Plzeň – 24. září
Do cesty Václava Milíka za čtvrtým titulem individuálního mistra republiky se nepostavila švédská velká cena, avšak pardubický závodník se musel vypořádat s rýmou a teplotou. Se svým polským mechanikem však dnes na Borech našel optimální nastavení motocyklu. S přehledem vyhrál své první čtyři jízdy a až na tu poslední změnil předstih. Již před rozjížďkou s číslem dvacet mu zlato v závěrečné klasifikaci nemohl už nikdo sebrat, nicméně chtěl i třetí finále vyhrát s patnácti body. A po pravici mu na startovním roštu stál Matěj Kůs, který doposud také nenašel přemožitele. Pakliže by Pražan vyhrál také popáté, sebral by bronz Eduardu Krčmářovi. Něco takového se nestalo, Václav Milík projel vítězně cílem i popáté a Matěj Kůs musel do rozjezdu se slánským juniorem. Ten předtím v další dodatkové jízdě o třetí příčku pódia dnešního závodu odvedl staronového vicemistra Josefa France, avšak třetí místo v šampionátu s Matějem Kůsem prohrál.
Bez pěti finalistů
Za takové krásné odpoledne, které dnes hřálo Plzeň, by se nemusel stydět ani červenec se srpnem. Na sklonku září poskytlo skvělé aranžmá pro vyvrcholení domácího individuálního šampionátu. Václav Milík dorazil s náskokem těch bodů na Josefa France, ale také s horečkou a rýmou. Odpovědím na otázky, proč není ve Stockholmu jako záskok za zraněného Andrease Jonssona, se vyhnul s rutinou protřelého diplomata.
Každopádně odhodlání získat svůj čtvrtý titul v nejstarším motoristickém šampionátu naší republiky rozhodně neskrýval. Josef Franc si po promáčeném Tomíčkově memoriálu stále uchovával naději, že se po zlatu v jediném podniku pod jurisdikcí ČSMS konečně stane mistrem republiky i pod křídly AČR.
Přitom však musel dávat pozor na Eduarda Krčmáře. Slánský junior měl totiž přesně stejnou ztrátu jako pražský závodník od pardubického leadera. O další bod pozadu za ním byla vyskládána neméně ambiciózní trojice Matěj Kůs, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer.
Letošní ročník mistrovství republiky vstoupil do historie mimo jiné největším počtem omluvených finalistů za posledních let. Už jen osmička, jež se ve finále udržela i pro letošní rok bez kvalifikace, se natrhla z jedné čtvrtiny, když Roman Čejka a Jan Holub přestali se závoděním. Do toho přišel pád Patrika Mikela při Zlaté stuze, který březolupský junior odskákal prasklou lopatkou. Omluvil se také Piotr Dziatkowiak.
Aby toho nebylo málo, do Plzně nedorazil ani Martin Málek, jenž se týden před svatbou s přítelkyní loučil se svobodou doma na Moravě. VV SPD proto povolal Petra Babičku coby prvního náhradníka. Druhým rezervním závodníkem se stal domácí Radek Podhadský, který se však již ve třetí pětině dostal do závodu místo Martina Gavendy. Březolupský závodník totiž musel odstoupit ze zdravotních důvodů, aniž by ve dvou sériích skóroval alespoň jediným bodem.
Martin Gavenda vysvětluje, proč se šel převléknout již po rozjížďce s číslem šest:
„Tři dny mě už není dobře. Ve čtvrtek jsem volal panu Moravcovi, aby jel někdo místo mě. On mě poprosil, ať to zkusím, protože by neměl, kdo jet. Ještě dnes ráno mi bylo zle, ale myslel jsem, že mě to přejde.“
Poměrně slušně naplněné ochozy měly vidět vskutku dramatický závod, v němž se průběžné pořadí mělo chvět v základech již od rozjížďky s číslem jedna. Zdeněk Holub totiž zaskočil Tomáše Suchánka svým rychlým startem. Nicméně Pardubičanovi se paradoxně přece jen přiblížily celkové stupně vítězů.
