Liberec – 30. září
Zítra se Jaroslav Petrák přijde představit na nástup Zlaté přilby města Pardubice již podevatenácté, což je nikým jiným nedosažená meta. Dnes však vyslyšel pozvánku Věroslava Kollerta, aby startoval v rozlučce se sezónou na libereckém stadiónu, kde by příští rok měli pořádat opět semifinále mistrovství Evropy jednotlivců a jeden z finálových podniků šampionátu republiky. Pardubický matador nezaváhal a po triumfech ve všech rozjížďkách celou exhibici vyhrál. Nicméně Sjoerd Rozenbergu mu v patnácté jízdě hodně zatopil a Jaroslav Petrák uhájil čistý štít až v posledním kole. Závod juniorů se stal kořistí Adama Vandírka, nicméně po úvodním pádu celé čtveřice zbyla ze startovního pole jenom polovina. Radek Podhadský skončil dokonce na palubě rychlé sanitky, která jej odvezla do nemocnice s podezřením na frakturu pánve. Sám plzeňský závodník se však před koncem akce do Pavlovic vrátil, aby špatné zprávy sám dementoval. Diváci ve slunečném odpoledni viděli další zajímavosti. Vůbec poprvé se pod Ještědem ukázaly motocykly na dlouhou dráhu a celý program vyvrcholil maratónem všech zúčastněných, v němž však šlo o spotřebu paliva.
Bohatý doprovodný program
Liberecká rozlučka s letošní sezónou byla první nejen v otázce termínu posledního zářijového dne. Je možné, že by se pod stříbřitým Ještědem objevilo více diváků nebýt kolize s pardubickou Zlatou stuhou. V otázce většího množství závodníků je to naprosto jisté, jelikož by takový podnik rozhodně neušel pozornosti členů Motoklubu Úhřetická Lhota. Každopádně diváci, kteří dnes do Pavlovic přišli podívat, rozhodně nelitovali.
Vůbec poprvé se na nejkratší české licencované dráze objevily v akci motocykly pro dlouhou dráhu. Roman Tomany v prvních ze třech střetnutí se Sjoerdu Rozenbergovi vzdálil současně s letem pásky. Nicméně dobře známý Holanďan záhy dostál pověsti favorita. A ve druhé jízdě long tracku se do cíle dostal v rekordním čase jednapadesáti sekund.
O doprovodný program se postaral také domácí Tadeáš Růžička se svou stopětadvacítkou a dva flat trackeři. Petr Kolář se svým klasikem příliš nestíhal motocyklu specifikace FT1 v rukou Václava Geharta. Až do chvíle, než však pravidelný účastník šampionátu republiky ef-té-jedniček v poslední jízdě neupadl.
Pád však citelně poznamenal závod plochodrážních juniorů, v němž je však na horní věkovou hranici nutno nazírat z úhlu pohledu veteránů. Adam Vandírek, který stále koketuje s myšlenkou ostrého comebacku na ovály, se dostal do čela první jízdy. Jenže ve druhé zatáčce se přetočil a do kolize s ním se dostala také trojice jeho soupeřů.
„Uklouzlo mi to,“ vysvětloval Adam Vandírek. „Přetočil jsem se, stává se… Řetěz byl spadlej‘.“ Nejhůře dopadl Radek Podhadský, s nímž rychlá sanitka odhoukala do nemocnice. Potlučený byl rovněž Polák Patryk Zielinski. A tak skupina mladších závodníků jela po repete nešťastné první jízdy místo celkových čtyř už jenom jednu rozjížďku. Adam Vandírek v ní podruhé odvedl Františka Kliera.
Aktivní veteráni hrají prim
Největší pozornost však byla pochopitelně upřena k závodu veteránů. Nebo, jak Jiří Mizera v roli spíkra permanentně zdůrazňoval, náborové a propagační akci po patronací města Liberec. Nicméně pakliže se někdy postaví dva závodní motocykly vedle sebe na závodní čáru, může znít oficiální název akce jakkoliv.
Po letech se objevil Francesco Barbetta. Zotavuje se z různých operací a ve svých jednasedmdesáti letech se stal nejstarším účastníkem závodu. Nicméně vinou poruchy motocyklu se bohužel musel se závodem rozloučit již po úvodní sérii. Naproti tomu liberecký čtyřicátník Michal Štok trénoval v devadesátých letech, ale nikdy se nedostal k závodní licenci. Až loni si pořídil motocykl a dnes se s ním pustil poprvé do závodní akce před zraky veřejnosti.
Díky němu počet českých zástupců narostl na tři. A dlužno podotknout, že naše barvy byly hodně vidět. Martin Švestka trénoval tolik, že v jeho firmě dokonce jeho manželka za něho zaskakovala za řízením nakladače. Z rozjížďky s číslem jedna se vrátil jako vítěz.
