Plzeň – 26. srpna
Plzeň zažila fantastické vyvrcholení českého přeboru. Až poslední série rozhodla o rozjezdu o titul. Po závodech Petr Moravec za přítomnosti šéfa klubu Jiřího Štrobla a českého reprezentačního kouče vylosoval startovní čísla pro úvodní finále, které na Bory zavítá příští středu.
Plzeň – 26. srpna
Noční déšť odtáhnul na východ a svěží větřík byl na odpolední žár krátký. Borská dráha schytala své hlavně od mladších účastníků posledního přeboru. Eduard Krčmář odstoupil kvůli bolestem ve zraněné noze, ale ještě předtím v rozjížďce s číslem šest stačil porazit Petra Chlupáče. Pražan exceloval a v natřískané rozjížďce s číslem dvacet sfouknul naděje Hynka Štichauera a Jana Macka na patnáctibodový komplet. Kopřivničan byl až poslední za navrátilcem Ondřejem Smetanou, nicméně o třetí stupínek nepřišel. Pat mezi Pražanem a Pardubičanem vyřešil los. Ani jeden z nich netoužil vyjet na ovál ještě jednou u vidiny dalších závodů. A Fortuna přála Petru Chlupáčovi. Obvyklé pohánění nejlepších ke stupňům vítězů náhle ustalo. Jury briskně spočítala body v celkovém pořadí přeboru a škrtla jeden nejhorší výsledek. O přeborníka se dodatková jízda jet musela. Lepší start vystřihl Jan Jeníček, jenže Matouš Kameník šel razantně první zatáčkou dopředu a mohl slavit titul. Veselo bylo posléze i v klubovně, kde Karel Kadlec slavil šedesáté a Miroslav Vaic pětašedesáté narozeniny.
Trio neporažených
V noci pršelo. Ale po dnech tropických veder nebylo nepřirozené, že na borský ovál nakonec vyjela i kropička. Od rána byl krásný den a vítr jen snižoval pocitovou teplotu. Hic ovšem byl i tak. Boj v posledním přeboru mohl začít. Bez kvalifikace, protože nepřijel Daniel Halamka. Dlouho se čekalo rovněž na Jana Jeníčka, jenž ale na Bory přibyl někdy okolo půl druhé.
Na seznam ztrát se přidal pouze slavnostní nástup, protože v tropickém horku stejně nepřišlo mnoho diváků. Jako první vítěz se do depa vracel letošní přeborový suverén Eduard Krčmář. Za svými zády zprvu měl Ondřeje Smetanu, jehož ovšem v první zatáčce třetího kola předjel Jaroslav Vaníček.
Hned vzápětí triumfoval Petr Chlupáč stylem start – cíl, přičemž za sebou nechal leadera aktuální klasifikace Matouše Kameníka. Štěpán Ševčík se postaral o drama rozjížďky s číslem tři. Zhasnul mu motor, ale tentokrát všechno dobře dopadlo. V následující rozjížďce se z rámu obrýleného juniora ozvala rána, která ohlásila jeho konec v dnešním klání.
Vedení třetí jízdy se ujal Jan Jeníček. Prozatím nejblíže umístěný závodník leadera aktuální klasifikace se bohužel ve druhém oblouku dostal moc ven, což Jan Macek vzal jako pozvánku do vedení. Posledním triumfátorem úvodní série se stal Hynek Štichauer. V prvním nájezdu pojedl Vojtěcha Šachla.
Ten neměl zrovna povedený vstup do závodu. Ve druhém výjezdu druhého okruhu upadl a v sedmé jízdě zastavil již ve třetím okruhu, protože neměl žádnou šanci na progres z poslední pozice. Hovoříme-li o druhé pětině, připomínala tu první, jakoby byla obšlehnutá přes kopírák. S výjimkou Jana Jeníčka.
Ondřej Smetana komentuje svůj comeback na ovály:
„Náročný. Trať je krásná, ale fyzicky to nezvládám. Zatím.“
Pardubický junior vytěžil maximum ze svého skvělého startu v rozjížďce s číslem sedm. Nechal za sebou Ondřeje Smetanu. A když se Vojtěch Šachl dral dopředu první zatáčkou druhého kola, vrazil do mantinelu. Situaci ustál, ale v předposledním okruhu stejně zůstal stát.
Hrot aktuální klasifikace závodu se nezměnil. Hynek Štichauer kraloval páté, Eduard Krčmář šesté jízdě. Jan Macek opanoval rozjížďku s číslem osm. Do depa přijel po prázdné zadní pneumatice, z níž ale vzduch naštěstí utekl až po projetí cílem.
Cesta na stupně vítězů se odkládá
Zdálo být se rozhodnuto. Rozjížďka s číslem deset ale ukázala, že není. Jan Macek vystřihl start jako z partesu. Eduard Krčmář jej ve vedení vystřídal po vnější straně úvodního oblouku. Jenže ve druhé zatáčce vyjel moc ven. Předčil jej Matěj Frýza. Jeden bod před Vojtěchem Šachlem zachránil, jenže vzápětí přišel v depu za Karlem Kadlecem, že ze závodu odstupuje.
