Mořina – 4. května
Existuje celá řada axiomů, jejichž platnost není třeba nikterak dokazovat. Každé ráno vyjde slunce, tělesa padají dolů, o Euklidových postulátech ani nemluvě. Nebo že Ondřej Smetana začne již v zimě francouzskou ligou a pak bude putovat po celé Evropě od jedné plochodrážní štace ke druhé. Jenže pozor, tohle již neplatí, plochodrážník pražské Markéty je již bývalý závodník. A to paradoxně po jedné ze svých nejvíce vydařených sezón.
Nesplněné britské naděje
Ondřej Smetana si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Pavel Fišer
Dvě covidové sezóny přinesly nejistotu rovněž do sportu levých zatáček. Aby se výkonnostně posunul výše, poohlédl se ve Velké Británii. A vskutku zkraje července ohlásil, že se dohodl s klubem v Poolu. Jenže nakonec z angažmá nebylo vůbec nic.
„Britská liga nedopadla,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Měl jsem podepsanej kontrakt, těšil jsem do slavnýho klubu do Poole. Už jsem byl připravenej k odjezdu, motorky naložený, loď zaplacená, čekal jsem na víza. Tvrdili mi, že si nemusím platit ubytování a nemusím jít do karantény.“
Realita se ovšem ukázala být pravým opakem. „Žádný víza mi neposlali.“ říká. „Všichni ostatní závodníci tvrdili, že se do karantény v Anglii musí na dva tejdny, výjimky nebyly. Z klubu mi nic neposlali. Nepřišlo nic, tak jsem do Anglie neodjel. Mrzelo mě to, ale dva tejdny v karanténě si tam přece platit nebudu.“
Zlato ve dvojicích
Jakub Jamrog, Milan Mach a Ondřej Smetana slaví titul | foto Kiril Ianatchkov
A tak Ondřej Smetana zůstal o prázdninách v České republice. Milan Mach si jej vybral, aby po boku Jakuba Jamroga nastoupil za slánskou sestavu do domácího šampionátu dvojic. Vyplatilo se, byl z toho titul. Dokonce první, který středočeský klub vybojoval na svém vlastním oválu.
„Z toho jsem měl moc velkou radost, nikdo jsme vítězství nečekali,“ netají se Ondřej Smetana. „Kuba jel pokaždý vpředu, ve Slaným to má najetý. Já jezdil za ním, ale nuly jsem nedělal, což je ve dvojicích důležitý. A byl to můj první seniorskej titul.“
Kdo by si tedy stěžoval?! „S Kubou to bylo výborný,“ libuje si. „Tím, že byl Eda zraněnej, jel jsem za něj celou sezónu. Jak v extralize, tak ve dvojicích.“
Plzeňská bedna
Josef Franc, Václav Milík se synáčkem a Ondřej Smetana stojí na stupních vítězů prvního loňského finále v Plzni | foto Karel Herman
Prázdniny skončily, začal nový školní rok. Mistrovství republiky jednotlivců startovalo o něco později na plzeňských Borech. Ondřej Smetana se hned na úvod vypořádal s Petrem Chlupáčem i Hynkem Štichauerem. Později ztratil body pouze s Josefem Francem a Václavem Milíkem. Než slunce zapadlo, zašimralo jej pod nosem, když stál na třetí příčce pódia.
