Holice v Čechách – 29. ledna
Neuběhla ani jedna jediná série dnešního závěrečného dílu mistrovství republiky na ledové dráze v Holicích a čtyřčlenný seznam uchazečů o titul letošního českého ledařského vicemistra byl poloviční. Jan Klauz večer po Chrastné opravoval spojku, avšak na zamrzlém rybníku Hluboký se vynořil problém se zapalováním. Pražský matador užuž odstupoval ze závodu, když přišla pomocná ruka Davida Lizáka. Jenže problémy s elektrikou nezmizely a on kvůli nim zůstal stát ve druhé jízdě ve chvíli, kdy suverénně vedl. Ještě před tím se Lukáš Volejník ocitnul na zemi, aniž by pořádně věděl jak. Do deváté jízdě ani nenastoupil, protože mu cestou na startovní rošt prasknul sekundární řetěz. Lukáš Hutla vypomohl svou rezervní spojkou, takže i osečenský ledař mohl pokračovat, byť se stejnou perspektivou o mizejícím pódiu v závěrečné klasifikaci jako Jan Klauz. Naopak Lukáš Hutla spěl za titulem vicemistra. S maximálním bodovým ziskem vyhrál základní část, přičemž dvakrát porazil Andreje Diviše. Jeho skalp si ke svému opasku přivěsil také Jan Pecina, který po maturitním plese své dcery dnes zajel nadmíru povedený závod. Triumfem v patnácté jízdě si Lukáš Volejník zajistil start ve finále, který byl upřen Janu Klauzovi, jenž stejně jako v Kopřivnici vypadl na pomocná kritéria. Rozhodující jízda dne začala pádem Lukáše Volejníka v první zatáčce. Jenže to už Pavel Váňa dal pokyn k zastavení, protože Jana Pecinu zaskočilo chování spojky s hliníkovými lamelami, takže skončil polapený v pásce. Při repete svedl Lukáš Hutla další spektakulární souboj s Andrejem Divišem. Přeloučský ledař měl nakonec vrch před svým nepomuckým soupeřem a to nejen na stupních vítězů, ale i v závěrečné klasifikaci. Lukáš Volejník přijel k opakovanému finále s vidinou hlavně dojet a neskončit potřetí na zemi. Když mu však vzápětí sebral třetí místo Jan Pecina, zmobilizoval všechny rezervy a na poslední chvíli vrátil svého někdejšího ledařského profesora za svá záda.
Hru o stříbro hraje také pan Pech
Lukáš Hutla spal po včerejšku náramně dobře. Spolu se svým otcem Radkem sice vzhlížel na pódiu prvního závodu šampionátu družstev na Lukáše Volejníka a Jana Klauze. Sám však vyhrál všech osm rozjížděk, přičemž tři jeho souboje s Lukášem Volejníkem zahřály promrzlé fanoušky více než cisterna grogu.
Kopřivnický splín byl rázem ten tam a Lukáš Hutla si uvědomoval své ambice na zisk titulu českého ledařského vicemistra. Při uplatnění škrtání jednoho nejhoršího výsledku se mohl opřít o svých šestnáct bodů z Opatovic.
„Už ráno jsem se probudil s tím, že to musím dokázat,“ bude se přeloučský ledař svěřovat později s pohárem s jedničkou ve svých rukou. Nicméně ráno si plány na stříbro spřádali také tři další borci. Na šestnáctibodovou hranici se v Kopřivnici dostali také Lukáš Volejník a Andrej Diviš. A Jan Klauz byl díky opatovickému pódiu jen o dva body pozadu. Ještě večer pracoval v dílně, protože včera jej do Memoriálu Saši Kopeckého nepustila očesaný spojkový koš.
Přitom však právě on mohl být prvním, který by vyklidil pole, aniž by se přitom hřeby jeho stroje zakously do zamrzlé hladiny holického rybníku. „Ráno jsem tady vrkal a odešla cívka,“ smutnil nad svým motocyklem. „Prásklo v tom a konečná.“
David Lizák seděl vedle a jeho bolavá žebra stažená americkou páskou nebyla pod oblečením vidět. „Dělali jsme kola, tlumiče, když to pojede, věřím si,“ byl bývalý bikrosový závodník po včerejších stupních vítězů v odhodlané náladě. Když však viděl patálie, do nichž zabředl Jan Klauz, ochotně mu půjčil cívku a zapalování.
