Praha – 6. dubna
Jako tradičně měl jarní pražský pouťák určit majitele vesty se startovním číslem sedmnáct pro Speedway Grand Prix České republiky. Jenže letos v tomto směru nerozhodl vůbec nic. Nejlepším Čechem se stal Josef Franc, jemuž se však největší závod roku na Markétě kryje s dlouhodrážním finále v La Reole. Bezprostředně poté, co úřadující český šampión projel nakonec cílem finálové rozjížďky před Zdeňkem Holubem, Pavel Ondrašík odmítnul, že by se právo na sedmnáctku mělo posunovat.
Jaký je Váš názor?
Loading ...
„Pepa,“ reagoval sportovní šéf pražského klubu na otázku, kdo si vlastně vyjel postavení prvního náhradníka. „Ale ten jede dlouhou, tak nevím, kdo ji dostane. Neříkám, že ji Holubínovi nedáme, ale máme na Markétě mistrák, máme tu extraligu…“
Plochá dráha včera zase jednou ukázala, že na první pohled jednoznačné řešení může zamotat do gordického uzle. Roli suveréna plnil Eduard Krčmář, jenže ve finále vzal svůj osud do vlastních rukou Zdeněk Holub. Slánské eso se nevzdalo, jenže jeho naděje zhasla již ve druhém výjezdu, když po útoku na vedoucího Pražana skončil na zemi.
Zdeněk Holub málem vyhrál i finálové repete, nebýt ovšem Josefa France, jenž považoval boj za rozhodnutý až na metě. Své by k tomu mohli říkat i Hynek Štichauer či Sebastian Ulamek, jimž pražský lišák také za podobných okolností na poslední chvíli vyfouknul primát.
Nebýt jeho působení ve světovém šampionátu na dlouhých oválech, dostal by se do české velké ceny. Jenže nyní čeká pražský klub velké dilema, koho na startovní čísla šestnáct až osmnáct nominovat. A tak další dva dubnové závody na Markétě s největší pravděpodobností dostanou další motivační faktor navíc pro všechny závodníky.
Praha – 6. dubna
V dnešní Velké ceně UNITOP nezačal cestu za obhajobou svých předchozích čtyř primátů optimálně. V rozjížďce s číslem jedna prohrál s Janem Kvěchem. Trojka jeho bilanci vylepšila, ale v desáté jízdě se musel dívat, kterak se před ním perou Eduard Krčmář s Petrem Chlupáčem. Ve čtrnácté jízdě se mu někdy v prvním kole vinou vypadlého lanka zasekl plyn. Daleko za hranicí fyzikálních zákonů sváděl tuhý souboj se Zdeňkem Holubem, jemuž podlehl až na cílové metě. Do finále se při bodové rovnosti s Petrem Chlupáčem dostal jen díky jedné trojce navíc. A svůj start v klíčové jízdě o vestu prvního náhradníka SGP České republiky by si za rámeček nedal. Přesto však Josef Franc nakonec slavil triumf! Eduard Krčmář, suverén základní části, totiž při souboji se Zdeňkem Holubem upadl již ve druhé zatáčce a byl diskvalifikován. V první zatáčce finálového repete se český šampión choval vůči Janu Kvěchovi se stejnou něhou jako otrlá prostitutka ke svému nechtěnému novorozenci. V čele úřadoval Zdeněk Holub, jehož vítězství se až do závěrečného obloku zdálo nevyhnutelnou věcí. Ovšem Josef Franc v posledním výjezdu zlomil svůj motocykl pod něho a projel cílem o kousek dřív. Prohlásíte-li o někom, že má štěstí jako Pepe, dokonale vystihnete dnešní mítink. A to i kvůli smolařům, jejichž dnešní řadu začínají Zdeněk Holub či Eduard Krčmář. Konec konců i Petr Chlupáč. Pakliže by totiž na závěr porazil Jana Kvěcha, Josef Franc by se na finále koukal pouze z tribunky u depa. Michal Škurla zase zadřel motor, Ondřej Smetana se zase převrátil na startu druhé jízdy a než s trojicí svých mechaniků dal motocykl do pořádku, jela se třetí série.
Eduard Krčmář vládne
Krásné sobotní odpoledne se dnešnímu závodu postaralo o krásné kulisy. Pakliže se přece objevily mraky, silný vítr jim nedal příliš velkou šanci, aby zůstávaly na obloze přehnaně dlouho. Oproti první lize minulý čtvrtek prošlo turnikety pražské Markéty přece jen více lidí, i když první zprávy od pokladen hovořily o menším počtu diváků než před rokem.
