Votice – 6. října
V šampionátech světa a Evropy měl pech. Ale na domácí juniorské scéně bral všechno, co jen mohl. Titul v plzeňských družstvech následoval i ten individuální. Triumf při Zlaté stuze doplnil jeho hattrick. Přidejme bronz v českém šampionátu jednotlivců a dvojic a máme sezónu jako hrom. A to neskončila ani extraliga, ani první liga. Nicméně Daniel Klíma již dnes nepokrytě hovoří, jak se mu závěr sezóny s třiadvacítkou na konci letopočtu povedl.
Zlatá zářijová sobota v Pardubicích
„Závěr se mi poved‘ z celý sezóny nejvíc a byl na zlepšení nálady,“ zamýšlí se. „A Zlatou stuhu beru jako nejlepší výsledek v této sezóně. Jel jsem tam s tím, abych si vybojoval aspoň třetí místo jako rok předtím. Naladili jsme dobře motorku a vyšlo to.“
Vyšlo, vyšlo, Daniel Klíma se z čtvrtfinále a semifinále dostal do finále naprosto přesvědčivě. „V prvním semifinále mi nevyšel start,“ mírně nesouhlasí Daniel Klíma. „Musel jsem bojovat, ale měl jsem rychlost a procpal se tam. A ve druhém semifinále jsem už měl dobrej start.“
Podobný vystřihnul i ve finále, jenže Norick Blödorn se v první zatáčce zvedal ze země. „V první chvíli to bylo na psychiku,“ připouští. „Znervóznělo mě to. Byl to krásnej start a já jel v pohodě vepředu.“
Nezbylo nic jiného, než vyhrát podruhé. „Když jsme čekali na opakovačku, snažil jsem se soustředit jen na sebe,“ vypráví. „Chtěl jsem najít stejnou kolej jako předtím.“
Povedlo se a Daniel Klíma opět hrál velké sólo. „Start vyšel,“ popisuje. „Na dráze byla jedna kolej. Stačilo se jí držet celejch šest kol. Byla to makačka, ale stálo to za to. Bylo zajímavý si podat ruku s Ove Fundinem. Přál bych si jednou dosáhnout to co on.“
V kontextu drtivé většiny ostatních českých závodníků
Závodní kolotoč se dál točil v rychlém tempu. „Na přilbě jsem udělal chybu,“ pokračuje Daniel Klíma. „Chtěl jsem nastavit motorku jako na Stuze, dráha se ale malinko změnila. Nastavili jsme to až na poslední jízdu. To už bylo pozdě.“
A tak při závodě všech závodů prožil osud všech českých zástupců, z nichž ani jediný nepostoupil ze své skupiny, ať vylučovací či čtvrtfinálové. Podobné to bylo i nazítří. Při Tomíčkově memoriálu diváci alespoň jednou zatleskali každému z našich za vítěznou rozjížďku, ale na finálový rošt se postavil pouze Jan Kvěch.
„Pár dobrejch jízd tam bylo,“ hodnotí Daniel Klíma sám sebe. „Ale taky ta jízda s Čechy a ta moje poslední jízda. Chyba po startu, vytáh‘ jsem to moc na venek.“
Pódium, pódium a pódium
Finále mistrovství republiky jednotlivců zastihlo prvně na svém pódiu rovněž Daniela Klímu. Pražský borec skončil v Plzni třetí. Ze stupňů vítězů nesestoupil ani při vyvrcholení šampionátu minutý čtvrtek v Březolupech. Nejprve sebral Eduard Krčmářovi třetí místo v závodě, aby pak po rozjezdu s Adamem Bubbou Bednářem skončil celkově třetí.
„Cíl byl hlavně udržet si místo, co jsem vybojoval v Plzni,“ přibližuje své aspirace. „Povedlo se to. Akorát malej Bubba nám dával zabrat. V rozjezdu jsem ho chtěl potrápit, nedal jsem mu nic zadarmo. Myslím, že jek krásně.“
Odvetu přinesl závěr české juniorky v Divišově. „Jak se tam dlouho nejelo a jak ta dráha vypadala, udělali opravdu pěknou a závodivou trať,“ vysekne poklonu organizátorům. „Cíl byl titul, ale jakože mi to nestačí, chtěl jsem z toho závodu co nejvíc. A to maximum.“
A tak se na seznamu poražených Danielem Klímou ocitnul také Adam Bubba Bednář. „Byla to moje poslední sezóna juniora,“ bilancuje. „Mezinárodní závody nevyšly. Škoda, ale doma jsem vyhrál všechno.“
Zítra je také den
Do portfolia letošních medailí Daniela Klímy by se náramně hodil i extraligový titul. Stejně jako loni do Liberce, také zítra do Slaného přijede Markéta se ztrátou třech bodů na leadera. Do stejné řeky ale nevstoupíš ani v extralize.
