Plzeň – 29. června
V devadesátých letech platilo, že české extralize dominuje Praha. A že čas od času ji vyhrají i Pardubice. Vítězství Viktorie Žižkov v Poháru Svět motorů 1967 a zlato Slaného z devětašedesátého byly rarity. Jenže doba se měnila. Slaný se namlsal stříbrem roku 1993. Na další sezónu si pojistil také Zdeňka Tesaře, ale jarní prohra v Březolupech mu dala najevo, že být šampiónem není jen tak. Záhy úřadovala Plzeň, pro níž Jiří Štancl domluvil hostování Simona Wigga. Výsledkem se stal mistrovský titul. Minulou sobotu se při evropských devatenáctkách na něho vzpomínalo.
Džípy jsou při nástupech před velkými závody v Plzni již tradicí. Tentokrát do nich nasedli i závodníci, kteří před třiceti lety posadili klub poprvé na mistrovský trůn. Jeden terénní vůz jim byl málo a před publikum na hlavní tribuně vyskákali ze dvou.
Spíkr Roman Hájek je divákům představil i s jejich přínosem zlaté medaili. A Jiří Štancl starší je dekoroval pohárem. Na řadu se postupně dostali Lumír Lang, Josef Lučík, Karel Kouba, Bořivoj Hádek, Jiří Štancl mladší, který speciálně přiletěl z Anglie, Jan Hádek, Tomáš Bouček i současný šéf klubu Jiří Štrobl.
Nepřipomenuta nemohla zůstat ani jména těch, co již nejsou mezi námi, Jiřího Boučka, Václava Vernera a samozřejmě Simona Wigga, jenž měl na zlatě v extralize 1994 olbřímí podíl. Dárkový koš posléze obdržel také Jiří Štancl starší. A to nejen za působení na slavnosti, vždyť to byl právě on, kdo angažmá legendárního Angličana domluvil.
Jen po jednom pozvaném nebylo ani vidu, ani slechu. Jan Holub totiž spoléhal na syna a trošku přitom zapomněl na čas. Dorazil, když už evropské semifinále bylo v plném proudu. Slavnost před diváky se už neopakovala. Přesto také on dostal pohár a vyfotil se s legendárním zlatým týmem alespoň v klubové hospůdce.
Plzeň – 29. června
Saxofon u Nové branky kouzlil, jako si jeho hráč nemusel jen hrou vydělávat pár drobných do futrálu před sebou. Od svatého Bartoloměje jej přehlušovaly motory soutěžních automobilů sjíždějících ze startovní rampy osmnácté Rallye Plzeň. Západočeská metropole totiž během tropické soboty hostila dva motoristické podniky. Vedle podniku českého šampionátu v rallyesprintu také evropské semifinále plochodrážních devatenáctek. Po rozjezdu s Wiktorem Przyjemskim se stalo kořistí Dána Villadse Nagela. Do postupové osmičky se podíval rovněž Matouš Kameník.
Výheň jako v peci. Závodníci ve svých kombinézách trpěli jako zvířata. Na tribuně minimum diváků. Upřímně řečeno, dnes nebylo zase tak nesnadné si v Plzni a okolí vybrat jiný program než plochou dráhu. Český šampionát v rallye sprintu, vojenská Bahna nebo prostě jen k vodě. Stateční plochodrážní příznivci jen stěží hledali aspoň náznak stínu.
Na nástup vedle hlavní šestnáctky a náhradnického dua jeli v džípech také plzeňští veteráni, kteří před třiceti lety vyhráli klubu první z jeho dvou titulů v české extralize. Dostali poháry, Jiří Štancl starší, který stál u angažmá nezapomenutelného Simona Wigga, dárkový koš. Sklidili zasloužený potlesk a nechali ovál pro boj o osm míst ve finále evropských devatenáctek.
Matouš Kameník komentuje závod:
„Jsem velice spokojený, dařilo se. Až na jednu jízdu. Nechce se vymlouvat, ale zahrabalo se to na startu. Změnili jsme jednu věc a bylo to špatný. Dráha byla lepší než o tréninku. Vyhodilo se to a nebyly tam takový díry.“
Začal hodně divoce. V prvních dvou sériích hned třikrát blikala červená světla. Ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem tři upadl Bartosz Banbor. Matouš Kameník, který v první zatáčce objel Pawla Trzeszniewskeho se stačil vyhnout. Jenže druhý Polák už ne.
Pawel Trzeszniewski ovládl repete. Sám upadl v desáté jízdě, za což byl diskvalifikován, nicméně našel cestu do finále. Ostatně Bartosz Banbor jakbysmet. Jenže další pády přece jen prorazily díry do startovní listiny.
Ve druhém oblouku čtvrté jízdy letěly do nafukovací bariéry Antoni Mencel vyměněný s Adamem Bubbou Bednářem v červencovém semifinále ve Varkausu a Mikkel Andersen. Polák naříkal na nohu a odstoupil, Dán si vyzvedl třetí motocykl z parc fermé, kam uložil ten zničený.