Po slavnostním nástupu začala bitka o náhradnickou sedmnáctku české velké ceny dostávat konkrétnější obrysy. A že o překvapení nebude rozhodně nouze, bylo jasné už při rozjížďce s číslem jedna. Josef Franc sice odstartoval nejlépe, nicméně vítěze třech předchozích ročníků neváhal atakovat Jan Kvěch.
Jan Kvěch líčí své vítězství nad Josefem Francem v rozjížďce s číslem jedna:
„Pepa říkal, že měl rychlej‘ převod. V nájezdu toho to natáhlo, ve výjezdu se mu to přetočilo. Já jsem jel plynulou lajnu a podjel jsem ho.“
V úvodním výjezdu druhého okruhu svého staršího klubového kolegu oťukával po spodní straně. Úmysl juniorského závodníka nevyšel, avšak v dalším kole stejný manévr vyšel naprosto dokonale. Josef Franc se z pronásledovaného rychle stylizoval do úlohy pronásledovatele, ovšem Jana Kvěcha už nedohonil.
Ve druhé jízdě vzplály ambice Ondřeje Smetany jasným plamenem. Z francouzské ligy skvěle rozjetý domácí závodník na startu rozjížďky s číslem dvě nezkrotil svůj motocykl vzepjatý na zadní. V ukázkové svíci spadl a shodil ještě vedle sebe startujícího Richarda Geyera.
„Přišlo mi to, že se spojka pohla, ale vypadá to, že tomu nakonec nic není,“ lamentoval Ondřej Smetana cestou do depa. Byl samozřejmě vyloučen, ale trojici jeho mechaniků v depu čekal náročný úkol. Pražský závodník totiž v tréninku zadřel motor. Jeho druhý motocykl po saltu připomínal štafle, jak trefně poznamenal jeho otec Radek, bylo potřeba sestavit provozuschopný stroj.
Mezitím Michal Škurla opanoval repete stylem start – cíl, Radek Smetana, Stanislav Stehlík a Jan Hornof tušili, že před rozjížďkou s číslem sedm nebudou hotovi. Ačkoliv dřeli jako burlaci na Volze ze slavného obrazu Ilji Repina, jejich závodník vyšel i podruhé naprázdno, jelikož jej na roštu zastoupil náhradník Jaroslav Vaníček se svou dvěstěpadesátkou.
Naděje Ondřeje Smetany na postup do finále se zhroutily jako domeček z karet, avšak akcie Zdeňka Holuba a Eduarda Krčmáře rostly na hodnotě. Pražan ovládnul třetí, Slaňák zase čtvrtou jízdu. A byl to právě Eduard Krčmář, který jako jediný dokázal svou vítěznou šňůru prodloužit i do druhé série. V rozjížďce s číslem sedm tak učinil na úkor rovnou třech předchozích vítězů.
Úhelným kamenem jeho druhé trojky se stal start. Zdeněk Holub měl za jeho zády plnou hlavu starostí s Janem Kvěchem, který jej podjel ve výjezdu z druhého oblouku. Nicméně Zdeněk Holub se vrátil nazpět hned v následující zatáčce, aby až do cíle mařil všechny revanšistické pokusy svého mladšího klubového kolegy.
Za neporaženým Eduardem Krčmářem se zformovala skupina čtyř pronásledovatelů s pěti body. Josef Franc totiž v šesté jízdě skočil nekompromisně před Patrika Mikela, sotva se páska zvedla. Zdeněk Holub dojel druhý za slánským suverénem, jak již víme. A Petr Chlupáč, jenž na úvod prohrál se Zdeňkem Holubem, v rozjížďce s číslem osm odvedl Michala Škurlu.
Čtyřikrát kolem Markéty se zaseknutým plynem
Netrvalo dlouho a hrot průběžné klasifikace se ještě více zašpičatěl. Rozjížďka s číslem devět se musela opakovat vinou pádu Jana Macka na začátku druhého okruhu. Nicméně Zdeněk Holub hrál první housle jak po prvním, tak i opakovaném startu.
Zatímco Daniel Klíma doběhl do depa s prázdnou zadní pneumatikou, jejíž defekt mu nezabránil v deváté jízdě inkasovat dva body, startovala rozjížďka s číslem deset. Petr Chlupáč se v ní blýsknul vskutku raketovým startem, nicméně Eduarda Krčmáře útočícího venkem první zatáčky neudržel. Ovšem Josefa France ano!
