Mariánské Lázně – 8. května
Dnešek pro Josefa France nezačal optimálně, když se dostal do sporu s techniky, s jejichž názory na deflektory jeho motocyklů se rozhodně neztotožnil. Po nástupu bylo všechno mnohem lepší. Pražský závodník se musel sklánět jen v rozjížďce s číslem čtyři před Stephanem Kattem. Jako vítěz základní části si ve finále A vybíral postavení na startovním roštu jako první. Avšak nakonec se zlatavé sluníčko z lázeňské oblohy odráželo na zeleném věnci okolo jeho krku, nicméně žertoval a označil závod jako trénink na prohry. Klíčová jízda o mistra se stala kořistí Stephana Katta, jenž dokázal za svými zády udržet dravého Markuse Eibla. Martin Málek svým čtvrtým místem vyrovnal svůj loňský výsledek. Michal Škurla postupně ztrácel vzduch v zadní pneumatice, hák, plechovou botu a šroubky z plynu, avšak bojovnost nikoliv, takže skončil šestý. Hynek Štichauer svedl fantastickou bitvu o postup z finále B, avšak nakonec mu zůstal v rukou černý Petr třetího v cíli a sedmého celkově. Také Michael Hádek zůstal trčet v béčku, když mu krátce po startu místo druhého stupně převodovka zařadila neutrál. Michal Dudek, jemuž kvůli střevní chřipce jeho stálého mechanika musel pomáhat otec Antonín, přišel o body díky vypadlému karburátoru v sedmé jízdě, avšak vyhrál finále C. Z něho odpadl domácí Roman Tomany vinou prasklého primárního řetězu. Jan Boháč neměl šťastnou ruku při losování. Skončil poslední, avšak o rozruch se postaral alespoň o tréninku. Komik plochodrážních kolbišť si k němu oblékl oranžovou reflexní vestu, aby jej rychlejší soupeři na lázeňském kilometru nepřehlédli.

 

 

Drama začíná dlouho před půl druhou

Závodníci ještě ani zdaleka nestačili přijít ke slavnostnímu nástupu a závod měl již napsaných spoustu dramat. V týdnu při tréninku prasknul Romanu Tomanymu střední díl rámu. Naštěstí Sjoerd Rozenberg byl s Markem Helmhoutem v Čechách již od úterka, kdy se jeho zeť objevil v prvním díle české juniorky. Společně trénovali v Divišově a v Plzni. Když se Holanďané objevili včera v Mariánských Lázních, domácí navrátilec mohl kompletovat svůj motocykl.

Hektické chvíle prožíval i Michal Dudek, když se mu s dnešním rozbřeskem ozval Zdeněk Uhl, že nemůže nikam jet, protože jej střevní chřipka pevně drží na místech, kam i císařpán chodil pěšky. Naštěstí jeho otec Antonín zrovna nekroutil volantem kamiónu a ochotně změnil své víkendové plány, aby mohl doprovázet svého syna k důležitému závodu do západočeských lázní.

Právě tady a dnes totiž měla vzniknout konečná podoba české reprezentace pro světový a evropský šampionát. Na růžích neměl ustláno ani Martin Málek, jenž o dopoledním tréninku zadřel svůj motor. Josef Franc se dostal do křížku s technickými komisaři. Když mu zdůraznili nelegálnost malé kamerky, s jejíž pomocí chtěl Zdeněk Schneiderwind pořídit skvělé záběry pro svůj chystaný dokument, byl oheň na střeše.

Obhájce již třech titulů technickým komisařům vytknul, že by se raději měl věnovat děravým deflektorům na motocyklech soupeřů, které také rozhodně nejsou košer. Rozohněného Pražana uklidnila plechovka energetického nápoje z rukou Jiřího Beránka z PRO-TEC, na jejímž obale byl vyveden on sám.

Michal Škurla poznává, že zkušenosti z dlouhodrážních stopětadvacítek se mu při klasickém longtracku nehodí:

„Oproti stopětadvacítkám je dlouhá dráha v půllitrech něco jinýho. To se vůbec nedá srovnat. Jede se doleva, to je asi tak jediný, co je stejný.“

Nicméně na start rozjížďky s číslem jedna nastupoval Josef Franc už dokonale klidný. Na let pásky vstříc modrému lázeňskému nebi, reagoval sice nejlépe Martin Málek, jenže Pražan si vydláždil cestu do čela už v úvodním nájezdu.