Aby Praha obhájila svůj titul, musela by vyhrát. Takový kousek rozhodně není vyloučený. Ale Pardubice by přitom musely být až poslední. Mají však silnou sestavu, zatímco Liberec se při vší úctě k celému týmu přijede jen zúčastnit.
„Slaný bude náročný, aby to vyšlo, jak potřebujeme,“ říká Daniel Klíma. „Budeme se snažit, ale bude záležet také na náhodě.“
Divišov – 30. září
Dnešní vrchol české juniorky v Divišově měl vcelku hladký průběh. Jednou z mála výjimek se stala rozjížďka s číslem dvanáct. Daniel Klíma v ní rychle vyrazil za svým třetím triumfem. Jenže ve druhé zatáčce kolidovali Vojtěch Šachl a Jaroslav Vaníček. První z nich ze závodu odstoupil. Stěžoval si na zápěstí. Ale jeho příběh měl šťastný konec. Ačkoliv jeho motocykl připomínal krásný ohnutý rohlík, on sám stihnul večerní taneční v Uhlířských Janovicích.
Divišov – 30. září
Krásný den jakoby se vysmíval všem pesimistickým meteorologům, kteří slibovali deštivou neděli. Ostatně svatý Petr by nemohl být tak krutý, aby divišovské pořadatele za jejich dřinu při rekonstrukci bezpečnostních bariér bičoval provazci lijáků. Daniel Klíma potvrdil své postavení leadera české juniorky již v rozjížďce s číslem dvě, když porazil svého pronásledovatele Petra Chlupáče. A když se na závěr vypořádal s Adamem Bubbou Bednářem, slavil titul s plnou patnáctibodovou parádou z posledního klání. Adam Bubba Bednář a Petr Chlupáč mu dělali společnost na stupních vítězů, kdežto čtvrtý Matouš Kameník obhájil loňský primát v klasifikaci devatenáctiletých.
Návrat staré destinace
Divišov v poslední době nebývá častou štací plochodrážníků. Loni se sem nepodívali kvůli zevrubné rekonstrukci bariér, na níž se práce oproti původnímu plánu protáhly. Třetí juniorka se tudíž z kraje srpna přesunula až na dnešek. Upřímně nešlo zase o kvalitativní změnu k horšímu. Uprostřed letních prázdnin by se totiž šampionát lámal do své druhé půle. Na konci září přinesl vyhlášení šampiónů nejen do jednadvaceti, ale také devatenácti let.
Předchozí deště udělaly s dráhou svoje. Sobotní ráno bylo pošmourné, ale postupující den zvedl jeho sukénky jako protřelý proutník. A po stopětadvítkách bylo odpoledne stále krásněji. Divákům chyběl program nebo aspoň startovní listina. Ale nástup čtrnáctky startujících je dostal do správné nálady.
Ano, bohužel k vyvrcholení českých juniorek dorazilo jen čtrnáct startujících. Z toho dva, Adam Nejezchleba a Karel Průša, na dvěstěpadesátkách. Štěpán Melč se zranil při finále jednotlivců v Plzni, Oliver Schmid přestal závodit již podruhé. A tentokrát zřejmě definitivně. Michal Baštecký se nepřihlásil, David Hofman musel se svou středoškolskou třídou na akci.
Leitmotivem dnešního klání byly boje o oba tituly. V devatenáctkách měl Matouš Kameník náskok čtyř tabulkových bodů na Jaroslava Vaníčka a další čtyři na Vojtěcha Šachla. Při vší úctě boj o zlato v jednadvacítkách se borců pod devatenáct let netýkal. Daniel Klíma disponoval šestapadesáti body, Petr Chlupáč čtyřiapadesáti. A zbytek dlel daleko za nimi. Nicméně mohl kalit vodu.
Adam Bubba Bednář se vskutku stal onou dravou štikou. Ihned v první jízdě vystřihla perfektní start a nepustil před sebe Vojtěcha Šachla, který v úvodním oblouku překonal jen Matěje Frýzu. V rozjížďce s číslem šest získal čerstvý český vicemistr cennější skalp. Při letu pásky byl nejpohotovější Jaroslav Vaníček.