Český šampión se však nevzdal. Ve druhém kole udeřil spodní stranou úvodního oblouk, jenže kolej jej ve výjezdu vynesla na venek a Petr Chlupáč se na druhou pozici vrátil. Své postavení hlídal, dokud jej Stanislav Klenovec nepozdravil se šachovnicovou vlajkou v ruce. A tak mohl kalkulovat se sedmi body, zatímco Josef Franc jeden další ztrácel. O jeden bod víc měl jen Zdeněk Holub, zatímco neporažený Eduard Krčmář se pochopitelně hřál na hrotu průběžné klasifikace.
Jedenáctá jízda zkomplikovala postavení Michala Škurly, jenž na startu zadřel motor, a mohl tlačit motocykl do depa po boku Patrika Mikela. „Chcípák se vytrh‘,“ vysvětloval, proč zůstal ve druhém kole stát. „Byl tam asi málo zastrčenej‘, tak se vytrh‘.“
Na čele úřadoval Jan Kvěch, jenž se také dostal na sedm bodů. Avšak poté se již pustil do díla Ondřej Smetana. Suverénně vyhrál dvanáctou jízdu, v níž přistřihnul křídla Ronnyho Weise, aby hned po třetí přestávce odstartoval na Petra Chlupáče. Pražský junior mu nedopřál ani vteřinku oddechu, nicméně nakonec musel zaknihovat dva body.
Josef Franc popisuje čtrnáctou jízdu:
„V prvním kole se mi zasek‘ plyn. Bál jsem se, že to zahodím. Musel jsem jet, aby se mi to nezvedalo.“
Rozjížďka s číslem čtrnáct všechno zase pořádně zamotala. Josef Franc v ní vystřihnul povedený start, jenže Zdeněk Holub jej celou první zatáčku tlačil ven. Ujal se vedení, jenže Josef Franc se vrátil nazpět do čela ve druhém oblouku. Zdeněk Holub ale zůstával ve střehu i nadále. V posledním kole udeřil po venku.
Josef Franc si to v závěrečné zatáčce namířil na vnitřek. Nebyl ale dost rychlý a Zdeněk Holub letěl na vnějšku jako samotný ďábel. V cíli byl dříve, navíc jeho protivník musel vytrhnout vypínač zapalování. Pro ztichlý motocykl se rozběhl mechanik Jakub Fencl, zatímco český šampión přibyl do depa na tandemu svého přemožitele.
A teprve v tu chvíli se všichni dozvěděli, že kvůli vypadnutému lanku musel Josef Franc více než tři kola závodit se zaseknutým plynem! Na konci série měl osm bodů, Petr Chlupáč devět a Zdeněk Holub jedenáct. Jan Kvěch triumfoval s přehledem v rozjížďce s číslem patnáct. Dostal se na desetibodové skóre, zatímco Eduard Krčmář nenašel přemožitele ani v šestnácté jízdě.
Neříkej hop, dokud neprojedeš přes cílovou čáru
Prvním přemožitelem Eduarda Krčmář se dnes stal Michal Škurla. V depu se svým otcem Tomášem konečně vychytal nastavení druhého motocyklu, jímž nahradil ten původní se zadřeným motorem. V rozjížďce s číslem sedmnáct odstartoval na Eduarda Krčmáře, jehož vedl za sebou až na cílovou metu.
Pravda Eduard Krčmář se nemusel hnát do bezhlavého útoku, jelikož čtrnáct bodů mu tak či onak garantovalo postup do finále a první volbu dráhy. Navíc si mohl přímo v praxi vyzkoušet, jak by to mohlo v závěrečné jízdě vypadat, pakliže by neodstartoval jako první.
Michalu Škurlovi jeho triumf vynesl jen na šestou příčku. Zato Josef Franc hned vzápětí posílil své ambice. Po letu pásky na modré pražské obloze za sebou nechal Ondřeje Smetanu, jemuž tři dokončené rozjížďky stačily na sedmé místo. Josef Franc se dostal na jedenáct bodů a musel počkat, zda Petr Chlupáč v devatenácté jízdě porazí Jana Kvěcha.
Kdyby se takový výsledek stal realitou, český šampión by skončil těsně před finálovými branami. Jenže junioři netaktizovali. Jan Kvěch vypálil do čela a Petr Chlupáč dojel za ním. Vítěz se mohl chystat na finále. Poraženého však předseda jury Pavel Ondrašík vyhledal jen, aby mu vysvětlil, že finále nepojede. S Josefem Francem jej sice spojovalo skóre jedenácti bodů, avšak starší z Pražanů se mohl vytasit trumfem v podobě jednoho vítězství navíc.
