Mariánské Lázně – 16. července
Tuctovost pátečního zakaboněného dne potvrzovaly nejasnosti uvnitř českého národního týmu, který se měl v sobotu pustit do boje o medaili v mistrovství světa na dlouhé dráze. Martin Málek čekal napjatě na telefonát pardubického primáře Tomáše Brože s výsledky magnetické rezonance jeho pochroumaného ramene. Josef Franc přemítal nad výsledkem s mezinárodního pouťáku z Marmande a usmyslel si, že se sem nikdy nevrátí. A když Hynek Štichauer zavíral svá víčka, netušil, na jakém motocyklu pojede. V neděli ráno jej však probudili mechanici, že zasáhla ruka Karla Kadlece. Západočeské lázně se už od rána koupaly ve slunečních paprscích. Češi po nástupu hned v rozjížďce s číslem jedna porazili Francouze. A také potom to bylo skvělé, sakramentsky skvělé. Problém prasklého výfuku Michaela Härtela, vítěze rozjížďky s číslem dvě sice nikdo neřešil. Naši reprezentanti však Němce porazili, s Holanďany ztratili čtyři body a po porážkách Angličanů a Finů zůstala bronzová medaile doma.

 

Sobotní dopoledne moudřejší pátečního večera

Mariánské Lázně se vskutku probouzelo do nádherného rána. A mělo to být ráno podstatně moudřejší včerejška. „Řeším zdravotní trable po Tayacu,“ říkal Martin Málek během pátečního rána a kabonil se přitom jako obloha hrozící deštěm. „Včera jsem byl v Pardubicích na magnetické rezonanci. Mám problém s ramenem. Nevypadá to blbě, v pondělí to bylo nejhorší. Jak jsem byl s klukama na dvěstěpadesátkách v Grudziadzi, namohl jsem si to.“

Hynek Štichauer vypráví, kterak k vypůjčenému motocyklu přišel:

„V jednu v noci jsme přijeli z Marmande. Zkoušeli jsme přes pana Drymla, jestli si půjčit motorku od Bartha, což by šlo, kdyby nejel Härtel. Já ještě spal, když mi mechanici volali, že Káča domluvil motorku od Gerdemanna. Já jim řek‘ OK, dejte na to moje řidítka.“

Pardubický primář Martinu Málkovi start naštěstí nezakázal. Technické problémy Hynka Štichauera pomáhal vyřešit Karel Kadlec, který domluvil zápůjčku motocyklu od svého kamaráda Klause Petera Gerdemanna. Sluníčko na obloze jakoby korespondovalo s náladou ve dvou garážích, které byly vyhrazeny českému týmu.

Tréninkové sekce pomohly Milanu Špinkovi, aby si ujasnil týmovou strategii. „Michal neměl dobrý časy,“ říkal kouč na adresu Michala Škurly. Přestože Pražanovi zůstala role náhradníka s minimálními vyhlídkami zasáhnout na dráze do vývoje závodu. Rozhodně však nezůstal sedět s nafouklými tvářemi v koutku svého boxu a aktivně pomáhal svým kolegům. Dobrý týmový duch zdobil české družstvo i dnes.

Pád Hermana Kenkkily při tréninku flat tracku maličko naboural časový harmonogram. Fin potřeboval do nemocnice a začátek odpoledního programu se opozdil bezmála o tři čtvrtě hodiny. Publikum, v němž bylo nejvíce slyšet české hlasy, se však nakonec dočkalo.

V Mariánských Lázních nenosí cedulky s názvy států sličné dívky, avšak traťoví maršálové. Z jednotnosti jejich montérkových kombinéz vyčníval pouze Michael Hádek. Připadl mu úkol, aby do prostoru startu a cíle donesl nápis Česká republika. Na rozdíl od řady jiných čestných hostů z řad bývalých plochodrážníků jej čekala ještě pořádná dávka práce na motocyklech Martina Málka.

Michael Hádek neztrácí humor při komentování své role na nástupu:

„Měl jsem největší kozy z těch ženskejch‘.“

České trio zamířilo poprvé na startovní rošt hned v rozjížďce s číslem jedna, kdy jej čekalo utkání s Francouzy. O středečním pouťáku v Marmande vyprávěl Hynek Štichauer vcelku pozitivně, protože mu pódium ve skupině B uniklo jen o vlásek. Zato Josef Franc mával nad áčkem rukou. Skončil v něm u dna výsledkové tabulky a sliboval, že se sem již nikdy nevrátí, nebude-li muset.

Každopádně pro výběr galského kohouta měl závod horší dopad. Zranil se v něm Stephane Tresarrieu, jehož na poslední chvíli musel zastoupit Jerome Lespinasse. V první jízdě zůstal v depu, protože do akce zamířil náhradník Theo di Palma.

