Kostěnice – 28. října
Byl to krásný, slunečný den. Slejváky předchozích dnů na kostěnickém oválu připomínal pouze poněkud měkčí vnitřek, který se Aleš Duben snažil upravovat smykem za svým osobákem. Rozlučky se sezónou 2022 se neúčastnil, stěžoval si na své bolavé koleno po nedávném pádu. Ostatně ani další z místních hobíků se z různých důvodů do sedla při Rozlučce neposadili. Přesto poslední plochodrážní závod letošního roku rozhodně nemohl skuhrat nad jezdeckým nezájmem. Triumf si odvezl slánský Patrik Linhart, jenž svou vítěznou sérii v základní části prodloužil také o vítězství ve finále A. V něm odstartoval na Jana Hlačinu, který se dnes loučil se čtvrtlitrovou epochou své kariéry. Na nejnižší stupínek pódia se postavil nestárnoucí Vladimír Višváder. Rychle se oklepal ze svého tréninkového pádu, aby nakonec ve fnále B ukázal výfuk Lukáši Hromádkovi. Závod flat tracku měl vskutku exkluzivní aranžmá se třemi špičkovými piloty kategorie FT1, z nichž se smál nejlépe Ondřej Svědík.
Zlaté slunce střídá olověné mraky
Rozlučka v Kostěnicích bývá tradičně posledním plochodrážním závodem celé sezóny, byť pochopitelně litera řádů má na její postavení jiný názor. Nejinak tomu bylo v letošním roce. Sluníčko pomáhalo pořadatelům dát ovál do pořádku po předchozích slejvácích. A na pole u železničního koridoru se před zlatavým polednem začali sjíždět první závodníci.
Flat trackeři dorazili tři. Zato všichni z elitní společnosti prestižní kategorie FT1. Pochopitelně jezdili všichni najednou. A takovou dramatickou podívanou s mnoha zvraty snad zdejší oválek ještě nezažil. Vrchol přineslo závěrečné super finále na osm kol o dvojnásobné body.
Jiří Kraus, jenž do Kostěnic prvně svého času přijel jako mladý a nadějný potomek svého tatínka, potřeboval k celkovému triumfu. Ovšem Ondřej Svědík, který vyhrál základní část, měl na dnešní triumf zbrusu jiný názor. Usadil se na čele a útočícího konkurenta před sebe nepustil.
Mezi plochodrážníky však přece jen Kostěnice poněkud ztrácí své renomé a naproti tomu jejich zájem o účast ve zdejších podnicích ochabuje. A co čert nechtěl, z hobíků pořádajícího Moto Klubu startoval pouze Dan Macl. Ostatní nemohli buď z toho či onoho důvodu.
Divoký tréninkový pád Vladimíra Višvádera naštěstí neměl vážnější následky. Pravda, záhorský divočák ve svých jednapadesáti přece jen hovořil o opatrnosti, ale… Zatím se čekalo na Lukáše Hromádku. Ze své cesty z Frýdku Místku se ozval někdy před Litomyšlí. Nicméně do čtrnácté hodiny nezbývalo moc času, když se na závodišti objevil.
Josef Štěpánek v mezičase vymyslel podobu plochodrážního závodu. Se stopětadvacítkou dorazil pouze Luboš Hromádka. Jan Hlačina se zase v Kostěnicích loučil se čtvrtlitrem. Zbývající čtyřka na zeleném trávníku dorazila s pětistovkami.
Těžký povrch oválku nedal Josefu Štěpánkovi příliš velký prostor pro manévrování s rozpisem kategorie speedway. Kubatury musely stranou a všechny plochodrážníky čekalo pět výjezdů na ovál v základní části. Vzhledem k povrchu trati pochopitelně jen a jen ve dvou. A na dva okruhy.
Šestkrát start – cíl rovná se vítězství
Patrik Linhart vraštil čelo, jaké nastavení má spolu s mechanikem Martinem Deverou pro svůj motocykl použít. Již nejbližší budoucnost ovšem ukázala, že se trefili dobře. V první jízdě slánský závodník dokonale odstartoval. A byť za svými zády neměl nikoho menšího než Vladimíra Višvádera, stal se prvním dnešním vítězem.
