Otrokovice – 10. dubna
Plochá dráha někdy píše paradoxní příběhy. Elvis Avgucevič po svém pádu v rozjížďce s číslem čtyři nedělního slovenského šampionátu mířil do nemocnice. Nyní je prakticky v pohodě a dostal naordinován jen dvoutýdenní oddech. Patrik Mikel upadl o čtyři jízdy později. Byť už v osmnáctém Memoriálu Ladislava Eliáše nepokračoval, zůstával v depu s tím, že je jen poněkud otřesený. Nakonec však jeho loket zpevňuje sádra a před extraligovou ouverturou příští úterý má problém nejen Lubomír Vozár, nýbrž i Milan Mach. Byť se pardubický junior magazínu speedwayA-Z svěřil se svou verzí doby na rekonvalescenci, v Praze nepojede, čímž je s největší pravděpodobností zmařeno předjednávané hostování Josefa Nováka za Slaný.
Patrik Mikel sledoval zbytek závodu, vychutnal si také excelentní triumf Zdeňka Holuba a byl mezi prvními gratulanty v Pražanově boxu. Jenže krátce nato musel za zdravotníky do sanitky, kteří mu na loket nasadili dlahu.
„Puknul mi loket, sám od sebe, myslel jsem, že to je jen spálené,“ vypráví Patrik Mikel, cože se to těsně před příchodem soumraku v Žarnovici přihodilo. „Jeli jsme do Partizánského do nemocnice a tam řekli, že je to vyhozený. Ale včera ve Zlíně zjistili, že nebylo.“
V sobotu se Patrik Mikel mračil při Prague Open a stejně prosluněná žarnovická neděle chmury z jeho čela nerozpustila. „Byla to rána,“ vrací se k osudné rozjížďce s číslem osm. „Po závodech jsem hýbal s rukou a zničehonic jako kdybych tam měl tenisák.“
A kdy tedy pardubického juniora opět uvidíme v závodní akci? „Je to naražený, je tam otok, ale zlomený to není,“ přemítá. „Mám ruku v sádře, doktor říkal na čtyři nebo pět týdnů, ale chtěl bych to zkrátit na tři týdny. Na začátek sezóny je to blbý, ale chtěl bych stihnout mistrovství Evropy v Pardubicích…“
Žarnovica – 10. dubna
Prosluněná neděle na žarnovickém Městském stadiónu nejen korunovala Zdeňka Holuba slovenským mistrem, nýbrž také rozhodla o základní podobě reprezentace SMF v letošních světových a evropských šampionátech. Reprezentační vesty zbyly v zásadě skoro na každého držitele slovenské reprezentace a pro naše fanoušky je v současnosti asi nejzajímavější, že v pardubickém semifinále šampionátu Evropy koncem měsíce zavlaje slovenská vlajka pro Ukrajince Andreje Kobrina.
Ranking držitelů SMF a jejich nasazení do MS a ME:
ranking:
jméno:
M SR:
reprezentace:
1.
Martin Vaculík
nestartoval
kvalifikace o SGP 2019
2.
Patrik Búri
7.
kvalifikace o SGP 2019 a ME Balakovo
3.
Andrej Kobrin (UA)
8.
ME Pardubice
4.
David Pacalaj
14.
MS juniorů
5.
Milen Manev (BG)
16.
ME Balakovo
6.
Jakub Valkovič
18.
ME juniorů
7.
Ján Mihálik
20.
ME juniorů
8.
Anton Wannasek (A)
23.
9.
Michal Danko
25.