Konečně páska letěla vzhůru! Stadión jej vydechl, když z první zatáčky vyjel na čele Hynek Štichauer a s ním se svezl Josef Franc. Martin Málek byl čtvrtý, před sebou měl Stephane Tresarrieu, avšak jeho náskok na zbylé dva Francouze se stále zvyšoval. A tak čeští borci rozehráli závod úvodními jedenácti body.

 

Sen o medaili má stále blíže reálnému probuzení

Český národ má spíše sklony k pesimismu. Rozbor příčin raději nechme odborníkům, každopádně i před dnešním závodem se našlo více pochybovačů, že se našemu nároďáku povede ukořistit některou z medailí. Nicméně okolnosti byly příznivě nakloněny a po dvou sériích jsme se mohli těšit postavení druhého celku průběžné klasifikace.

Z rozjížďky s číslem dvě si Němci přivezli jen deset bodů, když jejich vodu kalil James Shanes. Nejlepší start předvedl Martin Smolinski. V úvodní zatáčce jej vystřídal Michael Härtel, jenž si však devatenáctiletého benjamínka britského týmu vedl za sebou jako na provázku. Martin Smolinski se v nájezdu do druhé zatáčky vrátil zpátky na druhou příčku. Nicméně Jörg Tebbe trčel celou dobu až na předposlední příčce.

Hrot průběžné klasifikace opanovali Nizozemci. Theo Pijper, jenž ještě včera večer závodil za svůj Berwick v Peterborough, předvedl nejlepší start. Za sebou měl Jesse Mustonena, avšak Dirk Fabriek nasadil velkorysý oblouk a převzal vedení. Fin začínal mít starosti s Jannickem de Jongem. Ten stupňoval tlak a v posledním oblouku dokázal Jesse Mustonena podjet.

Jannick de Jong o českých závodnících:

„Znám Pepu, s Hynkem jsem jezdil mistrovství světa juniorů. Je dobré, že začal jezdit dlouhou dráhu. Tady je dobrá atmosféra, závody jsou fajn, pomáháme si.“

Maximálních dvanáct bodů na nizozemském kontě dostalo deset dalších bratříčků již na začátku druhé série. Jannick de Jong triumfoval v rozjížďce s číslem čtyři stylem start – cíl. Francouzi řešili technické problémy Dimitri Bergeho, který cílem jízdy proti našim projel jen setrvačností a nyní jej nahrazoval rychlý záskok Jerome Lespinasse. Mathieu Tresarrieu se však stal prvním mužem, který dnes sebral body Holanďanům.

V první zatáčce atakoval dokonce Jannicka de Jonga, aby nakonec dojel do cíle před tandemem Theo Pijper – Dirk Fabriek. Finové a Angličané si v rozjížďce s číslem pět rozdělili body víceméně rovnoměrně osm ku sedmi. A už tu byl český souboj s Němci. Oleje do ohně přilila skutečnost, že Michael Härtel prve vyhrál v sedle motocyklu s prasklým výfukem. „Měli by ho vyloučit!“ domníval se Milan Špinka.

Nálada v hledišti však panovala báječná a čeština byla hodně slyšet, když naše trio mířilo k pásce. Povzbuzování zesílilo, když Hynek Štichauer odstartoval s Martinem Smolinskim a vnějškem první zatáčky se hnal dopředu. Na protilehlou rovinku už Pardubičan vyjel jako první!

Němec protáhnul nájezd do druhé zatáčky a spodní stranou se do čela vrátil. Nicméně Hynek Štichauer odrazil Michaela Härtela, na něhož se sápal také Josef Franc. Pražan svou snahu korunoval ve třetím okruhu předjetím v první zatáčce. Michael Härtel záhy zůstal stát. A namále měl také Stephan Katt.

Martin Málek se k němu blížil jako Halleyova kometa ke Slunci. Na cílově rovince Němce dostihnul a metou proburáceli prakticky současně! Informační šum způsobil, že se český reprezentant na výsledkové tabuli v depu objevil na čtvrté příčce. Šlo však o omyl, Stephan Katt byl na metě o chloupek rychlejší. Avšak i v poměru 8:7 chutnalo české vítězství opojně. Navíc Martin Smolinski musel před Hynkem Štichauerem upalovat tak vehementně, že tři okruhy projel prozatím v nejrychlejším čase dne.

Josef Hukelmann, německý kouč, s uznáním hovoří o českém družstvu:

„Pro mě je největší překvapení český tým. Znal jsem ho, že je dobrý na krátké dráze, ale dnes mě tady hodně překvapil.“

Sen o medaili se začal rychle blížit realitě. Němcům přistřihnul křidélka Aki Pekka Mustonen. Po vítězství v jízdě s Angličany vyhrál boj o prvenství s Michaelem Härtelem a Martinem Smolinskim rovněž v rozjížďce s číslem sedm. Ke vší německé smůle musel vinou defektu motocyklu Jörg Tebbe ve třetím kole opustit čtvrtou příčku.