Jenže Adam Bubba Bednář jej v první zatáčce předčil zvenčí. Petra Chlupáče si přitom táhnul za sebou jako na provázku. Před sebe jej ale nepustil. Obhájce loňského zlata přitom dnes ztratil již druhý bod. ten první mu uzmul Daniel Klíma. Ve druhé jízdě odstartoval jako ďábel. A pak jel, jel, jel.
Petr Chlupáč se prvního triumfu dočkal až v deváté jízdě. Po raketovém startu přestřihnul vítěznou šňůru Matouše Kameníka. Tušil, že s jeho motorem není všechno v pořádku. A proto se ve svém boxu pustil do jeho výměny.
Mezitím na ovále Adam Bubba Bednář kraloval desáté jízdě, na jejímž startu Karel Průša převrátil svou dvěstěpadesátku v okázalé svíci. Vzápětí velké sólo hrál Jan Jeníček, jehož zatím porazil pouze Jaroslav Vaníček v rozjížďce s číslem tři. Čtvrtým vítězem třetí série se stal druhý neporažený Daniel Klíma. Startovat ale musel dvakrát.
Vojtěch Šachl s bolavým zápěstím levé ruky líčí dvanáctou jízdu:
„Jel jsem vpředu. A najednou jsem skončil v bariéře.“
Zprvu vedl Vojtěch Šachl. Daniela Klímu ale nemohl udržet ani párem volů. Leader absolutní klasifikace se ujal vedení po vnější straně úvodní zatáčky. V nájezdu do té druhé Vojtěch Šachl ubral a Jaroslav Vaníček neměl šanci se vyhnout. Během vteřiny oba leželi na dráze.
Jaroslav Vaníček vyskočil na nohy a běžel okamžitě ke svému soupeři, který si stěžoval na zápěstí. Jeho motocykl byl zkroucený jako rohlík a o polovinu své běžné délky kratší. Martin Málek, Martin Šťastný a Jaromír Nykl jej do depa museli přinést v rukou.
Končí se devatenáctou jízdou
Daniel Klíma neměl vážnější problém vyhrát repete dvanácté jízdy. S devíti body se dělil o průběžné vedení s Adamem Bubbou Bednářem. Za nimi o bod Jan Jeníček a Matouš Kameník, o další Petr Chlupáč.
Třináctou jízdu si nenechal ujít Daniel Klíma. Suma sumárum dvanáct bodů. Adam Bubba Bednář odpověděl mincí stejné hodnoty hned vzápětí. Pořadí na stupních vítězů krystalizovalo hend vzápětí. V rozjížďce s číslem patnáct Matouš Kameník sebral bod Jaroslavu Vaníčkovi. Tím pádem byl jistým šampiónem do devatenácti let, protože Pražanovo konto dostalo těžký úder diskvalifikací za kolizi s Vojtěchem Šachlem.
Boj o titul v jednadvacítkách ale musela rozhodnout až poslední série. Petr Chlupáč byl stále ve hře a šestnáctou jízdu vyhrál stylem start – cíl před zraky Jana Jeníčka. Povedlo se mu to dvakrát. V úvodním výjezdu totiž upadl Radek Bambuch. Snažil se dostat rychle pryč, nicméně červená světla byla přece jen rychlejší.
Konec nadějí Petra Chlupáče předčit Daniela Klímu přišel s osmnáctou jízdou. Leader aktuální klasifikace by o zlatou medaili přišel pouze v případě, že by ani on, ani Adam Bubba Bednář neviděli cíl. V tom případě by Petr Chlupáč vyhrál závod. Jenže pak by Daniel Klíma musel prohrát rozjezd s Adamem Bubbou Bednářem o druhé místo v závodě a druhý s Petrem Chlupáčem o titul.
Adam Bubba Bednář popisuje rozjížďku s číslem osmnáct:
„Nečekal jsem, že bude svítit zelený světlo tak dlouho. Dal jsem to do koleje a zvedlo se to.“
Podobným hypotézám nešlo upřít teoretické jádro, ale po praktickém účinku jakoby se země slehla. Daniel Klíma nenechal sebemenší prostor náhodě. V první zatáčce sebral vnější stranou vedení Adamu Bubbovi Bednářovi. Vyhrál titul s plnou parádou, vítězstvím v posledním závodě čtyřdílné série.
