Holice – 2. února
Jeho dědeček Václav připomínal ve svých montérkách zelenou hromádku neštěstí, ale ani jemu samotnému nebylo hej. Úsměv na jeho tváři byl poněkud smutný. A aby také ne, když se na boj o nejlepšího letošního českého ledaře mohl v sobotu jen dívat z břehů Hlubokého rybníku v Holicích. Lukáš Hutla totiž neumí jet na půl plynu, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.
Lukáš Hutla již přemítá o příští sezóně
„Za půl roku, za tři čtvrtě roku začnu trénovat na krosce,“ potvrdil znovu, že nejbližší závod jeho ledařské kariéry přijde až na přelomu sezón 2019 a 2020. „To víš, utržená šlacha, to je problém. Uvidím příští rok.“
Do něho je sice daleko, nicméně Lukáš Hutla již skládá střípky do jeho mozaiky. „Uvidím, buď vynechám Švédsko úplně, kdyby klaplo Rusko,“ přemítá. „Nebo bych se před mistrovstvím světa svez‘ na nějaký velký švédský dráze. Ty malý nejsou na závodění. A jet na půl plynu, abych dojel, neumím.“
Osečná – 5. února
Sobotní závod v Holicích si náramně užil, ostatně asi jako každý z nějakých osmi stovek přítomných. Nicméně nazítří poslal do světa obrázky, které nevzbudily velkou vlnu přehnaného optimismu o dalším možném pokračování českých ledů po návratu reprezentantů z Ruska. Martin Běhal si však uvědomuje, že by další závodní příležitost přinesl až poslední únorový víkend.
Martin Běhal (žlutá) atakuje Davida Lizáka
Nedělní sněžení se však výrazně podepsalo na dráze v Hamru, která se ještě v sobotu rýsovala nadějně. „Má se jet až třiadvacátýho,“ uvědomuje si Martin Běhal. „Nevím, ale pro tuto chvíli by byl konec. Za první na ovál nic nevjede, za druhý to neodhrabeš. Snahu je tam hrozně moc, je to hrozně podmáčený. Ručně to nevyházíš a techniku tam nedostaneš.“
Za více než dva týdny se povětrnostní situace může změnit. „Má bejt‘ nula přes den a jen mínus pět přes nos,“ přemítá osečenský ledař. „O víkendu má bejt‘ osm plus. Teď se ten závod zdá mrtvej‘, ale nevím, co bude za dva, tři tejdny.“
Jezero v Hamru neskýtalo v neděli zrovna utěšený pohled pro ledařské oko
Ale nechme spekulace spekulacemi a vraťme se raději k sobotě. „Na Davida Lizáka jsem měl jít o kolo dřív,“ vybaví si skvělý moment z třinácté jízdy, kdy užuž držel v rukou skalp divišovského borce. „Ale přestávalo mi to jet, jako kdybych si nasák‘ vodu do karbce. A už to bylo pomalý.“
Přesto není se svým účinkováním nespokojený. „S mechanikem Čapíkem v týmu to bylo suprový,“ kvituje Martin Běhal. „Hezky jsme si zazávodlil. Takže paráda, měli jsme super sobotu.“
Přelouč – 4. února
Již po svém sobotním pádu v Holicích si naříkal na oteklou ruku, aby včera po ránu pochopil, jak se cítí zbitý kůň. Přesto nemá příliš času na zotavenou. Dnes totiž nastartuje svou dodávku a spolu s Andrejem Divišem, Lukášem Volejníkem a Janem Klauzem vyrazí na dlouhou cestu do Ruska. Radek Hutla se magazínu speedwayA-Z svěřil s důvody, které jej na východ vedou, ačkoliv závodit nebude ani v mistrovství Evropy, ani ve světovém šampionátu družstev.