Mezitím se parkoviště zaplnilo natolik, že zbývala jen místečka pro dvě auta. Zhruba půldruhé tisícovky lidí oblehlo rybník Hluboký v touze spatřit exkluzivní podívanou co nejvíc zblízka. Dostali se i do depa, které se před nimi neuzavíralo ani během úprav ledového zrcadla. Při jízdách však museli za bezpečnostní pásky, odkud se staly svědky pokračování nehorázné smůly Jana Klauze.
Pražský matador si před rozjížďkou s číslem dvě v pohodě obkroužil tréninková kolečka jako jeho soupeři. Když šla páska nahoru, usadil se pevně na čele před Radkem Hutlou, jehož nakonec uštval David Lizák, zatímco Josef Diviš uzavíral řadu. Idylka netrvala ani dvě kola.
„Nejede to,“ vysvětloval Jan Klauz smutný hlasem v depu, proč z druhé zatáčky druhého okruhu vyjel ven do sněhu. „Dvakrát to střelilo a konečná.“ Smůla však řádila i mezi dalšími pretendenty celkového stříbra. Trojici šestnáctibodových svedla na startovní rošt už první jízda. Ovšem souboj silné čtyřky na silném ledě netrval dlouho.
Lukáš Volejník vystřihnul exkluzivní start, jak moc dobře umí. Lukáš Hutla po něm okamžitě vytrapoval. Ještě v prvním nájezdu je však oba zaskočil Andrej Diviš. Janu Pecinovi se z věcí, které trojice mladších soupeřů prahnoucích po triumfu předvěděla, rozhodně nezatočila hlava. Sám se zapojil do boje a poslal Andreje Diviše za svá záda.
Lukáš Volejník neumí najít příčinu svého pádu v rozjížďce s číslem jedna:
„Nevím, vyjížděl jsem ze zatáčky a najednou jsem ležel!“
Lukáš Hutla převzal vedení, Lukáš Volejník se změnil v nájezdníka, jenže v cílové rovince druhého kola se už opět točil v divokých kotrmelcích. Ani jeho tělo, ani motocykl naštěstí nedoznaly vážnější újmy, s duší to však bylo horší. Z repete byl diskvalifikován a Lukáš Hutla navíc osedlal vítězného koně.
Andrej Diviš byl opakované rozjížďce s číslem jedna sice opět vpředu, avšak po průjezdu druhou zatáčkou říkalo vedení pane Lukáši Hutlovi. Přeloučský závodník navíc ve čtvrté jízdě vystřelil jako raketa a rychle zmizel z dosahu dravého Jana Klauze. Se šesti body na kontě mu té v chvíli nemohl v holickém autokempu konkurovat nikdo.
Ledaři se tlačí o finále
Přeloučanovo postavení posilovala také skutečnost, že po dvou startech neměl nikdo ani pět bodů. Jan Pecina, který si včera večer kvůli maturitnímu plesu své dcery oholil svůj plnovous, skvěle odstartoval do rozjížďky s číslem tři. A ještě cestou do prvního oblouku zavřel na vnitřek Andreje Diviše, jenž na startovním roštu stál po jeho levici.
Jan Pecina popisuje své duely s Andrejem Divišem v rozjížďkách s čísly jedna a tři:
„První rundu jsem posral. Vletěl jsem do sněhu, pak jsem za ním zkoušel jet, ale bylo to daleko. Opět start na hovno. Teďka lajnička, pěkně a v klidu.“
Nicméně Andrej Diviš se rychle vzchopil. V rozjížďce s číslem pět odvedl Lukáše Volejníka, který se rychle oklepal z následků úvodního koulení se po ledě. V závěru mohutně dotahoval Andreje Diviše, který své vítězství uhájil opravdu jen těsně.
Bojovali však i závodníci ze středu pole. Radek Hutla by si nejraději nafackoval, když v páté jízdě odstartoval na druhý převodový stupeň. Mnohem horší se však pro něho ukázal být David Lizák, který po zděděném vítězství po Janu Klauzovi prahnul po dalších bodových zářezech. Bodíku se dočkal, když ve třetím kole podjel Radka Hutlu v prvním oblouku.
Před šestou jízdou se proběhl mechanik Martina Běhala, jemuž se kvůli vysoké postavě přezdívá Čáp, protože si jeho závodník zapomněl žlutý povlak na bedně s vercajkem. Přímo z roštu mohl spatřit další skvělý start Jana Peciny, který oholenému osečenskému fousáčovi přinesl triumf ve stylu start – cíl. A v neposlední řadě zvýšil jeho ambice na finále.