Společnost finalistů zkompletovala rozjížďka s číslem dvacet. Richard Geyer musel ven, když se dostal do křížku s páskou. Zdeněk Holub posléze v prvním nájezdu tvrdě zahnul před Ronnym Weisem. A se čtrnácti body u svého jména si mohl volit své postavení na startovním roštu hned po Eduardu Krčmářovi, který jej jako jediný doposud porazil.
Zdeněk Holub uznává svou finálovou prohru s Josefem Francem:
„Pepa je přece jen pan školitel!“
Jak už to chodí, finále rozdalo karty pro udělení náhradnické vesty české velké ceny úplně odznovu. Zdeněk Holub vyjel z vrat depa na dráhu na poslední chvíli, když už se jeho protivníci chystali u pásky. Sotva se však bílý tkaloun pohnul, vypálil za Janem Kvěchem, jehož pohotová reakce, vynesla do čela.
Zdeněk Holub svého mladšího kolegu podjel v první zatáčce, jenže měl v patách Eduarda Krčmáře. Hnal se venkem a ve druhém oblouku se zdálo, že mu všechno hraje do ruky, aby převzal vedení. Jenže místo na první pozici se ocitnul na zemi.
Sotva se rozsvítilo žluté vylučovací světlo, jež korespondovalo s barvou jeho povlaku, rozhodil rukama směrem k Tomáši Topinkovi. Cítil totiž, že pád nebyl tak úplně jeho vinou. Z depa poté volal rozhodčímu, který však svůj verdikt nezměnil.
Při repete se Zdeněk Holub objevil na ovále jako první a dokonce si odpustil svůj obligátní skok přes práh ve vratech depa. A byl to právě on, kdo se tentokrát dostal dopředu. Josef Franc, který před rozsvícením červených světel uzavíral řadu, nyní spodní stranou úvodního oblouku vyšťouchl Jana Kvěcha z druhé příčky.
Hned se jal dotírat na Zdeňka Holuba, který ovšem na čele jel excelentně a vždy si s českým šampiónem dokázal poradit. Jenže že se finále jarního pražského pouťáku vyhrává až v cíli, se loni přesvědčil už Hynek Štichauer. Také dnes aktivita Josefa France rostla s ubývajícím počtem zbývajících kol.
V předposlední zatáčce udeřil venkem. Zdeněk Holub ale jeho nájezd ustál. Josef Franc zůstával stále na vnější polovině dráhy, odkud najížděl i do závěrečného oblouku. Ve výjezdu však bleskově zlomil motocykl na vnitřní stranu. Oba sokové se rázem hnali po rovince do cíle bok po boku. Stále se zdálo, že Zdeněk Holub drží vrch, jenže Josef Franc přece jen přejel přes bílou čáru o mrknutí oka dříve.
Hlasy z depa
„Byl to první závod,“ pustil se Josef Franc do vyprávění. „Byla tam spousta chybiček, jak závodních, tak technickejch‘. Zasek‘ se mi plyn, nemoh‘ jsem jet uvolněně, musel jsem jet křečovitě. Ve finále jsem nafasoval tu nejhorší pozici na startu. Pak jsem se trošku tvrdějc‘ dostal před Kvěchouna. Na nic jsem pak nesázel a jel až do cíle.“
„Suprový,“ smál se Zdeněk Holub od ucha k uchu. „Až na tu cílovou rovinku ve finále, z toho jsem trošku zklamanej‘. Pepa je pan závodník. Přeju mu to, ale je škoda, že to tak dopadlo. Vrátil mi tu jízdu ze základu. Musím se ještě párkrát předvýst, aby mi tu sedmnáctku dali.“
„Jsem rád, že jsem porazil Pepu, i když mi to vrátil teď ve finále,“ líčil Jan Kvěch. „Já jsem tam dvakrát byl po startu, jak se snažím, dělám chyby. Nezavřel jsem Pepu a on mě vyvez‘!“
„Doleva,“ snažil se Eduard Krčmář žertovat v odpovědi na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Sezóna je před náma, musíme bejt‘ veselí.“
„Mně se to líbilo,“ netajil se Petr Chlupáč. „Myslím, že to byly hezký závody. Sezóna se rozjíždí docela hezkým směrem. Krásně jsme navázali na minulej‘ rok. Škoda, že nebyl rozjezd o finále, člověk nic nenadělá.“
„Pěkný závody,“ nechal se slyšet Michal Škurla. „V jedný jízdě jsem zadřel motor. Než jsme dochytali druhou motorku, chvíli to trvalo. Na začátek sezóny to bylo dobrý.“