Václav Milík v rozjížďce s číslem dvě odvedl nejen Hynka Štichauera, s nímž se Tomáš Suchánek dělil o průběžnou čtvrtou příčku, ale také Eduarda Krčmáře, jenž byl rázem třetí jen o dva body. Hráčem prvních houslí měl dnes ovšem být Matěj Kůs. Pražský borec doháněl zpoždění z prvního dubnového finále na Markétě již druhý den v pardubickém Svítkově.
V noci na dnešek prakticky nezamhouřil oka, kterak ve své hlavě pořád spřádal plány na eliminaci tříbodového náskoku Eduarda Krčmáře. Medailové umístění bylo Pražanovou prioritou, vždyť kromě ročníku 2013 s nešťastným sražením od Adriana Miedzinskeho v pražském test matchi českého nároďáku s Poláky ani jednou nechyběl mezi nejlepší trojkou už od roku 2008.
V rozjížďce s číslem čtyři vystřelil do čela, zatímco Josef Franc po vylétnutí pásky poněkud zaostal. Než se v první zatáčce dostal spodem pod Jaroslava Petrák, byl Matěj Kůs již beznadějně daleko.
Dva leadeři a čtyři pronásledovatelé
První série přiblížila Václava Milíka k titulu, když z jeho pronásledovatelů neztratil žádný bod jenom Matěj Kůs. Ve stejném duchu se odvíjel dnešní podnik také nadále. Pardubičanovu cestu za čtvrtým zlatem své kariéry zbrzdila jen porucha startovacího zařízení v rozjížďce s číslem pět.
Pořadatelé sjednali nápravu vskutku briskně a po pár minutách chlazení spojek v horkém odpoledni se mohlo pokračovat. Václav Milík byl po restartu před Tomášem Suchánkem už v prvním nájezdu. V rozjížďce s číslem deset Václav Milík triumfoval opět stylem start – cíl před Josefem Francem. Když mu Pražan podal po průjezdu cílem nataženou pravici, jeho gratulace už měla mistrovskou příchuť, byť teoreticky mohlo být pořadí obou závodníků stále ještě opačné.
Po třech pětinách závodu se třemi triumfy mohl chlubit už jenom Matěj Kůs. Šestou jízdu strávil na čele celou od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Rozjížďka s číslem jedenáct byla pro něho klíčová, protože se v ní utkal s Eduardem Krčmářem, jehož v průběžné klasifikaci stíhal. Slánský junior prve v osmé jízdě napravil své úvodní zaváhání a s lehkostí si připsal tři body.
Nyní se díky perfektnímu startu dostal do čela, zatímco Matěj Kůs vnějškem první zatáčky stihnul pouze Zdeňka Holuba. Avšak Pražanova motivace měla evidentně kosmické rozměry. Po zadním kole se ve výjezdu z druhé zatáčky hnal do druhého kola před Eduarda Krčmáře, přičemž by se mezi ním a mantinelem neprotáhnul už ani maličký mraveneček.
Za zády obou neporažených borců byla po dvanácti jízdách čtveřice závodníků, která prozatím na oba leadery ztratila dva body. Tomáš Suchánek po úvodní dvojici druhých míst vyrazil na vítěznou cestu v rozjížďce s číslem devět. Měl však namále, když v první zatáčce musel Jaroslav Petrák brzdit i ušima, aby do něho nevrazil.
Jaroslav Petrák líčí příčiny své kolize s Radkem Podhadským v rozjížďce s číslem deset:
„Hrozně mě to natáhlo. Klapnul jsem, abych nesundal Tomáše. Mě začal předjíždět zadek, říkám si, že udělám hodiny. Blbě to vyšlo, okrad‘ jsem se o dva body.“
Radek Podhadský neměl prostoru a času nazbyt, takže záhy leželi oba. Z restartu byl diskvalifikován pardubický matador. A teprve pak mohl Tomáš Suchánek zahrát velké sólo a triumfovat s náskokem půl kola před plzeňským náhradníkem, jenž právě naskočil do závodu místo Martina Gavendy. Při svém debutu Radek Podhadský ovšem za sebou nechal protřelejšího Filipa Hájka.