Na rozdíl od Opatovic a Kopřivnice s dvanácti účastníky musel Petr Moravec dnes použít rozpis pro deset závodníků, který nepracoval s dvojicí semifinálových jízd. Do finále postoupila přímo čtveřice borců, jež se po šesti startech mohla chlubit nejvyšším skóre.
Do této společnosti se pochopitelně chtěl zařadit také Lukáš Volejník, protože si ještě ani náhodou nepřipustil, že by vicemistrem nebyl on. A také Jan Klauz, který by si rád s paní Smůlou vyříkal své nešťastné vyřazení z finále v Kopřivnici. Oba se utkali v rozjížďce s číslem sedm a stálo to doopravdy za to!
Jan Klauz předvedl ještě lepší start než Lukáš Volejník. Osečenský ledař však bezprostředně z chodu udeřil vnějškem první zatáčky. Na protilehlé rovince se dostal dopředu. Ovšem Jan Klauz se držel vnitřní čáry jako přibitý kladívkem. Ve výjezdu z druhé zatáčky nakopla Lukáše Volejníka nějaká nerovnost, přesto však ještě zvýšil svůj náskok.
V depu neměl čas na dlouhé řeči, protože musel k pásce hned ob další jízdu. Jenže devítka u jeho čísla byla stejně smolná jako třináctka nebo v dnešním případě Lukáše Volejníka také jednička. Dojel totiž pouze ke startovnímu roštu. Jeho otec a druhý mechanik Martin Kratochvíl za ním sice okamžitě vyrazili poklusem. Mohli však svému jezdci pouze pomoci odtlačit motocykl stranou a sebrat přetržený sekundární řetěz.
„Tohle jsem doopravdy nečekal!“ divil se Robert Růžička, který devátou jízdu vyhrál. Pravda odstoupení Lukáše Volejníka mu pomohlo obrovským způsobem, avšak Radka Hutlu na venek vyvezl on sám. Koho by v té chvíli napadlo, že Roberta Růžičku bude od finále dělit jen jeden jediný bodíček?!
Závodnická prestiž ozdobila finále
Za daných okolností byl dokonalým pánem situace Lukáš Hutla. V rychlém sledu dvou jízd porazil Andreje Diviše a Jana Klauze, kteří se s ním ještě před půldruhou hodinou chtěli měřit o vicemistra. Přitom ani jeden mu nedaroval vítězství zadarmo.
Andrej Diviš v osmé jízdě nejlépe odstartoval. A Lukáš Hutla musel jet vedle něj celou protilehlou rovinku. Teprve velká rychlost v kombinaci s vnitřní stopou v nájezdu do druhého kola mu otevřela cestu k podjetí vedoucího nepomuckého závodníka v následujícím oblouku. V desáté jízdě byl sice Lukáš Hutla vpředu zároveň s letem pásky k prosluněné holické obloze, nicméně Jan Klauz kousal jako rozzuřený lev. Až někdy v průběhu druhého kola mu Lukáš Hutla ujel.
Andrej Diviš kontroval hladkým triumfem v rozjížďce s číslem jedenáct, v níž už na konci protilehlé rovinky vedl před Robertem Růžičkou bratru o tři desítky metrů. Lukáš Hutla neprohrál ani ve dvanácté jízdě, avšak slušně se na tři body opět nadřel. Za sebou měl zprvu Jana Pecinu, jehož však v prvním oblouku vystřídal Lukáš Volejník.
Tomu právě shodou okolností pomohl pokračovat v závodě Lukáš Hutla, když ze svého místa v depu přinesl spojku, jíž Lukáš Volejník mohl zase spojit svůj sekundární řetěz. Gentlemanská pomoc samozřejmě nevyžadovala přednost na závodní dráze. A Lukáš Volejník se vnějškem druhé zatáčky jen mihnul okolo svého zachránce.
Ovšem ani Lukáš Hutla nehodlal akceptovat hru na jistotu. Ve třetím kole udeřil po vnitřní straně první zatáčky. Projel rovinku v těsné blízkosti svého rivala, aby díky protaženému nájezdu do druhého oblouku znovu převzal pozici leadera. V té chvíli byl již oběma nohama ve finále. Neuběhlo ani pět minut a Andrej Diviš, jenž kraloval třinácté jízdě před Janem Klauzem, také.
Vzápětí Lukáš Hutla slavil šestý triumf. V rozjížďce s číslem čtrnáct odvedl svého otce, který díky mechanickému moru ve své stáji, musel dnes osedlat rezervní motocykl. „Naše třetí motorka má nejlepší motor, akorát vpředu je stará vidle…“ povzdechl si.