„Dneska jsem měl trošku smolíka,“ povzdechl si Ondřej Smetana. „Hodil jsem si to za ucho, snažil jsem se bejt‘ nejrychlejší. Víc jsem si na to sednul a holt jsem to zahodil na Geyera. Pak jsme měnili motor a nestihli druhou jízdu. Potom to už bylo fajn, ale tenhle závod mi letos nevyšel. Snad příští rok…“
Praha – 6. dubna
Velká cena UNITOP s bojem o sedmnáctku při české velké ceně nemohla mít lepší začátek než takový, o nějž se postarali kolibříci v prvním díle svého šampionátu na krátké dráze na malé Markétě. České stopětadvacítky se totiž náramně vyrovnávají a minimálně polovina startovního pole může směle pomýšlet na vavříny. První z klíčových rozjížděk byla pátá v pořadí, v níž se Vojtěch Šachl dokázal probít z třetí pozice k vítězství na úkor Adama Bednáře a Bruna Belana. Oba poražené to stálo finále A, i když Pražan v rozjížďce s číslem patnáct jako jediný porazil Jaroslava Vaníčka, ačkoliv jen o pár minut dříve skončil na zemi. Do áčka se nedostal ani Jan Jeníček, byť na závěr připravil o punc neporazitelnosti Vojtěcha Šachla. Zato Matouš Kameník prohrál jen s Adamem Bednářem a nakonec si mohl vychutnat premiérové pódium. V klíčové jízdě dojel třetí, zatímco Jaroslav Vaníček po bezchybném startu ukázal výfuk Vojtěchu Šachlovi.
Ani favorité nemají vítězství zadarmo
Svěží vítr již od rána rozháněl mraky s potenciální hrozbou deště, před nímž meteorologové ještě v půlce týdne varovali. Černá kropička svlažovala vysušenou dráhu a dvanáctka účastníků prvního dílu šampionátu stopětadvacítek na krátkých drahách se chystala k tréninku. Chyběl Adam Nejezchleba, jenž o minulém víkendu při tréninku v Kostěnicích zadřel motor. Absence chabařovického vlasáče byla štěstím pro Josefa Černého, který dorazil na malou Markétu neohlášen, ale za těchto okolností mohl obsadit volnou dvanáctku.
Druhý z trojice plzeňských kolibříků však mohl plným právem hovořit o smůle. V rozjížďce s číslem jedna za sebou s velkou převahou vodil Adama Bednáře a Matouše Kameníka. Cenného skalpu se však nedočkal. V první zatáčce třetího kola se přetočil, upadl a byl Tomášem Topinkou diskvalifikován.
Adam Bednář posléze ovládl repete a dodal dnešnímu mítinku zbrusu nový scénář. Vzápětí Jan Jeníček odvedl Bruna Belana a Luboše Krejču. Jaroslav Vaníček po raketovém startu ovládl rozjížďku s číslem tři. V závěru třetího kola se dostal do potíží Štěpán Ševčík. Vrazil do bariéry, ale udržel se v sedle.
Vedoucí Pražan jen pohledem zkontroloval, že Eric Puffer je za ním hodně daleko, a pak zpomalil, aby plzeňskému nováčkovi předjetím o kolo nesebral poslední bod. Férový skutek Jaroslava Vaníčka neměl dnes být osamocený. Vždyť hned vzápětí Vojtěch Šachl za podobných okolností dávala pozor na Dominika Hrbka.
Divišovský závodník si druhou trojku na své konto připsal hned v rozjížďce s číslem šest. Její průběh musel zvednout ze sedaček všechny přítomné. Samozřejmě obrazně řečeno, jelikož na malé Markétě žádná místa k sezení nejsou. Vedení se ujal Bruno Belan, jehož start byl ještě bleskovější než u raketového Adama Bednáře.
Pražský Jihočech však svého slánského soupeře vnějškem první zatáčky nestihnul. Vojtěch Šachl byl v té chvíli poslední, ale ke kapitulaci měl stejně daleko asi tak jako český král k útěku z boje ve známém citátu. Již do druhé zatáčky si to pod Adama Bednáře namířil spodem, jakoby se nechumelilo.
Prakticky okamžitě začal Vojtěch Šachl oťukávat vedoucího Bruna Belana. Ve druhém kole se mu jej nepodařilo podjet. Jako přilepený se držel vnitřní čáry celý další okruh, aby mu tentokrát záměr klapnul na jedničku. Žlutočerný prapor v rukách Zdeňka Schneiderwinda jej již přivítal coby vedoucího závodníka a záhy mu na kontě přistála další trojka.
