zde získal v roce 1991 svůj první mistrovský titul. V roce 1998 na zdejším pískovém oválu zvítězil s plným počtem bodů v silně obsazeném semifinále MS. Tehdy určitě netušil, že je to na dlouhou dobu poslední velký závod pro tuhle krásnou dráhu. Riss jezdí motory GM z dílny ladiče Antona Nischlera a britské rámy Antig.

10 Sirg Schützbach (23.7. 1980) Německo
Dravý německý reprezentant je dalším z velkých favoritů závodu. Evropský šampion na travnaté dráze z roku 2002 se vloni blýskl vítězstvím v Grand Prix Německa ve Pfarrkirchenu. Letos ho čeká již sedmá sezona mezi světovou elitou, kde je jeho dosavadním maximem osmé místo z loňského roku. Dráhu v Mariánských Lázních si otestoval při loňském mezinárodním mistrovství České republiky, kde obsadil druhou příčku za Zdeňkem Schneiderwindem. Sirg používá motory Bernd Zapf GM.

11 Erik Eijbergen (1969) Nizozemí
Osminásobný finalista Mistrovství Evropy na trávě startoval v Grand Prix v letech 2000 a 2006. V loňském roce překvapil třetím místem ve čtvrtfinálovém závodě v Mariánských Lázních. Je mu již 39 let, ale ve startovní listině jsou i starší ročníky. Erik je nizozemským šampiónem na trávě, ale neméně dobře umí i dlouhou dráhu. V takto kvalitně obsazeném závodě je však pro něj nějaký výraznější výsledek velmi nepravděpodobný. Motory GM, které si ladí sám, montuje do rámů vlastní výroby.

12 Pavel Ondrašík (10.12. 1975) Česká Republika
Náš druhý reprezentant je papírově silnější než Richard Wolff. Pavel je mistrem ČR na dlouhé dráze z roku 2004. Mezi nejlepší světové jezdce se poprvé podíval již v roce 1997, kdy obsadil třináctou příčku. Tehdy pětidílný seriál vrcholil v Mariánských Lázních a dvaadvacetiletý Pavel Ondrašík potěšil diváky triumfem ve finále C. Do Grand Prix se Pavel dostal ještě v roce 2000 a vedlo se mu opravdu skvěle. Devátá příčka v celkovém hodnocení šampionátu je doposud jeho největším úspěchem. Mariánské Lázně jsou jeho oblíbená dráha, kterou zná doslova jako své boty a dokáže na ní zajet opravdu dobře. Připravený má i nový motocykl JRM, který otestoval začátkem května v Herxheimu. Pokud se mu vyhnou technické obtíže, může být jeho výkon příjemným překvapením.

13. Dirk Fabriek (2.4. 1985) Nizozemí
Podobně jako Jannick de Jong je i tento jezdec představitelem mladé jezdecké generace v Holandsku. Svůj nesporný talent prokazuje v posledních letech na travnatých drahách po celé Evropě. V roce 2005 vybojoval v německém Schwarme titul vicemistra Evropy na trávě. O rok později k němu přidal bronzovou medaili. V seriálu Grand Prix se objevil poprvé v roce 2004, kde na něj po čtyřech odjetých závodech zbyla 21. příčka. V loňském roce se již představil v podstatně lepším světle. Při Grand Prix v St. Macaire obsadil osmou příčku, v Marmande dokonce šestou. V celkovém hodnocení mu patřila desátá pozice na světě. Jeho výkony především na trávnaté dráze jej letos opravňují pomýšlet na elitní osmičku v seriálu. Jeho slabinou jsou dlouhé pískové dráhy. Přestože letos překvapivě triumfoval ve volném závodě v Bad Zwischenahn, nebude na tisícovce v Mariánských Lázních patřit do okruhu horkých favoritů na finále A. Používá motory GM v britských rámech Nu-Track. Jeho ladičem je Bernd Van Essen.

14 Theo Pijper (11.2. 1980) Nizozemí
Žhavým kandidátem na vítězství v Mariánských Lázních je i tento Holanďan jezdící s francouzskou licencí. Pochlubit se může již dvěma tituly mistra Evropy na travnaté ploché dráze a jednou stříbrnou medailí. Jako jeden z mála nizozemských jezdců však umí perfektně zajet nejen na trávě, ale i na pískové tisícovce. Velmi dobře jezdí i klasické dráhy. V Mariánských Lázních startoval coby neznámý junior v roce 1998 při semifinále MS a skončil hluboko v poli poražených. O rok později již figuroval mezi osmnáctkou nejlepších jezdců světa. V Grand Prix za posledních devět let nechyběl ani jednou. Celkem záhy se vypracoval mezi světovou špičku. V roce 2001 obsadil 7. místo a od té doby nikdy neskončil hůře. V konečném hodnocení končí většinou kolem pátého místa. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 2006, když obsadil celkově čtvrtou příčku. K zisku bronzové medaile mu tehdy chyběly dva body. Pravidelně se umísuje na stupních vítězů v jednotlivých závodech GP, zejména na kilometrových drahách jako jsou Pfarrkirchen nebo Mühldorf patří vždy k nejsilnějším soupeřům. Právě z těchto důvodů bude velkým favoritem i v Mariánských Lázních. Theo je univerzálním typem jezdce, který má všechny předpoklady k tomu stát se jednou mistrem světa. Používá rámy Nu-Track a motory GM, které mu připravuje Bert Van Essen.