Vzápětí nikomu nedal ani náznak šance Stephan Katt. A v rozjížďce s číslem tři kraloval Michal Škurla, který triumfoval stylem start – cíl v rozjížďce s číslem tři. Jejím hrdinou se stal spíše Michael Hádek. Plzeňan, jemuž svůj technický park nezištně zapůjčil Karel Kadlec, se ve druhém kole dostal před Hynka Štichauera.

Z jedné vody načisto se pustil i do Rodneyho McDonalda. Času nebylo nazbyt, jelikož se jízdy základního rozpisu jezdily opět jen na tři kola. V úvodního nájezdu toho posledního podjel australského veterána, jenž však byl po vnějšku o poznání rychlejší. V posledním oblouku útočil Michael Hádek opět zleva. I nyní jeho manévr vypadal slibně, jenže Rodney McDonald se cílovou rovinkou řítil jako utržená svině, řečeno jedním z Plzeňanových trefných přirovnání.

 

Na čele je trojice čtrnáctibodových

Ve druhé sérii nezůstal na hrotu průběžné klasifikace kámen na kameni. Nebereme-li ovšem v potaz Stephana Katta, jenž jako jediný dokázal svůj úvodní triumf obhájit. V cestě mu nestálo vůbec nic. Josef Franc neměl v rozjížďce s číslem čtyři optimální start a dokázal pouze v úvodním oblouku objet druhého Markuse Eibla, jemuž prve v první jízdě vypověděl motocykl službu už na startovním roštu.

Michal Škurla byl rád, když ke své úvodní pětce teď dodal alespoň dvojku za čtvrtou příčku před veterány Antonem Wannasekem a Janem Boháčem. „Od startu jsem jel na píchlým zadním kole,“ odhalil příčinu svých patálií. „Říkám si ‚jede to, tak to dojedu‘. Naštěstí mám s sebou asi pět kol. Vzal jsem všechno, co jsem měl, když nemám druhou motorku, vzal jsem všechny kola.“

Hodně vysoko si to v aktuální klasifikaci namířil také Martin Málek. V páté jízdě za sebou udržel Hynka Štichauera, který se ve druhé zatáčce dostal na třetí místo před Marka Helmhouta. Přitom však měl oči jen pro vedoucího Sjoerda Rozenberga.

V posledním okruhu březolupský závodník na holandského rutinéra regulérně útočil. V závěrečném oblouku se dostal pod něho, aby posléze proburácel cílem jako vítěz. S devíti body Martin Málek vyrovnal Josefa France. Více měl jen neporažený Stephan Katt, Sjoerd Rozenberg zatím kalkuloval s osmi. Na stejný bodový zisk se dostal i Michael Hádek, když hladce vyhrál šestou jízdu před Jamesem Hartleyem, synem u nás dobře známého dlouhána Johna.

Nicméně hlavním zadáním základní části bylo především hromadit body a dostat se alespoň do finále B, které nabízelo záchranné laso od áčka pro první dva v cíli. V rozjížďce s číslem sedm si svůj život zkomplikovali shodou okolností hned dva Češi.

Michal Dudek vypráví o sedmé jízdě se směsicí zklamání i úlevy:

„Mám novej‘ motor, bál jsem se, že jsem to zadřel, ale naštěstí jen vypad‘ karbec. Ale škoda bodů…“

Michal Škurla nedokončil ani úvodní kolo, protože mu upadl hák. Michal Dudek vydržel na čtvrtém místě za Sjoerdem Rozenbergem jen o jeden okruh déle, než musel zastavit kvůli vypadlému karburátoru. V sedmé jízdě také skončila série neporazitelnosti Stephana Katta. Josef Franc z pozice u mantinelu skvěle odstartoval a skrumáží první zatáčky prokormidloval na první místo.

Jejich čtrnáct bodů v rozjížďce s číslem osm vyrovnal Martin Málek. O vítězství musel ovšem tvrdě bojovat s Hynkem Štichauerem. Pardubičanovi vyšel skvělý start. Navíc v první zatáčce uhlídal svého březolupského soka, který se tlačil dopředu okolo vnitřní čáry.

Nicméně tím se však Martina Málka rozhodně nezbavil. Přesto si však Hynek Štichauer hlídal první příčku jako oko v hlavě. Až v poslední zatáčce udeřil Martin Málek po vnější straně. Dostal se dopředu a mohl zaknihovat své druhé dnešní vítězství.

