Plzeň – 30. dubna
V současné době dospěl plzeňský klub před existenční křižovatku a v jednání je prodej borského areálu, což by nejen přineslo nemalý finanční obolus, ale také s největší pravděpodobností zánik sportu levých zatáček v kraji. Nicméně dnes tady v teplém a slunečném odpoledni odstartoval přebor jednotlivců. Základní část závodu ovládl Filip Hájek. Pražský junior pokračoval v povedených výkonech z šampionátu republiky a v rozjížďkách s čísly pět a sedm za svými zády nechal místního favorita Michaela Hádka. Podlehl jen Ondřeji Smetanovi, jemuž však v deváté jízdě sebrala body diskvalifikace za pád Josefa Nováka. Jelikož v inkriminovaný okamžik jel pardubický závodník za ním, verdikt Miroslava Topinky nebyl v Pražanově boxu rozhodně akceptován potleskem. Ve finále vedl Ondřej Smetana, avšak Michael Hádek odstartoval jak na Filipa Hájka, tak Michala Dudka. Slaňák záhy upadl a vrátil se do sedla jen pro strýčka příhodu, kdyby někdo z jeho soupeřů odpadl. Nicméně Plzeňan si nedopřál klidu, dokud se nedostal do čela, aby si mohl vychutnat nejvyšší stupínek pódia. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek se stalo kořistí Filipa Šifaldy.
Modrá sedmsetšestka zkropila aspirace Michaela Hádka
Sluníčko svítilo o sto šest a poslední dubnový den jakoby si vzpomněl, že je tady více než měsíc jaro. A že by tedy teploty měly být vyšší než jen pár čáreček nad nulou jako tomu bylo v týdnu při úvodních finálových závodech šampionátu republiky. Naplánovat na víkend po klíčových podnicích českého kalendáře dvě přeborová klání, nevypadal jako nejšťastnější. A to tím spíše, přihlásilo-li se deset závodníků.
Avšak filozofie přeboru je jasná. Nabídnout pravidelné závodění borcům výkonnostního středu a pružně přizpůsobit rozpis počtu přihlášených závodníků. Vůbec poprvé se letos dostal do akce Radek Podhadský a na svůj premiérový závod do Čech od Levic dorazil Jakub Valkovič. Petr Babička se nekvalifikoval ze slánského semifinále, Michael Hádek v něm nestartoval. Jinak v borském depu vykládali motocykly ze svých dodávek samí finalisté šampionátu republiky.
Po dnešním závodě si totiž borský stadión dopřeje pauzu, aby posléze vyšperkoval český termínový kalendář semifinále světových juniorských družstev a závěrečným finále individuálního mistrovství republiky. Příležitost otestovat zdejší prostředí proto využil nejen žhavý kandidát reprezentace Ondřej Smetana, ale také Michal Dudek či Jaroslav Petrák, ačkoliv na vlastním těle ještě cítil následky semifinálové srážky s Patrikem Búrim o sedm dnů dříve.
Po úvodní dvojici rozjížděk stopětadvacítek, jež přeborový podnik doprovázely svým prvním mistrovským závodem, přišli na řadu velcí hoši. Jejich rozjížďku s číslem jedna ovládl Michael Hádek. Martin Mejtský se usadil před Michalem Dudkem, avšak senzace se nekonala. Vzápětí nejlépe odstartoval Jaroslav Petrák, ale Filip Hájek se evidentně rozhodl servírovat překvapení i po pardubickém finále.
V první zatáčce se zvenku přenesl přes nejzkušenějšího muže startovního pole, jenž se už k odvetě nedostal. V obavách z možných dešťů pořadatelé svůj ovál předem příliš nezalévali, takže nyní se jejich modrá sedmsetšestka proháněla po dráze jako ulicemi města v dobách své největší slávy kropicího vozu.
V rozjížďce s číslem tři se Michal Dudek dočkal triumfu ve stylu start – cíl, když Jaroslav Petrák stačil vnějškem první zatáčky objet pouze Radka Podhadského. Hned nato Martin Mejtský opět překvapil svým povedeným startem, jenže záhy se musel dívat na záda Ondřeje Smetany. Filip Hájek udržel vnitřní stopu a v první zatáčce se také on dostal před Pardubičana.