15 Andrew Appleton (18.6. 1982) Velká Británie
V současné době asi nejlepší britský jezdec na dlouhých drahách vstupuje letos již do své šesté sezony v Grand Prix. V loňském roce dosáhl svého největšího úspěchu, když se v MS umístil celkově na pátém místě. O příčku hůře dopadl v roce 2004. Nutno dodat, že ačkoli je Appleton jedním z velkých favoritů a kandidátů na medaili, doposud nikdy ještě nestanul na stupních vítězů v závodě Grand Prix. Jeho maximem jsou dvě čtvrtá místa z loňského roku, obě na travnatém povrchu. Na písku se nejlépe umístil v Grand Prix Nového Zélandu v roce 2004, kde obsadil pátou pozici. Před dvěma lety vybojoval Andrew domácí titul na travnaté dráze a v této disciplíně se může pochlubit i dvěma bronzovými medailemi z Mistrovství Evropy. Ta poslední, kterou získal vloni na domácí dráze v britském Swingfieldu, však pro něj byla spíše zklamáním, když do finálové jízdy vstupoval bez ztráty bodu jako jasný favorit, nakonec se však musel dívat na záda Pijperovi s Kattem. Appleton používá motory GM z ladičské dílny Klause Lausche, což z něj na kilometrových drahách dělá velmi rychlého soupeře.

16 Daniel Rath (21.8. 1978) Německo
Nejslabší z německé reprezentační sestavy je specialistou především na travnaté dráhy. Jako rodák z Teterowa nemohl nestartovat na zdejším slavném Bergringu, kde stanul několikrát na stupních vítězů. Zranění obratlů na trávě v Lüdinghausenu v roce 2003 jej na čas vyřadilo z aktivní činnosti. Po návratu se začal více koncentrovat na klasickou plochou dráhu, aby se v posledních letech znovu vrátil na dlouhé ovály. Mezi jeho největší úspěchy patří kromě loňské úspěšné kvalifikace zejména 4. místo v domácím šampionátu na dlouhé dráze z roku 2005. Jeho postup do Grand Prix byl tak trochu překvapením, ale překvapení je právě to, co se od Daniela dá občas očekávat. Je to zkušený jezdec, který dokáže být i velice rychlý.
Střídá motory GM s JRM, které mu připravuje Bernd Zapf.

Před vlastním finálovým závodem se uskuteční tzv. jízda poslední šance, ve které se šest nominovaných jezdců utká o poslední dvě místa ve startovní listině. Jezdci na třetím a čtvrtém místě obsadí posty náhradníků.

Jörg Tebbe (5.4. 1979) Německo
Německý reprezentant, který od roku 2001 startoval již pětkrát v seriálu Grand Prix, dokáže být na dlouhé dráze velmi rychlý. Často se však potýká s technickými problémy a jeho výkony působí poněkud nevyrovnaně. Jeho jezdecký potenciál je však veliký. V roce 2006 mu v konečném účtování mistrovství světa patřila osmá příčka. Používá motory GM v rámech Jawa.

Herbert Rudolph (15.7. 1975) Německo
I tento jezdec pamatuje závody v Mariánských Lázních před tím, než se na mnoho let odmlčely. V roce 1997 zde startoval ve finále MS. Letos má šanci podívat se mezi elitu, kam papírově patří, již podesáté. Vicemistr Evropy na trávě z roku 2003 dokáže být na pískových drahách velice rychlý. Vyhovují mu ovály typu Pfarrkirchen nebo Mühldorf, kde dokáže zajet i na stupně vítězů, což ho favorizuje i na velmi podobné dráze v Mariánských Lázních. V jízdě poslední šance je to pro našeho Zdeňka Schneiderwinda určitě největší soupeř, který může v případě postupu udělat vítr i v hlavním závodě.

Zdeněk Schneiderwind (13.1. 1962) Česká republika
Dvojnásobný Mistr Evropy na trávě a dvanáctinásobný světový finalista se vloni vinou zranění nedostal do letošního ročníku Grand Prix. Přitom při kvalifikačním kole MS v Mariánských Lázních doznal porážky pouze od vítězného Daniela Bachera. Náš v současnosti nejlepší jezdec na dlouhých drahách tak musí bojovat o účast v závodě v ošemetné jízdě poslední šance. Jeho šance jsou vysoké. Velká zkušenost a znalost dráhy z něj dělají favorita i pro hlavní závod. Zdeněk je továrním jezdcem JRM.

Antonín Klatovský (1979) Česká republika
Mnohonásobný světový finalista na ledové ploché dráze zkouší v posledních letech přes letní sezonu dlouhé dráhy. Talent mu nechybí, odvaha také ne a to jsou nezbytné předpoklady dobrého závodníka. Více šancí by však měl na travnatém povrchu. Jeho největším úspěchem je triumf na Gergringpokalu v Teterowě. V jízdě poslední šance nemá při této konkurenci příliš dobré vyhlídky, ale místo druhého náhradníka je reálné.