Poznámka: nominace do dalších šampionátů budou provedeny na základě aktuálních výsledků a momentální formy
Žarnovica – 8. dubna
Když se včera Zdeněk Holub v pražských boxech bavil s Josefem Francem, řeč se pochopitelně stočila na dnešní slovenský šampionát, k němuž mladší z pražské dvojice odjížděl prakticky rovnou z Prague Open. Český úřadující šampión si vzpomněl na loňský rok, když po souboji s Martinem Vaculíkem skončil druhý. Zdeněk Holub jej však tentokrát překonal. Po pětadvaceti jízdách Memoriálu Ladislava Eliáše, který se stal kořistí Renata Gafurova, se nevešel na stupně vítězů, takže si dráhu na finálovém roštu o mistra Slovenska vybíral jako čtvrtý. Vybral si červenou a dobře udělal. Zatímco vedle stojící Renat Gafurov rychle odpadl s poruchou motocyklu, Pražan po vylétnutí pásky pádil dopředu jako namydlený blesk. Vytvořil si slušný náskok, což se ukázalo jako klíčové v závěrečných fázích šestikolové jízdy. Fyzické síly už však docházely všem, a byť se Stanislav Mělničuk dostal Zdeňku Holubovi takřka za kufr, předjet jej už nedokázal. Nejlepším Slovákem se stal Patrik Búri, jemuž ze sedmé pozice scházely na finále pouhé dva body, o něž přišel především diskvalifikací za zavinění pádu Jozsefa Tabaky v rozjížďce s číslem tři. Po pádu skončil v nemocnici Elvis Avgucevič, mítink nedokončil ani Patrik Mikel. Pardubický junior sice zůstal po svém pádu v osmé jízdě v depu, nicméně po závodech musel ještě jednou vyhledat posádku sanitky, která mu ovázala loket.
Pětadvacet závodníků na pětadvacet rozjížděk
Ondřej Smetana, který se po včerejším Prague Open vydal na cestu do Žarnovice místo Dána Kennetha Hansena, nebyl jediný závodník, kdo musel v souvislosti s letošním šampionátem Slovenska měnit plány. Diváci neviděli slibného Argentince Facundo Albina, který řešil problémy s licencí, ani Bartosze Kowalskeho. Stanislaw Burza, jenž se plným právem mohl také počítat mezi favority, sice do Žarnovice dorazil, ale bez motocyklů.
„Seklo mě v zádech,“ vysvětloval, proč se stejně jako ostatní závodníci nepřevléká do kombinézy. Nepřijel ani Patryk Zielinski, jenž měl spolu s Antonem Wannaskem fungovat v roli náhradníka. Nicméně na nástup před hlavní tribunu přece jen dorazilo ohromujících šestadvacet závodníků. Čekal je maratón pětadvaceti jízd osmnáctého ročníku Memoriálu Ladislava Eliáše a pro šest nejlepších šestikolové finále o mistra Slovenska navrch.
Na úvod začal nejlépe Norbert Magosi. Maďarský záskok za Bartosze Kowalskeho v první jízdě odstartoval na Renata Gafurova. Vzápětí Zdeněk Holub triumfoval stylem start – cíl, zatímco David Pacalaj v závěru jízdy ustál útok Ondřeje Smetany, který se až v posledním kole posunul před vadnoucího Marcina Rempalu.
V rozjížďce s číslem tři si Andrej Kobrin vykoledoval žlutou kartu. Restart byl smolný pro Michala Danka. Domácí junior se do první ostré rozjížďky svého života prakticky ani nerozjel, protože se mu ještě na roštu roztrhnul řetěz. Dopředu se dral Andrej Kobrin, ale Jozsef Tabaka po souboji s Patrikem Búrim spadl.
Patrik Búri líčí rozjížďku s číslem tři:
„Chytil jsem jámu, co byla nezvykle velká, neudělal jsem to schválně.“
Sanitka se naštěstí vracela prázdná, Jozsef Tabaka přišel do depa pěšky, kam jeho motocykl dopravil Sandor Tihanyi. Nikdo nebyl diskvalifikován a tak u pásky při repete chyběl pouze Michal Danko. Nyní byl vpředu Maďar a Patrik Búri se mu snažil zase sekundovat. Jenže tentokrát v prvním oblouku upadl slovenský závodník a dobrovolný pád volil i Andrej Kobrin
Druhé přerušení pádem již nezůstalo bez trestu a Patrik Búri musel zůstat ve svém boxu. Do listiny vítězů se zapsal Jozsef Tabaka a po něm i Martin Málek. Březolupský závodník jako jediný vyzrál na Elvise Avcugeviče. Podjel ho v posledním oblouku, kde však Lotyš záhy nato upadl. S bolestmi v hrudníku skončil zafačovaný v sanitce.