Nicméně v páté jízdě na něho odstartoval Christian Pelikan, aby se v první zatáčce před něho dostal Sjoerd Rozenberg. Další třetí místo přidal v rozjížďce s číslem devět. Tady byla po startu velká mela, v níž se nejlépe orientoval Jaroslav Petrák. Martin Švestka byl dokonce poslední, ale po pádu Norberta Gröglera zkraje třetího okruhu, zdědil jeho bod.
Od té doby už jen vyhrával. Ve třinácté jízdě dokonce odstartoval nejlépe třikrát, ale nejprve se opakovalo vinou pásky Nico Gilara a poté vinou pádu Roberta Grichmaiera. Stylem start – cíl vyhrál také rozjížďku s číslem sedmnáct. Nicméně kvůli oněm dvěma jedničkám na něho nezbylo místo na stupních vítězů, kam naopak zamířil Jaroslav Petrák.
Po třech sériích se pardubický matador dělil o průběžné vedení se Sjoerdem Rozenbergem, který také s přehledem vyhrál tři své úvodní rozjížďky. Verdikt, kdo z nich bude první, měla přinést patnáctá jízda s jejich vzájemným soubojem. Vedení se ujal Holanďan, nicméně byl to Jaroslav Petrák, který sérii svých útoků v první zatáčce třetího okruhu korunoval svou snahu úspěchem.
A když poté dodal pátý triumf v osmnácté jízdě, nemohlo být o jeho celkovém vítězství pochyb. Než se však převléknul a spolu s ostatními si mohl dojít do stanu za cenami, zábavou a skvělým občerstvením, musel na ovál ještě jednou. Věroslav Kollert totiž vymyslel plochodrážní maratón, jehož vítězem se měl stát ten, kdo s půllitrem metylu v nádrži vydrží s motocyklem v chodu co největší počet kol.
Při zkoušce během úterního tréninku ujel Martin Švestka osmnáct kol. Brzo bylo jasné, že jeho rekord padne. Z šestnácti účastníků odpadával jeden za druhým, ale Josef Goldbrunner, Jürgen Garherr, František Klier a Christian Pelikan stále jezdili kolem dokola. Nejdéle se pohyboval Němec, avšak bohužel už ve chvíli, kdy už ujetá kola nikdo nepočítal. A tak si na přesnou hodnotu rekordu budeme muset minimálně rok počkat.
1. Jaroslav Petrák, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
2. Sjoerd Rozenberg, NL | 3 3 3 2 3 | 14 |
3. Christian Pelikan, A | 2 2 3 2 3 | 12 |
4. Norbert Grögler, A | 3 3 0 3 2 | 11 |
5. Martin Švestka, Liberec | 3 1 1 3 3 | 11 |
6. Paul Ager, A | 2 2 2 3 2 | 11 |
7. Robert Grichmaier, D | 1 3 3 2 1 | 10 |
8. Josef Goldbrunner, D | 2 1 1 – 2 | 6 |
9. Krzysztof Pikusa, PL | 1 1 1 1 1 | 6 |
10. Peter Dürhammer, A | R 0 2 2 1 | 5 |
11. Jürgen Garherr, A | – F 2 1 2 | 5 |
12. Nico Gilar, D | 1 2 2 T/E F/R | 5 |
13. Marcin Zielinski, PL | 1 1 0 1 1 | 4 |
14. Anton Schreiner, A | 2 0 1 0 0 | 3 |
15. Michal Štok, Liberec | 0 1 0 1 ex | 2 |
16. Francesco Barbetta, I | E – – – – | 0 |
Poznámka: Michal Štok byl v sedmnácté jízdě po pádu předjet o kolo
Junioři:
1. Adam Vandírek | 3 3 | 6 |
2. František Klier, Divišov | 2 2 | 4 |
3. Radek Podhadský, Plzeň | F/R – | 0 |
4. Patryk Zielinski, PL | F/R – | 0 |
Dlouhodrážní motocykly:
Sjoerd Rozenberg, NL | 1. 1. 1. |
Roman Tomany, Mariánské Lázně | 2. 2. 2. |
Flat track:
Václav Gehart | FT1 | 1. 1. 1. F |
Petr Kolář | FT Classic | 2. 2. 2. 1. |
125 ccm:
Tadeáš Růžička |
Plochodrážní maratón:
1. Josef Goldbrunner, D |
2, Jürgen Garherr, A |
3. František Klier, Divišov |
4. Christian Pelikan, A |
Poznámka: startovali všichni plochodrážníci s výjimkou Adama Vandírka, smyslem bylo s půllitrem metylu natankovaným v nádrži vydržet co nejdéle
Foto: Antonín Škach