Technické patálie soupeřů hrály do českých karet i nadále. „Měl jsem problém s rychlostní skříní,“ vysvětloval Jannick de Jong, proč úvodní kolo osmé jízdy dokončoval jako poslední. Hynek Štichauer odstartoval jako bůh plochodrážních startů. Theo Pijper ovšem protáhnul nájezd do druhé zatáčky, dostal se dopředu. A než závodníci objeli celý lázeňský kilometr, měl náskok bratru dvacet metrů.

Nizozemci si nakonec upevnili vedení ještě výrazněji. Jannick de Jong uštval Martina Málka a Dirk Fabriek v posledním kole předčil Hynka Štichauera. Jejich náskok na Čechy a Němce vzrostl na osm bodů.

 

Cinkot bronzových medailí

Ještě před koncem třetí série bylo evidentní, že Angličané titul z loňského Mühldorfu neobhájí. Nicméně výsledek jejich konfrontace s Francouzy jim v deváté jízdě poslal závan svěží brízy do plachet medailových ambicí. Dimitri Berge měl pořádnou honičku, aby stihnul tříminutový limit.  Běžel do depa pro náhradní motocykl, ovšem Robert Barth mu mezitím zprovoznil tu, kterou prve nechal na ovále.

Nicméně mu bylo souzeno hrát druhé housle za Andy Appletonem a Richardem Hallem, jež se dostali dopředu již s vylétnutím pásky. Dimitri Berge alespoň společně s Mathieu Tresarrieu ohlídali Glena Philipse. Deset bodů ovšem i tak zvedlo anglická bodová aktiva na hodnotu dvaadvacet. A českou reprezentaci v rozjížďce s číslem deset čekala další prubířská zkouška v boji o medaili.

Martin Málek vysvětluje, cože to prováděl v desáté jízdě:

„Tahal jsem strhávačku a už se blížil do nájezdu. Nasraně jsem mávnul rukou a vytrhnul si chcípák. Rychle jsem ho nainstaloval zpátky a udělal aspoň vzrůšo!“

Nyní přišla řada s nejrychlejším startem na Josefa France! Pražan se nenechal vytlačit na mantinel od Andy Appletona a do cíle jen zvyšoval náskok. Třetí byl Hynek Štichauer, který držel v šachu Richarda Halla. Martin Málek měl zase navrch nad Glenem Phillipsem.

Právě březolupský borec zabrnkal na nervy v předposledním okruhu, kdy si omylem vytáhnul zapalování. O bod přišel naštěstí jen dočasně, protože svou chybu napravil a ještě stačil Glena Philipse. A Angličané byli dalšími protivníky, kteří zmizeli z perimetru českých medailových vyhlídek.

Před rozjížďkou s číslem jedenáct musel Robert Barth znovu asistovat u motocyklu Dimitri Bergeho. Francouz však nyní vyhrál stylem start – cíl. Avšak stadión už žil spíše vyhlídkami na nadcházející duel Holanďanů s Němci. Jannick de Jong raději sáhnul po rezervním motocyklu, avšak přesto jej odvedl Martin Smolinski. Život mu znepříjemňoval také Michael Härtel, s nímž si ovšem poradil. Jenže Jörg Tebbe si přisadil dvěma body na úkor Theo Pijpera a Dirka Fabrieka. Němci vyhráli 10:5 a nizozemský náskok před nimi roztál na tři body. Češi byli pozadu jen o jeden jediný další bodík.

Drama vrcholilo a napětí ve vzduchu by nešlo rozstřílet ani laserovým dělem jakoby vypůjčeným ze sci-fi románů. Jako první si mohli vydechnout Nizozemci. Andy Appleton rychle zmizel za zády dvojice Theo Pijper – Jannick de Jong. Avšak zápletka nebyla ještě u konce. Přišlo poslední kolo a v jeho první zatáčce vedoucí Theo Pijper upadl. Naštěstí pro Holanďany Dirk Fabriek překonal Andy Appletona, takže Němci by s nimi maximálně mohli jen vyrovnat krok.

„Už jsem byl hodně unavený, ale povedl se mi další start,“ nechal se později slyšet Jannick de Jong. „Theo sice upadl, ale s Dirkem jsme udělali potřebné body.“ Němci ve čtrnácté jízdě nevyužili šanci říct si o rozjezd. Martin Smolinski sice inkasoval další pětku, avšak před Michaela Härtela se dostal Mathieu Tresarrieu.

Pro Čechy byly karty rozdány jasně. Pakliže dojedou do cíle patnácté jízdy za sebou na prvních místech, budou mít stříbro. K bronzu stačily jen dva body. Bouře nadšení je přivítala na startovním roštu. Hynek Štichauer vypálil dopředu, ale rozhodčí Piotr Lis rozsvítil červená světla na znamení letmého startu.