Poslední zatáčka hrála hlavní roli i v páté jízdě. Právě v ní prasknul sekundární řetěz Richardu Geyerovi zrovna, když se sápal po třetí příčce Martina Gavendy. Moravan si nakonec připsal dvojku, Stanislav Mělničuk trojku a vítězný Matič Ivačič čtyřku.
Zisky a ztráty
Pouze Jozsef Tabaka a Matic Ivačič dokázali svá vítězství z úvodní pětiny obhájit. Slovinec v prvním oblouku objel Ronnyho Weise, na němž si celá čtyři kola vylamoval zuby Zdeněk Holub. „To jsem posral, start na hovno,“ vrčel pražský závodník v odpovědi na narážky, že si musel připadat jako na saských šroubcích.
Jozsef Tabaka svůj úvodní triumf obhájil v rozjížďce s číslem deset, v jejímž čele jezdil od začátku až do konce. Zato jeho krajan Norbert Magosi musel stejně jako prve Zdeněk Holub knihovat svou dnešní prohru. A co horšího, druhé místo mu na začátku závěrečného okruhu sebral Stanislav Mělničuk.
Po třech sériích ale už čisté konto neměl vůbec nikdo. Stoupala hvězda Renata Gafurova, který po bleskovém startu vyhrál již rozjížďku s číslem šest. Stejně pohotový byl i v jedenácté jízdě, zatímco Jozsef Tabaka se v prvním zatáčce musel vypořádat s Marcinem Rempalou.
Matici Ivačičovi se stala osudnou rozjížďka nešťastného čísla třináct. Patrik Búri, který prve v repete osmé jízdy nestačil jen na Marcina Rempalu, letěl venkem jako střela. Jenže na své cestě vpřed se srazil právě se Slovincem a upadl. Stihnul taktak repete, kde vystřihl nejlepší start. A mezi něj a Matice Ivačiče se vklínil ještě Mark Karion.
Po odvozu Elvise Avguceviče do nemocnice doznal závod dalších personálních ztrát. Po osmé jízdě, o níž jsme se bavili v souvislosti s Patrikem Búrim, odstoupil Patrik Mikel. Pardubický junior upadl ve druhé zatáčce a on se raději rozhodl nepokračovat. Po třech sériích nepokračoval ani Michal Danko, jehož oba motocykly jakoby napadl nějaký zákeřný mechanický virus. Jediný, kdo si v této konstelaci nestěžoval, byl Anton Wannasek. Rakouský veterán se slovenskou licenci coby jediný náhradní vyrazil na ovál rovnou čtyřikrát.
Patrik Mikel vypráví o svém pádu v jedenácté jízdě:
„Natáhlo mi to, už to nešlo zlomit.“
Určit šestici postupující do finále bylo dnes stejně snadné jako procpat slona uchem jehly. Patřičnou razanci k tomu měl Martin Málek. Když vyhrál stylem start – cíl rozjížďku s číslem čtrnáct, k dosavadnímu maximu mu chyběl jediný bod. Pak se však pro březolupského závodníka všechno otočilo. V rozjížďkách s čísly devatenáct a čtyřiadvacet jen marně hledal, kam se poděly koníky z jeho motocyklu. A postup do finále mu unikl jen o opravdický kousek.
Další příběh červeného povlaku
Ještě hůře než Martin Málek dopadl Patrik Búri. V první zatáčce rozjížďky s číslem osmnáct se protáhnul na druhou pozici, když nedohnal pouze Norberta Magosiho. Třiadvacátou jízdu vyhrál, když ve druhé zatáčce třetího kola podjel Milena Maneva. Jenže dva chyběly a on skončil jako první nepostupující.
