Praha – 21. září
Stačilo málo a místo jednoho titulu mistra republiky jednotlivců mohl mít ve sbírce svých úspěchů rovnou tři. Za upadlý kryt primárního řetězu pykal diskvalifikací jen on, protože poměrně přihlouplé pravidlo VV SPD posléze zrušil. Předloni v nezapomenutelném březolupském finále už zlatou medaili držel v rukou hned třikrát, nicméně pády jeho bezprostředních konkurentů, na nichž neměl sebemenší podíl, otočili kormidlem dějin úplně jinam. Před sobotním vyvrcholením letošního ročníku nejstaršího motoristického šampionátu naší země ztrácí osm bodů. Matěj Kůs se magazínu speedwayA-Z svěřil, že navzdory oběma nohám na pevné zemi chce v Plzni především závodit.
Matěj Kůs se v Praze mohl jen usmívat
Předevčírem po skončení Tomíčkova memoriálu rozdával bělostné úsměvy na všechny strany. Aby také ne. Po nabitém, ale úspěšném týdnu v britské Premier League přiletěl do stověžaté matičky. A v tradičním mítinku pražského podzimu stál na nejnižším stupínku pódia.
Rozvíjet teorie, proč svému šest let starému vývěsnímu štítu posledního českého vítěze Memoriálu Luboše Tomíčka, neobnovil lesk dalším triumfem, by zavánělo rozvíjením filozofií alternativní historie stejně jako v úvodním odstavci. Zato mluvit o útoku na titul v Plzni se na první pohled jeví jako čiročirá sci-fi.
Matěj Kůs má na snímku z Tomíčkova memoriálu za svými zády Grega Hancocka a Juricu Pavlice
„Nemám šanci chytit Vendu,“ uvědomuje si Matěj Kůs, že odstup osmi bodů od Václava Milíka je po finálových mítincích na Markétě a ve Svítkově hluboká propast, vedle níž je Mariánský příkop pouhé píchnutí od plážového deštníku.
„Venda je jasnej‘,“ pokračuje kapitán exraligové Markéty v rozvíjení svých úvah na téma letošního mistrovství republiky. „Jede svoji ligu. V současnosti s ním u nás nikdo nezávodí. Mám ztrátu z prvního závodu, motor tam přišel o kompresi.“
Matěj Kůs se chce vrátit z Plzně a být pyšný sám na sebe
Po třetím místě z Pardubic je Matěj Kůs na čtvrté příčce aktuální klasifikace. O dvaadvacet bodů se ovšem dělí s pardubickým tandemem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer. Spolu ztrácejí dva body na Eduarda Krčmáře, pět na Josefa France a konečně osm na letos neporaženého Václava Milíka.
„Udělám všechno, abych je přeskočil,“ slibuje Matěj Kůs svým soupeřům. „Nepřemejšlel jsem o tom. Chci tam jet a po závodech domů. A bejt‘ na sebe pyšnej‘.“
Šampionát může dostat jinou dimenzi:
Václav Milík se v současné době pyšní výkony, k nimž jeho krajané mohou jen vzhlížet. Ovšem žádný jiný český závodník nemá tolik příznivců, kteří neváhají za svým idolem cestovat lán světa. Pro ně ztrácí dokonce lesk i blyštivá Zlatá přilba města Pardubic.
Václav Milík má velký počet fanoušků, kteří nelitují cesty za svým idolem
Část Pardubičanových fanoušků se proto vypravila do Polska. V Kolíně nastoupili na palubu eurocity. Lokomotiva řady 151, nad jejíž elegancí můžeme žasnout i po čtyřech desítkách let od první kresby jejího designéra, s nimi pádila až stošedesátikilometrovou rychlostí. Muži ve žlutočervených tričkách absolvovali trasu 337 kilometrů dlouhou v čase jen o pár minut delší než tři a půl hodiny za nějakých osm stovek. Stali se svědky evropského stříbra Václava Milíka, navíc jej druhý den spatřili v akci při play-off polské extraligy.