Zbývající dvě místa finálové startovního roštu měla být zaplněna v rozjížďce s číslem patnáct, před jejímž začátkem živili naději na vavříny ještě Lukáš Volejník, Jan Klauz a Jan Pecina. Posledně jmenovaný už měl finálový lístek prakticky zabukovaný, pakliže by mu ovšem Martin Běhal nesebral poslední bod. Přesto však odstartoval nejlépe.
Jenže v prvním oblouku na něho Jan Klauz a Lukáš Volejník udeřili zvenčí. A na protilehlé rovince šli dopředu. Pakliže by Jan Klauz dojel do cíle jako první, doprovodil by Jana Pecinu do finále on. Lukáš Volejník si však nemusel brát kalkulačku, aby si tuto jednoduchou rovnici vyřešil sám přímo za řidítky.
Ve druhé zatáčce svého parťáka z vítězného týmu v Chrastné objel, aby nakonec k šachovnicové vlajce dojel s desetimetrovým náskokem. Za zády startmaršála Jaroslava Kocka stála i paní Smůla, aby si vychutnala okamžik, v němž na Jana Klauze ukáže pořádně dlouhý nos.
Šedesátiletý borec nakonec z čtveřice desetibodových skončil nejhůře. Lukáš Volejník a Jan Pecina se mohli díky svým trojkám chystat motocykly na finále. A v závěrečné klasifikaci skončil před Janem Klauzem také Robert Růžička a to především díky vítězství v jízdě, kde unavená spojka rozpojila sekundární řetěz Lukáše Volejníka.
Z hlediska pořadí šampionátu měla finálová jízda rozdány karty takovým způsobem, až by člověk užasl. Lukáš Hutla byl vicemistrem, zatímco Andrej Diviš přeskočil Lukáše Volejníka. Jan Pecina by musel vyhrát takřka ještě třikrát, aby přeskočil pátého Jana Klauze. Rozhodně však nešlo říct, že se závodí jen o poháry v dnešním klání. V banku neleželo nic menšího prestiž.
Lukáš Hutla se vrací k repete finálové rozjížďky:
„Odstartoval jsem první, ale ubíral jsem moc brzo plyn. Andrej podržel, dal to pode mě. Pak jsem mu to vrátil, on mně říkal, že mě málem sejmul. Musím ještě pilovat, abych byl rychlej‘.“
Celé depo stálo na nohou, aby mu z rozhodujících momentů neunikl ani okamžik. Páska letěla nahoru. Jan Pecina zůstal stát. Dopředu se řítil Lukáš Hutla. Za ním Andrej Diviš a Lukáš Volejník. Ten však neměl v první zatáčce místo a skončil na zemi. To už se mávalo červenými vlajkami jako na prvního máje v padesátých letech.
Všechno se seběhlo strašně rychle, přitom Pavel Váňa nařídil zastavení již při startu, protože Jan Pecina najel do pásky. „Mám hliníkový lamely,“ mohli jste z hlasu Jana Peciny slyšet omluvně zabarvený tón. „Úplně se to seklo. To se mi nikdy nestalo…“
Protože Lukáš Volejník upadl až po přerušení, spekulace o jeho případné diskvalifikace najely na bezpředmětnou mělčinu. „Andrej mě chtěl vyhnat, já to nechtěl pustit,“ konstatoval Lukáš Volejník. „Mazňa mi roztrhnul botu,“ stěžoval si naoko Andrej Diviš.
Každopádně při restartu byl Lukáš Volejník hodnější. Do beránka měl však daleko, protože ukázal výfuk Janu Pecinu. Vpředu byl Lukáš Hutla, avšak Andrej Diviš prahnul po nejvyšším stupni dnešního závodu. Ve druhé zatáčce přeloučského závodníka před sebou podjel.
Ten se však ve druhém okruhu vrátil zpátky, byť mu motocykl poskočil natolik, že patnáct set diváků zmlklo v obavách, že svého jezdce vyhodí ze sedla. Ovšem Lukáš Hutla krizový moment ustál a během víkendu dojel jako vítěz do cíle nepřetržitě popatnácté. Bojovalo se také o třetí příčku. Ve druhém kole se Jan Pecina dostal před Lukáše Volejníka, ten ale v závěru mobilizoval všechny síly a poslal svého někdejšího ledařského profesora za svá záda.