Po dvou rozjížďkách kolibříků patřil borský ovál opět kropičáku, jehož vedle stáří zdobí i půvab. Michael Hádek však neměl pochopení pro retro atmosféru dřívějších dnů a při spatření paprsků vody stříkajících přes startovní rošt se chytil oběma rukama za hlavu.
Michael Hádek vysvětluje ztrátu dvou bodů v rozjížďce s číslem pět:
„Sešlo se to, s prominutím jsem prosral start, bylo to ukropený, šlo to do kopru.“
Po vylétnutí pásky se motocykl Michaela Hádka vzepjal na zadní a domácí matador mohl jen sledovat, kterak vstříc úvodní zatáčce jako první letí Michal Dudek a Filip Hájek. Ještě před výjezdem na protilehlou rovinku se pražský junior dostal do čela. Michael Hádek poté vyzkoušel na Michala Dudka celý arsenál závodních fíglů. Útočil po vnitřní čáře, ve třetím okruhu zkusil i vnějšek, avšak nic nepomohlo.
Přerušení jízdy nese štěstí i smůlu
Modifikovaný systém nemohl logicky nabídnout rovnoměrně rozložené série, takže po pěti jízdách měl Filip Hájek osm a Michal Dudek sedm bodů. Do akce se dostali třikrát, zatímco čtyřbodový Michael Hádek jen dvakrát. A sotva se otevřela vrata z depa účastníkům rozjížďky s číslem šest, Ondřej Smetana jimi v závodě projížděl teprve podruhé.
Hned s vylétnutím pásky se ujal vedení, které za čtyři kola protáhl na délku celé roviny. Za jeho zády Josef Novák vytrvale útočil na Jakuba Valkoviče. Až když v poslední oblouku najel spodem, zabránil mladému Slovákovi získat cenný skalp, byť se sám ve výjezdu kočkoval s ohrazením.
Rozjížďka s číslem sedm opět nabídla další z překvapení Filipa Hájka. Pražský borec opět vytěžil maximum z povedeného startu maximum. A na jeho lopatě skončil Michael Hádek, který si za čtyři kola útoků musel vylámat všechny své zuby, a Jaroslavu Petrákovi se tady definitivně zabouchla vrata finálové jízdy.
„Filda si hlídal lajnu,“ odtušil Michael Hádek na téma své druhé prohry s Filipem Hájkem, jenže ten se jen smál. „Had je naštvanej‘, že viděl ten nápis vzadu na mý kombinéze,“ ukazoval větu ‚teď čumíš jako jojo‘, kterou si v místech kde končí záda nechal kdysi vyrobit Josef Franc. K optimismu měl Pražan více než pádné důvody, s jedenácti body už tušil, že jej rozjížďka čtyř nejlepších nemine.
S ohledem na vývoj závodu jej mohl překonat jen Ondřej Smetana. V osmé jízdě nedal ani stín šance Michalu Dudkovi, Martinu Mejtskému a Petru Babičkovi. A po přestávce se mohl stát suverénním vítězem základní části. V nájezdu do první zatáčky vystřídal na čele Josefa Nováka. Jenže Michael Hádek na něho po protilehlé rovince zaútočil zleva a ve druhé zatáčce se dostal před Pražana.
„Zkoušel jsem přečůrat Smetáčka a dát to pod něj, líčil později, aby s náznakem zklamání dodal, že skvělý manévr byl prakticky k ničemu. „Povedlo se, ale stopli to.“ Ve druhém oblouku totiž upadl Josef Novák z třetí příčky. Bylo by pustou lží, že by Miroslav Topinka svým verdiktem vyloučit Ondřeje Smetanu nešokoval.
Ondřej Smetana odmítá své vyloučení za nebezpečnou jízdu v deváté jízdě:
„Já jsem jel, udělal jsem klasickou závodnickou špičku. Pan Špinka mě to tak učil, na Grand Prix jsem to viděl všude. Pepa se mě leknul a spadnul. Pan rozhodčí, ať si koupí brejle. Na každým závodě mě vyloučí, takoví lidé by neměli dělat rozhodčí!“
Místo hladkého vítězství mohl pražský závodník počítat jen s devíti body, které měli i Michal Dudek a Michael Hádek, který s přehledem ovládl repete přerušené jízdy. Stanislav Stehlík, mechanik Ondřeje Smetany, a jeho dědeček Rudolf se sháněli po vyplněném programu, kterak je to s finálovými ambicemi jejich závodníka.