Pakliže bude Václav Milík povolán na švédskou velkou cenu, dostanou se na čelo šampionátu Josef Franc a Eduard Krčmář
Kdyby se Václav Milík neobjevil v Plzni kvůli pozvánce BSI zastoupit Andreas Jonssona, pokladník klubu by to dozajista poznal i bez pohledu do startovní listiny. Výsledky mistrovství republiky by nebyly objektivní, ovšem na druhou stranu by Speedway Grand Prix ve Stockholmu Pardubičanovi přinesla rybník plný agresivnějších štik než náš šampionát a mohla by být skvělým odrazovým můstkem jeho další kariéry.
Bráno ryze pragmaticky, boj o mistra republiky by také dostal explozivnější náboj. Pětice Josef Franc, Eduard Krčmář, Matěj Kůs, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer by se rázem ocitla na čele s rozpětím pouhopouhých pěti bodů. A že náskok šesti bodů se může rozplynout jako dým z bramborové natě během pouhých dvou sérií, se předloni v Březolupech přesvědčil konec konců i sám Václav Milík.
V sobotu v Plzni bude Matěj Kůs řídit sám svoje o poznání subtilnější, ale hbitější GM
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 19. září
Nevítaný host všech plochodrážních závodů se přišel podívat také na Tomíčkův memoriál. Někdy okolo šesté jízdy se z nebes spustily první kapky. Bylo jich víc a víc, až po třech sériích jízd přinutily jury dát situaci čtvrthodinový voraz. Jenže během něho pršelo, pršelo, jen se lilo. A tak Greg Hancock s Emilem Sajfutdinovem přišli před hlavní tribunu coby poslové špatných, leč očekávaných zpráv. Poprvé po čtvrtstoletí zůstal pražský pouťák nedokončen. Peter Ljung, který ani jednou nepoznal hořkost porážky s úlevou v hlase vyprávěl na tiskové konferenci, že se nedostal do přímé konfrontace s Václavem Milíkem a Matějem Kůsem, kteří jej přišli na stupně vítězů doprovodit.
Peter Ljung stojí nad českou dvojicí Václav Milík – Matěj Kůs
Dva Češi na čele průběžné klasifikace
Emil Sajfutdinov možná vypráví Václavu Milíkovi o Zlaté přilbě, kterou Pardubičan již podruhé za sebou neviděl
Velká podívaná jako každý rok. Pokud v Praze táhne něco do ochozů stadiónu Markéta diváky kromě české Speedway Grand Prix, je to bezesporu Memoriál Luboše Tomíčka. Letos se startovní listina kromobyčejně povedla a nabídla divákům i Grega Hancocka a Václava Milíka, kteří vzhledem k finále play-off polské extraligy včera nemohli jet Zlatou přilbu města Pardubic.
Na druhou stranu závod všech závodů vzal pražským pořadatelům Nickiho Pedersena. Dánský exmistr světa upadl ve velkém finále při útoku na Emila Sajfutdinova a jeho chorobopis z pardubické nemocnice nebyl rozhodně pěkným čtením. Na startovním čísle tři jej nahradil krajan Kenneth Bjerre.
Václav Milík (čerená) letí do čela druhé jízdy před Roberta Lamberta (bílá), Martina Smolinskeho (žlutá) a Eduarda Krčmáře (modrá)
Původně měl mít jedničku. Ta byla sice tradičně vyhrazena vítězi Zlaté přilby, ovšem Emil Sajftutdinov již mezi šestnácti závodníky figuroval na devítce. A tak jako prvního borce na nástupu představovali Rohana Tungateho, jenž byl zprvu jen jakousi zálohou pro pořadatele.
A byl to právě Australan, který se letos jako první zapsal mezi vítěze nejstaršího motoristického klání na území stověžaté matičky! Kennethu Bjerremu nepomohla ani výměna motocyklu těsně před startem rozjížďky s číslem jedna. Rohan Tungate kraloval od startu až do cíle. Dán ovšem za svými zády udržel Josefa France, který po pouťáku v Cloppenburgu, světovém finále na dlouhé dráze ve Vechtě a pardubické Zlaté přilbě jel čtvrtý závod ve čtyřech dnech.