Radek Hutla se s českými reprezentanty vydává do Ruska
„Nejsem černej‘ kůň, ale jsem zbitej‘ jako kůň,“ odmítá Radek Hutla spekulaci, že sází kartu dalšího uvolněného místa ve startovní listině mítinku v Ufě. „Nebudu závodit, já jsem jen takovej‘ krizovej‘ manažer. Ani si s sebou neberu věci, závodit nemám v plánu. Ale kdyby se někdo na Evropě zmáknul, v Togliatti bych nastoupit asi musel.“
Přeloučský závodník se do ledařské země zaslíbené vydává s myšlenkami na příští sezónu svého syna. „Už od loňska tam mám přední vidlice a další věci,“ prozrazuje. „A jinak je nedostanu, oni to nepošlou. A tak, i když tam nejedu s naším Lukášem, beru kluky, mám největší auto a tak jedeme spolu.“
Sobotní kolize Radka Hutly s Davidem Lizákem
Česká výprava se vydává na cestu dnes k večeru. „Jedeme Polsko, Litva, Lotyšsko na Moskvu do Togliatti a Ufy,“ svěřuje se Radek Hutla, jemuž ještě není zrovna hej po sobotním pádu. „Asi dobrý, chodím, ale bolí mě všechno. Koleno bolí fest, chodím normálně, zlomený to není, ale naražený pořádně. Nemůžu ležet ani na levým rameni. Při závodě jsem kvůli adrenalinu necejtil nic, ale jak jsem se v noci přetočil na levej‘ bok, píchalo to fest.“
Holice v Čechách – 2. února
Sice to nebylo jako na Silvestra, ale zvýšený provoz dnes nad ránem museli zaznamenat všichni telefonní operátoři. Proud teplého vzduchu byl totiž v přímém rozporu se zprávami, že se v Holicích koná šampionát republiky na ledové dráze. Okolo východočeského městečka se louky jen zelenaly, rtuť teploměru šplhala až nad osm plusovým dílků, ovšem blyštivý klenot na zamrzlém rybníku Hluboký v místním autokempu zůstal neporušen. A těsně před jednou hodinou věci nabraly rychlý spád. Jiří Wildt se ze své první závodní jízdy v Čechách vracel jako vítěz a navíc se skalpem Andreje Diviše, který však ve druhé sérii odvedl Lukáše Volejníka, což měl obrovský význam, jak se později ukázalo. Kromě této trojice vstříc finálové rozjížďce směřoval ještě Jan Klauz. Jenže zatímco předčasný konec po třetí sérii nemusela jury vůbec řešit, po další závodní porci utrpěla trať přece jen hlubší šrámy. Vedení závodu se přiklánělo k alternativě zrušení finále, nicméně krátký brífink se závodníky přinesl jednoznačný verdikt, že se pojede. Mela byla již v první zatáčce, kam se Jan Klauz nevešel a vyjel ven. Nejrychlejší český dědeček přišel do depa a smutnil, že mu osud opět nedopřeje medaili. Jenže zatímco Andrej Diviš ukrajoval další a další metry, jež jej dělily od vítězství, na začátku třetího okruhu se srazili Jiří Wildt a Lukáš Volejník. Na přidělení technických bodů bylo brzy, ale repete finálové jízdy už stav ledového oválu nedovolil. Při bodové rovnosti Andreje Diviše a Lukáše Volejníka rozhodlo ve prospěch západočeského závodníka právě jeho zmiňované vítězství nad osečenským ledařem v rozjížďce s číslem čtyři. A na třetí příčku poskočil Jan Klauz, protože měl po základní části o jeden bod víc než Jiří Wildt, jehož v posledním nájezdu patnácté jízdy znenadání lišácky zaskočil Jan Pecina. Zda výsledky dnešního holického závodu budou zároveň konečným pořadím mistrovství republiky, rozhodne počasí po návratu reprezentantů z Ruska. Luboš Pytloun neskrýval odhodlání se poslední únorový víkend pustit do organizace závodu v Hamru na Jezeře.
Lukáš Volejník, Andrej Diviš a Jan Klauz na stupních vítězů
Za zázraky stojí poctivá práce
Dřina se holickým pořadatelům vyplatila – na rybníku Hluboký vzniknul ledový ovál
Zelené louky a uprostřed nich ledové zrcadlo. Takový obrázek se dnes před polednem naskytl při příjezdu do autocampu Hluboký. Při teplotách kolem osmi, desíti plusových dílků pana Celsia, mohl být ledařský mítink označen za zázrak. Avšak ruku na srdce, kolik podobných zázraků jsme na našich ledech za posledních deset let viděli?! Kdyby byl papež plochodrážním fanouškem, dost možná by seznam českých světců zahrnoval více než současných šestnáct jmen.
Nicméně nadsázka stranou. Už jen proto, že stejně jako v dřívějších případech nevznikla ledová trať zásahem vyšší síly, nýbrž naprosto srozumitelně vysvětlitelnou týdenní dřinou party holických pořadatelů. Led jim přibýval rychleji než jinde, jelikož rybník vypustili na minimální hloubku.
Rob Irving dorazil do Holic z Anglie se svou přítelkyní
Přesto se nedalo počítat s neomezenou životností šestnáct centimetrové kry. Proto sportovní komice české ploché dráhy maximálně redukovala rozpis. Odřekla všechny cizince s výjimkou Roberta Irvinga. Jednak by jedno místo ve dvanáctičlenné startovní listině zůstalo pusté jako slavný ostrov po Robinsonově záchraně. A na druhou stranu sympatický Angličan jako správný sportsman mávnul rukou nad riziky, že v případě předčasného konce závodu přijede do Čech jen kvůli třem jízdám, protože o tréninku před dnešním mítinkem nemohlo být ani řeči.
Někdy kolem čtvrtečního poledne zastihla Roba Irvinga zpráva, že se Holice jedou. Nemeškal ani na okamžik, naložil motocykl a svou přítelkyni, aby již večer vyjížděl z trajektu v belgickém Ostende. Třináct dalších hodin svištěli po německých dálnicích, aby se v pátek ubytovali v jednom pražském hotelu. Přestože se ze všech účastníků vydali na cestu jako první, na břeh Hlubokého dorazili jako poslední.
Dvanáctka účastníků závodu pěkně pohromadě
Minuli totiž odbočku do kempu a skončili ve městě. Zde je mladý pár nasměroval do Poběžovické kotliny. Pravda, zde stáli na stupních vítězů už jiní Angličané, třeba Dave Bickers či Neil Hudson. Inu, motokrosová tradice je ve východočeském městečku hodně zarytá. Nicméně další ochotní lidé poradili cestu, takže Rob Irving mohl být prvním ledařem své země, který ve čtyřech plochodrážních závodech v Holicích vůbec kdy startoval.
Absence Jana Klatovského a Lukáše Hutly dala letošnímu českému šampionátu zbrusu nový rozměr. „S jednou rukou by to šlo,“ usmíval se přeloučský ledař s šátkem na své pravačce, ale hořký úsměv na jeho tváři dával najevo, jak je to doopravdy. Mezitím se závodníci představili na nástupu a přesně minutu před třináctou hodinou dostala pokyn ke startu první čtveřice závodníků.
Radek Hutla krčí rameny nad svým pádem v rozjížďce s číslem jedna:
„Myslel jsem, že mi uchcal zadek, ale ono ne. Vletěl do mě David. Zpomalil jsem a bylo to. Mám oteklou ruku jako prase…“
Zleva Lukáš Volejník, David Lizák a Radek Hutla
Ze čtyř nakonec byli jen tři. „Pepa Novák mi naladil spojku na ty svý pružinky,“ vysvětloval Jan Vaňátka, proč si na svůj ledařský debut musel ještě počkat. „Ujíždělo mi to. Startmaršál na mě křičel ‚stůj, stůj‘ a to nejde.“
Vousatému pardubickému hobíkovi nezbylo než motocykl Vladimíra Višvádera, s nímž se do zimního dobrodružství pustil, odtlačit stranou. Na čela se usadil Lukáš Volejník, když během prvního okruhu odrazil několik nájezdů Radka Hutly. K němu se blížil David Lizák, který byl později diskvalifikován za pád přeloučského ledaře v prvním výjezdu závěrečného okruhu. Radek Hutla dostal dva technické body.
Jiří Wildt (modrá) právě v rozjížďce s číslem dvě odstartoval na Andreje Diviše (červená)
Verdikt Lenky Felix oba borce překvapil. Ale když se Petr Moravec, předseda jury, podíval na záznam na televizní kameře, musel dát sudí za pravdu. Také rozjížďka s číslem dvě měla jen tříčlenné obsazení, jelikož Rob Irving měl studený motor. Na zamrzlém rybníce se servírovalo obrovské překvapení. Jiří Wildt totiž odvedl Andreje Diviše, aby ho posléze na sobě nechal až do cíle vylamovat si jeden zub za druhým. A navlas stejně hned vzápětí Jan Pecina naložil s Janem Klauzem.
O předčasném konci nemůže být ani řeči
Rutina v akci – Jan Pecina (červená) právě odstartoval na Jana Klauze (žlutá)
Jiří Wildt toho prozatím odjezdil víc v motokrosu než na ploché dráze. A vzhledem k okolnostem jel vlastně před českým publikem vůbec první ledařský závod vůbec. Přesto byl po druhé sérii na čele aktuální klasifikace, aniž by musel prozatím odepsat jeden jediný bod. Pravda, v rozjížďce s číslem čtyři mu pomohly okolnosti.
Za start se vůbec nemusel stydět Jan Pecina. Jenže ostřílený matador už v úvodním nájezdu sledoval, jak se okolo něho ženou dvě rakety. Andrej Diviš, který tuto zimu sednul na ohřebovaný motocykl vůbec poprvé měl vrch nad Lukášem Volejníkem. Sotva je Jaroslav Kocek odmávnul šachovnicovým praporkem, měli oba po pěti bodech.
Vítězství Andreje Diviše (žlutá) nad Lukášem Volejníkem ve čtvrté jízdě mělo větší váhu, než by se zprvu zdálo
„To by mi šlo!“ komentoval Andrej Diviš své efektní wheelie, když na metě vystřelil své přední kolo vysoko k pošmourné holické obloze. To už se ovšem chystal do akce Jiří Wildt, který v šesté jízdě zahrál sólo Martinu Běhalovi s Robem Irvingem. Velké ambice potvrdil rovněž Jan Klauz. Vyhrál stylem start – cíl šestou jízdu. Radek Hutla v ní prokázal, že adrenalin je nejlepší lék na bolest, když v posledním výjezdu před cílem vyučil Davida Lizáka.
Čtyřka aspirantů na finálovou jízdu byla v zásadě jasně nalinkována. Nic na tom nezměnil ani výsledek sedmé jízdy. Lukáš Volejník a Jiří Wildt v ní odstartovali prakticky současně. Osečenský závodník se však rychle dostal na vnitřní čáru, které se držel jako nepřizpůsobivý občan složenky ze sociálky, a pražský motokrosař musel zaknihovat svou první dnešní prohru.
Angličan na české ledě, anebo Rob Irving v akci v Holicích
Osmou jízdu opanoval Andrej Diviš, který vedl prakticky již v okamžiku, kdy mu startovací gumička letěla okolo očí. Hned vzápětí za trojkou neméně suverénně zamířil Jan Klauz. Za sebou měl Jana Pecinu, na něhož si v závěru jízdy vyšlápnul David Lizák. Udeřil vnitřní stranou poslední zatáčky, jenže si škrtnul o zadní kolo světového finalisty z roku 1987 a ustlal si.
David Lizák po třech sériích:
„Když mi o něco šlo, upad‘ jsem. Ale nestěžuju si. Čet‘ jsem v regulích, že je to zakázaný (smích)!“
Jan Klauz (bílá) právě odstartoval na Davida Lizáka (modrá)
Scénář, že by dnešní mítink končil devíti rozjížďkami, zůstal nenaplněn. „Na protilehlé rovince je už kolej,“ upozorňoval Radek Hutla, ale žádný další náznak o předčasném ručníku v ringu nebyl. Lukáš Volejník, Andrej Diviš, Jiří Wildt a Jan Klauz měli po osmi bodech, Jan Pecina a Radek Hutla na ně dva ztráceli. A jelo se dál.
Pád anuluje finále
Po dvanácti rozjížďkách již bylo třeba značit děravá místa na trati
Rob Irving si svépomocí vyměnil převody a laboroval s karburátorem, takže musel rezignovat na svůj start v rozjížďce s číslem deset. Do čela vypálil Jan Klauz. Lukáš Volejník na něho udeřil po vnější straně úvodní zatáčky, ale neuspěl. Stejně tak, když se sápal spodní stranou protilehlé rovinky. Nakonec se však přece jen posunul dopředu.
Každý bod byl totiž potřeba. Depem se šířily zvěsti, že i když se závod dojede do poslední rozjížďky svého základního rozpisu, finále bude stejně zrušeno. Proto se ani Jiří Wildt v jedenácté, ani Andrej Diviš ve dvanácté jízdě nerozpakovali s vítězstvím ve stylu start – cíl.
Utržený ventilek předního kola zkomplikoval život Lukáši Hromádkovi
Mezitím přišel do depa Lukáš Hromádka. Moravský čahoun prožil extrémně divokou rozjížďku s číslem jedenáct. Jezdil v ní třetí před Martinem Běhalem, jenže na začátku třetího kola upadl. Když posbíral sebe i svůj stroj, Jiří Wildt mu nadělil kolo a on opět upadl. Antonín Klatovský starší vmžiku poznal, že jeho motocykl má prázdnou přední pneumatiku.
A ejhle, Lukáš Hromádka měl vskutku jasno. „Střihnul se ventilek,“ rozjasnila se jeho tvář zábleskem poznání, aby však rychle posmutněla. „Nemám jiné kolo, už nemůžu jet.“
Po počátečních problémech se spojkou se Jan Vaňátka dočkal svého ledařského debutu
Jenže na ledě se hraje setsakramentsky fair play. Sotva David Lizák zaslechl stesky Lukáše Hromádky, hned poslal svého mechanika do dodávky pro své náhradní kolo. Humor divišovského závodníka neopouštěl, když trousil vtípky, že na něm závodil i sám pan Šváb starší. Nicméně borec v kopřivnické vestě na detaily nehleděl a jeho věrný mechanik Martin Bajgar promptně zařídil výměnu.
Shon se však projevil, protože Lukáš Hromádka dorazil na startovní rošt čtrnácté jízdy bez ochranných brýlí, přičemž jeho vlastní dioptrické pochopitelně liteře reglementů nevyhověly. „Ještěže mě nepustili,“ chytal se později kopřivnický závodník za hlavu. „Jak jsme spěchali, dali jsme to kolo naopak, už by mě asi nepodrželo.“
Martin Běhal (žlutá) pronásleduje Davida Lizáka (červená)
Avšak nazpět k hercům hlavních rolí! Pořadatelé označili další díry, které vznikly na ovále. Rozjížďku s číslem třináct s přehledem opanoval Lukáš Volejník, když Martin Běhal jen o vlásek v cíli zaostal za druhým Davidem Lizákem. Jan Klauz řádil v rozjížďce s číslem čtrnáct. Hned nato se skvělým startem blýsknul Jiří Wildt.
Jan Pecina vypráví o svém předjetí Jiřího Wildta v patnácté jízdě:
„Už jsem to pod něj musel prdnout! Byl jen kousíček přede mnou a já byl na lajně. Dal jsem mu to tam, aby si ty mladý moc nepískali (smích)!“
Jan Pecina (bílá) právě vyučuje Jiřího Wildta (červená)
Jenže Andrej Diviš šel v první zatáčce dovnitř. Byl rychlejší než Pražan a ve výjezdu od něho převzal vedení. Zezadu se blížil Jan Pecina a v posledním okruhu dokonale zaskočil Jiřího Wildta. Na protilehlé rovince se zjevil po jeho levici. Protáhnul nájezd do poslední zatáčky, vyhnal svého protivníka ven a do cíle si pro dva body dojel on.
Základní část skončila patem. Lukáš Volejník a Andrej Diviš měli po čtrnácti bodech. Jan Klauz na ně ztratil jeden, Jiří Wildt dva body. Na přetřes přišla stěžejní otázka. A sice jestli dnešní závod ukončit rozjezdem o vítězství, což s ohledem na bezpečnost prosazovala jury. Anebo dostát původnímu plánu s finálovou jízdou, pro niž se na operativním brífinku vyslovili závodníci. Proti gustu žádný dišputát!
Mela po startu finále: Andrej Diviš (5), Jiří Wildt (6), Lukáš Volejník (1) a Jan Klauz (12)
„Prohráb‘ jsem trošku na startu,“ svěřoval se později Andrej Diviš, že měl v prvních metrech finále opravdu, co dohánět.Skvělý start měl Jiří Wildt.
Dopředu se ale dral také Lukáš Volejník, jenž si vybíral rošt jako druhý, takže stanul s modrým povlakem hned po pravici Andreje Diviše. Ovšem ani Jan Klauz nechtěl zůstat pozadu. První zatáčka tím pádem nabízela ambiciózní čtyřce asi tolik místa jako záchranné čluny Titaniku pasažérům třetí třídy.
Jan Klauz nemohl zatočit a vyjel ven. „Někdo mě trefil, nebylo už, kam uhnout,“ povzdechl si. „Mrzí mě to, nevešli jsme se tam, měl jsem do nájezdu jet pomalejc‘. Sere mě to, ale s tím nic nenaděláš. Jenže teď na mě zbyly zase ty brambory.“
Kolize Jiřího WIldta (bílá) a Lukáše Volejníka (modrá) anulovala finálovou jízdu
Jenže v poslední větě se Jan Klauz zmýlil. Pravda, Andrej Diviš konsolidoval své vedení. Jenže Jiří Wildt neměl své druhé místo nikterak jisté. Lukáš Volejník jsem přijel vyhrát titul. A nyní by měl být až třetí?! V žádném případě. Dotíral proto na Jiřího WIldta, ale v první zatáčce se oba srazili.
„Trefil jsem díru, poodjelo mi to, Mazňa to tam dal a šli jsme,“ líčil Jiří Wildt. Jízda byla pochopitelně zastavena a Lenka Felix vyloučila pražského borce. Pakliže by došlo k repete, byl by Jiří Wildt třetí. Jenže opakovat finále, byť je ve dvou, se již jury zdálo přespříliš riskantní. Rozhodla proto základní část, kde měl Jan Klauz o bod více než Jiří Wildt.
Robert Růžička v akci
„Na takový rozbitý dráze to bylo vyrovnaný, ale dopadlo to dobře, jsme celí,“ glosoval finálovou jízdu Lukáš Volejník. Sám musel vzít zavděk druhým místem, protože ani rozjezd o vítězství nebyl vypsán. A on si byl s Andrejem Divišem rovný po všech stránkách. Respektive skoro po všech. Vyjma výsledku čtvrté jízdy, kde jej nepomucký závodník porazil, což jej poslalo na nejvyšší stupínek závodu. A možná i šampionátu, pakliže se už žádný další závod nepojede. Kdo ví, třeba už za tři týdny budeme spekulovat o podobném zázraku jako v úvodu reportáže.
Hlasy z depa
Andrej Diviš (červená) se ujímá vedední ve finále před Jiřím WIldtem (bílá), zatímco Jan Klauz (žlutá) nemá jinou volbu, než vyjet z dráhy ven
„Cestou sem jsme potkávali kluky na er-jedničkách a babičky na kolech bez čepice,“ připouštěl Andrej Diviš, že sám patřil do tábora skeptiků ohledně konání dnešního závodu. „Nevěřil jsem, že se může jet. Ale nakonec paráda. Finále jsem tušil, jak to dopadne. Prohráb‘ jsem trošku na startu. Na dráze už bylo dost vody, a kdo odstartoval, nechytal ji. Dneska jsem na tom seděl prvně, do Švédska jsem se nedostal. Jsem rád, že jedu aspoň do toho Ruska.“
Finálová mela: Jiří WIldt (bílá), Jan Klauz (žlutá), Andrej Diviš (bílá) a Lukáš Volejnik (modrá)
„Dobrý,“ odtušil Lukáš Volejník. „Druhý místo není špatný, finále bylo zajímavý. Chtěl jsem to tam vsadit, ale ono ho (Jiřího Wildta – pozn. redakce) koplo. Škoda druhý jízdy s Andrejem, on mi to tam frknul, jel dobře. Cejtil jsem se na zlato, když tu nebyl Lukáš Hutla a Honza Klatovskej‘. Ale druhý místo je super, podívaná to byla dobrá.“
„Dobrý závody, super trénink na Rusko,“ bilancoval Jan Klauz. „Když se tak finálová jízda anulovala, dopadlo to, že jsem třetí. Zaplaťpánbůh. Bude líp za rok. Do těch sedmdesáti bych moh‘ jezdit.“
Jiří Wildt dnes jako jediný porazil Andreje Diviše
„Jsem úplně nasranej‘!“ vrčel Jiří Wildt. „Mazňa mi dluží zadní blatník! Ve finále jsem trefil díru, poodjelo mi to, Mazňa to tam dal a šli jsme! Je to škoda, mohla bejt‘ bedna. Jsem spokojenej‘, v první jízdě jsem porazil Andreje, ale zase on jel po roce. Jak ale dokázal jet s náma to finále, tak to je parádní.“
„Já si pěkně zazávodil,“ netajil se Jan Pecina. „Dráha dobrá, jen rozpis byl špatnej‘. Jel jsem třikrát s Andrejem Divišem, dvakrát s Klauzíkem. Ale mě už to v mým věku netankuje, tenhle mladej‘ tady vedle (Lukáš Hromádka – pozn. redakce), když chce cigaretu, tak mně říká ‚pane Pecina‘ (smích). A v pondělí musím jít do rachoty.“
Radek Hutla dokončil mítink nazvdory bolestem ruky
„Dobrý, jsem zdravej‘, snad bude ruka dobrá,“ meditoval Radek Hutla. „Mám to oteklý, ale zlomený to nebude, uvidíme, co to udělá zejtra. Poslední jízdu jsem se na to už vysral, byly tam už díry, to trefíš a jdeš. Nejsem úplnej‘ magor. Snad…“
„Sbírat po bodu nestačilo,“ uvědomoval si David Lizák. „Potřeboval bych víc, ale musel bych riskovat. A ostatní jezdci jsou mazaný lišáci a jen tak nepovolej‘.
Martin Běhal (žlutá) se bravurně vyhne padajícímu Lukáši Hromádkovi (modrá)
„Svezl jsem se a poslední nejsem,“ nešetřil Lukáš Hromádka nadšením. „Ledy se mi líbí. Zkouším motorku, ale líbí se mi to.“
„Na začátku jsem měl studenou motorku,“ pustil se Rob Irving do vyprávění. „Pak byl problém s karburátorem, ale jinak to bylo fajn. Bylo pěkné tady jet.“
Ve finále zatím Andrej Diviš upaluje před Jiřím Wildtem a Lukášem Volejníkem
FIN
1. Andrej Diviš, Nepomuk
2 3 3 3 3
14
.
2. Lukáš Volejník, Osečná
3 2 3 3 3
14
.
3. Jan Klauz, Praha
2 3 3 2 3
13
L
4. Jiří Wildt, Praha
3 3 2 3 1
12
X
5. Jan Pecina, Osečná
3 1 2 2 2
10
6. Radek Hutla, Pardubice
2 2 2 2 0
8
7. Martin Běhal, Osečná
1 2 1 1 1
6
8. Robert Růžička, Praha
F 0 1 1 2
4
9. David Lizák, Divišov
U 1 F 1 2
4
10. Lukáš Hromádka, Kopřivnice
0 0 1 ex –
1 (los)
11. Jan Vaňátka, Pardubice
– – 0 0 1
1 (los)
12. Rob Irving, GB
– 1 0 – 0
1 (los)
Poznámka: po kolizi Jiřího Wildta a Lukáše Volejníka nebyla již finálová rozjížďka s ohledem na horšící se stav dráhy opakováno a za bernou minci konečného pořadí byla vzata výhradně základní část – při bodové rovnosti Andreje Diviše a Lukáše Volejníka rozhodl výsledek vzájemné jízdy; Lukáš Hromádka byl v rozjížďce s číslem jedenáct předjet po pádu vinou defektu přední pneumatiky o kolo.
Jiří WIldt (červená) má za sebou Lukáše Hromádku (modrá) a Radka Hutlu (bílá)
Holice v Čechách – 1. února
Je neskutečné, že v současných časech, kdy české zimy probíhají vesměs bez delších třeskutých mrazů, u nás stále existuje ledová plochá dráha. Vedle nadšenců, kteří sází do banku hry s přírodou hodiny a hodiny tvrdé dřiny při přípravě zamrzlých tratí, přičemž se výsledek jejich úsilí může rozplynout během pár hodin oblevy či sněžení. Úctyhodná je i jezdecká základna, takže se zítra na nástupu v Holicích objeví celkem jedenáct Čechů a jeden Angličan.
Lukáš Hromádka při testování na přehradě Baška
Ke všemu díky zranění se do zítřejší akce nedostanou největší esa Jan Klatovský a Lukáš Hutla. A konec konců ani Vladimír Višváder, který se na podzim podrobil operaci zad. Nebýt však jeho absence, nemohl by se na svou ostrou premiéru těšit Jan Vaňátka.
Pardubický hobík totiž osedlá právě motocykl, který by při rekonvalescenci Vladimíra Višvádera letos v zimě zřejmě jen zíval nudou v dílně. Ledařská premiéra čeká Lukáše Hromádku. Motocyklový univerzál si v minulosti vyzkoušel stopětadvacítky s vlastníma rukama postaveným motocyklem, v juniorském věku se pohyboval po klasických oválech a loni vyhrál šroubky v Opole, byť se v jejich finále do cíle běželo po svých.
Jan Vaňátka během hobby závodu v Kostěnicích
Závod ledařského šampionátu republiky si Lukáš Hromádka chtěl zkusit již před sedmi lety na Větřkovické přehradě. Avšak tehdy jeho historický motocykl neprošel technickou přejímkou kvůli chybějícím krytům, jež současné reglementy vyžadují. Letos je však borec z Frýdku – Místku připraven lépe. Svůj novýmotocykl testoval na přehradě Baška a nemohl si vynachválit karburátor od Jaroslava Šůse.
Když už jsme u premiér, nelze pominout Jiřího Wildta. Ten už totiž závodil v Rakousku, Nizozemí i na mistrovství světa ve Švédsku, ovšem české publikum jej ještě nevidělo. Po roční pauze se vrací Lukáš Volejník. Právě jeho jméno se nejčastěji skloňuje v souvislosti s titulem společně s Andrejem Divišem a nejrychlejším českým dědečkem Janem Klauzem.
Rob Irving s Kevinem Rowandem před sedmi lety na nástupu v Růžené
Nicméně stát se může cokoliv, obzlášť je-li třeba kalkulovat s předčasným koncem mítinku při spatření meteorologického piktogramu polojasné oblohy doprovázeného kladnou desítkou u předpovědi na zítřejší den. Vzhledem k rozpisu je pro uznání výsledků čtvrtých ledů, které se v historii na rybníku Hluboký konaly, zapotřebí uskutečnit alespoň tři série čili devět rozjížděk.
David Lizák se stále lepší, Radek Hutla toho letos moc nenajezdil, zatímco Jan Pecina, Martin Běhal a Robert Růžička jsou ledařskými stálicemi. A Angličan Robert Irving, jehož jsme před sedmi lety viděli v Růžené, může posloužit jako příklad, že operativní postoj není vlastní pouze našim ledařům. V Anglii je o hodinu méně, takže se o holickém závodě dozvěděl v jedenáct dopoledne svého času. A již v podvečer se vylodil z trajektu v Ostende, aby byl v Holicích včas.
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a laskavostí Lukáše Hromádky
Holice v Čechách – 31. ledna
Šestnáct centimetrů ledu na zamrzlé hladině rybníku Hluboký v autokempu v Holicích v Čechách dává spoustu důvodů k optimismu. Ale na druhou stranu nabádá k opatrnosti, obzvlášť je-li hlášeno oteplování. Závod ledařského šampionátu republiky, jenž místo neděle startuje již v sobotu od třinácti hodin, byl tudíž naplánován v úsporné podobě.
Tipujte:
Loading ...
Dnes naměřených šestnáct centimetrů na Hlubokém rybníku vzbuzuje optimismus, avšak také velí k opatrnosti
Úkolem číslo jedna je udržet ovál v regulérním stavu co nejdéle. Proto před závodem nebude možný žádný trénink. Ke slovu přichází rozpis na patnáct jízd, po nichž přijde pro čtyři nejlepší finále, jehož pořadí určí končený výsledek.
Úspornost má svou logiku. „Kdyby se jel závod na dvacet jízd a byl předčasně ukončen, muselo by se odjet dvanáct jízd, aby byl započítán,“ upozorňuje Petr Moravec, předseda plochodrážní komise. „Proto je rozpis na patnáct rozjížděk, protože by stačilo odjet devět jízd.“
Za těchto okolností bylo odmítnutí zahraničních závodníků, jimž by se případné pouhopouhé tři výjezdy na ovál nemusely líbit. Jedinou výjimkou v tomto směru je Rob Irving, který se zachoval jako pravý anglický gentleman. „Jsem dychtivý u vás startovat,“ nechal se slyšet, přičemž nad možností předčasného konce mítinku velkoryse mávnul rukou. „Žádný problém. Buď budu závodit nebo aspoň strávím víkend ve vaší krásné zemi.“
Jak Lukáš Voljeník (červená), tak Andrej Diviš (bílá) patří k favoritům
Za soupeře bude mít jedenáct českých ledařů. Naneštěstí chybí zranění Jan Klatovský a Lukáš Hutla, nicméně na druhou stranu se ambice na vítězství vyrovnávají. Vůbec první závod v Čechách čeká Jiřího Wildta, zatímco Jan Vaňátka pojede své první ledy v životě vůbec.
Startovní listina sobotního závodu mistrovství republiky na ledové dráze v Holicích:
Loading ...