Byť mu otec Brian musel pomáhat při chůzi, závod dokončil. A s deseti body postoupil ze sedmé pozice do finále. Mezi odstoupivšími se objevil rovněž Nicolai Heiselberg. Dán zaskakující za Švéda Antona Janssona, který přestal se závoděním, upadl v osmé jízdě. A Pawel Trzesznewski se mu již nedokázal vyhnout.
Do pilné permanence se dostali Matěj Frýza a Bruno Belan se sedmnáctkou a osmnáctkou na vestách. Osmička jim byla hodně vzdálená. Stejně tak Jaroslavu Vaníčkovi, jenž po závodech uzamknul svá ústa na sedm západů. Úspěch českým barvám garantoval Matouš Kameník.
Nechybělo mnoho a stál na pódiu. Při repete třetí jízdy mu Pavel Trzeszniewski oplatil předchozí prohru i s úroky. Na startu natřískané třinácté jízdy se závodník Pardubic zahrabal na startu a skončil s nulou. Ve všech ostatních případech vyhrál.
Skončil čtvrtý, když mu na třetího Nazara Parnickeho chyběl jediný bod. Ukrajinec se dnes zapsal na seznam vítězů jako první, přičemž za sebou nechal také Villadse Nagela. Dán ale ve třinácté jízdě rozetnul vítěznou sérii Wiktora Przejemskeho.
V závěru je oba porazil Bartosz Banbor. A tak se vypisoval rozjezd o vítěze. Villads Nagel měl z vnitřní dráhy lepší start než Wiktor Przyjemski. Tečku za horkým mítinkem tudíž udělaly tóny hymny dánského království.
Plzeň – 27. června
Pád při první lize zaplaťpánbůh nepřinesl Adamu Bubbovi Bednářovi frakturu ruky, o níž si šuškaly první zprávy, nýbrž zraněný sval jej poslal na marodku na šest týdnů. V evropských devatenáctkách proto nestihne sobotní semifinále v Plzni, kam byl nominován. Finský Varkaus by ovšem mohl. Nabízí se proto myšlenka personální rošády. Jana Jeníčka pošleme na západ Čech, Adama Bubbu Bednáře zase do země tisíce jezer. Jenže tak jednoduché to zase není.
„Jan Jeníček se již přihlášen do Varkausu,“ vysvětluje Petr Moravec. „Nemohu ho proto stáhnout, Jediná možnost byla dohoda s jinou národní federací. Její reprezentant by přijel do Plzně a Adam Bubba Bednář místo něho do Varkausu.“
Společnou řeč se podařilo najít s Poláky. FIM Europe jejich dohodu oficiálně dnes potvrdila. Místo zraněného závodníka pražské Markéty se startovním číslem šestnáct na Borech nastoupí Antoni Mencel. Druhou změnou je start Nicolaie Heiselberga s osmičkou namísto Švéda Antona Janssona.
Plzeň – 24. června
Na Borech žijí přípravami na sobotní semifinále evropských juniorů. Ještě před ním se však jejich ovál otevře všem zájemcům o trénink. Bude se konat tuto středu od sedmnácti hodin.
Plzeň – 7. června
V období komunismu tomu tak prostě bylo. Rudá hvězda Praha dokázala soustředit ty nejlepší československé plochodrážníky a vytvořit jim neskutečné podmínky. Jeden extraligový titul následoval druhý. Klub ve strukturách ministerstva vnitra porazil Slaný, ale pravidelně jej porážely jen Pardubice. Takové pořádky přežily rovněž první léta po Sametové revoluci. Až přišla sezóna 1994. Jiří Štancl domluvil pro Plzeň pravidelné hostování Simona Wigga, který družstvo neskutečně stmelil. Výsledkem se stalo extraligové zlato, které si na sklonku měsíce v Plzni připomenou při evropských devatenáctkách. Třicet let je přece ideální příležitost.
„Sejdeme se celý tým,“ plánuje Jiří Štancl mladší, výrazná osobnost tehdejšího plzeňského družstva, který na setkání přiletí speciálně z Newcastlu. „Tři z nás už bohužel nepřijdou, ale rád bych, aby ostatní přišli, a zase jsme se setkali. Účast slíbil Bořík Hádek, Honza Holub nebo Jirka Štrobl.“
Na programu akce se stále pracuje. Každopádně mistři ze čtyřiadevadesátého dorazí dříve, zůstanou přes celý závod a zřejmě domů příliš pospíchat nebudou. Společná fotka po třiceti letech ozdobí plzeňskou klubovnu.
Praha – 14. května
První dva díly české juniorky v Plzni poskytly vodítko pro konečnou nominaci českých reprezentantů pro kvalifikaci SGP2 a semifinále evropských devatenáctek. Závodníci si vybrali destinace a sportovné komise dnes okolo sedmnácté hodiny všechno potvrdila. Zveřejnila také delegaci reprezentantů pro SGP3 a stanovala desátý červen coby uzávěrku pro nominaci na mistrovství Evropy dvojic do devatenácti let v Pile.