Peter Ljung (červená) se dostává před Emila Sajfutdinova
„Konec sezóny,“ pokrčil pražský závodník v předtuše, že jej po náročném maratónu dnes nečeká oslnivý večer. Nicméně pražské publikum dostal záhy možnost otevřít svá ústa při podpoře českých závodníků. Václav Milík ovládl rozjížďku s číslem dvě.
Matěj Kůs po závodech bilancuje dnešní večer:
„Dvě jízdy se mi povedly, byly ty nejtěžší. Čekala mě ještě jízda s Vencou, ale jsem rád, že jsme dojeli zdraví.“
Matěj Kůs (modrá) se v opakované rozjžďce s číslem čtyři ujímá vedení před Juricou Pavlicem (bílá), Zdeňkem Holubem (žlutá) a Gregem Hancockem (červená)
Robert Lambert se vnitřní stranou první zatáčky dokázal probít pouze před Eduarda Krčmáře a Troye Batchelora. Pardubický závodník však držel vedoucí pozici pevně ve svých rukou. Stejně neomylně si dláždil cestu do čela také Matěj Kůs v rozjížďce s číslem čtyři.
V ní skočil Tobias Busch do pásky. Díky tomu se vrata depa otevřela pro Zdeňka Holuba. První náhradník se před startem otočil, aby mu jeho otec provedl ještě poslední úpravy na motocyklu. Nicméně na body nedosáhl. Ty však ve společnosti Matěje Kůse, Grega Hancocka a Jurici Pavlice visely proklatě vysoko.
Peter Ljung míří ke svému druhému triumfu před zraky Roberta Lamberta
Vedle obou Čechů a Rohana Tungateho se po první sérii hřál na postu leadera průběžné klasifikace ještě Peter Ljung. Švéd úřadoval v rozjížďce s číslem tři, v níž se prvním poraženým nestal nikdo menší než Emil Sajfutdinov. Vítěz Zlaté přilby se stačil dostat pouze před Troye Batchelora.
Nejkratší Memoriál historie
Václav Milík suverénem páté jízdy
Pochmurné dešťové mraky našly na obloze ztemnělé zářijovým soumrakem skvělou kamufláž. Nicméně pořadatelé věděli z meteorologických serverů svoje. Proto se stopětadvacítkáři ve své první předváděcí jízdě objevili již čtvrt hodiny před nástupem. Jejich dnešní premiéra se zároveň změnila v derniéru.
Někdy mezi pátou a šestou jízdou dopadly na zem první dešťové kapky. V tu chvíli nebyl na stadión jediný člověk, který by nechápal, že vedle Tomíčkova memoriálu běží další závod. A sice dostat mítink za hranici přijatelné akceptovatelnosti výsledků.
Porucha motocyklu stála Grega Hancocka vítězství v sedmé jízdě
Mezitím Václav Milík prodloužil sérii své neporazitelnosti. V páté jízdě opět nikdo neměl sebemenší šanci jej chytit. Už na konci druhého kola vedl před trojicí Rohan Tungate, Emil Sajfutdinov a Tobias Busch o půl rovinky. Dvojice zbývajících vítězů z úvodní série stanula na startovním roštu rozjížďky s číslem dvě. Jenže zatímco Peter Ljung hrál další sólo, Matěj Kůs zůstal trčet na třetím místě za Robertem Lambertem.
Nicméně v závodě, který vrcholí finálovou jízdou pěti nejlepších nešlo o žádnou tragédií. Matěj Kůs nešetřil odhodláním svůj výpadek napravit. K rozhodující jízdě o vítězství se přiblížil také Kenneth Bjerre. Aby se však dostal na průběžných pět bodů, musel se pořádně nadřít.
Josef Franc má za sebou Daniela Gappmaiera (bílá) a Martina Smolinskeho (modrá)
V rozjížďce s číslem sedm perfektně odstartoval, avšak z vnějšku první zatáčky jej na čele vystřídal Greg Hancock. Aby toho nebylo málo, ve druhém okruhu se před něho dostal také Tory Batchelor. Ovšem třetí kolo bylo poslední pro Grega Hancocka, který musel odstoupit se závadou na motocyklu.