 

Stephan Katt vrací Josefu Francovi porážku v ideální chvíli

Na sklonku třetí série se Markus Eibl konečně jal skládat reparát za katastrofální vstup do závodu. Nejlepší start v deváté jízdě sice vystřihl Michael Hádek, avšak Němec byl pekelně rychlý a na protilehlé rovince měl už zhruba desetimetrový náskok. Podobnou rychlostí slynul i hned po přestávce, kdy se v prvním oblouku přehnal okolo Stephana Katta.

Ten však s osmnácti body mohl přemýšlet na finále A, zatímco třináct bodů Markuse Eibla stačilo jen na béčko. Jeho jistotu měl i Hynek Štichauer, který do cíle desáté jízdy přibyl hned za oběma Němci. Rozjížďka s číslem jedenáct určila hned dva účastníky prestižního áčka.

„Dneska jsem třikrát zaspal na startu,“ smál se Josef Franc, když při přestávce po třetí sérii otevřel další plechovku energy drinku. Soudě podle průběhu jedenácté jízdy to stoprocentně nefungovalo. Pražan začínal z třetího místa. Nejprve za sebou nechal Martina Málka, aby se v nájezdu do druhé zatáčky nasunul před prvního Michala Škurlu.

Nakonec však skončil základní část jako vítěz. Martin Málek ve druhém kole rovněž minul Michala Škurla a dostal se na stejnou úroveň jako Stephan Katta. Na poslední přímou postupovou příčku do finále A si dělali čáku dvanáctibodový Michael Hádek a Sjoerd Rozebenberg, jenž měl o bod méně.

„Na druhý místa se nehraje,“ neuznával Plzeňan kompromis, než se vydal na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct. Ale ouha! Ani Sjoerd Rozenberg větřil áčko a nepřijel se jen zúčastnit. Před nájezdem do druhé zatáčky vedl už o bratru dvacet metrů. Michael Hádek zůstal trčet vzadu a do depa se navíc vrátil bez šroubů v rámu. A tak si mohl jít losovat startovní pozici jen pro béčko.

Ještě před losováním vyrazil Zdeněk Schneiderwind na obhlídku startovního roštu. Nejlepší kolej nalezl hned vedle mantinelu a tak Josef Franc neváhal se zvednutím černobílého terče. Martin Málek nechal losovat Stephana Katta jako prvního. Vyhrál a po delším váháním mezi trojkou a čtyřkou zvolil bílou barvu. Němec sáhnul po zelené, zatímco Sjoerd Rozenberg věřil žluté.

Zbytek pole účastníků finále A mělo vzejít z béčka, ovšem ještě jsme měli vidět finále C. V něm po vylétnutí pásky kalil vodu Klaus Peter Gerdemann, ovšem od první zatáčky hrál sólo Michal Dudek. Slánský borec mohl jen litovat problémů s karburátorem, které jej prve stály minimálně čtvrté místo. Od finále B jej totiž dělil pouhopouhý bod!

Smůlu měl i Roman Tomany. Roztrhnul se mu primární řetěz ve chvíli, když jezdil čtvrtý před Klausem Peterem Gerdemannem a Jamesem Hartleyem. Jenže depo už žilo přípravami na finále B. Jeho smutným hrdinou se stal Michael Hádek, který neujel ani pár metrů.

„Z dvojky mi tam skočil neutrál,“ líčil, proč beznadějně mávnul rukou ještě před první zatáčkou. V tu chvíli vedl Michal Škurla, který měl za sebou Hynka Štichauera. Pardubičana během dvou kol dotáhl Markus Eibl. Tomu nevyšel útok spodní stranou druhé zatáčky, avšak ve své snaze nepolevil ani při průjezdu do třetího kola.

Nicméně Hynek Štichauer vzdoroval a oba se dotáhli na vedoucího Michala Škurlu. Markus Eibl v první zatáčce oba české borce rozdělil, aby se v nájezdu do posledního oblouku spodem dostal do čela. Němec už o pár minut později běhal po depu, že chce modrý povlak na áčko.