Jako druhý se na sedmibodovou hranici dostal Josef Franc. V sedmé jízdě rychle zmizel z dohledu Hynka Štichauera, který v prvním oblouku úspěšně odrazil Zdeňka Holuba. O výsledku jeho konfrontace s Václavem Milíkem již tady byla řeč.
Hynek Štichauer byl třetím sedmibodovým, když v první zatáčce rozjížďky s číslem dvanáct objel Ondřeje Smetanu. Pražský junior byl největším překvapením dnešního závodu. Na jeho úvod zacvičil ve třetí jízdě s Michalem Škurlou, aby mu posléze v rozjížďce ujel pouze Matěj Kůs.
„Vystřelil jsem výborně,“ vyprávěl Ondřej Smetana o své třetí jízdě. „Ale Hynek chytil ve výjezdu materiál a já ho nedokázal předjet.“ Každopádně navzdory porážce s Pardubičanem byl na úpatí výstupu na svůj nejpovedenější seniorský mistrovský závod své dosavadní kariéry.
Rozjezd na konec závodu před rozjezdem na konci šampionátu
Čtvrtá pětina mítinku odstartovala triumfem Matěje Kůse. Současně s letem pásky ke zlatavému nebi se ujal vedení před pardubickým tandemem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer. Připsal si tři body, byť se v posledním oblouku dostal do kontaktu s nafukovacím mantinelem. Čtrnáctá jízda musela být přerušena červenými světly a praporky, když se Adam Fencl ve druhém zatáčce pádem připravil o dva body.
Bezprostřední reakce Matěje Kůse po líznutí mantinelu ve třinácté jízdě:
„Je to finále, musíš mít zavřený oči!“
Stejně jako před zastavením i repete kraloval Eduard Krčmář. Tím pádem měl v aktuální klasifikaci šampionátu o bod méně než Matěj Kůs. A právě oni dva se měli postarat o náboj zbytku dnešního odpoledne. Václav Milík totiž v rozjížďce s číslem patnáct vypálil od mantinelu jako raketa. A Ondřej Smetana byl rád, že se ho dvě kola dokázal držet.
Šachovnicová vlajka přivítala Václava Milíka jako mistra republiky. Staronový šampión, který vedle soupeřů porážel i horečku, dopřál divákům dvě čestná kola po zadním kole. V rozjížďce s číslem šestnáct objel Josef Franc v první zatáčce Michala Škurlu a do depa se vrátil už posedmé coby vicemistr.
O poslední přestávce si Matěj Kůs vypůjčil vyplněný program. Milanu Mihulemu, který se v depu staral o jeho motocykl řekl o nastavení, který jeho dosavadní set up stavělo vzhůru nohama. „Buď to bude fungovat nebo vím, co nefunguje, a můžu pak jít do rozjezdu druhou stranou,“ nechal se slyšet, než si šel srovnat myšlenky do své dodávky.
Stál totiž realisticky oběma nohama na pevné zemi, protože jej na závěr čekal duel s Václavem Milíkem, v němž jeho jednobodová převaha na Eduarda Krčmáře mohla vzít rychle za své. Ani Eduard Krčmář neměl poslední sérii jednoduchou. Nicméně sázka na pekelně rychlý start vyšla stoprocentně.
Josef Franc v první zatáčce objel Ondřeje Smetanu, zatímco Tomáš Suchánek zůstal trčet vzadu. „Posral jsem to na startu,“ netajil se Pardubičan v depu. Eduard Krčmář si porážkou Josefa France řekl o vzájemný rozjezd minimálně o třetí místo v dnešním závodě. Avšak pochopitelně jej jako všechny přítomné na stadiónu zajímalo, jak se vyvine jeho duel s Matějem Kůsem.
Osmnáctou jízdu vyhrál Michal Škurla, když rychle ujel Hynku Štichauerovi. Ten se jej v závěru několikrát pokusil atakovat. Avšak když se Pražan v poslední zatáčce u vnitřní čáry ohlédl doprava. Byl jeho pardubický protivník až moc daleko. Poté po bleskovém startu, tolik pro něho charakteristickém, vyhrál Zdeněk Holub stylem start – cíl devatenáctou jízdu.