Hynek Štichauer neskrývá svou radost z medaile:

„Jsem hrozně šťastnej‘! Mám radost, že po letech dřiny a zranění konečně přišlo něco, že můžeš říct wow. Jsem rád, že jsem u toho zůstal a nešel někam do práce. Je dobrý jezdit dlouhou a krátkou. Dokud budu dobrej‘ na krátký, měl bych se jí držet zuby nehty. Když už nebudu dobrej‘, můžu jezdit dlouhou.“

Před repete odstoupil Aarni Heikkila, jehož zradil stroj. Hynek Štichauer byl opět rychlý, avšak zezadu útočil Jesse Mustonen. Spodní stranou druhé zatáčky pronikl do vedení, které už ze svých rukou nepustil. Český trojlístek za ním proburácel za sebou a mohl se těšit, jak se zakousne do bronzových medailí.

Cenný kov se však objevil i na krku Karla Kadlece. „Kdybych pod sebou neměl, co jsem měl, výsledek by nebyl takovej‘,“ kvitoval Hynek Štichauer jeho pomoc při zajištění motocyklu. Když se oba muži potkali cestou na tiskovou konferenci, Pardubičan neváhal ani na chvilku. A alespoň dočasně plzeňského matadora dekoroval svojí medailí.

 

Hlasy z depa

„Musím říct, že jsem velmi šťastný za dnešní výsledek, byli jsme dobrý tým,“ nechal se slyšet Jannick de Jong. „Theo Pijper ještě včera večer závodil v Peterborough. Během prvního tréninku byla moje motorka již skoro nastavená, během závodu jsem měl ještě problém s rychlostní skříní. Neodstartoval jsem dobře, proto jsem šel na rezervní motorku. Martin Smolinski mě porazil, ale drželi jsme dobře jako tým. Letos jsme byli nejlepší, příští rok snad obhájíme.“

„Druhý je první poražený,“ meditoval Martin Smolinski. „Nemůžu být spokojen. Bylo to velmi těsné, musím poděkovat všem jezdcům. Dnes jsme mohli vidět, jak těsně se tým může stát mistrem světa. Loni Anglie, letos Holandsko a příště my nebo třeba Československo. Jsem tovární jezdec Jawy, udělal jsem dobrý výsledek na motocyklech Jawa.“

„Úžasný,“ vypadlo z úst Josefa France jediné slovíčko při odpovědi na otázku, jak se cítí, když se s bronzovou medailí vracel ze stupňů vítězů. „Nejvíc práce odved‘ Hynek. Byla to nejlepší investice jeho života, měl suprovou motorka, startovala a jela. S Martinem jsme mu asistovali a bronz jsme si zasloužili jsme si to. Děkujeme českým fanouškům, městu Mariánské Lázně a všem lidem, co nám věřili. Hezky se jelo, dařilo se. Letos se to konečně povedlo, vracím to všem lidem okolo sebe a děkuju všem.“

„To nezní vůbec špatně,“ reagoval Hynek Štichauer na připomínku, že je členem třetího nejlepšího dlouhodrážního družstva světa. „Chce to ale makat dál. Závody jsou od toho, aby se vyhrávaly. A my jsme dneska nevyhráli. Když se ti povedou dvě jízdy na dlouhý dráze, je to lepší. Ale jak říkám, nevyhráli jsme, takže je mnoho věcí na zlepšení. Motorka od Gerdemanna byla úžasná. Když má člověk dobrý nářadí, líp se mu pracuje. Pepa pomoh‘, Martin taky, viděl jsem to, že hodně dobře já k vybavení přišel jak slepej‘ k houslím, on si to dal v Jawě do kupy sám. Bronz byl týmová práce, i Michal pomáhal a dával nám tam slídy.“

„Všechno mě bolí, vychytal jsem tady snad všechny šutry, od startu jsem se tam nemoh‘ dostat,“ líčil Martin Málek. „A zezačátku jsem se spíš trápil. Hynek to dneska držel, takže před ním klobouk dolů. Ten to dneska s Pepou táhnul. Po těch týdenních nervech jsem rád, že jsem to v pořádku dojel. Že tady můžu jet, jsem se dozvěděl až včera.“

„Kluci jeli suprově,“ vysekl poklonu Michal Škurla. „Mrzí mě, že jsem se nesvez‘. Snažil jsem se aspoň pomoct v depu. Chtěl jsem si zazávodit, nevyšlo to, ale za rok už určitě pojedu!“

 

