Svitavy – 23. července
Pátý svitavský Veterán kemp měl sice bezpočte přihlášených, nicméně pořadatelé během posledních hodin před začátkem akce dostávali jednu omluvenku za druhou. Dopoledne jim už bylo jasné, že se oddělený závod juniorů nebude konat. V tom se naprosto nečekaně objevila modrá dodávka Vladimíra Višvádera. Ten po kostěnickém triumfu před dvěma týdny mával z nejvyššího stupínku pódia rovněž v Cihelně. V žádném případě to však neměl jednoduché. Do čtyřčlenného finále se kvalifikoval pouze Jürgen Garherr, který v základní části nepoznal ani jednou hořkost porážky. O tři další místa musel být vypsán rozjezd, v němž Heinrich Schatzer odstoupil již v prvním oblouku. Pro finále si Vladimír Višváder zvolil žlutý povlak. S ním na přilbě dokázal přelstít Jürgena Garherra a dojet si pro zlatý věnec. Třetí příčka připadla Petro Fedykovi, zatímco Martin Švestka jenom kroutil svou dohladka vyholenou hlavou nad svými starty.
Závod má šestnáct účastníků
Krátce po obědě otevíralo depo ve svitavské Cihelně svou bránu dokořán. Vedro jako u vysoké pece, vedle závody upoutaných modelů letadel a uvnitř šestnáct závodníků. Richard Berger v předchozích hodinách ani nechtěl otevírat svou e-mailovou schránku, aby v ní nenašel další jobovu zvěst.
Postupně se mu omluvil Novozélanďan Denis Hall. „Doktor mu to zakázal kvůli nedoléčené fraktuře,“ vysvětloval Richard Berger. Kromě závodníka z jižní polokoule musel oželet kompletní maďarskou výpravu. A také Sjoerda Rozenberga, jenž doprovázel svého zetě Marka Helmhouta do Vriesu. Potom i Karla Kadlece, který dopřává své operované noze přestávku. Naděje, že dorazí Angličané, zhasla, nicméně bez sebemenšího ohlášení dorazil Vladimír Višváder.
Nakonec to v otázce počtu závodníků nebylo přece jen špatné. Maciej Bialas a Alexander Schaaf přijeli do Svitav k samostatnému závodu juniorů. Nakonec zapadli se čtrnácti veterány do jednoho jediného závodu, jehož rozpis vzniknul operativně přímo na místě. Barevné plakáty po celém městě přilákaly slušný počet diváků. Porucha rozhlasu způsobila, že si na začátek závodu, kde bezpečnost závodníků vůbec poprvé jistily nafukovací mantinely, museli pár minut počkat.
Startovní listina každého veteránského závodu je sama o sobě přehlídkou příběhů mnoha závodníků na různých úrovních. Bráno měřítky dosažených výsledků, za příklad největší hvězdy mohl posloužit Heinrich Schatzer. Přesně před třiceti lety měl na dohled světové finále v polském Chorzowě, kdyby se ovšem ošklivě nerozbil v kontinentálním finále doma ve Wiener Neustadtu.
Jože Žibert vzpomíná na závody v Československu:
„Třikrát jsem jel vaše zlato čelado v Pardubicích!“
Pro pamětníky svitavských závodů bylo symbolické, že v Cihelně takřka na den přesně před měsícem a třiceti lety startoval při vůbec prvním závodě. V Dunajském poháru byl nejlepším členem rakouské sestavy, navíc se na závěr ozdobil triumfem ve zvláštní rozjížďce o pohár věnovaný předsedou tehdejšího ONV Svitavy.
Spolu s ním se tehdy nadšeným divákům představil rovněž Slovinec Jože Žibert. Na svůj svitavský debut musel chvilku bloudit svou pamětí. „Máš pravdu, druhý den se potom jelo v Pardubicích,“ rozjasnila se nakonec jeho tvář úsměvem. „Tam jsem jel třikrát Zlatou přilbu!“
Heinrich Schatzer řádí
Mítink nezačal vůbec šťastně pro Rakušana Richarda Schrammela, který před rozjížďkou s číslem jedna nezprovoznil svůj motocykl. Zato jeho krajan Heinrich Schatzer triumfoval stylem start – cíl před Josefem Faschingem, jenž v prvním oblouku za svá záda poslal Richarda Bergera. Jeden z nejlepších rakouských plochodrážníků přidal další suverénní triumf v páté jízdě, v níž za sebou nechal Daniela Macla.
Heinrich Schatzer ovšem nebyl se šesti body na hrotu průběžné klasifikace sám jako voják v poli. Ve druhé jízdě se jej jal napodobovat Jürgen Garherr. Na konci úvodního okruhu dával svým pronásledovatelům na čele s Danem Maclem již půlku rovinky. Rakušanovou obětí se v rozjížďce s číslem sedm stal i Petro Fedyk.