A už tu byl klíčový duel o dnešní prvenství a nápověda ke klíčovému bronzu. Vedle Matěje Kůse se k zásahu do nastavení svého motocyklu odhodlal také Václav Milík. „Dali jsme větší předstih, přišlo mi to zdechlý,“ vysvětloval, proč dnes vůbec poprvé změnil set up. Matěj Kůs jakoby se nemohl dočkat duelu. Z depa projel vraty na ovál těsně před Pardubičanem.
Jenže ten měl od startu vrch. Matěj Kůs se soustředil na druhé místo, čímž si otevřel vrátka k rozjezdu s Eduardem Krčmářem. Slaňák si nejprve poradil s Josefem Francem v dodatkové jízdě o dnešní třetí příčku. Pražan útočil a v poslední zatáčce jej od předjetí dělil jen kousíček, ale nakonec se měl objevit na pódiu jen jako vicemistr republiky.
Podobný osud jenže v opačném gardu čekal Eduarda Krčmáře. Porážka od Václava Milíka vyčistila hlavu Matěje Kůse. Navíc si byl dokonale jistý, jak mu Milan Mihule má nastavit stroj. Po startu vystřelil dopředu tak rychle, že na vnějšku první zatáčky raději zvolnil, aby ho Eduard Krčmář nepodjel. A pak jej vyvezl, aby posléze upaloval do cíle v nezmenšeném tempu, byť už slánský junior nezávodil naplno.
Hlasy z depa
„Super,“ vystihnul Václav Milík dnešní závod jediným slůvkem. „Měli jsme to s polským mechanikem Robertem dobře nastavený. Dohodli jsme se na postupu, dali to tam. Startovalo to a pak to jelo. Akorát před poslední jízdou jsme dali větší předstih, přišlo mi to zdechlý. Jsem nemocnej‘, mám horečky a rýmu, tak jsem držel motorku v rukách a nechával to jet. Opřel jsem si motorku a nechával to jet. Super, mám radost, předloni jsem si to v Březolupech posral, letos jsem to podržel a zkompletoval třikrát patnáct bodů.“
„Dnes to byl mentální očistec,“ konstatoval Matěj Kůs. „Já i Milánek jsme odvedli dobrou práci. Začal bych tím, že jsem nespadl ani minutu. Byl jsem hrozně namotivovanej‘, abych tu bednu získal zpátky, celou noc jsem závodil. Další den jsem byl správně unavený, možná díky tomu jsem nevnímal okolí a soustředil se jen na sebe. Myslím, že to byla správná únava, která mně pomohla. Záleželo mně na tý bedně, kromě roku 2013, kdy jsem byl zraněný po pádu s Miedzinskim na Markétě, jsem z bedny od roku 2008 neslez‘ a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Domácí mistrák se nevyvíjel letos, jak bych sám chtěl, po technických problémech z Markéty a nedojetý poslední jízdě jsem doháněl velkou ztrátu a věděl jsem o tom. Další kolo bylo další den v Pardubicích, tam patří velký dík Láďovi Dvořákovi, který makal noc a den, abych měl, na čem vůbec jet. V půl čtvrtý odpoledne jsem dodělal motory, zasadili jsme asi během patnácti minut a rvali Vito po Hradecký dálnici asi dvě kila. Stihli jsme ještě trénink a bylo z toho dvanáct bodů a třetí místo. Vyhlídky ale na celkový pořadí nebyly růžový. Milda, Pepa, Eva byli bodově daleko. Měli jsme stejně s Hynkem a Tomášem, všech pět letos jelo dobře a měli dobrý výsledky. Věděl jsem, že to nebude lehký a poslední závod není prostor na žádný chyby. Podle toho jsem taky jel, nejel jsem v Plzni špatně, ale byl jsem přemotivovanej‘. I když jsem za sebou měl