V otázce skóre se mu mohl vyrovnat pouze Jaroslav Vaníček. Obhájce všech možných stopětadvacítkářských titulů však v rozjížďce s číslem osm musel urputně bojovat s Janem Jeníčkem. Již v nájezdu do druhého kola opět vedl před Pardubičanem, jenž na něho tlačil až do cíle. Devátou jízdu pak Jaroslav Vaníček vyhrál stylem start – cíl.
Vojtěch Šachl kontroval triumfem ve dvanácté jízdě. I on se musel vypořádat se stále se lepšícím Janem Jeníčkem. Jenže jejich duel skončil zkraje druhého kola, když se Jan Jeníček přetočil v první zatáčce a vyjel na zelený trávník uprostřed oválu.
Komu čest, tomu čest
Dva účastníci finále A byli v zásadě jasní již před poslední sérií základní části. A jak již mnohokrát na mini oválech se řešila otázka třetího do party k Jaroslavu Vaníčkovi a Vojtěchu Šachlovi. Zájemců bylo jako obvykle povícero. Jenže stačilo jediné zaváhání a skok na sudy zastupující tradiční stupně vítězů přestal být reálný.
Své o tom věděli Bruno Belan i Jan Jeníček. Slaňák se dočkal prvního triumfu ve čtrnácté jízdě, když mu los přihrál do cesty méně ambiciózní soupeře. Jan Jeníček zase v rozjížďce s číslem šestnáct jako vůbec první dnes připravil o punc neporazitelnosti Vojtěcha Šachla.
Úhelným kamenem Pardubičanova úspěchu se stal povedený start. Divišovský borec v první zatáčce objel Matěje Frýzu. Dál se však nedostal už jen proto, že se nechal ve druhém oblouku poněkud rozházet. Ovšem ani Jaroslav Vaníček neprošel základní části bez bodové ztráty, když našel přemožitele v osobě Adama Bednáře.
Ten těžil z úvodní smůly Matěje Frýzy, když po jeho diskvalifikaci ovládnul repete první jízdy. O tom již víme stejně jako o rozjížďce s číslem pět, kdy atakoval vedoucího Bruna Belana. Ale stejně jako slánský borec se stal obětí Vojtěcha Šachla. Od té chvíle měl však Adam Bednář již jen vítězit, i když to nebylo zase až tak přímočaré.
V desáté jízdě upadl z vedoucí příčky v prvním oblouku třetího kola. Naštěstí pro něj již Tomáš Topinka vztyčil červenou vlajku, protože o zatáčku dříve šel k zemi Luboš Krejča. Adam Bednář vedl opakovačku, ale na začátku druhého kola opět upadl. Přesto se rychle vrátil do sedla a dokonce musel zpomalovat, aby Josefa Černého v závěru předjetím o kolo nepřipravil o poslední bod!
V rozjížďce s číslem patnáct Adam Bednář odstartoval na Jaroslava Vaníčka, který rozhodně nechtěl zůstat pozadu. Jenže trajektorie obou závodníků se střetly a Adam Bednář se ocitnul na zemi. Názory na incident se lišily, na sociálních sítích se později strhla malá smršť názorů o levé noze úřadujícího šampióna. Tomáš Topinka se ovšem držel zásady, že kamenem má házet především, kdo je sám bez viny, a pro repete pozval oba dva.
Adam Bednář, který se nemohl zpod svého motocyklu dostat bez pomoci, si vysloužil potlesk, když se po svých vrátil do depa. Jenže aplaus zesílil, když v patnácté jízdě letěla páska k pražskému nebi podruhé. Než si Jaroslav Vaníček přeřadil, Adam Bednář proměnil svou bleskovou startovní reakci v komfortní vedení.
Jaroslav Vaníček útočil po celá čtyři kola. Jenže Adam Bednář rýsoval na malé Markétě jedno bezchybné kolo za druhým. A byl to právě on, koho Zdeněk Schneiderwind jako prvního pozdravil šachovnicovou vlajkou. Avšak ani tři vítězství nestačila, aby se Adam Bednář postavil na startovní rošt finále A.
Skvělá podívaná i v závěru
Svému štěstí šel naproti Matouš Kameník. Ano, měl kliku při losování, ano, měl kliku v rozjížďce s číslem jedna, na jejíž opakovačku se původní leader Matěj Frýza mohl jen dívat. Ale do finále A se za současného stavu českých stopětadvacítek nikdo pouhou náhodou nedostane. Zatímco ostatní ztráceli tu méně, ondy více, Matouš Kameník pronesla pádný argument v rozjížďce s číslem jedenáct.
