Plzeň – 8. září
Nebyl by to ani Josef Franc, kdyby plochodrážní dění nekomentoval vtipnými glosami. Mistrovství republiky jednotlivců označil za juniorský šampionát s vloženými rozjížďkami juniorů. Avšak v úvodním finále na plzeňských Borech hráli prim zkušenější závodníci. A sám pražský exmistr v rozjížďce s číslem sedm vyzrál na Daniela Klímu. Ve druhém okruhu jej připravil o vedení, aby hromadil jen samé trojka, v čemž mu sekundoval Václav Milík. Oba se potkali osmnácté jízdě. Za delší konec provazu tahal Pardubičan, který do březolupského vyvrcholení vstoupí s patnácti body. Skvělý závod zajel Ondřej Smetana, hned v úvodní rozjížďce se vypořádal s Petrem Chlupáčem a Hynkem Štichauerem. Než sluníčko stačilo zapadnout, prvně ve své kariéře stál na pódiu ranku individuálního šampionátu republiky. Pád ve třetí jízdě zkomplikoval život Danielu Šilhánovi. Stěžoval si na bolesti ruky, předčasně odstoupil, ale v nemocnici naštěstí zjistili pouze otřes mozku.
Václav Milík, Josef Franc a Ondřej Smetana
Léto se vrátilo s plnou parádou a teploty se nestyděly olizovat třicítku. V Plzni je však přespříliš sluníčka na škodu, protože při západu hodně oslňuje závodníky. Nicméně první z dvojice finálových závodů českého individuálního šampionátu nabídlo skvělou podívanou, ačkoliv zranění letos kácela ambice i v lese favoritů.
O poslední změnu se postaral Jan Jeníček, který doma ležel s horečkami a nepřímo povznesl Bruna Belana z náhradnické sedmnáctky na svou dvanáctku. Nástup obstaraly tradičně džípy, s nimiž US Army vyhrála druhou světovou válku. A pak se šlo na věc a závod nemohl začít větším překvapením, než v rozjížďce s číslem jedna nastrojil Ondřej Smetana.
V úvodní zatáčce nekompromisně podjel Petra Chlupáče, který se už nazpět do vedení navzdory veškeré své snaze neprobil. A Hynek Štichauer všechno sledoval ze třetí příčky. Vzápětí Josef Franc kraloval druhé jízdě. Že v ní nezvítězil stylem start – cíl, se postaral Martin Málek, který jej po vnějšku úvodního oblouku na chvíli vystřídal v čele.
Očekávání splnil taktéž Daniel Klíma, který ovládnul rozjížďku s číslem tři. Patnáctiletý Jaroslav Vaníček, jenž se do finále dostal na divokou kartu, s přehledem inkasoval dva body. Vodu však kalil Bruno Belan. Neváhal si vyšlápnout na Václava Kvěcha, který chvíli pykal za svou až přespříliš velkou tvrdost. A slánského juniora připravil o bod teprve v nájezdu do třetího okruhu.
Václav Milík před závodem neskrýval ambice vrátit se po roce na český plochodrážní trůn. Hned po vylétnutí pásky čtvrté jízdy zamířil neomylně do vedení. Na tři body si však musel ještě chviličku počkat. V nájezdu do druhé zatáčky upadl Daniel Šilhán a zbývající trojici závodníků zastavila blikající červená světla.
Josef Franc glosuje skvělé výkony závodníků juniorského věku:
„Mistráku říkáme juniorák se seniorskou účastí, už nebudou vložený jízdy dvěstěpadesátek, ale seniorů.“
Sanitka vyrazila z depa zaplaťpánbůh zbytečně. Mladík ve vestě s pardubickým koníkem došel do depa podpíraný Lubomírem Vozárem. S obstřikem zkusil pokračovat, nicméně ve čtvrté sérii raději závod vzdal. Repete čtvrté jízdy opanoval Václav Milík. Bitva třech úvodních vítězů se plynule přelila do druhé pětiny.