Mohli však být klidní. Jaroslav Petrák sice s vlajícím rolem brýlí triumfoval v rozjížďce s číslem deset ve stylu start – cíl, avšak skončil s osmi body. A tak diskvalifikace Ondřeji Smetany neohrozila jeho cestu na stupně vítězů. A co víc, pomohla Petru Babičkovi.
„Největší lúzr dneska je Petr Babička,“ smutnil slánský závodník na chodbě do klubového zázemí, když jej dostihl Antonín Dudek. Otec jiného slánského borce se stal poslem dobrých zpráv o postupu do finále B. Petr Babička se sice na první body natáhl až při repete deváté jízdy. Jenže byly hned dva najednou, čímž překonal stejnou hodnotu skóre Radka Podhadského, který byl v cíli dvakrát třetí.
Béčko zastavila červená světla hned dvakrát. Nejprve vinou letmého startu, podruhé kvůli pádu Martina Mejtského. Pardubičan jezdil druhý za Jaroslavem Petrákem, než přišel jeho pád v první zatáčce druhého kola. V opakovačce znovu vládl Jaroslav Petrák, avšak Josef Novák tentokrát za sebou nechal Petra Babičku.
Finále A se stalo skutečným vykřičníkem dramatického klání. Dopředu letěl Ondřej Smetana. V první zatáčce upadl Michal Dudek, jemuž start příliš nevyšel. Vrátil se do sedla, kdyby se něco přihodilo, avšak nakonec ve třetím okruhu poznal bezútěšnost své snahy a vyjel na trávník. To už vedl Michael Hádek. Ten nejprve za sebou nechal Filipa Hájka, aby na začátku druhého kola udeřil na jeho vedoucího klubového kolegu. Vnější stopa skutečně vedla dopředu a tím pádem i na nejvyšší stupínek pro vítěze.
Další ztráty se již neplánují
Vedle dvěstěpadesátek se letošní prioritou Filipa Šifaldy stal osminkový šampionát na klasické dráze. Že to chabařovický závodník myslí vážně, potvrdila už rozjížďka s číslem jedna, v níž se v sedle své čtyřventilové Shupy prohnal cílem před Janem Kvěchem.
Druhá jízda označila počátek trablů Pavla Kuchaře, jemuž vypadl karburátor. A to ještě nemohl tušit, že cíl uvidí dnes jen jednou a borské závodiště bude opouštět se zadřeným motorem. Daniel Šilhán vyhrál před Milanem Dobiášem a Petrem Chlupáčem, jenž však Severočechovi oplatil porážku hned v rozjížďce s číslem tři, v níž však před oběma celá tři kola jezdil Jan Kvěch.
Filip Šifalda vyhrál stylem start – cíl také čtvrtou jízdu. Jan Kvěch zůstával o bod pozadu, což hodlal zakonzervovat i v rozjížďce s číslem pět. Dostal se do čela zároveň s vylétnutím pásky a udržel za sebou Milana Dobiáše, který ve druhé zatáčce za sebou nechal Daniela Šilhána.
Vypracoval si slušný náskok, avšak v ten moment jen on sám věděl a jeho nejbližší tušili, že bojuje s úplně jiným rivalem. Trápily jej křeče v nohou způsobené tělesným růstem. Díky nim se v předposledním kole dostal do kontaktu s nafukovacím mantinelem v prvním výjezdu.
Milan Dobiáš nemohl trable svého protivníka nevyužít. Ovšem Jan Kvěch nejenže udržel motocykl pod kontrolou, ale navíc uhájil alespoň dva body! Dokulhal do depa, zatímco s motocyklem mu pomáhal nejen otec Václav, ale i Petr Chlupáč starší.
Šestá jízda viděla další suverénní triumf Filipa Šifaldy, zatímco Petr Chlupáč ve druhé zatáčce po velkém úsilí udolal Pavla Kuchaře. Daniel Šilhán pro vyhrál suverénně sedmou jízdu, z níž odstoupil Pavel Kuchař s defektem, zatímco Terezie Nádraská a Bruno Belán upadli.