čtyři vítězství, neuvolnil jsem se na té motorce celý den a jel v křeči. Ten tlak mě svazoval. Edu jsem musel předjíždět kolem prken, v jízdě s Tomášem a Hynkem jsem ty nafukovačky v posledním kole u depa trefil. Po té jízdě jsem odešel do auta a věděl, jestli to chci dnes dotáhnout do konce, musím srovnat hlavu. Chvíli jsem zavřel oči a prodejchal se. Poslední, dvacátá jízdě mě čekala s Mildou, koukl jsem se do programu a nikdo kromě mě tam už neohrožoval. Tak jsme k tomu tak přistoupili, změnil jsem nastavení v celý motorce a vyzkoušel to s tím, že buď to bude fungovat nebo vím, co nefunguje a jít do rozjezdu druhou stranou. Upřímně, ani jsem se na Mildu nesoustředil, nemám na něho stejně jako zbytek republiky v současný době a porazit ho v ten den by bylo o velké náhodě. Porazil mě a já do rozjezdu měl díky tomu čistou hlavu, jak motorku na rozjezd nastavit. Už, jak jsem si zkusil start, věděl jsem, že je to super. Páska šla nahoru a já měl lepší start, než jsem sám chtěl. Původní teorie byla jet hned do toho materiálu, aby mě Eda neobjel. Hned od startu jsem ale měl takový náskok, že jsem měl strach, aby mě nepodjel, když se budu hnát ven. Teď už to můžu říct, do nájezdu jsem na něho počkal, až mě dojede, vyvezl jsem ho ven a okamžitě to zlomil zpět na lajnu a udělal jsem si dlouho rovinu. Další čtyři kola jsem upaloval, jak to šlo, a ani se za sebe zbytečně neotáčel, nechtěl jsem udělat hloupou chybu. Teprve po projetí cílem jsem si uvědomil, že jsem celý čtyři kola neubral. Tahle jízda byla dneska první, kdy jsem si na motorce pořádně ulevil a jelo se mi hladce a uvolněně. Když jsem se ohlídl ve druhým kole, jak daleko Eda je a v dalším kole to pak zabalil, nechtěl jsem chybovat a držel si rytmus dál. Eda si zaslouží pogratulovat, protože jel dobrý závody a bojoval. Poradil si s tou těžkou dráhou líp, než jsem si myslel. Moje pocity po závodech jsou velká radost z výsledku, ale hlavně z toho, že jsem ukázal mentální sílu, a zároveň vědomí, že přestup do Newcastlu splnil účel.“
„Čéče, tohohle druhýho místa si z těch všech druhejch‘ míst za svou kariéru vážím asi nejvíc,“ konstatoval Josef Franc. „Pro mě samotného mi tenhle závod přišel nejtěžší. Nešlo mi to, trápil jsem se, naštěstí jsem měl náskok. Kvalita závodů nebyla vysoká, já sám se nepovažuju za ty, co by to rozčesávali. S odřenejma ušima jsem udržoval druhý místo. Letos mě vyšoupli z nominace na reprezentaci na krátký, prý to nejde kombinovat s dlouhou, ale Riss a Berge taky jeli oboje. Tohle je dobrý vědět a příští rok uvidíme. Druhý místo je odražení na příští sezónu, že to tak hrozný nebylo. Jak říká Jirka Georgiev, na příští rok se líp připravíme.“
„Jsem z toho takovej‘ nějakej‘ divnej‘,“ pokrčil rameny Hynek Štichauer. „O tréninku to vypadlo super, motorka startovalo, v závodě to jízdu od jízdy mělo menší výkon. Dávali jsme větší a větší rozety, až jsme dostali k rozhodnutí jet na druhý motorce. A málem jsem si to hodil za ucho. Z trojky se mi nepoved‘ start a věděl jsem, že když budu druhej‘, jsem stejně pátej‘. Zkazila mi to ta čtvrtá jízdě, ta byla nejdůležitější.“