Ukrajinec prve ve třetí jízdě držel nekompromisně vnitřní stopu, díky níž v první zatáčce podjel Martina Švestku. Stejnou taktiku vyzkoušel však v rozjížďce s číslem sedm vyzkoušel také Jože Žibert. Byť Jürgen Garherr skvěle odstartoval, Slovinec převzal vedení spodní stranou úvodního oblouku, aby ve výjezdu zavřel Rakušana na mantinel.
Ovšem Jürgen Garherr se nevzdal. Držel se v bojové vzdálenosti a ve druhém kolo podjel Jože Žiberta ve druhé zatáčce. Petro Fedyk však zůstával na třetím místě a stal se vlastně prvním poraženým vítězem první série. Posledním borcem, který se před velkou přestávkou po prvních osmi jízdách, neskláněl před žádným ze svých soupeřů, byl Vladimír Višváder.
Do čtvrté jízdy nelépe odstartoval Paul Ager, jehož se pokoušel podjet Jože Žibert. Manévr se mu podařil, nicméně po vnějšku se hnal Vladimír Višváder. Už na začátku protilehlé rovinky převzal vedení, zatímco Jože Žibert byl rád, že jeho krizovka na počátku druhého kola neskončila pádem.
V osmé jízdě se o nejlepší start postaral Paul Ager. Jenže Vladimír Višváder poznával svitavský ovál již v dvaadevadesátém, kdy vojákoval v Racku. Středem první zatáčky šel elegantně do čela a táhnul přitom za sebou Alexandera Schaafa, jenž prve ve třetí jízdě přišel o bod vinou pádu.
Delší pauza v horkém odpoledni byla vesměs kvitována pozitivně. Hned po ní Heinrich Schatzer protáhnul sérii své neporazitelnosti. Martin Švestka v první zatáčce stačil ještě podjet Jože Žiberta, ovšem na rakouském legendě si lámal zuby celá tři kola, na něž byly dnes všechny rozjížďky vypsány.
Martin Švestka líčí svůj souboj s Heinrichem Schatzerem v deváté jízdě:
„Už to bylo suchý. A on jel ten prostředek, kde to ještě jelo.“
V rozjížďce s číslem deset odrazil Vladimír Višváder nájezd Petro Fedyka. Než však oba vyjeli na protilehlou rovinku, blikala červená světla. Maciej Bialas se totiž při vylétnutí pásky převrátil v ukázkové svíci a sanitka jej musela odvézt do nemocnice. Když se ambulance vrátila, měl nejlepší start Petro Fedyk. Rychle zlomil motocykl k vnitřní čáře, čímž sebral veškerý střelný prach z prachárny Vladimíra Višvádera.
Dravec zůstane dravcem
Jürgen Garherr se vedle své formy mohl dnes opřít také o milostivý los, který mu v základní části závodu na šestnáct jízd nepřihrál do cesty žádného z favoritů. V jedenácté jízdě opět ujel svým pronásledovatelům vedených Danem Maclem o více než půl kola. A s devíti body srovnal krok s Heinrichem Schatzerem. V té chvíli na něj Vladimír Višváder ztrácel bod, Martin Švestka s Petro Fedykem dva.
O účastnících finále měla mnoho napovědět rozjížďka s číslem třináct, která však průběžnou klasifikaci začala zamotávat do příslovečného gordického uzlu. Reakce Heinricha Schatzera na let pásky byl vskutku příkladná. Rakušan vystřelil vstříc svému čtvrtému vítězství jako raketa.
Ovšem Vladimír Višváder byl neméně rychlý. Vzhledem k modrému povlaku své přilby měl Rakušana po své pravici. A v první zatáčce jej mohl vyvážet málem až kamsi na výpadovku na Poličku. Dostal se do čela, avšak přitom vyčistil vnitřek úvodního oblouku pro Martina Švestku.
A ten ve druhém okruhu v první zatáčce podjel Vladimíra Višvádera. Díky svému druhému dnešnímu triumfu mohl po základní části kalkulovat s deseti body. Jenže stejný počet měli i Vladimír Višváder a Heinrich Schatzer, kteří proburáceli cílem hned za ním. Aby toho nebylo málo, hned vzápětí Petro Fedyk triumfoval stylem start – cíl, aby rovněž uzavřel své dnešní působení deseti body.