„Škoda té prví jízdy,“ litoval své diskvalifikace Patrik Búri, který však přesto skončil na postu slovenské jedničky. Na pomocná kritéria předčil i Andreje Kobrina, jenž se letos rozhodl startovat s licencí SMF a pojistil si starty v kvalifikaci o Speedway Grand Prix 2019 a v semifinále mistrovství Evropy v Balakovu.
Litovat ostatně nemuseli ani další jeho krajané, byť jim patřila umístění v nižší půlce výsledkové listiny. David Pacalaj zajel pod bedlivým zrakem Zdeno Vaculíka pětici slušných jízd, v nichž byl nejhůře dvakrát třetí. Jakub Valkovič zase napravil loňský debakl, a byť Ján Mihálik a Michal Danko vraštili svá čela, všichni unisono skloňovali raný stav sezóny a víru, že příště to bude určitě lepší.
U Čechů však byla nálada o poznání zasmušilejší. V případě Patrika Mikela a Martina Málka již víme, že nebylo sebemenšího divu. Ondřej Smetana nemohl se svým mechanikem Stanislavem Stehlíkem přijít na kloub správnému nastavení motocyklu, takže Pražan startoval jako zpomalený film.
Spokojenost jste mohli vidět u Martina Gavendy a pochopitelně u Zdeňka Holuba, který jako jediný z našich našel cestu až do finále. Poučil se z chyby svého pokaženého startu, který tak jadrně okomentoval a prohrál už pouze ve dvanácté jízdě s Norbertem Magosim, pekelně rychlým už s vylétnutím pásky.
Sedmnáctou jízdu vyhrál Zdeněk Holub stylem start – cíl a dvaadvacátou vlastně víceméně jakbysmet, protože Jozsefa Tabaku, který se řítil první zatáčkou vnějškem do čela, poslal za svůj deflektor ještě v prvním výjezdu. O uzoučkých dírkách kvalifikačního síta svědčí výmluvně skutečnost, že přestože pražský borec ztratil v základní části pouhé dva body, volil si dráhu pro slovenský šampionát až jako čtvrtý. Zvednul červený terč a dobře udělal.
Zdeněk Holub komentuje svůj finálový triumf:
„Ani jsem nevěřil, že těch šest kol dám, ale vadli jsme už všichni.“
Od devatenácté večerní nás dělila slabá čtvrthodinka, když se Renat Gafurov ulil od finálového startu. Rozblikala se červená světla a Rus, jenž slovenský titul vyhrál již před šesti lety, kvůli technické závadě ujel jen pár metrů. Stejně jako roku 2008, kdy Martinovi Gavendovi spíše než Martin Vaculík sebral vítězství při ZP SNP prasklý řetěz, či v následující sezóně s primátem Tomáše Suchánka v obnoveném slovenském šampionátu se na žarnovické dráze začal psát příběh červeného povlaku.
Nyní jej měl na své přilbě Zdeněk Holub. Soupeři, které měl po své pravici, dávali pozor spíše sami na sebe, a on je zaskočil svým oslnivým startem. Než by řekl švec, vytvořil si bratru desetimetrový náskok. V poslední třetině šestikolového dramatu o něho sice přišel, avšak fyzické síly po náročném odpoledním programu docházely všem.
Nervóznější byl v depu Zdeněk Holub starší. A jak by také ne, jeho syn po pokažené loňské poslední sezóně mezi juniory, rozehrál svou seniorskou kariéru vedením ve finále o mistra Slovenska. U nohou měl kanystřík s metylem a poněkud znejistěl nad dotazem, zda dolil nádrž na šest kol. Avšak konec dobrý, všechno dobré. Zdeněk Holub mladší přišel do boxů s trofejí a napůl vypitou láhví šampaňského. A co na tom, že z objemu metylu, který jeho otec vypustil z karburátoru, by se i ten nejmenší ze sedmi trpaslíků nedostal ani do povznesené nálady.