Petr Chlupáč si triumfem v devatenácté jízdy pojistil nejnižší stupínek dnešního pódia. A také titul vicemistra. Sotva projel cílem, dnešní program v Divišově skončil. Rozjížďka s číslem dvacet měla mít dvě volná místa na startovním roštu, protože pětka a jedenáctka dnes nebyly obsazeny.
Nakonec k její pásce nemohl přijet nikdo. Štěpán Ševčík odstoupil pro technické problémy s motocyklem, Vojtěch Šachl kvůli své zraněné levačce. A žádný rozjezd nebyl potřeba. Ani pro určení pořadí dnes, ani v obou šampionátech.
Hlasy z depa
„Úžasnej pocit,“ usmíval se Daniel Klíma. „Nečekal jsem, že to tak půjde. Ráno dráha vypadala divná, ale klobouk dolů. Pořadatelé udělali dost práce a vypadalo, že to jde samo. Ale to nebylo tak. V první jízdě s Chlupem jsem měl slabší start. Promydlil jsem, ale na poslední start na Bubbu jsme udělali změnu a vyšlo to. Mám radost, že jsem ho porazil, když mě vyškolil na mistráku v Březolupech.“
„Na pohodu,“ komentoval Adam Bubba Bednář své druhé místo. „Jak ráno vypadalo, že bude dráha hodně divoká, nakonec dobrá. Čenda jel dneska dobře, byl nepolapitelnej. Jel rychle, gratuluju mu k titulu v jednadvacítkách.“
„Smolík dneska,“ pokrčil Petr Chlupáč rameny. „Bohužel. Začal odcházet motor. Měnili jsme ho mezi třetí a čtvrtou jízdou. A nádhera, fungoval jako dobře namazanej stroj. Ale v posledním roce své juniorky se budu muset spokojit s druhým místem.“
„Jsem rád, že jsem to odjel,“ líčil Matouš Kameník. „Jsem rád, že jsem odjel lepší závod než posledně v Praze. Do Divišova jsem se těšil po dlouhý době, co se tu nejelo. Dráha byla dobrá, výborná. V poslední jízdě jsem nechtěl na rovince objíždět Bubbu okolo mantinelu.“
„Dráha dnes byla nad moje očekávání,“ říkal Jan Jeníček. „Připravená, ne Kostěnice, přišlo mi to tvrdý a děravý. Celý závody v klidu, škoda první a poslední jízdy. Měli jsme problémy s technikou, takže jsem netrénoval.“
„Za mě dobrý,“ svěřil se Jaroslav Vaníček. „Bylo dobrý se svýzt na dráze, kde jsem dlouho nejel. Nebylo to špatný. Pořadatelé udělali dobrou dráhu. Škoda pádu. Vojta ubral do nájezdu, já byl rozjetej a narazil jsem do něj.“
„Mohlo bejt líp,“ vrčel Bruno Belan. „Nemoh‘ jsem se srovnat s motorkou. Zkoušel jsem měnit převody, ale nešlo to. Aspoň byly body.“
Divišov – 30. září
Až poslední rozjížďka rozhodla o českém titulu v šampionátu stopětadvacítek na krátkých oválech. Jak Karel Průša, tak Petr marek nastupovali k poslednímu klání v Divišově se stejným počtem bodů. Pražský závodník svého soka porazil ve druhé jízdě, avšak po pádu v první zatáčce rozjížďky s číslem devět byl diskvalifikován. Přesto postoupil do finále A stejně jako slánští Karel Průša a Štěpánka Nyklová, když na nastavení elektromotocyklu Adama Nejezchleby by dnes byl krátký i František Křižík s Nikolou Tesla. Klíčová jízda se opakovala vinou letmého startu Karla Průši, který ale repete opanoval stylem start – cíl a vedle závodu vyhrál také celý šampionát.
Dva triumfy a pád
Od svého jarního startu si šampionát republiky stopětadvacítek na malých drahách dopřál takřka čtyřměsíční pauzu, aby vyvrcholil v září. Po pražském závodě měl mistry určit prostředí ze tří oválů v Divišově. Oba borci, kteří se rovným dílem dělili o aktuální vedení v šampionátu, na sebe narazili hned v rozjížďce s číslem dvě.
Karel Průša vystřihl ideální start. Petr Marek mu ale sebral vedení v nájezdu do druhé zatáčky, v němž se protlačil spodní stranou dopředu. Daleko od pravdy nebyla hypotéza, že se mezi oběma stejně rozhodne ve finále A. A mistrem bude ten, kdo v něm inkasuje více tabulkových bodů.