Hlasy z depa
„Co jsem říkal včera, to jsem splnil,“ připomínal Lukáš Hutla svůj slib z chrastenského pódia, že bude vyhrávat také dnes v Holicích. „S tím Mazňou se potvrdilo, že musím trénovat s rychlejšíma. Teď závodím, až když mě někdo předjede. Musím nastavit tlumiče, abych byl rychlej‘. Dnes nebyl problém, jen jsem teď ve finále chytnul nějakou hranu. Jsem celkově druhej‘, to se mi povedlo. Super, jsem spokojenej‘ s vicemistrem, líp to dopadnout nemohlo. Už ráno jsem se probudil s tím, že to musím dokázat, že jsem u nás druhej‘ po Klabovi.“
„Závod dobrej‘, lepší než včera,“ pochvaloval si Andrej Diviš. „Letos není nějak forma. Lukáš Hutla je doma, to se jede vždycky líp. Jak jsem ho ve finále trefil, už jsem ho viděl na zemi, ale on se posbíral. Dneska je toho dneska nějak moc. Pro diváky to muselo bejt‘ hezký, vyrovnaný závody, dalo se na to koukat.“
„Jako na kolotoči nebo spíš na houpačce,“ odpověděl Lukáš Volejník na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Hroznej‘ masakr, s deseti bodama jsem se dostal do finále. Na to, že jsem to už chtěl zabalit, dobrý. Ve finále bylo drama, Andrej mě chtěl vyhnat, já to nechtěl pustit. Pecka kousal, já chtěl dojet v klidu, pádů bylo už dost. Proto jsem kluky nehonil, až na Pecku jsem se pak kousnul. To jsem musel.“
„Kdybych šel od startu, byl bych tam první,“ vracel se Jan Pecina k finálové jízdě. „Kluci si to rozdali, dobrý. Já jsem spokojenej‘ sám se sebou.“
„Dobrá dráha, pěkně udělaná,“ vysekl poklonu pořadatelům Robert Růžička, který dnes zaznamenal své životní páté místo v závodě individuálního mistrovství republiky. „Zadařilo se, bodoval jsem, i kde jsem s tím nepočítal. S Radkem jsem to nečekal, ale on jede na motorce číslo tři.“
„Hotovo,“ rozhodil Jan Klauz bezmocně rukama. „První runda, tři body pryč. Nejlehčí runda, největší průser. Pecku jsem pojezdil, ale stejně jsem se zase do finále nedostal. Z toho bych se střelil do bedny!“
| FIN | TOT | ||
| 1. Lukáš Hutla, Pardubice | 3 3 3 3 3 3 | 3 | 21 |
| 2. Andrej Diviš, Nepomuk | 2 2 3 2 3 3 | 2 | 17 |
| 3. Lukáš Volejník, Osečná | X 2 3 – 2 3 | 1 | 11 |
| 4. Jan Pecina, Osečná | 1 3 3 1 1 1 | 0 | 10 |
| 5. Robert Růžička, Praha | 1 2 1 3 2 1 | 10 | |
| 6. Jan Klauz, Praha | E 2 2 2 2 2 | 10 | |
| 7. David Lizák, Divišov | 3 1 1 0 1 0 | 6 | |
| 8. Radek Hutla, Pardubice | 2 0 0 0 2 2 | 6 | |
| 9. Josef Diviš, Praha | 1 1 1 0 0 1 | 4 | |
| 10. Martin Běhal, Osečná | 0 1 0 0 0 0 | 1 |
Konečné pořadí mistrovství republiky jednotlivců:
| OPA | KOP | HOL | TOT | |
| 21.1. | 22.1. | 29.1. | ||
| 1. Jan Klatovský, Klabo Team | 21 | 21 | NS | 42 |
| 2. Lukáš Hutla, Pardubice | 16 | (13) | 21 | 37 (50) |
| 3. Andrej Diviš, Nepomuk | (12) | 16 | 17 | 33 (46) |
| 4. Lukáš Volejník, Osečná | 14 | 16 | (11) | 30 |
| 5. Jan Klauz, Praha | 14 | 13 | (10) | 27 (37) |
| 6. Jan Pecina, Osečná | 10 | (3) | 10 | 20 (23) |
| 7. Radek Hutla, Pardubice | 8 | 8 | (6) | 16 (22) |
| 8. Robert Růžička, Praha | (3) | 5 | 10 | 15 (18) |
| 9. Josef Diviš, Nepomuk | 4 | 6 | (4) | 10 (14) |
| 10. David Lizák, Divišov | (0) | 2 | 6 | 8 |
| 11. Martin Běhal, Osečná | 3 | 3 | (1) | 6 (7) |
| 12. Kamil Janura, PL | 2 | NS | NS | 2 |
Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