1. Nizozemí		46
Jannick de Jong	3 5 1 4 5	18
Theo Pijper	4 3 5 1 F	13
Dirk Fabriek	5 2 4 0 4	15
Romano Hummel		DNR
2. Německo		44
Martin Smolinski	4 5 4 5 5	23
Jörg Tebbe	1 – E 2 2	5
Michael Härtel	5 E 3 3 3	14
Stephan Katt	– 2 – – –	2
3. Česká republika		42
Josef Franc	4 3 2 5 4	18
Hynek Štichauer	5 4 3 3 3	18
Martin Málek	2 1 0 1 2	6
Michal Škurla		DNR
4. Velká Británie		34
Richard Hall	2 4 4 2 2	14
Glen Phillips	0 – 1 0 –	1
James Shanes	3 1 – – 1	5
Andy Appleton	– 2 5 4 3	14
5. Finsko		31
Aki – Pekka Mustonen	1 5 5 2 1	14
Jesse Mustonen	2 3 2 4 5	16
Aarni Heikkila	– 0 – 0 M	0
Rene Lehtinen	0 – 1 – –	1
6. Francie		28
Jerome Lespinasse	– 0 – 1 –	1
Mathieu Tresarrieu	3 4 2 3 4	16
Dimitri Berge	0 – 3 5 1	9
Theo di Palma	1 1 0 – 0	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Lenka Rejdová a Eva Palánová

Mariánské Lázně – 15. července
Jeden z velkých dnů letošního termínového kalendáře je prakticky tady. Hynek Štichauer a Josef Franc se vrátili ze středečního pouťáku ve francouzském Marmande. Zítra se v lázeňských boxech setkají s Martinem Málkem a Michalem Škurlou, aby se pustili do bojů v mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Milan Špinka stojí oběma nohama na pevné zemi, slibuje boj a hlavně zve do ochozů publikum.

 

„Všichni jsou připraveni,“ přibližuje kouč české reprezentace náladu v našem národním týmu. „Budeme bojovat. Týmy jsou vyrovnaný, lehký to nebude. Angličani obhajujou, Francouzi a Holanďani si brousej‘ zuby, o Němcích ani nemluvě.“

Tím spíše se dá očekávat skvělá podívaná na úrovni, kterou jsme v Čechách již dlouho neviděli. „Oko diváka určitě spočine na pěknejch‘ závodech,“ souhlasí Milan Špinka a dodává pozvánku pro všechny plochodrážní příznivce. „Přijďte se podívat a podpořit náš tým!“

---

Časový harmonogram:

Zítřejší program v Mariánských Lázních začíná již nad ránem. Závodníci se budou prezentovat mezi sedmou a půl devátou. Před tréninkem o půl desáté zasedne jury, jejíž druhé zasedání proběhne po obědě.

Na čtrnáctou hodinu je plánován slavnostní nástup. Páska poprvé poletí k lázeňskému nebi o půl hodiny později. Korunovace mistrů světa se očekává o půl šesté.

---

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Lenka Rejdová

Mariánské Lázně – 13. července
Již jen několik dní nás dělí od jednoho z vrcholů letošní plochodrážní sezóny. A to nejen české ale i světové. V soboru 16. července se na kilometrovém oválu v Mariánských Lázních uskuteční Mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze. V jediném závodě se utká šest reprezentačních celků o titul mistra světa v nejrychlejší plochodrážní disciplíně. V jubilejním desátém ročníku šampionátu si ambice na zisk některého z cenných kovů může právem činit i Česká republika.

 

 

Pohled do historie

S výjimkou roku 2013, kdy svůj reprezentační celek postavila Austrálie a rozšířila počet startujících zemí na sedm, má šampionát stálé složení. Účastní se vždy šest týmů: Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Nizozemí a Velká Británie.

Šampionátu kralují již od jeho vzniku reprezentanti Německa.  Jejich vítěznou šňůru šesti světových titulů přerušili až v roce 2013 Nizozemci startující na hluboké trávě v britském Swingfieldu v nejsilnějším možném složení světových medailistů: Jannick de Jong, Theo Pijper a Dirk Fabriek, svedli vyrovnaný souboj s Francouzi a domácími Brity a zvítezili těsným rozdílem dvou bodů. O rok později se titul vrátil zpět do německých rukou, aby o něj tyto vloni opět přišly a to navíc na domácí dráze zásluhou britského celku.

Český tým je prozatím jediným z celé šestice, který nezískal žádnou medaili. Nejblíže k nim měl v roce 2011, kdy startoval asi v nejsilnějším složení. Josef Franc, Aleš Dryml jr., Pavel Ondrašík a Richard Wolff na kilometrové dráze v Scheesselu bojovali téměř polovinu závodu o stříbrné medaile, aby nakonec skončili čtvrtí se stejným bodovým ziskem jako třetí Angličané. Smůla se ten den lepila na paty především Aleši Drymlovi, který byl jednou vyloučen a za najetí do pásky a podruhé jej z boje vyřadil defekt. Nic nebylo platné, že Josef Franc získal byl díky skvělým výkonům nejvíce bodujícím jezdcem závodu.

Stejného umístění dosáhl náš reprezentační kvartet i v úvodním ročníku šampionátu v roce 2007 ve francouzském Morizes. Tehdy dělily Zdeňka Schneiderwinda, Pavla Ondrašíka a Richarda Wolffa od medaile pouhé dva body. Kdoví, jak by vypadaly historické tabulky nebýt úrazu Antonína Švába mladšího v roce 2006.