Do poslední zatáčky vletěl Kenneth Bjerre zevnitř. Ačkoliv se zdálo, že Troy Batchelor bude na venku rychlejší, byl to právě Dán, kdo protnul cílovou metu dříve. Vzápětí v osmé jízdě si o finále řekl Jurica Pavlic, který dosáhl vcelku komfortního vítězství před Martinem Smolinskim. Jenže slejvák pořádně zesílil natolik, že i největší optimisté ztráceli naději na dokončení celého programu.
Greg Hancock (bílá) pospíchá sebrat jeden bod Václavu Milíkovi (modrá), za nimi Brady Kurtz (žlutá) a Daniel Gappmaier (červená)
Závod spěšně pokračoval třetí sérií. V deváté jízdě předjel Troy Batchelor Roberta Lamberta. Publikum však vzhlíželo k rozjížďce s číslem deset, v níž měl Václav Milík změřit své síly s Gregem Hancockem. Leader aktuální klasifikace seriálu velkých cen však měl navrch a Pardubičan inkasoval svou první dnešní ztrátu.
Greg Hancock vysvětluje divákům předčasný konec závodu:
„V depu vidíme, že podmínky jsou obtížné. Spadlo hodně vody, dráha je těžká a nebezpečná.“
Poslední jízda závodu – Peter Ljung míří ke třetímu vítězství před Josefem Francem (modrá), Eduardem Krčmářem (žlutá) a Tobiasem Buschem (červená)
Moknoucí publikum rozehřál Matěj Kůs svým hladkým prvenstvím v rozjížďce s číslem jedenáct. Bodové zisky obou Čechů překonal Petr Ljung, který s přehledem vyhrál dvanáctou jízdu. Po ní už byla se závodem veta. Ohlášenou patnáctiminutovou přestávku, během níž se mělo rozhodnout o osudu mítinku, už jen málokdo nebral jinak než pouhou formalitu.
A vskutku, na ovál záhy vykročili Greg Hancock a Emil Sajfutdinov, aby publiku vysvětlili, že se dnes už nepojede. Peter Ljung tak mířil na nejvyšší stupínek za svá tři vítězství a doprovázeli jej Václav Milík a Matěj Kůs. Švéd slavil vítězství v nejkratším Tomíčkově memoriálu celé historie, před pětadvaceti lety se končilo po rozjížďce s číslem šestnáct.
Pavel Ondrašík přivádí Grega Hancocka a Emila Sajfutdinova před hlavní tribunu, aby divákům vysvětlili, proč se dále nepojede
Zatímco ohňostroj doprovázel tiskovkou konferenci, která probíhala o více než hodinu dříve oproti původnímu plánu, ledaskoho napadlo, kdo by vlastně vyhrál, pakliže by Greg Hancock nesebral onen bod Václavu Milikovi. „Kdyby…“ povzdechl si Pavel Ondrašík, sportovní ředitel závodu. „Co ti na to mám říct? Třeba mince? Zeptej se Suchoše, ten ví svoje…“
Hlasy z depa
Nejlepší trio na tiskové konferenci
„Byl jsem v pohodě, než začalo pršet a bylo to kluzké,“ svěřoval se Peter Ljung. „Byla to výzva, ale pořád to šlo. Jsem rád, že to dopadlo, jak do dopadlo. Měl jsem štěstí, v další jízdě bych musel jet s Václavem…“
„Zklamání, že začalo pršet,“ netajil se Václav Milík. „Nebyl jsem se podívat na dráze, ale v depu moc závodníků nechtělo jet dál. Druhý místo je pěkný, ale myslím, že jedna série by šla ještě odjet. Ale samozřejmě mít devět bodů, chtěl bych to taky zrušit (smích).