V ní se po startu prosadil do čela Bruno Belan. Divišovský závodník však již od samého počátku vyvíjel silný tlak na Slaňáka, až se ten v předposlední zatáčce dopustil drobné chybky. Když Matouš Kameník viděl, že se jeho soupeř dostal moc ven, okamžitě se protáhnul do čela. A na brífink před finálovými jízdami dorazil s jedenácti body jako Vojtěch Šachl a Jaroslav Vaníček.
Nicméně finálové rozjížďky byly zajímavé již od déčka. Zatímco Luboš Krejča, jehož připravily o body dva pády, šel neomylně za vítězstvím, rozhořel se boj o druhé místo. Za delší konec provazu v něm tahal Dominik Hrbek, když se ve druhé zatáčce posunul před Štěpána Ševčíka.
Finále C opanoval Matěj Frýza, který rychle zmizel z dohledu Erica Puffera a Josefa Černého. Po startu béčka musel Adam Bednář krotit motocykl, který se mu vzepjal na zadní. Jenže v prvním výjezdu Bruno Belan vyháněl Jana Jeníčka na venek. Na vnitřní polovině vznikl dost velký prostor, kudy se Adam Bednář mohl ujat vedení.
Při losování startovních pozic třech jedenáctibodových pro finále A byl nejlepší Vojtěch Šachl. Dlouho neváhal nad volbou vnitřní pozice. Jenže do čela vypálil Jaroslav Vaníček, který si vybral střed, zatímco na Matouše Kameníka zbyl povlak bílé barvy. O obsazení jednotlivých sudů tak dnes vlastně rozhodl již start.
D
C
B
A
TOT
1. Jaroslav Vaníček, Praha
3 3 3 2
6
17
2. Vojtěch Šachl, Divišov
3 3 3 2
4
15
3. Matouš Kameník, Divišov
2 3 3 3
2
13
4. Adam Bednář, Praha
3 1 3 3
3
13
5. Bruno Belan, Slaný
2 2 2 3
2
11
6. Jan Jeníček, Pardubice
3 2 L 3
1
9
7. Matěj Frýza, Plzeň
X 3 2 1
3
9
8. Eric Puffer, D – Slaný
2 2 2 2
2
10
9. Josef Černý, Plzeň
2 1 2 2
1
8
10. Luboš Krejča, Praha
1 2 X X
3
6
11. Dominik Hrbek, Pardubice
1 1 1 1
2
6
12. Štěpán Ševčík, Plzeň
1 1 1 ex
1
4
Poznámka: Štěpán Ševčík byl v patnácté jízdě předjet o kolo
Praha – 5. dubna
V šesti závodech, které na Markétě určovaly ať tak či onak podobu startovní listiny SGP České republiky, ani jednou nechyběl ve finálové jízdě. Pódiové umístění nestihnul jen jednou, ale zato již čtyřikrát vyhrál, z toho třikrát v řadě. Josef Franc se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že na statistiky nemyslí, protože zítra bude jen dělat svou práci.
Tipujte:
Loading ...
Statistiky stranou
„Budu závodit,“ reaguje Josef Franc suše, ale výstižně na otázku po jeho ambicích v zítřejší Velké ceně UNITOP. „Uvidíme až po závodech, jestli jsem ready. Ale doufám, že to bude v cajku.“
Pakliže by opět projel pod šachovnicovou vlajkou v rukou Stanislava Klenovce opět jako první, jeho rekord pěti primátů by v jarním klání o náhradnickém místě české velké ceny mohl být poslední. Kvůli peripetiím se sestavením zítřejší startovní listiny se totiž z kuloárů pořadatelského klubu ozvaly pochyby, zda má takový závod vůbec smysl.
„Neřeším to,“ odhaluje český šampión svůj postoj vůči historickým statistikám. „Uvidíme zejtra. Všechno je připravený, já taky, necháme se překvapit.“
Jak šly roky s finálovou rozjížďkou Prague Open:
datum:
ročník:
pořadí v cíli:
10.4.2012
Václav Milík, Grzegorz Zengota, Jan Jaroš, Josef Franc
30.4.2013
Josef Franc, Václav Milík, Andrej Kudrjašov, Roman Čejka
11.4.2015
1.
Václav Milík, Josef Franc, Matěj Kůs, Patryk Malitowski
9.4.2016
2.
Josef Franc, Eduard Krčmář, Tomáš Suchánek, Viktor Trofimov
8.4.2017
3.
Josef Franc, Sebastian Ulamek, Hynek Štichauer, Václav Milík
7.4.2018
4.