Jenže ono se něco myslí a na ploché dráze může být rázem všechno jinak. Petr Marek protáhnul svou vítěznou šňůru o další suverénní zářez ve čtvrté jízdě. Potom v rozjížďce s číslem devět pohroma. Závodník v pražské vestě se ujal veden, jenže v úvodním výjezdu se přetočil a upadl.
Žádná formalita, žádný kompromis
Se šesti body v kolonce u svého jména neměl Petr Marek postup mezi nejlepší trojici nikterak jistý. A to tím spíš, že řada soupeřů na tom byla ve třech čtvrtinách základní části lepší než on. Anebo si přinejmenším neměli, co vyčítat.
Karel Průša inkasoval trojky v rychlém sledu za sebou v šesté a v osmé jízdě. Roman Štola, jehož na sklonku sezóny potkala zatím životní fazóna, disponoval sedmi body. Štěpánka Nyklová jakbysmet, ale pro případnou konfrontaci na pomocná kritéria mohla přiložit dvě vítězství. Marián Jirout a Luboš Hromádka se dostali na šestku.
Poslední tři jízdy byly proto nesmírně klíčové. Jako první udělal maximum Marián Jirout. V rozjížďce s číslem deset s přehledem inkasoval trojku a dostal se na celkových devět bodů. Vzápětí se do dna naplnil kalich hořkosti Adama Nejezchleby.
Již potřetí se s ním jeho elektrický motocykl ani nerozjel. Tým okolo Věroslava Kollerta jen kroutil hlavou. Novinky, které ještě při pondělním Tomíčkově memoriálu fungovaly, najednou zradily. A tak Liberečáci předčasně sbalili krám. Nejen dneska, nýbrž pro celou sezónu anno domini 2024.
Petr Marek ale tyto záležitosti neřešil. Odvedl Štěpánku Nyklovou, aby oba skončili na devíti bodech. Na rozdíl od Luboše Hromádky se opírali o tři trojky. Třetím účastníkem áčka se stal Karel Průša. Dvanáctou jízdu ovládl stylem start – cíl, kdežto Luboš Hromádka za svá záda poslal Romana Štolu.
Konečný verdikt ve finále A
Vzhledem k devíti účastníkům začal finálový pořad céčkem. Vlastně nezdařeným pokusem o start, protože tarokovalo startovací zařízení. Při neúčasti Adama Nejezchleby, který smutnil v depu, slánský Jakub Hejkal zvítězil nad dalším nováčkem, Jaroslavem Bartkem z Prahy.
Finále B již bylo o poznání dramatičtější. Vedení se ujal Luboš Hromádka. Po triumfu prahnul i Marián Jirout, jemuž vidina stupňů vítězů unikla o příslovečný pouhý vlásek. Ve druhém kole jej nakopla díra ve druhém oblouku. Pardubický borec se zavlnil. Rázem jel třetí až za Romanem Štolou, což už mu mělo zůstat.
A už tu bylo finále A se svými ambicemi určit letošního šampióna. Titulu šel naproti Karel Průša. Vypálil však až moc rychle. Ještě během úvodního kola se rozblikala červená světla a trojice účastníků byla zastavena.
Na vině byl vedoucí slánský závodník, jenž ulil start. Nenechal se však rozhodit psychickým tlakem. Při restartu odletěl bezchybně a hlavně opět nejrychleji. Přivedl za sebou do cíle Petra Marka a Štěpánku Nyklovou a mohl se těšit na zlatou medaili.
1. Karel Průša, Slaný
2 3 3 3
11
1.
2. Petr Marek, Praha
3 3 X 3
9
2.
3. Štěpánka Nyklová, Slaný
3 1 3 2
9
3.
4. Luboš Hromádka, Pardubice
1 2 3 2
8
1.
5. Roman Štola, Mariánské Lázně
3 2 2 1
8
2.
6. Marián Jirout, Pardubice
2 2 2 3
9
3.
7. Jakub Hejkal, Slaný
1 1 2 2
6
1.
8. Jaroslav Bartek, Praha
2 1 1 L
4
2.
9. Adam Nejezchleba, Liberec (E)
E 3 E E
3
–
Poznámka: varování za startovní přestupek Karel Průša ve finále A
Aktuální pořadí seriálu:
PLZ
MaL
SLA
LIB
PHA
DIV
TOT
1.5.