„Poprvý jsem byl v mistráku na bedně, měl jsem radost,“ zavzpomíná. „Ty závody jsem překvapil. Hlavně Chlupa, jak jsem to složil před něj (smích). Dopadlo to dobře. Ani s Pepou nebylo daleko, abych ho předjel.“
Životní úspěch byl skvělý. „Z bedny jsem měl velkou radost,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Nikdy jsem v mistráku dospělejch na pódiu. Jsem rád, že se mi to povedlo.“
Individuální bronz jde těsně kolem
Tlačenice po startu březolupského finále: Petr Chlupáč (žlutá), Ondřej Smetana (bílá), Hynek Štichauer (modrá) a Martin Málek (červená) | foto Karel Herman
K celkovému bronzu v mistrovství republiky scházela jediná věc. „Březolupy,“ vytuší Ondřej Smetana, o čem bude řeč. „Nikdy se mi tam závody nepovedly, dráha je specifická. Na to, že je dlouhá, jezděj se vysoký převody. Výjezdy tam jsou za roh, takový zvláštní.“
Ve druhém finále skončil nakonec osmý a celkově se rozjížděl o bronz s Petrem Chlupáčem. „Vymáčk‘ jsem ze sebe co nejvíc to šlo,“ přiznává. „Ale Chlupík byl lepší. Skončil jsem čtvrtej v republice, hodně mě to mrzelo, měl jsem to pěkně rozjetý. Ale ve finále to čtvrtý místo bylo nejlepší, co jsem během celý kariéry měl.“
Ale stačil bod a byl bronz… „Bedna byla hodně blízko,“ uvažuje Ondřej Smetana. „Ale Chlupík měl lepší den. Štve mě, že to nevyšlo, ale lepší vyhrál.“
Spokojený host
Ondřej Smetana s jedničkou mezi jedničkami, aneb žarnovický triumf v závodě první ligy | foto Antonín Škach
Ačkoliv zůstával kmenovým závodníkem pražské Markéty, avšak na ligové bázi hostoval v jiných klubech. „Celý rok to bylo super,“ hodnotí své slánské extraligové angažmá. „Ale škoda, že jsme byli poslední, čtvrtý.“
A jak hodnotí atmosféru v týmu Milana Macha? „Ve Slaným se mi líbilo,“ odpovídá bez zaváhání. „Bavilo mě to, nebyl boj o sestavu, takže jsem jel všechny závody. Body nebyly super, pět, šest každý závody, nic extra. Největší škoda bylo, že jsme ve Slaným skončili poslední. Tím jsme ztratili bednu, možná i druhý místo. Ale co se dá dělat, takovej je sport.“
V první lize posílil Žarnovicu. „Tam mě to taky bavilo,“ vyznává se. „Měli to hodně těžký, nemohlo poskládat závodníky, hodně Slováků skončilo. Za Speedway Club jsem vlastně jel nejvíc závodů. Čtyři první ligy, SFC, Zlatou přilbu a mistrák. Takže z počtu závodů spokojenost.“
Za Zlatou přilbou s izolačkou
Ondřej Smetana v akci | foto Karel Herman
Ondřej Smetana patřil k českým průkopníkům ve francouzské lize. „Dva roky jsme vyhráli,“ komentuje svá léta ve vestě La Reole. „Loni jsme poprvý byli druhý. Tam se mi nedařilo. Bylo to hodně nahoru a dolů. Motorky nefungovaly, nevím, co se stalo. Některý závody se povedly, třeba v Lamothe jsem měl dost bodů. Ale v Marmande se mi zadřely obě motorky. Taky stala se velká změna, byla to mezinárodní liga, Francouzů v ní moc nejezdilo. U nás byli čtyři cizinci a jeden Francouz.“
Na podzim nechyběl ve startovních listinách tradičních velkých závodů. „Na Přilbě v Pardubicích jsme měli hrozný technický problémy,“ zděsí se ještě dnes. „Zalomil se šroub u háku. Běhali jsme kolem toho a nevěděli, co s tím. První jízdu jsem jel s hákem přidělaným izolačkou. Byl jsem druhej, přijel do nájezdu u depa, že to složím. A ono to nesložilo. Nějak jsem zastavil před mantinelama. Izolačka nevydržela…“
Pohoda byla tatam. „Byli jsme rozhozený,“ netají se Ondřej Smetana. „Celej tým. Táta, Honza, Standa. Druhej den byl Tomíčkův memoriál, dával jsem si naděje, abych si vynahradil Přilbu. Stresoval jsem se a o to horší to bylo. Jak jsem říkal, že to bylo nahoru a dolů, tohle bylo jenom dolů.“
Rovnice má špatné řešení
Ondřej Smetana (žlutá) vede extraligovou rozjížďku a za sebou má Daniela Klímu (červená), Václava Milíka (bílá) a Mikolajze Czaplu (modrá) | foto Karel Herman
Navzdory životním výsledkům nekončil Ondřej Smetana sezónu 2021 optimálně. „Loni jsem se pral s motorkama,“ říká. „Stálo to hodně peněz. Jednou to jelo, jednou ne. Nebudu kecat, bylo to i ve mně. Tlačil jsem na sebe, nebylo to bez stresu. Nakonec jsem se stresoval hodně. A ne vždycky to vyšlo.“
Nicméně plochodrážníci překonávají překážky standardně a nemyslí na konec kariéry. „Na podzim jsem počítal, že budu jezdit,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Poslední závod byl v Lamothe. Šlo mi to, vyhráli jsme a poslední jízda byla trojka. Byl jsem natěšenej na další sezónu. Přišla zima a já začal plánovat. Čekal jsem, až zavolaj‘ z Francie. Neozývali se, že nevědí, nevědí, pak podepsali jiné závodníky. Nepochopil jsem to, já jim vždycky přijel na každý závody.“