Základem úspěchu v družstvech je vyrovnanost. Tým aspirující na stupně vítězů musí tvořit nejméně dva silně bodující jezdci. Třeba Zdeněk Schneiderwind a Josef Franc spolu v MS družstev jeli pouze jedenkrát v roce 2010. Dvakrát se Josef Franc potkal v sestavě s Alešem Drymlem, ale pokaždé si jeden z nich vybral slabší chvilku. Richard Wolff v roce 2008 ve Werlte podal životní výkon, ale jeho 18 bodů bez vydatnější podpory ostatních jezdců vyznělo naprázdno.

V posledních třech letech obsadil český tým vždy poslední místo. Nic na tom nezměnilo ani 18 bodů Josefa France vloni v Mühldorfu. Toto nelichotivé umístění nám připadlo i v roce 2010. Letos však spolu s oživením reprezentační sestavy novými akvizicemi v podobě Hynka Štichauera a Martina Málka ožívá myšlenka na medailový úspěch.

V českém reprezentačním týmu se za devět let vystřídalo celkem jedenáct jezdců, z nichž do bojů aktivně zasáhlo devět z nich. Rekordmanem je v tomto pohledu bezesporu Richard Wolff, který absolvoval všech devět ročníků šampionátu. Šestkrát hájil barvy českého družstva Josef Franc, pětkrát Pavel Ondrašík a čtyřikrát Zdeněk Schneiderwind.

Startovní listina:

Francie

Francie patří papírově mezi nejsilnější týmy. V dosavadních devíti ročnících stáli jezdci ze země galského kohouta šestkrát na stupních vítězů. Dokázali uspět na pískovém i travnatém povrchu, ale zlato jim stále uniká. Nejblíže mu byli v roce 2013 na trávě v britském Swingfieldu, kde je o dva body předčil tým Nizozemska. Vloni chyběl Francouzům k zisku medailí jediný bod. Jejich největší zbraní je vyrovnanost celku tří stabilně bodujících jezdců.  Letos navíc využili možnost si v Mariánských Lázních zatrénovat. Složení francouzské reprezentace se na rozdíl od ostatních zemí prakticky nemění. Základ tvoří vždy bratři Stephane a Mathieu Tressarieu.

Stephane, nejstarší z bratrské plochodrážní trojice, na sebe poprvé výrazněji upozornil před neuvěřitelnými dvaadvaceti lety pátým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze. Titul evropského šampióna získal v roce 2008. O rok později dosáhl svého největšího úspěchu v podobě stříbrné medaile z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze. Je osminásobným mistrem Francie. V MS družstev je neodmyslitelným pilířem francouzské reprezentace již od vzniku šampionátu. Díky tomu se jednačtyřicetiletý jezdec může pochlubit již dvěma stříbrnými a čtyřmi bronzovými medailemi, na jejichž zisku měl ve všech případech lví podíl. Že ještě nepatří do starého železa, dokazuje nejen jako stálý účastník seriálu Grand Prix (od roku 1998!!!), ale i úspěšně zvládnutou kvalifikací letošního mistrovství světa i Evropy. V loňském MS družstev na dlouhé dráze v Mühldorfu vybojoval pro svůj tým osmnáct bodů.

Mathieu Tressarieu, naopak nejmladší z trojice bratří, patří mezi nejlepší jezdce současnosti. V úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix obsadil čtvrtou příčku. V minulých letech stanul celkem devětkrát na stupních vítězů v jednotlivých závodech šampionátu. Jeho největším úspěchem je bronzová medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze 2007.

Dimitri Berge – teprve dvacetiletý jezdec, kráčící ve stopách svého úspěšného otce, se již může pochlubit nejedním úspěchem. Tím největším je zisk bronzové medaile z mistrovství světa jednotlivců na dlouhé dráze v loňském roce. V roce 2013 dotáhl tým Francie ke stříbru v MS družstev.

Theo di Palma – stabilní účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze. Coby člen francouzského družstva se podílel na zisku dvou stříbrných a jedné bronzové medaile.

 

Česká republika

Do bojů o cenné kovy nastoupí naše reprezentace na čele s Josefem Francem. Držitel bronzové medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2012 a trojnásobný mistr České republiky na dlouhé dráze stál v minulých letech celkem šestkrát na stupni vítězů v jednotlivých závodech Grand Prix na dlouhé dráze, z toho třikrát dokázal zvítězit. Jeho výkon bude pilířem případného úspěchu celého družstva. K sobě potřebuje dva pravidelně bodující jezdce. A ty díky nedávné revitalizaci dlouhé ploché dráhy u nás získal.

Březolupský Martin Málek obsadil vloni při své premiéře v této disciplíně čtvrté místo v mezinárodním mistrovství ČR a ve světovém šampionátu to dotáhl až na post náhradníka v Grand Prix Challenge. Letos mu kvalifikace světového šampionátu nevyšla podle jeho představ, ale smůlu si vynahradil premiérovým postupem do finále Mistrovství Evropy na travnaté dráze.

Stejného úspěchu letos dosáhl i pardubický odchovanec Hynek Štichauer. Ten si však kromě evropského finále na trávě vybojoval místo i v Grand Prix Challenge, které je na programu koncem července ve francouzském La Réole. Je tak stále ve hře o postup do dlouhodrážní Grand Prix 2017.

Čtvrtým do party je jezdec pražského Olympu Michal Škurla. Letos se mu i přes technické trable dařilo v domácím šampionátu, kde těžil především z rychlých startů. Na domácí dráze může sebrat soupeřům pár cenných bodů.

 

Německo

Nejúspěšnější tým šampionátu má z dosavadních devíti ročníků sedm zlatých a jednu stříbrnou medaili. Dlouhodrážní velmoc má dostatek kvalitních jezdců a postupně měnící se sestavy nic nezměnily na dominantním postavení reprezentačního celku našich západních sousedů.

Ambiciózní Němci, kteří vloni na domácí dráze zachraňovali alespoň stříbrné až v dodatkové jízdě, se letos musí obejít bez Erika Risse, momentálně vedoucího jezdce Grand Prix na dlouhé dráze. Mistr světa z roku 2014 se chce letos soustředit především na starty na krátké dráze a zisk individuálního titulu na dlouhé dráze. Z těchto důvodů na MS družstev rezignoval.

Naopak svůj start potvrdil Martin Smolinski, kterého o účast v loňském ročníku na domácí dráze v Mühldorfu připravily reprezentační povinnosti na klasické dráze. Dvaatřicetiletý individuální vicemistr světa z roku 2012 povede letos německý národní tým jako kapitán.  V MS družstev startoval prozatím dvakrát v letech 2010 a 2011. V obou případech si po závodě odvážel zlatou medaili. Na dráze v Mariánských Lázních se mu náramně daří. V roce 2011 zde zvítězil nejen v otevřeném Mistrovství ČR, ale i závodě Grand Prix. Letos se opět více soustředí na klasickou speedway, ale svou třídu na dlouhé potvrdil před pár týdny skvělým výkonem v úvodním podniku Grand Prix, kde na divokou kartu skončil druhý.

Rovněž další člen německého týmu šestatřicetiletý Stephan Katt má na Mariánské Lázně ty nejlepší vzpomínky. V roce 2010 se zde radoval z triumfu v závodě Grand Prix a letos v květnu vyfoukl Josefu Francovi vítězství v Mezinárodním Mistrovství České republiky. Ve své sbírce má kromě tří titulů mistra Evropy na travnaté ploché dráze z let 2006, 2009 a 2012 i bronzovou medaili z individuálního MS na dlouhé dráze 2011. V MS družstev je z německých jezdců rekordmanem. Startoval celkem osmkrát a podílel se na šesti titulech mistra světa.

Titulem mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze se může pochlubit i Jörg Tebbe. Ten na dráze v Mariánských Lázních vybojoval v roce 2010. Ve stejném roce zvítězil i v otevřeném mistrovství Finska. Vloni se na dráze ve Pfarrkirchenu ozdobil titulem Mistra Německa. Sedmatřicetiletý jezdec se v Mariánských Lázních zapsal do listu vítězů i vloni, když triumfoval v kvalifikačním závodě mistrovství světa.

Michael Härtel – teprve osmnáctiletý jezdec je velkou německou nadějí na krátké i dlouhé dráze. Svěřenec čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha vlétl vloni do světa dlouhé dráhy doslova jako kometa. V úvodním závodě Grand Prix v Herxheimu obdržel divokou kartu, kterou proměnil ve třetí místo, jako nejlepší z německých závodníků. V posledním závodě seriálu ve Vechtě nahradil odstoupivšího Joonase Kylmäkorpiho a svůj druhý start mezi světovou elitou proměnil ve vítězství. V MS družstev před domácím publikem však jeho zaváhání v podobě pádu v jízdě proti Francouzům možná připravilo Němce o zlaté medaile.

 

Velká Británie

Tým úřadujících mistrů světa spoléhá především na výkon Richarda Halla. V současné době nejlepší Brit na dlouhé dráze figuruje po úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix na průběžné páté pozici. Jezdec, který před třemi lety doslova na poslední chvíli vyfoukl našemu Josefu Francovi další bronzovou medaili, byl vloni hrdinou svého týmu při MS družstev v Mühldorfu. Pouze jedenkrát jej zradil motocykl, jinak ve všech svých jízdách zvítězil a položil tak základ zlatého úspěchu.

Stabilní oporou týmu je i vicemistr světa jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2008 Glen Philips. Od vzniku šampionátu v sestavě nechyběl ani jednou a může se tak kromě zlaté pochlubit i dvěma stříbrnými a třemi bronzovými medailemi.

Mladou tváři v ostřílené sestavě Albionu je úřadující vicemistr Evropy na travnaté dráze James Shanes. Devatenáctiletý jezdec, který byl členem (byť nebodujícím) loňského zlatého týmu, patří momentálně mezi nejlepší jezdce na travnaté ploché dráze. Jak bude úspěšný na kilometrové pískové dráze, ukáže až sobotní závod.

Náhradníkem britské sestavy je mistr Evropy na travnaté dráze z roku 2010 Andrew Appleton. Jezdec, který mimo jiné získal v Mariánských Lázních i titul mezinárodního mistra České republiky, prožívá v posledních letech poněkud ústup ze slávy a marně se snaží o návrat do elitní společnosti Grand Prix, jíž byl po léta stabilní součástí. Nicméně podceňovat toho to zkušeného závodníka rozhodně nelze.

 

Finsko

V roce 2009 startovali jezdci Suomi asi v nejsilnější možné sestavě. Medailemi ověnčený Joonas Kylmäkorpi, hvězda klasické speedway Kai Laukkanen, mladý dravec Appe Mustonen a bronzový medailista z evropského finále na trávě Rene Lehtinen však na trávě v Eenrumu skončili na posledním místě.

V roce 2014 hostila světový šampionát finská Forssa. Domácí se museli obejít nejen bez mistra světa Kylmäkorpiho, ale i bez druhé největší hvězdy Appe Mustonena. Toho však skvěle zastoupil jeho mladší bratr Jesse a na rychlé kilometrové dráze vybojoval 18 bodů. Ještě o dva více přidala další hvězda hostující z klasické speedway Kauko Nieminen. Titul brali Němci, Finové získali o čtyři body méně, stejně jako Nizozemci a Francouzi. Dodatková jízda však odsoudila ambiciózní tým k bramborovým medailím.

Co se však nepodařilo na domácí dráze, o to se postarali bratři Mustonenové vloni. V dramatickém vyrovnaném závodě na dráze v Mühldorfu vybojovali bronz, když o stříbrné medaile je připravil až v rozjezdu mistr světa Erik Riss. K titulu mistrů světa přitom oběma celkům scházel jediný bod.

Do Mariánských Lázní letos přijede osvědčená bratrská dvojice Appe a Jesse Mustonenovi, Aarni Heikkilä a navrátivší se opora Rene Lehtinen. Zejména Appe Mustonen, který v MariánskýchLázních zvítězil v závodě Grand Prix Challenge v roce 2012, bude patřit k velmi rychlým závodníkům.

 

Nizozemí

Loňské reprezentační torzo, kdy one-man show Jannicka de Jonga doplnili pouze veterán Sjoerd Rozenberg a sporadicky bodující Henry Van der Steen, stačilo jen na předposlední místo o bod před týmem České republiky.

V letošním ročníku však tým mistrů světa z roku 2013 nastupuje v nejsilnějším možném složení. Úřadujícího individuálního mistra světa na dlouhé dráze a trojnásobného mistra Evropy na travnaté dráze Jannicka de Jonga, doplní vicemistr světa z roku 2010 a dvojnásobný mistr Evropy Theo Pijper. Jezdec patřící již téměř dvacet let do světové plochodrážní špičky, a který vyniká především na dlouhých pískových drahách, by měl v Mariánských Lázních patřit k nejrychlejším.

Třetím do party je další člen zlatého týmu z roku 2013 Dirk Fabriek. Dvojnásobný bronzový medailista z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze a držitel tří stříbrných a jedné bronzové medaile z mistrovství Evropy na trávě již v minulosti oznámil svůj odchod z ploché dráhy. Momentálně je však zpět a jeho formu potvrzují mimo jiné i triumf v letošním semifinále evropského šampionátu a třetí místo v semifinále světového šampionátu.

Náhradníkem týmu s nejvyššími ambicemi je teprve sedmnáctiletý jezdec a překvapivý vítěz letošního semifinále mistrovství světa v St. Macaire Romano Hummel.

 

Závěrem

V uplynulých devíti ročnících se pouze třikrát jelo na kilometrové dráze (Scheessel, Forssa, Mühldorf). Pro naše jezdce to nebyla úplně nevýhoda, protože na drahách jako jsou Morizes dokázali třeba Franc nebo Schneiderwind vyhrávat závody světového formátu. Přeci jen však domácí prostředí v Mariánských Lázních nabízí jedinečnou šanci na úspěch.

Loňský závod mistrovství světa družstev na dlouhé dráze nabídl napínavé a vyrovnané boje s doslova kriminální zápletkou na závěr. Týmy na prvním a čtvrtém místě od sebe dělily pouhé dva body a vše bylo až do poslední chvíle otevřené. Díky neúčasti Erika Risse získává letošní závod v Mariánských Lázních paradoxně na zajímavosti. Především díky vyrovnanosti jednotlivých celků můžeme očekávat dramatické souboje o každý bod a také větší šance nově koncipovaného českého národního týmu na případný úspěch.

 

Foto: Jiří Bayer