Hlasy z depa
„Pepa mi říkal, že loni byl druhej‘,“ vzpomněl si Zdeněk Holub na včerejší rozmluvu s Josefem Francem. „Já ho dneska překonal. Závod super, ani jsem nevěřil, že těch šest kol ve finále dám, ale vadli jsme všichni. Je to pecka, alespoň něčeho jsem mistr. Všechno bez problémů, motorka fárala, jak měla. Teď přijdou důležitější závody, tak doufám, že budu tahat taky.“
„Včera v Debrecenu jsem také začal špatně,“ srovnával Patrik Búri svou úvodní diskvalifikaci za najetí do pásky v maďarském šampionátu s dnešním vyloučením kvůli pádu. „Trefil jsem pásku, ale skončilo to happy endem, dostal jsem se do semifinále a skončil třetí. Dneska mi ty body chyběly na finále.“
„Poslední dvě jízdy se to dusilo a nechtělo to jet,“ říkal Martin Málek na téma svého zlomu k horšímu v posledních dvou sériích. „Díval jsem se do karburátoru a měl jsem přilepený víčko v nádrži, jak je to tam vyvrtané. Jestli to není zapalováním, bude tohle ono.“
„Prostě motorka nebyla schopna odstartovat,“ láteřil Ondřej Smetana. „Jak jsem nestartoval včera na Markétě, dneska to taky nešlo. Nechápu to. Zkouším převody na motorkách, ale je to špatný. Ale jedeme dál!“
„Bral jsem to spíš jako trénink,“ vyprávěl Martin Gavenda. „První jarní svezení zostra. Trošku jsem si zvykal. Dráha byla těžká a na tu hrůzu to dopadlo jakžtakž.“
„Nevěděl jsem, jestli středo nebo lajnu,“ připouštěl David Pacalaj. „Venek byl nejlepší. Chtěl jsem jet juniorák svět a Evropu, to byl pro dnešek základ. A povedlo se.“
„Dobré,“ odtušil Jakub Valkovič. „Na konci závodu jsem už byl spokojený. Jsem rád, že to skončilo lépe než loni a neskončil jsem poslední mezi domácími. Škoda pár bodů, co mi chyběly. S Martinem Gavendou jsem bojoval o tři body za druhé místo. Nevyšlo to, nevadí. Teď na konci jsem se pral o dva body s Lysakem. Taky to nevyšlo, ještě potřebuji nějaké zkušenosti.“
„Nešlo to,“ smutnil Ján Mihálik. „Neuměl jsem trefit nastavení motocyklu, nestartoval jsem, celé závody jsme laborovali. Budu se snažit, aby to bylo lepší. Je sice začátek sezóny, ale tohle byl důležitý závod.“
„Nejradši bych zapomněl, tenhle víkend se mi nepovedl vůbec,“ ponořil se Patrik Mikel do špatné nálady. „Včera na Prague Open jsem to posral. Neměl jsem styl a motorka nebyla akorát. Dneska taky ne. Byl to nevinný pád, ale jak si to sedlo, udělalo se mi blbě. Jak jsem si sedl, zlomily se mi ortézy. Je to začátek sezóny, sice pomalejší, ale všechno začíná, budu to dolaďovat, aby to šlo nahoru.“
„Pokazily se mi obě dvě motorky,“ bilancoval svůj ostrý závodní debut Michal Danko. „Jednu jsem zlomil ve vidlici, druhou zadřel. To jsem nečekal od prvního závodu, příště to už bude lepší. Doufám…“
Mořina – 8. dubna
Bylo by chybou domnívat se, že včerejší Prague Open si úžasné závodní momenty schovávalo pouze do finálové jízdy. Kupříkladu Ondřej Smetana se v rozjížďce s číslem devět probil k vítězství z třetího místa, když nakonec překonal i vedoucího Patrika Mikela. Nakonec jen opravdu velice těsně nepronikl mezi nejlepší čtyřku, nicméně příležitost k závodění se mu naskytne již dnes.
Ondřej Smetana totiž již včera vyrazil do Žarnovice. Ve startovní listině odpoledního Memoriálu Ladislava Eliáše, jenž má vyvrcholit jízdou nejlepší šestice o titul mistra Slovenska, totiž nahradí Kennetha Hansena.