Řešení rovnice se blížilo špatnému výsledku. „Zbyla mi česká extraliga a první liga,“ přibližuje Ondřej Smetana své řešení. „A mistrovství Evropy. Dal jsem si pro a proti dohromady, závodit nebo nezávodit. Ale na čtyři extraligy a dva mistráky si nemůžu nakoupit motory za sto padesáti tisíc. Vždycky jsem si dělal cíl, třeba francouzskou ligu, britskou ligu, viděl jsem se v Polsku. A najednou ten cíl nebyl.“
Život není jen sport levých zatáček
Úplně vlevo po svém prvním závodě v rámci Markéta Cupu v dubnu 2008 | foto Pavel Fišer
Koncem dubna 2008 se Ondřej Smetana přijel s tatínkem Radkem podívat na Markétu a Zdeněk Schneiderwind ho přemluvil ke startu, což jeho kariéru nastartovalo. „Bylo mi dvanáct,“ vybaví si. „Jezdil jsem stopětadvacítky, pak dvěstěpadesátky, v těch menších kategoriích byla spousta úspěchů. Skončil jsem třetí na mistrovství světa v Hagforsu. Z toho mám radost ještě teď.“
A pak přijde rozhodnutí skončit se závoděním. „Mrzí mě to, hrozně moc mě to mrzí,“ připouští. „Svrběj mě ruce, byl bych schopnej se připravit. Motorky mám, nebudu nic prodávat. Ale nedá se nic dělat, život jde dál. Dvakrát jsem se byl podívat na závodech ve Slaným a na extralize v Praze. Je to pro mě těžký, hodně těžký. Když člověk ví, že extraligu a mistrák jezdil deset let a nikdy nechyběl. Je to těžký pak jen sedět na tribuně.“
A vážně by nešlo pokračovat ve stejné mizérii jako v kovidových letech? „Stojí to spoustu peněz,“ přemítá Ondřej Smetana. „Závodník se musí celou zimu fyzicky připravovat, běhat a cvičit. Kvůli těm pár závodům to nešlo. Kdybych měl před sezónou jasnej cíl. Nějakou tu ligu, abych měl možnost si na motorky vydělávat. Je mi šestadvacet, bude mi dvacet sem. Aby mě pořád dotovali rodiče, to nejde, život není jen plochá dráha. Chci taky něco jinýho.“
Pootevřená vrátka
Jiří Wildt se v Holandsku mohl spolehnout nejen na tatínka Martina, ale také na Ondřeje Smetanu | foto GoodShoot/Reygondeau
A nemohla by tou jinou alternativou být ledová dráha, navíc, když Ondřej Smetana kamarádí s Jiřím Wildtem, jehož minulý měsíc doprovázel na mistrovství světa v nizozemském Heerenveenu? „Mně se ledy moc líbí,“ připouští. „Mám rád ten sport, rád bych se ho naučil. Ale na závody se necejtím. Musíš trénovat do Švédska, musíš jezdit, musíš se to naučit.“
První kroky za řidítky ohřebovaného speciálu má již za sebou. „Wilďák mi to jednou půjčil o tréninku,“ připouští. „Ale to, že umím jezdit na krátký a sed‘ bych na leďáka, to nejde. Ledy jsou úplně jinej sport.“
Plochodrážní vrátka se ale ještě nezabouchla úplně. „Je možné, že mě diváci ještě uvidí,“ připouští Ondřej Smetana. „Chtěl bych jet Memoriál Antonína Vildeho. Ještě bych si chtěl zajezdit. Ten sport mám rád. Je v něm spousta kamarádů a spousta vzpomínek. Chtěl bych si svézt, ale už to profesionálně nebude, půjde spíš o zábavu. Lepší skončit, když mi to šlo, než jít dolů a plácat se tam.“
Tým v plné parádě: zleva Radek Smetana, Ondřej Smetana, Stanislav Stehlík a Jan Hornof | foto Pavel Fišer
Ondřej Smetana děkuje:
„Děkuju všem, co mě v kariéře podporovali, hlavně rodině a přítelkyni. Všem, co u mě stáli, fanoušků jsem měl soustu. Nejvíc za mnou jezdili Antalovi, to byli největší fanoušci. Mám od nich spoustu triček, teď se uvidíme na tribuně a můžeme pokecat. Fandilo mi dost lidí. Talent jsem nikdy nebyl největší a oni věděli, že to mám vydřený. Plochá dráha mě hrozně bavila, byl to můj život. Moc děkuju také panu Bielmaczovi a mechanikům Honzovi, Standovi, Radkovi a Martinovi.“
Ondřej Smetana se rozhodl ukončit svou kariéru na jejím vrcholu | foto Karel Herman
Česká Třebová – 5. února
Fotili jej zepředu, zezadu. Čočky jejich fotoaparátů jej zabíraly ze všech úhlů. Dokonce i zespodu… Vždyť co by byl český plochodrážní šampión bez triumfální jízdy po zadním kole! Nyní Karel Herman a Pavel Fišer, akreditovaní fotografové magazínu speedwayA-Z pro druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech, dali dohromady své nejlepší snímky z klíčového závodu. Patnáct z nich vytvořilo soubor, z něhož Václav Milík vybere jeden akční snímek pro titulní stránku publikace Česká plochodrážní ročenka 2022.