I rozjížďka s číslem pět se neuskutečnila na první pokus. Ve druhé zatáčce totiž upadl Pavel Kuchař, který přišel o druhé místo. Ondřej Smetana se incidentem nenechal rozhodit a po opakovaném startu se opět bleskově ujal vedení. Než Josef Franc vyrovnal jeho šest, musel shodou okolností také předčasně zastavovat.
„Dlouho jsem nespad’…“ krčil rameny Jaroslav Petrák, jenž se stal viníkem přerušení v první zatáčce třetího okruhu. „Ten bod mi nesebral soupeř, spadnul mi sekundární řetěz. Vždycky v jízdě, kde o nic nejde, se něco vysere.“
Stejně jako prve si Josef Franc musel triumf vydřít na Danielu Klímovi. Pražský junior na něho nyní odstartoval. Avšak český exmistr jej měl přečteného během úvodního kola a hned v prvním oblouku toho následujícího dal motocykl pod něho. Triumvirát neporažených posléze v rozjížďce s číslem osm uzavřel Václav Milík, jenž se záhy usadil před Hynkem Štichauerem, Martinem Málkem a Bruno Belanem.
Osmnáctka u čísla rozjížďky rozhoduje
Prim na hrotu aktuální klasifikace hráli neporažení senioři, nicméně dravé mládí stálo hned za nimi. Pěti body disponoval nejen Daniel Klíma, nýbrž také Petr Chlupáč, nýbrž také Petr Chlupáč. Ten po zmiňované úvodní prohře s Ondřejem Smetanou kraloval rozjížďce s číslem šest, kde za sebou záhy nechal Jana Macka.
Jenže na závěry bylo ještě přespříliš brzy. A to přesto, že devátá jízda měla napovědět, jak dnes všechno skončí. Václav Milík měl jasnou vizi. Už z první zatáčky vyjel na čele před Ondřejem Smetanou a Danielem Klímou. Jan Macek se však v té době pohyboval již jen setrvačností.
„Zadřel jsem nový motor po servisu!“ cedil skrz zuby u vědomí, že se mu plány na skvělý výsledek hroutí jako domeček z karet. Václav Milík nezůstal na postu leadera aktuální klasifikace sám. Přitom začátek dvanácté jízdy mohl směle napovídat o opaku, jelikož Hynek Štichauer vystřihnul start jako z partesu.
Jenže Josef Franc nepřijel hrát úlohu hráče druhých houslí. V prvním oblouku se přenesl před pardubického borce, aby své skóre zaokrouhlil na devět bodů. Přestávka byla rychle za námi a on měl bezprostředně po ní již dvanáct bodů. V rozjížďce s číslem třináct změřil Ondřeje Smetanu zároveň s vylétnutím pásky.
A co na to Václav Milík? Coby, o poznání mladší soupeři se mu v rozjížďce s číslem patnáct nemohli postavit ani náhodou. A on čtvrtým triumfem srovnal krok s Josefem Francem. Poslední série však lákala nejen duelem o vítězství, nýbrž i střetnutím o třetí příčku. Ve čtrnácté jízdě Petr Chlupáč změřil Daniela Klímu a Martina Málka. Rázem disponoval jedenácti body stejně jako Ondřej Smetana.
Ten ovšem v sedmnácté jízdě nezaváhal. Rychle poslal Martina Málka za svá záda a osmou pozici aktuální klasifikace. A sotva projel pod šachovnicovou vlajkou, s třinácti body u svého jména mohl očekávat, co se stane dál. Vše nejdůležitější vlastně rozhodla již rozjížďka s číslem osmnáct.
Václav Milík líčí rozjížďku s číslem osmnáct:
„Odjel jsem, u prken bylo kousek místa, rozjelo se mi to po venku a Pepu jsem stihnul.“
Václav Milík v ní rychle nabyl vrchu. Nechal za sebou Josefa France i Petra Chlupáče. Poslal sám sebe na nejvyšší stupínek pódia a Josefa France ve výsledkové listině hned pod sebe. Petr Chlupáčovi chyběl bod na třetího Ondřeje Smetanu.