Eduard Krčmář vysvětluje svůj předčasný konec:
„Bolí mě ta noha, co jsem si udělal v Praze. Je to tady děravý. Teď mě kopla díra, škublo mě v tom. Abych se tu rozbil, to ne, když mám repre a další závody.“
Svou rezignací přišel Eduard Krčmář s velkou pravděpodobností o celkový triumf v přeboru. A samozřejmě pochopitelně tako o dnešní vítězství. Jan Macek se prve vrátil do vedení rozjížďky s číslem deset. Jeho maximu srovnal ve dvanácté jízdě Hynek Štichauer. Chlupáč, který hrál sólo na začátku třetí série, byl o bod pozadu.
Vedoucí trio protáhlo svou triumfální šňůru také v následující sérii. Ve všech třech případech šlo o triumfy ve stylu start – cíl. Pořadatelé dopřáli dráze intenzivnější úpravu především ve druhé zatáčce, na níž si účastníci stěžovali. Vše nezadržitelně spělo k rozjížďce s číslem devatenáct, kde se vedoucímu triu měl o konkurenci postarat Ondřej Smetana.
Jako první na let pásky reagoval Hynek Štichauer. Petr Chlupáč se venkem úvodního oblouku ukázal jako rychlejší. Jan Macek šetřil hranu na pneumatice a uzavíral řadu. Na pódiu mu zůstal nejnižší stupínek, kdežto první dva v cíli měli stejné skóre.
Ani jednomu se u vědomí dalších klíčových závodů na ovál k vzájemné konfrontaci nechtělo. Proto si v depu hodili mincí. Štěstěna stála při Petru Chlupáčovi, jakoby jej chtěla odměnit za bojovnost. Pořadatelé vyháněli nejlepší trojku k vyhlášení, ale spěch se neukázal jako dobrý rádce. Jury totiž dala dohromady závěrečnou klasifikaci celého přeboru. A ejhle, Matouš Kameník a Jan Jeníček na tom byli úplně stejně.
Jan Jeníček měl lepší vstup do závodu. Když přišla krize a silnější závody uprostřed programu, Matouš Kameník byl lepší. A to i při vzájemné konfrontaci v rozjížďce s číslem čtrnáct. Pádil dopředu rovněž po vylétnutí pásky v sedmnácté jízdě. Ve druhé zatáčce se přetočil a vyhodil si rameno. Musel na trávník a Jan Jeníček s ním srovnal přeborový krok po hladkém triumfu ve dvacáté jízdě.
Sedm minut před půl šestou Karel Kadlec zvedl závoru depa a pustil oba pretendenty přebornického titulu na ovál. Lepší start měl Jan Jeníček. Zamířil dovnitř zatáčky, kdežto Matouš Kameník udeřil zvenčí. Lehce bouchnul motocyklem do svého protivníka. A pak si už jen pádil pro zlato.
Hlasy z depa
„Mně se to líbilo,“ usmíval se Petr Chlupáč. „Dráha pro mladý kluky nebyla, taky jsem nadával. Byla těžká, technická, ale moc se mi to líbilo. Hynek říkal, že jede dlouhou, respektuju to, proto jsme si hodili mincí.“
„Chlupík byl lepší,“ uznával Hynek Štichauer. „Změřil ho Eda. Chtěl jsem si hodit mincí a rozjezd nejet. Jsem starej a unavenej. Dráha byla těžká pro nás, co jedeme krátkou jednou za čas. Nebylo to easy se srovnat, jsem rád, že jsem si tu dráhu zkusil před mistrákem. Takže dobrý, nejsem spokojenej se stylem, sedím na tom blbě. Nikdy mně to tady nechutnalo, musím se s tím popasovat.“
„Rozjetý to bylo pěkně,“ vyprávěl Jan Macek. „Akorát jsem posral poslední jízdu. Dráha byla rozbitá a těžká, ne každý to zvládá. Tu poslední rozjížďku jsem jel na starý gumě, abych zítra na Žarnovicu měl obuté tři nové gumy.“
„Škoda, byl jsem zevnitřku,“ nemohl Jan Jeníček nelitovat rozjezdu o titul přeborníka. „Start jsem měl lepší, on šel venkem. Bylo to jasný, Matouš byl lepší. Motorka jela skvěle, akorát dráha byla děravější. Dalo se ale na ní závodit.“
„Myslím, že deset bodů není tak strašnej výsledek,“ přemítal Jaroslav Vaníček. „Budu dělat všechno, aby to příští závody dopadlo líp. Budu se připravovat na Evropu v Pardubicích. Prioritou dnes bylo, aby se mi nic nestalo, dráha nebyl v nejlepším stavu, ale je to pro všechny stejný.“
„Bylo to dobrý, celej závod dobrej,“ vyprávěl Matouš Kameník. „Poslední jízdu jsem měl Jardu a Vojtu a já jsem vyjel na venek. Bylo to rychlý, přetočil jsem se, zatlačilo to na rameno a to mi vypadlo. Zajel jsem na trávu a nahodil ho. Vjel jsem do depa, svlíknul jsem se a pak mě poslali zpátky. Byl jsem nasranej, že mě tam zase ženou. A na venek! Ale proto jsem odstartoval, buchli jsme se, ale jsem šťastnej, že mám titul.“
„Paráda, docela mě to bavilo, jsem spokojenej,“ liboval si Ondřej Smetana. „Neočekávalo se, že bych vyhrál. Pěkně jsem si zajezdil, mohlo bejt pár bodíků víc, ale pár mě jich zase překvapilo. Takže spokojenej.“
„Nebylo to špatný,“ připouštěl Matěj Frýza. „V rámci možností. Dráhu jsem nejel bez respektu, asi se jim nepovedla. Ale do mistráku ji spraví. První jízdu jsem neodstartoval, poslední taky ne.“
kvalifikace:
Po ranním odhlášení Daniela Halamky ztratila smysl a Ondřej Smetana, Štěpán Ševčík a Štěpán Melč postoupili přímo do hlavního závodu.