Václav Milík – na snímku z březolupského pódia s Josefem Francem a Petrem Chlupáčem – vybere svůj snímek na titulní stránku publikace Česká plochodrážní ročenka 2022 | foto Karel Herman
Divišov – 12. října
Před sedmi lety vyhrál v Březolupech svůj první a prozatím poslední závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. Není divu, že před čtrnácti dny se na svém domácím ovále chtěl na pódium postavit také, přičemž skloňoval podstatné jméno závěr. Nemyslel jej však v souvislosti s pokročilým údobím plochodrážní sezóny, avšak s koncem jedné etapy své závodní kariéry. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil s plán klasický speedway omezit.
Martin Málek vidí svou budoucnost na dlouhých tratích
„V Březolupech jsem se chtěl rozloučit bednou,“ vyprávěl v depu po rozjezdu s Hynkem Štichauerem. Zatímco Pardubičan mířil na nejnižší stupínek později, on si v depu čistil kombinézu od materiálu z dráhy. Jeho sen totiž skončil pádem v první zatáčce třetího okruhu.
„Rozhodoval start,“ vracel se ke klíčovému okamžiku dodatkové jízdy, v jejímž čele se rychle etabloval jeho protivník. „Úplně jsem tam nebyl. A pak už nebylo místo…“
Jak si však má člověk vyložit náznaky o loučení? „Klasickou plochou dráhu zásadně omezím,“ uvedl Martin Málek všechno na pravou míru. „Vede mě k tomu časová a finanční stránka. Financovat čtyři motorky je nad moje síly. A stoprocentně se budu připravovat na dlouhou dráhu.“
Vidina březolupského pódia se Martinu Málkovi rozplynula až v dodatkové jízdě
Kopřivnice – 9. října
Svými letošními výkony může směle aspirovat na pomyslný titul skokana roku. Šampionát republiky jednotlivců mu ale zprvu vůbec nevycházel dle představ. V Plzni jej zbrzdil zadřený motor a nebyl spokojený, ačkoliv v závěru zaznamenal dvě vítězství a to i na úkor nikoho menšího než Hynka Štichauera. Po pádu v pražském poháru přátelství však do Březolup přijel jen jako divák, což mu ostatně zůstane i pro zítřejší juniorská družstva na jeho dráze v Kopřivnici, kde by jinak aspiroval na mety nejvyšší.
Jan Macek přišel na podzim o řadu závodů
„Spadnul jsem,“ vrací se Jan Macek k nešťastnému incidentu na pražské Markétě v půlce minulého měsíce. „Zadní kolo mi vzalo ruku, jak motorka vzala špóra.“
Hned první zprávy nezněly příznivě. „Předloktí,“ odtuší juniorský mistr republiky. „Ještě dva, tři týdny to budu mít, pak rehábko, tak letos nic, maximálně závěr sezóny v Kopřivnici.“
Přitom sezónu měl rozjetou ohromně. „Zklamalo mě, že nejedu mistrovství světa juniorů v Pardubicích,“ netají se. „Zlatá stuha mi utekla taky. V Březolupech jsem byl jako divák, už jsem to zapomněl, jaké to je (smích).“
Jan Macek (modrá) se v Plzni dere na první příčku před Hynka Štichauera (bílá)
Březolupy – 28. září
Před poslední sérií si na březolupský ovál nemohl naříkat nikdo z šestnáctky účastníků druhého a rozhodujícího českého finále, kteří dávno zapomněli, že jim po obědě úvodní oblouk připomínal oraniště. Do depa si razil cestu televizní štáb. Obrovitý kameraman a reportér, který pomocí čísla v programu vyhledal Josefa France. Pražan totiž vedl aktuální klasifikaci bez ztráty bodu. Na mikrofon promluvili ještě Ondřej Smetana a Petr Chlupáč, zatímco Václav Milík stál nepovšimnut opřený o zábradlí. Na úvod kalil vodu Jaroslav Vaníček, jakoby nejel s pětistovkou šestý závod své kariéry, a on ztratil bod s Hynkem Štichauerem. Jenže mezitím makal v depu s otcem Václavem, jenž shodou okolností svůj jediný titul mistra republiky vybojoval v Březolupech před třiceti lety, a mechanikem Miroslavem Mihulem, aby našli optimální nastavení. V rozjížďce s číslem dvacet odvedl Josefa France a získal své šesté zlato v nejstarším motoristickém mistrovství republiky. Na ovál musel ještě jednou. Gentlemansky nechal losovat Josefa France postavení na roštu dodatkové jízdy jako prvního, protože je přece starší. A pak jej porazil ještě jednou a Pražan mohl glosovat na téma, proč je stále druhý. Na nejnižší stupínek pódia se i se zraněnou nohou vyhoupnul Hynek Štichauer, když Martin Málek zřejmě zakončil svou závodní etapu na klasických oválech pádem v rozjezdu. Dodatkovým jízdám ale dnes nebyl ještě ani náhodou konec, Petr Chlupáč při vzájemné konfrontaci sebral celkový bronz Ondřeji Smetanovi.