Hynek Štichauer komentuje svůj souboj s Markusem Eiblem ve finále B:

„Naštěstí jsem si o něj štrejchnul jen trochu, ale šrktnul jsem si o Michalovo kolo.“

Na Michala Škurlu zbyla červená barva. V těsně finiši finále B uhájil druhou příčku před Hynkem Štichauerem, byť přišel o plechovou botu. Jeho otec Tomáš pro ni šel dle synových instrukcí do druhé zatáčky, ale musel projít celou dlouhatánskou rovinku, než ji nalezl v prvním výjezdu. „Dal jsem si celej‘ kilák‘,“ usmíval se později v garáži. Ještě netušil, že den ztrát ještě neskončí. Michalu Škurlovi se totiž na startu finále A vytočily šroubky z plynu.

To už byl Stephan Katt po skvělém startu upaloval na čele za titulem. Josef Franc se v první zatáčce stačil jen protáhnout před Markuse Eibla. V souboji o vedení však uspěl Stephan Katt, zatímco Pražan ve druhém okruhu klesl na třetí příčku. Byť jej bojovnost neopustila, vyrazil si na nejnižší stupínek pódia.

 

Hlasy z depa

„Nešlo mi to od začátku do konce,“ nebral si Josef Franc servítky. „Startíky, ale motorka to dohnala. Ve finále jsem to neprokormidloval, Eibl to tam prsknul a já neměl ani rychlost. Pokažený bylo až finále, jsou to závody. Musím se naučit prohrávat. Já ale prohrávám často, ale musím to trénovat. Na mistrovství světa se mi to bude hodit.

„Doufám, že se z toho nestane tradice,“ reagoval Martin Málek na fakt, že svým čtvrtým místem vyrovnal své loňské umístění. „Až na ten začátek to bylo dobré. V tréninku se mi zadřel motor, co jsem včera dodělal. S průběhem závodu jsem spokojený, jen mě štvou ty starty. Hodně se mi to při zařazení dvojky dusilo. Ti lepší byli po startu rychlejší. Ve finále jsem myslel, že Pepovi dojdou síly, ale aspoň je co zlepšovat na příští rok.“

„Zajímavý,“ odpovídal Michal Škurla na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Dva defekty, jednou guma, pak mi prasknul hákovej‘ šroub. Ve finále B upadla plechovka a v áčku se vytočily šroubky z plynu. Byla to asi únava materiálu. Na tu bídu to dopadlo dobře. Kdyby tu nebyl Zdenda Schneiderwind, byl bych z toho ještě víc špatnej‘. Ruka bolí jako sviňa, ale držela. Doufám, že místo juniorů pojedu na světový družstva v červenci sem, chtěl bych to víc než tam!“

„Zlatá krátká, ale nebylo to špatný,“ konstatoval Hynek Štichauer. „Dobrý závody, ale je to těžký. Dlouhá je moc o technice a já vím úplný prd, co s motorkou dělat. Jsem rád, že mi poradili pan Hromad s panem Drymlem. Co je vidět zvenku motorky, okoukám, ale převody nevím. Chce se to vyjezdit. Jeden závod za rok je málo. Je to o prachách, moji partneři mi pokryjou krátkou, dlouhou dráhu bych potřeboval řešit samostatně. Je to úplně něco jinýho. Chce se to vyjezdit, jak si nevěřím, seru magi v kostkách, fakt mám lufta.“

„Dvakrát mě zradila převodovka,“ posteskl si Michael Hádek. „Teďka mi tam skočil neutrál z dvojky. Škoda, příští závody už nebudou, seru na to. K tomu mě už nikdo nedokope, abych byl dvakrát po sobě nasranej‘ jako dneska. Nejhorší, že jsem oba starty odjel dobře. Minulou jízdu jsem tam byl se Sjoerdem stejně. Takhle, takhle. Vytočil se šroub z rámu.“

„Viděl jsem to dobře,“ říkal Michal Dudek. „Až na tu jednu jízdu. Moh‘ jsem jet béčkový finále. Starty se dařily, měl jsem s sebou taky pořádnýho mechanika. Kdybych tát nebyl doma, neměl bych mechanika, jinak nevím, koho bych ráno v šest hodin sháněl. Dráha byla dobře udělaná, sedlo to.“

„Vytáh‘ jsem si osmnáctku, to je smůla,“ komentoval Jan Boháč svou smolnou ruku při losování s Antonem Wannaskem. „Vidíš, jakej‘ jsem pechvogel. Dalo mi to ale motivaci do dalšího boje. Jeden motor má brácha ve svěráku, jeden je bez ventilů. Dá-li pánbůh, pojedu Pardubice. Budu dělat přesčasy, abych si na ně vydělal.“