Praha – 25. srpna
Na základě vzájemných meziklubových dohod je Praha o dva závodníky chudší. Jan Macek se stal kmenovým jezdcem své Kopřivnice, Ondřej Smetana zase novou akvizicí Plzně. V oficiálních dokumentech bude jejich nová kmenová příslušnost uváděna po dnešku. Ve své podstatě prakticky od zítřka, kdy oba nastoupí v posledním letošním přeboru.
„Přešel jsem do Plzně,“ říká Ondřej Smetana, jenž se letos postavil na start zatím jen při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném. „Po několikaměsíčním domlouvání s Markétou se to povedlo. Snad mi zítra vyjde kvalifikační jízda, abych se dostal do závodu.“
Myšlenka na křížek po funuse si přece jen nedá pokoj. Přebor na Borech čeká poslední závod, při jediné účasti z něho do českého šampionátu nevede cesta ani přes vítězství. Co tedy dál?
„Přebor končí,“ souhlasí Ondřej Smetana. „Ale příští rok bych jel první ligu, že by Plzeň postavila tým.“
Plzeň – 24. srpna
Nejprve Eduard Krčmář. Pak Adam Bubba Bednář. Dál Hynek Štichauer. V červnu Jan Jeníček a v červenci Matouš Kameník. Tito všichni se letos objevili aspoň jednou na pozici leadera českého přeboru. Ten vrcholí pozítří odpoledne na plzeňských Borech a díky sedmnácti přihlášeným začne program kvalifikační rozjížďkou.
Tipujte:
Loading ...
V ideální výchozí pozici pro zisk přebornického titulu se nachází Matouš Kameník. Na Borech bude mít náskok šesti tabulkových bodů před Janem Jeníčkem. Avšak konkurenci zahustí skoro všichni dosavadní muži soutěže.
Inu, skoro… Adam Bubba Bednář bohužel vypadl ze hry po červnovém pádu během českého šampionátu dvojic ve Slaném. Sanitka s ním odhoukala do nemocnice s fakturou kotníku. Nucená závodní pauze se zdá být minulostí.
Junior pražské Markéty včera v Liberci a dnes v Praze absolvoval po zranění své první tréninky. Na sobotu není přihlášen, ale šestá příčka aktuálního pořadí přeboru mu nabízí slušnou výchozí pozici pro mistrovství republiky jednotlivců.
Do něho jsou na základě loňského pořadí kvalifikování Václav Milík, Jan Kvěch, Eduard Krčmář, Hynek Štichauer, Petr Chlupáč, Daniel Klíma, Josef Franc a Martin Málek. Posledně jmenovaný březolupský borec ovšem zatím letos na ovály nevyjel.
Proto z přeboru postoupí devět mužů. Průběžná klasifikace se ale redukuje o borce, kteří se kvalifikovali z titulu loňského umístění. Nejen o třetího Eduarda Krčmáře a pátého Hynka Štichauera, nýbrž i desátého Daniela Klímu a jedenáctého Petra Chlupáče.
Tato devítka se zdá být jasná. Leader Matouš Kameník a jeho nejbližší pronásledovatel Jan Jeníček ztrácející šest bodů. Vojtěch Šachl a Adam Bubba Bednář, jejichž kvalifikační duel v dubnové Praze oteplil mrazivý večer. Jaroslav Vaníček, Jan Macek, opět s kopřivnickou klubovou příslušností. Jan Hlačina se svitavskou bednou, Matěj Frýza a Bruno Belan.
Ale za nimi jsou David Hofman, Jaroslav Petrák a další, kteří se nechtějí smířit s rolí hráčů druhých houslí a zmocnit ve v českém finále aspoň náhradnických postů. A do toho Ondřej Smetana. Při svém letošním přeborovém debutu se do kvalifikačního procesu o šampionát republiky už nezapojí přímo. Body soupeřům brát bude.
A právě jeho přihláška určila podobu sobotního rozpisu. Závodníků se sedmnáct, proto se čtyři z nich pustí do kvalifikační rozjížďky. Bernou mincí je postavení v současné klasifikaci. Obsazení Daniel Halamka, Štěpán Melč, Štěpán Ševčík a Ondřej Smetana. A odměnou tři místa v hlavním závodě.