Matěj Kůs vede před Gregem Hancockem a Juricou Pavlicem
„Až tak špatná dráha při mým vítězství nebyla,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Dalo by se pokračovat ještě jednu sérii. Moc dlouho ale asi ne, ani jsem o tom nepřemejšlel. Nešel jsem se podívat na dráhu, nezabejval jsem se tím, jak by to bylo dál. Dnes byly těžký podmínky, zmokli jsme, to je velká škoda. Dráha byla, jaká jsem očekával, i za suchejch‘ podmínek by nebyla lehká. Do toho začalo pršet, bylo to o srdcích a o plynu. Vyhrál jsem dvě nejtěžší jízdy a s třetím místem jsem samozřejmě spokojenej‘. S Mildou jsme za sebou nechali pár dobrejch‘ jmen a na výsledek můžeme bejt‘ pyšný.““
Josef Franc dnes nebyl spokojený
„Konec sezóny, asi mi chyběla motivace,“ posteskl si Josef Franc. „Musím šetřit síly na sobotu na mistrák do Plzně. Pátek v Cloppenburgu a v sobotu ve Vechtě se mi závodilo dobře, asi jsem byl unavenej‘. Dnes to nebylo ideální, jsem si toho vědom, jako profík bych to měl zvládnout. Ale na konci sezóny docházej‘ síly, musím je šetřit na důležitější závody.“
Václav Milík na cestě za úvodním triumfem
1. Peter Ljung, S
3 3 3
9
2. Václav Milík, CZ
3 3 2
8
3. Matěj Kůs, CZ
3 1 3
7
4. Kenneth Bjerre, DK
2 3 1
6
5. Troy Batchelor,AUS
1 2 3
6
6. Jurica Pavlic, CRO
2 3 1
6
7. Robert Lambert, GB
2 2 2
6
8. Rohan Tungate, AUS
3 2 E
5
9. Martin Smolinski, D
1 2 2
5
10. Greg Hancock, USA
1 E 3
4
11. Eduard Krčmář, CZ
0 1 3
3
12. Emil Sajfutdinov, RUS
2 1 E
3
13. Josef Franc, CZ
1 1 1
3
14. Brady Kurtz, AUS
0 0 1
1
15. Daniel Gappmaier, A
0 0 0
0
16. Tobias Busch, D
T 0 0
0
17. Zdeněk Holub, CZ (res)
0
0
18. Ondřej Smetana, CZ (res)
DNR
Peter Ljung na začátku své cesty za vítězstvím
Ukázková jízda 125 ccm:
Lukáš Vinter, Pavel Kuchař, Jan Kvěch, Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký
Poznámka: další program stopětadvacítek padl na vrub deštivému počasí a související snaze neprodlužovat hlavní závod
Před závodem bylo depo otevřené pro diváky
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Praha – 19. září
Startovní číslo jedna měl mít dnes večer při osmačtyřicátém Memoriálu Luboše Tomíčka vítěz včerejší Zlaté přilby. Avšak Emil Sajfutdinov měl již přidělenou devítku. Během včerejška se Pavel Ondrašík domluvil na startu Kennetha Bjerreho, který však nakonec bude mít trojku místo zraněného Nickiho Pedersena. Startovní číslo jedna nakonec poveze Rohan Tungate, jenž v Pardubicích neviděl cíl vinou mechanických potíží se svým motocyklem.
Aktuální verze startovní listiny:
1 Rohan Tungate, AUS
2 Brady Kurtz, AUS
3 Kenneth Bjerre, DK
4 Josef Franc, CZ
5 Václav Milík, CZ
6 Robert Lambert, GB
7 Eduard Krčmář, CZ
8 Martin Smolinski, D
9 Emil Sajfutdinov, RUS
10 Peter Ljung, S
11 Troy Batchelor, AUS
12 Daniel Gappmaier, A
13 Tobias Busch, D
14 Matěj Kůs, CZ
15 Greg Hancock, USA
16 Jurica Pavlic, CRO
17 Zdeněk Holub, CZ
18 Ondřej Smetana, CZ
Repete včerejšího duelu Emila Sajfutdinova s Nicki Pedersenem se dnes večer bohužel nedočkáme
Praha – 14. září
Memoriál Luboše Tomíčka se vrací do časů největší slávy a to hlavně díky skvěle startovní listině. Je to tradiční závod, a když jde o tradice, měly by se zachovávat co nejdůkladněji. Tomíčkův Memoriál je osudově spjat s pardubickou Zlatou přilbou, kde došlo v říjnu 1968 k oné tragické událostí, po níž rok co rok vzpomínáme nejenom na Luboše Tomíčka, ale na všechny plochodrážníky, co zanechali život na dráze.
Atmosféra včerejší tiskové konference
V letech největší slávy Jawy jezdci nejzvučnějších jmen přijeli na konec sezóny do Pardubic na Zlatou přilbu, druhý den se zastavili v Divišově, kde vrátili starou motorku a odvezli si novou i s náhradními díly na další sezónu. Byla to příležitost k rekapitulaci a tehdy to muselo byt rušno. Pak ti, co měli nejvíc štěstí v čele s čerstvým vítězem Přilby, odjeli nikoliv přímo domů, ale na pražskou Markétu na právě blížící se Memoriál. Vítěz z Pardubic měl zaručené místo na startovní listině. A kdokoliv se cítil zklamaný, dostal se taky na soupisku a pak měl příležitost odvety. Někdy se povedla, někdy nikoliv, ale světová elita se vždy sešla na Markétě.
Letos se pořadatelé přiblížili k tomuto ideálu nejvíce za poslední léta. Startovní listina se už objevila v předcházející zprávě magazínu speedwayA-Z, ale nelze pominout, že je vynikající a krásně navazuje na soupisku nedělní Zlaté přilby. V Praze, jako obvykle uvidíme některé jezdce, kteří v Pardubicích den předtím nebudou startovat.
A letos to nebude nikdo jiný než Greg Hancock. Soupeře mu budou mezí jinými Emil Sajfutdinov a letitý rival Nicki Pedersen. Nebude chybět domácí elita a nikdy nevadí zopakovat, že přijede i Václav Milík, který na Zlaté přilbě bude chybět i přes obrovské přání pořadatelé mít ho na startu domácího podniku. Před začátkem závodu diváci budou mít přistup do depa, takže příležitost vidět alespoň některé jezdce zblízka a ulovit fotku nebo autogram. Další příležitost bude na autogramiádě mezi 17:45 a 18:00.
Martin Smolinski řádil s Jawou v Teterowě
Aby toho nebylo málo, v rukou Martina Smolinskeho uvidíme stoprocentní Jawu – motor z Divišova v divišovském rámu. A že jde o konkurenceschopnou kombinaci svědčí hned dvě vítězství Němce v rozjížďkách nedávné SGP Německa. V té sedmnácté Martin Smolinski porazil dva mistry světa – Woffindena a Holdera, a to když jim šlo opravdu o každý bod. Že bychom se mohli těšit na oslavnou boxerskou složku, kterou Martin Smolinski zakončuje každé vítězství jako třeba na SGP Nového Zélandu 2014?
Závod se pojede dle toho nejlepšího možného rozpisu. Obvyklých dvacet jízd každý proti každému, pak pět nejlepších bez možnosti opravy v semifinále pojede o trofej na pět kol. S pondělí večer se máme na co těšit!
Praha – 13. září
Představení startovní listiny pondělního Memoriálu Luboše Tomíčka byl největší největší tahák tiskové konferenci, která právě probíhá v Praze. Prozatím v ní není jasné startovní číslo jedna, které je vyhrazeno vítězi nedělní Zlaté přilby města Pardubice. I tak se nejedná o žádné laciné čtení. A to si ještě pražský klub přichystal další bonbónek zveřejněním, že se SGP České republiky na Markétě příští rok pojede 10. června.
Greg Hancock bude ozdobou Memoriálu Luboše Tomíčka
Praha – 6. září
Podzim bude na pražské Markétě dozajista velice lákavý i pro toho nejnáročnějšího fanouška ploché dráhy. Vrcholem se již za necelé dva týdny stane Memoriál Luboše Tomíčka. Startovní listina zná teprve dvě třetiny jmen, nicméně ona jsou zárukou kvalitní podívané. A to ještě v současné době pražští pořadatelé vedou intenzivní jednání o startu Grega Hancocka.
Známí účastníci Memoriálu Luboše Tomíčka:
Nicki Pedersen, Emil Sajfutdinov, Peter Ljung, Martin Smolinski, Tobias Busch, Daniel Gappmaier, Eduard Krčmář, Václav Milík, Josef Franc a Matěj Kůs.