Vladimír Višváder k otázce své další závodní budoucnosti:
„Chci jet flat track v Liberci v kategorii Classic. Na plochou dráhu mám jednu motorku a ta není konkurenceschopná. Udělal jsem motor s panem Hutlou, aby držel. A já nemám povahu vozit se na ocase.“
Lépe než tato čtveřice na tom byl lépe pouze Jürgen Garherr. V první m oblouku šestnácté jízdy se nikterak nepáral s Josefem Faschingem. Vytlačil jej málem až do nafukovacích vaků, aby projel cílem jako jediný neporažený. A také jako jediný jasný finalista, jelikož o třech jeho protivnících musel rozhodovat rozjezd.
„Už mi to vypadává z ruky,“ nebyl Vladimír Višváder nadšený z představy, že bude muset na startovní rošt ještě jednou. Netajil se myšlenkou na rezignaci, protože pomocná kritéria jej v konfrontaci s ostatními třemi stavěla na poslední příčku. Jenže to byl Heinrich Schatzer, kdo vjel na trávník již v prvním oblouku.
Tím pádem postupovali všichni ostatní. Tím pádem se Vladimír Višváder nikterak nebránil Petro Fedykovi, jenž za sebou nejprve nechal Martina Švestku, aby ve druhém kole převzal vedení. Stejně už šlo jen o barvy povlaků. A nejvýhodnější červený si vzal Jürgen Garherr. Petr Fedyk vůbec neváhal nad modrou.
Když si Vladimír Višváder z nabídky bílé a žluté, vybral absolutní venek, bylo všem jeho známým nad slunce jasné, kolik uhodilo. Frázi v záhoráckém dialektu „iděme sa zabíjať,“ už z jeho úst neuslyšíte, avšak dravec zůstane dravcem, i přesně na půlce mezi čtyřicítkou a padesátkou.
Jürgen Garherr udělal pro vítězství vskutku maximum. Po vylétnutí pásky se dostal do čela a s předním kolem u vnitřní čáry začal kroužit první zatáčku. Nesměl by však mít Vladimíra Višvádera zprava. On se s Rakušanem totiž mohl měřit v otázce startovní reakce. Nabral však větší rychlost a nebál se všechny soupeře předjet a pevně zamknout na vnitřek. O tři kola později jej šachovnicová vlajka pozdravila jako vítěze.
Hlasy z depa
„Nepamatuju si,“ smál se Vladimír Višváder se zlatým věncem okolo krku na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Jel jsem a snažil se nedělat chyby. Vypadávalo mi to už z ruky, ale pak jsem jel, jak bylo potřeba. V rozjezdu jsem to zamotal pěkně jako vždycky. A ve finále taky.“
„Dobrý, akorát mi nešly starty,“ svěřoval se Martin Švestka. „Filip Šitera mi dělal spojku a ta byla moc jedovatá. Pěkný zazávodění, jeli se mi dobře. Paráda, akorát ty starty. Veteráni budou ještě v Liberci, tam pojedu.“
„Dobrý, akorát mně bylo hrozný teplo,“ připomínal Dan Macl, kam až vystoupala rtuť teploměru. „Myslel jsem, že roztaju. Je vidět, že dráha v Kostěnicích má efekt. Vlado vyhrál tam i tady.“
„Byl to můj poslední závod, příští rok budu spíš jen organizátor,“ říkal Richard Berger. „Letos na podzim se ještě přijedu svýzt do Kostěnic. Člověk dělá na směny, stará se o stadión, do toho trénovat a připravovat motoru, to se nedá skloubit. Se závodem spokojenost, až na to, že se odhlásily největší hvězdy. Ale Vlado sem vlítnul jako černej‘ korzár.“
| FIN | |||
| 1. Vladimír Višváder | 3 3 2 2 | 10+2 | 1. |
| 2. Jürgen Garherr, A | 3 3 3 3 | 12 | 2. |
| 3. Petro Fedyk, UA | 3 1 3 3 | 10+3 | 3. |
| 4. Martin Švestka | 2 3 2 3 | 10+1 | 4. |
| 5. Heinrich Schatzer, A | 3 3 3 1 | 10+R | |
| 6. Alexander Schaaf, A | F 2 3 3 | 8 | |
| 7.= Dan Macl | 2 2 2 1 | 7 | |
| 7.= Paul Ager, A | 2 1 2 2 | 7 | |
| 9. Josef Fasching, A | 2 0 1 2 | 5 | |
| 10. Richard Berger | 1 2 0 2 | 5 | |
| 11. Jože Žibert, SLO | 1 2 1 1 | 5 | |
| 12. Anton Schreiner, A | 1 1 1 0 | 3 | |
| 13. Maciej Bialas, PL | 1 1 X – | 2 | |
| 14.= Helmut Dürnderer, A | 0 0 0 1 | 1 | |
| 14.= Krzysztof Pikusa, PL | 0 0 1 0 | 1 | |
| 16. Richard Schrammel, A | – 0 0 0 | 0 |
Foto: Eva Palánová