Josef Franc, Václav Milík a Hynek Štichauer na stupních vítězů
Bojuje se o titul i bronz
Josef Franc a Václav Milík měli svá depa vedle sebe
Ranní mlha se rozplynula. Závodníkům připomínal ovál oraniště zejména v úvodním oblouku, nicméně sluníčko malovalo den v krásných barvách. A již trénink ukázal, jak nádherné druhé finále českého šampionátu bude. Pravda Václav Kvěch se z něho vrátil po svých. Ovšem jen kvůli chybě svého mladšího brášky Jana, který mu do nádrže nedolil metyl. Po nástupu začal závod naostro a hned od jeho úvodních fází v něm nechyběla překvapení.
Martin Málek se již delší dobu netají svým záměrem soustředit se na dlouhé a travnaté ovály a jeho plány jen zvýšily jeho apetit po stupních vítězů na domovském ovále. V rozjížďce s číslem jedna se usadil v čele. S tím se však nechtěl smířit Josef Franc. Aby také ano, když mu po plzeňském finále chyběl na vedoucího Václava Milíka jeden jediný bodík.
Josef Franc (žlutá) se hned na úvod vypořádal s Martinem Málkem (bílá)
Ve druhé zatáčce zaútočil spodem, ovšem Martin Málek se udržel v čele. V dalším kole už takové pořádky neplatily. Josef Franc opět udeřil zleva a tentokrát se protáhnul do vedení. Tři body mu přišly vhod. A to také protože během několika dalších minut se o průběžné vedení v šampionátu dělil s pardubickým extraligovým kapitánem.
Václav Milík komentuje rozjížďku s číslem tři:
„Hynek míchal kartama, jel hezky a porazil mě.“
Václav Milík měl na startovním roštu třetí jízdy za největšího soupeře Hynka Štichauera. Jenže oba ostřílené Pardubičany svým rychlým startem zaskočil mladičký Jaroslav Vaníček. Hynek Štichauer převzal iniciativu a v první zatáčce poskočil z poslední příčky na druhou. Spodní stranou následujícího oblouku posléze převzal vedení.
Hynek Štichauer (žlutá) ve třetí jízdě Václava Milíka (modrá) za svými zády udržel
Václav Milík byl za ním ještě před koncem úvodního kola. Navzdory veškeré své snaze však další cestu dopředu nenašel a své dnešní skóre otevřel dvěma body. Jeho duel s Josefem Francem o titul neměl rozhodně být nikterak fádní. Jenže v sázce ležel také bronz. Hynek Štichauer dal jasně najevo, že by jej chtěl. Jenže nebyl sám. Vedle Ondřeje Smetany, třetího muže aktuální klasifikace, se po něm sápal také Petr Chlupáč.
„Pustil jsem ho k lajně,“ uváděl Daniel Klíma, který skvěle odpálil do rozjížďky s číslem dvě, na adresu svého vrstevníka z pražské Markéty. Petr Chlupáč zůstal pánem situace až do cíle. Ondřej Smetana reagoval bezchybně. Stylem start – cíl triumfoval ve čtvrté jízdě, v níž jeho soupeři nepatřili k adeptům na mety nejvyšší.
Vítěz, který skoro dva okruhy jezdil poslední
Ondřej Smetana (žlutá) jde do čela, zatímco Jaroslav Petrák (modrá) si sjednává respekt u Jakuba Valkoviče (bíláú a Jakuba Exlera (červená)
Ani rozjížďka s číslem pět nepatřila z úhlu pohledu Ondřeje Smetany k obtížným. A Pražan opět dominoval, když již ve druhém kole jezdil před druhým Janem Jeníčkem téměř o tři čtvrtiny rovinky. Ale tři body jsou tři body bez ohledu na okolnosti. Jenže ani Petr Chlupáč v šesté jízdě nezaváhal.