		TOT	C	B	A
1. Stephan Katt, D	5 5 4 4	18			1.
2. Markus Eibl, D	E 3 5 5	13		1.	2.
3. Josef Franc, Praha	5 4 5 5	19			3.
4. Martin Málek, Březolupy	4 5 5 4	18			4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL	4 4 3 5	16			5.
6. Michal Škurla, Praha	5 2 E 3	10		2.	6.
7. Hynek Štichauer, Pardubice	2 3 4 3	12		3.
8. Mark Helmhout, NL	3 2 3 2	10		4.
9. Rodney McDonald, AUS	4 1 3 2	10		5.
10. Michael Hádek, Plzeň	3 5 4 3	15		E
11. Michal Dudek, Slaný	2 3 E 4	9	1.
12. Graeme Brown, GB	E 0 2 2	4	2.
13. Dave Hammond, GB	2 1 2 1	6	3.
14. Klaus Peter Gerdemann, D (SML)	1 0 – 1	2	4.
15. James Hartley, GB	1 4 E 0	5	5.
16. Roman Tomany, Mariánské Lázně	3 2 1 1	7	E
17. Anton Wannasek, A (SMF)	0 1 0 0	1 (los)
18. Jan Boháč, Slaný	0 0 1 0	1 (los)
res John Hartley, GB		DNR
res Billy Haynes, GB		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mariánské Lázně – 5. května
Mariánské Lázně čeká kvalitní sezóna na dlouhé ploché dráze.  Historie tohoto sportu sahá hodně, hodně  dozadu. To, co se tady odjelo a událo, by dalo stoprocentně na knihu. Po mezinárodních závodech a mistrovství Evropy se zde poprvé jelo finále mistrovství světa v roce 1976. Pamětníci vědí, že ten rok  měly premiéru čtyřventilové Jawy. Ivan Mauger na jedné z nich získal titul a Ole Olsen stříbro. Teprve za nimi na třetím místě se umístil Němec, známý borec Egon Müller, který si novou  jawu mlsně prohlížel.

 

V Mariánských Lázních se odjela spousta závodů mistrovství světa, mistrovství republiky a závodů veteránů. A právě taková sezona nás čeká i letos.  V sobotu 7. května od třinácti hodin se pojede evropský pohár veteránů ve dvou kategoriích. Dvouventily a čtyřventily. Startovka je nekonečně dlouhá a zřejmě přijedou všichni, kteří už sem po mnoho let jezdí.

Mariánské Lázně jsou totiž vyhlášené. Krásné město, příjemné prostředí, vynikající stadión a ještě lepší pořadatelský sbor. Jezdí sem proto celé rodiny, aby si tady užily krásný víkend. Nesmím a nechci zapomenout, jaký výkon tady veteráni předvádějí, klobouk dolů před jezdci, kterým je často šedesát, sedmdesát, ale i více let.

Druhý den, tedy v neděli 8. května taktéž od 13 hodin, se pojede mistrovství České republiky s mezinárodní účastí. Po dlouholeté nadvládě legendy Zdeňka Schneiderwinda převzal žezlo náš současný nejlepší jezdec Josef Franc.

Začátkem dubna měli naši jezdci možnost si zatrénovat. Využili to i borci, kteří s tímto sportem koketují teprve od loňského roku. Nedělní závod bude totiž důležitý v tom, že se z něho bude dělat nominace na světové finále družstev, které se pojede 16. července právě tady. Bude to poprvé v historii a naši jezdci mají obrovskou šanci zabojovat o medaili.

Škoda, že zanechal závodění Richard Wolff. Také se nedaří přemluvit Aleše Drymla, jehož start by byl velikým přínosem. Je tady ale obrovský potenciál v mladých, kteří sice na dlouhé dráze zkušenosti nemají, ale jejich výkony v loňském roce a letos na trénincích dávají velikou důvěru. Šance, jaká se naskýtá 16. července, se totiž dlouho opakovat nebude.

Martin Málek, Michael Hádek, Hynek Štichauer, Michal Dudek, Michal Škurla, to jsou ti, kteří o reprezentaci budou  v neděli bojovat. Pojďme je podpořit stejně jako ostatní jezdce. Má být hezky a my všichni máme společně možnost v Mariánských Lázních prožít krásný víkend se svými kamarády a sportem, který nadevše milujeme.