Vzápětí vyhrál Jan Macek podruhé za sebou, ovšem díky slabšímu úvodu a fatální poruše skočil jen na sedmou pozici. Nakonec Hynek Štichauer odvedl Daniela Klímu a jejich pořadí určilo pátého a šestého dnešního klání.
Hlasy z depa
„Dneska se mi dařilo trošku líp než v týhle sezóně,“ vyprávěl Václav Milík. „Jsem spokojenej, bylo to super. Měl jsem krásný starty, nedělali jsme žádný změny. Já v Plzni nikdy nenaříkám, vždycky se mi tu daří. Za pár posledních jízd jsem tu moc bodů neztratil. Teď by chtělo titul potvrdit podobnou výhrou v Březolupech.“
„Dobrý, paráda,“ rozplýval se Josef Franc. „Nejsem spokojenej se startama, ale jinak skvělý závody, jen moc sluníčka při západu, to mi vadilo. Poslední jízda s Vencou byla suprová. Byl jsem asi měkkej, ale už jsem viděl, že lítáme panna orel.“
„Byl to boj,“ ulevil si Ondřej Smetana. „Hezký závody. Třetí místo je super, jsem poprvý v mistráku na bedně, mám z toho radost. Na Pepu jsem moh‘ zamakat víc, ale mám radost. Jen to příště potvrdit a budu spokojenej.“
„Dobrý,“ odtušil hodnocení Petr Chlupáč. „Posral jsem dvě jízdy. První a poslední. Tu poslední jsem pokazil moc. Měl jsem vymyšlený, jak to udělat. Zkazil jsem start. Je to ale jen první závod, jsou ještě Březolupy. Dva roky jsem tam nejel, uvidíme.“
„Bojoval jsem, bojoval, ale občas je to málo,“ filozofoval Hynek Štichauer. „Škoda? Škoda je dobrýho člověka. Tři bodíky od bedny je dost, ale třeba v těch Březolupech. Tam mi to chutní víc. Ale musím se naučit jezdit i jinde, ale s těma technickejma problémama, co teď mám, mě to sundalo.“
„Nejsem smutnej,“ nepropadal Jan Macek pesimismu. „Začátek závodu dobrý, akorát ten motor… Dvě poslední jízdy jsem vyhrál, aspoň jsem si spravil chuť.“
„Jsem spokojený s bodovým ziskem a se závodem taky,“ bilancoval Martin Málek. „Bodů mohlo být víc, ale na ten můj amatérismus poslední dobou… Prostě junioři z Prahy se hodně vytáhli, je to čím dál těžší s nimi soupeřit. Velké poděkování panu Hádkovi. Myslím, že v depu byla dobrá spolupráce. Konec dobrý, všechno dobře.“
1. Václav Milík, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
2. Josef Franc, Praha | 3 3 3 3 2 | 14 |
3. Ondřej Smetana, Praha | 3 3 2 2 3 | 13 |
4. Petr Chlupáč, Praha | 2 3 3 3 1 | 12 |
5. Hynek Štichauer, Pardubice | 1 2 2 2 3 | 10 |
6. Daniel Klíma, Praha | 3 2 1 2 2 | 10 |
7. Jan Macek, Praha | 1 2 E 3 3 | 9 |
8. Martin Málek, Březolupy | 2 1 3 1 2 | 9 |
9. Jaroslav Petrák, Pardubice | 2 X 2 1 1 | 6 |
10. Filip Hájek, Praha | 1 1 2 1 1 | 6 |
11. Jaroslav Vaníček, Praha | 2 0 1 2 F | 5 |
12. Václav Kvěch, Plzeň | 1 2 1 X 0 | 4 |
13. Bruno Belan, Slaný | 0 0 1 0 2 | 3 |
14. Jakub Exler, Praha | 0 1 0 0 1 | 2 |
15. Pavel Kuchař, Praha | 0 X X 1 0 | 1 |
16. Daniel Šilhán, Pardubice | X 1 R R – | 1 |
Poznámka: Jan Jeníček se omluvil kvůli nemoci a ve startovní listině jej zastoupil Bruno Belan, původně náhradník; varování za startovní přestupek Jakub Exler v rozjížďce s číslem patnáct
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček