Praha – 6. října
Dostal divokou kartu pořadatel pro poslední finále mistrovství světa juniorů v Pardubicích a skončil jako nejlepší Čech. Tento primát mu vydržel rovněž při Zlaté stuze, byť mu čtvrtou pozici sebral přetržený primární řetěz. Vysloužil si právo startovat ve Zlaté přilbě města Pardubice a v Memoriálu Luboše Tomíčka, kde už se dlouhá závodní šňůra projevovala. Nyní jej čeká stejně náročný víkend. Jan Kvěch se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by rád při dnešní první lize v Žarnovici a zítra v posledním českém finále v Březolupech uzavřel sezónu anno domini 2018 jaksepatří.
Dlouhá závodní šňůra lemovaná zlatými odlesky
Jan Kvěch poprvé na nástupu závodu ranku finále juniorského mistrovství světa
„Závodů bylo dost,“ komentuje Jan Kvěch svou akční šňůru, která se nepřetržitě táhla od minulého pátku až k tomuto pondělku. „Čtyři po sobě. Na fyzičku to bylo dobrý, ale čtvrtej den jsem byl už ospalej, utahanej a unavenej.“
Do evropského finále juniorů ve Stralsundu se dostal z pódia v ukrajinském Rovně, debut v pardubickém finále juniorského mistrovství světa mu zajistila divoká karta. „Dobrý,“ bilancuje. „Akorát mě začala kuckat motorka, zjistili jsme, že je to v elektrice, musel jsem skočit na druhou.“
V této výměně Jan Kvěch spatřuje důvod, proč se ve výsledkové listině jeho jméno neobjevilo ještě výše. „Bylo to ve čtvrtý jízdě,“ říká. „Druhá motorka byla stejně nastavená, ale byla horší a nejela tolik. Bylo to udušený. Přeházeli jsme elektriku a na poslední jízdu jsem skočil nazpět na tu první. Honil jsem se s Drabikem, ale stejně mě předjel…“
V sobotu čekala pražského juniora Zlatá stuha. „Dobrý, všechno bez problémů, dostal jsem se do finále,“ vypráví. „Předjel jsem toho Dána (Frederika Jakobsena – pozn. redakce), ale prasknul mě primární řetěz, ale skončil jsem aspoň pátej‘.“
Rozjížďka s číslem dvě juniorského finále: Jan Kvěch (bílá), Robert Lambert (žlutá), Patrik Mikel (modrá) a Daniel Spiller (červená)
Takový debut zaskočil mnoho lidí. „Nečekal jsem, že budu takhle vysoko, Stuhu jsem jel poprvý,“ připouští Jan Kvěch, že také on sám byl mezi nimi. Vysloužil si právo jet nedělní Zlatou přilbu města Pardubice. Pořadatelé garantovali nejlepšímu Čechovi Zlaté stuhy pozici druhého náhradníka. Jenže nedorazil Andreas Jonsson a Jan Kvěch se ocitnul s vestou s číslem dvacet osm na startu závodu všech závodů.
Dědeček je pořád lepší
Při naslouchání rad Zdeňka Schneiderwinda
Vzhledem ke své nominaci do první vylučovací skupiny zasáhnul Jan Kvěch do pardubické Zlaté přilby již v rozjížďce s číslem jedna. Dojel v ní třetí za Nicolasem Covattim a za vítězným Tobiasem Buschem. Gleb Čugunov zůstal stát kvůli poruše motocyklu. Ob čtyři jízdy později byl čtvrtý, když se před ním celá čtyři kola držel Stanislav Mělničuk. V rozjížďce s číslem devět byl Ukrajinec diskvalifikován za pád ve druhé zatáčce. V opakovačce se Jan Kvěch nedostal před vedoucího Gleba Čugunova, aby v celkovém účtování skupiny zůstal čtvrtý.
„Škoda, nepostoupil jsem o jeden bodík,“ uvědomuje si pražský junior. „Ve druhý jízdě jsem neodstartoval a to mně právě chybělo. Mám ale dobrej pocit, že jsem jel Zlatou přilbu, lidi fandili, takovej kotel jsem ještě nezažil.“
Finále Zlaté stuhy: Luke Becker (žlutá), Patrick Hansen (modrá), Fredrik Jakobsen (ČB), Przemyslaw Liszka (bílá), Jan Kvěch (zelená) a Jaimon Lidsey (červená)
Sedmnáct tisícovek diváků vskutku vytvořilo parádní atmosféru. „Když jsem to viděl po první jízdě, kde jsem dojel třetí, věřil jsem, že by to s postupem mohlo vyjít,“ připouští Jan Kvěch, že se nerad loučil ze závodem již v jeho úvodních fázích. „Ve třetí jízdě jsem dojel druhej, kdyby to dojelo, jak to bylo, než to zastavili, postoupil jsem. Ale on tam uklouz a jak se to opakovalo, všechno bylo jinak.“
Rodinný rekord dědečka Václava, jenž se v dvaašedesátém se svou terénní dvěstěpadesátkou postavil na start finále útěchy Zlaté přilby Československa, odolal. „Snad příští rok…“ doufá jeho vnuk Jan. „Kdybych se do Zlatý přilby zase dostal…“
Konec letošní sezóny je tady
Jan Kvěch debutoval při Zlaté přilba města Pardubice
Počtvrté během čtyř dnů se Jan Kvěch postavil na start pondělního Tomíčkova memoriálu. „Dobrý závody a velká konkurence,“ hodnotí. „Za tři dny jsem byl už ospalej, ale jinak dobrý. S Ondrou Smetanou jsme se trošku honili. Nedohodli jsme se v nájezdu a on mě zavřel, já to naštěstí ustál.“
Z Markéty pospíchal, aby hned nazítří usedl do školní lavice. Hned po vyučování ale zamířil nazpět do dílny na plochodrážním stadiónu v šestém pražském obvodu. Víkend s první ligou v Žarnovici a čtvrtým finále domácího šampionátu jednotlivců v Březolupech totiž rychle zaklepla na dveře.
„Musel jsem si připravit motorky,“ vysvětluje pražský junior, že volného času neměl rozhodně nazbyt. „Těším se na sobotu a neděli. Letos to jsou moje poslední závody.“
Praha – 1. října
Třídenní strniště na jeho tváři dávalo najevo náročný víkend. Finálová odveta o mistra polské extraligy, sedmdesátá Zlatá přilba města Pardubice a přesně o dvě desítky let mladší Memoriál Luboše Tomíčka se odvíjely jako dlouhá šňůra. Nebylo tedy divu, že sotva Pavel Ondrašík ukončil pondělní tiskovou konferenci s trojicí premiantů, vystřelil ze své židle jako šipka. Pádil do sprch a pak za rodinou do Bratislavy. Cestou k depu se však Martin Vaculík stačil magazínu speedwayA-Z svěřit, že mu oba české prestižní mítinky přinesly motivaci do budoucna.
Martin Vaculí u nás zajel skvělé závody
Slovenský závodník debutoval v pardubickém závodě všech závodů již roku 2007 ve svých sedmnácti. Coby čerstvý mistr republiky neměl štěstí, protože vypadl hned ve vylučovací skupině. V její poslední rozjížďce měl poruchu na motocyklu a postup do čtvrtfinále mu vyfouknul Zdeněk Simota. Napřesrok již dojel v malém finále šestý.
Roku 2011 svou bilanci ještě vylepšil, když byl v cíli malého finále mezi vítězným Hansem N. Andersenem a třetím Alešem Drymlem. Vzhledem k jeho působení v polských ligách, které se Zlatou přilbou kolidovaly, zůstalo jeho celkové osmé místo nejlepším výsledkem Martina Vaculíka až do letoška.
Fanoušků tipujících, že si skvost klenotnického mistra Lejhance nechá na hlavu posadit právě on, nebylo málo. „Zlatá přilba je skvělá,“ komentuje Martin Vaculík, aby jedním dechem dodal, že svou letošní druhou příčku bere jako výzvu do dalších ročníků slavného závodu. „Aspoň mám motivaci do budoucna. A Jason byl výborný.“
Martin Vaculík v nedlěi na svítkovské dráze
Martin Vaculík byl nadšený i ze své účasti při pondělním Tomíčkově memoriálu. „Ten závod je prestižní závod,“ vysekne poklonu. „Uctít památku takového skvělého jezdce jako byl Luboš Tomíček, je výborná věc.“
Na pondělní studené Markétě plnil Martin Vaculík dlouho úlohu favorita. Vyhrával jednu jízdu za druhou a ve třech pětinách podniku stál na čele aktuální klasifikace jako jediný neporažený. V rozjížďce s číslem jedenáct podlehl Chrisu Holderovi. Mechanická porucha mu už nesebrala postup do finále, v němž atakoval vedoucího Australana, ale druhou příčku mu nakonec vzal Emil Sajfutdinov.
„Měl jsem technické problémy,“ vrací se slovenský závodník ke svému odstoupení v rozjížďce s číslem devatenáct. „Memoriál Luboše Tomíčka je prestižní záležitost. A být na bedně je výborný výsledek.“
Martin Vaculík v neděli vylepšil své nejlepší umístění při Zlaté přilbě města Pardubice
O víkendu jej čeká poslední mítink Speedway Grand Prix v Toruni. Po zranění z úvodu sezóny je jasné, že osmičku přímo postupujících do dalšího ročníku seriálu nedožene. Nicméně jeho triumf v Gorzowě by přece jen mohl být rozhodujícím faktorem na misce vah BSI při udělování divokých karet.
„To nevím,“ odtuší Martin Vaculík. „Je tam na to hodně dobrých závodníků. Já jedu do Toruně zajet co nejlepší výsledek, zabojovat, co se dá, a ukázat co nejvíc.“
Praha – 1. října
Václav Milík po včerejším pádu v semifinále Zlaté přilby města Pardubice sice odstrčil lékaře se slovy, že má ještě rozdělanou práci a projel finálovým cílem jako třetí, nicméně start v dnešním jubilejním padesátým Tomíčkovým memoriálem musel odvolat. Pořadatelé proto narychlo improvizovali se startovní listinou. Chris Holder nakonec nechtěl číslo jedna, které dostal Ondřej Smetana. Pražský závodník se posléze blýsknul v rozjížďce s číslem sedmnáct, v níž celé kolo za sebou vodil Chrise Holdera. Australan doposud prohrál jen v desáté jízdě s Peterem Kildemandem. Předtím v rozjížďce s číslem šestnáct jako jediný porazil Martina Vaculíka, jenž posléze po špatném startu v devatenácté jízdě zůstal stát. Teorii, že si coby jedenáctibodový boháč mohl dovolit jen vyzkoušet start před finále, však Slovák se svým charakteristickým úsměvem na neholené tváři odmítl, že šlo o technické problémy, které ovšem blíže nespecifikoval. Ale nazpět k Chrisi Holderovi! Ondřeje Smetanu nakonec udolal, aby vyhrál základní část a jako první si volil postavení na finálovém startovním roštu. Páska nejdůležitější jízdy dne letěla vstříc potemnělé obloze, z níž se k zemi snášel třetí, ale nejvydatnější a nejdelší z dnešních dešťů. Odstartoval jako první a zatímco na tiskové konferenci zazněly i hlasy na kluzkou dráhu, on ji označil za jednu z nejlepších, kterou kdy na Markétě zažil. Zatímco Australan mířil za triumfem, za jeho zády se rozhořel skvělý souboj o druhou příčku. Zprvu ji držel Martin Vaculík, který se nikterak nerozpakoval ohrožovat Chrise Holdera. Záhy ale čelil Emilu Sajfutdinovi. Ve druhém okruhu se Slovák v nájezdu do druhého oblouku protáhnul dopředu a sebral Martinu Vaculíkovi levý stupínek na pódiu.
Emil Sajfutdinov, Chris Holder a Martin Vaculík stojí na stupních vítězů
Jediný Martin Vaculík umí vyhrát třikrát po sobě
Eduard Krčmář vodí Emila Sajfutdinova
Odpoledne nad pražskou šestkou mírně sprchlo. Ale déšť jakoby neposlouchal výstrahy meteorologů a odešel někam jinam. Prvním návštěvníkům, kteří prošli branami Markéty, byla sice zima, nicméně jejich deštníky mohly zůstat složeny.
Startovní listina zůstávala dlouho otevřená. Nicki Pedersen se ze semifinálové kolize při Zlaté přilbě města Pardubice oklepal rychleji než pardubický kapitán. Ten včera odstrčil lékaře, aby nezdržoval, protože se musí chystat na velké finále. Jenže po něm měl problémy vybavit si jakéhokoliv detaily bitvy, která jej v závodě všech závodů umístila na nejnižší stupínek pódia. A tak jeho dnešní jedenáctku nafasoval Jan Kvěch.
Martin Vaculík vede před Nicki Pedersenem a Luke Beckerem
Jason Doyle dnes do Prahy nemohl kvůli svým povinnostem v britské lize. Jednička, jež tradičně byla vyhrazena pro vítěze Zlaté přilby, byla nabídnuta Chrisi Holderovi. Ten raději sáhnul po patnáctce. Tím pádem opravená startovní listina začala jménem Ondřeje Smetany. Michal Škurla a Petr Chlupáč zůstávali v záloze coby náhradníci.
Protože dlouho nebylo ani vidu, ani slechu po Aleksandru Loktajevovi, byl ve střehu také Zdeněk Holub. Jenže Ukrajinec nakonec na Markétu přece jen dorazil a to ve správný okamžik, aby se domácí borec nemusel jít převlékat.
Nicki Pedersen dopoledne na svém facebookovém profilu:
„Doopravdy mě bolí celý člověk. Ale jsem připraven večer v Praze startovat.“
Chris Holder vede před Emilem Sajfutdinovem, Janem Kvěchem a Michele Castagnou
Program na Markétě byl skvělý jako ostatně každý rok. Nicméně zlatým hřebem programu byl přece jen jubilejní Memoriál Luboše Tomíčka. Po nástupu se rychle šlo na věc. Znělo to jako otřepaný fór o blondýnkách nebo politicích, ale zkraje závodu začalo pršet. To se již třemi body mohl pyšnit Alexander Loktajev.
Výsledek rozjížďky s číslem jedna byl přece jen šokující, protože Ukrajinec vyhrál před Eduardem Krčmářem, Emilem Sajfutdinovem a Ondřejem Smetanou. Záhy se do cíle přiřítil jako vítěz Martin Vaculík. Prezentoval se skvělým startem, avšak v první zatáčce se musel vypořádat s Nicki Pedersenem, který byl vskutku nepříjemným rivalem.
Jan Kvěch (žlutá) vs. Ondřej Smetana
Rozjížďka s číslem tři se nesla plně ve znamení Petera Kildemanda. Seznam úvodních vítězů se uzavřel Chrisem Holderem, zatímco Josef Franc ztratil druhou příčku v souboji s Matejem Žagarem. Po dalším kvartetu rozjížděk zůstával na hrotu aktuální klasifikace Martin Vaculík. Start šesté jízdy sice vyšel nejlépe Davidu Bellegovi, ale Slovák se před něho dostal již vnějškem úvodní zatáčky. Táhnul si za sebou Eduarda Krčmáře jako na provázky, ale s ním se Francouz vypořádal na konci třetího okruhu.
Peter Kildemand (červená) drží na uzdě Chrise Holdera (bílá) a Nickiho Pedersena (modrá)
Martin Vaculík dokázal vyhrát také potřetí. Devátá jízda se musela opakovat, protože Matej Žagara, jenž prve v rozjížďce s číslem osm suverénně přestřihnul vítěznou šňůru Petera Kildemanda, skočil do pásky. Slovinec nechtěně pustil na ovál Michala Škurlu. Domácí náhradník odstartoval hned za Martinem Vaculíkem a zatrhnul nečekaně tipec Ondřeji Smetanovi a Janu Kvěchovi.
Chris Holder neváhá
Jurica Pavlic vede před Emilem Sajfutdinovem, Davidem Bellegem a Luke Beckerem
S devíti body byl Martin Vaculík pochopitelně na nejlepší cestě do finále. Po cestě jístoty kráčeli rovněž Peter Kildemand a Chris Holder. Že Dána porazil Matej Žagar, který si postavení zkomplikoval najetím do pásky, již víme. Chris Holder se zničujícími triumfy v rozjížďkách s čísly čtyři a sedm mohl rovnat slovenskému esu. Jenže pak se mu do cesty postavil Nicki Pedersen.
Zatímco Peter Kildemand svého krajana objel vcelku s přehledem v úvodním oblouku, Chris Holder se před Nickiho Pedersena musel na protilehlé rovince probíjet o poznání důrazněji. A to už na stíhání Petera Kildemanda bylo pozdě. Navíc vítězný Dán se mu v onen moment rovnal osmi doposud získanými body.
Josef Franc (červená) vede před Aleksanderem Loktajevem (modrá) a Michelem Castagnou (žlutá)
Postup dalších borců byl vpravdě zamotanou záležitostí. Vždyť na vítězství v prvních třech pětinách marně čekal i Emil Sajfutdinov. V jedenácté jízdě mu ho sebral Jurica Pavlc, jenž pro změnu vyšel naprázdno z páté jízdy, v jejímž druhém výjezdu jej o poslední bodík připravil Ondřej Smetana. Šanci dostat se mezi nejlepší pětici měl i Josef Franc.
Český šampión v rozjížďce s číslem dvanáct rozjásal Markétu jako první domácí vítěz večera. Po vylétnutí pásky k obloze, z níž tu a tam padaly kapky deště, vystřelil do čela jako z děla. S Aleksanderem Loktajevem a Michele Castagnou to vůbec neměl jednoduché, avšak vedení nepustil ze svých rukou ani na okamžik.
Emil Sajfutdinov vede před Matejem Žagarem
Jenže se čtrnáctou jízdou přišla pohroma. Na Josefa France si vyšlápnul nejen Eduard Krčmář, nýbrž i Luke Becker. Američan s prozatím jediným inkasovaným bodem na úkor Michele Castagny ve druhé jízdě ve druhé zatáčce sebral vedení Eduardu Krčmářovi. Josef Franc navzdory veškeré své snaze skončil třetí.
„Měnil jsem nastavení, že to bude lepší, ale bylo to ještě horší,“ nechal se Josef Franc slyšet ve svém depu. Bylo mu jasné, že v řešící se rovnici postupu do finále, mu budou scházet pádné argumenty. Na konci předposlední série se čelo vyrovnalo. Peter Kildemand v prvním oblouku třinácté jízdy objel Michele Castagnu, aby v rozjížďce s číslem šestnáct prvně prohrál i Martin Vaculík.
Ondřej Smetana (červená) útočí na Chrise Holdera (bílá)
Sice měl pohotovou reakci na let pásky, nicméně v úvodní zatáčce jej podjel Chris Holder. Jak Dán, tak Slovák i Australan měli po jedenácti bodech. Martin Vaculík se v devatenácté jízdě objevil na startu jen, aby po pár metrech zůstal stát. „Měl jsem technické problémy,“ odmítal hypotézy, že by si u vidiny jistého postupu vyzkoušel nastavení stroje a na konci třetího závodu ve třech dnech šetřil své síly.
Ondřej Smetana se svěřuje s pocitem, jaké to je mít za výfukem Chrise Holdera:
„Odstartoval jsem, stejně mě předjel, je to dobrej‘ závodník. Snažil jsem se bejt co nejrychlejší a nenechat mu místo u prken, ale takovej‘ závodník si místo stejně udělá.“
Nicki Pedersen před zraky Davida Bellega směřuje do finálové jízdy
V rozjížďce s číslem sedmnáct stál rozjásaný stadión opět na nohou. Nejlepší start vystřihl Ondřej Smetana a celé kolo za sebou vedl Chrise Holdera. Avšak v úvodní zatáčce druhého kola se však prosadil Australan. Odvrátili další Pražanovy pokusy o odvetu a přijel si do cíle pro vítězství v rozjížďce i v základní části.
Po špatném začátku se probudil Emil Sajfutdinov. Rozjížďka s číslem patnáct jej úplně celá zastihla na čele před Nicki Pedersenem. V devatenácté jízdě triumfoval stylem start – cíl před Peterem Kildemandem, jehož třináct bodů však stačilo ažaž. Rus měl jedenáct stejně jako Martin Vaculík, který po pár metrech zastavil. Na stejné skóre se dostal i Nicki Pedersen po svém brilantním primátu ve dvacáté jízdě.
Finále: zleva Martin Vaculík, Chris Holder a Emil Sajfutdinov
Jenže před finále bylo stejně všechno zapomenuto. Krátce před ním se však bohužel rozpršelo s doposud nevídanou intenzitou. Martin Vaculík si dal na čas s příjezdem na rošt. Nicméně po startu byl v patách Chrise Holdera. V úvodní zatáčce se užuž sunul dopředu, ale Australan jeho útok odrazil.
Mezitím se Emil Sajfutdinov vypořádal s Nicki Pedersenem a začal tlačit na Slováka před sebou. A vskutku ve druhém kole se v nájezdu do druhé zatáčky spodem nasunul na druhou příčku. Pořadí se už dále neměnilo, takže silné motocykly přivezli k pódiu Chrise Holdera, Emila Sajfutdinova a Martina Vaculíka. Rány úchvatného ohňostroje začaly trhat potemnělou oblohu a padesátý Memoriál Luboše Tomíčka putoval do historie.
Hlasy z depa
Chris Holder si užívá triumf
„Byl to dobrý večer,“ svěřoval se Chris Holder. „Počasí nám nepřálo, ale dráha byla jedna z nejlepších, na které jsem v Praze závodil.“
Emil Sajfutdinov se ve finále dostal ze čtvrtého místa na druhé
„Jsem šťastný, ale ne zase tolik, chtěl jsem vyhrát,“ neskrýval Emil Sajfutdinov. „S Martinem Vaculíkem to ale byla pěkná bitva. Jsem rád, že jsem ho porazil. Finále už bylo hodně těžké. Začalo pršet, dráha byla kluzká.“
Radost v podání Martina Vaculíka
„Mám radost, že mě pozvali na takový prestižní závody,“ říkal Martin Vaculík. „Pódiové umístění bylo už jen takový bonus navíc. Gratuluju Chrisovi a Emilovi, jeli parádní závody. Měl jsem technický problém s motorkou. Tomíčkův memoriál je prestižní záležitost. Být tady na bedně je prestižní záležitost. Uctít památku výborného jezdce jako byl Luboš Tomíček, je výborná věc.“
Josef Franc mohl být v zásadě spokojen
„Myslím, že to ostuda tentokrát nebyla,“ přemítal Josef Franc. „Špičkový to taky nebylo, ale mám radost. Nejvíc mě mrzela ta čtvrtá jízda, chyběly mi i body z první jízda. Nebylo to ostudný jako roky předtím, byly to důstojný závody. Jsem rád, že jsem se moh‘ svýzt, i když to ve finále neskončilo. Byly to ale hezký závody.“
Eduard Krčmář (bílá) vodí Davida Bellega (červená) a Tobiase Busche (modrá)
„Na hovno,“ protáhnul Eduard Krčmář při hodnocení závodu obličej. „Dostal jsem motor po repasi až na Zlatou přilbu. Už tam se mi to nezdálo a fakt nejede. Musím teď něco vymyslet na Březolupy.“
Ondřej Smetana (1) v boji s Chrisem Holderem (zcela vpravo) a Luke Beckerem (8)
„Poprvý jsem jel Tomíčka,“ svěřoval se Ondřej Smetana. „A jsem rád, že jsem ho jel. Vždycky jsem byl jen náhradník, teď mě dali do základu. Představoval jsem si to ale jiný. Rychlost byla, škoda startů. Fakt to byly těžký závody. A každej‘ den před Chrisem Holderem nejezdím. A porazit Pavlice taky nebylo špatný, ale ztratil jsem body se závodníky, co jsem udělat měl.“
Jan Kvěch prožil skvělý víkend
„Dobrý závody a velká konkurence,“ nechal se slyšet Jan Kvěch. „Za čtyři dny jsem byl už ospalej‘, ale jinak dobrý. S Ondrou Smetanou jsme se trošku honili. Nedohodli jsme se v nájezdu a on mě zavřel, já to naštěstí ustál.“
Chris Holder míří k triumfu
1. Chris Holder, AUS
3 3 2 3 3
14
1.
2. Emil Sajfutdinov, RUS
1 2 2 3 3
11
2.
3. Martin Vaculík, SK
3 3 3 2 E
11
3.
4. Nicki Pedersen, DK
2 3 1 2 3
11
4.
5. Peter Kildemand, DK
3 2 3 3 2
13
5.
6. Matej Žagar, SLO
2 3 T 1 3
9
7. Jurica Pavlic, CRO
2 0 3 1 2
8
8. Josef Franc, CZ
1 2 3 1 1
8
9. David Bellego, F
0 2 1 2 2
7
10. Aleksander Loktajev, UA
3 1 2 0 E
6
11. Luke Becker, USA
1 0 0 3 1
5
12. Eduard Krčmář, CZ
2 1 0 2 0
5
13. Ondřej Smetana, CZ
0 1 1 0 2
4
14. Jan Kvěch, CZ
1 1 0 0 1
3
15. Michele Castagna, I
0 0 1 1 1
3
16. Michal Škurla, CZ (res)
2
2
17. Tobias Busch, D
E 0 0 0 0
0
18. Petr Chlupáč, CZ (res)
DNR
Jaroslav Vaníček vede před Brunem Belanem
Vložené jízdy 125 ccm:
I
Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček, Bruno Belan
II
Bruno Belan, Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček
III
Jaroslav Vaníček, Bruno Belan, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček
Ve finále se Chris Holder (žlutá) ujímá vedení před Martinem Vaculíkem (modrá), Peterem Kildemandem (zelená) a Emilem Sajfutdinovem (bílá)
Foto: Karel Herman a Pavel Fišer
Doprovodný program byl stejně skvělý jako souboje na ovále
Praha – 30. září
Jason Doyle po dnešním triumfu při sedmdesáté Zlaté přilbě města Pardubice nebude ve svém vítězném tažení po České republice pokračovat zítra během Memoriálu Luboše Tomíčka, protože musí posílit svůj Somerset v nejvyšší britské lize na jeho výjezdu do Poolu. Startovní číslo jedna pražského závodu, jenž oslaví své abrahámoviny, poveze Chris Holder. Nad patnáctkou se však stále vznáší otazník. A nejen nad ní.
Pražští pořadatelé musí čekat i na informace o stavu Václava Milíka, který dnes v Pardubicích dojel třetí za Martinem Vaculíkem a vítězným Jasonem Doylem
Pavel Ondrašík původně počítal se Sebastianem Ulamkem, který se mu však ozval se zprávou o svém zranění z pouťáku v Krakově.
Sportovní šéf pražské Markéty bude muset počkat také na zprávy od Václava Milíka a Nickiho Pedersena ohledně jejich zdravotního stavu po kolizi v semifinále Zlaté přilby města Pardubice.
„Asi budu trávit celý večer na e-mailu,“ plánuje Pavel Ondrašík svůj program na nejbližší hodiny. Každopádně mladí pražští senioři Ondřej Smetana, Michal Škurla a Zdeněk Holub by měli zůstat v pohotovosti.
Polepy – 30. září
Obec Polepy u Litoměřic se v šedesátých letech proslavila kvalitním chmelem, vynikajícími bramborami, ale nejvíce plochou dráhou. V místech bývalé pískovny se začalo závodit zhruba v roce 1958. Jezdily se různé kategorie a kubatury. V roce 1962 vznikla úplně nová dráha a začaly jezdit opravdové plochodrážní speciály, pětistovky, jak je zhruba známe dodnes.
Přesto, že je obec Polepy malá, jezdily se zde veliké závody. Cena Podřipska, ligové mítinky Ústečanů, dvakrát finále mistrovství republiky jednotlivců, které vyhráli Jan Holub a Antonín Šváb. Jezdily se zde i závody mezinárodní, startovali tady i polští mistři světa Woryna a Wyglenda. Často se zde utkávala naše reprezentační špička.
Antonín Kasper, František Ledecký, Jaroslav Volf, Antonín Šváb, Jan Holub, domácí Jiří Moravec a také nejlepší jezdec v šedesátých letech, mnohonásobný mistr Československa, Luboš TOMÍČEK. Dodnes ho vidím, jak seděl u nás doma. Můj otec Jaroslav byl v té době tajemníkem Svazarmu, já vedle něho, bylo mi patnáct let a nikdy na něho nezapomenu. Bezva člověk, který na dráze uměl.
V roce 1968 jel v Pardubicích Zlatou přilbu, jel finálovou jízdu, ve které vedl. Pak přišel pád, lehké podklouznutí, po kterém Luboš Tomíček vstával. Dva jezdci se mu vyhnuli, ten třetí již ne. Zemřel nad ránem v nemocnici, na následky zranění.
Byl členem družstva Rudá hvězda v Praze. Na jeho počest se jezdí v Praze na Markétě Tomíčkův memoriál. Po mnoho let se v tomto závodě vystřídalo mnoho světových hvězd. Zítra se jede padesátý jubilejní ročník. Je pozváno mnoho bývalých vítězů i dnešních plochodrážních hvězd.
Neuvěřitelně rychle uplynulo půlstoletí jako voda. Myslím, zítra večer bude v Praze na Markétě hodně těch, kteří přijdou zavzpomínat na naši legendu a tím ji vzdát hold. Důkaz, že jsme nezapomněli.
Praha – 25. září
Memoriál Luboše Tomíčka se pojede se v pondělí 1.řijna v tradičním terminu den po pardubické Zlaté přilbě. Už se proto stalo normou, že pražští pořadatelé zvou na své tiskové konference představitele partnerského podniku. Tentokrát Zlatou přilbu zastupoval šéf pardubického klubu Evžen Erban. Ten mezi jinými udělal velice trefnou poznámku, že největším úspěchem obou slavných závodů je právě jejich dlouhá tradice. Poukázal na fakt, že spoustu zahraničních pořadatelů zkoušelo podle českých vzorů organizovat obdoby Tomíčkova memoriálu, Zlaté přilby či Zlaté stuhy, ale ty po třech, čtyřech ročnících většinou skončily v zapomenutí. Proto stojí za ocenění úsilí spousty lidí, kteří se léta angažují na různé úrovni, aby se mohly závody konat.
Liknavé i potvrzené hvězdy
Startovní listiny podzimních plochodrážních závodů je hlavní téma připrav a letos jsou ve všech kategorii nadmíru zajímavé. O Zlaté přilbě jsme psali nedávno, stojí za to upřesnit, že většina pozvaných jezdců skutečně přijede do Pardubic. Zatím není jasná účast Poláků, kteří obvykle absentují kvůli termínové kolizi s fází play off tamní ligy.
Letos je to ale trochu jinak, protože v neděli se jede jediný ligový podnik, a to baráž o extraligu, ale většina polských hvězd přece má volno i po sobotní odvetě o extraligového šampióna. Přesto méně než týden před českými závody není známo, zda a kdo bude reprezentovat Polsko jak na Zlaté přilbě, tak Tomíčkově memoriálu. Je zato jasné, že největší Polska hvězda této sezóny Bartosz Zmarzlik to nebude.
Atmosféra včerejší tiskové konference
Omluvil se kvůli marketingovým povinnostem vůči sponzorům. Ani Maksym Drabik, který v pátek pojede finále mistrovství světa juniorů svou účast na Zlaté přilbě a Memoriálu Luboše Tomíčka zatím nepotvrdil a je spíše odmítavý. Údajně počítá se ziskem titulu do 21 let a pak bude slavit?! Takže uvidíme.
Nepřijede ani Brit Tai Woffinden, který se už léta vymlouvá, takže pořadatelé už zvažují, zda má cenu ho do budoucna vůbec zvát? Dobrou zprávou je zato potvrzená účast Martina Vaculíka, která byla ohrožena po zranění, jež Slovák utrpěl v sobotní SGP Německa. Už je ale po problémech a máme se na co těšit.
Z cyklu velkých cen dále pojedou Jason Doyle, Nicki Pedersen a Matej Žagar a to jak v Pardubicích, tak v Praze. Zůstaňme ale už u Tomíčkova memoriálu. Na startovní listině zatím zůstávají jen dvě prázdná místa. Číslo jedna, tradičně rezervované pro vítěze Zlaté přilby, pokud to nebude někdo z už angažovaných jezdců. A patnáctka pro polského zástupce.
Každopádně zájem o účast v Praze je tak velký, že ať všechno dopadne jakkoliv, budou to určitě velmi kvalitní závodnici. Za zmínku stoji i účast nové hvězdy americké ploché dráhy Luke Beckera vedeného Gregem Hancockem, který ale v Praze nebude.
Dále francouzského univerzála na dlouhé a klasické ploché dráze Davida Bellega anebo Němce Tobiase Busche a Ukrajince Alexandra Loktajeva. Dobrý známy Peter Kildemand, můj tajný favorit a vždy ambiciózní Jurica Pavlic a Ital Michele Castagna.
Dobrá nálada českých závodníků
Nechyběli ani Josef Franc, ani Eduard Krčmář
Pojďme pokračovat s dalšími hosty včerejší tiskové konference. Byli to přední domácí jezdci Eduard Krčmář a Josef Franc. Pražan v neděli pojede finále mistrovství světa na dlouhé dráze, ale v pondělí by neměl v Praze chybět. Sám hodnotil letošní sezónu jako sice úspěšnou, ale přece jen kolísavou a rád by ji zakončil pozitivním výsledkem. A tím je přinejmenším účast ve finále.
Podobně je na tom s předzávodní náladou i mladší Eduard Krčmář. Ten si připomenul loňský rok, kdy se mu Tomíčkův memoriál jednak nepovedl dle představ, jednak byl předčasně ukončen kvůli dešti, takže Eduard Krčmář neukázal zdaleka své možnosti, byť skončil těsně pod stupni. Letos, na rozdíl od loňska každý den od pátku do pondělí pojede jenom nedělní Zlatou přilbu a pak Memoriál Luboše Tomíčka.
Na tiskovce tentokrát chyběl Václav Milík, ale na Markétu určitě přijede. Celá trojice má za cíl účast ve finále a snad se jim to povede ve prospěch diváků a české ploché dráhy.
Déšť není zván
Skvělá startovní listina je pochopitelně největším lákadlem, ale až se v pondělí vypravíte na Markétu stoji za to vědět, že po otevření stadiónu pro diváky v 16:30 bude zpřístupněno i depo závodních strojů a to na celou hodinu až do 17:30. Ihned nato bude od 17:45 následovat autogramiáda. Nástup je posunout proti obvyklému o cirka 15 minut na 18:45 a nyní nikoliv kvůli televiznímu přenosu, ale proto, aby diváci měli víc času podívat se na plochodrážní hvězdy před začátkem jízd bez přileb a ochranných brýlí a hodně zblízka.
Evžen Erban hovořil o Zlaté přilbě města Pardubice
Televize také nebude chybět, ale z důvodu jiných závazků přímý přenos na programu ČT 2 je až od 20:15 až do ukončení závodu zhruba okolo 21:15. O důvod víc, proč nechybět přímo na stadiónu. Uvidíte navíc český dakarský tým včetně závodních strojů a děti se budou moci zúčastnit zábavně ankety o nejmíň tři zajímavé ceny.
Do Pardubic letos dostali pozvání všichni vítězové předchozích ročníků Zlaté přilby. Někteří jako dlouhodobě upoutaný na vozíku Leigh Adams mají problém cestovat, další, například Jason Crump se omluvili kvůli jiným plánům. Do Prahy byli pozvaní všichni, kteří přijedou do Pardubic a už tradičně i čeští veteráni plochodrážního sportu v počtu celkem třiatřiceti bývalých závodníků. Nechte se překvapit, koho všechno můžete v pondělí večer potkat na Markétě.
Zůstává jediná nezodpovězená otázka. Jaké bude počasí. „Skvělé,“ těší se traťmistr Tomáš Topinka. „Přece nebude třetí rok v řadě pršet?“
A kdyby náhodou ano, tak trať určitě bude na to připravena, ať se dočkáme skvělého finále s pěti jezdci a na pět kol. A tam se uvidí.