6.5.
13.5.
27.5.
7.9.
30.9.
1. Karel Průša, Slaný
14
18
20
18
18
20
108
2. Petr Marek, Praha
20
20
16
16
16
18
106
NC Adam Nejezchleba, Liberec (E)
18
–
18
20
20
8
84
3. Štěpánka Nyklová, Slaný
12
16
14
11
14
16
83
4. Luboš Hromádka, Pardubice
10
14
11
12
12
14
73
5. Marián Jirout, Pardubice
11
12
9
14
11
11
68
6. Roman Štola, Mariánské Lázně
9
11
12
10
10
12
64
7. Jaroslav Bartek, Praha
–
–
–
8
8
9
25
8. Jakub Hejkal, Slaný
–
–
–
–
9
10
19
NC Andžejs Smulkevič, LAT
16
–
–
–
–
–
16
NC Julian Wronecki, PL
–
–
10
–
–
–
10
NC Filip Kasan, SK – Žarnovica
–
–
–
9
–
–
9
Poznámka: v závěrečné klasifikaci jsou hodnoceni držitelé licencí ACCR startující na motocyklech se spalovacím motorem
Divišov – 29. září
Česká plochodrážní sezóna se blíží ke konci. Přesto má stále co nabízet. I když stopětadvacítky na malých oválech a juniorka měly být dávno uzavřené, okolnosti chtěly, aby se šampionáty vyvrcholily v Divišově. Kolibříci zítra startují v pravé poledne, velcí hoši o dvě hodiny po nich.
Tipujte:
Loading ...
Oba závody přinesou pořádné drama. Ve stopětadvacítkách si Karel Průša a Petr Marek jsou fifty fifty. Přesněji řešeno osmaosmdesát osmaosmdesát. Strategie je proto jednoduchá. Lepší výsledek přinese titul.
Juniory vede Daniel Klíma o dva body před Petrem Chlupáčem. Třetí Matouš Kameník je zároveň leaderem samostatné klasifikace do devatenácti let.
Třebusice – 19. září
Česká plochodrážní sezóna anno domini 2023 si nechává to nejlepší nakonec. Pardubické víkendové klenoty, vzápětí pondělní legendární mítink na pražské Markétě. Účty nebyly ještě podtrženy a sečteny ani v českém šampionátu jednotlivců, domácí juniorce, natož pak v extralize. Není divu, že jeden z hlavních aktérů následujících událostí si takhle v úterý po obědě mění na svém motocyklu blatník. Byť ten je po pátečním karambolu v dánském Vojensu přece jen to nejmenší.
„Ten blatník je ze zrakvený motorky, takže docela na prd,“ usmívá se Petr Chlupáč nad otázkou, jak mu jde práce od ruky. „Byly to těžké závody ve Vojensu, doufal jsem, že to dopadne líp. Ten pád nebyl úplně přijemnej.“
A co se vlastně v rozjížďce s číslem sedm seběhlo? „Chytil jsem po startu kolej, jak jsem je zavíral na lajnu,“ povzdechne si pražský závodník. „Narovnalo mě to a trefil jsem toho přede mnou. Naštěstí to odnesly jen plechy.“
V boxu Petra Chlupáče se v ten moment rozeznělo sólo mechaniků. Ačkoliv český závodník musel vjet na startovní rošt až po přestávce na samém konci třetí série, škody na motocyklu byly rozsáhlé.
„Z druhý motorky museli přeházet přední vidlice,“ kvituje Petr Chlupáč. „Byl to koncert. Lítali tam, ale stihlo se to. SGP2 se mi letos upřímně řečeno moc nepovedlo. Jel jsem ho naposledy, věku neporučíš.“
Pardubická Zlatá stuha a Zlatá přilba rozehrají svá vlastní dramata. Stejně tak pondělní Tomíčkův memoriál. V dalších třech případech již karty leží vyložené na stole. Do Březolup přijede Petr Chlupáč jako pátý muž aktuální klasifikace individuálního šampionátu. Do Divišova jako junior číslo dvě za Danielem Klímou. Ve Slaném jeho Markéta bude třetím družstvem extraligy, ale vzpomeňme, jak to bylo loni v Liberci.
„Důležitý závody na konec sezóny,“ komentuje Petr Chlupáč svůj nejbližší závodnický program, aby se místo prognóz věnoval klíčové činnosti. „Proto dávám dohromady motorku, co byla rozstřelená po tom Vojensu.“