Josef Franc, Hynek Štichauer, Eduard Krčmář, Zdeněk Holub
Poznámka: do roku 2013 se závod konal pod názvem Markéta Open a v roce 2012 neměl vliv na nominaci pro SGP
Osmnáctka je připravená
Oproti původním záměrům ze startovní listiny zítřejšího závodu vypadli Matěj Kůs a Hynek Štichauer, kteří pro své omluvy měli pádné důvody. Nicméně přesto je startovní listiny Velké ceny UNITOP zaplněná odshora až dolů.
Volná místa doplnili slibní junioři Jan Macek a Daniel Šilhán, jež si Pražané původně schovávali do rukávu jako náhradníky. Přitom Severočech v pardubické vestě neměl cestu k šestnáctce zrovna jednoduchou. Při úterním tréninku na Markétě totiž zadřel motor a jen rychlá a šikovná pomoc Martina Málka jej udržela ve hře.
V akci uvidíme také německou dívčinu Celinu Liebmann a jejího krajana Tima Wunderera, kteří k nám svého času jezdili už se stopětadvacítkami. Na rezervách budou dvě dvěstěpadesátky. Zatímco Michal Baštecký vodil čtvrtlitrový stroj mezi půllitry již loni, pro Jaroslava Vaníčka půjde v tomto směru o premiéru.
Startovní listina zítřejší Velké ceny UNITOP na pražské Markétě:
Ústí nad Labem – 5. dubna
O víkendu provětral klubový dlouhodrážní motocykl na tréninku v Mühldorfu. Byl nadšený natolik, že by jej rád osedlal i v mistrovství republiky v Mariánských Lázních. To se však pojede až na sklonku příštího měsíce a do té doby je na programu spousta jiných závodů. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se rád v dobrém světle ukázal při zítřejší Velké ceně UNITOP na svém domácím ovále, jejíž startovní listina se však nerodí lehko.
„Jezdil jsem na dlouhánovi,“ usmívá se Zdeněk Holub. „Pěkný svezení to bylo. Jeli jsme s Honzou Kvěchem motorku z Markéty. Uvidí se, jak to dopadne na mistráku v Mariánkách. Chtěl bych jet…“
A co sobota odpoledne, kdy se na Markétě strhne boj o vestu se sedmnáctkou pro českou velkou cenu? „Mám naladíno, sám jsem naladěnej‘,“ říká pražský závodník, jehož včerejší poledne zastihlo při práci v dílně. „Mělo by to všechno vyjít.“
Zdeněk Holub už má za sebou závodní debut na Markétě. „Ve čtvrtek byla smůla,“ vrací se k prvoligové ouvertuře z minulého týdne. „Doufám, že jsem si všechny ty defekty už vybral na lize.“
Startovní listina stále v procesu zrodu:
Pražským pořadatelům komplikuje život fakt, že se o víkendu koná spousta jiných závodů. Kupříkladu polské plochodrážníky nepustil do matky měst jejich klub v obavách, aby se před nedělní ligou nezranili. Ostatně kvůli wroclawskému angažmá zítra neuvidíme v akci na Markétě Václava Milíka.
Konkurencí pro Velkou cenu UNITOP je také pouťák ve Wittstocku a především první kolo slovinského šampionátu v Kršku. Než Pražané stačili oslovit žarnovické závodníky, již celá čtveřice David Pacalaj, Jakub Valkovič, Michal Tomka a Ján Mihálik přislíbila start ve Slovinsku.
Praha – 4. dubna
Vedle prodejní premiéry nové publikace Česká plochodrážní ročenka si při sobotní Velké ceně UNITOP na pražské Markétě bude možné pořídit také výpravnou knihu sedmdesátkrát ZLATÁ PŘILBA od Petra Dufka a Romana Apeltauera. Vedle ceny nižší o šedesát korun oproti běžné obchodní síti, mohou zájemci získat další cenný bonus v podobě autogramů trojice vítězů pardubického závodu všech závodů.
Nejméně svého času může pobytu u prodejního stolečku poblíž salónku Tonyho Kaspera věnovat Tomáš Topinka. Protože bude celý závod soudcovat, mihne se na autogramiádě na zhruba dvacet minut, než zmizí na zasedání jury.
Od půl druhé však bude všem fanouškům k dispozici Milan Špinka. O nějakou půlhodinku později dorazí také Jiří Štancl. Vedle nákupu knih a zisku autogramů s osobním věnováním od českých plochodrážních velikánů zbude určitě čas na pořízení snímků či přátelské klábosení.