Ondřej Smetana si po dvou triumfech uvědomuje realitu:
„Teď už to bude těžký.“
Petr Chlupáč (žlutá) vodí Jaroslava Vaníčka (modrá) a Daniela Šilhána (bílá)
Venkem úvodní zatáčky se elegantně přenesl okolo Jaroslava Petráka a Jaroslava Vaníčka, aby také on zůstal po dvou sériích neporaženým závodníkem. V depu se už chystal Václav Milík. Před rozjížďkou s číslem sedm měl na ovále oba své motocykly. Nakonec zůstal sedět na tom druhém, zatímco ten z první jízdy zmizel rychle v depu.
Volba evidentně nebyla špatná. Pardubičan díky skvělému startu odvedl Daniela Klímu a Martina Málka. Josef Franc ovšem jeho výzvu zachytil. Od samého počátku kraloval rozjížďce s číslem osm před zraky Hynka Štichauera. A sotva se prohnal pod šachovnicovou vlajkou v rukách Rostislava Zúfalého, mítink vedli tři neporažení.
Václav Milík (červená) jezdí před Danielem Klímou (bílá) a Martinem Málkem (žlutá)
Po druhé pauze však byl již jen jediný. Václav Milík v depu pracoval i nadále na set upu svého motocyklu. V deváté jízdě stál až u mantinelu, ale raketový start jej vystřelil před Petra Chlupáče. Avšak Josef Franc se na svůj třetí dnešní triumf nadřel o poznání víc. Po startu rozjížďky s číslem dvanáct zůstal trčet úplně vzadu.
Suverénně vedl Ondřej Smetana, zatímco Daniel Klíma po venku první zatáčky nestihnul Jaroslava Vaníčka. V ten moment byl Josef Franc evidentně jediným člověkem na březolupském stadiónu, který nepokládal jízdu za ztracenou. Rychle však přesvědčoval i ostatní.
Jan Jeníček (modrá) vs. Hynek Štichauer (červená), aneb pardubické mládí a rutina
Ve druhém okruhu se spodní stranou druhé zatáčky protáhnul rovnou na druhé místo. Před sebou měl již jen Ondřeje Smetanu. Nicméně soudný jedinec by na něho jen stěží vsadil více než zlámanou grešli. Josef Franc útočil zvenčí, ale cíl se přece jen blížil. V poslední zatáčce zlomil svůj motocykl na spodní stranu a ve výjezdu poslal Ondřeje Smetanu za svá záda.
Dvacet rozjížděk nestačí
Josef Franc (modrá) zatím jezdí beznadějně poslední za Ondřejem Smetanou (červená), Danielem Klímou (žlutá) a Jaroslavem Vaníčkem (bílá)
Josef Franc s devíti body osaměl na hrotu průběžné klasifikace. O bod méně neměli jen Petr Chlupáč, Ondřej Smetana a Václav Milík, nýbrž také Hynek Štichauer. Pardubičan navzdory bolavé noze se zlomeným palce, vévodil desáté jízdě, nicméně po třetí pauze mu ujel Daniel Klíma. Hned poté Václav Milík předčil Ondřeje Smetanu po vnější straně první zatáčky.
A Josef Franc nakonec v rozjížďce s číslem šestnáct odkázal Petra Chlupáče za svá záda již s letem pásky vstříc šmolkovému březolupskému nebi. Vedl závod s dvanácti body a dělil se o průběžné vedení šampionátu s Václavem Milíkem, jenž se zatím opíral o jedenáct bodů. O další bod méně měli Petr Chlupáč, Hynek Štichauer a Ondřej Smetana.
Martin Málek (modrá) rozjíždí útok na Jaroslava Vaníčka (bílá) a Jakuba Valkoviče (červená)
Televizní štáb si před poslední sérií v depu našel Josefa France, Ondřeje Smetanu a Petra Chlupáče, zatímco Václav Milík jeho pozornosti unikl. Mezitím kropička zajela do depa a Pardubičan si povídal s Josefem Francem, Lubomírem Vozárem a Zdeňkem Schneiderwindem. Sedmnáctá jízda neměla ambice otřást vůbec ničím.