Vzápětí Dan Macl musel krotit wheelie, jenž mu jeho stroj s dlouhodrážním rámem přichystal po startu. A Luboš Hromádka se svou stopětadvacítkou pádil dopředu. Jeho jmenovec Lukáš se posléze ve třetí jízdě musel dívat na záda Jana Hlačiny.
Úvodní vítězství mohlo, ale nemuselo znamenat vůbec, ale vůbec nic. Nicméně Patrik Linhart svému úvodnímu triumfu pořídil pět mladších bratříčků. Jan Hlačina podlehl pouze jemu v osmé jízdě. Obsazení finále A tím pádem bylo jasnější. Když však divišovský borec s pardubickou vestou na samotný závěr uletěl Vladimíru Višváderovi, nezůstalo k řešení absolutně nic.
Finálový pořad odstartoval finále C. Luboš Hromádka v něm symbolicky prodloužil svůj boj za řidítky stopětadvacítky. Počet kol se zvednul na tři, nicméně on již po startu ukázal výfuk Danu Maclovi. Vladimír Višváder si pojistil nejnižší stupínek pódia v béčku.
Skvěle odstartoval a Lukáši Hromádkovi zbyla jen obrovská snaha. Pral se jako drak, nicméně vedoucí Slovákočech jel excelentně a dravého nájezdníka před sebe nepustil. A pak už nešlo o nic menšího než o vítězství.
Patrik Linhart již pošesté v řadě triumfoval stylem start – cíl. Jan Hlačina jel za ním ve snaze získat, co se ještě dá. Moc však nezbývalo. A ke všemu šachovnicová vlajka omylem ukončila jejich duel již po dvou kolech. Pro opakování však nebyla ani chuť, ani vůle.
Hlasy z depa
„Nechtělo se mi jet,“ přiznával Patrik Linhart. „Nemoh‘ jsem trefit převody a nezatočil jsem. Nakonec to šlo a prožil jsem hezký odpoledne. Pěkná rozlučka. Jsem rád, že jsem tady byl. Letos na mě jinde žádnej pohár nezbyl. Užil jsem si však každej závod, co jsem jel.“
„Dobrý to bylo,“ pochvaloval si Jan Hlačina. „Tohle byl můj poslední závod na dvěstěpadesátce. Užil jsem si ho, takže dobrý. Ve finále jsem blbě odstartoval a nemoh‘ jsem Patrika dohnat.“
„V tréninku jsem z toho vystoupil a pokřtil motorku,“ usmíval se Vladimír Višváder. „Od tý doby nejsem ve svý kůži. Před pádem jsem si to užíval, teď jsem takovej staženej.“
„Závody guláš, půl roku jsem na tom neseděl,“ bilancoval Lukáš Hromádka. „Poslední jízda byla fajná. Ještě kolo a možná to dopadlo jinak.“
Speedway:
| TOT | C | B | A | ||
| 1. Patrik Linhart, Slaný | 2 2 2 2 2 | 10 | 1. | ||
| 2. Jan Hlačina, Pardubice (250 ccm) | 2 2 1 2 2 | 9 | 2. | ||
| 3. Vladimír Víšváder, Úhřetická Lhota | 1 2 2 2 1 | 8 | 1. | ||
| 4. Lukáš Hromádka, Kopřivnice | 1 1 2 1 2 | 7 | 2. | ||
| 5. Luboš Hromádka, Pardubice (125 ccm) | 2 1 1 1 1 | 6 | 1. | ||
| 6. Dan Macl, Úhřetická Lhota | 1 1 1 1 1 | 5 | 2. |
Flat Track:
| TOT | SF | ||||
| 1. Ondřej Svědík | Yamaha – FT1 | 2 3 3 3 2 | 13 | 6 | 19 |
| 2. Jiří Kraus | Honda – FT1 | 3 1 2 2 3 | 11 | 4 | 15 |
| 3. Kamil Peuker | KTM – FT1 | 1 2 1 1 1 | 6 | 2 | 8 |