„Docela dobrý,“ těšil se Ondřej Smetana z šestého místa. „První jízdu jsem výborně odfrk‘. Vystřelil jsem výborně i v jízdě s Hynkem, ale on chytil ve výjezdu materiál a já ho nedokázal předjet. Předposlední jízdu jsem byl rád, že jsem se držel dvě kola Vendy. V poslední jízdě jsem dojel třetí, bojoval jsem s Pepou o druhý, ale byl rychlejší. Nedokázal jsem ho udolat, ale celkem se mi to povedlo, tolik bodů jsem v mistráku neměl nikdy.“
„První jízda dobrý, pak jsem třikrát pokazil start a nevyšlo to,“ povídal Zdeněk Holub. „Trošku jsem laboroval se spojkou, pak jsem se vrátil k tomu, s čím jsem začal, a už to šlo.“
„Na hovno,“ odtušil Tomáš Suchánek odpověď na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Posral jsem to v poslední jízdě. Zaspal jsem na startu, ještě jsem se v první zatáčce na tý vodě přetočil. Než se to rozjelo, byli pryč. Pořád čekám na titul, vždycky to každej‘ rok prohraju…“
„Dobrý závody,“ konstatoval Michal Škurla. „Nakonec jsem dopasoval motorku. Dráha byla zajímavá, ta třetí jízda mi nevyšla, jinak dobrý…“
| 1. Václav Milík, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Matěj Kůs, Praha | 3 3 3 3 2 | 14 |
| 3. Eduard Krčmář, Slaný | 1 3 2 3 3 | 12+3 |
| 4. Josef Franc, Praha | 2 3 2 3 2 | 12+2 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice | 2 2 3 1 2 | 10 |
| 6. Ondřej Smetana, Praha | 3 2 2 2 1 | 10 |
| 7. Zdeněk Holub, Praha | 3 1 1 1 3 | 9 |
| 8. Tomáš Suchánek, Pardubice | 2 2 3 2 0 | 9 |
| 9. Michal Škurla, Praha | 2 1 0 2 3 | 8 |
| 10. Michal Dudek, Slaný | 1 1 1 E 2 | 5 |
| 11. Jaroslav Petrák, Pardubice | 1 2 X 0 1 | 4 |
| 12. Filip Hájek, Praha | 0 0 1 2 0 | 3 |
| 13. Petr Babička, Slaný | 1 1 0 1 0 | 3 |
| 14. Radek Podhadský, Plzeň (res) | 2 0 0 | 2 |
| 15. Josef Novák, Pardubice | 0 0 0 1 1 | 2 |
| 16. Adam Fencl, Slaný | 0 0 1 X 1 | 2 |
| 17. Martin Gavenda, Březolupy | R 0 – – – | 0 |
Závěrečné pořadí seriálu:
| PHA | PCE | PLZ | TOT | |
| 26.4. | 27.4 | 24.9. | ||
| 1. Václav Milík, Pardubice | 15 | 15 | 15 | 45 |
| 2. Josef Franc, Praha | 13 | 14 | 12 | 39 |
| 3. Matěj Kůs, Praha | 10 | 12 | 14 | 36+3 |
| 4. Eduard Krčmář, Slaný | 13 | 11 | 12 | 36+2 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice | 11 | 11 | 10 | 32 |
| 6. Tomáš Suchánek, Pardubice | 11 | 11 | 9 | 31 |
| 7. Zdeněk Holub, Praha | 10 | 7 | 9 | 26 |
| 8. Ondřej Smetana, Praha | 7 | 6 | 10 | 23 |
| 9. Michal Škurla, Praha | 6 | 7 | 8 | 21 |
| 10. Martin Málek, Březolupy | 9 | 6 | NS | 15 |
| 11. Jaroslav Petrák, Pardubice | 4 | 6 | 4 | 14 |
| 12. Filip Hájek, Praha | 3 | 7 | 3 | 13 |
| 13. Michal Dudek, Slaný | 2 | 1 | 5 | 8 |
| 14. Patrik Mikel, Březolupy | 3 | 4 | NS | 7 |
| 15. Adam Fencl, Slaný | 0 | 2 | 2 | 4 |
| 16. Petr Babička, Slaný | NS | NS | 3 | 3 |
| 17. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR) | 3 | NS | NS | 3 |
| 18. Radek Podhadský, Plzeň | NS | NS | 2 | 2 |
| 19. Josef Novák, Pardubice | 0 | 0 | 2 | 2 |
| 20. Martin Gavenda, Březolupy | NS | NS | 0 | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