Jen Pavel Kuchař si v ní dokázal, že může vyhrávat i v závodech ranku českého individuálního šampionátu. Osmnácté jízdě dominoval Daniel Klíma. Ale ať počítal, jak počítal, jedenáct bodů bylo na pódium málo. Atmosféra houstla. Václav Milík koukal do modré plechové stěny depa. Josef Franc se hned v sousedním boxu otíral ručníkem. Nebýt jeho mechanika Martina Chalaše, jenž nepřestával vtipkovat, zábava by byla jako na funuse.
Do centra pozornosti se dostal Martin Málek. Na vítěznou dráhu se vydal až v rozjížďce s číslem jedenáct, v jejíž první zatáčce objel Pavla Kuchaře. O čtyři jízdy později se v úvodním výjezdu vypořádal s Jakubem Valkovičem, aby na sklonku druhého okruhu sebral vedení Jaroslavu Vaníčkovi.
Pavel Kuchař (modrá) vodí Jaroslava Vaníčka (žlutá)
Nyní v rozjížďce s číslem devatenáct změřil Hynka Štichauera hned na úvod. Hodinky se dostaly někam ke čtvrt na pět, když se konečně rozhodlo o letošním českém mistru. Ve dvacáté jízdě jezdil Václav Milík celá čtyři kola před Josefem Francem a rozdílem jediného bodu se po roce vrátil na trůn.
Jenže tím seznam rozhodnutých záležitostí končil. Zbývalo určit vítěze dnešního závodu, třetího v jeho pořadí a v neposlední řadě rovněž druhého vicemistra. Jako první se jel rozjezd o dnešní bronz. Martin Málek si vylosoval vnější ovál. Hynek Štichauer měl od počátku navrch, navíc domácí borec v první zatáčce třetího kola upadl. Hynek Štichauer projel jeho cílem, teprve poté zaklapl s jistotou technických bodů i pódia.
Martin Málek líčí rozjezd o třetí místo:
„Rozhodoval start, úplně jsem tam nebyl, už nebylo místo.“
Tlačenice po startu rozjížďky s číslem devatenáct: Petr Chlupáč (žlutá), Ondřej Smetana (bílá), Hynek Štichauer (modrá) a Martin Málek (červená)
Pak se strhla bitka o celkový bronz. Petr Chlupáč podjel Ondřeje Smetanu, který kul ve výjezdu odvetu, jenže jeho soupeř byl po vnějšku rychlejší. A konečně rozjezd o vítězství. Václav Milík nechal losovat Josefa France jako prvního. Sice jej porazil, ale zohlednil fakt, že Pražan je o čtrnáct let starší. Sotva šla páska nahoru, šly veškeré přednosti stranou. Pardubičan se ujal vedení, které před dotírajícím Pražanem uhájil a svůj šestý titul mohl slavit s plnou parádou.
Hlasy z depa
Souboje Josefa France (žlutá) a Václava Milíka (bílá) patřily k tomu nejlepšímu z dnešního dne
„Super,“ odtušil Václav Milík své hodnocení. „V první jízdě Hynek zamíchal kartama. Motorka nestartovala, druhou jízdu jsem jel na druhý a zjistil, že je to pomalý. Ve třetí jízdě to bylo OK na startu, ale až pak motorka startovala a upalovala dopředu. To bylo ideální. Jsem pošestý mistr, na rekord Jiřího Štancla mi zbývá půlka. Bude to těžký, rostou noví dobří kluci.“
„Suprový, sám za sebe jsem spokojenej,“ říkal Josef Franc. „Chyběly mi starty, ale ze čtvrtýho místa jsem vyhrál jízdu. To mě těší, kvůli tomu člověk závodí. Byly to hezký závody. V rozjezdu škoda, že Vašek nebyl vevnitř. To bych ale nebyl já, abych nebyl druhej (smích).“
„Je to fousama,“ žertoval Hynek Štichauer na téma své brady, která opět začala zarůstat. „Jsem rád za výsledek, na konci sezóny jsem měl smůlu. Spravil jsem si chuť a udělal výsledek. Kdybych nebyl zraněnej, bylo by to lepší, ale nedal jsem tomu málo. Neošidili jsem to a i přes bolest jsem se snažil připravit. Dneska se závody podařily, škoda, že jsem ztratil body, do rozjezdu s Petrem a Ondřejem chyběl bod. To je známka konzistence, snad budu mít podmínky jako letos, abych se to toho moh‘ za rok obou. I na dlouhý dráze, abych měl dobrý závody a výsledky. Porazil jsem mistra, to mě hlavně nabudilo, zůstal jsem hlavně v klidu a vyšlo to. Letos byly mistrák nádherný a spravedlivý závody.“