Ani v dalším týdnu se pražský závodník doma příliš neohřeje. Již v úterý se má společně se Zdeňkem Holubem hlásit v polské Bydhošti, která už konečně na třetí pokus uspořádaná tréninkový kemp pro závodníky ze své soupisky.
Žarnovica – 8. dubna
Od svých žarnovických kolegů musel o dráze na plzeňských Borech slyšet prakticky jen samé hororové věci. Jenže před rokem sem přijel, viděl, a byť nezvítězil, šel poprvé na stupně vítězů české juniorky. Pozici třetího závodníka mistrovství republiky juniorů ztratil až v rozjezdu s Filipem Hájkem v Pardubicích, nicméně i tak má za sebou vcelku povedenou sezónu. Tu letošní zahájí dnes odpoledne, kdy se v jeho Žarnovici pojede nejen o titul slovenského šampióna, nýbrž i místa v reprezentaci.
Dvakrát blízko juniorského bronzu
„Když jsem tam přijel, pršelo,“ vrací se Ján Mihálik ke svému prvnímu závodu v Plzni takřka před rokem. „Myslel jsem, že se závod zruší, ale pak se udělalo pěkné počasí. Na dráhu vyjely traktory, ale když jsem viděl, jakou katastrofu udělaly, myslel jsem si, že se závod teď už zruší. Jenže jsme hodinu počkali, rozhodčí zahájil trénink, bylo to dost hluboké, ale sjízdné. Na tréninku jsem jel starou gumu a bylo to v pohodě, pak jsme na závod přezuli novou gumu a před první jízdou jsem měl problém zahnout, takže jsem jezdil výjezdu po nafukovačce.“
Nakonec se na první pohled nepříznivé okolnosti poskládaly do mozaiky nejnižšího stupínku pódia. „Po té minutě tréninku jsme šli na pásku,“ pokračuje Ján Mihálik. „Neměl jsem problém odstartovat na prvním místě. Po dvou kolech se jízda zastavila kvůli pádu Michala a Václava. Přijel jsem do depa, úplnou náhodou šel kolem mě Richard Geyer. Dívá se mi na zadní gumu a začal se chytat za hlavu, proč jezdíme na nové gumě, když je těžká dráha. Rychle jsme ji vyměnili za starou a neměl jsem problém zahnout. V opakované jízdě jsem znovu dobře odstartoval a vyhrál jsem. Protože jsem byl dost fyzicky připravený na sezónu, tak jsem tu dráhu zvládnul. Ale na Edu a Patrika jsem neměl, byl jsem na té dráze poprvé a ještě jsem s ní seznamoval.“
Ján Mihálik už své pódiové umístění neobhájil, navíc mu celkový bronz v rozjezdu po pardubickém závodě sebral Filip Hájek. „Ano, je pravdou, že jsem se nedostal na stupně vítězů v Praze, kde mi chyběl jeden bod na finálové jízdy,“ ujímá se slova opět slovenský junior. „Podepsalo se na tom i to, že jsem o den předtím startoval v semifinále mistrovství Evropy v Terenzanu, po kterém jsem byl částečně vyčerpaný. V Pardubicích jsem z toho byl rozzlobený, ale bral jsem to, že lepší zvítězil. A náladu mi spravilo druhé místo do devatenácti let.“
Bronz měl na dosah i v juniorských družstvech ve Slaném společně s Jakubem Valkovičem, jenže jedna nepovedená jízda všechno obrátila naruby. „S Jakubem se mi jelo dobře, výborně jsme spolupracovali jak na dráze, tak v depu jako tým,“ líčí Ján Mihálik. „Škoda té jedné nevydařené jízdy. Na startu mi odešel motor. Jakub v první zatáčce spadnul a vyloučili ho. Stejně tak i mě, i když k tomu nebyl důvod, protože jsem nebyl za bílou čárou a ani mě nepředjeli o kolo. Tím, že nás rozhodčí vyloučil, jsme ztratili šanci umístit se na stupni vítězů.“
Prestižní závody