Karel Kadlec (26.8. 1963) Česká republika
Sympatický Plzeňák, který se po svém comebacku zaměřil na dlouhé dráhy. Od roku 2003 je pravidelně v reprezentaci. Mezi jeho největší úspěchy patří páté místo v Mezinárodním Mistrovství ČR v roce 2005. Vloni byl by nebodujícím členem české reprezentační výpravy, která skončila čtvrtá na MS družstev na dlouhé dráze. Jeho výhodou jsou dobré starty. Když zabojuje, mohl by zaútočit na post náhradníka.

Startovní listina mariánskolázeňského závodu doznala v posledních dnech jistých změn. Z původního složení vypadl exmistr Evropy Angličan Paul Hurry, který laboruje s nedoléčenou zlomeninou paže, a Francouz Mathieu Tressarieu, držitel bronzové medaile FIM z loňského roku. Ani jeden však nepatřil k horkým kandidátům na stupně vítězů, protože jsou oba spíše specialisty na travnaté dráhy.

Na místo Francouze byl původně nominován vloni devátý Němec Bernd Diener. Svaz české ploché dráhy se proti tomuto aktu odvolal a dosáhl stažení německého reprezentanta ze startovní listiny. Na jeho místo se posunul původně náhradník Erik Eijbergen. Paula Hurryho zastoupil druhý náhradník Pavel Ondrašík. Diener požádal alespoň o udělení divoké karty na start v jízdě poslední šance, ale z jisté trucovitosti našeho svazu mu nebyla udělena.

Argumentace typu: „Když my jsme kdysi v Německu žádali o místo pro Zdeňka Schneiderwinda, nebylo nám vyhověno“ mi nepřijdou příliš taktní a rozhodně neprospívají kvalitě závodu. Zajisté, pokud by Bernd Diener obdržel divokou kartu, vzniklo by zde riziko, že Zdeněk Schneiderwind nepostoupí z poslední šance, ale já osobně se raději spokojím se dvěma českými jezdci na startu a podívanou na souboje těch nejlepších jezdců na světě.

Ještě na závěr. Renomované plochodrážní časopisy mívají často ve zvyku tipovat největší favority závodu. Podobný tip vám může nabídnout i magazín speedwayA-Z. Vzhledem k velké vyrovnanosti startovního pole si asi málokdo troufne odhadnout sobotního vítěze, proto si dovolujeme představit vám náš tip na možné složení finále A bez ohledu na pořadí:
První šestka: Riss, Katt, Schützbach, Bacher, Kylmäkorpi, Pijper

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 21. května
Původní záměr nasadit do rozjížďky poslední šance sobotního prvního finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních čtveřici českých závodníků nevyšel. Ani Jan Jaroš, ani Josef Franc na tuto možnost nakonec nereflektovali. Na základě dohody mezi AČR a Armando Castagnou, reprezentujícím italskou federaci, by měl nastoupit Alessandro Milanesse. Nyní se čeká na oficiální potvrzení FIM.

Mariánské Lázně – 16. května
Čtyři čeští závodníci jsou potvrzeni pro rozjížďku poslední šance, kterou příští sobotu v Mariánských Lázních odstartuje letošní finálová série mistrovství světa na dlouhé dráze. Jan Jaroš však bohužel stále řeší problém s motocyklem. Ve středu se v Pardubicích v sedle továrního dlouhána JRM objevil Josef Franc. A navíc na AČR dorazila žádost Bernda Dienera, jehož FIM nejprve zařadila mezi nasazené finalista, aby jej vzápětí po české intervenci škrtla.

Bohužel Jan Jaroš a Josef Franc nemají motocykl. Společnost JRM Divišov jim nabídla zápůjčku stroje, na němž se Josef Franc objevil po pardubickém finále, nicméně suma se zdá oběma borcům příliš vysoká.

„Mám možnost jet last chance,“ svěřil se Josef Franc magazínu speedwayA-Z. „Ale na rozhazování nemám. Pojedu asi až mistrovství republiky na motorce od Zdeňka Schneiderwinda. Chci se svýzt pro radost.“

Pokud se týká Bernda Dienera, musí počítat, že přednost mají čeští závodníci. A pakliže by někdo z nich chyběl, dá VV SPD přednost uchazeči, kterého navrhne pořadatel. „Čtyři místa v last chance jsou pořádající federace a ta bude plně akceptovat pořadatele,“ zdůraznil Petr Moravec, předseda VV SPD.

„Můj osobní názor je takový, že vzhledem k silnému zastoupení německých jezdů osobě nevidím ekonomický ani sportovní důvod, proč dávat důvod právě Německu,“ svěřil se šéf české ploché dráhy. „Navíc pokud jsme my v minulosti žádali třeba o divokou kartu pro Zdeňka Schneiderwinda, na rozdíl od Francie jsme nebyli úspěšnější. Zatím jsou čtyři čeští kandidáti a tak jsou všechny podobné úvahy pouze teoretické.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)