Filip Šitera komentuje jediný ztracený bod v rozjížďce s číslem osm:
„Tohle je těch jedenáct bodů, co se bude škrtat.“
Daniel Šilhán ukončil závod s osmi body, proto se sedmibodový Jan Kvěch rozhodl nastoupit do závěrečné rozjížďky s číslem osm. Ovšem bolest byla silnější než statečný závodník, který neujel ani jediný okruh. Na čele znovu řádil Filip Šifalda, avšak stájová režie nefunguje jen ve formuli jedna.
Před cílem Filip Šifalda zpomalil a nechal projet pod šachovnicovou vlajkou v rukou Petra Vaice jako prvního Milana Dobiáše. Protože Petr Chlupáč zaostal za nimi a Jan Kvěch odstoupil, na pořadí na stupních vítězů to nemělo pražádný vliv, avšak na konci sezóny se každý bod může hodit.
Hlasy z depa
„Past na Hada sklapla jen dvakrát,“ neopouštěl Michaela Hádka jeho charakteristický humor. „Dvakrát mě chytli, ale spíš pořadatelé, domácí dráha to nebyla. Ve finále se to nekropilo a já je objel po venku. Super, dobrej‘ výsledek. Ještě vyhrát zejtra Mšeno a tuten víkend bude dobrej‘.“
„Ty první tři jízdy nebyly špatný,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Trénoval jsem tady na ten svět, jestli mě nasaděj‘. Ve čtvrtý jízdě jsem byl zbytečně vyloučenej‘, neměl mě vylučovat, Pepa spad‘ sám. Ve finále jsem si pěkně zazávodil s Haďasem. Férově, nechali jsme si místo. Had se tam rychle plížil, že jsem dojel druhej‘.“
„Dobře to startovalo,“ pochvaloval si Filip Hájek. „Až na jednu jízdu jsem tam pořád byl. Jsem rád, že jsem vyhrál základ. Had byl naštvanej‘, viděl ten nápis ‚teď čumíš jako jojo‘ vzadu na mý kombinéze. Ve finále jsem podělal start, stoupnul jsem si úplně špatně. První bedna po třech rokách, uvidíme dál.“
„Bylo to dobře, že jsem přijel,“ nelitoval Jaroslav Petrák cesty do západočeské metropole. „Aspoň vím, co mám tady jet na finále v září. Dneska můžu nadávat jen sám sobě. Všechno mohlo bejt‘ jinak. První jízdu jsem moh‘ vyhrát, i tu druhou. Jinak se mi to líbilo. Zejtra ve Mšeně nepojedu, chci si odpočinout. Po tom držkopádu ve Slaným to není ono. Jel jsem sem, jen abych si to tady vyzkoušel.“
„Určitě to mohlo bejt‘ lepší,“ uznával Petr Babička. „Ale teprve od Slanýho začínám. Potřebuju se rozjezdit, uvidíme…“
TOT | B | A | ||
1. Michael Hádek, Plzeň | 3 1 2 3 | 9 | 1. | |
2. Ondřej Smetana, Praha | 3 3 3 U | 9 | 2. | |
3. Filip Hájek, Praha | 3 2 3 3 | 11 | 3. | |
4. Michal Dudek, Slaný | 2 3 2 2 | 9 | R | |
5. Jaroslav Petrák, Pardubice | 2 2 1 3 | 8 | 1. | |
6. Josef Novák, Pardubice | 1 0 2 L | 3 | 2. | |
7. Petr Babička, Slaný | 0 0 0 2 | 2 | 3. | |
8. Martin Mejtský, Pardubice | 1 1 1 2 | 5 | X | |
9. Radek Podhadský, Plzeň | 1 0 0 1 | 2 | ||
10. Jakub Valkovič, SK | 0 0 1 0 | 1 |
Mistrovství republiky 125 ccm:
1. Filip Šifalda, Chabařovice | 3 3 3 2 | 11 |
2. Milan Dobiáš, Chabařovice | 2 2 3 3 | 10 |
3. Daniel Šilhán, Liberec | 3 1 1 3 | 8 |
4. Jan Kvěch, Praha | 2 3 2 R | 7 |
5. Petr Chlupáč, Praha | 1 2 2 1 | 6 |
6. Bruno Belán, Slaný | 0 1 0 F | 1 |
7. Terezie Nádraská, Plzeň | 1 E 0 F | 1 |
8. Pavel Kuchař, Praha | E E 1 E | 1 |
Foto: Tereza Eksteinová, František Javorský, Markéta Fousková a Antonín Škach