Vedle českého juniorského šampionátu se Ján Mihálik dočkal svého debutu ve světovém šampionátu mladší věkové kategorie. „Byla to pro mě dobrá zkušenost,“ vypráví o svých dojmech z pardubického semifinále. „Zajezdil jsem si s extraligovými jezdci typu Drabika, Kubery nebo Kurtze. Jsou vyježděnější než já, ale zase jsem získal nové zkušenosti a hodně jsem se naučil. Takové závody potřebuju, abych výkonnostně rostl.“
A vskutku Ján Mihálik loni prožil více povedených závodů, kupříkladu při pražské první lize vyjezdil osm bodů a patřil k inventáři extraligové sestavy Jána Daniela. „V té Praze se mi na tréninku jelo úplně super,“ popisuje. „Dráha byla dobře nachystaná a myslel jsem, že si dobře zajezdím. Jenže hned v první jízdě jsem nebodoval a ve druhé také ne. Potom jsem se poradil s mechaniky a změnili jsme nastavení motorky, což vedlo k výraznému zlepšení a podařilo se mi získat osm bodů. V první lize se mi jezdí líp než v extralize, protože mám větší šanci na lepší umístění než v extralize, kde s námi jezdi profesionální jezdci. Ale v extralize jezdím rád, získávám zkušenosti na dobrých drahách.“
Kromě extraligy jsme v Čechách loni viděli Jána Mihálika v prestižním šampionátu dvojic v Plzni. Na debut ve finále mistrovství republiky jednotlivců stále čeká. Jediná cesta k němu vede přes přebor, který však loni prakticky ignoroval.
„No, já nejdřív ani nevěděl, že jedu do Plzně na finále České republiky dvojic,“ připouští Ján Mihálik. „Ale nominoval mě tam Speedway Club díky mému dobrému umístění v české juniorce. Konkurence byla dobrá, ale snažil jsem se co nejlépe zajet. No, jeden přebor jsem jel ve Slaném, tak si nevymýšlej (smích). Ale na přebory jsem neměl moc čas, když otec musí chodit do práce, a jsou to volné závody, takže nejsou povinné.“
Ostrý odpolední start do nové sezóny
Nechme ale už letopočet 2017 spát pod přikrývkou historických statistik, protože dnes pro Jána Mihálika začíná nová plochodrážní kampaň. „Na sezónu jsem se připravoval fyzicky i technicky, takže mám nachystáno,“ pochlubí se. „Něco jsme doplnili v technice jako například rámoviny a další věci. Chtěl bych postupovat výkonnostně dál. Mojí prioritou bude česká juniorka, kde chci opět stupně vítězů, což se mi, myslím, podaří. Protože se začalo trénovat později, rozhodl jsem se, že první závody pojedu na domácí dráze v Žarnovici.“
Ty jsou na pořadu dnešního odpoledne. „Snažil jsem se připravit co nejlépe po fyzické a technické stránce,“ dostává se Ján Mihálik ve svém vyprávění k mítinku o titul slovenského šampióna. „Budu se snažit zajet co nejlépe, jak se jen dá. Umístění si netroufnu tipnout, uvidíme, jak se závody budou vyvíjet, protože nás bude pětadvacet jezdců. Bude to zajímavé, těším se na to.“
Ján Mihálik děkuje:
„Chtěl bych poděkovat za pomoc: mojí rodině, Speedway Clubu Žarnovica a firmám: Mistro, Duo-Ados, Motopoint,Styx, Stavebniny Trvalec aTitan.“
Žarnovica – 5. dubna
Pětadvacet rozjížděk čeká žarnovické publikum v rámci nedělního Memoriálu Ladislava Eliáše. Po něm se pro šestici nejlepších plochodrážní zvedne startovní páska ještě jednou, aby první z nich na cílové metě byl vyhlášen jako letošní mistr Slovenska. Startovní listina čítá pětadvacet jmen, další dva závodníci jsou náhradníky, přičemž již byla vylosována čísla.