Martin Málek (modrá) útočí v rozjezdu na Hynka Štichauera (červená) v rozjezdu o dnešní pódium
„Závěr dobrý,“ konstatoval Martin Málek. „Chtěl jsem se v Březolupech rozloučit bednou, teď krátkou zásadně omezím. Trošku mi vzala chuť druhá jízda. Tři body ztráty už je hodně. Naděje byla ještě v rozjezdu, ale tam mi to nevyšlo. Hlavně, že jsem celý, a že jsem doma udělal závody.“
„Škoda tý poslední jízdy,“ litoval Petr Chlupáč. „Nevyšel mi start, ale udělal jsem to divákům dramatičtější. Při závodech jsem se plácal, koukal jsem vejš. Ale ani jednou jsem nebyl na stupníku v mistráku a jsem třetí.“
„Blbě,“ reagoval Daniel Klíma na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „V první jízdě, krásnej start, odpálilo to, ale Petra jsem pustil k lajně. A už jsem se vezl. Nakonec nebyly tak těžký jízdy. Za rok, za rok.“
Ondřej Smetana (modrá) před Pavlem Kuchařem (bílá)
„Mrzí mě to,“ smutnil Ondřej Smetana nad šancí skončit třetí v závěrečné klasifikaci. „Celý závody šly dobře, poslední jízdu jsem neměl mít nulu a bylo by to vyřízený. Museli jsme se rozjíždět, Chlupík měl lepší start. Škoda snad za rok… Závody hezký, ale výsledek tomu neodpovídá.“
„Dneska to špatný nebylo,“ uvažoval Pavel Kuchař. „Osmý místo je polovina startovní listiny. Jsem rád, že jsem to jel. Jsou to nový zkušenosti, ale příští sezónu se mi snad povede líp.“
„V první jízdě jsem od startu předjel Vaška Milíka, jel jsem nad ním jedno kolo,“ vyprávěl Jaroslav Vaníček. „Pak Pepa, toho jsem držel dvě kola, nakonec favorita Martina Málka. Starty jsem měl dobrý, ale vždycky mě nějak předjeli. Je to taky tím, že mám šest závodů na pětistovce. Kdybych měl víc zkušeností, dal bych jim víc zabrat. Myslím, že už příští rok budu klukům dávat zabrat víc.“
Jaroslav Vaníček (červená) pádí před zkušené Václava Milíka (modrá) a Hynka Štichauera (žlutá) jakoby se nechumelilo
1. Václav Milík, Pardubice
2 3 3 3 3
14+3
2. Josef Franc, Praha
3 3 3 3 2
14+2
3. Hynek Štichauer, Pardubice
3 2 3 2 2
12+3
4. Martin Málek, Březolupy
2 1 3 3 3
12+X
5. Petr Chlupáč, Praha
3 3 2 2 1
11
6. Daniel Klíma, Praha
2 2 1 3 3
11
7. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 2 0
10
8. Pavel Kuchař, Praha
1 0 2 1 3
7
9. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
1 1 1 2 2
7
10. Jaroslav Vaníček, Praha
1 2 0 1 2
6
11. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 1 1 1 1
6
12. Daniel Šilhán, Pardubice
1 0 2 0 1
4
13. Jan Jeníček, Pardubice
0 2 1 0 0
3
14. Bruno Belan, Slaný
0 1 0 0 1
2
15. Václav Kvěch, Plzeň
0 0 0 1 0
1
16. Jakub Exler, Praha
0 0 0 0 0
0
Poznámka: varování za startovní přestupek Bruno Belan v rozjížďce s číslem pět
Celkové pořadí šampionátu: Josef Franc, Václav Milík a Petr Chlupáč
Praha – 27. září
Pražský závod Speedway Friendship Cup připravil pořádající klub v závěru sezóny o dva závodníky. Jan Macek si zlomil kůstky v zápěstí. A byť první zprávy zněly, že Filip Hájek je po svém pádu pouze potlučený, další dny bohužel přinesly horší informace o prasklém kloubu v koleni.
Na stupních vítězů pražského poháru přátelství Filip Hájek ještě věřil, že nemá žádné fraktury
„Sundali mě v poslední jízdě,“ povzdechne si Filip Hájek. „Vypadalo to, že koleno je silně naražený. Ale nateklo, tak jsme jeli k doktorovi. Zjistili, že mám prasklinu v kloubu.“
Přesná doba rekonvalescence se ještě neví, nicméně jisté je, že sezóna 2021 pro pražského závodníka skončila. „Zatím je to čekání,“ svěřuje se. „Šest až osm tejdnů, pak se uvidí, co dál. Jestli rehabilitace nebo mi budou dělat vazy.“
